Skip to main content

Full text of "Lumír"

See other formats 


UNIVERSITY  OF  TORONTO 
LIBRARY 


WILLIAM  H.  DONNER 
COLLECTION 

purchased  froiii 
a  gift  ;7y 

THE  DONNER  CANADIAN 
FOUNDATION 


7 


3/3 


LUMÍR 


ČASOPIS 

PRO   LITERATURU 

A   UMĚNÍ 

Ročník   XX!X. 

1901. 

Redaktor  Václav   Hladík. 
Majetník  J.  Otto. 


Spolupracovníci  : 


J.  Arbes,  K.  Bačkovskv.  Jos.  Bartoš,  j.  Boleška,  J.  Bokecký,  S.  Bouška, 
A.  Bre-ka,  o.  Březina,  Em.  ryt.  z  Čeňkova,  Ad.  B.  Dostal,  T.  Dubrovská, 
K.  Elqart.  Dr.  J.  Guth,  E.  Hlas,  F.  S.  Holečhk,  Jos.  Holeček,  J.  Holý, 
M.  Jahn,  H.  Jelínek,  Dr.  L.  Jeřábek,  R.  Jesenská,  K  Jonáš,  M.  Kalasová, 
E.  Klas,  B  Knosl,  Stanislav  Kovanda,  Em.  šl.  z  Lešehradu,  P.  List, 
K.  V.  Liška,  J.  S.  Mach,  V.  M.ácha,  B.  Mařáková,  A.  Mrštik,  V.  Mrštík. 
J.  Muldnlr,  P.  Nach.  A.  Nečásek,  A.  Novák,  J.  Opolský,  J.  Osten,  A.  Pražák, 
G.  Preissová,  P.  Projsa,  Dr.  B.  Prusík,  L.  yuis,  B.  Rei.man,  P.  Renánova, 
M.  SiLÉN,  A.  Sova,  A.  Starý,  E.  Stov,  J.  Sumín,  J.  Schiller.  O.  Šimek, 
J.  Šlejh.\r,  o.  Theer,  Dr.  V.  Tille,  L.  Veltruský,  J.  z  Wojkowkz,  J.  Zeyer, 
J.  Žeranovský. 


nAklade.m  j.  (jity  v  iraze. 


DEC     tílSbb 


fíp 


Tiskem  Ceskč  grafické  společností  :^Unie«    ■<  Pr: 


OBSAH. 


Bačkovský  K.  Jarní.  —  Den 
sklizně 201 

—  Večerní 331 

Bouška    S.     Vidění    bolesti.    — 

Touha.  —  Píseň -61 

—  Écoutez  la  chanson 417 

Breska    Alfons     Z    hlubin.    — 

Modrá  dálka.  —  Ticho     .       .211 

—  Bludný  poutník  —  Dobrou  noc  479 

—  Hlasy  v  bouři  (Drama  o  1  dějství) 

79,  89,  103 
Březina  Otakar  Šílenci  .    ...      3 
z   Čeňkova   ryt.    Em.   Dva  pa- 
řížské obrázky:    Vive    TArmée! 
Přítel  ze  čtvrti  latinské    .    .    .    .129 
Dostal  Ad.  B.  Z  oddílu  xHovory 
s  Duší«.  — Jako  tcipol  osamělý  . . . 
—  Dva  listy  (Jaroš!.  Kvapilovi)  ^15 
Dostal  Karel  Podivně  lesy  šu- 
mí ..  .  —  Smutek  . 499 

Dubrovská  Tereza  Až  budeš 
unaven  ...  —  Ty  rád  mne  ne- 
máš          .    .  502 

Holý  Jindřich  S.  Nocí  jsme 
šli  .  .  .  —  Nocturno 307 

—  Má  vášeň  nevyhřmí 442 

—  A  zapomeň 479 

Jelínek  Hanuš  Mstitelka.  —  Ve- 

stálko  moje 271 

—  Salammbo 429 

—  Pozdě  467 

Jesenská  Růžena  Písně  (Dě- 
ťátko tiché  ...  —  Stojím,  če- 
kám ...  —  Louko  milá,  zelená . . . 
Miluju  moře  .  .  .) 389,  390 


BÁSNÉ    PŮVODNÍ. 

Jesenská  Růžena  Písně  (Co' 
chceš  mé  srdce?  —  Štěstí  jako 
pták    se    ztratí  ...  —  Moře!  '— 

Hřbitove  tichý  .  .  .) 461 

Knósl  Boh  ušla  v  Bouřlivýmsrd- 
cím.  — Nálada. —  Sfinx.  —  Pierot 
extemporuje    —   Apokalyptická 

řeka '.     341,  342 

Kovanda  St.    Elegie  .    .    .       .281 
z  Lešehradu    š  1.    Em.    Smutný 

západ.  —  Rozhovor 106 

Liška  Kristián  V.  Stišeni     .    .    9t 
Mach  J    S.  Večer  v  polích    .    .    .287 

—  Smutek.  —  Úzkost 331 

Mácha    Václav  Nálada.  —  Babí 

léto         331 

—  V  mé  jídelně 429 

Mařáková    Beatrice    Píseň 

touhy 332 

—  Klekání 467 

Múldner  Josef  Odcházím  z  mě- 
sta    275 

Opolský   Jan  Prales 19 

—  Robespierre.  —  Sami.  —  Za- 
pomenutá   53 

-   Kanáan         .    .  137 

—  Přechod  přes  moře  (Sen  epický)  245 

—  Smutná  fantasie 317 

—  Konc;res(Zbylkys!ovanskéděje- 
pravy) 425,  439,  452 

—  Miniatury 487 

Reiman    Bohuslav    Kristus  na 

poušti.  —  Výprava 158 

Silén   Miloslav   Lesní  hřbitov. 

—  V  jeseni      34 

—  Rěverie.  —  Je  blankyt  ubledlý     67 

—  Polní  kaple.  —  Tichý  stesk  .    .  149 


Silén  M.  Piilnoční.  —  Zahrada.  — 
Hra  oblaků.  —  Průvod  královský  187 

—  Pěvec  milostný     293 

—  Odejdi  zticha  . . .  —  Skloň  ruku 
čistou  .  .  —  Zrak  zastřu  spán- 
kem ...    -   V  temnu.  —   Večer  405 

—  Naivní   láska.  —  Sen 449 

—  Zimní  pohádka  —  Bezvětří.  — 
Večerní.  —  Siesta     .    .       .    .      450 

—  V  dávném  háji.  —  Kijalky.  - 
Bílé  kapli  .  .  .    .  ,533,  534 

Skapino  Skon  Rusalčin  aneb 
hudební  drama        433 

Sova  A.  Já  teď  zdřímnu,  řekla 
bolest.  —  Naivní  reliéf  »Mrtvé 
myšlénky*.  —  Tajemství.  —  Bo- 
lesti často  zasmály  se.  -  Jarní 
snění       233,  234 

Starý  .^nt.  Ver  sempiternum. — 
Pokání 476 

Schiller  Jaroslav  Tiché  sny. 
Pod  svištíc 'mi  kosami  .....  155 

—  Vidění 429 

Theer    Otakar    Zvědavá  láska. 

—  Návštěva.    -    Trochu  ženy  17 
Veltruský   Ladislav   Finále    .524 

—  Jarní  poutníci.  —  Večery      .    .  353 

—  Ver  sacrum 523 

z  Wojkowicz  Jan  Confiteor  .  . . 

—  Píseň.  —  Světla  plující  hladi- 
nou duše 163 

Zeyer  Julius  Romance.  ...  1 
Žeranovský  Jan  Mánům  prof. 
dra.  Eduarda  Alberta  (Sonety): 
Pyramidy.  —  K  Bohu.  —  Křiž.  — 
Od  rakve  Albertovy  Momse- 
novy.  —  Barbar 41 ,  42 


Eichendorf  Josef  Procitnutí. 
—  Lákání.  •—  U  proudu.  Přel.  Alf. 
P.reska 369 


BASNE  PŘELOŽENÉ. 

E  verš  F  ran  z  Ráje.  Př.  A.  Breska  554 
Nietzsche    Friedrich    Sokra- 
tův problém.  Přel.  Alf.  Breska  .  150 


Verlaine    Paul     Píseň    jeseně. 
Přeložil  Alfons  Breska 554 


PŮVODNÍ  BELLETRISTICKÁ  PROSA  A  ESSAYE. 

Bačkovský  K.Srdcedobré  vůle.  Holeček  Josef  Houzír  113, 127,  Mrštík     Alois     Poprad    (Obraz 

(Féerie  a  episody)  462,  473,  487,  141,152,161,177,185,202,209,                  z  Tater)         29 

503,  513,  526          221,  235,  247,  2=.7,  269.283,  296,  Mrštík  Vilém  Na.še  ideály        8,     20 

Breska  Alfons  O  ženě  na  plesu  15<          .'i08,  319,  332,  345,  356,367,380,  Nach    Pavel    Tišiny  (Reliéf)    .    .138 

Elgart  K.  Bledské  sny   36.'^,  37S,  394,  403,  413,  427,  443,455,464,  Osten  Jan  Blanka  281,  294,  305, 

392,  405                                                          476,   490,  497  321,  329,  342,  354,  370,  377,  390 

Guth  dr.  Jiří  Cascaes(Feuilleton             Jahn   M.  Hodiny 46  Preissová     Gabriela     Labutí 

z  portugalských  cest)    .       .    .    .  lOS      Jesenská   Růže n a  Samota  .  65,     83  píseň    (Korutanský   obrázek)   1, 

Hladík    Václav    Evžen  Voldan  Jeřábek    dr.    Luboš    Večerná  22,34,42,56,    69 

(Román)  .  10,  25,  37,  44,  59,  ?■?,                  Kavkaze 4^3,  506  Quis   Ladislav    Od  kosmopoli- 

84,94,   1  7,    120,    129,    144,  156,  Jonáš    K.    Láska    čtyřicetiletého  "tismu  k  nacionalismu        .5,  17,     31 

168,  179,  192,197,  214,  229,  239,  401,  420,  431,  437,  454  Renánová   Pavla   Děti    ....  154 

2.53,  26?,  278,  287,299,323,  334,  ^las  Eduard  Pod  dechem  smrti  Sumín  Jiří  Na  vlnách  (Novella) 

347,  .358,  371,  384,  397,  4i.7,  41S,  (Fragment)                                            97  ^l'  '3,  35,  49,  61,  67,  77,  96,  101, 

430,441,451,468,480,492,499,                —Dítě                    .    .    "  326  117,125 

516,  524,  542,  551      r-          .        ^-   '    '  i^W.    ,\7  Stoy  Eduard  Návštěva         485,  501 

Hlas  Eduard  Akáty      ....  14      ^°"  ^  ^  "fV  T  H  T  7.    T^^      I6i  Šlejhar  Jos.  K.  Kaplička  54,  71, 

HolečekF.S.  Vyznavači  slunce  mmka  phtele  od  Tugely)   .        .  16i  81,91,105,119,131,143 

173,190  199,212,227,241,252  List    Pavel    Do    výslužby    (No-  Theer     Otakar     Příchod    ženy 

264,  272           veWa)        166,  176,  188,  204,  215,  225  249,  262,  274,  289,  301,313,324, 

—  Pode  jhem  cizí  viny    521,  534^  545      Liška  Kristián  V.  Letní  večer     86  335,  349,  359,  373,  382,395,408,  415 


PROSA  PŘELOŽENA. 


Richepin   Jean    Svatá   Slza.     Přeložil    Pavel  Projsa 

527,  ,537, 


Uspenskij    Glěb    Bouře.    (Z  cestovních   poznámek) 
Přeložil  Vilém  Mrštík       223,  237,  250,  259,  276,  285,  311 


Adam:  La  Force 231 

Balzac:  Eutrenie  Grandetová  .    .        75 

Čech:  Sníh        .148 

Dvě  sté  svazků  Světové  knihovny  302 

Egor:  Návrat ...  423 

Glossy 423 

Hendryk:  Žaltář 423 

Hippmann  Ch.:   Les  Tchěques   au 

XlXěme  siěcle C4 

Holeček:  Naši 495 

Hurban  Vajanský:  Novelly  ■  ■  .  .112 
Jirásek:  Maloměstské  historie    .    .    28 

—  Psohlavci .        .  148 

Kassner:  Die  Mystik,  die  Kůnstlcr 

und  das  Leben 267 

Krejčí:  Julius  Zeyer 388 

Kvapil:  Životem  k  ideálu    ....  267 


Bjórnson:  Nad  naši  silu 123 

Bozděch:  Z  doby  kotillonů     .    .    .  340 

Brieux:  Červený  talár ','92 

Calderon:  Lékař  své  cli  ....  170 
Capus:  Manželové   paní  Leontiny  508 

Čechov:  Strýček  Váňa 364 

Debut  si.  L.  Dostálovy  ....  544 
Hauptmann:  Forman  Henčl  .  .  .304 
—  Michael  Kramer  ...       .  206 

Jirásek:  M.  D.  Rettigová     ...      315 

Kvapil:  Přítmí         .292 

Lefévre:  Faun 375 

Praga:  Ideální  žena 280 

Rostand:  Aicrlon 256 


České  umění  ve  Vídni     98 

Glossy 362,  386,  445 

Jurkovič  D.,  Pustevně  na  Radhošti  160 

Kupka  František 14 

Lehner  Ferd.  J  ,  Dějiny  umění  ná- 
roda českého 160 

Mánes  v  Brně 339 

Mánes  v  Prostějově 399 

Mucha  Alfons,  Otčenáš 148 


LITERATURA. 

Lanson:   Dějiny  novodobé   litera- 
tury francouzské 88 

Maupassant:  Silný  jako  smrt  .  .  207 
Masson-Forestier:  Advokátovo 

svědomí 436 

Moudrá:  Do  rozmaru  i  do  pláče  .  484 

Múldner:  Návraty       423 

Nová  anthologie  ruské  lyriky         .  32.S 

Opolský:  Klekání 412 

Ottův  Atlas  zeměpisný  .  .  .  460 
Panýrek  dr.:  Od  Něvy  po  Kuru  .  446 
Preissová:  Jerla 220 

—  První  obrázky  ze  Slovácka   .    .  484 

—  Talmové  zlato        .'^31 

Przybyszewski:  Satanovy  děti  .  .  556 
Ouis:  Staroskotské  ballady     .    .    .  171 

—  Třešně 446 

Rais:  Za  světem 532 

DIVADLO.   -  HUDBA. 

Svoboda:  Čekanky     136 

Shakespeare:  Romeo  a  Julie  .    .      544 
Šamberk:  Blázinec   v  prvním   po- 
schodí          376 

Šmaha:  Zlato 148 

Štolba:  Moř-ká  panna C31 

Tolstoj:  Vláda  tmy        <;9 

Vedekind:  Komorní  pěvec  .  .  376 
Viková-Kunětická:  Přítěž  ....  196 
Vrchlický:  V  uchu  Dionysiově  .    .  184 

Želenský:  Návrat 352 

Figarova  svatba 51 

GÍossy 374,  411 

Maryša       15 

VÝTVARNÉ  UMĚNÍ. 

U  Němejce 350 

Rodin  Auguste 314 

Srážka  jízdy  rakouské   s  pruskou 

u  Střežetic 375 

Šaloun  L 291 

Uprka  Józa,  Výbor  jeho  prací   .    .  148 

Vochoč      .        '    .    . 351 

Vídeňské  výstavy:  Jóž.a  Uprka.  - 

Josef  von   Berres.  —  Simplicis- 


Ríha:  Povídka  o  svatbě  krále  Jana  207 
Sekanina:  Lyrické  intermezzo   .    .  423 

Schnitzler:  Řeigcn 267 

Sládek:  Nové  překlady  ze  Shake- 
speara     424 

Slovensko.    Prémie  Umělecké  Be- 
sedy na  r.  1901  . 531 

Světlá:  Nemodlenec  '.       100 

-  Ze  staré  Prahy 411 

Svoboda:  Příběhy  a  obrazy        .    .  471 

—  Dozrálo  k  žatvě.  (Básně)  .  .  .  520 
Šimáček:  Světla  minulosti  .  .  .  219 
Un  siěcle.  Mouvement   du  moude 

de  1800  á  1900 2- 8 

Výbor  dramat  Calderonových  .  340 
Wilde:  Ballada  o  žaláři  v  Readingu  376 
Zeyer:  Jan  Maria  Plojhar  ....  316 
Z  německé  literatury  moderní      .  401 


Mrštíkové    AI.    a    Vil.:   K   reprise 

^Maryši<t  (Iza  Grégrová)  ....  26 
Reformy  v  Nár.  divadle.  —    Pani 

Benoniová.  —  Pan  Seifert  ...  28 
Renouard    Jean:     Auguste     Dor- 

chain 3  5 

Ruský  divadelní  spolek 328 

Skariino:  Divadlo  v  Berlíně  .    .    .  159 

SI.  Švagrovská    .  340 

Úvodem  do  operního  referátu  .  .  87 
Vítězství  české  hudby  v  Paříži  .  337 
Z   činnosti    Nár.  divadla   za  nové 

správy 18' 

Zeyerův  večer     243 


mus.  —  Antonín  Hudeček.  — 
Sándor  Járay.  —  Václav  Sochor. 
—  Secesse 110,  111,  112 

Výstava  českého  umění  výtvar- 
ného a  uměleckého  průmyslu 
ve  Vídni 99 

Výstava  Jednoty  umělců  výtvar- 
ných      304,  337 

Výstava  »Manesa« .    75 


ÚVAHY  LITERÁRNÍ,  UMĚLECKÉ  A  ČASOVÉ. 


Arbes  Jak.   Shakespeariiv    »Julius 
César. 470,  481 

—  Z  českých  literarií  .    .        .       .  :  02 

—  Z  literárních  drobných  studií  .  146 
Bačkovský  K.  Na  rozmezí    století  219 

—  Přirozenátendence  tvorby  umě- 
lecké          51 

—  Z  parnassu  Italského:  Giovanni 
Pascoli .87 

Exkomunikace  hr.  Tolstého   .    .    .49) 

Goethe 483 

Hladík  V.  Nový  román 351 

Kronika     .    .  74 

Květ  Jar.  dr.  Dekadence   v  básni- 
ctví, jak  o  ní  soudí  psychiatrie  169 


Maeterlinck  M.  Ruysbroeck  Podi- 
vuhodný (Přel.  M.  Kalasová)  .      517 
Mrštík  V.  Pražská  soupisná  komise  38 

—  Styl 62 

—  Ultraparasiti       .       170 

—  Vlaský  dvůr  v  líutné  Hoře  .  122 
Nečásek    A.    K    druhému    vydání 

-Pohádky  Máje«      39 

Neohellenové 160 

Neodvislost  literatury  .  ...  472 
Novák    A.     K    sebraným    spisům 

J.  Arbesa  .    .  445 

—  Th.  Mommsen  v  Paříži  ....  398 

O  stylu  čili  o  psaní 387 

Politická  karrikatura 279 


Pražák    A.    O    symbolismu   Zeye- 
rova »Radúza  a  Mahuleny*  422,  434 
Revue  cizí  a  slovanské  16,  52,  64, 
76,  124,  136,  196,  208,  220,  232, 

244,  268,  280,  460 
Semitismus  —  Jesuitismus  .        .      265 

Sienkiewicz  ve  Francii 40 

Šimek  O.  Zolova  i-Práce«    ....  447 
Theer  O.  K  psychologii  nejmlad- 
ších      ■ 327 

Umění    a    politika    —    Politika  a 

umění 181 

z  Wojkowicz  Jan   O  snahách  nej- 
mladší literatury 362 

Zola  E.  Protestantism 459 


Albert  Eduard 14 

Bačkovský  Karel 374 

Brožík  Václav 361 

Fibich  Zdeněk 38 

Frankovský  Josef  544 

Grabovský  Bronislav 181 

Herites  František 265 

Hlávka  Josef 254 

Jirásek  Alois  (ku  dni  50.  narozenin)  509 


JUBILEA,   VZPOMÍNKY   A    NEKROLOGY. 

Lebeda  Otakar 362 

Novák  Theodor 532 

Samain  Albert 15 

Sienkiewicz  Henrik    (Lístek  k  ju- 
bileu)             ....    50 

Švandová-Kautská  Louisa  ....  304 

Turnovský  J.  L 243 

Verdi  Giuseppe      254 


Vicaire  Gabriele     .    .        .....    16 

Zeyer  Julius 217 

Breska  Alfons:  Jakub  Seifert  .  .  193 
IClas  Richard:  France  Prešern  .  .  135 
Novák    Arne:    Karel    Sladkovský 

(Z  cyklu  »Vítězící  a  přemožení*)  115 
Šimek  Otakar:  Auguste  Rodin  .  .  314 
Všelicos    o   Antonínu    Dvořákovi. 

(Jubilejní  glossy) 530,  554 


Zl'R.4VY  A  POZN.^MKY  208,  244,  340,  3S8,  448,  472. 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


5.  RlJNA    1900. 


*     ČÍSLO  1. 


Julius  Zeyer: 


ROMANCE. 


I    ravil  král  jí  v  prudkém  hiičvu: 

»Slávu  svoji  bez  poskvrny, 

srdce  svoje  bohatýrské 

k  nohám  vašim  položil  jsem, 

sklonil  šíji  (která  sklánět 

nikdy  dřív  se  neučila) 

před  vámi  a  vaši  krásou  — 

marně  vše!...  A  nyní  ejhle! 

Zbožiíované  vaše  zraky, 

které  sotva  vídaly  mě, 

když  jsem  k  nim  jak  v  nebe  hleděl 

zraky  vaše  kam  se  snesly? 

Plny  slz  a  slitováni, 

plny  lásky  záři  hvězdně 

v  zraky  muže  beze  jména, 

beze  slávy,  beze  jmění  — 

tomu  jste  svou  lásku  dala, 

almužnu  jak  skytnem  chudým !«   — 

Odvětila  klidně  králi: 

•  Pane  můj,  vy  pravdu  dite! 


Dala  jsem  svou  lásku  cele 
tomu  muži  neslavnému, 
chudému  a  beze  jména. 
Smějte  se  neb  hněvejte  se  — 
srdce  moje  když  jen  jásá! 
V  pokoře  té  vaší,  pane, 
pýcha  byla  nevědomá! 
Pýcha  vaše,  špatně  skryta, 
dráždila  pak  moji  pýchu. 
Pýcha  ta  však  sesula  se 
ve  své  nic  před  jeho  výší, 
která  svou  neznala  cenu. 
Věřte,  pane,  z  jeho  oka 
modlitba  se  ke  mně  nesla, 
bylo  to  jak  výkřik  z  hloubky' 
Krásný  byl  v  tom  okamžiku, 
pane,  nad  nás,  nade  všechny! 
Vnořila  se  moje  duše 
v  duši  jeho,  zůstane  tam 
v  neskonalém  milování !«  — 


Gabriela  Preissová: 


'^Z>Z>Z>Z>'^'^Z> 


LABUTÍ   PÍSEŇ. 


KORUTANSKY    OBRÁZEK. 


j^  ějaká  cizí,  svižná  holka  se  širokým  ovocnář- 
^  skýni  košem  na  hlavě  objevila  se  na  vrchu 
pěšiny  a  vidouc  z  povzdálečí  bezvousého  Kajetána 
se  zánovními  botami  a  kloboukem  myslivecké 
módy,  utírala  si  honem  fěrtoškem  ústa,  které  si 
trochu  potemnila  borůvkami.  Ale  došedši  blíže 
místa,  kde  potulný  švec  Kajt  si  hověl  na  trávníku 
pod  planou  hrušní,  loktem  jsa  podepřen  o  svoji 
důkladnou  kabelu,  přestala  švihati  sukněmi,  po- 
znávajíc,   že    se  nesetkala  se  žádným  krasavcem 


ani  mladíkem,  a  pozdravila  Kajta  jen  tak  jako 
ledabylého  usedlého  pantátu  úsečně  odbytým 
přáním;    »Dobrý  den!' 

Kajt  její  zklamání  citem  i  zkušeností  zatušil 
a  proto  z  rozumné  vzdálenosti  zabroukl  si  z  hrdých 
prsou,  posílaje  za  unikajícím  ženským  stvořením 
nedh,Tle  přimhouřený  pohled: 

•  Má  milá,  snad  si  nemyslíš,  že  bys  mi  do- 
vedla nadarmo  obtížit  srdce  ř  Dnes  je  nám.  holečku, 
už  třiapadesát  let!...« 


Ani  si  při  tom  nepovzdychl,  tíha  tohoto  stáří 
ještě  mu  nenakloniia  šíji  ani  vesele  důvěřivou 
mysl;  jai<  rovného  a  sebevědomého  jej  lidé  na 
stezkách  Miklanského  pohoří  před  pětadvacíti 
lety  znali,  takovým  se  cítil  i  zůstal  až  po  tu 
chvíli. 

Teď  jen  trochu  snil,  jako  to  rád  činí  člověk 
po  notné  cestě  blaze  si  odpočívající,  a  pak  mu 
připadal  ten  dnešní  jeho  Kajetánský  svátek 
opravdu  tak  přítulně  povídavý  jako  biblické  a 
pohádkové  vypravování  nebožky  jeho  báby  sa- 
lašnice,  která  od  jara  až  do  podzimu  přebývala 
tam  na  pasekovém  temeni  Rozpuku.  Pohledem 
od  hrušně  připadala  v  této  chvíli  Kajtovi  známá 
salaška  ve  výši  jako  jen  přilepené  hnízdo  vla- 
štovčí, člověk  se  musil  diviti,  že  si  v  touze  za  ni 
často  nejkratší  cestou  nahoru  ve  vydrolených 
stružkách  o  kamení,  spadané  kmínky  a  zákeřné 
pruty  ostružin    bosé  nohy  zmučil. 

I  ještě  jako  učedník,  pokud  se  svým,  v  obuv- 
nickém poslánfrovněž  statky  obcházejícím  mistrem 
nedleli  příliš  daleko,  běhával  za  bábou  i  salaškou 
ve  svátečních  jitrech  místo  do  kostela,  ba  jednou 
místo  svěcené  vody  z  údolního  chrámu  přinesl 
selce,  v  jejíž  domácnosti  právě  boty  šili,  jen  ze- 
lenavou vodu  Rozpuckého  jezírka  ve  džbánku, 
a  ani  při  tom  nepocítil  vědomí  hříchu.  Vždyť 
připadávalo  mu  malé  Rozpucké  jezero  zrovna 
tak  jako  nebe,  za  dne  se  na  něm  chvělo  roz- 
puštěné slunce  a  bílé  leknínové  růže  (věděl 
s  jistotou,  že  zrovna  takové  nevídané  růže  měla 
Panna  Maria  na  kostelním  postranním  oltáři 
v  ruce  —  a  kde  by  je  jinde  natrhala  než  na 
Rozpuckém  jezeře,  když  je  nikde  jinde  na  světě 
neviděl  Kajtík  vyrůstat),  —  za  večerů  se  teprve 
na  něm  okázala  celá  druhá  obloha.  A  byla  tam 
při  břehu  také  jakoby  kaplička.  Na  polouschlém 
buku  byl  zavěšen  ostříškovaný  obraz  » Maria 
u  Alžběty"  a  o  tomto  stromu  vyprávěla  bába, 
že  by  byl  dlouhým  věkem  už  dávno  styřel,  kdyby 
byly  tehdy,  když  Panna  Maria  kráčela  k  Alžbětě, 
po  její  cestě  všechny  suché  stromy  se  neza- 
zelenaly ...  A  jedině  znatelné,  sladce  nadšené 
oči  obou  světic  na  oprchalé  malbě  budily  v  bá 
bině  paměti  ještě  jiné  Mariánské  legendy  i  po- 
hádky s  dobrým  koncem  a  slávou  trpících  a 
ponížených. 

Vedle  této  věřící,  měkké  duše  bábiny  byla 
v  ní  ale  ještě  druhá,  tvrdší  a  žíhavá  jako  křemen, 
jenž  každé  škrábnutí  oplácí  jiskrou  své  skryté 
síly,  a  jak  jen  vždycky  bába  uvážila  zatočit 
s  Kajtovým  životem,  to  se  všechno  musilo  3tát. 
Kajt  měl  od  pěti  let  macechu,  ne  právě  tu 
nejhorší,  neboť  pamatoval  se  dosud  se  sk'id- 
něným  uznáním,  že  mu  máčela  a  hezky  hladce 
přičesávala  vlasy  a  ve  sporých  volných  chvílích 
i  vlněné  punčochy  mu  upletla,  aby  hocha  hra- 
bajícího   se  často  v  otcově  skalnické  práci  dře- 


věnky  tak  netlačily.  Ale  protože  se  s  ní  bába, 
vlastní  matka  rodičky  Kajtovy,  nepohodla  a  otec 
se  pořád  zastával  jen  už  své  druhé  ženy  —  od- 
vedla bába  srdce  i  víru  chlapcovu  oběma.  Tak 
mnohá  její  pohádka  měla  svou  zlou  macechu 
jako  saň  i  otec  ubohého  sirotka  v  ní  zůstával 
bezcitný  a  jenom  ta  mrtvá  maminka  pod  drnem 
hřbitova  a  šmolkou  zmodřeným  křížkem  byla  ta 
pravá  a  svatá. 

Kajtík  býval  za  svoje  toužebné  i  vzdorné 
útěky  k  bábě  tak  dlouho  bit  a  trestán,  až  jednou 
si  jej  krutě  sešlohaného  dovedla  bába  k  sta- 
rostovi i  faráři  a  pobouřila  okazováním  svle- 
čeného vnoučka  všech  osm  čísel  v  pohoří  roz- 
hozené osady  tak,  že  všechny  dorostlé  ženské 
se  shlukly  a  skalníkovým  manželům  div  okna 
v  chatě  nevytloukly.  Tenkrát  druhá  Kajtíkova 
matka,  vedouc  a  nesouc  svoje  vlastní  dvě  drobné 
děti,  přišla  plačky  za  mužem  ke  skále  se  zkru- 
šeným odhodláním,  že  nevlastního  kluka  do  smrti 
vidět  nechce,  aby  si  ho  jeho  zlá  bába  jen  nechala 
a  vychovala,  jak  chce. 

Ještě  v  tom  roce  pak  skalník  na  naléhání 
své  ženy  svoji  chatu  se  svahovým  polem  prodal 
a  přestěhoval  se  někam  na  štýrskou  stranu. 

Kajtík  se  zatím  se  svou  bábou  přiživoval 
v  zimě  ve  výminkářské  jizbičce  u  sedláka  Hroděje 
a  z  jara  po  dvakráte  se  s  ní  odtáhl  na  hospo- 
dářovu salaš,  odkudž  jej  již  strach  neodháněl. 

Počátkem  třetího  jara  už  určila  bába,  že  se 
musí  stát  z  Kajtfka  něco  lepšího  než  její  pomocný 
pastuška,  a  domlouvali  se  dlouho  na  prahu  o  vý- 
běru nejlepšího  řemesla. 

»Kovář  se  moc  nadře  — «  přemítala  bába — 
•  pak  jsou  k  této  živnosti,  kdybys  ji  jednou  chtěl 
provádět  na  vlastní  pěst,  potřebný  peníze  jako 
ku  kolářství  a  truhlaření  —  krejčí  se  moc  na- 
zlobí, nynější  časy  chce  mít  každý  všecko  jinač, 
a  kdo  je  pokřivený,  chce,  aby  mu  kazajka  při- 
léhala jako  rovnému;  tkadlec  si  zase  celá  prsa 
stlačí  i  oči  pokazí   —  — ♦ 

»Což  kdybych  se  učil  uhlířem,  babičko  — ' 
přerušil  ji  Kajtík,  dívaje  se  upřeně  do  šikmé 
dálky,  kde  se  nad  temnou  zelení  v  šeru  ještě 
zdvihal  bílý  sloupek  dýmu  —  »to  se  mi  zdá  tak 
hezké  .  .  .  Jednooký  Martínek  už  se  také  učí  při- 
vážet i  skládat  polínka;  povídal,  že  to  není  nic 
těžkého  Potom  si  může  celý  rok  zůstávat  v  lese  . .  . 
Když  jsem  šel  dnes  okolo,  měl  už  svou  práci 
odbytou,  ležel  si  na  vyrovnaných  polénkách  a 
hlavu  na  loktech,  pořád  si  shora  dolů  odplivoval. 
Zeptal  jsem  se  ho,  proč  to  dělá,  řekl  mi,  že  to 
jeho  mistr  dělá  zrovna  tak,  říká  prý,  když  je 
práce  popravena  a  milíř  si  pěkně  dýmá,  že  už 
mu  není  nic  do  celého  světa  .  .  « 

»Pustáci,  to  nejsou  ani  žádní  řemeslníci  — 
a  co  pak  takový  chudák  Martinek,*  nahrábla 
bába  z  vysoká  pohrdání  i  soucitu.  »Ty  ale,  Kajte, 


to  musíš  přivést  ve  světě  někam  ke  cti,  již  k  viili  těla  jsem  je  měla,    nebo   Jdouc  za  kmotru   Jsem 

těm  svým  rodičům  se  musíš  vyšvihnout,  aby   se  se  do  nich  nastrojila,  a  vždycky  krom  toho  Jeiich 

dozvěděli,  čím  jsi  sestál  bez  nich !  Víš  co,  chlapče,  pěkného  vzhledu,   vklouzne  do  nich  člověk  Jako 

pěknou  a  trvanlivou  obuv  se  naučíš  šít,  to  si  tě  do  postýlky.    Není- li    to   radost,  Kajtíku,    dovést 

budou  po  celém  kraji  považovat  a  potom  ševcov-  takhle  lidi  čistou  prací  potěšit,  a  zrovna  k  tomu 

ské  řemeslo  má  jen  svůj  dvojí  just,  ženský  nebo  mistru,  co  ty  botky  šil,  bych  tě  nejraději  dala  do 

mužský  druh,  to  nenaláme  moc  hlavy,  a  když  jen  učení!    Budeš  sním    pěkné    chodit    a    leckde    se 

obuv  šikovně  sestavíš,  na  všech  cestách  si  budou  dobře  pomějete,  pro  řemeslníka  se  vždycky  lepší 

o  tobě  povídat,  a  dobře-li    si  pochodí,  budou  ti  miska  nachystá.    Na  vlastní  náčiní  mám   Již   pro 

žehnat...'  tebe  také  nastřádáno,  potom  dostaneš  čtyři    ko- 

Bába    povstala,    popošla    ke    truhle,    kterou  sile  z  bíléíio    plátna    a    dva  obleky  ode  mne  do 

vždycky    za    ní   musili    na  salaš  dovézt  a  v  úctě  výpravy,  aby  lidé  viděli,  že  nejsi  ledaco.< 

Ji  zase  na  zimu  odvézt  —   a  po  paměti  vyhrábla  Kajtík  se  Jen  dotekl   bábiných  vzácných   bo- 

v  rostoucím  šeru  přístřeší  bělavý  závinek.  tek  konečky  prstů,  ale  pořád  ještě  neodpovídal. 

.Pojď  sem,  Kajte«  —vábila  rozžíhajíc  smol-  Ta  rozmarinka  na  lesklé  kůži  špiček  se  mu  dost 

nou  tříštku,  chlapcovy  zraky  ku  svému    rozbale-  hezky    zamlouvala,    ta    sláva    pořádné    ševcovské 

nému    pokladu,    sametovým    botkám,    zdobeným  práce    rozprostírající    se    po    všech    Miklanských 

zeleně  stehovanou  lakyrkou.  cestách  také   —  jenom  srdce  se  pořád  ještě  ne- 

•  Ty  mám  už  na  čtrnáctý  rok  — «    obracela  rozvíralo,  aby  si  zavýsklo,  jako  by  to  jistě  bylo 

botky  ve  světelné  záři  se  všech  stran  —  .zrovna  učinilo,  kdyby  jej  bába  zavedla  do  práce  k  uhlíři. 

Jsem  si  Je  dala  dělat  na  svatbu  tvé  chuděry  matky,  kde  pak  by  již  se  nemusil    obávat    přešlapování 

A  už  od  té  doby    kolikrát    na    slavnosti    Božího  všelijakých    cest  .  .  .                                             Pokrač. 

'^        %         ^         %         ^ 


Otakar  Březina: 


šílenci. 


Dloudíme  tajemstvím  země,  ptáme  se  věci  mlčenlivých 
na  jaro,  které  nepřichází,  na  květy,  které  se  nerozviji; 
vždy  s  jedním  pozdravem  větríim,  jež  do  věků  budoucích  vanou, 
vždy  s  jednou  myšlenkou  nedomyšlenou,  písni  nedozpivanou, 
přísahou  vázaní  svědkové  mystérií. 

Nevlastni  děli  tvoje,  ó  země,  byli  jsme  bolesti  mlékem 
jako  na  prsou  svedených  matek  svých  odkojeni; 
kde  naši  bratří  pili  z  tvých  drobných  a  sladkých  pramenů  vděčně, 
před  slanými  vodami  oceánů  my  stáli,  žízniví  věčně, 
a  jenom  tragická  hudba  jich  bouři  dala  nám  opojeni. 

K  modlitbě  diků  my  klekli,  kde  nesčíslní  tě  proklínali, 
a  plakali  jsme  tam,  kde  nesčíslní  ti  dobrořečí; 
hlas  náš  se  jiskřil  jak  slunce,  když  bázní  oněmly  miliony 
a  když  vítězům  k  návratu  v  triumfu  hřímala  srdce  a  zvony, 
rty  naše,  prorocké,  stiskly  se  v  mlčení  bolestnou  křeči. 

Knížata  země  i  otroci  do  krve  ubičovaní 
jak  bratří  vcházeli  v  modliteb  našich  kathedrály; 
pro  všechna  čela  poznamenaná  polibek  míru  jsme  měli, 
snům  země  nejtíživějším  jak  povzdechu  matky  jsme  porozuměli 
a  tam,  kde  bratří  odvrátili  se  s  hrůzou,  my  ještě  milovali. 

V  úsměvech  krásy  i  v  přítulných  pohledech  věcí 

hořelo  pro  nás  hrobové  světlo  našeho  zasvěceni; 

z  ticha  agónií  k  nám  vyvřel  polibků  dychtivý  šepot, 

z  ticha  hnusu  a  umdleni    -   mladistvých  křidel  jásavý  tepot, 

z  ticha  rozkoše  —  mlčeni  vnitřního  ohně,  v  němž  pracují  zatracení. 


ód  jitra  k  večeru  svému  šli  jsme  jen  přes  vělcy  přiští ; 
když  jsme  se  bratřím  nejbližší  zdáli,  nejvíc  se  vzdalovali; 
nejchudší,  ze  vzácných  světel,  mramoríi.  tajemných  kovů, 
k  Věčného  slávě  my  stavěli  chrámy,  nádheru  vraceli  slovu, 
a  pokorní,  jménem  tvé  mystické  moci  nad  dušemi  kralovali. 

A  ač  jsme  nesčíslnými  životy  žili,  žárem  všech  květů  kvetli, 
sluncem  své  lásky  jak  oblak  pozdvihli  v  azur  illusí  vesmír  celý, 
k  zvířatům  ve  jhu  se  skláněli,  jako  k  bratřím  zakletí  svého, 
všech  početí  cítili  slast  a  v  lůnech  bolestná  hnutí  nezrozeného 
a  ve  svém  srdci  oheň  všech  srdcí  —  stáli  jsme  osamělí. 

Jen  mrtví  a  z  věků  příštích  se  blížící  bratří 
odpovídali  k  radostným  poselstvím  našeho  zaslíbení; 
v  prahnutí  naší  vůle  jak  omdlévající  v  poledním  žehu 
umlkávali,  zbledlí,  nejdražší  naši  a  našich  pohledů  něhu 

přijímali  jen  s  bázní,  jak  těžce  nemocných  nebezpečná  políbení. 

Za  zrádce  země  vyhlásili  nás  tajně,  když  její  slávu, 
věčnosti  jitřní  požár,  jsme  v  ekstasi  vítali  na  kolenou: 
o  ženě,  královně  andělské  lásky,  když.  čisti  jsme  snili, 
o  muži,  vlídném  pastýři  živlů,  knížeti  mystické  síly, 
jenž  ovládne  bolest,  v  plameny  nejvyšší  touhy  proměněnou. 

O  slití  všech  milionu  v  Jediného  Člověka  vykoupeného, 
kormidelníka  duchové  země,  j  nž  k  břehům  tvých  tajemství  pluje, 
ve  směru  svatých  tvých  větrů  pne  pUchty,  předené  tisíciletí, 
a  novou  řečí,  mocnou  jako  řeč  andělů,  čistou  jako  řeč  dětí, 
květy  tvých  zahrad  neviditelných  pojmenuje.  —  — 

Ale  ani  v  zářících  mlhovinách  světů  nejvzdálenějších 
míru  jsme  nepoznali,  němou  moudrost  mrtvým  jsme  záviděli: 
nad  každou  krajinou  krásy,  kam  zrak  náš  výbojem  dostih', 
znamení  tvého  panství  suverénního  ve  všech  nekonečnostich, 
před  námi  hrozivě  tmí  se  vvššími  duchy  střežené  citadelly. 

Z  blankytu  tisíce  blankytů  vyšlehlo  v  gigantských  polokruzích, 
galerie  tvé  stavby,  vždy  duševnější,  bezmeznou  perspektivou; 
od  hvězdy  k  hvězdě,  jak  roje  do  nových  sídel,  v  dráždivém  červnu  tvé  vůle, 
hierarchie  duchů  se  snáší,  mystická  včelstva  jednoho  úle, 
o  sladkém  pracuji  díle  s  tajemnou  písni  zádumčivou. 

Čím  výš,  tím  hlubší  a  ukrytější  je  zápas,  osudnější  víry  tvé  slávy; 
čím  blíže  k  věčnému  moři,  tím  z  větších  výší  hřmí  vodopády 
myšlenky  naší,  co  krůpěj,  to  vyvření  ohně  v  nárazu  světů; 
rozdrcena  jsou  slova  jak  zrní  v  stoupách  tvé  bouře  a  v  letu 
jak  popel  padají  na  naše  hlavy  před  majestátem  tvé  vlády  .  .  . 

A  tehdy,  před  našimi  zraky  uzavřenými,  nový  kosmos  se  mihl: 
jako  sloup  rudý  vedla  nás  k  němu  sluncí  všech  dráha  mléčná; 
a  z  řeřavého  poháru  touhy,  kde  snění  zdroj  magický  vysech', 
žízniví  věčně,  poslední  vino  jsme  pili,  na  našich  tlačené  lisech, 
nesmrtelnosti  nápoj,  zničeni  tvarů,  zmámeni  nekonečna, 

"s^        '^        "^        ^        ^        Z>        's? 


Ladislav  Quis: 

OD  KOSMOPOLITISMU  K  NACIONALISMU. 


I. 

Již  na  desátý  rok  odpočívá  Neruda  na  Vyše- 
hradě, ale  literární  jeho  ťysiognomie  dosud 
není  ujasněna,  ba  nemáme  ani  ještě  pragmatického 
jeho  životopisu,  ani  žádného  rozboru  jeho  díla, 
které  by  tu  mohly  sloužiti  za  základ  A  přece 
toho  dnes,  v  této  době  přech9du  a  přeměn  v  naší 
literatuře  nejvyšší  již  potřeba.  UčeU-m  těchto  řádkfi 
jest  načrtnouti  z  hrubá  aspoň  jednu,  řekl  bych 
programovou  stránku  jeho  činnosti  spisovatelské. 

Po  vydání  "Hřbitovního  kvítí«  (vyšlo 
v  prosinci  1857),  z  něhož  lze  dobře  vyčísti  teh- 
de  ši  poetické  credo  Nerudovo  a  po  uveřejnění 
almanachu  »Máje«  (1858)  založila  sobě  mladá 
generace  která  v  almanachu  tomto  vystoupila, 
svůj  orgán.  Byly  tu  »Obrazy  života«,  jež  po- 
čátkem r.  1859  péčí  a  nákladem  Josefa  Vilímka, 
spolupracovnictvím  Jana  Nerudy  vycházeti  počaly. 
List  ten  měl  především  propagovati  nové  směry 
mladé  generace  a  hájiti  je  proti  útokům  'Sta- 
rých*, kteří  přežili  potopu  roku  osmačtyřicátého. 
Již  v  prvním  svazku  svém  utkaly  se  tedy  ^Obrazy 
života «  v  polemiku  s  píseckým  » Poutníkem  od 
Otavy«,  kde  Jakub  Malý  v  Listech  z  Prahy 
hned  v  r.  1858  vytrhl  v  pole  proti  té  » nejmladší 
straně",  jež  mu  byla  hned  nenárodní,  hned  proti- 
národní  a  která  dle  něho  sledovala  -zhoubné 
směry. 

Tato  polemika,  ostatně  dosti  známá,  tak  že 
by  bylo  zbytečno  sledovati  její  podrobnosti,  jež 
beztoho  sem  ani  nepatří,  táhne  se  větší  částí  prv- 
ního ročníku  »Obrazů  života*  a  vystupují  v  ní 
zde  hlavně  Karel  Sabina,  Vítězslav  Málek  a  Jan 
Neruda,  který  si  ostatně  s  panem  Jakubem  přímo 
jen  jednou,  za  to  ale  hezky  zostra  promluvil. 
Učinil  tak  pod  záhlavím  »Něco  o  ,posledním' 
slově'í  na  str.  23(5.  Jiný  Nerudův  článek  sem 
patřící  otištěn  pod  názvem  »Skodlivé  směry« 
(str.   190  a  2;31). 

Ale  nejdůležitějším  z  těchto  článků  Nerudo- 
vých jest  jeho  programová  stať  »Nyní',  uveřej- 
ní ná  v  únorovém  sešitu  zmíněného  listu  na  str  71 
a  násl.,  v  němž  vyložil  mladistvý  poeta  svůj  teh- 
dejší názor  světový  a  své  literární  vyznání  víry. 
Stačí  snad,  uvedu-li  zde,  naznačiv  sled  myšlének, 
jen  nejzávažnější  místa  vlastními  slovy  spisovate- 
ln'ými. 

Prohlásiv  hned  na  počátku,  že  se  celé  naše 
národní  snažení  podobá  jen  hříčce,  stěžuje  si  do 


pomalého  našeho  rozvoje,  v  němž  jsme  to  nepři- 
vedli postid  dál  než  k  uvědomění,  že  jsme  viibec 
Češi;  vytýká,  že  se  toto  uvědomění  u  mnohých 
zvrhlo  v  pouhý  historismus  hledící  jen  do  mi- 
nulosti, a  že  naši  básníci  i  'Ostatní  výše  sto- 
jící spisovatelé*  byli  skoro  vesměs  kloudnými 
věštci,  že  znali  však  jen  minulost,  že  byli  dosti 
dobrými  hvězdáři,  že  však  měřili  jen  zhaslá  slunce, 
a  připojuje  po  případném  citátu  z  Tegnera 
•-Slavná  minulost,  tot!  naše  kletba... «  Naznačiv 
pak,  že  nemůžeme  jako  předkové  vydobýti  sobě 
slávu  válkou,  již  zavrhuje,  pokračuje,  že  vlastní 
sláva  se  zakládala  dříve  vždy  v  rozvoji  umění  a 
literatury,  jimž  se  věda  podřizovala.  Avšak  umění 
stavitelské  již  klesá,  neboť  po  vynálezu  Guten- 
bergově  sobě  duch  lidský  mnohem  obratněji  po- 
číná písmem,  jež  se  dovede  akkomodovati  každému 
pokroku  a  jest  proto  vždy  srozumitelné.  Také 
mnohem  později  než  stavitelství  vyvinutá  malba 
že  nemá  již  přílišné  a  širší  di^iležitosti  jsouc  příliš 
individuelní,  ač  jinak  individualismus  v  naší  době 
jest  zcela  oprávněný  a  vítaný;  jen  v  antice  se 
zobrazuje  vyzrálý  duch  a  směr  celého  ná- 
roda. Dříve  že  se  totiž  vyvinoval  kadý  jednotlivý 
národ  o  sobě,  vývoj  ten  byl  zcela  individuelní; 
dosáhnuv  pak  nejvyššího  stupně,  národ  zvadnul 
a  zahynul;  nyní  však  že  neznáme  výhradně 
individuelního  snažení  se  jednotlivých 
národfi,  znám  e  ale  mocný  směr  celého  člo- 
věčenstva. Směr  ten  že  nemá  žádných  mezí 
mimo  ty,  které  vůbec  přírodě  a  člověku  hmotou 
určeny  jsou,  vede  nás,  jsa  všeobecným  v  nebe 
čisté  lidskosti,  nedovolí  žádnému  národu,  který 
při  velkém  tom  díle  spoluúčinkuje,  aby  zahynul, 
a  zahyne  sám  teprve  pak,  až  poslední  člověk 
shasne.  >Ano,  pokrok  všeobecný,"  píše  dále  Ne- 
ruda, »to  je  naše  nynější  poesie,  jiné  nechceme 
a  —  také  už  nemáme.  Až  vše,  co  individuelně 
.se  vyvinouti  může,  pokud  možná  všeobecnosti 
poslouží,  až  člověčenstvo  vše  pozná,  co  mu  pří- 
rodou podáváno,  až  duch  jeho  se  dle  toho  vy- 
vine ve  směr  skálopevný  a  nezvratný,  pak  by 
mohla  i  do  umění  zase  se  na\  rátiii  klidná  jasnost 
antických  výtvorů,  duch  lidský  sobě  postaví  pak 
snad  monument  slohem,  jaUý  všechny  předešlé 
předčí  a  k  němuž  všichni  národové  s  láskyplným 
srdcem  piilnou.  Nebude  vrak  napotom  žádného 
obrazu  potřebí  při  lidech,  kteří  veskrze  jasně 
mysliti  budou,  žádných  věštců,  a  tedy  také  ne 
básníků,  kde  člověčenstvo  všeobecně  svůj  cíl  sezná 


a  vlastními  činy  a  životem  sobě  samo  nejvzneše- 
nější hymnu  zazpívá. « 

Vytknuv  dále,  že  však  i  literatura  sama  klesá, 
ustupujíc  žurnalistice,  že  ostatní  národové,  kteří 
nás  předhonili,  nehledají  už  těžiště  svých  snah 
v  literatuře,  nýbrž  v  ovládání  sil  přírodních,  píše, 
že  ač  i  národ  náš  v  těchto  snahách  též  jakéhos, 
ač  jen  nepatrného  podílu  má,  přece  právě  pro  tuto 
nepatrnost  naše  hlavní  snaha  posud  k  tomu  musí 
čeliti,  abychom  přišli  ke  všeobecnějšímu  uvědomění 
pravé  své  úlohy ;  k  tomu  že  nám  může  dopomoci 
jen  literatura  a  že,  kdežto  jiní,  pokročilejší  náro- 
dové ji  více  neb  méně  opouštějí,  my  k  ní  vždy 
ještě  musíme  všechnu  svou  sílu  obracet.  Oživení 
literatury  že  bylo  také,  když  se  národ  křísiti  počal, 
první  snahou  našich  vůdců  (»již  vůbec  vyšší  snahy 
chovali  než  my,  jejich  epigonové-),  od  těch  dob, 
že  sice  usilovně  pracováno  na  tom  poli,  ale  že 
jsme  to  ani  zde  daleko  nepřivedli,  ač  se  tu  celá 
posud  činná  síla  národa  objevovala.  Stěžuje  si, 
že  jsme  dosud  nedospěli  na  jinou  kritiku  než  na 
hospodskou  a  kavární,  že  místo  literární  historie 
máme  (a  to  ne  bez  příčiny)  jen  bibliografii,  že 
žurnalistika  naše  jen  živoří,  a  že  i  se  spisovatel- 
stvem  i  s  obecenstvem  bledě  to  dopadá.  Vylíčiv 
pak  stručně  ráz  vývoje  literatury  naší  od  doby 
vzkříšení,  nesoucí  se  směrem  isolování  vůči  cizině 
a  obmezování  na  půdu  národní,  nejvýše  ještě  slo- 
vanskou, končí  Neruda  takto; 

"Chtělo  se  isolovat  (ovšem  ne  ve  vědě),  když 
vše  kolem  v  jedno  srůstalo  a  mocný  pokrok  se 
vyměňováním  idejí  rozvinoval,  literatura  se  stala 
k  radosti  všech  malomocných  » panenskou «  a  za- 
pomnělo se,  že  bez  vniknutí  cizích  živlů  ničeho 
roditi  se  nemůže  Kdo  se  opovážil  mít  evropské 
veličiny,  jako  Shakespeara,  Voltaira  vůbec  tran- 
couzskou,  německou,  italskou  a  anglickou  litera- 
turu taktéž  za  svou;  pracovat  na  základu  tom, 
jejž  velikáni  jiných  národů  již  byli  položili,  dále: 
pokračovat  tímtéž  směrem,  s  přibíráním  ale  toho, 
co  mu  jakožto  konsekvenci  ze  slovanského  živlu 
přibývati  muselo;  byl  kaceřován  a  jeho  směr  dů- 
sledně zavrh  ván.  Přibíráním  konsekvenci  ze  slo- 
vanských živlů  pocházejících  mohla  by  zajisté 
literatura  zcela  originelní  povstat,  nemělo  by  se 
však  vzdalovat,  co  jinde  rozkvetlo  a  muselo  vše 
za  své  pokládat,  čehož  jinde  už  stává  Jen  taková 
literatura  vyhoví  potřebám  našim,  ujme  se  v  lidu 
a  nebude  pouhým  kuriosum,  nebude  toliko  ne- 
mocným dítětem  1«  .    . 

>Jen  ku  předu  všichni,  již  jsme  mladí,  silní 
a  zdraví.  Učme  se  od  národů  jiných,  pozorujme 
stupeň  jejich  vývinu,  spřátelme  se  s  jejich  světem 
myšlenkovým  a  spracujme  pak  v  sobě  vše  v  celek 
nový  s  tím,  co  jsme  s  mateřským  mlékem  už 
obdrželi  a  ve  vlastech  svých  seznali.  Bude  to  pak 
zajisté  slovanské,  poněvadž  co  Slované  jinak  tvořit 
nedovedeme.  Nedáme  se  svrchovaností  nevčas- 
nou  v  klece  zavřít    aniž    zastrašit,  jako   jiní    před 


riámi!  Bude-li  obětí  třeba,  položíme  je  a  doká- 
žeme zajisté,  že  i  my  u  ostatních  národů  uznáni 
budeme,  že  dosáhneme  uznání,  jakého  se  i  mno- 
hem menším  ale  čilejším  nárůdkům  dostalo.* 

Když  pak  Hálek  v  tomtéž  ročníku  {1859) 
♦  Obrazů  života«  (na  straně  233  a  násl.)  uveřejnil 
známý  svůj  polemický  článek  "Básnictví  če- 
ské k  poměru  k  básnictví  vůbec«,  učinil 
k  němu  Neruda  několik  poznámek  pod  čarou. 
Ke    konci  druhé  z  poznámek  těchto  praví: 

^Poněvadž  nyní  už  se  výhradné  zvláštnosti, 
založené  buď  v  nedostatku  nebo  nadbytku  v  něčem 
u  jednotlivých  národů  ztrácejí,  a  všichni  národové 
stejně  dary  celé  zeměkoule  požívati  počínají,  stej- 
ného stupně  vzdělání  se  domáhají:  stává  se  i  dě- 
jepis dějepisem  celého  světa,  pokračuje  u  všech 
národů  poměrně  stejným  způsobem  ku  předu,  a 
poesie  nesmí  ani  být  více  poesií  národní,  ale 
všeobecnou,  jež  nyní  touhy  celého  lidstva  obiazí 
a  jíž  světová  literatura  zdárně  postupuje.  (Viz 
článek  »Nyní«  v  II    seš.   »Obrazů  života*. 

Čtouce  názory,    které    tuto    Neruda  vyslovil,      « 
třeba  bychom  jim  dobře  porozuměli  hleděti  k  době 
a    okolnostem,   za  jakých  se  v    něm    vyvinuly,    a 
uvědomiti  sobě,    proč    se    tak  a  ne  jinak  utvářiti 
musily. 

Po  bouřích  roku  osmačtyřicátého  stala  se 
česká  literatura  na  celé  téměř  desítiletí  sterilní; 
hlavní  představitelé  starého  t  zv.  vlasteneckého 
směru  vymřeli  neb  se  odmlčeli  a  nebylo  dorostu, 
který  by  byl  pokračoval  v  jejich  díle.  Zároveň 
přerván  násilně  proud  našeho  národního  vývoje 
a  veškerý  pokrok  náš  zastaven  jednak  tuhým, 
germanisujícím  absolutismem,  jednak  všeobecnou 
zmalátnělostí  po  nenadálém,  naše  tehdejší  síly 
přesahujícím  vzpružení.  Universitní  naše  mládež, 
pokud  unikla  okovům  neb  bílému  kabátu,  byla 
zastrašena  a  přikrčila  se  po  příkladu  starších  a 
viděla  posléze  svůj  ideál  v  dobrém  zaopatření  ve 
službě  státní  Jen  na  gymnasiích,  a  to  především 
na  staroiněstském  vyskytli  se  tehda,  na  počátku 
let  padesátých  mladíci,  kteří  byli  dosti  ideální,  že 
v  této  chlebařské  a  praktické  době  jali  se  pěsto- 
vati literaturu.  Mezi  nimi  byli  Hálek,  Pfleger, 
Janda,  Bendi  a  Neruda.*) 

Jest  pochopitelno,  že  jim  literatura  česká, 
jaká  tehda  byla,  nedostačovala;  vždyť,  když  se 
vše  vzalo  kolem,  nebyl  tu  než  Kollár  a  Celakovský; 
Erben  byl  representován  jen  několika  po  časo- 
pisech a  almanaších  roztroušenými  básněmi,  a 
polozapomenutý,  zavržený  Mácha  nedočkal  se 
ještě  ani  celého  vydání  svých  spisů.  Z  prací  Bo- 
ženy Němcové,  jež  rovněž  jen  po  různu  v  listech 
belletristických  byly  otištěny,  vycházely  teprve 
» Národní  pohádky  a  pověsti  <   (ukončeny  r.  1854); 

*)  Viz  o  tom  bližší  v  mé  stati:  'České  maniřest:iřní 
almanachy  v  letech  padesátých  až  sedmdesátých.  »Květy«, 
1898  str.  590  a  násl. 


nejlepší  pak  její  dílo,  » Babička*  (vydané  r.  lSn5), 
nebylo  ještě  ani  napsáno.  A  nového,  co  by  jen 
za  řeč  stálo,  nevycházelo  nic. 

To  byla  chudičká  žeň,  skrovná  pozůstalost 
po  předchůdcích,  to  byl  hubený  výsledek  půlvěké 
práce!  A  co  z  toho  mohlo  tehda  ty  hochy  na- 
dchnouti? Kollárova  idea  všeslovanská  zdála  se  za 
teiidejších  politických  béhů  odbyta,  snad  na  vždy 
pohřbena;  vždyť  ani  za  doby  krátkého  jara  vol- 
nosti neprojevila  valných  výsledků.  A  Celakovský.? 
To  nebyl  nadšený  věštec,  který  by  byl  mohl  za 
sebou  strhnouti  mladá  srdce. 

Co  tedy  zbývalo  těm  lačným  a  žíznivým 
nadšencům,  než  uchýliti  se  do  ciziny.  A  tam  lá- 
kaly je  opět  kvetoucí  literatury  národu  západních, 
neboť  jen  v  těchto  nalézali  velké,  volné  myšlenky, 
jež  je  mohly  povznésti  nad  dusivou  tíži  nevol- 
nosti domácí.  Nalézali  tam  vše,  čeho  nebylo  v  lite- 
ratuře naší  a  co  básníci  předbřeznoví,  i  kdyby 
byli  chtěli  a  dovedli,  napsati  nesměli.  Ale  spisům 
literatur  cizích  byla  po  březnovém  převratu  cesta 
k  nám  uvolněna,  nastalá  pak  reakce  netroufala 
si  již  knihy  ty  zakázati. 

Z  německé  literatury  byl  to  především  tehda 
stejně  zbožňovaný  jako  kaceřovaný  Heine,  který 
se  stal  miláčkem  mladistvých  epigonů,  zvláště  ale 
Nerudy,  jenž  v  něm  nalézal  vysloveno  tak  mnohé, 
co  mu  tehda  v  mozku  vířilo  a  v  duši  bouřilo; 
zvláště  ale  lákal  jej  ten  skvělý  ohňostroj  kousa- 
vého vtipu,  ironie  a  satiry.  Z  poetů  francouzských 
pak  uchvátil  hochy  ty  brilliantní  Victor  Hugo, 
blížící  se  jižjiž  vrcholu  své  slávy;  z  anglických 
byl  to  především  Byron,  který  naplňoval  jará 
ňadra  jejich  nezměrným  nadšením;  vždyť  jim 
právě  v  té  beznadějné,  mizerné  době,  jež  je  na- 
plňovala jen  zoufalou  nespokojeností  s  tím,  co  bylo, 
mluvil  přímo  z  duše.  K  tomu  pak  ještě  onen 
všelidský  velikán  Shakespeare,  a  pak  zase  všecka 
ta  vzdorem  a  nenávistí  k  utiskovatelům  kypící 
literatura  mladého  Německa  :  jak  tu  bylo  možno 
nepřilnouti  k  všemu  tomu  vášnivou  láskou  mla- 
dých srdcí  a  nehledati  tam  v  těch  světových 
literaturách  své  ideály. 

A  jak  nemě'a  v  těch  svěžích,  ideálně  horu- 
jících duších,  odkájených  a  vychovaných  litera- 
turou světovou  vzniknouti  myšlénka  přenésti  to 
vše,  co  tam  viděli  velkého  a  krásného,  k  nám  a 
zbudovati  na  tom  skvělém  základě  novou  českou 
literaturu,  když  vše,  co  jsme  měli  dosud  doma, 
se  jim  při  porovnání  s  tam  tím  světovým  musilo 
zdáti  tak  malé,  tak  nepatrné.  A  kterak  neměli 
logicky  souditi,  že  to  bylo  tak  malé  a  nepatrné 
jen  proto,  že  se  dosavadní  čeští  spisovatelé  ome- 


zovali jen  na  ten  úzký  obzor  malé  vlasti  a  ne- 
velkého národa.,  uzavírajíce  se  cizím  směrům  a 
cizím  myšlenkám  ř 

Jak  neměli  souditi,  že  odstraněním  zdi,  dě- 
lící nás  od  světa  západního,  osvojením  si  jeho 
myšlének  a  směrů  nebude  docílen  rychlý  roz- 
květ našeho  písemnictví? 

A  s  touto  myšlenkou  dorostli  a  vystoupili 
na  veřejnost,  to  byl  a  tak  se  vyvinul  a  vyvinouti 
musil    onen    »kosmopolitismus«    družiny  májové. 

A  takovou  cestou  spěl  a  dospěl  též  Neruda, 
intellektuelní  to  vůdce  této  družiny,  k  názorům, 
jež  vyslovil  v  článku  »Nyní«.  By  vyvodil  a  opřel 
své  úsudky,  postavil  se  zde  na  stanovisko  vše- 
lidské a  tvrdí,  že  v  moderní  době  již  není  indi- 
viduelního  snažení  se  jednotlivých  národů,  ale 
uznává  jen  mocný  směr  celého  člověčenstva,  který 
jest  v^šeobecný  a  vede  k  čisté  lidskosti.  Z  toho 
sleduje  —  však  toho  Neruda  ve  stati  té  nedo- 
řekl  —  že  není  také  individuelných  snah  v  jed- 
notlivých literaturách,  nýbrž  jen  všeobecný,  čistě 
lidský  směr  Tento  nutný  důsledek  vyslovil  teprve 
později  a  na  jiném  místě,  totiž  ve  svrchu  citované 
poznámce  k  Hálkovu  článku,  ale  tam  pak  již  zcela 
nepok ry tě  takto :  »poesie  nesmí  ani  být  více 
poesií  národní,  alevšeobecnou.«  V  článku 
'Nyní«  vyznívá  formule  Nerudova  v  slova,  že  má 
český  spisovatel  západní  literatury  světové  (fran- 
couzskou, německou,  italskou  a  anglickou)  pova- 
žovati za  své  a  pracovati  na  základu  tom,  jejž 
velikáni  jiných  národů  již  bylí  položili.  To  jest 
však  patrně  totéž,  co  kratčeji  řečeno  v  právě 
uvedené  poznámce  a  rozdíl  leda  v  tom,  že  tam 
se  praví,  co  nemá  a  co  má  býti,  kdežto  zde  se 
naznačuje  způsob  provedení.  Ovšem  zde  Neruda 
žádá  ještě  také  —  a  to  vzhledem  k  postulátu 
všeobecnosti  literatury  zcela  důsledně  —  přibírání 
konsekvencí  ze  slovanského  živlu.  Méně  dů- 
sledný, ale  pro  Nerudovo  pojímání  věci  důležitý 
a  charakteristický  jest  pak  závěrek,  že  tím  přibí- 
ráním slovanských  (zde  Neruda  patrně  s  úmyslem 
nenapsal  pouze  českých)  konsekvencí  mohla  by 
povstati  literatura  zcela  originální. 

V  posledním  odstavci,  kde  vapostrofě  k  spiso- 
vatelům vše  resumuje,  volil  Neruda  ještě  mírnější 
formu  výrazu,  žádaje  jen,  bychom  se  u  cizích 
národů  učili,  jejich  stupeň  vývoje  pozorovali, 
s  jejich  světem  myšlenkovým  se  spřátelili  a  pak 
v  sobě  vše  v  nový  celek  spracovali  s  tím,  co  jsme 
s  mateřským  mlékem  již  obdrželi  a  ve  vlastech 
svých  seznali,  a  dodává,  že  to  bude  zajisté  slo- 
vanské, poněvadž  jako  Slované  jinak  tvořit  nedo- 
vedeme. Pokrač. 


ir     ^     ivf     ^     líf     %     ir 


Vilém  Mrštík: 


NAŠE   IDEÁLY. 


/\/lnoho  zaviněno  bylo  tím,  že  se  lidé  ve  svých 
^  '^  *  dobrých  snahách  zastavili  na  pólo  cestě. 

Krásné  ideje  se  psaly,  vznešené  zásady  se 
hlásaly,  lidé  se  s  nimi  nosili  i  honosili,  ale  ne- 
uplynulo ani  desítiletí  a  začali  s  nich  smlouvat, 
sobě  si  je  přizpůsobovat,  jedny  se  umlouvaly, 
druhé  vykořisťovaly  ve  prospěch  osob,  stran 
i  majetku. 

Jako  se  obchází  zákon  psaný,  obcházel  se 
i  zákon  nepsaný,  a  to  tak,  že  mizelo,  až  pone- 
náhlu  zmizelo  všechno  veřejné  svědomí. 

Nevěrnost  člověka  k  člověku  ještě  se  cítí, 
ale  nevěrnost  k  velké,  za  cíl  přijaté  myšlence 
cítí  už  málo  kdo. 

Tak  ze  srdce  vymizel  i  stud  za  skutek  na 
vlastní  věci  spáchaný,  n  není  už  mnoho  lidí,  kteří 
by  jakoukoliv  proradu  brali  příliš  trat^icky. 

Tu  leží  také  nejnižší  bod  přítomného  úpadku. 

Na  jedno  se  však  ani  nyní  zapomínat  nesmí, 
že  není  vinou  pravdy,  je-li  obcházena,  ale  těch, 
kdo  ji  obcházeli. 

Přítomnost  je  zlým  těchto  skutků  žalobcem. 

Život,  který  žijeme  dnes,  pohybuje  se  svou 
setrvačnou  silou  dál,  ale  je  to  život  bez  veliké 
duše,  bažení  bez  vysokých  cílů;  až  dosud  jako 
bychom  žili  z  tuku  nastřádaných  sil  —  odtud 
začíná  už  studeno,  vzhůru  to  nejde  —  život  ztrnul 
v  rovné  linii. 

Niveau  čistě  prostředního  charakteru. 

Dráhy  by  byly  rozličné,  ale  vůle  není  už 
jedna. 

K  tomu  nemusilo  dojít,  kdyby  nebylo  jednoho 
základnílio  přehmatu,  kterému  propadl  náš  život 
na  celé  čáře. 

Dvě  velké  vlny  přehnaly  se  veřejným  naším 
životem,  a  těžko  rozhodnout,  která  z  nich  byla 
zhoubnější. 

Dnes  už  nikoho  nebude  tajno,  že  duší  ce- 
lého životního  našeho  snažení,  jehož  zásluhou 
jsme  se  stali  aspoň  tím,  čím  jsme:  bylo  ono 
proskribované,  nyní  tolikerým  posměchem  po- 
házené vlastenectví  českého  člověka. 

Vím,  v  jakou  nenávist  uvedeno  bylo  toto 
jméno. 

Vín)  i,  jaké  theorie  podkládaly  se  lidem  na 
vyhlazení  tohoto   »zla« 

Ale  vím  také,  jaká  křivda  se  stala  tomuto 
jménu  a  jak  zhřešeno  zde  bylo  na  nejprimitiv- 
nějším požadavku  každé  filosofie:  logice. 


Není-li  cit  vlastenecký  než  produktem  uměle 
vyvolaných  a  uměle  pěstovaných  sil,  jako  zvyk- 
lostí, poměrů  zájmů  a  mravů  a  t.  d.,  pak  každý, 
kdo  takový  důkaz  vede,  hroziti  se  nesmí  žádných 
konsequencí  svého  učení  a  prohlásiti  je  povinen, 
že  stejně  zatracení  hoden  je  i  cit  rodinný.  I  ten 
je  produktem  pouhých  zvyklostí  a  zájmů,  a  kde 
těchto  podmínek  není,  není  ani  lásky  otcovské, 
ani  sesterské,  ani  bratrské,  a  přitažlivost  mateř- 
ská klesá  až  na  pudové  minimum. 

Je  proto  cit  rodinný  zavržení  hodný.' 

Není  od  něho  závislá  právě  nejkrásnější  část 
soukromého  i  veřejného  života.? 

Měl  by  kdo  odvahu  popírati  nedohledný  a 
pro  celý  svět  osudný  jeho  význam.? 

Té  odvahy  nikdo  nemá  a  mít  nemůže,  po- 
něvadž i  dítě  vidí,  že  by  povídalo  s  nesmyslem. 
Počítá-li  se  však  s  nesmyslem  jedním,  musí  se 
počítat  i  s  nesmys'em  druhým.  Právě  absurdnost 
důsledků  odhaluje  všechnu  chudobu  a  zvrácenost 
všeho,  co  důkazu   položeno  bylo  za  podklad. 

Je  patrně  v  životě  národů  i  jednotlivců  ještě 
něco  vyššího,  než  pouhá  uLožácká  pravda  reality 
a  toto  něco  do  počtu  přibráno  býti  musí,  jinak 
celá  budova  filosofické  these  není  než  logickým 
[iřemetem,  a  je-li  přes  to  hlásána  vědomě  a  zvůlně, 
činí  dojem  lapavky  na  zmámení  slabě  myslících 
lidí.  — 

Ale  nechť  už  jsou  tyto  theorie  jakékoliv. 

Zatím  víme  jen  tolik,  čím  nám  vlastenectví 
bylo  a  co  jsme  v  něm  ztratili. 

Byla  to  moc,  kterou  se  lidé  udržovali  při 
sobě,  byla  to  síla,  která  rozmnožovala  naše  řady 
a  stále  k  vyšším  a  vyšším  cílům  rozplameríovala 
českou  duši,  ve  vlastenectví  ztělesněna  byla 
plodná  a  živě  všemi  cítěná  idea,  která  jako  krá- 
lovna mezi  včelami  přebývala  mezi  námi  a  ne- 
dala nám  zahynout.  Ve  vlastenectví  byla  i  jakási 
disciplina,  která  nedala  jednati  každému,  jak  chce 
a  kdo  chce,  nýbrž  jen  potud,  pokud  zdrávo  b\lo 
celku.  I  tu  patrně  bylo  ještě  něco  vyššího,  než 
jsou  práva  prostého  individua,  a  toto  něco  uklá- 
dalo lidem  nepřekročitelné  meze.  Nehlásají  se 
jisté  věci  bez  trestu  v  národě  myšlenkově  dosud 
nevyškoleném,  a  jen  tím  si  možno  vysvětlit,  že 
nyní  stačí  už  vytisknouti  i  sebe  dojemnější  hlu- 
potu, a  vznikne-li  pro  ni  polemika,  válí  se  zítra 
národ  v  klubku  dvou  hrdlujících  se  stran. 


Ve  vlastenectví  konečně  rostl  v  nás  čistě 
náš  národně  čestný  typ,  a  není  vinou  ideje,  že 
se  v  poloii  vývoje  zvrhnul  v  typ  odporný 

Byl  to  typ  utlačeného,  pro  spravedlnost  trpí- 
cího člověka,  ve  kterém  se  probudilo  vědomí 
práva  na  život  a  veškery  jeho  potřeby,  typ  okra- 
dené existence,  která  nejen  hájila  zbytky  všeho, 
co  nám  prostě  zbylo,  ale  znovu,  neúnavným  bojem 
vydobýti  se  snažili  všechno  to,  co  až  dosud  zů- 
stalo pro  nás  ztraceno.  Typ  člověka,  který  poznal 
a  poznati  měl,  že  zase  jen  tenkrát  dobude  své 
vnitřní  a  časem  i  vnější  samostatnosti,  když  du- 
chem svým  a  vší  cenou  národního  bytí  vynikne 
na  stupeň  nejvzdělanějších  národů  a  odtud  mě- 
řiti bude  i  dílo  nade  všechny  jiné.  Tedy  typ  ne 
trpný',  ale  bojovný  v  tom  smyslu,  jako  bojovným 
že  musí  býti  každý,  kdo  po  ztrátě  jmění  zákon- 
nou cestou  vydobýti  se  ho  snaží  zpět.  Vzor  cti- 
žádosti, které  chyběla  jen  neúmorná  důslednost 
a  stále  živená  vůle,  aby  se  vypnul  až  na  typ 
nejmodernější  soustavy.  Touto  zkonkretisovanou 
formou  ideálu  přib4žoval  se  čestný  člověk  ideálu 
člověka  vůbec.  Celý  náš  národní  boj  není  než 
bojem  za  spravedlnost  a  důstojnost  lidskou.  Celý 
ten  tlak  po  vzdělání  a  vyniknuti  žíznící  duše 
není  než  touha  po  dosažení  nejvyšších  vrcholů 
civilisace  světové  a  při  tom  domovu  věrné.  A  jen 
z  této  titanské  odhodlanosti,  bezmezné  sebe- 
důvěry plného  vědomí  však  v  národě  skrytých  sil 
dovedeme  si  vysvětliti  veliké  rozměry  ducha,  do 
daleka  promítnuté  cíle  našich  předků  —  —  na- 
pjetí  jejich  vlastních  sil  bylo  také  dle  toho. 

Proto  typ  vlastence  znamenal  tolik,  jako  mít 
heroicky  odhodlané  srdce,  nelitovati  ničeho,  ani 
času,  ani  sil,  ani  majetku,  a  všechno  dáti  v  oběh 
všem  společné  myšlence. 

Vlastenectví  bylo  lidem  toliko  jako  vědět, 
proč  žijou,  trpí,  proč  se  zříkají  svého  majetku 
(testamenty)  i  života.  Ta  idea  opravdu  žila  mezi 
námi  jako  svatá,  a  tu  pravdu  její  krásy,  tu  či- 
stotu její  velkosti  nenahradilo  nám  dosud  —  nic 

Tu  nešlo  jen  o  reelní  vystižení  situace,  od- 
hadnutí a  suchý  výpočet  sil,  ale  šlo  tu  o  psycho- 
logickou vzpruhu  národního  organismu,  která  by 
mu  dodávala  stále  nových  a  nových  sil,  rozmno- 
žovala jeho  děti  i  statky  a  na  výši  uvědomělé 
existence  povyšovala  život  i  sebe  skromnější  — 
i  když  jednotlivec  obejde  se  bez  takové  vzpruhy, 
dobře  věda,  že  práce  a  dobrý  dorost  je  pro  něho 
prostým  příkazem  člověka  vůbec;  massa  není 
tolik  jako  jednotlivec,  a  jednotlivec  nikdy  nezmůže 


to,  co  vykonati  musí  seřaděné  massy.  A  ty  chtějí, 
aby  jim  někdo  poroučel,  a  když  to  není  muž 
člověk  jeden,  imperator  ducha,  musí  to  být  aspoň 
konkrétní  idea,  a  to  taková,  aby  proud  její  pro- 
cházel celým  národním  tělesem.  A  tím  vlastenectví 
bylo  Rationalismus  nikdy  tu  nahraditi  nemůže 
vnitřní  této  energie,  které  tělu  dodati  může  pouze 
činuplodná  a  pro  čin  celý  život  rozplameněná 
duše. 

Rationalismus  žije  a  proniká  jen  v  mezích 
daných  poměrů.  Dál  si  netroufá. 

Ale  nechť  sám  si  každý  zodpoví  záhadu,  zdali 
bychom  vůbec  jako  národ  byli  živi,  kdyby  před- 
chůdci naši  kroky  své  byli  odměřovali  dle  tehdej- 
šího stavu  věci  Zoufat  by  si  musili:  vždyť  do- 
slovně stačilo  jen,  aby  padl  strop  i  s  těmi  poměry 
na  shromáždění  několika  málo  hlav  a  bylo  — 
po  národě. 

Ne,  ti  lidé  žili  nad  své  poměry,  jejich  ideály 
nesly  se  nade  všechen  zdravý  rozum.  Jen  za  cenu 
fanatického  přepjatí  a  až  do  strhání  vyčerpáva- 
ných sil  dali  život  nám  budoucím  — 

A  v  tomto  přepjatí,  fanaticky  celou  šířkou 
života  stále  za  jedním,  evropsky  všestranným 
cílem  ženoucí  se  mysli  obsažena  je  nejen  krása 
a  síla,  ale  i  celá  českost  naší  povah)-. 

Tomu  bývalo  tak,  dokud  lidem  před  očima 
tanul  v  celé  plnosti  a  výši  obraz  třebas  malého, 
ale  duchem  velkého  a  stálo  po  větši  a  větší  výši 
toužícího  národa.  Tento  osvětový  ideál  neměl 
žádného  viditelného  konce  Jeho  vzdělanost  sama 
pokračovala,  neustal,  rostl  bez  konce.  Proto  v  něm 
byl  život  věčný,  postup  bez  hranic  a  nebylo 
žádného  důvodu  ani  v  hodinách  největšího  ná- 
rodního neštěstí,  aby  se  od  něho  ustupovalo  byť 
jen  na  krok.  Z  celé  té  bohaté  perspektivy  ne- 
dosáhli jsme  dosud  ani  prvních  posic,  zbývaly 
ještě  bezpočetné  jiné,  kterých  bylo  třeba  znovu 
dobývat  a  nově  hledat  —  jak  bylo  možno  za- 
potáceti se  na  jednom  místě? 

Historie  několika  posledních  desítiletí  a 
zvláště    přítomnost    dává   na  to  říznou    odpověď. 

Výraz  všech  uvedených  snah  vinou  buď  ne- 
šťastně zrozených  nebo  nedochovaných  lidí  s  pole 
čistě  osvětového  záhy  se  přesunul  na  pole  vý- 
hradně politické,  a  ostatní  posice  zůstaveny  jen 
na  starost  náhodných  dobrovolníků.  Zapomnělo 
se,  že  politika  jen  tenkrát,  je-li  dokumentována 
vysokou  kulturou  celého  národa,  má  také  svuj 
vysoký  hlas  —  —  iiot..!.,. 


%     ivf     %     %     %     ir     ik 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN  VOLDAN. 


1. 

^wl  ejen  bledé  jasný  přísvit  pronikající  spuštěnou 
^  ^  záclonou  a  zachycující  se  v  odlesku  zrcadla 
proti  oknu  visícího,  též  zvuky  a  hlasy  ulice  za- 
znívající s  jakousi  zvýšenou  a  veselou  rušivostí 
přesvědčily  jej,  že  den  je  jasný  a  již  značně  po- 
kročilý. '• 

Zívl,  chtěl  sáhnouti  po  hodinkách  ležících  na 
nočním  stolku  mezi  svíčkou  a  dvěma  rozevřenými 
knihami,  zavadil  o  uvadlou,  smuchlanou  kytičku. 
Kytička  spadla  na  podlahu. 

•  Hrome  ...  to  jsem  . . .  aby  do  toho  .  .  .«  za- 
klel, zamručel  a  bezvládně  zapadl  zase  do  peřin, 
oči  se  mu  zavřely,  údy  jako  samy  sebou  schou- 
lily, a  již  mrákotně  zase  usínal  v  tvrdém,  úporném 
spánku,  kdy  mladé  tělo  v  několika  ranních  ho- 
dinách chce  nahraditi  vysíleni  prohýřené  noci  a 
rychle,  dychtivě  uklidniti  krev  do  horečky  po- 
bouřenou. 

Po  několika  minutách  zase  se  probudil  náhle 
a  zjitřeně.  Pozvedl  se  a  ohlédl  k  oknu.  Jas  dne 
prozářeného  sluncem  vnikajícího  podél  záclony 
udeřil  jej  do  očí,  zkřivil  tvář  jako  malé  dítě,  jemuž 
se  chce  do  pláče,  odplivl  zhurta  na  podlahu,  od- 
kašlal dusivě  a  pocítil  všechny  veleznámé  a  často 
proklínané    příznaky  kocoviny. 

Nevyskočil  z  postele  jako  jindy,  kdy  ráno 
slunce  jakoby  přililo  energie  a  bujnosti  životní 
jeho  tělu  i  duchu,  kdy  probouzel  se  divoký  a 
výbojný  s  novými  nadějemi  a  touhami  jako  voják 
ze  snu  zalarmovaný  povely  a  signály  k  útoku,  a 
hnal  se  do  práce  s  radostí  a  vztekem  umělce 
stále  zápasícího,  stále  nespokojeného,  stále  zkla- 
maného životem  i  sebou,  stále  věřícího  a  proti 
osudu  i  lidem  revoltujícího.  Tu  promáchalse  půl 
hodiny  studenou  vodou,  shltl  snídani  a  s  ní  ranní 
žurnál  a  korespondenci,  deset  minut  věnoval  do- 
mácímu tělocviku,  činkám  a  šavli,  a  pak . . .  valně 
již  ochablý  po  divokém  prvním  wpadu  do  denní 
práce,  přiblížil  se  ke  stolku,  ke  svým  rukopisům, 
poznámkám  a  knihám,  při  čemž  první  jeho  sta- 
rosti bylo  hledati  záminku,  jak  by  se  vyhnul 
práci.  Založený  dopis,  bez  jeho  vědomí  odložená 
kniha  stačily  v  nejhorším  případu,  aby  literát 
ztropil  hrozný  hluk,  vyděsil  svou  starou  hospo- 
dyni nářkem,  klením  a  výčitkami,  že  ten  nepo- 
řádek nesnese,  že  každému  přeláme  hnát,  kdo  se 
dostane  k  jeho  stolku,  že  již  zase  tím  rozčilením 
je  připraven  o  náladu,  zničena  kapitola  románu, 
scéna  dramatu,   jež  mohla  býti  napsána,  a  pone- 


chav hospodyni  v  němém  ustrnutí  nad  literární 
pohromou,  způsobenou  založeným  dopisem  neb 
uklizenou  knihou,  odešel  rychle,  bouchl  zlostně 
dveřmi,  ale  velmi  vesele  utíkal  po  schodech  a 
s  lehkomyslnou  radostí  šel  na  promenádu  nebo 
na  klep  ku  knihkupci. 

Ale  dnes  měl  Bulíř  probuzení  kalné  a  me- 
lancholické. 

Jindy  v  takových  chvílích  byl  velmi  mravně 
rozhorlen  na  sebe  a  pln  ještě  mravnějších  předse- 
vzetí. Přísahal  si,  že  se,  dal  naposled  svésti  svými 
světáckými  soudruhy,  že  vyhne  se  úplně  společ- 
nosti, návštěvám,  pitkám  i  dobrodružstvím,  jimiž 
prosíval  svůj  život  jako  květy  někdy  velmi  hořké 
vůně  a  sliboval  si,  že  cele  se  obrátí  ku  práci  a 
k  ideálu  života  superiorního. 

Ale  dnes  do  rozmrzelozti  a  ponuré  vyhlídky 
pokaženého  dne  vpadl  lehký  dráždivý  úsměv, 
kterýž  znenáhla  rozháněl  mlhy  melancholie  .  .  . 
cítil  jemný,  rozkošný  parfum ...  a  zvířené  my- 
šlénky roztančily  se  ve  vzpomínkách  smíchu,  še- 
lestu krajek,  kypivě  šumícího  vína. 

V  pološeru  pokoje  proťatého  zlatým  paprskem 
slunce  zmítaly  se,  vlnily  se  nádherné  fantomy 
rozkoše  a  krásy. 

V  baletních  střevíčkách,  v  obláčku  průsvit- 
ných, vonných  krajek  přihopkoval  takový  sladký 
přelud  . .  .  jiný  plavně  se  vznášel  v  nalíčené,  dé- 
manty ozářené  majestátnosti  krásného  Hříchu  . .  . 
jiný  fantom  připomínal  mu  snivou  melodickou 
něhu  krásy  tiše  a  naivně  se  poddávající... 

A  tak  v  ranním  zamžení  duše  po  noci  příliš 
veselé  lhal  si  své  poetické  sny  a  proměňoval  si 
studentsko-bohemskou  orgii  ve  vzácné  a  nádherné 
symposion  .  . . 

»Ach,  osle  .  . .  vždyť  Karla  má  falešné  zuby... 
a  jak  úchvatně  hloupá  je  ta  křehoučká  Milá, 
s  očima  tak  velikýma  a  krásně  rozevřenýma,  ja- 
koby vpíjely  do  sebe  moudrost  života  . . .  hlu- 
páku .  . .  kroť  svou  fantasii ...  a  co  je  ti  konečně 
do  nich.  Ty  polibky  jsou  příliš  laciné . .  .  zboží 
z  dražby...  kdo  dá  víc!« 

Zívl  dlouze  a  se  strašným  povykem,  jenž  byl 
jeho  válečným  pokřikem  v  útoku  rána  na  neji- 
stotu dne.  Jako  lidé  slabé  vůle,  ale  silných  vznětů, 
dychtivých  touh  musil  se  podněcovati  do  skutku 
prudkými  slovy,  velkými  gesty.  Musil  dříve  zpit 
svou  vůli  dobrodružnou  a  zalétnou  fantasií  bás- 
níka .  .  . 

Zase  ochable  klesl  do  podušek  zpět,  při- 
mhouřil   oči    a    polohlasitě    zvolal:     »Růžo....«: 


nebo  Li«Ju',  piidle  tuho,  jíikč  /.eiič  se  právě  kořil 
z  pov/.dálí,  jaká  rozliLiholiki  v  mim  všechny  písně 
a  melodie  mladé  blouznivosti  a  roztoužeiiosti. 
Dovedl  být  velmi  snivým,  lyrickým,  ano  i  senti- 
mentálním k  ženám,  jež  mu  byly  vzdáleny,  ne- 
přístupny —  a  ty  jedině  miloval.  Jinak  dovedl 
se  opatrně  zavírali  před  plíživými  šelmami  žen- 
skými a  buď  ironií  nebo  i  cynismem  chránil 
před  nimi  klid  své  duše,  kterou  chtěl  zasvětiti 
jen  své  práci  a  ctižádosti. 

"Ach  Lido  .  .  .  roztomilá  T>ido  .  . .  s  dlouhými 
řasami  novicky  a  s  malým,  pikantním  nosíkem 
cocotky  .  .  .  oh  Lido...'  hučel  a  bručel  v  jakémsi 
rozzpívanéui  monologu,  » miluji  vaše  nevinné  oči, 
které  budou  moc  klamati  —  oh  . . .  Lido  .  . .« 

Zvonek  zazněl  v  předsíni. 

Pošta?  Dopis.'  Od  koho...  snad  ne  od... 
od  koho  vlastně  by  mohl  dostat  dopis?...  od 
paní  R.,  brrr,  čmáranina  a  pravopis  služky  na- 
puštěný cherry-blossomem,  nebo  cituplné  vykřič- 
níky a  popletené  sentence  slečny  S  .  . .,  či  účet 
nějaký  nebo  dotěrný,  neodbytný  poslík  od  redak- 
tora či  z  tiskárny? . . . 

Dvéře  se  rychle  otevřely.  Ale^nebyla  to  ho- 
spodyně přinášející  poštu  dopolední. 

» Polez  z  pelechu!  Nestydíš  se,  ty  Oblomove!' 
ozval  se  ve  dveřích  jasný,  mladě  a  ky[)ře  znějící 
hlas.  — 

Bulíř  vymrštil  se  rázem  z  postele: 

»I  sláva,  Voldane!  .  .  .  kamaráde  . . .  veliký 
muži  národa  českého  . .  .  který  čert  tě  sem  při- 
nes" .  .  .« 

Vytáhl  záclonu  a  zamžoural  cirna  ve  zlatém 
přívalu  světla. 

Uprostřed  pokoje  nepořádného  a  rozházeného, 
kde  se  povalovaly  po  všem  nábytku  knihy,  pa- 
píry, revue,  časopisy,  mezi  nimi  boty,  kabát,  vesta, 
svrchník,  což  kromě  převržené  židle  u  postele 
nasvědčovalo,  za  jakých  okolností  vrátil  se  Bulíř 
domů,  stál  asi  pětatřicetiletý  elegantní  muž  s  rusým. 


zastřiženým    i)lnovousom,    držící    v    ruce    cylindr, 
hťil  a  světlé  rukavičky. 

Bulíř  pohodil  svou  rozcuchanou,  černou  hla- 
vou, podíval  se  na  přítele  mlčky  a  vyjevené,  a 
pak,  jakoby  si  náhle  něco  uvědomil,  vrhl  se 
k  němu  s  nehorázným  pokřikem : 

» Voldane...  chlapíku!  molodče!  vždyť  já 
ti  musím  gratulovat.  Tedy  je  to  pravda?- 

Voldan  nedbale  pokrčil  rameny,  usmál  se 
lehce,  jakoby  chtěl  bagatclisovati  něco,  co  jej 
vlastně  velmi  těšilo. 

»Jsi  zvolen  ?« 

»Ano.« 

"Budeš  tedy  poslancem ?•« 

»Ano.« 

»A  budeš  ministrem  ?« 

»Eh,  kdybys  si  raději  ústa  proplách'  a  ne- 
žvanil tak  hloupě,  llybaj,  stroj  ^...  Styď  se, 
lenochu ...  to  se  nedivím,  že  při  tomhle  životě 
píšeš  jeden  román  pět  Ict.« 

»Ale  za  to  nestojí  za  nic!  Ale,  Voldane,  Vol- 
dánku,  ani  nevíš,  jakou  jsem  měl  včera  večer 
radost,  když  jsem  se  dozvěděl,  že  jsi  prorazil.  Na 
mou  duši  jsem  rád.  Konečně  jeden  z  našich  do- 
stal se  mezi  pány  politiky.  A  co  tam  vlas' ně 
budeš  dělat  ?« 

Bulíř  si  podepřel  ruce  v  bok  a  pohlížel  velmi 
komicky  na  svého  přítele. 

» Ovšem  budeš  pracovat  pro  vlast,  věnuješ 
se  národu  čili,  jak  my  v  novinách  též  píšeme  — 
trpícímu  lidstvu  Ano,  tak  je  to  nějak,  v  politice 
platí  též  nadšený  nápis,  který  jsem  četl  kdesi  na 
kůlně  dobrovolných  hasičů; 

Kdo  Boha,  vlast  a  národ  ctí, 
věnuje  se  hasičství ! 
Proto  máme  u  nás  tolik  hasičů  a  politiků  .  . .« 

Voldan  se  dal  do  smíchu  a  steleš!  na  divan. 

•  Prosím  tě,  už  se  jdi  obléci.  Kde  jsi  zase 
llámoval.  A  jaké  parfumy  to  přmášíš  s  sebou  .  .  . 
inu  ovšem,  kytička  také.  To  nesmí  scházet  Tedy 
pospěš,  chci  vypiti  v  bodeze  sklenku  sherry. « 

r'.,l;r:i.:. 


lir 


ir 


vV 


Www 


jlki  SUAIÍN: 


NA   VLNÁCH. 


NOVriLI.A.  — 


I  I  norové  slunce  zářilo  svým  vzdáleným,  slibným 
^^  ohněm,  tavíc  zvolna  bělostné  jehličky  noč- 
ního mrazu  roztřesené  niezi  kolejemi  malého 
nádraží  a  zvlhčujíc  promrzlou  dlažbu  úzkého 
perronu  tou  chvílí  nezvyklým  ruchem  oživlého. 
Poslední  vlak,  jedva  se  zastaviv,  vychrlil  zde 
dlouhé  zástup3',  vracející  se  z  jakési  významné, 
jubilejní  slavnosti,  k  níž  sjeli  se  účastníci  z  ven- 
kovských   měst    i    odlehlých    dědin,    a    potřásaje 


načechraným  chocholem  žlutavého  dýmu,  pyšný, 
nevrlý,  těkavý  poutník  mizel  v  bílých  dálkách 
rovin.  V  šumivý,  rozlehlou  Síří  jilochého  obzoru 
ztlumený  hlas  množství  proudícího  i)odél  špinavě 
žlutých  zdí  nádražní  budovy,  těžkými  oddechy 
supěla  lokomotiva  odstavena  za  výhybkou  a 
s  protější  strany  nádraží  táhlý  rachot  vozu  zněl 
jasně  a  tvrdě  zimní  krajinou.  Ale  vchody  byly 
dosud   ucpány   massou  do  sebe  shnětených   lid- 


ských  těl,  jež  protékala  zvolna  do  tiché,  slunné 
roviny  s  blízkým,  idyllicky  klidným  městečkem 
a  záhy  ppstříkla  silnici  i  polní  cestičky  černými 
skvrnami,  řinoucími  se  chvatem  mravenců  k  na- 
hloiičelým,  trsnatým  kupkám  rodných  dědin. 
V  přeplněném  nádraží  neubývalo  ruchu  Bylo 
viděti  blýskavé  odznaky  pěveckých  jednot,  salonní 
úbory  pod  zimními  plášti  a  celou  stupnici  nálad 
lidí  vytržených  čímsi  příjemně  vzrušujícím  z  jedno- 
tvárnosti všedního  života,  počínaje  nevyčerpatelnou 
seti  vačnost!  zpěvních  hrdel  a  rozjařenosti  vytrysklé 
z  ovzduší  pivních  džbánků  až  k  omrzelým,  v  únavné 
polodřímotě  vedeným  rozpravám  o  nevyspání, 
ohřívané  telecí  a  pošlapaných  kuřích  okách. 
Nápadně  vytáhlý  pán  s  dlouhým  černým  vlasem 
a  žensky  bílou  tváří  ostrých  tahů  prolétl  jako 
rtuť  tlačenicí,  zahlédnuv  před  nádražní  budovou 
přítele  smlouvajícího  s  fiakrem. 

» Nečekáte  na  lokálku,  pane  řediteli?*  volal 
přes  hlavy  zvolna    postupujících,    tlačících    davů. 

Ředitel,  obstárlý,  těžkopádný  pán,  stojící 
prostřed  cesty  u  vozů,  sebrav  pozorně  do  hrsti 
svůj  rozevlálý  plnovous,  těkal  několik  vteřin  ne- 
jistě   svýma  obrejlenýma,    krátkozrakýma  očima 

»Ah,  to  jste  vy,  doktore !«  Jeho  malinké, 
žluté  oči  se  zasmály.  » Nikoli,  nečekám  na  lokálku! 
Musím  být  o  polednách  doma.  Je  tolik  práce ! 
Nechtěl  byste  jet  se  mnou?« 

»Ano,  chtěl  jsem  vám  nabídnout.  Nebudu-li 
překážet ..  .« 

'Ah!«  mávl  rukou,  sjsem  velmi  rád.  Ten 
chlapík  žádá  sedm  zlatých  a  je  to  jen  půltřetí 
hodmy.  Takhle  ovšem  se  to  již  vyplatí ...  A  kdož 
ví,  zdali  se  ještě  někdo  nevyskytne.  Místo  by 
bylo  « 

•  Ano,  počkejme  chvíli.  Ah  pardon  I  Ruku 
líbám,  milostJKá  paní!   Račte  prominout U 

Drobná,  mladistvě  vyfintěná  osůbka,  stojící 
opodál,  pohnula  vznešeně  hlavou  na  pozdrav. 
Ale  ihned  se  odvrátila.  Její  číhavé  bledé  oči 
pátraly  po  čemsi  v  tlačenici  vchodů.  Ale  davy 
již  prořídly  a  roztěkávaly  se.  Pohyb  měl  rychlejší 
tempo.  Cíhavé  bledé  zraky  zostřily  bdělost  a 
celou  svou  vydrážděnou  lačností  pídily  po  kořisti, 
jakoby  ji  chtěly  nabodnouti  tupým,  tvrdým  stu- 
deným pohledem  a  pak  ji  rozdrtiti  jízlivým  vý- 
směchem bez  jediného  slůvka  mimickou  silou 
svých  hrubých  uvadlých  tahů.  Ale  čekala  přece 
nadarmo.  V  špinavě  šedých  chodbách  třásly  se 
křišťálové  paprsky  zimního  slunce  a  země  kolem 
černala  a  jihla.  V  dešťových  rourách  to  za- 
zvučelo.  Prostranství  před  nádražím  bylo  již 
prázdné,  ale  v  čekárnách  a  restauraci  bylo 
velmi    živo. 

Paní  rozběhla  se  drobnými  krůčky  k  mužům 
stojícím  u  povozů,  ukazujíc  zbytečně  velikou  část 
své  křiklavě  červené  spodničky. 

» Doktore,  něco  vám  svěřím,  umíte-li  mlčet, « 
pravila  přiblížíc  se  mladému  muži  důvěrným,  lí- 


pavým  dotekem.  'Když  jsem  vystupovala  z  vlaku, 
zahlédla  jsem  v  restauraci  druhé  třídy  Pavlu 
Jodasovu.  Já  se  nemýlím,  doktore,  mne  mé  oko 
nesklame.  Byla  to  ona!«  Pravila  to  tak  důrazně, 
jakoby  se  zapřísahala,  tisknouc  ruku  k  prsům 
a  ukazujíc  pod   přivřenými  víčky  jen  bělmo  oka. 

»Aj,  totě  zajímavé,  milostivá  paní,«  pravil 
mladý  muž  živě,  ale  jaksi  bez  vnitřního  zájmu. 
Ježto  mu  mluvila  z  blízka  do  tváře,  byl  zlostně 
podrážděn  zápachem  z  jejích  úst  i  dotekem  jejího 
suchého,  zvadlého  těla,  jež  se  na  okamžik  při- 
tisklo maně  k  jeho  rameni.  Poodstoupiv  poněkud, 
zvážil  určitěji  dosah  této  zprávy. 

»Tak  už  se  zase  objevila?  To  snad  teď  jede 
zase  domů  ...  to  už  tedy  . .  .«  rozesmál  se  hlasitě, 
nechávaje  větu  pikantně  nakousnutu. 

»Už  je  patrně  zas  vše  v  pořádku :  fidel 
děvče !«  zasmála  se  paní. 

»Když  si  vzpomenu,  co  jsem  se  s  ním 
o  loňském  masopustě  natančil  ! .  . .«  V  rozpacích 
pošinul  klobouk  a  jeho  dlouhými  sevřenými  zuby 
protáhlo  se  cosi  jako  vzdech.  Ale  v  tom  již  oživl 
jízlivým  rozruchem.  »Ale  je-li  to  ona,  pak  by  se 
zde  setkala  s  Křínem.  To  by  bylo  znamenité ! 
To  bych  mu  přál.« 

»Ah,  tenhle  Křín !  Tenhle  šelmovský  Křín.« 
Paní  uvěsila  se  koketně  na  rámě  svého  manžela. 
» Milouši,  slyšers  ho  zpívat?" 

Pan  cosi  nevrle  zabručel. 

»Ah,  pardon,  já  zapomínám. «  Paní  vzpřímila 
se  obřadně,  přiblíživši  se  těsněji  k  mladému  muži, 
mluvila  důrazně,  jakoby  slova  podtrhovala.  'Gratu- 
luji vám,  pane  doktore !  Jsme  na  vás  pyšni. 
Takového  sbormistra  nemají  všude!  Naše  pěvecká 
jednota  se  činila.  Zejména  dámy.  Ale  tenhle  Křín, 
tenhle  šelmovský  Křín!«  A  obdařivši  opět  mla- 
dého kollegu  svého  muže  důvěrným  lípavým 
dotekem,  jenž  je  dovolen  zajisté  jen  dámě  velmi 
zralého  věku,  rozesmála  se  nepřirozeným  vří- 
skavým  smíchem,  jejž  vynucovala  s  nemírnou 
námahou,  až  jí  dech  došel  a  tváře  zrudly. 

Doktor  smál  se  nucené,  ale  manžel  opět 
jen  mrzutě  zabručel. 

»Vedle  mne  seděla  paní  radová,  ale  ta  byla 
chudák  černá  od  smíchu. »  Opět  zaujala  koketně 
posu  šťastné  manželky,  ale  starý  pán  vybavil 
mrzutě  své  rámě. 

•  Není  mi  to  příliš  milé, «  vykládal  doktor 
tichým,  důvěrným  tónem  řediteli,  nevšímaje  si 
dále  jeho  choti.  »Budu  mít  mrzutost  s  jejím 
bratrem...  jsme  dobří  přátelé!* 

»Nu  a  což  vy  za  to  můžete?*  vpadla  mu 
paní  horl  vě  do  řeči.  »Na  programu  to  přece 
nebylo.  A  kdybyste  to  byl  dal  na  program,  co 
na  tom?  Je  to  národní  píseň!  Ale  jak  to  bylo, 
prosím  vás?  .  . .  Celou  cestu  si  to  s  paní  radovou 
vzpomínáme...  Tak  nějak:  Má  panenka  smutná 
chodí...  nebo:  Má  panenka  smutná  zmizela  mi 


s  oči...  lidó  povídají,  že  jf  .  .  .  Ne,  iie !  Aspoň 
ten  nápíiv!  Vy  to  neznáte,  doktore .?» 

»Neznám,  milostivá  paní.« 

»Ah,  nelžete!  Vy,  takový  hudebník.  .  .« 
Poněkud  se  zarazila,  vidouc  obočí  manželovo 
hrozivě  svraštěno.  Byl  ode  dávna  tak  málo- 
mluviiý  vůči  ní,  odbývaje  ji  zpravidla  jen  lho- 
stejným pohozením  hlavy.  To  však  jí  nikterak 
nevadilo;  byla  tomu  zvyklá  a  neuráželo  ji  ani, 
když  ji  ve  své  nevrle  zhrdavé  fiovýšenosli  muže 
»piísné«,  exaktní  vědy  hrubě  odbyl.  Někdy 
totiž  hlavou  starého  učence  plnou  mi  tvého,  lexi- 
kálního m.atcriálu  šlehla  rušivě  drsná  myšlénka 
nespokojenosti  životní  a  řádila  tam  jako  myš  ve 
starém  archivu.  Tu  zdálo  se  mu,  že  ženina  oči- 
vidná nicotnost  s  celým  tím  balastem  spole- 
čenských lží,  předsudků,  špatností  a  domýšlivého 
hlupství  znesvěcuje  jeho  rodinný  život,  že  po- 
rušuje povahu  jeho  dospívajících  dětí,  na  něž 
zlým  příkladem  vykonává  vliv  tak  mocný,  že  mu 
nedovede  čeliti  ani  jeho  hluboký,  láskyplný  názor 
životní  a  neposkvrněný  karakter.  Ale  myš  ve 
starém  archivu  je  nebezpečným  hostem  Vyhlodá 
zlatá  zrna  tisícileté  moudrosti  a  pokálí  často 
historické  dokumenty  nezměrných  hodnot  po- 
věřené královskou  pečetí.  Proto  jí,  revolucionářky, 
nikdy  nešetřil.  Spatné  vlastnosti  ženiny  přičetl 
na  vrub  ženskosti  vůbec  a  vyvolala-li  někdy 
drzým  přepínáním  svých  práv,  okázalou  zlo- 
myslností a  jinými  přehmaty  zlou  krev  ve  svém 
okolí,  vždy  mužně  a  rytířsky  se  jí  zastal.  Jeho 
čistý  štít  byl  vždy  pohotově  zachycovati  padavky 
a  shnilá  vejce  adresovaná  mravní  úrovni  žen 
jejího  druhu.  Měl  za  to,  že  se  jim  děje  křivda; 
viděl  v  nich  nezodpovědné,  stejnorodé  složky, 
tvořící  určitou  společnost,  jež  absorbuje  jich  bez- 
barvou malomocnou  bytost,  tvoří  a  vyhraňuje 
jich  názory  a  udává  směr  jich  myšlenkovým 
proudům,  jako  řeka  udává  směr  přítokům,  jež 
s  ní  splynou.  Ale  kromě  těchto  ^všeobecných* 
vad  měla  jeho  žena  jednu  specielní,  jež  ho  po- 
někud rozhořčovala:  ráda  okázalými  nemístnými 
něžnostmi  demonstrovala  před  neženatými  muži 
slasti  manželského  ráje  jakoby  jim  chtěla  dělat 
laskominy.  A  to  mu  bylo  vzhledem  k  těžkým 
starostem,  jež  inu  způsobovala  dospívající  rodina, 
odporným  a  nepřípustným.  Odstrčil  ji  dvakráte 
od  sebe,  když  se  k  němu  lísala,  nazývajíc  jej 
•  miloušem',  hledaje  příležitost  k  výbuchu  k  vůli 
milostné  aféře,  pro  niž  by  jinak  nebyl  ztratil 
slova. 

•  Musím  vám  říci,<  pravil,  kouleje  zlostně 
malýma  žlutýma  očima,  »že  mě  ta  věc  přímo 
rozhořčila.  A  tohle  se  smí  beztrestně  přihodit 
v  intelligentní  společnosti  jež  se  sjela  za  účelem 
čistým  a  vlasteneckým.?  Hejsek,  jenž  svede  děvče 
z  vážené  rodiny,  tropí  si  z  ní  svou  písničkou 
posměch,  aby  nás  pobavil !  A  na  místě,  aby  jej 
vyhodili,   jak  jsem   očekával,   sklízí  bouřlivý   po- 


tlesk a  je  několikráte  vyvolán!  Toť  přece  ne- 
slýchané!* 

Oblíbený  -sbormistrt  byl  tímto  výrokem 
váženého  pána  nemálo  překvapen.  Jeho  bílá  tvář 
zrůžověla,  vážně  a  široce  s  patrným  rozechvěním 
jal  se  vyprávěti,  jak  se  věc  přihodila.  Neměl 
o  tom  ani  potuchy.  Křín  mu  jen, řekl,  že  zazpívá 
národní  písetV  A  Křín  má  pěkný  tenor  a  za- 
jímavý přednes.  A  jak  je  oblíben,  zejména 
u  dam!...  Nedalo  se  ničeho  namítati,  vždyť  to 
byl  Křín,  takový   » salonní  lev«. 

Omluva  byla  tak  skromná  a  působivá,  že 
ředitele  přímo  dojala.  Ne,  on  nevinil  doktora. 
Cení  vysoce  jeho  hudební  vlohv,  jež  tak  zpří- 
jemňují společenský  život  v  malém  městě  Ale 
ten  potlesk  a  vyvolání  znělo  mu  jako  posměch 
nejbližších  spoluobčanů,  adressovaný  roduiě,  jíž 
stihlo  neštěstí,  A  hlas  jeho  měkl  laskavostí  k  mla- 
dému muži,  jenž  odnesl  jeho  zlý  rozmar. 

•  Mám  také  rodinu,  mám  také  dcery, «  skončil, 
schyluje  starostlivě  hlavu.  »A  co  potkalo  dnes 
jiné,  může  potkati  zítra  mne.< 

•  Dovol, «  vykřikla  jeho  paní,  jež  se  dosud 
nemohla  dostati  k  slovu,  neboť  oba  muži  mluvili 
tak  horlivě,  že  pokusy  jejích  námitek  úplně 
ignorovali,  »nechci  tě  upozorňovati,  že  nečiníš 
rozdílu  mezi  neštěstím  a  zaslouženým  trestem. 
Jenom  si  vyprosím,  abys  při  této  ošklivé  aféře 
nevzpomínal  našich  dcer.  Zde  nestrpím  srovná- 
vání: čisté,  nevinné  dítě  a  špatná  holka  —  to 
je  rozdíl !« 

Oba  zalekli  se  téměř  této  logiky.  Spatná 
holka!  Stálo  to  před  nimi  jako  strašidlo  morové 
nákazy,  jehož  se  netroufali  dotknouti,  aby  ne- 
vzbudili podezření,  že  jsou  jím  nakaženi  Nevinné 
dítě  a  špntná  holka!...  Starý  pán  hleděl  roz- 
jasněně před  sebe  a  bylo  mu,  jakroy  byl  někdo 
nazvedl  břímě  jeho  starosti  a  pohladil  jeho  hodné 
děti  po  tváři. 

Doktor,  stoje  přímo  proti  vcliodu  nádražní 
budovy,  hryzl  se  do  rtů  a  významně  pokašlával, 
chtěje  manžely  na  cosi  upozorniti. 

•  Nevím,  mám-li  pozdravit,*  pravil  posléze.  Ale 
v  tom  již  s  rozpačitým  úsměvem  sáhl  na  klobouk. 

Obrátili  se  rychle.  Ve  dveřích  nádražní  bu- 
dovy stála  ta,  o  níž  mluvili.  Mlčky,  bez  hlesiiutí 
polykali  očima  tento  zjev,  jenž  zdál  se  vyprávěti 
napínavý  příběh  o  dlouhých  mukách  a  hrůzách 
zoufalství,  jimiž  prošla.  Nebyla  to  více  svěží 
veselá  dívka,  jež  ráda  tančila  a  zpívala,  jež 
okouzlovala  svým  zevnějškem  i  duchem,  jež  měla 
nejvíce  ctitelů  a  nejvíce  závisti;  byla  to  bytost 
naskrze  zničena,  s  podrytým  zdravím  a  sešlapanou 
duší,  jež  neměla  ani  tolik  energie,  aby  se  vy- 
hnula urážlivému  údivu  a  dotěrné  zvědavosti 
svých  známých. 

•  Ta  se  změnila!'  poznamenala  polohlasitě 
choť  ředitelova  Ale  jedovaté  střely  jejích  po- 
hledů a  mimického  umění  odrážely  se  bezúčinně 


a  hluše  od  Pavliny  přepadlé,  průsvitné  tváře,  jež 
se  nezdála  ničeho  vnímati. 

Starý  pán  povzdechl  těžce.  Hlavou  jeho 
šlehla  opět  táž  černá  myšlénka,  již  si  netroufal 
pronést:  Mám  také  dcery!  Ale  táž  neústupná 
starost  o  rodinu  svedla  jej  k  nové  nejapnosti. 
Postřehl  především,  že  se  naskýtá  příležitost  roz- 
dělit těch  sedm  zlatých,  jež  požadoval  fiakrista 
na  další  částku. 

»Snad  jede  domů  k  matce  a  my  máme 
ve  voze  zrovna  ještě  jedno  místo  k  zadání, « 
pravil  tiše. 

Jeho  choť  dosud  unyle  zavěšena  na  jeho 
rameni  s  posou  dvacetileté  krásky,  odstoupila 
vážně  a  změřila  jej  zdrcujícím  [)ohledeni. 


•  Jak  to  myslíš .?«  tázala  se  hlasitě  a  důrazně, 
jakoby  slova  podtrhovala,  sjá  .  .  .  já(!)  si  mám 
snad  vedle  ní  sednout.?  To  přece  ne!< 

■  Probůh,  tiše,  tiše!...«  konejšil  ji.  Ale  ona 
tu  stála  s  hlavou  vztyčenou  a  pyšným  povržlivým 
úsměvem  na  rtech,  jenž  zdál  se  praviti :  Totě 
cavyků  pro  lecjakou  špatnou   holku ! 

Doktor  mávnul  nervosně  rukama,  pošinoval 
klobouk  a  rovnal  manžety,  v  tváři  všecek  zru- 
měněný,  neboť  napadla  ho  neuvěřitelná  hloupá 
myšlénka,  že  by  snad  tato  přísná,  pruderická 
matrona  ani  s  ním  nejela,  kdyby  věděla...,  ale 
okamžitě  se  upokojil  . . .  »Bože,  jak  je  člověk 
hloupý!  proč  by  nevěděla.?  vždyť  taková  ctihodná 
matrona  ví  všecko  !«  r-ii. 


FEUILLETON. 


EDVARD  ALBERT. 

Dne  26.  září  zemřel  v  Žamberku  prof.  dr.  Edvard 
Albert  dosáhnuv  věku  59  let.  Denní  tisk  praíský  i  vi- 
dcňíký  po  zásluze  vylíčil  činnost  velkčho  vědce,  pro- 
slulého opcrateura,  slavného  professora  na  vídeňské  uni- 
versitě. Česká  veřejnost  uctila  pak  v  zesnulém  muži  vzácné 
uvědomělosti  patriotické,  který  když  dosáhl  nejskvě- 
U-jšich  hodnosti,  pronikl  do  kruhů  nejvyšších,  byl  ne- 
únavným a  nadšeným  propagátorem  věci  svého  národa. 
Též  česká  literatura  ztrácí  mnoho  v  Albertovi,  neboť 
tento  veliký  učenec  byl  povaha  umělecká,  jeho  srdce 
bylo  přístupno  nejušlechtilejším  dojmťim  poetickým. Nejen 
pro  své  velkolepé  objevy  a  práce  vědecké,  ale  i  pro  univer- 
sálnost svého  vědění,  všestrannost  svých  schopností  za- 
sluhoval Albert  plným  právem  slouti  mužem  geniálním. 
Byl  to  imponující,  superiorní  zjev.  Pravý  aristokrat  če- 
ského svčta  vědeckého  a  literárniho.  Obzíral  jasně  všechny 
obory  osvěty,  vědv,  uměni,  jeho  erudice  a  sečtělost  byly 
ohromné.  Dokázal  řídkou  obsáhlost  svého  vědění  a  při 
tom  vzlet  i  nohlessu  svého  cítění  ve  své  krásně  filoso- 
fické přednášce  při  slavnosti  zahájení  české  akademie. 
Vídeňský  operateur  převyšoval  tehdy  celé  své  okolí  nejen 
ideovou  šířkou  a  mohutností,  ale  i  krásnou  formou  své 
přednášky.  Byla  to  sice  akademická  konference,  ale  příliš 
aristokraticky  a  povzneseně  styjisovaná,  spíše  by  se  ho- 
dila pod  kupoli  Mazarinova  paláce  na  nábřeží  Conti  v  Pa- 
říži nežli  pod  kupoU  na  Václavském  náměstí.  Albert  měl 
ovšem  literární  a  kritické  předsudky  své  doby,  mladé 
proudy  literární  byly  mu  cizí,  a  stál  proti  otázce  studia 
žen.  Literární  činnost  Albertova  byla  velmi  bohatá  a 
doplňuje  pěkně  obdivuhodný  obraz  jeho  nesmírné  práce 
vědecké.  Albert  překládal  do  němčiny  české  básníky  starší 
i  mladší.  Vydal  tři  sbírky  překladu:  »Poesie  z  Čech«, 
•Nová  poesie  z  Čech<;  a  ^Nejnovější  poesie  z  Čech,  jež 
s  velkou  znalostí  sám  sestavil  a  z  velké  části  přeložil. 
Albert  byl  důkladným  znalcem  poesie  Vrchlického,  o  němž 
vydal  zvláštní  spis,  jenž  dokazuje  jeho  zevrubnou  znalost 
činnosti  básníkovy.  Albert  napsal  řadu  studií  a  článků 
o  české  literatuře  do  německých  časopisů  a  byl  spolu- 
pracovníkem »Ottova  Slovníku  naučného*,  dále  psával 
do  různých  českých  časopisů  belletristických.  H. 


Eduard  Hlas  :  AKÁTY. 

Diskrétní  hedvábné  listí  s  mdlým  obarvením,  jakoby 
nechtělo  okázat  naze   svoje  nitro   slunci   a   našim    očím. 


jakoby  stále  pro  sebe  šeptalo  choulostivé  intimity,  to 
jemné  vysoké  listí  s  uschovanými  trny  vypučelo  z  jara, 
už  pozdě,  vše  jiné,  obyčejnější,  už  tmavělo  a  lelnělo. 

Tři  veliké  pně,  taková  pyšná,  mladá,  urostlá  těla. 
Uryly  bílé  stěny  domu  a  pjaly  své  štíhlé  rozlohy  až  po 
střechách  a  někdy,  lámaný  větrem,  vbíjely  němě  svoje 
ramena  do  oken. 

Jednou  —  a  ta  bolest  z  toho  neštěstí  je  ještě  živá  — 
těch  akátů  sametové  květy,  nalité  jako  bílé  hrozny,  už 
čekaly.  Nad  nimi  chvělo  se  kouzelné  listí,  a  rudé  trny 
mlčely  u  jich  noh.  A  letní  slunce  koupalo  stříbrné  pruhy 
své  moci  po  sdílně  obnažených  pních.  Klamalo  smysle 
uťajcní  těžkých  parfumů  v  mladých  medových  květech. 
Tesknila  srdce  nedostupnost  laskavě  nemluvného  listí. 
A  opojeni  žhavilo  příchvlnost  k  mým  rodným  akátům  — 

Jednou  —  a  ta  bolest,  moje  akáty,  nezcelila,  ne- 
zmenšila, nczvážila  vaše  neštěstí  —  přišel  stařec  a  prošel 
všemi  sady.  Pak  zastavil  pod  námi  a  řekl  v  domě:  já  to 
prořežu.  —  Ale  neprořezal.  Napadli  k  zemi  vaši  omšelí 
bratří,  ty  beznadějné  útlé  pruty  s  černým  skamenělým 
srdcem  uprostřed  —  vše  kleslo! 

A  když  naše  oči  v  plném  úžase,  ztrnulé,  proražené, 
uviděly  prvně  v  první  vteřině  vaši  zkázu  —  vaše  vyčí- 
tavé, holé,  dnes  umrtvělé  koruny,  jako  černými  zlými 
skvrnami  nahoru  v  dvou,  třech  ramenech  sténající  — 
jaký  smutek,  jaký  žal,,  jaká  nejprudší  výčitka  nám  rostla 
po  srdcích!  Bílé  květy  v  zelených  kobercích  naposledy 
prohnuly  měkká  tílka,  mdlá  vůně  jako  z  pohřbu  plynula 
zvolna  z  umírajícího  listí.  Země  pokladená  zahradou 
mladého  vadnutí  sypala  vzhůru  hebkou  vlhkost.  Stesk  a 
mlčení  a  veliká  světlost  chodily  okolo.  Vše  kleslo.  Po  vy- 
vření  prvního  poznáni  neodčinitelného  neštěstí  přenesly 
naše  úzké,  lidské  starosti  svůj  smutek  do  vás,  moje  akáty. 

Odešli  jsme  —  as  bělavým  šerem  snily  jste  prvou 
noc  svého  sžchnutí.  Rostla  vaše  do  tepen  raněná  ra- 
mena, v  lítostném  rozjímání  zachvíval  se  jediný  květ, 
zůstalý  po  černi  vašeho  skradeného  těla;  rostla  vaše 
silná  oloupená  ramena  a  rostla  výčitkou  a  útěchou 
vzhůru  k  nebesům.  Vůkolí  jakoby  odcházelo,  stranilo  se 
vás.  Sami,  tak  velicí,  sami,  tak  ponížení,  sami,  tak  do 
daleka  nadějní  plakali  jste.  moji  rodní,  svou  [irvní  noc. 

Je  možno  plakat  s  vámi?    Hedvábné  akáty! 


FRANTIŠEK  KUPKA. 

Kdo  z  Čechů  navštívil  vířivý  ruch  a  opojný  šum 
umělecké  čtvrti  pařížské,  Montmartru,  koho  přivábila 
ohniska  všeho  montmartrovského  espritu,   umělecké  ca- 


barety,  kde  básníci  a  skladatelé  sami  přednášejí  své 
gauloiscrics,  své  satiry  na  život  p  litický,  literární  i  umč- 
lecký,  plné  pepře  a  soli,  mohl  si  všimnouti  mezi  umčleckou 
dekorací  těchto  cabaretů  veliké  orit;iiiáIní  litografie  »Lcs 
Fous<  (Blázni).  V  temném  pozadí  hemží  se  dav,  z  něhož 
vyniká  postava  herolda,  který  vztyčuje  prapor  s  nápisem 
»Patrio«.  Kolem  táhne  houf  postav  s  degenerovanými, 
skoro  opičími  tvářemi  na  rozkaz  židovského  krále 
bursy,  v  čele  několik  dobrých  mužů  zastrkuje  kolíčky, 
aby  naznačili  hranice,  za  nimiž  na  druhé  straně,  tváří 
v  tvář  jícnu  děl  a  pušek,  chrlících  smrtonosný  oheň, 
stojí  hustě  sražené  zástupy  lidu.  S  vyvýšeného  místa 
'  hná  všem  biskup;  prohlédáte-li  si  ho  blíže,  vidíte,  že 
má  místo  pluvialu  na  sobě  ženskou  sukni.  Na  to  vše 
hledí  ve  frak  oděný  starý  učenec-filistr,  který  moudře 
vše  zapisuje  do  knihy,  namáčeje  si  při  lom  do  kalamáře 
zrobeného  z  lidské  lebky.  V  koutě  spí  vínem  zmožený 
bankéř,  jemuž  kokotta  z  kapsy  vytahuje  bankovky  a  po- 
dává opodál  stojícímu  maquereau.  A  mimo  obraz  tři  po- 
stavy, dva  clowni  a  žena,  se  smutnou  ironií  dívají  se  na 
to  hemžení,   matení   a  kolotání  světa.   Kdo  jsou  blázni? 

Dole  na  litogratii  najdete  podpis:  Kupka.  Zní  to  tak 
česky,  že.>  Hledáte  v  paměti..  .  jeden,  dva  obrázky  ve 
Zlaté  Praze,  toť  vše,  na  víc  se  nepamatujete. 

Ano,  František  Kupka  je  Čech.*)  Jedna  z  nejsilnějších 
hlav  naší  mladé  generace  a  jeden  z  jejích  nejsvéráznějších 
;:čtcíi.  Z  pražské  akademie  brzo  odešel  do  Vídně,  kde 
•  Ičlal  veliká  plátna,  která  měla  značný  úspěch.  Jedno 
z  nich  s^Sm  rt  J  i  nd  řich  a  He  i  n  ca«  upoutalo  pozorno.^t 
zesnulé  císařovny,  která  měla,  jak  známo,  přímo  idolatrii 
pro  íleinca.  Pozvala  mladého  malíře  k  sobě  na  Korfu  a 
<jbraz  od  něho  koupila.  Jak  vidno,  mohl  Kupka  dělat  ve 
\'idni  karriéru. 

Ale  jemu  se  zhnusila  Vídeň,  to  umělé  konstruování 
velikých,  prázdných  pláten,  to  všecko,  co  s  opovržením 
'.azývá  »vídriiáctvínn  a  odjel  do  Paříže.  Počal  stavět 
novu,  od  základů,  pracné  se  probíjel  a  heslem  jeho  bylo: 
umělecká  individualita.  Od  drobných  studií  došel  zas  až 
k  rozsáhlým  pracím.  Chci  jmenovat  jeho  »Knihomola«, 
krásný  plein-air,  vystavený  v  pařížském  Salonu  r.  1S98, 
pak  v  Lonílýně  a  teď  zase  v  Paříži.  Jak  skvěle  řešena 
úloha  slunce,  dopadajícího  stromovím  na  tři  mladé  dámy 
ve  světlých  letních  toilettách,  které  se  houštím  dívají 
na  mladého  muže,  ponořeného  ve  studium!  (Reprod.  ve 
Zlaté  Praze.)  Z  obrazu  hýří  slunce,  síla  a  taková  zdravá, 
epikurcjská  morálka  mládí! 

Ale  Kupka  není  jednostranný.  Je  předem  revo- 
lucionář. Technicky  i  ideově.  Jeho  fantasie  se  zalidnila 
nestvůrnými,  degenerovanými,  opičími  tvářemi.  Jezdd 
každé  ráno  do  Jardin  des  Plantes  studovat  ty  pitvorné 
parodie  lidských  tváří;  výsledkem  jeho  studií  a  pře- 
mýšlení byla  celá  řada  symbolistických  kartonů.  Jmenuji 
jen  cyklus:  »Č  ar  o  dě  j  nice,  jdoucí  naSabbathc 
a  zmíněné  již  dilo:  Blázni.  Kromě  toho  spousta  affichí 
pro  umělecké  cabarety :  iCabaret  des  Arts,  ('onservatoire 
de  Montmartre  a  j.)  všichni  montmartrovští  jej  znají  a 
velice  si  ho  váží,  což  je  zjev  jistě  řídký  mezi  tímto  di- 
vokým národem,  jehož  životem  je  satira  a  pošklebek 
všemu  na  světě.  Spolu  s  ruským  Pařížanem  Vidhoffcm 
illustroval  ruský  překlad  Babičky.  Kupka  tkví  svými  ko- 
řeny v  české  pudě  při  všem  svém  odporu  proti  českému 
maloměšťáctví  a  filistrovství.  V  jeho  atelieru  visí  Má- 
nesův portrét. 

*)  Frt.  Kupka  narodil  se  dne  26.  záři  1S71  na  Opočně; 
strávil  4  roky  na  pražské  akademii  u  prof.  Sekvciise,  načež 
byl  rok  na  akademii  ve  Vídni,  kde  maloval  Hcinea  a  portrét 
dcer  arciv.  Štěpánky.  Do  Paříže  přišel  r.  I8y6.  maloval  svého 
Bibliomana,  Kopisty,  Pompě  funěbre,  L'argeiit,  Les  Fous, 
Portrait  de  Buffalo,  -'La  méditation«,  tyto  tři  poslední  na 
světové  výstave  (Les  Fous,  stříbrná  medaille.)  Pracuje  na 
lithografii  »La  Vérilé*  ve  čtyřech  listech,  dále  hthoyralie 
l.'homme.  I, a  locomotive. 


Jak  bohatá  je  jeho  umělecká  individualita,  o  tom 
svědčí  jeho  pařížské  genry  v  časopise  »Das  A.lbuni-, 
Od  5.  sešitu  t.  r.  jsou  to  samostatné  komposice. 
k  nimž  se  píší  povídky.  Od  ^Bláznůc  nebo  od  >Sab- 
batui  k  těmto  gcnrám  nebo  k  jeho  obálce  pro  umě- 
lecký list  »Cocorico«  -  jak  hýřivá  to  stupnice 
tónů,  od  těch  zelených,  příšerně  skelných  očí  netvorů 
až  k  tomu  delikátnímu  profilu  Pařížanky,  který  se  vy- 
rovná nejjemnějším  hlavičkám  Boutet-ovým!  t<upka  je 
poctivý  umělec,  který  beze  všeho  shonu  po  reklamě, 
vlastní  silou,  vlastní  poctivou  prací  vyšinul  se  na  místo, 
kam  jej  dnes  postavil  výrok  pařížské  jury,  Kupka  má 
vysoké  umělecké  aspirace,  má  železnou  vůli  a  má  také 
sílu,  aby  je  provedl.  Tisknu  Ti  srdečně  ruku  a  i)řeji  Ti 
mnoho  zdaru,  drahý  příteli!  .\  nejen  k  vůli  Tobě,  ale 
k  vůli  nám  Čcchíim,  k  vůli  nám  všem.  Dovolíš  mi 
přece,  můj  milý  kosmopolito,  abych  byl  chauvincm 
do  té  míry:  abych  byl  hrdým,  hodně  hrdým  na  svého 
přítele-Čecha? 

V  Praze,  v  září  lOOn.  Hanuš  Jelí.nek. 

DIVADLO. 

MARYŠA.  Před  6  lety,  kdy  poprvé  provozována 
»Maryša«,  psáno  ve  všech  časopisech  s  nejrůznějších 
hledisk  o  tomto  díle  bratří  Mrštíků,  jež  působilo  značný 
rozruch.  O  co  se  autorům  jednalo,  bylo  jasné.  O  pravdu 
čistou  a  ryzí,  vyjádřenou  prostředky  prostými  a  jedno- 
duchými, beze  všech  divadelních  tirád  a  slrojenství.  Byl 
to  vedle  »Viny«  jeden  z  největších  úspěchů  nového  dra- 
matu na  jevišti  Nár.  Divadla.  Dnes  stačí  zmíniti  se  o  no- 
vém provedení  této  hry. 

Výkon  slečny  Grégrové  v  titulní  úloze  Maryšy  byl 
výborný.  Tato  umělkyně  vyrostla  náhle  za  večer  touto 
jedinou  rolí  do  netušené  dříve  výše.  Kdo  viděl  si.  Gré- 
grovou  v  úlohách  útlých  dívek,  švítořivých  a  přítulných, 
nikdy  by  nebyl  řekl  před  tímto  představením,  že  dovede 
podat  nejkrajnější  pohnutí  lidské  duše,  děs,  bolest,  hrůzu, 
s  takovou  přesvědčivostí,  prostou  pravdivostí  a  hlubokou 
jímavostí.  již  svým  zjevem  hned  od  počátku,  svou  vláčnou 
chůzí,  zrakem  nehostinně  zaníceným,  svými  děsivými  po- 
hledy, jež  otvíraly  hrůzné  propasti  její  duše,  dávala  tušit 
diváku  příští  travičku.  O  projev  a  manifestaci  utrpení 
ženského  srdce  jednalo  se  umělkyni  v  jejím  výkonu  a 
za  tímto  cílem  dostoupila  k  účinu  hluboce  tragickému, 
jimavě  pravdivému,  prostředky  jednoduchými  a  prostými, 
beze  všech  efektů  a  divadelní  strojenosti.  Tento  výkon 
ukázal,  že  ve  slečně  Grégrové  vyrůstá  jedna  z  předních 
našich  moderních  hereček.  Končím  slovy  kritika  »Času«: 
»Největšího  účinu  docílil  umělecký  výkon  slečny  Gré- 
grové na  konci  čtvrtého  aktu  v  úděsu,  že  se  Vávrovi 
podaří  dostat  svého  soka  do  rány.  Způsob  jak  líčila 
šílený  zmatek  nervósně  zmitavými  pohyby,  jektavými 
slovy  a  přerývaným  pobíháním,  připomněl  mi  známou 
u  nás  německou  umělkyní,  slečnu  Lehmannovou,  v  závě- 
rečné scéně  »Formana  Henčla«.  Přidám-li  k  tomu  hru 
vytřeštěné,  příšerné  ztrnulosti  po  Vávrově  odchodu  v  po- 
sledním jednání,  musím  říci,  že  slečna  Grégrová,  kterou 
známe  teprve  jako  křehké,  něžné  a  švítorné  stvoření,  je 
schopna  podat  výstřední  stavy  duševní  s  hluboce  a  inten- 
sivně prožitou  pravdivostí.  P>yla  by  velká  škoda,  kdyby 
slečně  neměla  být  dána  příležitost  bohatěji  se  rozvinout. « 
Vedle  slečny  Grégrové  podali  nejlepší  výkony  v  prvé  řadě 
pan  Smaha  a  pí.  Ryšavá,  pak  pp.  Mošna  a  Vojan. 

A.  Breska. 

LITERATURA. 

Minulý  měsíc  zemřel  ve  Francii  Albert  Samain, 
autor  dvou  sbírek  básní  >Au  Jardin  dcl'Jnfante« 
a  »Auxflancsdu  vase«.  Samain  byl  povaha  melan- 
cholická, milující  podzim,  soumraky,  barvy  vybledlé  a 
neurčité,  krajiny,  v  kterých,  jak  sám  praví,  je  dobře 
srdci  umírajícímu  bolestí,  že  nedovedlo  žit.-  To  je  také 
hlavním  znakem  obou  dvou  sbírek,  třeba  že  je  na  první 


pohled  nespojuje  nic  společného:  jsou  mimo  život. 
První,  »Au  Jardin  de  rinfante«,  má  čísla  plná  ztlume- 
ného kouzla,  která  při  četbě  jímají  jako  hudba;  mluví 
v  nich  o  touhách,  jei  nemůže  uspokojit  nic  pozemského, 
o  milenkách,  u  kterých  marně  hledá 

Ce  je  ne  sais  quoi  de  toii  áme 
-  De  ton  coeur,  de  tes  sens,  ó  femme, 

yu'il  ne  possédera  jamais. 
Verš  v  této  knize  tak  ki^ehký,  že  se  div  nezlomí, 
tak  vibrující  a  subtilní,  že  zachycuje  nejmenší  odstíny, 
je  verš  parnassistní  vypracovaný  k  nejvyššinm  stupni 
dokonalosti:  nese  ve  své  bohaté  a  mnohotvárné  formě 
první  známky  rozkladu  .  .  .  Snad  žeSamain  poznal,  že  tímto 
až  k  chorobné  přesnosti  vypracovaným  nástrojem  přece 
nemůže  docíliti  ztělesněni  svých  nemožných  vidin,  obra! 
si  v  druhé  své  sbírce  zcela  jiné  thcma.  Kdežto  první 
kniha  je  čistě  impressionistní,  intimní  a  osobitá,  je  druhá 
objektivní  a  popisná,  kladouc  perspektivu  tam,  kde 
dřivé  reprodukovala  barevný  odstín.  „Aux  flancs  du  vaseo 
jsou  variace  na  antická  themata,  idylly.  tak  svěží, 
vonné  a  prosté,  že  se  zdá,  jakoby  je  před  chvílí  napsal 
moderní  Theokritos.  Mimo  básně  psal  zesnulý  malé, 
rozkošné  povídky,  z  nichž  je  na  prvním  místě  »Ďivine 
Bontempsi;,  uveřejněná  svého  času  v  »Revue  hebdo- 
madaire.o  —  Samainiiv  život  byl  tak  bojácný  ;i  skromný 
jako  jeho  básně:  žil  se  svou  matkou  jako  tichý  snilek, 
pro  něhož  psát  je  sladkým  štěstím.  Nestaral  se  o  slávu 
a  nechtěl  si  k  ní  pomáhat  reklamou  a  ústupky  svému 
uměni.  Měl  úzký  kruh  čtenářů.  Ale  ti,  kterým  se  někdy 
při  západu  slunce  sevře  hrdlo  neznámým  steskem,  ať 
otevrou  jeho  básně:  najdou  v  nich  slova  ku  svému 
smutku.  T. 

Dne  26.  záři  konal  se  pohřeb  francouzského  spiso- 
vatele Gabriele  Vicairea.  Zesnulý,  neobyčejně  inten- 
sivní lyrik,  již  od  mládí  podlehl  kouzlu  národních  písní 
a  založil  na  nich  svou  temperamentní,  odlišnou  poe.sii. 
Lidová  píseň  byla  pro  něho  básni  par  excellence;  její 
prostá  forma,  její  assonancc,  zdánlivé  nerhytmičnosti, 
nepravidelné  strofy,  celé  to  dětské,  naivní  kuuzlo  lido- 
vého básnictví  chtěl  uvést  do  moderní  poesie.  Proto, 
když  v  80.  letech  začaly  se  objevovat  první  známky  sym- 
bolismu, s  jeho  umělou,  Itomplikovanou  formou,  s  boha- 
tos'.í  rýinů  a  cesur,  napsal  Vicaire  spolu  s  H.  Beauclairem 
parodii  tohoto  nového  uměni  pod  názvem  »Les  Déli- 
quescen  ce  s«;.  Dílo,  jež  po  sobě  zanechal,  obsahuje 
řadu  svazků.  Jmenuji  mimo  uvedenou  parodii  některé 
z  nich:»Miracle  deSaint-Nicolas«  (1888)  »Au  boi  s 
joli<t  (1894),  »Le  Clos  desFées<i.  Ve  Vicaireovi  ztrácí 
Francie  nejen  zajímavý  básnický  karakter,  ale  i  jemného 
a  důmyslného  znalec  národních  písní  jichž  povahu  vyložil 
v  řadě  článků  jmenovitě  v  předmluvě  ku  »Chansons 
populaires  de  l'.Ain«.  Gabriel  Vicaire  narodil  se  dne 
19.  ledna  1848  v  Belfortu.  T. 

REVUE. CIZÍ  A  SLOVANSKÉ. 

Zářijový  •The  young  man«  přináší  zajímavě 
psanou  biografii  Kiplingovu.  »Kiplingovy  knihy, «  praví 
pisatel  stati,  »mají  stálý  a  dobrý  odbyt.  Posledního 
svazku  krátkých  povídek  »Lopota  dne«  prodalo  se 
70.000  výtisků.  »Námluvy  Diny  Shaddové«,  »Mnohé  vý- 
myslys  a  »Vojínň  tré«  dosáhly  po  30.000,  obě  ^Knihy 
džunglí«  a  ».Sedm  mořit  40.000  exemplářů.  Každá  kniha 
jest  Kiplingovi  zlatým  dolem.  Za  krátkou  povídku  do- 
stává 200—400,  ba  i  přes  1000  liber  sterlingů.  Jedné 
doby  dostával  právě  šilink  (120  hal.)  za  slovo. « 

Když  to  časopisy  rozhlásily,  poslal  mu  jistý  Ame- 
ričan jeden   šilink,   žádaje   o  jediné  slovo.     »Díky«,  od- 


pověděl Kipling  a  peníz  si  ponechal.  Ročního  příjmu 
z  prodaných  knih  má  Kipling  12.000  liber. 

Snad  bude  někoho  zajímati,  že  Kipling  napsal  jednu 
knihu,  jež  nebyla  uveřejněna.  Napsal  ji  po  vydáni  »Plo. 
chých  povídek  z  hor«.  Byia  to  sbírka  krátkých  povídek 
pod  názvem  »Čtyřicet  pět  ran«.  Byla  nakladatelem  při- 
jata, vysázena,  vytištěna  a  k  vazbě  připravena.  Robert 
Barr  dostal  ji  do  rukou.  »Vyrovná  se  Plochým  povídkám, « 
byl  jeho  náhled.  »To  nestačí, «  děl  autor,  »musí  býti  lepši 
nebo  ji  neuveřcjním.4  A  tak  se  také  stalo.  Sazba  byla 
rozmetána,  vytištěné  exempláře  zničeny  a  rukopis  uvržen 
do  velikého  koše,  v  němž,  jak  Kipling  sám  vypravuje, 
většina  toho,   co  napíše,   nalezne   svou    kolébku    i  hrob. 

Jaké  povésti  se  Kipling  těší,  ukázalo  se  za  jeho 
těžké  nemoci.  Kdysi  seděl  Kipling  ve  své  studovně 
v  londýnském  bytu.  Pojednou  otevřely  se  dvéře  a  v  nich 
objevil  se  pán  se  dvěma  hochy.  Rozpředl  se  následu- 
jící dialog  : 

»Jste  Rudyard  Kipling .'« 

»Ano.« 

„Hoši,  to  jest  Rudyard  Kipling  « 

»A  v  tomto  pokoji  píšete  ?« 

».Ano.« 

•  Hoši,  v  tomto  pokoji  piše.« 

».A  nežli  jsem  je  mohl  pobídnouti,  aby  usedli,  byli 
pryč,«  dodává  Kipling. 

Srpnový  i>The  cosmopitan«  přináší  »Trošku 
klepů  o  spisovatelích*  od  Karoliny  Creevey.  Vybírám 
jen  některé  anglické  spisovatele.  Když  se  Georgc 
Eliotová  chystala  k  psaní,  ustrojila  se  velice  pečlivě 
a  uvedla  svou  pracovnu  do  dokonalého  pořádku.  Pra- 
covala zvolna  a  puntičkářsky,  zřídka  napsala  přes  čtyři- 
cet řádek  denně.  Než  dokončila  nějakou  knihu,  byla 
tak  vysílena  a  rozrušena,  že  musiia  k  zotaveni  podnik- 
nouti cestu  do  Itálie  nebo  ji.íní  Francie. 

Walt  Whitman,  ten  hrozný  bohém,  líhával  na 
znak  na  zemi,  dívaje  se  do  slunce  při  100  °  Fahrenheita. 
Tak  se  válíval  bez  kabátu,  bez  klobouku  a  bez  límce 
a  skládal  své  básně.  Nékdy  navštívila  ho  Musa  na 
střeše  omnibusu  nebo  dohonila  ho  na  jeho  potulkách 
po  písčinách  Coneyského  ostrůvku.  »PovaIuji  se  a  zvu 
k  sobě  svou  duši,«   říkával. 

Tennyson  byl  bez  tabáku  neschopen  práce. 
V  jeho  doupěti  v  podstřeši  domu  nacházela  se  skříň 
s  hliněnými  dýmkami  a  veliká  nádoba  s  tabákem.  Zde 
psal  každého  rána  v  mracích  kouře.  Nikdy  nekouřil  dva- 
kráte z  téže  dýmky.  Když  skončil  svou  denní  práci, 
zazvonil  na  znamení,  že  jest  ochoten  přijímati  hosty. 
Rád  oblékal  se  při  tom  ve  fantastické  kostumy. 

Thomas  Čarlyle  měl  strašlivý  rukopis.  sNedo- 
vedu  se  v  tom  vyznat,  snad  se  to  podaří  vám,«  pravil 
kdysi  svému  tajemníku,  odevzdávaje  mu  svou  hierogly- 
fickou  čmáraninu. 

Dickens  neopisoval  nikdy  svůj  první  náčrt,  ale 
posílal  jej  celý  přečmáraný  a  přeškrtaný  do  tiskárny. 
Rukopis  Thackerayův  byl  vždy  čistý  a  bezvadný. 
Romány  ^Henry  Esmond«  a  "Pendennis*  diktoval.  Psával 
vždy  z  rána,  nikdy  v  noci. 

Bryant  psával  na  zadní  straně  starých  dopisů  a 
na  kouscích  odhozeného  papíru  první  náčrty  svých  básní. 
Charles  Reade  psával  na  velkých  arších  papíru, 
miss  Braddonová  na  starých  obálkách  a  útržcích.  — 
Ouida  užívá  modrého  papíru  velkého  formátu  a  píše 
smělou,  pevnou  rukou.  Rukopis  její  jest  ale  přes  to 
těžko  čitelný.  Mark  Twain  popise  foliový  list  kratin- 
kou anekdotou. 

Blackmore  užíval  malých  lístků  a  psal  téměř 
mikroskopickým  písmem.  Miss  Wilkinsová  nikdy  ne- 
opisuje.  Říká,  že  život  je  příliš  krátký  než  aby  se 
mohla  jedna  povídka  dvakrát  psáti.  Josef  Bartoš. 


Předplácí  se  pro  Prahu:  na 

(K  2-S0>,  na  půl  léw  zl.  2S(l  ^K  i 

Cena  scSilu  30  kr.  (60  hal.)  —   P 

Karlova  iKimi 


:tvrt  léta  zl.  1-20  (K  2-401,  na  půl  léta  zl.  2-40  (K  4-SO), 
— ),  na  celý  rok  5  zl.  l,K  10-— j.  —  Seisitové  vydáni 
(isk  původních  prací  se  vyhrazuje.  —  Dopisy  adininisti 
5tí  č.  34.  —  Listy  přijímáme  jen  frankované.  —  ^Linniri 


la  celý  rok  zl.  4-SO  (K  9-60).  Poštou;  na  ítvrt  léta  zl.  l-2i 
(o  dvou  číslech)  vychází  při  každéiri  druhém  (sudém)  čísle 

aci  »Luniíra«  buďtež  adresovány;  Časopis  >Lumír«,  Praha 
vychází  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 


Redaktor  Václav  Hladík.  —  M.ajitel,  \'ydavatel  a  nakladatel  J.  Otto.  —  Tiskem  České  grafické  společnosti  »Un 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


12.  RlJNA    1900. 


*     ČÍSI. O  2. 


Ladisi  AV  Quis: 


OD  KOSMOPOLITISMU  K  NACIONALISMU. 


X aše\  tedy  Neruda  později,  totiž  v  citované  po- 
^-^  známce  k  Hálkovu  článlcii,  mr.oliem  dále  nežli 
v  stati  sNyní".  Ale  na  tcmto  důsledném  stano- 
visku nevytrval.  Důkazem  toho  jest,  co  íekl  o  dvě 
léta  později  ve  feuilletonu  »Casu«  ze  dne  ÍV  máje 
1^61  radepsaném;   »DivadIo  a  konservatoř*: 

•  Unit'ní,«  praví  tam,  »jest  majetkem  všeobecnosti, 
patří  všem,  celému  světu.  Dobrá!  Umělec  je  však 
člověk  a  patří  jistému  náiodu,  básník,  malíř, 
herec  i  hudebník  pozbudou  li  národního  citu,  za- 
niknou. Nikdo  se  juni  nehonosí,  nejsou  chloubou 
žádného  národa,  stanou  se  pouhou  událostí  v  děje- 
pisu tmiění.  Básníci  slovem,  malíři  barvou  líčí 
nadšené  skutky  a  ideály  svého  národa,  herec 
povznáší  se  vědomím,  že  představuje  velikány  jeho, 
hudebník  rozohni  a  dojme  skladbou  svou  ten- 
kráte, rozumí-li  srdci  svých  rodákii. 

Ale  nejlepším  vysvětlením  slov  Nerudových 
jest  samo  jeho  dílo  v  tomto  období  jeho  činnosti, 
končícím  se  prvním  vydáním  »Knihy  veršů* 
(bSíjT).  V  produkci  jeho  z  toho  času  střídají  se 
v  pestré  směsi  cizí  živly  s  národními.  V  oněch  na- 
lézáme vedle  již  lidovým  se  blížících  ballad,  jakými 
jsou  'Matka",  »Rubáš«,  •Jeník",  » Dědova  mísa « 
a  » Mrtvá  nevěsta«,  básně  spočíxající  na  cizích 
motivech,  jako  :  Žena*,  •  V  zemi  Mokka",  ^Ask* 
a   »Se  srdcem  rekovým*,  a  podobně  v  lyrice  vedle 

•  Loretánských  zvonků«,  >Otci«,  >Mafičce«  zase 
■  Ohlasy  italských  písní'.  Tak  jest  i  v  pracích 
dramatických  i  v  prose,  zejména  v  » Arabeskách*. 

Ale  všude  zůstává  Neruda  svým,  všude  pů- 
vodním, nikde  ani  doma  nenapodobí,  třeba  že  jako 
tu  i  tam  v  » Arabeskách  í  lze  pocítiti  vliv  Heinův. 
On  zcela  dle  theorie  jím  vyslovené  přijal  a  spra- 
coval  v  sobě  ony  cizí  myšlénky  v  nový  celek 
s  tím,  co  obdržel  s  mateřsícým  mlékem,  a  domohl 
se    touto    cestou    skutečné    oriíjinality,   ač  nikoliv 


ještě  plné,  ne  také,  k  níž  dostoupil  v  druhé  periodě 
svého  tvoření,  spočívající  již  ovšem  na  pozmě- 
něných základech.     - 

Nezůstalo  tedy  první  literární  krédo  Neru- 
dovo jen  pouhou  frasí,  ale  bylo  jím  prakticky 
prováděno  a  provedeno  až  do  posledního  dů- 
sledku. Za  tento  svůj  a  druhů  svých  program 
bojoval  slovem  i  činem  a  neustal  přes  všecka 
příkoří,  až  mu  vybojoval  plné  vítězství.  Sluje 
tťdy  právem  zakladatelem  moderní  české  litera- 
tury. — 

II. 

Drahou,  již  naznačil  a  uvolnil,  již  razil  se 
svými  přátely,  jsa  vždy  v  čele,  třeba  že  sám  klidil 
nejmenšího  uznán',  drahou  tou  brala  se  záli>-  a 
vždy  širším  a  širším  proudem  tunlazená,  osvěžená 
česká  literatura,  až  dosahovala  a  skutečně  také 
dosáhla  rozkvětu  před  tím  nikdy  nebývalého.  Tak 
zdálo  se,  že  Neruda  uhodil  na  cestu  pravou  a  že 
netřeba  již  než  sledovati  ji  dále,  by  dosaženo  bylo 
konečně  onoho  cíle,  který  jím  v  prvním  nadšení 
mladickém  byl  vytknut.  Naše  literatura  rostla  a 
bujela,  ale  národní  nebyla. 

Mezi  tím  však  a  to  již  záhy  počaly  se  po- 
měry měniti,  a  to  i  poměry  světové  i  poměry  ve 
vlasti  naší. 

Hned  v  tom  roce  padesátém  devátém,  na 
jehož  počátku  ještě  Neruda  napsal,  že  již  u  ná- 
rodů není  sněrů  individuálních,  oživl  opět  mocně 
princip  národnostní,  prohlášený  Napoleonem  III. 
za  cíl  jeho  politiky,  a  provedena  pro  tento  prin- 
cip, neb  aspoií  ve  jménu  jeho,  krvavá  válka  na 
nivách  italských.  A  již  následující  desítiletí  zřelo 
sjednocení  po  věky  rozervané  Itálie,  v  patách 
tomuto  sledovalo  sjednocení  Německa,  ještě  po- 
zději pak  vzkříšení  Bulhr.rska.  Rázem  teď  procitlo 


v  celé  Evropě  uvědomění  národní  u  národů  dosud 
potlačených  neb  rozdrobených,  touha  po  samo- 
statnosti, po  sjednocení  s  bratry  stejncho  pfivodu 
a  jazyka  a  ovšem  i  po  zachováni  a  pěstování 
kmenových  zvláštností  čím  dále  tím  \íce  se  roz- 
máhala, a  veta  bylo  po  hlásaném  dosud  kosmo- 
politismu. Každý  národ  chtěl  žíti  a  vyvinovati  se 
po  svém,  chtěl  hájiti  a  pěstovati  svoji  indiviiJua- 
litu  a  odmítal,  odvrhoval  všecku  cizotu  Stiásal 
ji  se  sebe  všude  a  ve  všem  a  tedy  i  v  literatuře. 
A  tu  právě  byli  v  čele  Němci,  ktei^í  se  ještě 
krátce  před  t'm  vychloubali  svým  kosmopolitis- 
mem, kladouce  v  to  i  hrdost  býti  národem  nej- 
kosmopolitičtějšíin.  Hnutí  toto,  tento  nacionali- 
stický směr  spěje  nyní  před  našima  očima  vžd\ 
dále  a  dále,  rozviniije  a  prohlubuje  se  a  vrylo 
naší  době  již  nevyhladitelný  ráz. 

Mocné  reflexy  jeho  zasáhly  záhy  též  naši 
vlast.  Prvním  účinkem  byl  pád  rakouského  abso- 
lutismu, poraženého  právě  na  poli,  na  němž  bojoval 
proti  zásadě  národnostní.  Za  nastalého  uvolnění 
byla  právě  idea  tato  první,  jež  počala  u  nás  pii- 
sobiti,  národnost  to  byla,  pro  kterou  jsme  podnikli 
velký  ten  a  dosud  neukončený  boj,  uvědomeni 
narudni  počalo  pronikati  všecky  vrstvy  našeho 
lidu  a  stíráno  vše,  co  cizího  vniklo  v  nás  za  doby 
věkového  ujařmení.  Hnutí  to  přiostřilo  se  u  nás 
ještě  nastalým,  vždy  víc  a  více  se  stupiŤujícím 
národním  zápasem  s  Němci  ve  vlastech  našich 
usedlými  a  prosáklo  hluboce  veškerý  náš  život, 
všecko  naše  cítění  i  myšlení.  Ale  zápas  ten  vedl 
se  hlavně  na  poli  politickém  a  hospodářském. 

Jen  literatura  naše  zůstávala  tu  jaksi  stranou, 
ona  šla  nerušené  dále  směrem,  který  jí  byl  před 
tím  vytčen,  ač  směr  ten  nesouhlasil  již  se  směrem 
národa,  ba  stál  čím  dále  tím  více  k  němu  v  od- 
poru. Následky  toho  počaly  se  záhy  jeviti  v  ne- 
všímavosti  českého  národa  k  literatuře  této,  která 
chtěla  býti  'literaturou  vůbec«. » literaturou  o sobě«, 
•  literaturou  všeobecnou  a  všelidskou*,  ale  nikoli 
literaturou  národní. 

Třeba  jen  čísti  a  sledovati  ty  stesky,  jež  se 
objevovaly  čas  od  času  v  našich  časopisech,  třeba 
jíti  jen  do  české  společnosti  a  ptáti  se  .  . .  Všude 
setkávali  jsme  se  více  méně  se  lhostejností,  ne- 
všímavostí,  ba  na  mnoze  i  s  odporem 

Došlo  i  k  tomu,  že  vydána  opětně  provolání 
podepsaná  nejčelnějšími  spisovateli  a  politiky,  ale 
at:  jejich  mluva  byla  sebe  diiraznější,  sebe  tklivější, 
\-ždy  vyzněla  na  prázdno. 

Byli  sice  jednotlivci,  kteří  se  více  méně 
uchýlili  od  panujícího  směru,  ale  jedna  vlaštovka 
nedělá  léto;  bylo  jich  příliš  málo  a  mezi  těmi 
ještě  většina  takých,  kteří  neměli  více  než  tu  svou 
dobrou  vůli.  Literatura  naše  ve  svém  celku  se 
neměnila  a  nezměnila,  zůstávajíc  ve  svém  směru, 
•  ona  přijímala  stále  cizí  a   řídila  se  myšlénkami  a 


proudy  cizími,  ale  nebyla  v  celku  svém  —  a 
o  tom  jen  mluvím,  nikoliv  o  jednotlivcích  —  dosti 
silná,  aby  na  tom  základě  budovala  dále  a  aby 
přibírajíc  »konsekvence  slovanské*  utvořila  něco 
nového,  originálního.  A  tak  zůstávala  nejen  ná- 
rodu cizí,  ale  k  tomu  ještě  —  mluvím  opět  jen 
o  celku  —  pouze  receptivní  a  napodobující.  Násled- 
kem toho  prese  vše,  co  krásného  a  velkého  bylo 
vytvořeno  —  a  že  to  vytvořeno  bylo,  nemůže 
nikdo  spravedlivý  a  vidoucí  upříti  —  nevnikla 
do  národa,  nestala  se  miláčkem,  chloubou  a  ma- 
jetkem národa,  ale  nestala  se  také  světovou,  neboť 
takovou  může  se  státi  jen  literatura  původní,  při- 
nášející do  světového  koncertu  nový,  dosud  ne- 
slyšený ton.  Ale  tento  nový  tón  nelze  nalézti 
v  cizích,  jinde  a  jinými  již  pěstovaných  směrech, 
nýbrž  jen  doma  v  nitru  a  v  duši  svého  lidu; 
zkrátka  jen  literatura  národní  podávající  a  vysti- 
hující individuelní  charakteristické  zvláštnosti  ná- 
roda může  se  státi  a  zváti  původní,  a  jen  ta  a 
nikoliv  nějaká  literatura  in  abstracto,  odloučená 
od  domácí  půdy,  může  vstoupiti  mezi  literatury 
svěiové.  Touto  cestou  tam  na  př.  dospěla  v  ne- 
dávné době  literatura  ruská  i  norská.  Mluvím  tu 
ovšem  jen  o  literatuře  básnické 

Ale  bylo  by  velikou  a  osudnou  chybou  hle- 
dati národní  ráz  poesie  v  myšlénce,  v  látce  neb 
dokonce  ve  formě  a  způsobu  podání,  vždyť  my- 
šlénka patří  všemu  lidstvu,  látka  jest  jen  podkla- 
dem, jen  kostrou  uměleckého  díla,  a  jest  zcela 
lhostejno,  odkud  ji  umělec  bére  (Shakespeare, 
Gothe),  forma  konečně  jen  věc  zevnější,  nevy- 
rostla-li  nutně  z  díla  samého  a  netvoří-li  s  oním 
jednolitý  celek.  Literatura  národní  v  tom  širokém 
a  plném  smyslu,  jak  ji  Neruda  hned  od  počátku 
chápal,  nevylučuje  ovšem  též  nikterak  světové 
směry  a  neobmezuje  ani  v  nejmenším  individuelní 
rozvoj  jednotlivců  a  jich  uplatťíování.  Vše  záleží 
tu  jen  na  pokud  možná  praegnantním  vystižení  a 
podání  charakteristických  zvláštností,  jimiž  se  ur- 
čitý národ  od  jiných  liší,  tedy  na  určitém  vytknutí 
rozdílného,  differenčního,  ať  už  to  pak  obaleno 
v  jakoukoli  látku  neb  formu  a  ať  se  tu  vyjadřuje 
myšlénka  jakákoli,  ať  se  to  nese  směrem  jakým 
jen   libo. 

V  tom  tedy  jedině  spočívá  podstata  básnictví 
národního,  a  pro  neporozumění  věci  té  ztrosko- 
taly se  snahy  předbřeznové  školy  vlastenecké  a 
později  tak  mnohých  jednotlivců,  kteří  chtěli 
básniti  v  »duchu  národním'.  Většina  z  nich  ne- 
porozumněla  právě,  co  to  poesie  národní,  určená 
pro  všecky  vrstvy  a  třídy  národa,  matouc  si  ji 
s  poesií  lidovou,  neb  jak  se  kdysi  říkalo  prosto- 
národní, jež  by  nás  ovšem  daleko  nevedla.  V  tom 
leží  vj'světlení  odporu,  jakým  uvítán  Mácha,  po- 
zději pak  Neruda  a  jeho  družina  a  proč  tato 
právě  zvedla  svůj  boj   pod   heslem   ^Máje*. 


%     %     %     ir     tk     %     % 


Jan  OroLSKÝ: 


PRALES. 


je  plno  tragiky  kol,  plno  trůnní  pýchy, 

ve  hroby  věčné  níniý  jícen  zve, 

stanásob  možno  smilnij  cítit  hříchy, 

stanásob  vzrůstat  v  kajicnosti  sv('. 

Tmy  vlají  tu,  jsou  také  v  nitru  šera, 

as  na  dně  všeho  Pán  se  mihotá, 

svědomí  šeptá  strofy  desatera 

v  hruď  ztraceného  dávno  života. 

Jsou  obavy,  že  duše  duši  potká, 

zemřelou  duši  v  marněni  bezccstí, 

hluš  ticho  roní  jako  perlorodka, 

rty  vzněcují  se  němou  bolestí  .  .  . 

...  A  tedy  jdeš  .  .  .    Kdes  v  rašclinách  mluví 

stem  černých  očí  duté  podsvětí, 

jde  vzdálenostmi  žalováni  žluvy  .  .  . 

Ty  zapláčeš,  jsa  roven  dítěti!  .  .  . 


Kříž  udělej  mi  na  čelo  a  ústa, 

to  záludy  a  chumle  překoná, 

je  téměř  noc,  a  šílení  mé  vzrůstá, 

dme  malátně  se  spánku  opona! .  .  . 

.  .  .  Tak  v  čelo  kříž  jsem  vroucně  prosil  včera, 

neb  vzpomněl  jsem  na  všecky  harpyjc, 

než  vak  jscn)  vzal  a  vyšel  do  večera  .  .  . 

Však  nadarmo!    Vše  spalo  .  .  .    Adieu! 

.'\  nyní  bloudím,  nemám  tvého  kříže, 

jda  za  svým  echem  slábnu  unyle, 

klam  na  mé  oči  šerá  pásma  víže 

a  hlavou  srážím  ticha  střechýle. 

A  nyní  bloudím,  j^em  tu  rodák  cizí, 

na  cizí  padnu  polomrtev  zem, 

a  všecky  bledé  fantasie  zmizí... 

(Bez  tvého  kříže,  s  tvojím  obrazem!) 


To  prales  volá,  nemožno  se  klamat, 

to  prales  volá  x.ahó«;  hluboce, 

tlí  v  temnu  dějství  mlčenlivých  dramat 

a  časem  kane  shnilé  ovoce. 

Ucítíš  časem,  jako  nikdy  dosud, 

své  srdce  žalné  samotou  se  chvít  . . . 

A  časem  šust:  to  dopřeje  ti  osud. 

že  krásné  zvíře  kolem  půjde  pít. 

Ty  utaj  dech,  i  zapři  »já  se  bojím !« 

a  kníže  přejde  v  apatii  dál, 

mráz  ustrnulý  zahrá  srdcem  tvojini, 

v  tvůj  nahý  život,  jenž  se  obával. 

A  jenom  tráva,  než  se  zase  srovná, 

než  křoví  vzdychne  cosi  pro  sebe 

a  hladina  zas  mdlá  a  vodorovná 

v  tvém  srdci  hledí  smutně  do  nebe  .  .  . 


[už  láva  noci  připlovala  ke  mně, 

1  cítím  její  uhrančivý  proud; 

jsou  spojenci  mi  skorpioni  země, 

zda  duše  tíž  mně  mohou  odejmout?! 

.  .  .  Hluboko  v  dáli  šelma  někde  zívá, 

předtucha  krve  klíči  z  temnoty, 

stín  kladouc  rudý  v  usmívání  tklivá, 

v  nic  netušící,  sladké  životy. 

Kul  stromy  tuším,  nemohu  k  nim  vstáti 

jen  slyším  tyto  smutné  hlaholy: 

•  Zbloudil  a  zbloudil,  víc  se  nenavrátí, 

spějte  ho  hledat  všichni  kamkoli !« 

Mí  spojenci  jsou  plžově  a  hadi, 

pln  mdloby  tížím  černou  lesů  zem  .  .  . 

Mí  spojenci  .  .  .    Ó  my  se  máme  rádi! 

(Bez  tvého  kříže,  s  tvojím  obrazem!) 


A  tak  jsem  zesnul  .  .  .  Prales  je  mým  vrahem, 

kus  hlíny  smutné  vešlo  do  mých  úst, 

a  tak  jsem  zesnul  v  osamění  drahém, 

kol  bledule  se  osmělily  vzrůst. 

A  když  se  vzbudil  prales  ze  své  tíže 

(i  prales  tedy  svoje  jitra  má?), 

se  pluky  opic  svezly  ke  mně  blíže, 

mne  probouzely  svýma  rukama; 

mně  šťávu  malin  daly,  řkouce:  bratře!, 

ač  můj  ret  chladný  víc  ji  nepřijal, 

já  skleným  okem  na  hru  jejich  patře, 

vším  tělem  mrtvým  jsem  jim  děkoval. 

A  potom  ptáci,  motýli  a  sídla 

se  sklonem  hebkým  přišli  k  mojim  rtům  .  .. 


Tu  teprv  duše  rozepnula  křidla 
a  pralesem  se  brala  k  nebesům  . 


^^^'^^Z^'^<s9^Z> 


Vilém  Mrštík: 


NAŠE  IDEÁLY. 


I  ím  nejen  že  celý  veřejný  život  takřka  v  prvém 
*  jeho  rašení  byl  ochromen  a  do  pozadí  za- 
tlačen, ale  dokořán  otevřena  cesta  šplhavcřim  a 
diletantním  tribunům,  kteří  výhradně  jen  v  poli- 
tice vždycky  a  u  všech  národů  měli  a  mají  svou 
nejbohatší  žeň  V  instinktivním  jejich  zájmu  pak 
bylo,  aby  vedle  sebe  ani  nedali  vyrůstat  něčemu, 
co  svým  významem  a  cenou  vidí  pod  sebou  Tak 
zanedbáván  obchod,  pri^unysl,  v  platnosti  zůstala 
a  až  do  dneška  trvá  celá  ta  martyrologie  osvě- 
tového hnutí,  které  přes  to  prese  všechno  vyrostlo 
a  vyrůstá  téměř  zázrakem.  Máme  výborné  umělce, 
kteří  malují  své  obrazy  a  nemají  je  komu  prodat, 
máme  básníky,  jejichž  díla  nedoceněna  leží  v  knihov- 
nách ladem,  máme  hudebníky,  o  které  se  nikdo 
nestaral  a  nestará,  dokud  se  nepostará  o  ně  ci- 
zina. A  přece  všichni  žijou  a  tvoří,  z  ničehož  ne 
budují  celý  nový  svět.  Zrovna  jakoby  národní 
povinnost  jim  ukládala  ještě  jednou  zkusiti  ten 
zázrak,  jak  se  světy  tvoří  z  ničeho.  Zdá  se,  že 
v  těchto  lidech  jediných  zbylo  ještě  něco  z  onoho 
tradicionelního  heroismu  zašlých  dob,  kdy  lidé 
ještě  dovedli  žíti  v  přepjatí  morálních  i  fysických 
sil  — 

Ale  stačí  to  všechno  dnes.? 

S  většími  požadavky  nerostou  také  potřeby.? 
Studie,  cesty,  svět.? 

Na  to  všechno  nezbývá  teď  času,  ani  vůle, 
ani  místa,  ani  nálady. 

V  popředí  stojí  jen  politické  zájmy.*) 

Kde  a  kdy  začal  vznikat  zkázonosiiý  tentu 
proud,  nedá  se  tak  lehce  určit.  Hřešeno  bylo  a 
je  vědomě  i  nevědomě.  Hřích  postupoval  snad 
současně  s  vývojem  dobrých  elementů  i  zlýcli, 
jak  už  tomu  bývá  v  životě  zbaveném  vší  kon- 
troly. 

Ale  tolik  je  jisto,  že  ničemný  tento  styl  ve- 
i-ejného  života,  který  je  v  nejpříkřejším  odporu 
s  celým  naším  posláním,  tak  v  našich  poměrech 
zatvrdnul,  že  na  jeho  vyvrácení  nestačí  snad  ani 
celá  desítiletí. 

Nechť  tu  za  příklad  slouží  případ,  kterého 
si  málo  kdo  povšimnul. 

V  oslavách  Palackého  poznali  jsme,  jak  účin- 
ným prostředkem  ku  vzdělání  a  uvědomění  ná 
roda  je  uctěni  muže,  jakým  byl  Palacký. 

Ale  ku  podivu,  nemohu  se  do  dnešního  dne 
zbýt  trapného  jakéhosi    dojmu,    že  ani    tentokrát 
nejednalo  se  lidem  o  čisté,  ryze  jen  památce  veli 
kého  muže  posvěcené  j^ohnutky. 

Bílou  vranou  je  tu  p.  dr.  Kramáfův  návrh  na  zem- 
ském sněmu,  aby  se  ročně  zakoupilo  za  10.000  zl.  obrazů 
pro  národní  galerii.  Ale  je  to  takč  jediný  nóblejáí  návrh 
našich  politiků  za  řadu  posledních  let  a  jediným 
tím  návrhem  pojistil  si  p.  dr.  Kramář  památku  nehynoucí- 


Zdá  se,  že  jsme  Palackého  ctili  a  slavili  přede- 
vším proto,  že  jsme  ho  výborně  právě  potře- 
bovali. Více  tedy  demonstrace  politického  rázu 
než  osvětový  hold 

Ze  tomu  snad  přece  tak  bylo.  lépe  řečeno, 
kdyby  tomu  tak  nebylo  a  úcta  k  velkým 
lidem  a  jejich  ideám  byla  v  naší  krvi  —  nebylo 
by  m.ižno,  aby  skoro  současně  zapomnělo  se  na 
ocenění  jiného,  neméně  znamenitého  a  v  npjednom 
ohledu  i  vyššího  člověka,  než  je  Palacký. 

i^yl  to  Pavel  Josef  Šafařík  — 

Jeho  lOOleté  narozeniny  minuly  a  nikdo  si 
jich  hrubě  ani  nevšimnul. 

A  přece  tento  muž  a  hlavně  jeho  ideje  za- 
sluhovaly ne-li  větší,  tož  jistě  stejné  úcty  s  Pa- 
lackým —  Aby  i  jeho  jméno,  jeho  myšlénky, 
celý  duševní  obraz  zapadnul  i  do  nejposlednějšího 
zákoutí,  jako  se  stalo  s  Palackým  — 

Jakou  cenu  —  nejpřísněji  vzato  —  měla  pak 
celá  ta  oslava  Palackého.?  —    — 

I  v  takovém  případě  je  patiiio.  kam  až  se 
[nihrnula  tato  první  vlna  národního  vývoje 
i  úpadku. 

Národu  vyvržen  na  břeh  pouhý  vrak  jeho 
nejmužnějších  snů. 

Reakce  ovšem  nedala  na  sebe  dlouho  čekat. 

Bylo  to  hlavně  politikou  a  jejími  orgány 
o  všechen  úvěr  připravené  vlastenectví,  které  vy- 
volalo pronásledování  vlastenectví  vůbec,  ničení 
krásného  onoho  typu  národního  od  kořene  tak, 
že  až  s  hanbou  bylo  vlastencem  slout. 

Dále  věci  líčit  netřeba. 

Výsledky  jsou  všeobecně  známy. 

Nedůvěra  v  sebe,  apathie,  bezradnost,  tělo 
bez  ]);íteře,  hlava  bez  srdce  — 

Byl  tu  spáchán  novv  přehmat,  tím  osudnější, 
čím  hloub  zasaženo  bylo  do  psychického  orga- 
nismii  celého  národa. 

Čert  vyháněl  se  Belzebubem,  pro  kalnou 
vodu  začal  se  zasypávat  i  pramen  sám. 

Místo  co  pronásledovati  se  mělo  vlastenčení 
na  rozdíl  od  ryzího  vlastenectví,  místo  co  na  pra- 
nýř stavěni  býti  měli  národní  zhoubci  a  trestati 
se  měla  zrůda  člověka,  trestal  se  člověk  sám,  či 
praegnantně;i  řečeno,  pro  špínu  nevidělo  se  děcko 
a  se  špínou   i  děcko  se  vylilo 

V  tomto  momentu  došlo  k  velikému  omylu 
naprosto  nelogickému  a  jiroto  nefilosofickému. 
Bez  logiky  není  filosofie,  tak  o  filosofii  nemůže 
býti  řeči  ani  tu  — 

Vždyť  to  by  bylo  totéž,  jako  kdyby  lidé  pro 
zrůdnosti  církve  popírali  cenu  náboženství;  ctnost 
sama    není    přece    zničena,    o  cenu    svou    připra- . 
véna  hříchy;    krása  zůstane  krásou,  noblessa  no- 
blessou    i    kd)'hy    celý    svět    se   topil    ve    špíně  a 


spiostactví Ne  realita,  ale  duše  věci  je  roz- 
hodující — 

A  že  to  se  nevidělo,  považuji  za  politování 
liodný  přehmat  všech,  kdo  v  loyice  utopili  logiku, 
pro  rozun^  ztratili  hlavu. 

A  touto  loLjikou,  za  kterou  by  se  styděl 
každý  primán,  omračuje  se  celý  národ  bfthví  už 
kolik  let  —  To  už  lid  sám  je  filosoficky  mnohem 
vyškolenější,  varuje  všechny  lidi  dobré  mysli,  aby 
koše  s  opálkami  si  ne[)letli. 

Odtud  velká  naše  nemoc  z  posledních  let   -- 

Až  sem  se  piihrnula  vlna  druhá  a  v  té 
době  zapomněli  jsme  na  sebe  nejvíc  — 

Obě  ty  vlny,  jedna  zhoubnější  druhé,  půso- 
bily brzy  po  sobě  a  v  posledních  letech  skorf) 
současně. 

Odtud  polobezděčné,  poloťmiyslné  ignorování 
uherských  Slováků,  odtud  bídný  stav  studentstva, 
Sokolstva,  veřejných  i  soukromých  ústavň,  správa 
obecních  statku,  kupčení  s  národním  jměním, 
odtud  utiskování  učitelstva,  zanedbávání  dělnictva, 
postupiié  a  stále  dokonalejší  odcizování  se  litera- 
tuře i  umění,  stagnace  denního  časopisectva, 
bídná  representace  naše  v  cizině:  živoření  den  ode 
dne,  hovění  si  v  jakémsi  nuačnopozoru,  mlsání 
na  vlastním  skepticismu,  úšklebky,  nuda:  bez 
plánu,  bez  cíle.  bez  radosti  i  lítosti  vlekou  se  ty 
massy  lidí  českým  světem  a  je-li  kde  pozorovali 
živější  ruch,  šťasinější  výsledky,  pak  je  to  jistě 
tam,  kde  se  až  dosud  ucliovalo  trochu  ideálnosti 
ze  starších  let  —  Tak  má  Brno  svou  •  Vesnu ', 
ale  dle  spolehlivých  informaci  na  -100—600  mla- 
dých, situovaných  našich  lidí,  kteří  bez  pohnutí, 
bez  jediné  známky  lepšího  života  stojí  nad  žla- 
bem a  jiného  znáti  ani  nechtějí  —  Jinde  nebude 
tomu  lip. 

Chce-li  kdo,  necliť  nazve  tento  stav  deka- 
denci — 

Ale  lež  je,  že  by  to  byla  únava  — 

Je  to  zoufalství  a  zhrubnutí  o  duši  připra- 
veného množství,  tupost  zkaženého  člověka,  je- 
muž jedna  víra  se  ztratila  a  druhé  po  ruce  není  — 

Rozborem  všech  těchto  okolností  situace  nás 
všech  je  dána  :  stanovisko   ryze  národní. 

Jiného  stanoviska  pro  nás  není. 

Tím  méně,  čím  jasněji  tato  idea  vyslovuje  a 
v  sebe  zabírá  všechny  osvětové  a  společenské 
ideály  celého  světa.  Tu  je  bod,  o  který  lze  se 
opřít  i  nejslabšíinu  a  z  kterého  vyvrátiti  možno 
celé  spousty  běd.  V  té  idei  je  zákon  pro  kaž 
dého  a  pro  všechny,  měřítkem  jeho  je  pouho- 
pouhé národní  svědo.ní.  Starost  o  vlast  a  její 
velikou  budoucnost  nedá  nikomu  ani  zahálet. 
Nutí  hledat  nové  cesty,  šířit  staré  obzory,  bořit 
čínské  zdi,  stavět  hráze  cizáctví,  pronásleduje  fri- 
séiský  vkus,  procovství  a  snobismus,  bez  kritiky 
nei)ropouští  nic,  stále  je  na  stráži  a  při  vší  své  pří- 


snosti radostí  si;  zrovna  třese  nad  každým  byť 
sebe  menším  naším  úspěchem.  Chce  ustanovení, 
jakých  ku  svému  blahu  užívají  všichni  jjokročilí 
národové,  ale  vedle  nich  vymáhá  [)ro  sebe  i  ta- 
kové instituce,  jakých  nemá  nikdo  a  jakými  před 
celým  světem  pochlubiti  by  se  mohl  náš  národ 
jediný.  Ostatní  ať  jdou  za  námi. 

Proto:  být  nacionálně  čestným  člověkem  zna- 
mená rozmnožovat  duševní  i  vezdejší  svoje  statky, 
prohlubovat  svoje  schopnosti,  třásti  se  o  každou 
platnou  sílu,  ncdat  zahynout  nikomu  a  [)omáhat 
všem. 

Dle  velkých  těchto  cílů  řídí  se  i  měřítko. 

Nemůže  být  malé,  když  cíle  jsou  tak  vysoké. 

Je  proto  třeba  znova  je  vytknout  a  na  oči 
postaviti,  všem. 

Tak,  aby  zas  bylo  patrno,  že  hřích  jedno- 
tlivce není  jen  hříchem  jeho,  ale  skutkem  na 
celém  českém  těle  spáchaným. 

Jen  tak  schopnými  se  staneme  té  svobody, 
o  které  sní  Fénélon :  -nejsvobodnějším  ze 
v  š  e  ch  lidí  je  ten,  kdo  svobodným  do- 
vede být  i  v  otroctví.«  —  A  naopak:  •nej- 
nešťastnějším člověkem  ze  všech  je  ten,  kdo  neu- 
stále myslí  na  to,  že  jím  je;  neboť  neštěstí  není 
ani  tak  závislým  od  věcí  jako  od  nedočkavosti, 
s  jakou   neštěstí  svoje  zvětšujeme. « 

A  to  v  celku  vzato  je,  v  čem  vidíme  ceU.u 
českost  očekávané  národní  povahy. 

Proto  nerekl.imujeme  pro  sebe  ani  Málka, 
ani  Nerudy.  Nepatří  nám,  ale  my  patříme  jim 
To,  co  oni  vykonali,  je  pro  nás  základem  a  ne 
firmou.  Nezaklínáme  se  jejich  jmény,  dobře  vě- 
douce, že  nelze  dupat  na  tomtéž  místě,  ale  v  jejich 
duchu  postupovat  dál  a  dále.  Nestačí  dnes  ba- 
nálně se  sejít  a  zas  rozejit,  přečíst  a  zas  odložit: 
třeba  se  nesejít,  ale  v  celém  rozsahu  ideou  jejich  žít. 

K  tomu  ale  především  je  třeba  naučit  se  zas 
milovat  a  ctít  myšlénku  samu,  pro  ni  učit  lidi 
trpět,  JÍ  podřizovat  všechno  osobní,  malicherné  a 
dočasné.  Neztrácet  s  mysli,  že  úioha  naše  je  těžší 
snad  než  u  všech  národů  ostatních  a  zabezpeče- 
ných a  že  tedy  prvním  příkazem  tohoto  ideálu 
je :  neplýtvat  ani  časem  ani  silami,  kaž  iý  cele 
za  všechny  a  všichni  za  jednoho,  na  svém  místě 
inusí  stát  každý. 

Je  v  myšlénce  ať  jakélcoliv  kouzlo,  je  síla 
prudká  a  horká  krev,  nedá  spát,  nedá  zahálet,  a 
kdo  jednou  ji  pochopí,  i  když  jí  nezrodí,  jen 
srdcem   přijme-li   ji  za  svou,    nevzdá    se  jí  nikdy. 

Jednou  rozevlátá  šíří  se  jak  požár  a  záře 
její  šlehá  vysoko  i  přes  okraj  sebe  menšího 
území. 

Jiskry  tohoto  požáru  rozesívat  a  rozhozené 
rozdmychovat  je  příkazem  a  povinností  každého 
z  nás. 

Diváky,  2(i.  září  1 '.)()( ». 


%         %         %         %         % 


Gabriela  Preissová: 


LABUTI    PISEN 


IJodnes  si  s  hrůzou  vzpomínal  na  to  pí  cb. haní 
*  a  zmatenici,  když  jej  bába  vodila  od  stavení 
k  stavení  sbitého  okazovat ...  A  ve  školní  svět- 
nici, kam  už  po  dvě  zimy  chodit  musil,  také  se 
mu  ve  ve'ké  společnosti  dobře  nevedlo.  Starý 
učitel  se  pořade  na  něho  zlobil,  zval  ho  klukem 
zabedněným  a  děti  stále  na  něho  žalovaly,  brzy 
že  si  zase  položil  hlavu  na  lokte,  nebo  že  si  hraje 
s  palcem  u  nohy,  či  sousídku  že  shodil  kíidlici 
na  zem,  která  se  roztříštila  na  tři  kousky  —  a 
tak  jej  všechno  pronásledovalo,  když  nebyl  někde 
schován.  Proč  jej  teď  bába  vystrkovala  zrovna 
na  všechny  prahy.?  O,  lépe  by  mu  bylo  v  tom 
le^e,  ve  společnosti  jediného  Martinka,  který  toho 
sám  více  nechtěl  vědět  než  Kajt  -  a  kde  se  mohl 
po  skončené  práci  položit  lokty  na  hranici,  dívat 
se,  jak  milíř  pěkně  dýmá,  a  odplivovat  s  hůry 
dolij  .  . .  Nicméně  namítl  jen  s  vědomím  malé  své 
síly  k  nějakému  rozhodnutí: 

»Pak  bych  už  k  vám,  babičko,  nesměl  ani 
docházet.* 

»Dětino  — «  zavrtěla  ona  hlavou.  —  »Koli- 
kiáte  tě  mistr  dovolí  a  někdy  se  zase  já  přijdu 
[lodívat  za  tebou.  Potom,  dlouho-li  ta  čtyři  léta 
učení  ti  neuplynou  —  pak  už  ti  toho  mistr  ne- 
bude mět  mnoho  co  poroučet. « 

S  touto  útěchou,  zarytou  v  srdci  jako  na- 
dějné vykoupení,  dal  se  tedy  Kajtík  najmout 
k  ševčoviné.  Starý  mistr'  Krbet,  který  říkával,  že 
si  na  všecko  na  světě  musí  posvítit  brejleini,  a 
kterému  musil  nosit  ještě  důkladnější  kabelu  než 
ji  nyní  tahal  od  statku  ke  statku  sám,  neměl  si 
v  pravdě  na  něho  již  co  stěžovati,  než  že  byl 
chlapec  trochu  zabedněný  a  těžko  chápal.  Za  to 
jej  mohl  pochváliti,  že  byl  neodmlouvavý,  pořádiiý 
a  v  konečně  pochopeném  —  umu,  už  také  dů- 
kladný —  proto  mu  neprorokoval  pro  budoucnost 
nic  zlého,  a  Kajt  se  po  boku  dobrého  člověka 
v  ohraničeném  světě  Miklavském  osmělil.  S  do- 
brým základem  jeho  pozvolného  chápání  narů- 
stalo mu  také  sebevědomí  jeho  vážného  poslání 
života.  Bábiny  sametové  botky  i  různé  kožené, 
brynelové  a  soukenné  plody  mistrovy  počaly  se 
hlásit  do  jeho  snů  místo  dřívějších  sirotčích  po- 
hádek, svlékaly  své  šněrování,  jazýčky,  nárty, 
opatky,  branzole,  podpatky  i  plátěné  spodky  — 
až  tu  zbyl  jen  základ  podešvu,  který  už  uměl 
Kajtík  máčet  a  vyklepat  do  pevné  povahy  i  kreslit 
po  paměti  křidou  na  lepenku  . .  . 

Za  dva  a  půl  roku  svého  perného  učení  do- 
vedl konečně  již  sám  prikrojit  i  celkem  samo- 
statně zrobit  kozinkové  střevíce  kovářové  dcerce 
k  tanci,  a  o  rok  později,  když  mistr  Krbet  musil 
dlouhý  čas  nosit  pilec  pravé  ruky  zavázaný,  vy- 


KORUTANSKY   OBRÁZEK. 
Pokrač. 

kouzlil  již  nevěstě  z  chalupy  vysoké  botky  se 
zeleným  štěpováním,  jež  se  podobalo  onomu  na 
bábiných  sametkách.  I  symbolem  rozmarinky  je 
všude  posel,  kolem  šněrování,  na  špičkách  i  vzadu 
na  švech  —  a  když  se  pak  Kajtova  bába  k  vůli 
těm  botkám  šla  na  nevěstu  podívat  do  kostela 
a  zúmyslně  jí  rovnala  na  voze  sukni,  usoudila  se 
zářícíma  očima  přede  všemi,  že  dílo  jejího  vnuka 
jen  kvete  jako  zahrádka. 

>  Vidíš,  chlapče  — «  dodávala  ještě  v  nadšení 
ku  Kajtovi,  který  se  až  doposud  nejraději  při- 
táčel  k  jejímu  rameni  —  »já  ti  nadarmo  nepro- 
rokovala, že  z  tebe  bude  něco  vzácného.  Před 
tebou  budou  ještě  lidé  všude  dvéře  do  kořán 
otvírat  « 

Kajt  se  od  té  chvíle  nadychoval  jako  dospí- 
vající lusk.  Konečně  pochopil,  zeje  to  také  hezké 
lidské  štěstí,  když  si  talc  člověk  může  na  sebe 
něčeho  domýšlet . .  . 

A  teď  tu  seděl  pod  hrušní,  uzrálý  ve  své 
hodnotě  i  životních  názorech  i  tak  trochu  hrdý 
na  svých  počestných  třiapadesát  let . . .  Pravda, 
tak  mnohé  jej  již  opustilo  v  životě  —  ty  věrné, 
dozorčí  zraky  bábiny,  i  ty  nepomýlené  brejle 
mistrovy,  mladá  kostelníkova  vdova,  o  které  se 
mu  dlouhý  čas  zdálo,  že  se  ovinula  kolem  jeho 
osamělého  srdce  jako  svlačcová  úponka,  vzala  si 
na  konec  jiného,  s  ému  nejmilejšímu  učedníku 
Krištofovi,  který  teď  někde  tovaryšil  ve  Vídni, 
nestál  ani  za  řádek  nějakého  pozdravu,  —  ale 
jedno  zůstávalo  stálé  a  nepochybné  ve  svém  do- 
brém, bábou  požehnaném  základě,  —  to  byl  sebe- 
vědomý a  vážený  štít  jeho  řemesla  . .  . 

Ovšem  jeho  zodpovědnost  nebyla  také  nic 
snadného.  Vyjímaje  dva,  tři  týdny  ve  žních, 
jež  mu  sotva  tak  stačily,  aby  ve  svém  nedělníin 
příbytku,  který  z  úcty  k  nebožce  bábě  dosud 
držel  v  dolině  u  sedláka  Hroděje  za  dva  páry 
bot  ročního  vděku  —  sobě  samému  a  několika 
pokmotřeným  dětem  darem  obuv  ušil,  byl  Kajt 
celý  ostatní  roční  čas  již  vždycky  někde  čekán. 
Především  musil  podržet  v  paměti  statky  a  cha- 
lupy, jež  zdědil  poctivým  odkazem  po  nebožtíku 
mistrovi;  ty  již  měly  každá  svůj  určitý  čas,  kdy 
bylo  u  nich  v  kalendáři,  nebo  na  vnitřní  desce 
almárky  napsáno,  že  na  den  toho  a  toho  svatého 
objeví  se  u  nich  ve  stavení  švec.  Ve  větších  sta- 
veních bylo  to  čtyřikráte,  v  menších  dvakráte 
do  roka  a  práce  bylo  v  připravené  zásobě  kůže, 
výměnou  od  jircháře,  obyčejně  již  nachystáno  na 
dva,  tři  týdny.  Potom  bylo  třeba  ještě  počítati 
se  všelijakými  vzkazy  a  zastávkami,  kdy  padly 
do  osudu  Kajtových    lidi    nenadálé    svatby  nebo 


daleké  cesty.  Práci  od  neznámých,  pouze  dopo- 
lučených  zákazníků  přejímal  Kajt  jen  jaksi  z  mi- 
losti a  ze  soucitu  .  ,  . 

Slunce  zatím  hodilo  již  i  pod  planou  hruštň 
žhavou  mřížku  své  paprskové  hry;  Kajt  se  již 
klidně  nadnesl,  sebral  kabelu  i  svou  neúmornou 
hůl  a  řekl  si  již  zvykem,  jako  když  míval  s  sebou 
učedníka:  >Ňo  půjdeme,  aby  se  nás  už  do- 
čkali ... 

Teď  byl  zrovna  i  jak  se  to  patřilo  první  po 
žních  starosta  Obír  na  řadč.  Tam  byla  mírná, 
pobožná  selka,  která  nosila  dějiny  všech  ud;ilostf 
nebeských  v  paměti,  ta  jistě  přivítá  Kajta  asi 
těmito  slovy:  »Zrovna  na  váš  svátek  jste  si  na 
nás  vzpomněl,  ještě  z  dobré  vůle  o  tři  dny  dříve 
než  mělo  být  —  to  je  od  vás  hezké  . .  .«  A  Kajt 
by  vsadil  nevím  co,  že  bude  mít  proto  dnes 
u  Obírských  sváteční  večeři. 

Ohlédl  se  jen  ještě  jednou  po  vyhlídce  k  mi- 
klanskému  sedlu,  kde  se  tratila  již  stopa  Hrodě- 


jovy  salaše;  jen  se  ještě  v  lu  stranu  k  ní  táhla 
chvějná  stužečka  dýmu  z  Martinkova  milíře. 

Bývalým  nc-jmilejším  druhem  Kajtova  détslví 
casnal  dosti  nepřejícně  osud. 

Oženil  se  s  podobkanou  dcerou  starého  uhlíře 
a  mohli  být  s  hodnou  ženskou  už  šťastni,  kdyby 
si  byli  oba  nevzali  do  hlavy  stesk,  že  nemají 
dětí.  Darmo  je  Kajt  při  každém  se  u  nich  zasta- 
vení hleděl  potěšit,  že  se  jim  daří  beztcjho  drů- 
beže na  dvorečku  až  nazbyt  a  v  létě  že  slyší 
dost  švitoření  po  lese,  i  čtvero  holubů  jim  tam 
jednou  přidal  k  marné  potěše  do  hospodářství  — 
nepřestali  ve  své  spokojenosti  rýpat  povzdechy. 
Až  teprve  když  po  čtrnácti  letech  Martinkova 
žena  Hátka  po  krátké  nemoci  zhasla  a  zrovna 
v  takové  krutě  zasněžené  zimě,  že  ji  bylo  těžko 
dopraviti  dolů  ke  kostelu,  napadlo  Kajtovi  Mar 
tinkovi  povědít  na  útěchu:  » Vidíš,  kdyby  tu  byly 
zůstaly  nějaké  drobné  děti,   byla  by  ta  cesta  dolů 

ještě    těžší  .  .  ,«  I\An,í; 


ir 


^ 


t 


% 


% 


Jiří  SiiMÍN: 


NA   VLNÁCH. 


Wtarý  pán  zatím  překonal  leknutí,  jež  vyvolala 
*^  podrážděnost  ženina.  Upokojil  se  úplně. 
Doznával,  že  jeho  žena  byla  vlastně  v  právu. 
«Ó,  ženy  jsou  tak  prozíravé  v  podobných  pří- 
padech !  Vždyť  by  to  bylo  naprosto  nemístné, 
kdyby  taková  padlá  dívka  přijela  domů  ve  spo- 
lečnosti jedné  z  nejpřednějších  rodin.  Jenže 
ovšem  žena  nepotřebovala  mluvit  tak  hlasitě. 
Ale  jinak  měla  pravdu  . .  .  svatou  pravdu !«  A  opět 
hleděl  klidně,  rozjasněně  před  sebe  a  bylo  mu, 
jakoby  se  byl  »svět«  v  hluboké  úctě  poklonil 
před  jeho  hodnou  ženou. 

Z  restaurace  vyšlo  právě  několik  rozjařených 
mladých  pánů. 

•  Není  tam  nikoho,  kdo  by  chtěl  být  brzy 
doma?«  volal  na  ně  doktor,  »máme  ještě  místo 
k  zadání.' 

>Snad!  Zeptám  se  «  odvětil  štíhlý,  rusovlasý 
mladík,  odfukuje  bravurně  veliké  kotouče  dýmu. 
■  Jdeme  si  prohlédnout  městečko.  Jsou  prý  tam 
bohatá  děvčata.'  Mrknul  významně  očima,  vra- 
ceje se   do  restaurace. 

»Má  pravdu,"  smál  se  doktor.  »Zdejší  mě- 
šťané jsou  prý  podnikaví.  Pepřkáři  jim  říkají. 
Chtěli  před  lety  pěstovat  uherský  pepř,  to  jest 
papriku,  poněvadž  se  jim  zdálo,  že  více  vynáší 
než  ječmen.  Ale  vynesla  jim  zrovna  jen  tuto 
přezdívku.* 

Všichni  se  rozesmáli. 

Stihlý  mladík  objevil  se  opět  ve  dveřích.  Za 
ním  vyběhl  přezrálý,  statný  elegán  %  výbojně  na- 


krouceným  knírem  a  zlalě  vroubeným  skřipcem 
na  očích.  Drže  v  zubech  hořící  doutník,  oblékal 
chvatně  zimník. 

íTo  jsem  rád,"  mluvil  skrze  zuby,  zaměstnán 
úplně  svojí  úpravou.  »Je  to  prožluklé  spojeni 
k  nám!  Sám  jsem  si  nechtěl  vzít  fiakra  .  . .  a  já 
tak  nerad  čekám !« 

Jaksi  překvapeně  vzhlédl,  vida,  že  mladíci 
stanuli  a  hledí  naň  s  napjetím  tak  nějak  škádlivě 
a  škodolibě. 

K  hlavnímu  vchodu  nádražní  budovy  před- 
jížděl kočár.  Elegantní  pán,  jemuž  předjíždějící 
povoz  padl  nápadně  do  oka,  přešel  společnost, 
jež  ho  čekala,  a  zaměřil  k  němu.  Kdosi  zakuckal 
se  smíchy,  což  ho  ještě  více  popletlo. 

Pavla  usedla  do  vozu.  Cekala  ještě  nosiče 
se  zavazadly. 

»0h,  vám  se  krásně  pojede,  pane  Kříne!" 
zvolal  v  tom  okamžiku  kterýsi  z  mladíků  Napjaté 
ticho   se  rozhostilo. 

Elegán  dopjal  právě  zimník  a  stanuv  u  vozu. 
bystřeji  se  rozhlédl.  Spatřiv  před  sebou  dívku, 
o  jejíž  přítomnosti  neměl  potuchy,  tíhnul  sebou. 
zbledl,  jakoby  se  před  ním  bylo  strašidlo  objevilo, 
a  nevěda,  co  činil,  couval  zbaběle  po  zpátku 
upíraje  na  ni  úzkostlivě  své  vystouplé,  pomatené 
zraky.  Vzpamatovav  se  posléze  vrhl  zuřivý  po- 
hled na  mladíky,  o  nichž  se  domnival,  že  jej 
vyvolali  proto,  aby  si  z  něho  stropili  žert,  a  syče 
cosi  výhružně  skrze  zuby,  vracel  se  rychlým 
krokem  do  restaurace. 


»Ale  sem,  pane  Kříne  . .  .  seni!«  volal  jej 
sladce  vlídný  hlas  ctihodné  matrony.  » Vždyť  vás 
čekáme. « 

Váhavě  s  nepřekonaným  vztekem  ve  tváři 
vracel  se  k  povozům. 

»Nu  což,«  pravil  mu  doktor,  tiše  se  směje, 
»tam    by    bylo    pro  tebe  rozhodně  lepší  místo. « 

Ale  roztomilost  vážené  paní  zlomila  osten 
této  poznámky. 

íRekněte  mu,  aby  si  tam  šel  sednout  on,« 
pravila,  vtipkujíc,  jakoby  šlo  jen  o  aprílový  žert 
Byla  vůbec  všecka  rozjařena  a  ur.csena,  jakoby 
byla  zažila  cosi  velmi  radostného  a  povznášejícího. 
Sedajíc  do  vozu  dařila  pány  svou  něžnou  po- 
zorností i  svými  dňvěrnými,  lípavými  doteky,  jež 
byly  dokladem  její  největší  přízně  Ale  chvílemi 
zasjčela  svému  muži  pod  nos:  ^Už  jede  domů 
se  vším  všude  ...  Už  je  to  odbyto  . .  .  Ah,  to  jsou 
teď  podařené  holky!  Za  mých  mladých  let,  můj 
Bože,  myslily  jsme,  že  vrána  je  při  tom  hlavním 
činitelem.  A  teď  bude  platit  pětku  na  dítě  nějaké 
nádennici,  sama  se  bude  fintit,  lítat  do  plesů  a 
naposled  se  bude  chtít  stýkat  s  hodnými  děvčaty. 
Kdyby  se  opovážila  přijít  k  mým  dětem,  shodím 
ji  se  schodů !« 

Salonní  lev,  svlékaje  pozvolna  oslí  kůži,  v  niž 
se  mimo  nadání  byl  octnul,  stával  se  zase  "ducha- 
plným* a  bodrým.  Hovor  se  čile  rozproudil. 
Jenom  starý  pán  vyhýbaje  se  pohledu  přezrálého 
elegána  s  výbojně  zakrouceným  knírem,  jenž  seděl 
proti  němu,  zůstal  prese  všechny  lichotivé  útoky 
nezvykle  zamlklý  a  nepřístupný. 

»Vše  je  to  hezké, «  myslil  si,  naslouchaje 
jeho  galantnostem  a  vtipiíím,  »ale  má-li  člověk 
dcery  !  . .  . 

I   druhý  vůz  se  rozjel. 

Kam } 

Otázka  tato  strašila  v  duši  té,  jež  seděla  sa- 
motná  uvnitř 

Rodné  město,  k  němuž  za  doby  svého  vy- 
hnanství  jako  k  ztracenému  ráji  obracela  své 
zoufalé  zraky,  po  němž  v  horečných  tužbách  roz- 
pínala náruč  s  neutuchajícím  zákmitem  naděje,  že 
lze  všeho  znova  dobýti,  že  pohaslý  plamen  lásky 
jakýmsi  zázrakem  znova  vyšlehne,  že  pohřbené 
štěstí  7.  hrobu  vyvolá,  zjevilo  se  před  ní  tímto 
nahodilým  setkáním  v  střízlivě  všedním  světle. 
Zdálo  se  jí,  že  nadarmo  s  bezpříkladnou  pokorou 
a  sebezapřením  snášela  j^říval  urážek,  zlosti  a  pří- 
koří, nadarmo  desetkrát  odkopnuta  plazila  se 
znova  k  nohám  své  rodiny,  aby  se  jen  vratký 
most  návratu  podrytý  rmutnými  vlnami  osudu 
nezřítil    úplně,    zůstaviv    ji    na  vždy    v    pustinách 


hluchých  běd  a  osamocenosti,  jaké  před  tím 
nikdy   nepoznala. 

Ostře  a  tvrdě  vyvstal  pojednou  v  její  paměti 
onen  nezapomenutelný  výbuch  hněvu,  jenž  pro- 
pukl v  úzkém  kruhu  rodiny,  když  zvěděla  o  jejím 
poklesku.  Vidí  svou  otylou,  k  nepříčetno.sti  po- 
drážděnou matku,  jak  zdvihá  proti  ní,  zoufalé  a 
prosící,  své  zaťaté  pěstě  a  vyhání  ji  z  domu; 
vidí  kolem  sebe  vzlykající  sestry,  jež  křičí  na  ni 
slova  plna  nenávisti,  vyčítajíce  jí,  že  jim  zkazila 
život  a  štěstí;  a  konečně  vidí  bratra,  jenž  proti 
svému  obyčeji  tráví  prázdný  čas  i  večery  doma 
ve  svém  pokoji  a  občas  úkosem  na  ni  pohlédne 
a  zabručí :  člověk  se  stydí  vylézt  Byl  nejvyšší 
čas,  aby  jim  všem  šla  s  očí.  Matka  s  ní  krátce 
súčtovala.  Mělyť  dcery  malé  věno  po  otci  i  bude 
Pavle  z  jejího  podílu  posílat  potřebné  obnosy, 
pokud  to  stačí.  Co  pak  ? . .  .  co  s  dítětem  .?  o  tom 
prozatím  nemůže  ani  myslit.  Zkrátka,  pak  se 
musí  o  sebe  i  o  dítě  starati  sama.  Ať  si  vyhledá 
nějakou  službu,  ať  dělá,  co  je  jí  libo!...  Leč  by 
se  snad  Pán  Bůh  smiloval  a  dítě  zemřelo!  Pak 
snad  po  čase,  až  se  to  zapomene...  ale  jinak 
poškodila  by  ještě  více  budoucnost  sester,  které 
již  jednak  nevinně  trpí.  A  vidí  bílou  ruku  matčinu, 
již  líbávala  třikráte  za  den,  jak  píše  pevné  suché 
číslice,  podtrhuje  a  počítá,  počítá  chladně,  na  jak 
dlouho  vystačí  to  malé  věno.  Jen  občas  přeruší 
se  zlostnou  poznámkou:  Máš  štěstí,  že  otec  není 
na  živu,  ten  by  tě  zabil  1 

Nastává  hrozné,  obchodnické  smlouvání  sjejún 
svůdcem.  Výjevy,  při  nichž  Pavle  třeští  horečné 
hlava  a  srdce  hrozí  puknouti.  Takovou  hroznou, 
záhadnou  sfingou  s  mramorovým  srdcem  objevil 
se  pojednou  ten,  v  jehož  ruce  octla  se  tajemná 
vlákna  jejího  osudu.  Hledí  naň  nepozorována  po- 
otevřenými dveřmi  při  onom  osudném  těte  á  těle 
s  matkou  On  sedí  nedbale,  hledě  zasnuišile  před 
sebe  a  tahá  nervosně  svůj  krásný  knír.  Matka 
mluví  tak  mírně  a  prosebně,  zcela  jinak  nežli  s  ní! 
On  mlčí,  mlčí  dlouho  zasmušile  a  hrozně.  Ale  to, 
co  pak  řekl,  je  Pavle  ještě  záhadnější,  nežli  když 
mlčel.  Předpokládal  prý,  že  děvče,  jež  se  tak 
daleko  odhodlá,  nechce  říci  zapomene,  pravil 
s  důrazem,  je  dosti  chytré,  aby  ho  nepřivedlo 
do  tak  kritické  situace.  Můj  Bože,  netušil,  že  je 
tak  naivní  .  .  .  nebo  byla  to  snad  přílišná  schy- 
tralost .?  .  .  . 

Matka  mlčí  a  zatíná  zuby. 

Odkudsi  pojednou  vylítl  bratr,  popad'  ho  za 
prsa  a  napřáhl   ruku. 

Poděšena  vběhla  do  pokoje,  ale  matka  zatím 
odstrčila  bratra  a  klidně  vyjednává  dále. 

» Nepleť  se    do  toho,<    praví,    »a  nech  pána 

domluvit. «  Pokrač. 


%     if     %     %     ir     %     ir 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN  VOLDAN. 


—  ROMAN. 


Knlíř  ustrojil  se  rychle.  Jakoby  clitél  nahraditi 
*-^  prolenošené  liodiny.  Vyináchal  křepče  své 
obtloustlé,  ale  nesvalovité,  zpoliodlněné  tělo,  smyl 
a  sedřel  se  sebe  všecky  stopy  veselé  noci,  prach, 
dým  ciijarett,  partiím  a  převléknutý,  vymydlený, 
učesaný  zazářil  mládím. 

Voldan  otevřel  okno.  Ulice  je  pozdravila 
veselými  zvuky  a  vdechnutím  čerstvého  vzduchu. 

•  Také  bys  mohl  již  nechat  toho  hýření, < 
pravil  Voldan,  jenž  byl  o  několik  let  starší  a 
(dvykl    střeštěnostem    mladických  pitek  a  bouří. 

»Ba  ano,«  odpověděl  Bulíř  zapichující  si  jehui 
do  černé  kravaty.  »Jen  mi  vynadej.  Strhej  mne. 
Jsem  lump.  Ale  co  si  mám  počít  —  vždyť  mám 
tolik  důvodii  pro  své  hloupé  kousky,  pro  svříj  život. 
Jakmile  se  člověk  přesvědčí,  že  má  pro  něco  svfij 
důvod,  pak  třeba  s  lehkým  srdcem  vraždí  nebo 
píše  psychologické  romány.  Můj  důvod  tedy  je, 
že  takové  vzbouření  krve  a  rozjftření  nervů  alko- 
holem, nikotinem  a  ještě  jinými  požitky  občas 
prospívá  mé  předčasně  sestárlé  duši,  která  se 
scvrkává  v  samých  analysích.  Když  mám  kocovinu, 
připomínám  si,  že  mám  též  ještě  trochu  fantasie 
a  že  nemusím  být  stále  t'm  nimravým  červem 
zavrtaným  do  ovoce  proklatého  stromu  poznání, 
ale  že  si  mohu  též  vyletět,  jako  motýl  obletovat 
květy...  ach!  —  poesie... « 

•  Byly  to  asi  velmi  poetické  květy,  které  jsi 
obletoval  včera  .  .  .< 

Bulíř  omrzele  a  blaseovaně  stáhl  obličej 
zružovatělý  lehce  mýdlem  a  kolínskou  vodičkou 
s  čerstvě  napomádovaným,  zahnutým  knírem. 

>Eh  . . .  Trochu  luzovitosti  neškodí  někdy. 
Ostatně  byl  jsem  jen  připozván.  Náš  přítel  Yo 
borník  shrábl  nějakou  větší  diferenci  z  alpinek. 
Víš,  jak  žije.  Sází  pořád  na  poslední  kartu  — 
a  posledním  jeho  trumfem  bude  revolver.  Tak 
nás  sehnal  několik,  pozval  dámy  a  povečeřeli 
jsme  vesele  u  Nickla.  Jedl  jsem  letošní  první 
ústřice.< 

•  Divím  se  ti,  jak  si  můžeš  libovati  v  takové 
společnosti,    byl    tam  jistě  také  Dr.  Hubr  a  ..." 

•  Ovšem, «  přerušil  Bulíř  živě  Voldana,  ještě 
se  plazí  se  svým  tabetickým  hřbetem  a  čím  více 
to  s  ním.  jde  s  kopce,  tím  hroznější  věci  mluví. 
Když  se  i  ta  šansonetka  Karla  červenala! 

Bulíř  byl  již  hotov  s  toaletou.  Nacpával  do 
kapes  tobolku,  zápisník,  dopisy,  kartáček  na 
vousy,  klíče  a  při  tom  stále  hovořil  k  Voldanovi 
opřenému  o  okno  : 

•  Prosím  tě,  co  chceš,  moralisto.  Vyrostl 
jsem  v  té  společnosti.  Jsem  pražské  dítě  Vltavou 
křtěné.  A  baví  mne  ty  tlachy  spekulantů,  karba- 
níků,   sportsmanů    více    nežli    olympické  hovory 


o  posledním  folkloristickém  románu  pana  pro- 
fesora Piskáčka,  o  nových  třech  dramatech  pana 
oficiála  Lapáčka  s  příslušnými  klepy  a  zlomysl- 
nostmi. Já  se  pořád  učím  pro  své  povolání, 
studuji  na  doktora  věd  sociálních,  jak  si  říkal 
vznešený  pošetilec  Balzac  —  a  ve  výčepu  u  Sen- 
floků  nebo  v  chambre  separée  u  Nickla  mohu 
se  dozvěděti  více  nežli  ve  společnosti  svých 
milých  přátel  a  kolegů,  kteří  mne  ostatně  nemají 
rádi,  poněvadž  je  neberu  tak  augursky  vážně,  jak 
by  si  přáli.  A  ironii  nesnesou  ...  ta  je  jim  pro- 
tivná jako  řeznickému  psovi  Devátá  symfonie...' 

Bulíř  si  zapálil  cigaretu. 

Přehlížel  se  v  zrcadle.  Byl  celý  černě  oblé- 
knut. Pod  dlouhým  redingotem  vypínal  široká 
ramena,  pevnou  hrud.  Obličej  jeho  byl  vzhledem 
k  silné,  robustní  postavě  poněkud  vyhublý,  zna- 
vený. Nad  vysokým  bílým  čelem,  jež  se  často 
nervosně  zatemňovalo  a  chmuřilo  v  lehké  vrásky, 
měl  prořídlý,  ale  načechraný  černý  vlas,  který 
podobně  jako  zakroucený  knír  zvyšoval  výraz 
energie  a  intelligence  jeho  obličeje  se  rty  chtivě 
nadulými,  svěžími  a  s  očima  jasně  blýsknavýma. 

Voldan,  ačkoliv  asi  o  čtyři  léta  starší  než 
třicetiletý  Bulíř,  vyhlížel  skoro  mladistvěji.  Byl 
štíhlý  a  jemný.  Cosi  nedbale  elegantního  bylo 
v  jeho  celém  zjevu  a  svádělo,  přitahovalo  k  němu 
sympaticky.  Ale  silná,  bystrá  vůle  jevila  se 
v  jeho  tváři  s  bradou  vystouplou  v  před,  za- 
krytou krátkým  plavým  vousem,  s  čelem  nízkým 
a  krásným,  nad  nímž  se  vztyčovaly  krátké,  kartá- 
čovitě  střižené  vlasy.  Jeho  světlé,  namodralé  a 
našedlé  oči  měly  lesk  tvrdého  kovu.  Měl  velmi 
bílou,  podlouhlou  ruku,  kterou  rád  okazoval 
v  živých  a  prudkých   posunkách. 

•  Ale  stále  žvaním  o  všem  možném,  jen  o  tom 
hlavním  ne,«  pravil  Bulíř.  •Ty's  jaksi  spolu- 
vinníkem  mé  včerejší  rozjařenosti.  Jak  jsem  ve 
večerníku  četl,  že  jsi  zvolen,  řekl  jsem  si,  že  to 
musím  oslavit.  Nu  —  a  oslavil  jsem  to  pořádně, 
jako  dobrý  přítel  ...» 

•  Děkuji!  Jsi  příliš  laskav!í 
»A  kde  ty  jsi  včera  vězel?* 
»Kde  bych  byl.  Doma.* 

»Jakže  .  . .  .  domař  V  takový  večer?  Co's 
dělal?. 

»Hm,  skoro  nic  . . .  obstaral  jsem  korrektury 
článku  do  »Naší  Revue*  a  v  jedenáct  hodin  jsem 
už  spal.« 

»Tak!  Já  z  radosti  nad  jeho  vítězstvím  pro- 
hýřím noc  a  pan  vítěz  zatím  chrápe  jako  sosák. 
Hle,  v  tom  je  celý  rozdíl  našich  povah.  Nu 
ovšem,  ty  jsi  Voldan,  doktor  Voldan  —  silný 
muž !« 


II. 

A  cestou  hovořili  oba  přátelé  o  volbě. 

»To  bylo  práce...  a  jaké!  Fi !  Ani  to  ne- 
stálo za  to  dření,  za  ty  starosti,  za  ty  sprostoty 
a  hlouposti, «  pravil  Voldan. 

»Hm,  to  věřím,  do  té  politické  stoky  musí 
člověk  ve  vysokých  botách.  To  ovšem  nesvědčilo 
tvým  salonním  lakýrkám.  Ale  držel  jsi  se  sta- 
tečně, divil  jsem  se,  když  jsem  četl  referát  z  vo- 
ličských schůzí,  jak  jsi  čelil  demagogovi  Vanda- 
sovi  . . .« 

•  Ten  mi  dal  nejvíce  práce.  Je  to  jediný 
z  dělnických  vůdců,  který  trochu  vyciťuje  duši 
a  instinkty  lidu  a  mluví  k  němu  srozumitelnou 
řečí,  není  to  ani  sociální  docent  z  university  ani 
nedovzdělaný  dělnický  redaktor  Mně  se  dokonce 
líbil.  Jeho  propadnutí  bude  velmi  nepříjemné 
Wollnerovi . .  .« 

•  Tvému  příteli. '« 

»Jaký  přítel,'  odpověděl  Voldan  a  lehce 
nakrčil  čelo. 

»V  jeho  dolech  se  to  zase  hýbe.« 

sVandas  mu  jistě  připraví  nějakou  melu 
stávkovou  . . .  Ale  nepůjde  to  tak  rychle.  Dělníci 
se  nezotavili  ještě  z  loňského  nešťastného  po- 
kusu .  . .« 

Bulíř  se  zadíval  před  sebe,  mhouřil  oči, 
jakoby  v  hluku  a  shonu  ulice  hledal  někoho 
a  přivolával  jej  touhou,  a  pravil  zvolna,  s  iro- 
nickým nádechem: 

•  Kdybych  byl  básníkem,  napsal  bych  velmi 
sentimentální  báseň  na  diamanty  paní  Woll- 
nerové  . . .  něco  ve  stylu  Hooda,  básníka  písně 
o  košili  nebo  tklivého  šosáka  a  přítele  malého  člo- 
věka Coppéea  .  . .  diamanty  krásné,  vzácné,  pyšné 
dámy,  nejjemnějšího  tvora  pozemského,  pla- 
noucí   odleskem    slz    a    potii    proklatých    páriů, 


kteří  zmírají  vysílením  a  katastrofami  pod  zemí 
pro  její  přepych  .  .  .« 

»K  té  básni  bych  ti  negratuloval,  poněvadž 
by  nebyla  originelní . .  .•  odtušil  Voldan,  který 
nebyl  přístupný  sentimentálnosti. 

» Neboj  se,  tak  impertinentní  bych  nebyl, 
abych  ji  dedikoval  ženě  tvého  přítele  . . .« 

Voldan  omrzele  mávl  rukou.  Nerad  slyšel 
mluvit  o  Wollnerovi  a  jeho  ženě,  bál  se  klevet- 
ných narážek  na  jeho  poměr  k  manželům  Woll- 
nerovým,  neboť  nikdo  nevěřil,  že  by  on,  Evžen 
Voldan,    nedvořil    se    sličné  paní  velkostatkářce. 

Bulíř  zahleděl  se  za  drobnou  dívčinou,  pro- 
davačkou z  krámu,  nesoucí  škatuli,  svižně  se 
prohnuvší  v  tlačenici  nároží  kolem  něho.  Smavýma 
očima  zajiskřila  po  mladém  muži  a  ještě  se 
v  dálce  ohlédla. 

»Certová  žába  ...  ta  má  budoucnost  . .  .« 
zamručel  literát  tušící  rozkoš  jemných  dívčích 
boků  a  pak  roztržitě  pravil :  >  Měl  jsi  dosti  značnou 
majoritu  —  sám  jsem  se  divil... « 

»Nediv  se,  celý  okres  je  pod  vlivem  Woll- 
nera  . . .« 

» Jsi  skromný,  brachu  ...  to  asi  nerozhodovalo, 
ač  nesmí  se  upírat  moc  tomu  prohnanému  chla- 
píkovi, který  ovládá  vždycky  situaci,  na  turfu  při 
koňských  dostihách  je  vzorem  upjatého  a  ele- 
gantního aristokiata,  ve  společnosti  hraje  blaho- 
volného, liberalismem  naparfumovaného  country- 
gentlemana,  mezi  sedláky  je  demokrat  a  vlaste- 
nec, se  židy  vychází  dobře,  s  faráři  ještě  lépe  a 
s  místními  redaktory  svého  kraje  nejlépe.  Pod- 
poruje umění,  je  mecenášem  a  ze  spekulace  a 
požitkářství  je  schopen  i  dobra.  Obdivuji  trochu 
toh  bezcitného,  sobeckého,  podmanivého  světáka, 
který  je  mistrem  umění  žíti  a  což  jak  asi  umí 
to  se  ženami !«  Poicrač. 


FEUILLETON. 

K  REPRISE  .MARYŠI.. 

(Iza  Grégrová.) 

Není  u  nás  zvykem,  aby  autoři  psali  o  výkonech 
svých  heroin. 

Ale  tolik  i  u  nás  dovoleno  bude,  aby  se  autoři 
o  umělci  vyslovili  tam,  kde  mU  neporozuměním  a  nedo- 
ceněním bylo  křivděno. 

A  to  se  stalo  —  až  na  dvě  tři  výjimky  —  si.  Grč- 
grové  v  kritice  denních  listů. 

Pravíme  to  bez  obalu  a  podškrtáváme  slovo  nepo- 
rozumění, poněvadž  žádných  jiných  důvodu  kritice 
podkládat  nemůžeme. 

Má-li  tu  jakou  váhu  slovo  autora,  pak  je  nejen 
jeho  právem,  ale  i  povinnosti  hlasití  se  k  věci  tam,  kde 
mlčeti   bylo   by    pro    umělkyni     křivdou    dvojnásobnou. 

Pokud  věci  nevadí  neodstranitelné  nedostatky  kusu 
(ležící  ovšem  jinde,  než  jak  ukrutně  blouzní  »Čas«)  — 
mimo  autora   málo   kdo  asi  čití  porušenou   illusi  myšle- 


ného a  současně  mizného  účinku  jako  on.  Je  tu  oso- 
bou nejangažovanější  a  sklamáni  nejpřístupnější.  Dobré 
zkušenosti  odjinud  jsou  nám  k  disposici,  a  víme,  že 
všechny  následky  hry  na  svém  contu  odnáší  autor.  Úloha 
neohebně  a  bez  duše  hraná  \'ypadá  jako  bez  duše  psaná 
a  nemůže  být  tedy  autoru  lhostejno,  v  jakých  rukou 
ocitá  se  jeho  part. 

Nedovedeme  ani  řici,  s  jakým  napjetím  jsme  čekali 
na  výkon  si.  Grégrové,  to  tím  víc,  že  za  ni  stál  nádherný 
výkon  pí.  Benoniové. 

Každá  řádná,  svého  umění  vědomá  síla  vytvoří  si 
svou  postavu  jako  organický  celek.  Vylučuje  jedno  a 
přibírá  druhé.  A  jedno  jde:  vyvolati  žádanou  illusi  a  tu 
dodržeti  v  náladě  až  do  konce  hry.  Je  lhostejno,  jakými 
toho  docílí  prostředky,  jen  když  účinku  docili. —  A  tu  do- 
volíme si  z  malého  omylu  vyvésti  pana  Krejčího,  který 
ve  svém  jinak  svědomitém  referátu  piše:  »nekryje-ii  se 
pojetí  si.  Grégrové  doslova  všude  s  te.xtem  role,  pak 
jsou  tím  vinni  vlastně  autoři,  kteří  nezaložili  Maryšu  zcela 
jednotně  a  zůstavili  příliš  volné  pole  k  sporným  jejím 
pochopením. «  —  To  není  pravda.    Kdyby  různé  pocho- 


pění  role  zavinéno  bylo  m,clust;itcčnou  jednotou  auto- 
rovy postavy — pak  by  musilo  byli  zákonem,  že  všechny 
dramatické  postavy  připouští  pochopeni  pouze  jedno. 
Ale  zkušenost  denně  vyvrací  l)cz(léčný  tento  blud.  Co 
umělkyň,  tolik  Nor,  Fenu  hrály  u  nás  velkě  umčlkynč 
tři  (pí.  Bittncrová,  pí.  Savina,  pí.  Goreva),  a  každá  byla 
jiná.  Pochopeni  různé,  prostředky  ríizné  —  je  tím  vinna 
málo  jednotná  role!  Kolik  jsme  měli  Gazdin,  kolik  Julií, 

Desdcmón,  Jagu? Naopak  největší   přednost  si.  Izy 

Grégrové  je,  že  dovedla  vytvořiti  svou  Maryšu  docela 
samostatně,  a  to  po  pí.  Benoniové,  která  k  napodobení 
jen  jen  sváděla.  Tak  už  v  kořenu  svého  výtvoru  zvítě- 
zila sama  nad  sebou;  celý  obraz  její  hry  dopadnul  pak 
dle  toho.  Oba  ty  výkony  ani  srovnávati  nelze,  tak  tu 
stoji  vedle  sebe  jako  dvě  sochy,  obě  stejně  mocné,  ale 
každá  jiná.  Různý  jsou  i  jejich  prostředky,  různý  hlas, 
pohyby,  mimika,  maska  —  od  hlavy  až  po  patu  všechno. 
Congeniální  jsou  pouze  tam,  kde  obě  představy  .samy 
sebou  musí  v  sebe  splývat  s  textem. 

Celá  hra  klene  se  ke  konci  čtvrtého  aktu.  Tam  to 
pak  srázně  letí  dolů.  Proto  právě  tento  akt  musí  býti 
hrán  nejvybraněji  a  s  největší  uměleckou  průpravou. 
Tam  je  myšlénka,  tam  je  psychologický  uzel  a  ten  vy- 
soko nade  všechny  partie  hry  vyzdvihnout  může  jenom 
silný  krk. 

Maryša  si.  Grégrové  jen  ponenáhlu  rostla,  zprvu 
bavila,  pak  přesvědčovala,  pak  uchvacovala,  a  čtvrté  jed- 
nání už  plným  proudem  hrnulo  se  k  vrcholu,  odkud  pak 
jako  lavina  řítilo  se  dolů  s  katastrofou.  Kdyby  byla 
si.  Grégrová  založila  v  prvních  aktech  Maryšu  příliš 
vášnivě,  bujně  a  vzdorně,  ztratila  by  a  autoři  i  s  ní  na 
účinku  4.  a  5.  aktu.  Ale  tu  právě  ve  4  aktu  se  teprv 
provalilo,  co  před  tím  pouze  probleskovalo  a  tušiti  dá- 
valo, čeho  je  Maryša  v  lomozu  a  tísni  okolností  schopna  — 
docíliti  tohoto  účirtku  po  bouřlivém  výstupu  v  jednání 
třetím  nebylo  snadno- 

U  nás  nezjednala  si  dosud  domovského  práva  ta 
znamenitá  Goethova  zásada,  že  jemnost  při  uměleckém 
výtvoru  má  tutéž  cenu  a  platnost  jako  fuga.  A  tím  si 
vysvětlujeme,  proč  z  velké  části  denní  kritikou  si.  Gré- 
grové rozuměno  nebylo.  Fuga  strhuje,  jemnost  překonává, 
fuga  chytá,  jemnost  přesvědčuje  a  oboji  činí  výkon  umě- 
lecky nezapomenutelným Fuga  na  jevišti  odjakživa 

byla  doma.  a  fugy  nechybělo  ani  si.  Grégrové,  ale  sílu 
jemnosti  přivésti  v  divadle  k  platnosti  je  jistě  také  velké 
uměni.  A  jen  tak  podařilo  se  si.  Grégrové  ohledati  ty 
psychické,  na  venek  málo  patrné  vnitřní  motivy,  které 
skutek  její  činí  pochopitelným.  Vycítila  ty  duševní  stavy, 
které  ji  připravují  k  zoufalému  jednání.  Ještě  v  druhém 
jednání  je  to  venkovské,  zuby  nehty  bránicí  se  děvče, 
ačkoliv  už  tu  vyšlehuje  z  ní  bezděčně  vědomí  ohrožené 
lidskosti.  Ale  ve  čtvrtém  jednání  už  je  to  heroina.  Třebas 
prostá  žena,  je  si  hrdě  vědoma  křivdy  na  ní  spáchané 
a  podle  toho  také  mluví  a  jedná.  S  nepořízenou  a  chladně 
propouští  svého  otce,  odhání  milence,  hrdě  jedná  se  svým 
mužem,  i  zde  je  paní  morální  situace,  a  v  tom 
hrdém  vědomí  uražené  důstojnosti  roste  tak,  že  maličkým 
zůstává  všechno  kolem  ní.  Muž,  milenec  i  otec.  Štěstí 
před  sebou  nevidí  už  v  žádné  jiné  kombinaci  života  — 
Proto  se  utíká  k  jediné  útěše,  která  jí  zbývá  —  hoři. 
Miluje  už  svou  bolest,  kochá  se  v  ní  a  už  pomýšlí  i  na 
to,  za  jakoukoli  cenu  zbaviti  se  všeho,  co  milého  je  vedle 
jejího  hoře.  V  tom  je  veliké  zadostučinění  přírody,  že 
nešťastným  v  náhradu  ponechává  lásku  ku  jejich  utrpení. 
Tím  se  baví,  tím  se  těší,  v  něm  hledají  jediné  své  za- 
stání —  Kdo  toho  nevidí,  nevidí  do  lidské  duše  vůbec 
a  hodí  se  mu  do  ruky  spíše  sídlo,  než  kritické  péro  — 
Není,  nemůže  a  nesmí  tu  být  tedy  řeči  o  možnosti  nějaké 
msty,  jak  zas  ukrutně  blouzní  p.  Vodák  v  »Čase«.  Maryša 
není  sprostá  a  její  vzdor  má  zcela  jiný  původ  nežli  mstu. 
Nevidí  před  sebou  jiného  východiska  než  zachránění  mi- 
lého a  vysvobození  sebe  třebas  i  za  cenu  nejhorší 

V  tomto  psychickém  stavu  trvá  a  odtud  jedná  už  polo- 
vědomě,  polonevédomě  jako  uštvaná.  V  nejhorší  šatlavě 


nezdá  se  jí  život  tak  těžkým  jako  tu  a  ohrozený  zívot 
milého  ještě  jí  dodá.  Vlastní  život  nemá  ui  pro  ni  ceny 
pražádné. 

Malbě  tohoto  strašného  života  a  vášnivému  zápasu 
za  vlastni  důstojnost  věnovala  si.  Grégrová  celé  čtvrté 
i  páté  jednání. 

Tu  o  illusi  rozhoduje  každé  pronesené  slovo,  každé 
pohnutí.  Uměleckou  nejistotu  a  nedostatečnost  jakého- 
koliv druhu  neznámým  jakýmsi  csthetickým,  ale  v  divadle 
všudepřítomným  smyslem  cítí  i  divák  a  ihned.  Všude 
tam,  kde  místo  do  černého  ať  hlasem,  ať  gestem  nebo 
slovem  trefeno  je  vedle,  následuje  trapné  vzrušení,  roz- 
paky mezi  hledištěm,  jevištěm  i  autorem.  Jakoby  se  přely 
všechny  tři  mocnosti  o  to,  kdo  je  vinen,  jen  účinek  je 
jeden  a  ten  rozhoduje  o  harmonii  či  disharmonii  vyvo- 
lané nálady.  Této  náladě  obětováno  nesmí  býti  nic  a  věno- 
váno býti  musí  všechno.  Neviditelné  nitky  napjetí  jakoby  se 
táhly  s  jeviště  do  hlediště  a  jen  od  toho,  jsou-li  drženy 
všechny  v  napjetí  a  moci,  závisí  dojem  hry.  Jediný  fa- 
lešný, nejistý  tón,  sklouznutí  hlasu,  špatné  nasazení  věty, 
vyšinutí  z  umělecké  koleje:  —  a  nitky  se  trhají,  illuse 
prchá,  dojem  mizí  —  obecenstvo  povoluje,  hlavy  odpou- 
tané se  odvracejí  a  v  hlubokosti  nastává  prazvláštní  di- 
vadlo. Všední  život  se  vrací,  pohyb,  šumot,  kukátka, 
šátky,  vějíře:  tu  buďto  chybil  autor,  herec  nebo^  režie.  — 
Velice  často  ovšem  i  obecenstvo  neschopné  vyššího 
napjetí  a  vzletu. 

A  tu  jaké  vládlo  ticho!  Přísné  a  hluboké  až  do 
konce  hry.  Nebylo  pohybu,  nebylo  kroku,  aby  nabídlo 
provázeno  napjetím,  každé  zavanuti  roucha  bylo  slyšet 
v  tom  tichu.  Jak  zámora  bloudí  si.  Grégrová  po  jevišti, 
ze  dveří  do  dveří,  s  místa  na  místo,  lilediště  jak^uko- 
váno  je  donuceno  umělkyni  nejen  se  dívat,  ale  současně 
i  žít.  V  tom  byl  také  vrchol  celého  jejího  výkonu.  To 
dáno  je  pouze  umělkyním  velkého  zrna.  Pevnou  rukou 
udržovala  pozornost  a  nepustila  jí  až  do  chvíle  poslední. 
To  nejlépe  bylo  pozorovati  ke  konci  hry.  Kus  byl 
přece  obehrán,  všechno  dobře  známo,  co  tu  bývá  při 
takovém  kuse  ruchu  v  hledišti:  ruce  se  natahuji,  kukátka 
se  zavírají,  divák  připravuje  se  k  odchodu.  Nic  jej  už 
nepoutá,  všechno  je  mu  známo,  lhostejno.  Tentokrát  — 
málo  kde  se  pohnula  ruka.  Obecenstvo  se  ještě  páslo 
na  posledních  momentech  hry,  aby  mu  neušel  ani  jediný. 
Je-li  to  malé  umění  svou  vládou  chytit  a  udržet  divadlo 
na  místě  až  do  posledního  dechu  —  pak  —  voda  není 
mokrá  a  slunce  v  létě  nepálí  — 

Čtvrté  jednání  chytlo  nejvíce;  svým  účinkem  šlo 
vzhůru  nad  třetí,  jak  tomu  také  má  být.  Není  pravda, 
jak  se  psalo,  že  třetí  akt  měl  vrch.  To  tvrditi  může  jen 
ten,  u  něhož  úspěch  má  jen  výstup  bouřlivý.  Tím  větši 
cena  hereckého  umění,  když  svou  hloubkou  a  silou 
stupňuje  účinek  své  hry  i  po  takových  strhujících  vý- 
konech, jaké  podali  umělci  v  třetím  jednáni.^ 

Na  jednu  okolnost  upozorňujeme  zvlášť.  SI.  Gré- 
grová po  celý  večer  pláče  co  možná  nejméně,  ale  kde 
slza  padne,  tam  bolí.  U  okna  pak,  kde  poslouchá  muziku 
a  děvčata  zpívají  — tam  teprve  se  rozpláče,  ale  rozpláče 
se  oním  srdečným,  křečovitým  pláčem,  kterého  ani  mnoho 
slyšet  není,  ale  který  dusí  Maryšu  i  diváka.  Tu  se  to 
z  ní  hrne  jak  vychrlená  krev. 

Neviděli  jsme  si.  Grégrovou  v  žádné  větší  úloze  a 
proto  jsme  nevěděli,  jakého  rozsahu  je  její  hlas.  Nezá- 
leží na  síle  hlasu,  ale  na  tom,  jak  se  s  ním  umí  za- 
cházet. Ani  Sarah,  ani  pí.  Savina  neměly  zvláštních,  hy- 
pernormalních  hlasů,  ale  jak  s  nimi  uměly  vládnout, 
předstihly  účinek  i  největšího  organu.  Tu  poprvé  ke 
konci  IV.  jednání,  kdy  zápasí  s  Vávrou  a  letí  oknem 
ven,  slyšeti  hlas  si.  Grégrové  v  celé  jeho  pružnosti  a. 
přirozené  síle.  Ten  zadrhnutý  zářev  lvice,  které  ohrožuji 
mladé.  Nebyl  to  žádný  přes  míru  sáhající  hlas,  ale  hlas 
rozvášněné  zeny,  sopťíci  ze  sebe  strašné  bláboly  raně- 
ného zvířete.  Okamžik,  kdy  se  protrhne  z  člověka  hlas 
v  zoufalství  uvedené  přírody.  Hlas  roztrhaný  a  drsný, 
až  škrábe,   až  vysýchá,    vybývá,   přeskakuje  jak  v  hrdle 


stařeny  a  tím  mocněji  sáhá  na  cit  svou  drsnou  bezpro- 
středností. Řezal  a  lekal  a  připravoval  na  nejhorší.  Jen 
velkému  umění  podaří  se  vykouzliti  takový  rezavý  hlas. 
A  zavznít  smí  a  také  zavzněl  až  tam,  kde  ho  bylo  po- 
třebí, třeba  příležitost  k  němu  naskytla  se  až  v  druhém 
jednání.  To  byl  hlas,  kterého  od  ní  asi  dosud  nikdo  ne- 
slyšel,-a  pohyby,  mimika,  hra,  jaká  zřídka  kdy  se  na  scéně 
objeví.  Z  naivky  vyklubala  se  tu  rázem  sebevědomá  a 
celá  heroina  s  hlasem  vyrovnaným,  plným,  hrudním, 
schopným  tragického  pathosu.  A  kdyby  jednou  notou 
byla  narazila  o  onu  mez,  za  kterou  je  cítit,  že  už  to  dál 
nejde.  Hlas  zdál  se  být  bez  konce,  nevyčerpán,  nevy- 
chrlen  —  A  to  je  zrovna  takové  umění,  jako  vyházet  ho 
až  do  poslední  zásoby.  I  herci  s  velkými  organy  nedo- 
vedou šetřit  trapné  této  meze,  za  kterou  je  už  cítit 
prázdnotu. 

Uméleckv  neobyčejně  bohaté  a  zajímavé  bylo  i  páté 
jednání.  SI.  Gré^rová  dokázala,  jakého  účinku  možno 
docíliti  mimikou,  účesem,  celou  stavbou  své  umělecké 
bytosti.  V  profilu,  ve  scéně,  kdy  Vávra  jí  domlouvá  — 
s  tím  účesem,  s  tím  posunem  holého,  jakoby  nalomeného 
krku;  v  tom  přítmí  jeviště,  kde  při  vší  ztrnulosti  kamenné 
své  posy  přece  dává  tušit,  jaké  hořké  slzy  polyká  —  — 
tu  působila  jako  příšera,  zosobněný  zločin  sám.  To  bvla 
vyslovená  travička,  jak  jste  ji  viděli  někde  na  nezapo- 
menutelném   obraze  a  jak  jistě  vypadá   v  černé  přírodě. 

Napjetí,  které  předcházelo  výkon  si.  Grégrové,  ne- 
bylo bezvýznamné.  Netřeba  se  tím  tajit.  Šlo  se  do  divadla 
s  nemalým  předsudkem.  Tím  větším,  čím  živěji  ještě  na 
mysli  tanul  znamenitý  výkon  pí.  Benoniové.  Z  velké  části 
šlo  se  do  divadla  v  pevném  očekávání  něčeho  riskant- 
ního, o  celou  budoucnost  umělkyně  rozhodujícího.  Nálada, 
které  nechybělo  mnoho,  aby  se  šlo  do  divadla  jako  na 
popravu. 

Dnes  celá  ta  stavba  předsudků  leží  v  ssutinách. 
Ztroskotala  se  pod  pevnou  nohou  umělce  jak  spuchřelý 
materiál.  Vítězství  tedy  dvojnásobné. 

Tak  šťastně  si.  Grégrová  nastoupila  cestu,  která 
vede  k  postavám  mnohem  větším  a  vděčnějším,  než  se 
vytvořiti  podařilo  autorům. 

Nejde  tu  jen  o  ni,  ale  celý  rozvoj  dramatického  umění 
na  našem  jevišti.  V  několika  letech  utrpěla  těžké  ztráty. 
Význam  tedy  ne  už  lokální,  ale  všeobecný  — 

To  je  otázka  první  důležitosti. 

Diváky,  5.  září  1900. 

Vil.  Mrštík.   Al.  Mrštik. 
* 

DIVADLO. 

Nová  sezóna  za  nové  správy  a  ředitelství  byla  za- 
hájena slibně  a  šťastně.  Ovšem  dosavadní  krátká  doba 
nestačila  ještě,  aby  se  objevila  podstata  a  celý  ráz  nové 
éry  Národního  divadla,  aby  nynější  ředitel  p.  Schmo- 
ranz  projevil  svou  individualitu,  naznačil,  jak  chce  do- 
státi slibům  svého  programu,  jak  chce  ovládati  síly  a 
orgány  divadla,  aby  vyvinuly  osvěženou,  energickou  čin- 
nost, jež  by  konečně  pomohla  na  nohy  naši  činohře  a 
dramatu,  žalostně  belhajícím  vedle  české  opery.  Nový 
ředitel  zatím  dokázal,  že  je  skutečně  mužem  nejlepší  vůle 
a  že  nebyly  oprávněny  všechny  obavy  provázející  jej  do 
ředitelského  salonu  na  Tylově  náměstí.  Obklopil  se 
rovněž  dobrou  vůli  majícími  spolupracovníky.  Ale  .  .  . 
nu  ovšem,  to  »alec  by  se  mělo  říci  s  náležitým  důrazem, 
avšak  nutno  shovívavě  uznati,  že  za  dva  tři  měsíce  nelze 
žádati  nějaké  ohrožující  zázraky  od  nových  vládců,  kte- 
rým třeba  je  ještě  mnoho  zápasiti  se  zvyklostmi  zdědě- 
nými z  předešlé  vlády.  A  mnohé  šlendriány  naší  scény 
činoherní,  souhry,  tempa,  jež  překážejí  někdy  tak  křiklavě 
neumělecky  a  ochotnicky  docílení  nálady  a  života  jeviště. 


neodčiní  se  tak  lehce  a  brzo,  zvláště  když  v  Národním 
divadle  tísní  se  činohra  v  podřízené  odvislosti  vedle 
opery.  Tato  reforma  jeviště,  neméně  důležitá  a  těžší  jak 
nová  úprava  jeviště  skvělými  kostýmy,  podrobnou,  svě- 
domitou a  realistickou  režií  zevní,  na  čemž  si  nové  ře- 
ditelství právem  zakládá,  bude  snad  provedena  až  na 
novém  pouze  činoherním  divadle  ovládaném  nejen  pev- 
nou, zkušenou  rukou,  ale  i  tvořivým  a  vychovatelským 
duchem  ředitele. 

Zatím  nutno  však  uznati,  že  nyní  věnuje  se  v  Ná- 
rodním divadle  velká  starostlivost  původní  produkci,  že 
se  ředitelství  se  svým  štábem  rádců  a  režisérů  stará 
o  uplatněni  všech  sil,  o  povzbuzení  mladších  sil  hojnou 
příležitostí  vyznamenati  se  i  o  získání  nových  členů. 
Musí  se  ovšem  mnoho  »experimentovati<,  ale  to  je  právě 
hybnou  silou  všech  podniků  a  ústavů,  jež  nejsou  dosud 
uklidněny  ve  svém  vývoji,  nebo  které  prodělávají  krisi  roz- 
vojovou, převratnou.  Čím  více  experimentů,  tím  lépe. 
Ostatně  experimenty  ty  se  namnoze  podařily  a  jeden 
z  nich,  nejvíce  obávaný  a  předem  podceňovaný  znamenal 
krásný  úspěch  opravdového  umění. 

Záležitost  paní  Benoniové  je  dosud  nevyřízena.  Bylo 
by  v  zájmu  »všeobecného  dobra*,  aby  se  tak  konečně 
stalo.  Paní  Benoniová  nechce  se  pochopitelně  vzdáti  čin- 
nosti umělecké,  které  byla  oddána  celým  srdcem  svým, 
po  teprve  patnáctiletém  působeni,  když  snad  ještě  ne- 
dosáhl její  kypivý  talent  pravého  svého  výrazu,  k  němuž 
bohdá  dojde,  až  její  inteligence  a  esprit  nabudou  pře- 
vahy nad  jejím  temperamentem.  Ředitelství  by  mělo 
nějak  hladce  urovnati  spor,  aby  umožněn  byl  nějak  ná- 
vrat postrádané  umělkyně,  a  vykonalo  by  tím  skutek 
praktické  obezřetnosti  a  chvályhodné  galantnosti  k  oblí- 
bené herečce,  po  jejíž  návratu  se  z  různých  stran  bouř- 
livě volá. 

Skutečným  pak  ohrožením  naší  činohry  by  byl 
odchod  vrchního  režiséra  p.  Seiferta,  který  za  rok  chce 
odejíti  do  pense,  neboť  tohoto  umělce  skvělého  a  reži- 
séra zkušeného   potřebuje   divadlo   více   nežli  kdy  jindy. 

H. 

LITERATURA. 

Alois  Jirásek:  Maloměstské  historie.  Třetí 
vydání.  Nákl.  J.  Otty. 

Mezi  nejpopulárnější  povídky  české  patří  Jiráskova: 
jFilosofská  historie*,  »U  rytířů«  a  »Na  staré  poště<, 
tvořící  první  svazek  sebraných  spisů  Jiráskových,  který 
vyšel  nyní  již  ve  třetím  vydání.  Již  před  dvaceti  lety, 
kdy  tuším  v  »Květech«  a  »Světozoru«  vyšly  roztomilé 
obrázky  Jiráskovy  trochu  sentimentálně  a  romanticky  za- 
barvené, vzbudily  pozornost  a  tato  jejich  líbivost  neuvadla 
ani  nyní.  Čtenáři  dychtivě  sahají  po  těch  rozkošných  a 
tklivých  obrazech  čerpaných  z  ovzduší  Litomyšle,  ze  ži- 
vota studentského,  maloměstského  z  doby  naivního  nad- 
šení vlasteneckého  kolem  r.  1848.,  a  baví  je  svrchovanou 
měrou.  Je  to  pochopitelné.  Autor  chtěl  promluvit  k  citu 
a  k  srdci  čtenáře,  nesledoval  nějaký  sobecký  úmysl  umě- 
lecký, k  jehož  výši  by  se  musil  čtenář  pozvedati  ze  svého 
niveau  a  vyrušovati  ze  svého  pohodlí.  Promluvil  k  čte- 
náři slovy  dojemnými  a  veselými,  a  jakési  syrapathické 
teplo  sálá  ze  stránek  prostě  a  jasně  vypravovaných.  Ať  již 
se  namítá  cokoliv  proti  celkovému  rázu  těchto  drobnějších 
genrových  obrázků  Jiráskových,  každý  uzná  mistrovství 
autorovo  ve  šťastném  a  trefném  líčení  doby  a  ovzduší. 
Jeho  obrazy  z  epochy  předbřeznové  a  i  rokokové  mají  celé 
kouzlo  naivnosti,  graciesnosti,  koketnosti  a  citovosti  těch 
dob.  Přesně  plasticky  a  živě  maluje  Jirásek.  Proto  jeho 
knihy  jímají,  popadají  i  nejširší  čtenářstvo.  Třetí  vydání 
I.  dílu  jeho  Sebraných  spisů  je  jedním  z  nejlepších  a  nej- 
zaslouženějších úspěchů  české  knihy.  —  m.  — 


Předplácí  se  pro  Prahu:  na  čtvrt  léta  zl.  1'20  (K  2-40),  na  půl  léta  zl.  2-40  (K  4-8 
(K  2-50),  na  půl  léta  zl.  2-50  (K  S-— },  na  celý  rok  5  zl.  (K  10-—).  —  Sešitové  vyd 
Cena  seSitu  20  kr.  (40  hal.)  —   Patisk  původních   prací   se  vyhrazuje.   —    Dopisy  ad:    ' 
Karlovo  namésti  č.  34.  —  Listj'  přijímáme  jen  frankované.  —  >] 


a  celý  rok  zl.  4-SO  (K  9-60).  Po  Stou:  na  čtvrt  léta  zl.  1-25 
(o  dvou  číslech)  vychází  při  každéip  druhém  (sudém)  čísle, 
ci  »Lumira«  buďtež  adresovány:  Časopis  »Lumír«,  Praha, 
vychází  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 


Redaktor  Václav  Hladík.  —  Majitel,  \'ydavatel  a  nakladatel  J.  Otto.  —  Tiskem  České  grafické  společnosti  .Unie«  v  Pr: 


LUMlR 


Ročník  xxix. 


19.  ŘÍJNA    1900. 


ČÍSLO  3.     * 


Alois  Mrštík: 


POPRAD. 


OBRAZ    Z  TATER. 


Jako  n?   hlavu  kašket    stáhly    se  mlhy  na  lysou 
strminu  Choče. 

A  tam  zas  —  zdravými  zuby  jen  cikánská 
tak  zasvítí  tvář  —  jak  svými  trháky  se  zašklebilo 
Sidorovo. 

»Chmáry  se  tratiá,  Reaumur  sa  vrší  —  — 
Nuž  jeďce,  budě  čas  —  — «  hlásil  myslivec,  vra- 
ceje se  z  ranního  čekáni. 

Mohli  jsme  se  tedy  bezpečně  vydat  do  Vy- 
sokých Tater. 

Přes  kopeček  kvapem  zase  k  Růžomberskému 
nádraží  —  a  než  čtvrt  hodiny  minulo  —  hnali 
jsme  se  vlakem  za  rohatým  Krivaněm,  po  jehož 
kráse  tolik  a  tak  dávno  nesl  se  náš  stesk. 

Hrdě  a  vážně  přelíval  své  vlny  těžký  Váh 
jak  ohromná  křídla  kladly  se  jeho  břehy  po  úbo 
čích  se  všech  stran  horami  obrostlého  Slovenska 
mo:ný  jeho  proud  blýskal  zlatem,  lijákem  břit 
kých  paprsků  zalito  bylo  celé  květnaté  údolí 

Bystře  za  sebou  hnaly  se  rovnoběžné  čáry 
k  řece  tažených  brázd,  bílé  pruhy  žitnišť  proklá- 
daly se  temnou  zelení  švabušek*),  vytrhán  v  oblou- 
kovitých  liniích  tisknul  se  k  zemi  žloutnoucí  už  len. 

A  vlak  už  jen  ploval  zlatem  nezkosených  luk. 

Po  ztišené  řece  zdlouha  se  táhla  dlouhá, 
jako  mléčný  had  po  hladině  se  plazící  bílá  plť 
Pevně  jak  tvrdé  skály  stály  na  vorech  snědé  po- 
stavy plavcii  vzdorující  znoji  v  nejlítějším  jeho 
zážehu  i  ledovým  svistům  horských  fúrií  a  zas 
oddaně  jako  děti  za  mrzkou  mzdu  svěřovali  ži- 
voty své  bujným  rozmarům   Váhu. 

Rozevřenou  kotlinou  divoce  projížděl  rezavý 
hvizd  páry. 

Rychle  míjely  sivé  dědiny  s  nahrblými  cha- 
loupkami jako  vsazenými  do  záhonů  hřebíčků  a 
daleko  do  luk  jakoby  do  vln  zapadaly  milé  formy 

*)  Švabušky  =  zemáky. 


starých,  černých  kostelíčků  s  baňatými  vížkami 
a  zvoničky  rozvrácené  vichřicí  s  prostou  ozdobou 
Panny  Orodovnice. 

Pod  ochranou  štíhlých  a  až  mraků  se  dotý- 
kajících topolů  smutně  se  krčil  nízký,  červený 
kříž.  — 

Vlak  vletěl  do  stanice  sv.  Mikuláše. 

Sv.  Mikuláš !  Jaký  ubohý,  jaký  slavný  a  přece 
smutný  kraj ! 

Janko  král,  poustevnický  divous  a  zpěvák 
zároveň,  sladší  nade  všechny  ptáky  podtatrán- 
ských  lesů,  prvními  dechy  života  ssál  tu  vonný 
vzduch,  zde  hudbou  jásal  Bella,  jak  vichr  v  jeden 
plamen    rozněcoval    Hodža  utajené  city  Slováků. 

Tu  na  čakaně,  za  žebro,  na  hák  pověšen, 
našel  svou  smrt  orel  Tater,  zbojnický  rek  Jánošík. 
Až  na  Moravu  zalétala  jeho  křídla  a  pány  bil, 
pání^m  bral,  chudé  mstil  a  chudým  dával,  křivdy 
napravoval    a    nešťastné     chránil ...     A    to    byl 

velký,  Jano,  velký  hřích Za    ten  jako  psa 

tě    pověsili   na  čakan ! Sám  student  kdysi, 

studentům  sukna  od  buku  k  buku  odměřoval  za 
to,  že  chlapcům  jeho  s  výše  skal  a  v  chrámech 
hvozdů  staletých  hlásali  slovo  Kristovo.  Boháčům 
bral  Kremnické  dukáty  a  zlato  rozhazuje  mezi 
chudinu  domácím  pomáhal  i  cizím  a  nejvíc  pan- 
stvem  bité  Slováci Když  dupnul,  v  žule 

stopa  po  něm  zůstala  a  když  i  pod  šibenicí  stál, 
před  popravou  ještě  čtyřikráte  si  ji  obhajducho- 
val,  ač  »tricať  pat  funtov  železa  na  svojich  nohách 
mal« 

Košulenku  víly  hor  mu  utkaly  a  panna  v  bie- 
lom  valašku  mu  darem  přinesla . . .  takovou  va- 
lašku, že  za  sto  mužů  síly  měla  a  s  rukou  Jáno- 
šíkovou jak  srostlá  byla.  Pod  sedmero  zámků 
jednou  Jánošíka  zavřeli  a  valaška  sedmerými 
zámky  prosekala  sedm  dveří  za  sebou  a  —  k  Já- 
nošíkovi. 


Není  konce,  není  hranic  kouzelným  těm  di- 
vům a  bájím,  a  chaty  živeny  jejich  dechem 
opájeny  divou  jejich  vůní  šeptají  si  je  jak  tajem- 
ství za  soumraků  večerních.  Tisíce  a  tisíce  písni 
v  něm  kvete  pod  tatranskými  horami  a  srdce 
lidu  plno  slávy  o  dobrém  tom  chlapci  pevně 
věří,  že  ještě  jednou  se  mezi  ně  vrátí,  aby  pomstil 
a  osvobodil  porobený  lid  .  . . 


Vsedlo  několik  židů,  s  ranci  do  vozů  nahr- 
nuly se  ženy,  s  kosami  liptovští  Slováci  pokládali 
se  do  vozu  v  bílých  halenách. 

Stádo  koní  potulovalo  se  rozlehlými  past- 
visky, pod  lesem  jak  rozházené  kamení  mezi 
smrčinami  bělaly  se  roztoulané  ovečky.  Pod  vy- 
sekaným kusem  lesa  v  chládku  smrku  vysokého 
barvila  se  skupina  odpočívajících  kosců  a  žen 
složených   jak   hračky  pod    stromkem   vánočním 

K  západu  řítil  se  junácký  Váh. 

A  tu  —  hle  už — k  nebi  po  levé  straně 

vysoko,  vysoko  z  kraje  vyzvednul  se  zamračený 
Krivaň.  Jak  pyšný  král,  stojící  před  ohromnou, 
nepřekonatelnou  pevností  za  ním  se  vršících  štítů, 
rostl  do  ohromných  výšin  rohatými  svými  útesy. 
Páry  po  něm  lezly,  jak  po  oltáři  když  se  vzpíná 
bílé  kadidlo. 

Mocněji  zadýchaly  větry  a  mraky  jak  po- 
trhaní ptáci  obrovští  rychle  klesaly  s  němými 
svými  křídly  do  hlubin  Krivaňských  propastí. 
Dešti  do  bělá  omyté  skály  vylehiy  v  jasnu  jako 
zjevení. 

Nedlouho  však  potrval  vzácný  ten  zjev  od- 
krytého Krivaně.  Nové  páry  rozestřely  se  po  jeho 
úbočí,  znovu  se  zavřela  vzdálená  jeho  rubiska, 
mraky  potemnělé  těžce  nalehly  na  širokou  jeho 
hruď.  Zmizely  div-oké  útvary  vyceněných  skal, 
mrákavy  zahalily  i  rohaté  jejich  témě  a  hrůzná 
výška  mrtvolného  strážce  rabovaného  Slovenska 
dala  se  už  jen  tušit.  Osmutněl  zlatorodný  Krivaň, 
osmutněly  i  čerňavami  zahalené  štíty  v  děsném 
klidu  snících  hor  a  očím  pro  potěšení  zůstala 
už  jen  zas  ta  v  jasu  letního  záření  rozkládající 
se  dolina  s  osiepujícími  požáry  v  slunci  se  pře- 
valujícího Váhu. 

Do  Hrádku  už  byla  jenom  stanice. 

V  otevřených,  širokých  dveřích  vozu  čtvrté 
třídy  na  břiše  leží  řada  Slováků,  za  nimi  druhá 
řada  stojí  a  dýmí  a  s  úsměvem  hledí  na  divoce 
krásný,  mateřský  svůj  kraj. 

Z  kteréhosi  okénka  sletěl  ženský  šáteček. 
Jak  motýlek  ploval  vzduchem  podél  rozjíždějí- 
cího se  vlaku  a  z  vozu  deset  rukou  vylítlo  za 
vonným  tím  hadýrkem.  Na  zem  s  vozu  mžikem 
převalil  se  jeden  z  nich.  Šáteček  měl,  ale  zůstal 
na  stanici.  Jen  smích  mu  zůstal  odměnou. 

Vlak  opatrně  se  plaze  po  pevných  hrázích, 
stavěných  proti  jarním  bouřím  rozzuřeného  Váhu, 
těžce  oddychoval  ke  Králové  Lehotě.  Jaký  tu 
byl  malý,  nevinný  a  čistý  —  jak    krotce  po  ka- 


mení blkotal  tolikerou  smrtí  proslavený  Váh ! 
Ani  by  nikdo  nevěřil,  že  tolik  zhubil  lidských 
životů,  když  sněhy  rozvodněn  a  rozzuřen  dešti 
hráze  trhá.  pole  hltá,  k  zemi  klade  nejpyšnější 
jedle,  shazuje  statky,  proudem  ohromným  za- 
lévá celé  dědiny. 

U  Vážce  tratí  se  Váh,  od  Strb  k  východu 
už  hrne  se  Poprad. 

A  Tatry  —  velebné,  vysoké  Tatry  —  zba- 
veny chmur  a  zahaleny  v  roušku  modravou  v  plné 
své  nádheře,  v  celé  své  hrůze  vzhůru  se  klenou 
před  žasnoucím  zrakem.  Sedla  hor  se  přibližují, 
už  z  daleka  je  vidět  pěnící  se  vodopády,  na 
vrcholcích  svítí  věčný  sníh.  Jak  pluky  obrů  za 
sebou  i  vedle  sebe  tisknou  se  ty  řady  horských 

velikánů  a  oltář  na  oltáři,    hřbet  na  hřbetu 

ústa  oněmují,  oči  jakoby  hltaly  hrozné  to  pano- 
rama věčnosti    —   — 

Buď  vítána,  perlo  Slovenska! 


Poprad  se  strany  jedné,  Velká  na  straně 
druhé  tak  obě  města  leží  na  Spišské  pláni 
pod  velebou  ohromných  tatranských  hor.  Jenom 
hvizd  páry  ruší  velebný  klid  tohoto  zásvětí,  černé 
prapory  dýmu  z  popradských  továren  smutně 
vlají  nad   pohřbenou  jeho  čistotou  —  — 

Nádraží  hřmělo  zmateným  hukotem  v  uzlu 
se  tu  křižujících  železnic.  Zlákán  úsměvem  pěk- 
ného počasí  sjížděl  se  z  Pešti  všechen  květ  uherské 
koruny,  aby  odtud  se  rozprchnul  a  v  horách 
zapadnul  po  lázních  Smokoveckých  i  Lomnických, 
v  Kéžmarku  i  Bělanech.  Ekypáže  s  černými  open- 
tlenými  kočiši  uherských  velmožů  i  ošumělé  vozy 
fiakrů  na  vše  strany  rozvážely  pestrobarevné  to 
kvítí  uherského  přepychu,  toužícího  po  děsivé 
přírodě  Karpatských  hor.  Spišští  Slováci  skromné 
se  krčili  a  tísnili  se  svými  ranci  ke  zdím  perronu 
přeplněného  přijíždějícím  i  odjíždějícím  panstvem. 
Horalé  v  košíčkách  ku  koupi  poníženě  nabízeli 
kytky  plesnivce*)  a  všeliké  ozdůbky  urobené 
z  karpatských  bylin  —  do  zjitřeného  šumu  buf- 
fetu  hřměly  vlaky,  křičeli  nosiči,  v  náručí  mla- 
ďounké  matky  zaplakalo  děťátko  —  — 

Stranou  zůstal  nesnesitelný  ropot  hlučícího 
davu,  spěchajícího  k  březovému  háji,  kde  vířila 
cikánská  hudba.  Dál  a  dál,  stále  dál  do  hloubi 
parku,  plného  houštin  smrkových  a  pohádkových 
koutů  nesla  se  moje  touha  až  tam,  kde  nad  šum- 
ným  Popradetn,  na  konci  ztichlého  sadu  bylo  to 
místo,  po  kterém  tolik  prahlo  srdce. 

Na  malé  výšině  stál  gloriett  zakrytý  se  tří 
stran  smrkovou  houštinou  a  jen  s  jedné  strany 
otevřený  v  překrásný    rozhled    k  Tatrám. 

Jaké  to  nesmírné,  svým  katnenným  tichem 
mrtvé,  svou  skutečností  živé,  svou  velebnosti  ne- 


zapomenutelné  divadlo  duši  lidskou  ohromující 
přírody!  Z  širých  rovin  v  nepohnutém  klidu  jak 
obrovské  katedrály  stále  výš  a  výš  až  do  závrat- 
ných končin  nesly  se  tu  černé  bašty  tatranských 
hor.  Což  jsou  mírné  boky  zasmušilé  Matry  proti 
téin  drtivým  obrům  Vysoké  Tatry,  jejíž  zubaté 
hřebeny  jak  zpřelámaná  páteř  mnohotvárné  obludy 
hrbatila  se  nad  širou  rovinou  k  východu  se  roz- 
virajicí  krajiny!  Jaký  to  rozhled  I  Lysé  ty  hlavy 
k  nebesům  jen  letí  a  nebesa  celují  holá  jejich 
temena  —  prsa  se  úží  —  duše  před  jejich  dě- 
sem se  chví  —  —  —  Od  Krivané  na  křídle  zá- 
[ladním  stále  vzhůru  k  východu  až  po  majestát 
Gerlnchu  drze  k  nebi  hrozí  Velického  štít  a  za 
nim  nové  nedohledné  výšky,  nedohledné  hloubky, 
nedohledné  šířky  přes  štít  Slavkovský  na  východ 
k  velkému  štítu  Lomnickému  až  po  sniéšně  malou, 
už  jen  jako  pro  smích  s  obry  závodící  Třínožku. 

Do  dálek  blýskají  sněhy,  ledové  mraky  ja- 
koby lízaly  Slavkovského  štítu  nahý  bok,  chumle 
mlh  jak  čmáry  kladou  se  do  Sedla  Polského, 
jiné  zapadají  v  strašný  klín  štítu   Veli  kého. 

A  nade  vší  n  tím  Lomnický  štít  jak  starý, 
šedivý  král. 

Tatranské  hory! 

Když  Brezťíané  na  salaši  kdysi  zbojníka  — 
horního  chlapce  —  střelili  do  prsou  —  ucpal  si 
chlapec  ránu  dlaní  a  rozběhnul  se  do  vršku,  aby 
ještě  jednou  a  naposled  shlédnul  divukrásné  své 
liory.*) 

Tu  mocnými  rysy  věčnosti  psaná  čněla  k  nebi 
zkamenělá  historie  mnoha  tisfcletí,  tu  v  bouřích 
řval  hněvný  Paromův  hlas,  tu  kdysi  rejdiště  bý- 
valo tatranských  vil,  bosorek,  vodních  panenek, 
ozrut  a  mátoh,  slibek  mladých  i  starých  strig  — 
lu  Runy  —  paní  zemné  hlídaly  pole  diamantová, 
a  Kovlad,  skalní  duch  střežil  zde  skryté  poklady 

a  zahrady  rajských  jablíček —     Království 

horních  zbojníků,  sídlo  strašných  propastí  a  str- 
mých turní  —  jen  kamzík  štíhlou  nohou  dupe 
tvrdou  tvoji  zem  a  rozpustile  v  tichu  vříská 
svišť  —  —   

*)  Pokorný,  »PoťjIky  po  Slovensku*. 


Oh,  divukrásné  hory  tatránskél 

Celá    vaše    sláva,   jak  z  jiného  svčta  vzduch 

když    zavane    plný    nadpozemské   vůně  — 

tichým,  usínavým  šeptem  dobývala  se  z  hloubi 
tu  pod  nohou  šumícího  Popradu. 

Schylovalo  se  k  večeru. 

V  hlubokém  sedle  Polském  hledala  mračna 
své  obvyklé  lože,  mrákavy  jak  černé  tkanivo  obe- 
stíraly  zvolna  široké  boky  Gerlachu. 

Soumrak  se  snášel  na  bílé  čelo  Slavkovského 
štítu.  — 

Jak  těžké  závoje  padaly  olověné  ty  čeriíavy 
na  Vysoké  Tatry,  v  rozšklebených  tlamách  chmur 
ztrácel  se  už  i  Velický  štít  a  táhlý  Nos. 

I  na  západ  čeřily  se  střapaté  trhance  mlžin  a 
jen  Krivaií  v  jasný  vrchol  vřele  ještě  líbalo  slunce. 

V  tiché  ztrnulosti  spočinula  nesmírná  ta 
spousta  zčernalých  hor. 

Páry  rostly. 

Hory  v  mlhových  svých  čepcích  zdály  se 
ještě  dvakrát  vyššími,  až  se  ztrácely  ve  sférách 
nekonečnosti. 

Pojednou  zcelily  se  všecky  ty  pluky  putují- 
cích par  ve  hmotu  jednu  a  přikryly  obraz,  jako 
když  spadne  opona. 

Za  mlhami  jiný  svět  dal  se  už  jen  hádat. 

Ale  pojednou  —  Bůh  ví,  co  se  tam  nahoře 
dělo  —  z  temného  moře  mraků  a  hor  vyrostl 
napřed  bílý  ostrov  —  oblak  zbledl,  zkypřel  a 
pojednou  jak  do  peřinek  bílých  lehlo  si  sluníčko. 

Ještě  jednou  se  zachvěly  vlny  vzduchu,  mračna 

ještě  jednou  svalila  se  do  propasti A  znovu 

uhodil  Gerlach  drzým  svým  čelem  do  klenby 
nebes,  do  výšky  vylétly  zuby  hor  jak  rozervané 
trosky  paláců  —  a  v  jejich  klínu  stříbrem  zasví- 
tily bystřiny  —   — 

V  sálavém  požáru  svítilo  nebe,  zlato  nad 
Krivaněm  krvácelo,  růže  západu  temněly  v  nach, 
nach  severu  stápěl  se  v  noc. 

A  den  usínal slunce  zvolna  klesalo  za 

obzor. 

Hory  zmizely. 

Na  nebi  svá  místečka  hledaly  si  hvězdy. 


lyf       % 


^ 


lir 


% 


Ladislav  Quis: 


OD  KOSMOPOLITISMU  K  NACIONALISMU. 


rvi  árodní  literatura  tedy  nepředpokládá  nikterak  u  českého    básníka    chtěl   jako    plus,    se   nemýlil. 

^    uzavírání  se  proti  literaturám  cizím,    ba  na-  Ale    základ,    na    němž    budoval,    nebyl    správný, 

opak   již    soutěž    s  těmito    vyžaduje    dokonalé    si  ovšem,   jak    ukázáno,    nikoliv  jeho   vinou.     Když 

jejich  osvojení.  svůj  program  psal,  byly  poměry  a  proudy  světové 

A    toho    také    Neruda  již  od  počátku   žádal,  právě  jiné,  než  potom.  A  pak  —  a  to  opět  není 

v    tom    a    v    těch    -slovanských    konsekvencích«,  jeho    vinou  —  nebylo    mu  od  vrstevníků,  ba  ani 

t  j.  právě  v  těch  individuelních  zvláštnostech,  které  od  epigonů  dobře  porozuměno. 


Však  Neruda  pochopil  rychle  změněné  tyto 
poměry  a  jich  důsledky  pro  svou  theorii.  To  vi- 
děti již  z  výše  citovaného  feuilletonu  v  »Casu<i; 
ale  s  novým  programem  neb  nějakou  opravou 
jeho  zatím  nevystoupil.  Také,  pokud  vím  a  se 
pamatuji,  o  takových  věcech  ani  v  důvěrném  svém 
kroužku  nemluvíval.  Chtěl  asi,  aby  se  mu  věc 
úplně  vyjasnila  a  vykrystalisovala;  bál  se  asi,  by 
se  snad  v  něčem  neukvapil.  Snad  také  měl  za  to, 
že  zahájený  jednou  směr  se  nesmí  náhle  rušiti, 
ale  že  mu  jako  nutné  vývojové  fási  musí  býti 
dopřáno  dosti  času,  by  se  vyžil,  připraviv  půdu 
zase  novému,  lepšímu. 

Buď  tomu  jak  buď,  Neruda  zůstal  v  reservě 
a  jen  pozoroval.  Ale  sám  pro  sebe  z  těchto  změn 
učinil  důsledky,  a  to  pronikavé. 

Pohlédneme-li  na  druhou  dobu  Nerudovy 
činnosti  literární,  počínající  v  letech  sedmdesátých, 
shledáme,  že  se  obrátil  zcela  na  půdu  literatury 
národní.  »Trhani«,  »Malostranské  povídky*, 
»Ballady«,  »Prosté  motivy«  a  »Zpévy  pá- 
tečník jsou  toho  nejvýmluvnějším  dokladem. 
Ba  ani  'Kosmické  písně«  netřeba  tu  vyjímati, 
vždyť  i  v  nich  nalézáme  charakteristické  rysy  české 
individuality. 

To  vše  jest  ryze  české,  bude  tvořiti  vždy 
ozdobu  a  chloubu  naší  národní  literatury  a  patří 
tím  i  do  literatury  světové. 

Teprve  pak,  když  vše  to  napsal  a  tak  činem 
ukázal,  jakým  směrem  po  jeho  náhledu  naše 
literatura  má  dále  pokračovati,  teprve  když  své 
dílo  již  úplně  dokončil,  na  sklonku  svého  života, 
když  stál  jako  všemi  uznaný  vůdce  v  čele  českého 
spisovatelstva  a  tedy  mohl  právem  doufati,  že 
slovo  jeho  bude  slyšeno,  odhodlal  se  promluviti 
veřejně.  Ale  nebyl  to  již  programový  článek  jako 
»Nyní',  plný  všeliké  metafysiky  a  abstraktnosti. 
Také  již  tu  nebyly  apodiktické  výroky,  jako  ci- 
tovaný již:  ^literatura  nesmí  být  již  ani 
národní«,  jemuž  tak  mnozí,  jak  se  ukázalo,  tak 
špatné  rozuměli  —  ani  jako  pozdější  jeho  dictum: 
•  Cistě  národní  literatura  jest  pouhý  ne- 
smysU  (»Obrazy  života*  IStJO  v  článku  -Ze 
v  z  d  u  ch  u,  na  str.  327),  což  opět  špatně  chápáno. 
Neruda,  nestaraje  se  tedy  již  o  postavení  něja- 
kého nového  ideálního  programu,  přistoupil  jako 
starý,  zkušený  bojovník  přímo  k  jádru  a  řekl  to,  co 
myslil  a  chtěl,  prostými,  za  to  ale  zcela  konkrét- 
ními slovy,  nepřipouštějícími  dvojjakého  výkladu. 
Při  tom  uchopil  se  věci  úplně  z  praktické  stránky, 
a  aby  nikde  snad  nenarazil,  znal  se  nejen  k  omy- 
lům vlastním,  ale  bral  nad  to  i  na  sebe  chyby 
všech  ostatních,  s  nimi  se  ztotožňuje.  Vystupuje 
tu  zcela  skromně  a  nepřikládá  náhledům  svým 
neomylnost;  naopak  připouští  sám,  že  jsou  opra- 
vitelné.  Na  pohled  mu  neběží  o  vyčerpání  látky, 
ale  jen  o  některé  poznámky  a  pokyny;  není 
v  tom  žádné  doktríny  a  žádného  mistrování,  žádné 
soustavnosti  a  přece,  přečteme-li  a  uvážíme  si  věc 


důkladně,  poznáme,  že  řekl  tu  Neruda  vše  i  to, 
co  nenapsal.  Také  nevystoupil  při  tom  nikterak 
v  neobyčejné,  slavnostní  pose,  naopak,  zvolil  si 
k  tomuto  vystoupení  obyčejný  nedělní  feuilleton 
a  do  toho,  mezi  různé  jiné  věci  zastrčil  nená- 
padně to,  co  chtěl  říci  svým  mladším  druhům. 
Jest  tam  ovšem  mnohé,  nač  dnes  již  hledíme 
snad  jinak  a  zase  mnohé,  co  asi  s  nynějšího  stano- 
viska by  se  již  nezdálo  zcela  správným  nebo 
nutným,  ale  jsou  to  jen  věci  vedlejší  nahodile 
přimísené,  věc  sama  vystižena  úplně.  O  svém  ně- 
kdejším programu  Neruda  tu  nemluví,  ale  také 
ho  neodvolává;  nebylo  toho  třeba  ;  co  v  něm 
bylo  vadného,  padlo  dávno  již  samo  sebou. 

V  tom,  co  bylo  dobrého  a  správného,  zůstal 

si    Neruda    důsledným    i   po    osmadvacíti   letech. 

Dne  25.  září    1887  přinesly    »Národní  Listy* 

v  čísle  263.   obvyklý  nedělní  Nerudův  feuilleton 

napsaný  dne  24.  září  t.  r. 

Feuilleton  ten  počíná  zcela  nenápadně  zmín- 
kou o  pohřbu  purkmistra  Vališe,  přechází  pak 
k  nedávnému  úmrtí  Rudolfa  Pokorného  Akcen- 
tuje jeho  ryzí  českost,  obrací  se  k  tehdejším 
literárním  poměrům  a  vyslovuje  různé  běžné 
stesky  časové  o  obecenstvu,  které  pozbývá  chuti 
ku  čtení,  o  nakladatelích,  kteří  příliš  mnoho  a 
bez  výboru  vydávají  a  tím  právě,  podávajíce  mu 
knihy  slabé,  čtenáře  disgustují.  Teprve  v  druhé 
polovici  feuilletonu,  na  konci  iřetího  sloupce  při- 
stupuje mistr  k  věci  vlastní  a  tu  již  třeba  uvésti 
jeho  slova : 

•  Hezký  kousek  viny  na  nastalém  disgustu 
má  ale  ovšem  také  spisovatelstvo  samo.  Položme 
si  ruku  jen  upřímně  na  srdce  a  řekněme:  při 
rozvoji  literatury  nedbali  jsme  dostatečně  roz 
voje  národního  ducha.  Nepsali  jsme  pro  národ 
dle  jeho  potřeby,  dle  jeho  ducha,  jeho  poroz- 
umění. Mnoholi  pak  je  toho,  co  z  pěkné  té  naší 
literatury  stalo  se  živým  majetkem  národu,  co 
vštípilo  se  do  jeho  paměti,  rozmnožilo  vlastní 
jeho  myšlenkový  podklad,  zachvělo  mu  srdceml.? 
Jediný  z  nás,  který  skutečně  a  v  plném  slova 
s^myslu  byl  českým  básníkem,  stejně  velký  jako 
Cech  i  jako  básník,  znající  spojit  požadavek  umě- 
lecký s  požadavkem  národním,  byl  ten  nebohý 
kaplánek  klecanský,  záhy  nám  odňatý  Beneš  — 
my  ostatní  nedovedli  jsme  spojit  individuelní  se 
všeobecným,  rozvoj  národu  s  rozvojem  umění. 
Důležitá  dvě  desítiletí  nechali  jsme  uplynout, 
aniž  bychom  zlatého  toho  času  byli  dosti  vy- 
datně použili,  celou  řadu  značných  talentů  ne- 
chali jsme  utrmácet,  aniž  bychom  jich  byli  řádně 
využitkovali  —  plnou  tíhou  netrefí  nás  jednotlivé 
ta  výčitka  arci  žádného,  ale  najisto  všechny  do- 
hromady, každý  má  z  viny  část  svoji  určitou. 

Pracovali  jsme  dosti,  je  pravda.  Ale  pěstovali 
jsme  jakous  »literaturu  o  sobě«,  ne  literaturu 
českou.  Napsána  jsou  díla  krásná,  trvalé  a  velké 
umělecké    ceny;   ale    díla    ta    nemají   vždy    dosti 


význačnosti  české,  mohla  vyjíti  u  kteréhokoliv 
národa  jiného,  a  také  tamten  zas  národ  by  ne- 
byla označila  zvláštností  svou  nčjakou.  Šli  jsme 
kolem  domácích  svých  pramenů,  jako  by  jich  ani 
nebylo,  nedotkli  se  téměř  ani  velkolepých  svých 
dějin,  z  nichž  možno  vyvádět  jednotlivé  heroy  a 
heroické  činy  pro  uměleckou  ťormu  již  jakoby 
ulité,  nevšímali  jsme  si  svých  kouzelně  krásných 
mythů,  z  nichž  možno  utvářet  postavy  přímo 
slunné  duševní  krásy  a  novosti  nikde  netušené, 
aniž  mudrosloví  svého  lidu,  z  něhož  možno  uvést 
do  světového  básnictví  ethické  názory,  rovněž 
nové,  jako  diamantově  čisté.  Ve  své  radosti,  že 
zlomili  jsme  pouta  dříve  nás  vížící,  že  strhli  jsme 
zdi  a  valy  rozhled  a  procházku  po  volném  světě 
nám  zabraňující,  zašli  jsme  mnohdy  do  cizoty 
zase  příliš  daleko,  tak  že  jsme  v  ní  tonuli,  chuti 
k  návratu,  smyslu  pro  domácnost  svou  pozbývali. 
Vychovávali  jsme  literaturu  moderního  Čecha; 
ale  často  zapomenuli,  že  Cech  ten  má  být  ovšem 
roven  všem  lidem  ostatním,  nikoli  ale  s  ostat- 
ními stejný.  Odívali  jsme  se  v  jakous  básnickou 
uniformu  světovou,  a  oni  jsou  zatím  do  té  velké 
básnické  armády,  do  toho  "básnictví  světového* 
přijímáni  jen  ti,  když  přicházejí  v  kroji  svém 
osobitém,  řekněme  národním. 

Literatura  češtěji,  národněji  se  vyvinující 
mohla  mít  na  rozvoj  český  za  posledního  času 
vliv  nesmírný.  My  máme  ovšem  pro  počínání  své 
omluvu  jednu  vážnou.  Myslili  jsme  zajisté,  upřímně, 
poctivě,  že  to  půjde  i  bez  nás  » literátů  pěkných*. 
Byli  jsme  přesvědčeni,  že  politický  život  rozvine 
se  až  ku  krásným  nějakým  cílům  prací  faktorů 
ostatních,  a  my  zasedli  opodál  a  oddali  se  svým 
fantasiím.  Byla  to,  jak  vidíme,  mýlka,  měH  jsme 
se  súčastnit  v  boji,  jak  toho  požadoval  národ 
mladý,  teprv  rostoucí.  A  zabředli  jsme  do  těch 
svých  fantasií  tak,  že  je  nám  návrat  dosti  obtížný. 
My  se  skoro  bojíme  už  thémat  českých,  zdáť  se 
nám,  upřímně  řečeno,  že  nejsm.e  na  ně,  na  vskutku 
básnické  a  zcela  samostatné  jich  zpracování  ani 
dosti  více  silni. 

Ba  my  se  rádi  vyhýbám.e  i  každé  vlastenecké 
narážce,  vlastenecké  básni  atd.,  ovšem  že  zase 
z  příčin  jiných.  Myslímeť,  že  taková  báseň  ne- 
patří ani  do  poesie.  Papouškujeme  po  Němcích : 
>Ein  politisch  lied  —  ein  garstig  lied!«  Nechme 
jim  ale  pořekadla  jejich;  vzdor  pořekadlu  uvede- 
nému mají  Němci  sami  přece  překrásné  básně 
vlastenecké,  skutečné  básně.  Rád  bych  také  věděl, 
proč  by  vlast  a  národ,  rovnost  a  volnost  měly 
býti  méně  poetickými  thematy  než  jaro  a  les, 
růže  a  slavík,  měsíční  svit,  milost,  přátelství  atd.i 
Jen  když  je  to  skutečná  a  v  pravdě  krásná 
báseň  —  vlasteneckou,  časovou,  politickou  buď 
si  pak  jakkoli  I  Vždyť  proto  nechci  přece,  aby 
poesie    stala    se    služkou    politiky,    nýbrž    iejfm 


andělem  strážným,  nechci,  aby  utonula  ve  vášních 
časových,  nýbrž  aby  nás  sprovázela  věrně  při 
bojích  našich,  nadchla  nás,  šlechtila  nás,  udržo- 
vala nás  na  pravé  lidské  výši.  Nastane-li  mír,  oddej- 
me se  třeba  hrám  a  fantasiím;  teď  ale  jsme  v  boji. 

To  vše  jsou  myšlenky  jenom  porůzné,  ne 
systematické,  jak  právě  tryskají  z  duše,  jež  je 
jimi  plna.  Mnohé  slovo  není  tu  snad  zcela  správné, 
je  opravitelné  a  leckterý  výrok  snese  ještě  další 
a  ob-írnou  diskusi.  Snad  také  někdo,  komu 
právě  vhod,  použije  výroku  ve  smyslu  zpáteč- 
nickém  a  bude  z  něho  dokazovat  zhoubnost  vol- 
ného moderního  literárního  .směru  vůbec,  pro- 
spěch obmezeného  horizontu  zvlášť.  Neškodí. 
Chci  jen,  aby  básníci  a  spisovatelé  naši  o  pro- 
neseném přemýšleli  se  mnou,  a  vím:  pravý  bás- 
ník, opravdivou  snahou  se  nesoucí  spisovatel  mi 
porozumí.  Tak  jako  bych  naší  mládeži  neúnavné 
a  rok  co  rok  připomínal,  aby  se  učila  šermu  a  byla 
si  jista  ramene  svého  pro  všechny  těžké  případy, 
takž  bych  také  poetům,  »mladíkům  véčným«, 
•  bojovníkům  duševním*  připomínal  stejně  ne- 
únavně, že  jejich  slovo  je  ve  službě  vznešené 
věci  mečem  nejpádnějším,  jejich  velitelské  heslo 
komandem  nejmocnějším,  vedoucím  voje  nejna- 
dšenější, rozhodujícím  bitvy  nejtěžší  a  nejkrutější!* 

Tak  promluvil  Neruda,  to  byl  jeho  literární 
odkaz  —  ale  slova  jeho  zalehla  tehda  nepovšim- 
nuta v  denní  vřavě,  a  myslím,  že  z  těch,  jimž 
svědčila,  málo  který  si  je  přečetl,  z  těch  pak  zase 
málokterý   je    uvážil,  a  že    se  jimi  neřídil    nikdo. 

Proto  vyhrabal  jsem  tento  od  starších  snad 
dávno  již  zapomenutý,  mladším  pak  z  velké  části 
asi  neznámý  feuilleton  Nerudův  z  haldy  zežlout- 
lých,  rozpadávajících  se  již  novin,  nejen  bych 
jej  zachránil  od  nezaslouženého  zapomenutí,  ale 
i  proto,  že  mám  jakousi  naději,  že  dnes  ta 
upřímná  a  vážná  slova  zesnulého  mistra  zazní 
mocněji  a  snad  i  v  pravý  čas,  že  padnou  na 
úrodnější  půdu  a  že  dojdou  toho  ohlasu,  který 
jim  pro  jejich  důležitost  právem  přísluší.  Neruda 
žádal  si  výslovně  diskuse,  ale  k  té  tehda  ne- 
došlo. Nuže,  ani  po  tolika  letech  není  ještě  pozdě. 
Ba  myslím,  že  jest  právě  nyní  na  rozhraní 
věků  a  období,  teď  když  se  již  připozdívá,  na- 
nejvýš na  čase,  o  těchto  věcech  důkladněji  uva- 
žovati a  si  pohovořiti. 

Bylo  by  zvláště  na  mladší  a  nejmladší  gene- 
raci,'by  se  chopila  daného  podnětu;  myslím,  že 
otázka  ta  palčivá  a  že  nesnese  odkladu. 

Zběžný  náčrtek  tento,  v  němž  jsem  se  snažil 
hrubými  a  zběžnými  jen  rysy  naznačiti,  jak  Ne- 
ruda započav  činnost  svou  literární  jako  kosmo- 
polita,  dokončil  ji  jako  čistokrevný  nacionalista, 
dosáhl  by  více  než  žádal,  kdyby  dal  podnět 
k  těmto  rozpravám.  —  A  dojde-li  k  nim,  nechať 
aspoň    tentokráte  nevyzní  na  piano. 


w     ik     W     lir     w     %     lif 


Miloslav  Silén: 


lesní  hřbitov. 


Oíín  lesa  zelený  spi  na  omšených  schodech, 
šer  z  hloubi  jímavý  se  chvěje  mřížemi 
a  svatá  tišina,  že  slyšet  plachý  oddech 
všech  zvěčnělých  se  vlnit  pod  zemí. 

Duch  Boži  zářící  se  třese  nad  propastí 
a  poutník  zbloudilý  kříž  ve  tmách  objímá, 
světice  zářná  po  nebeské  vlasti 
bolestně  blankytnýma  touží  očima. 


A  jinde  anděl  nad  hrobem  se  sklání, 
vzpomínka  ráje  líc  mu  rumění, 
a  zlaté  lilije  v  bolestném  usmívání 
ke  křížů  bílému  se  tisknou  kameni. 

Když  luna  večerní  jak  nvvá  smutku  sestra 
jde  krokem  stříbrným  tou  mrtvou  zahradou, 
tu  z  modré  houštiny  přes  horská  luka  pestrá 
se  lané  bázlivé  až  k  mřížím  přikradou 


a  okem  nevědomky  jímajícím 
zateskní  dlouze  v  mříže  setmělé, 
jak  z  černých  cypřiší  hřbitovem  spícím 
se  třpytí  zkamenělí  andělé  .  .  . 


V  JESENI. 


Oedivý  mrak  co  chvíli  nebem  kmitne 
a  vítr  nesmělý  vlá  z  chladných  pahorků, 
že  slyšet  břízy,  zlaté,   útlocitné, 
ševelit  elegicky  snivou  báchorku. 

Park  zámecký  se  choulí  v  dlouhé  stíny, 
mdlé  listi  usedá  na  ztichlém  fontánu, 
melancholicky  sličné  georginy 
zděšené  rumění  se  v  šero  altánu. 


V  houštinách  zdřímlých  pramen  nezakvílí, 
po  terasách  juž  růže  věnců  nevěsí, 
jen  astry  tesklivé  své  nyvé  stonky  chýlí, 
kde  utkvěl  před  chvílí  zrak  smutné  komtessy: 

Po  stupních  bělostných  do  vonných  komnat  vchází, 

šat  její  vlní  se  jak  záře  modravá, 

stín  roste  večerní  a  siré  zimostrází 

do  oken  zblankytnělých  temně  vyvstává. 


Z  tichého  hřbitova  se  bledý  Kristus  dívá 

přes  zasmušilé,  vlhké  mřížoví 

a  silhouetta  jeho  trpělivá 

se  hříží  v  západ,  teskně  růžový  .  .  . 


Gabriela  Preissová: 


LABUTÍ   PÍSEŇ 


I  enkráte  Martinek  i  starý  jeho  tchán  nahlédli, 
*  že  má  Kajt  pravdu,  a  v  nejbližším  jaře 
už  zase  viděl  je  Kajt  oba  v  oddechu  na  vyrov- 
naných kmenech,  hlavy  na  loktech  jen  se  mlčky 
na  slunci  vyhřívali  —  oč,  že  by  se  dole  za.  stá- 
lých poznámek  lidí  tak  brzy  nedovedli  upokojit  ? 
Kajt  zatáčeje  se  v  těch  myšlénkách  do  písči- 
tého neostíněného  úvozu,  vzpomněl  si  ještě,  že 
si  musí  sehnat  do  zimy  nějakého  spolehlivého 
učedníka.  Člověk  vyhlížel  důstojněji,  když  si  sám 
nemusil  tu  kabelu  táhnout  a  všelikou  drobnou 
práci  chystat.  S  posledním  učedníkem  měl  sice 
zlou  zkušenost,  kluk  si  nejspíše  myslil,  že  je  obuv- 
nické řemeslo  nějaký  holubník,  a  hlásila  se  mu 
vůbec  jen  poslední  dvě  léta  samá  taková  padav- 
čata  —  ale  proto  se  přece  nad  celou  lidskou 
mládeží  nemusilo  zoufat. 


KORUTANSKY    ODRAZEK. 
Pokrač. 

Proti  němu  kráčel  teď  vytáhlý  člověk  s  ko- 
šíkem na  ruce  a  kazajkou  na  holi  —  Kajt  jej 
poznal  po  osluněných  botách  s  červenou  lemůvkou, 
jež  měl  v  loni  v  práci  —  byl  to  bývalý  čeledín  ze 
silniční  hospody,  který  teď  sloužil  někde  u  pan- 
ských u  svatojirského  jezera. 

"■Kam  pak,  Jakube  — ♦  oslovil  jej  Kajt  k  vůli 
těm  botám  sám,  když  se  sblížili  už  na  pozdrav  — 
»a  pořád  v  mé  obuvi  ?« 

"Poslala  mne  milostpaní  správcová  pro  kachny 
do  dolejšího  mlýna,  mají  prý  tam  zvláštní  pěkný 
druh  —  o  ten  musím  říci,  víme,  jiný  přinést  ne- 
smím — «  dotkl  se  Jakub  vtipně  ukazováčkem 
špičky  nosu. 

»Co  je  na  naší  straně  pěkného  — «  děl  Kajt 
bez  úsměvu  jen  z  upřímného  předsudku  proti 
všemu  zahraničnému — »může  tady  zůstat. « 


»Za  peníze  se  dá  koupit  na  světe  všechno  — « 
soudil  Jakub,  vysloužilý  voj:ik. 

»A  u  nás,  panečku,  je  penťz  dost.  K  vůli 
naSim  kizním  a  khíšterním  pokojům  přijelo  k  nám 
letos  jedno  panstvo  z  takové  diílky,  že  platili 
jenom  čtyři  tisíce  za  dráhu  —  jejich  chňva  mi 
to  sama  řekla.' 

Kajt  o  pravdě  vysol-ré  té  sumy  nepochyboval, 
nicméně  jej  to  kmitající  bohatství  ani  na  široko 
rozevřená  ústa  Jakubova  ncohrumily.  Více  mu 
záleželo  na  pevné  duši  jeho  bot.  »A  při  všem 
tom  bohatství  pořád  jedna  obuv?'  přiklonil  také 
vychloubačovy  zraky  k  zemi. 

»Ale  kde  pak  — •  bral  Jakub  znovu  ukazo- 
váčkem svůj  důvtip  za  svědka  —  »to  jen  na 
tvrdou  cestu  jsem  si  je  vzal.  Když  jsem  se  ale 
poprvé  s  nimi  posadil  na  kozlík  kočáru,  povídá 
milostpán  pan  správec :  ,S  takovými  horáckými 
botami  mi  podruhé  nelezte  do  kočáru  — '  tak 
jsem  si  musil,  víme,  hned  dát  dělat  pěkná  perka, 
tam  od  ševče,  který  i  pánům  šije;  už  mám  doma 
dva  pÁry  od  něho.« 

Teď  teprve  pohodil  Kajt  netrpělivě  na  lameně 
kabelou  nad  tou  hloupou  řečí.  "I  jen  si  dávej 
dělat  třeba  čtyry  páry  do  roka,  třeba  že  se  jen 
v  kočáře  projíždějí  — «  pousmál  se  skoro  na- 
bíravě,  kráčeje  již  zase  dále. 

>V  tom  leží  právě  nejlepší  pochvala  mé 
práce  — «  sklidnil  se  sám  rozumovou  úvahou  — 
»že  přetrvá  i  tvrdé  cesty,  a  ledajaké  ty  slupky 
pro  kočáry  ji  jaktěživy  zahanbit  nedovedou. »  A  již 
na  tu  rozprávku  s  Jakubem,  sbírajícím  kachny 
po  světě,  ani  myslit  nechtěl 

V  nejbližší  vyhlídce  se  mu  teď  kmitl  hřbitov 
s  kostelíkem  svaté  Valpurgy.  Kajt  sííal  klobouk 
a  poznávaje  z  označených  rovů  z  dálky  jen  vy- 
soký bílý  pomník  svého  bývalého  učitele,  který 
se  ještě  tam  za  hřbitovní  zídkou,  jako  to  měl  již 
ve  zvyku  za  živa,  tiskl  k  odpočívajícím  farářům, 
zašeptal    poskromnělý   jen    dojmem   posvěceného 


místa:  » Vidíte,  pane  učiteli,  že  jsme  to  přece 
v  životě  někam  přivedli  i  bez  vašich  not  a  rovně 
se  držících  písmenek  !< 

A  pošvihl  jej  při  tom,  hned  jak  přešel  vy- 
hlídku hřbitova,  takový  proutek  živého  povzbu- 
zení, že  zrychlil  krok  a  vyvyšoval  svou  nevelkou 
postavu  s  kulatýma  zády,  hezký  kousek  cesty  na 
špičkách,  jako  chlapec  furiant,  který  chce  na 
sebe  strhnouti  pozornost  celého  okolí.  Prozatím 
jej  ještě  nesledoval  nikdo;  jen  kupka  vrabců,  od- 
létajících před  svižným  jeho  pochodem  z  ovesné 
role  na  první  třešňový  strom  u  cesty,  roz^evelila 
ztichlý  vzduch. 

Z  mírných  valů  zahrad  a  polí,  poněkud  již 
postrnišťovaných,  vyhoupl  se  již  před  Kajtovým 
zrakem  čistě  obílený  statek  se  zelenými  okeni- 
cemi a  omšený  zvon,  zavěšený  pod  šindelovou 
vížkou  nad  Obírovou  střechou  i  plechový  voják 
praporečník,  v  bezvětří  jen  přímě  se  vypínající, 
jakoby  Kajta  vesele  pozdravily. 

Oh,  tam  pod  nimi  zůstávali  přece  jen  hodní 
lidé,  i  řekl  by  Kajt  ti  první  lidé  z  okolí,  to  bylo 
to  pravé  Kajtovo  panstvo,  obživující  dvanácte 
členů  čeledi  a  chystající  jim  jen  slíbeným  pří- 
davkem dvanáct  párů  svatomartinské  obuvi. 
Sedlák,  selka,  tři  děti,  starý  pantáta  —  dohro- 
mady šestnáct  párů  mimo  správky  —  to  je  pa- 
nečku už  pořádný,  velký  úkol  člověka!...  Kajt 
vdechl  do  sebe  celý  pramen  Obírova  vzduchu  a 
oči  jeho  se  po  domácku  zasmály  už  i  na  žlutého 
psa  Louská,  spěchajícího  mu  se  stránky,  kde 
Obírova  mladšinka  prádlo  věšela,  v  ústrety. 

»Ale  —  švec!'  zavolala  na  něho  důvěrně 
známá  dívka  hladíc  bosé  nohy  jednu  o  druhou, 
jakoby  si  je  již  chystala  k  míře.    »Štěstí  mějte!" 

A  sotva  že  Kajt  jen  odpověděl  »Bůh  dej!», 
už  zase  hovořila  se  ženskou  hbitostí:  » Jestli  pak 
jste,  ševče,  nezapomněl  přinést  žluté  podkůvky 
pod  kramíííky?«  PoUrač. 


ir     ik     %     %     % 


Jiří  Siimín: 


NA   VLNÁCH 


í  In  pokračuje  pak  třesa  se  a  křivě  úsměšně  své 
^-^  chladné  rty.  Věru,  chápe  prý  dobře,  že  se 
ocitnul  v  pasti.  Co  dělat,  můj  Bože!  Je  dosti 
stár  a  přece  zhloupl.  Řekne  to  otevřeně:  jsou 
pasti  na  lišky,  na  tchoře,  na  zajíce  i  pytlácké 
smyčky  na  vysokou  zvěř.  Nestačí  obratně  lovit, 
má-li  se  zaopatřit  několik  dcer  bez  věna.  Děvčeti 
dovolí  se  všechno,  obdrží  potřebné  instrukce, 
fintí  se,  strojí . .  .  nabízí . .  .  Ale  tu  to  selhalo. 

Matka    zrudla    ještě    více    a    ona    přistupuje 
blíže  s  vytřeštěnýma  očima  . .  . 


NOVELLA.  

Pokrač. 

Ale  on  je  chladný  jako  kámen  a  nemá  po- 
hledu pro  ni.  Hlas  jeho  se  zachvívá  jakýmsi  ne- 
známým tónem,  když  pokračuje.  Je  čestný  muž 
a  řekl  tedy  otevřeně:  zde  to  selhalo!  Raději  by 
si  hlavu  prohnal  kulí  Co  počít?  Zenit  se?  Kterak? 
Služné  stačí  sotva  pro  jeho  potřeby  a  věno 
je  malé.  A  vzít  si  ženu  s  takovým  vychová- 
ním, která  tak  vychytrale  spekulovala  na  jeho 
čest . . . 

Bratr  v  pokoji  čímsi  praštil  o  zem  a  přechází 
těžkými  kroky. 


Matka  zesinala,  ale  přemáhá  se  a  zůstává 
zdvořilou.  Ještě  má  jednu  otázku  —  poslední. 

Pavla  má  malé  věno,  jež  se  snad  z  polovice 
vyčerpá  několikaměsíčním  pobytem  mimo  domov. 
Je  také  třeba,  aby  jí  něco  zbylo  pro  začátek 
těžkého  boje  o  život,  neboť  na  provdání  nelze 
již  myslit.  Její  životní  štěstí  je  pohřbeno.  Třeba 
však  starati  se  o  další  existenci.  Bude  pak  odká- 
zána na  své  vlastní  ruce.  Chce-li  jí  tedy  po  tu 
dobu  dobrovolně  něčím  přispívat? 

Dlouhá   pausa. 

On  věru  není  skoupý,  mluví  zvolna,  hledě 
pozorně  na  bělounké  špičky  svých  nehtíi.  Nosil 
JÍ  vždycky  dárky;  knihy,  kytice,  pamlsky,  vo- 
ňavky, trety  všelijaké,  jednou  dal  jí  zlatý  pří- 
věsek se  svojí  podobiznou,  album  pohledové  .  .  . 
milostivá  paní  se  pamatuje,  sama  mu  děkovala. 
Diví  se,  že  jí  při  tom  nic  nenapadlo  Pro  nic 
a  za  nic  by  přece  dary  neplýtval,  časy  nejsou 
podle  toho.  A  peníze  zde  nebyly  na  místě 

Pavla  už  dávno  neposlouchá,  cítí  jen,  že 
musí  promluvit  slovo,  jež  by  učinilo  konec  této 
bolestně  trapné,  pokořující  chvíli... 

Vždyť  ona  ničeho  nechce,  nikdy  ničeho  ne- 
žádala, aniž  si  pro  budoucnost  čeho  přeje! 

»Tak  tedy  ...  je  dobře  !« 

A  záhadný  pán  vstane  a  poroučí  se  cize. 

Ale  to  není  on  1  To  není  on !  třeští  to  v  Pa- 
vlíně hlavě. 

Co  se  tu  stalo?  Co  je  rozvedlo  tak  po 
jednou?  Jaké  nedorozumění,  jaký  zlý  vliv  zde 
působil  ? 

V  bratrově  pokoji  dopadly  dvéře  a  ch:  optivý 
výkřik  zazněl  v  chodbě,  pak  dušené  klení,  sykot, 
zárazy,  až  pojednou  cosi  prasklo  na  schodech. 

Pavla  zděšeně  vykřikne  a  v  šíleném  strachu 
o  něj  žene  se  ku  dveřím. 

Matka  vstoupí  jí  do  cesty.  Její  studený,  vý- 
směšný, zlý  pohled  přibil  ji  k  zemi. 

Poprvé  sevřelo  se  jí  srdce  studenou  úzkostí, 
jež  propukla  v  křečovitý  vzlykot. 

Ale  matčina  rozhodnost  dusí  rázně  výbuchy 
lítosti  a  hoře.  Nechce  se  rozčilovat  a  kazit  si 
zdraví  k  vfili  ní,  musí  se  šetřiti  pro  své  hodnější 
děti.  Musí  zachránit,  co  se  zachrániti  dá.  S  Pavlou 
je  konec.  Jak  si  kdo  ustele,  tak  si  lehne.  Jen 
aby  byla  pryč  z  domu!  Je  toho  již  plné  město, 
člověk  nemůže  již  vystrčit  hlavy.  A  chvílemi, 
jakoby  již  hrozné  to  břemeno  hozeno  bylo  přes 
palubu,  vzdouvá  výb  jná  loď  života  pyšně  své 
plachty  na  klidných  vlnách.  Za  čtrnáct  dní  při- 
jede divadelní  společnost,  děti  musejí  dostat  nové 
hedvábné  blusy  a  vějíře  z  pštrosích  per  v  pravé 
želvovině.  Člověk  musí  lidem  trochu  zamydlit  oči. 
Jen  kdyby  už  byla  pryč!  Divadlo  ...  to  ještě,  ale 
na    zábavu    by  se  teď  s  dětmi   neodhodlala.   Nu, 


do  masopustu  se  to  trochu  zapomene.  A  sklá- 
dajíc na  rychlo  Pavlíny  věci  zahořekuje  chvílemi : 
Pěknou  výbavu  dceři  chystám!  Čeho  jsem  se 
dočkala  za  svoji  obětavost . . !  O,  kdyby  byl  ta- 
tínek . .  !  A  z  těchto  černých  mraků,  jimiž  zatměl 
se  obzor  dívčina  života,  kmitá  jediný,  chudičký 
paprsek:  Kdyby  se  Bůh  smiloval  a  dítě  zemřelo..! 

A  tak  opouští  Pavla  rodný  dům  ukřičena, 
pokořena,  zdrcena  netroufajíc  si  ohlédnouti  se 
zpět,  nebo  jen  zaplakat.  Ale  kamení,  jež  házejí 
po  ní  ctihodné  ruce,  není  s  to  umlčeti  její  srdce, 
jež  jí  praví,  že  se  stala  obětí  záhadné  zloby,  neb 
nedorozumění,  jež  ji  rozvedla  s  tím,  jenž  ji  ho- 
roucně  miloval  a  pro  nějž  by  i  nyní  život  obě- 
tovala. Nezazlívá  mu,  nehorší  se  na  něj,  jen  lomí 
rukama  a  zoufale  pláče,  neboť  on  připadá  jí  nyní 
jako  onen  jinoch  z  pohádky,  jemuž  zlá  víla  za- 
střela pamět,  tak  že  si  nedovedl  vzpomenouti  na 
svoji  milou.  Oba  trpí  nezměrně,  chodí  podle  sebe 
a  nevidí  se.  Ale  po  dlouhém  utrpení  moc  lásky 
zvítězí  nad  nečistým  kouzlem  a  slunné  štěstí 
vrátí  se  do  srdcí  milenců. 

Tak  octla  se  v  Brně  v  špinavém  temném 
bytě  chudé  tety,  u  níž  stravovali  tovární  dělnici, 
služky  bez  místa  a  děvčata,  jež  přišla  do  města 
hledati  výživy,  v  sousedství  zbědovaných  rodin 
z  jich  smutných  obydlí  ozývaly  se  hádky  a  rvačky, 
konány  policejní  prohlídky,  a  mladé  ženštiny  bez 
práce  odváděny  do  vazby,  nebo  postrkem  do 
domovských  obcí. 

Bylo  zde  plno  hřmotu  a  křiku  se  staveniště 
v  nejbližším  sousedství  a  starý  dům  určený  brz 
kému  demolování  vykazoval  již  četné  trhliny. 
Teta,  nevlastní  sestra  matč  na,  byla  obhrublá  pra- 
covitá ženština,  na  jejíž  rudé,  dolíčkované  tváři 
po  celý  den  pot  neoschl.  Jsouc  velmi  spokojena 
ve  své  bídě  a  práci,  neboť  v  kořenech  své  duše 
cítila  dosud  vetknutý  hrot  vzpomínky  na  neda- 
leké doby,  kdy  surový  manžel  ^živiU  ji  i  četnou 
rodinu,  div  že  nepomřela  hlady,  měla  onu  velko- 
hubou  bodrost  a  dobrotu  prostých  žen,  jež  chlu- 
bivě  ukazují  svou  černou  skývu,  pracně  vyrvanou 
skoupému  osudu,  vždy  ochotny  nasytit  pět  tisíc 
hladových  pěti  chleby  své  životní  moudrosti  a 
mateřských  rad.  Stále  v  dobrém  rozmaru,  žva- 
nila neúnavně  po  celý  den,  bavíc  své  okolí  šťáv 
natými  hrubozrnnými  vtipy,  v  nichž  si  nad  míru 
libovala. 

Co  se  rmoutíš,  děvečko?*  říkávala  Pavle 
vidouc  ji  uplakanou  a  smutnou.  >  Nemysli,  že  na 
tu  věc  každý  tak  přísně  hledí  jako  tvoje  matka. 
Promluv  jen  se  starou  Kaplířkou  na  dvoře,  je 
to  bába  jednou  nohou  už  v  hrobě,  se  soudy  jak- 
živa  nic  neměla  a  ke  zpovědi  chodí  čtyřikrát  do 
roka,  ale  jak  sem  přijde  nová  partaj,  dobelhá 
k  ní,  jen  aby  se  pochlubila,  jak  vyhlížela,  když 
šla    na   oddavky.    No,  věnec    ovšem    neměla . . .« 

Pokrač. 


%     %     liř     ik     ilí     %     ir 


\'.\r.i  Av   lIiADiK: 


EVŽEN  VOLDAN 


IV^ysliš?"   usmál  se  Voldan  ledabyle. 

»Ovšem!  Nczai)omeň,  že  má  peníze,  mi- 
liony . .  a  za  peníze  dosáhne  všechno,  všechno  — 
žádná  ctnost,  žádná  urozenost  neodolá  penězům  a 
moci...  podlehne  každá  1« 

Přišli  na  třídu  Ferdinandovu  oilveriou  již 
|)ředpolední  promenádou 

Zrychlili  krok.  Voldan  se  neciitěl  s  nikým 
zastavovat  Odpovídali  na  četné  pozdravy.  Ně 
kteří  chodci  ohlížř-li  se  za  nimi  a  říkali  si  jména 
spisovatele  i  [)olitika.  Vuldan  přijímal  pozdravy, 
úsměvy,  letmo  prohození  gratulace,  stiskl  ně- 
kolik rukou  a  kráčel  vztyčený,  veselý,  potěšený 
vzrušením  svého  úspěchu.  Všude  se  mluvilo  o  jeho 
zvolení,  o  jeho  prudkém  boji  proti  Vand<isovi, 
o  jeho  úchvatné,  vlastenecké  řeči  kandidátní, 
naznačující  moderní,  pokrokový  program  zástupce 
mladé  generace  politické,  řeči  pronesené  ve  slohu 
ohnivém  a  vzletném,  prostému  citu  a  rozumu 
davu  velmi  přístupném.  Svou  výmluvností  dovedl 
se  postaviti  i  v  bouřlivých  schůzích  i  dělnickým 
řečníkům  a  agitátorům  bouchajícím  na  stůl,  zve- 
dajíc'm  pěsti  nad  hlavy,  chraptícíni  a  sípajícím 
ve  vášnivém  napjetí  hlasivek. 

A  z  té  několikanedělní  vřavy  volební  kam- 
])aně,  ze  čmoudu  hospodských  schůzí,  z  roz- 
čilujících porad  a  debat,  z  otupujících  žvastů 
venkovských  a  mn'oměstských  politiků,  neb  nutno 
vyslechnouti  a  respektovati  ten  křičící  teror  fráze, 
z  celé  té  špíny  vášnivého  boje  stran,  pamfletů, 
letáků,  plakátů  a  rozhazovaných  novin  vrátil  se 
teď  vítězný  a  usměvavý  v  nevyrušené  eleganci 
muže,  který  svedl  dav  tvrdý  a  drsný  půvabem 
své  osoby  i  silou  svého  ducha  a  chytrosti. 

Známé  dámy  vzhlížely  k  němu  zářivýma 
očima  a  děkovaly  na  jeho  pozdravy  potěšeny 
a  polichoceny. 

Bulíř  úplně  se  zotavil  procházkou  šumnými 
ulicemi  pod  vlídiiým  jasem  podzimního  slunce. 
Byl  v  dobré  náladě.  Pomlouval  a  kritisoval  ženy, 
vtipkoval  o  známvch,  jež  potkávali.  Smál  se  všemu 
i  Voldanovi  i  sobě. 

Nálada  po  prohýřené  noci  zvrátila  se  u  něho 
ve  veselou   hovornost. 

•  Všiml  jsi  si  paní  Rudichové, •  pravil  štouch- 
nuv  do  Voldana,  »jak  se  podívala  na  tebe.'  S  tou 
bys  měl  méně  práce  nežli  s  voliči  v  tvém 
okresu.  Ostatně  vy  politikové  provozujete  s  lidem 
obyčejné  donjuanství.  Smělí  a  svůdní  zvítězí. 
Dav  a  žena  je  totéž  —  mají  ve  své  hlouposti, 
omezenosti  a  ješitnosti  nesmírnou  sílu,  kterou 
musí  svůdce  překonati  karabáčem  nebo  hladi- 
vými,  lichotnýnii  p  ilibky  ' 


-  -  KO.MAN.  — 

Puknii;. 

Voldan  valně  neposlouchal  svého  rozpo- 
vídaného přítele  Pozdravil  dámu  jedoucí  v  ko- 
čáře Mihla  se  ve  své  plavé  vzdušné  kráse  jako 
jemné  'zjevení  poesie  italských  primitivistů,  a 
její  světlá,  jako  zlatistým  přísvitem  oblita  hlava 
zabořená  do  hebkosti  černého  boa  obrátila  se 
lehce  za  Voldanem.  Postřehl  letmý  úsměv.  Vzpo- 
mněl si  že  dnes  odpoledne  má  přijíti  na  čaj  ku 
plivé  dámě,  k  paní  Bílkové. 

A  cítil  se  šťastným,  volným  a  teskným.  Kráčel 
jako  muž,  jehož  život  byl  ozářen  sladkými  i  smut- 
nými vzpomínkami    lásek    hýřivých  a  hlubokých. 

A  Bulíř  stále  mluvil,  vyvětrával  si  plíce 
i  mozek  a  těšil  se  dětinsky  ze  všech  svých  ne- 
smyslů a  potrhlých  nápadů: 

»Jc  to  úžasné,  co  v  životě  našem  zabere  času, 
místa  a  síly  —  žena!  I  my,  kteří  si  myslíme,  že 
vyznáme  se  v  umění  života  a  že  jsme  silní  a 
chytří,  jsme  vychováni  v  sukních  jako  Achilles.  — 
Mně  bylo  často  smutno  a  těžko  z  těchto  úvah 
o  poměru  muže  a  ženy.  Je  v  tom  příliš  mnoho 
l/í  a  sentimentálností.  Když  jsem  byl  někdy  za- 
milován a  když  mi  bylo  nejhůře,  zavřel  jsem 
s.ou  duši  jako  dravé  hloupé  zvíře  a  šel  jsem  na 
procházku." 

Vešli   do  Bodegy 

Ťukli  si  sklenkami,  v  nicliž  hořelo  zlatem 
husté  kořenně  vonné  víno  španělské.  Dým  ciga- 
rett  vstoupal  jim  nad  hlavy. 

Bulíř  pozdravil  rukou  do  přitmělého  pozadí 
vinárny,  kde  u  stěny  obložené  sudy  sedělo  ně- 
kolik pánů,  kteří  obyčejně  mluvili  o  bursovních 
obchodech  nebo  o  koních.  Věděli  o  všech  zda- 
rech a  pohromách,  jež  přinášel  pražskými  speku- 
lantům rozmar  hry.  Zaslechl  jnnéno  Vobornikovo. 
Pomlouvali  ho. 

»Ten  je  mazanější  nad  všechny  židy,*  zasmál 
se  chraptivým  hlasem  tlustý,  zrzavý  židovský 
agent  v  cukru  Silberstein. 

Sotva  že  dozněly  vtipy  u  stolu  starých  i  mla- 
dých bonvivantů  a  peněžníků  v  pozadí,  vrazil 
prudce  do  vinárny  Voborník.  S  kloboukem  na 
hlavě,  s  límcem  svrchníku  vyhrnutým  kolem 
ubledlé  a  vyhublé  tváře,  s  jemným  černým  knírem 
a  nevelkými  licousy  zasedl  ke  stolu,  ledabylo  po- 
zdravil kolem,  židovskému  agentovi  podal  malíček 
levé  ruky,  na  Bulíře  kývl  kamarádsky,  v  nervosním 
chvatu,  kterým  se  vyznačovalo  všechno  jeho  ko- 
nání, vypil  půl  sklenky  vermouthú.  Jeho  pope- 
lavou  tváří  přelítlo  lehké  škubnutí  a  jeho  čelo 
svraštělé  prozrazovalo  neustálé  soustředění  a  na- 
pjetí mysli  Taková  čela  a  takové  zapadlé,  jiskrné 
oči  mají  lidé  osudných  a  hazardních  (KUifMlIání. 
ženoucí  se  slepě  za  svým  cílem. 


3* 


Voldan  vykouřiv  cigarettu  a  vyprázdniv  svou 
sklenku  před  obědem  chtěl  se  zvednouti,  ale 
Bulíř  jej  zdržel,  potřeboval  na  svou  kocovinu  ještě 
jednu  číšku. 

» Vyháním  čerta  —  ďáblem,*  zasmál  se,  a 
obrátiv  se  ke  dveřím,  v  nichž  se  objevil  mladý 
štíhlý  muž  s  černým,  špičatě  zastřiženým  plno- 
vousem, zvolal: 

!> Ejhle  Aretino!« 

Ke  stolku,  vlastně  k  sudu  sloužícímu  za  stolek 
přisedl  žurnalista  Kruliš.  Z  kapes  svrchníku  mu 
čouhaly  noviny  a  papíry.  Klobouk  měl  sražený 
do  týla.  Krátkozrakýma,  umdlenýma  očima  ne- 
klidně a  nejistě  mžoural,  jako  člověk,  který  bystře 
a  kriticky  prohlíží  všechno  kolem  sebe,  ale  ne- 
dovede se  dívat  přímo.  Měl  slídivý,  plachý  po- 
hled kočkovité  šelmy  milující  přítmí. 

Celý  vzplanul  nadšenou  uctivostí,  když  spa 
třil    Voldana.    Gratuloval    mu,   tiskl    mu   ruku    a 
hovořil,  jakoby  mu  srdce  přetékalo  sdílnou  radostí. 

•  Ani  nevíte,  pane  doktore,  jak  jsem  šťasten, 
že  právě   vy  jste  vyhrál.    Četl  jsem   vaše  články. 


slyšel  vaše  řeči  a  přednášky  —  vy  přece  při- 
nesete do  našeho  politického  života  něco  vyššího, 
imponujícího,  trochu  evropské  kultury,  která  úplně 
schází  našim  dobrým   statkářům  a  advokátům. 

»0h,  to  snad  přeceiíujete,*  odvětil  Voldan, 
»jisté  okolnosti,  které  nemají  význam  pro  náš  malý 
život,  v  němž  ovšem  vedeme  velký  boj.  Co  je 
do  nejvybranější  kultury,  když  právě  jí  kladete 
hranici  mezi  sebe  a  lid  a  která  překáží  úplnému 
vzájemnému  pochopení  a  dorozumění  .  .  .« 

Bulíř  se  usmál: 

•  Ano,  kulturní  aristokrati  těžko  se  sbližují 
s  národem  To  je  celá  komika  a  tragika  našich 
reformátorů,  kteří  jdou  mezi  lid  rozsévat  zrní 
svých  theorií  filosofických,  sociálních,  mravních  — 
a  zapomněli  dříve  půdu  zorat.  Nic  nedokážou 
přeučení  doktrináři  z  universit  ani  povrchně  se- 
čtělí bohémové  z  dělnické  a  studentské  inteligence 
u  našeho  lidu,  kde  jediná  písnička  nebo  článek 
Havlíčkův  dělaly  zázraky. « 

Kruliš  přisvědčil:  »K  davu  se  má  mluvit 
prostě,  vtipně  a  se  vzletem. «  Pokrae. 


FEUILLETON. 

ZDENĚK  FIBICH. 

Dne  15.  října  1900  zemřel  v  Praze  po  krátké 
nemoci  proslulý  hudební  skladatel  Zdeněk  Fibich, 
nedočkav  se  ani  padesátého  roku  věku  svého  (narozen 
21.  prosince  1850  v  Šebořicich  u  Čáslavi).  Zesnulý  vším 
právem  počítá  se  vedle  Bedřicha  Smetany  a  Antonína 
Dvořáka  za  spoluzakladatele  české  moderní  hudby,  což 
potvrzuje  i  úsudek  ciziny,  do  niž  Fibich  pronikl  novější 
dobou  několika  nejznamenitějšími  skladbami  svými,  najmě 
klavírním  kvartetem  z  E-moll,  ouverturou  k  Vrchlického 
veselohi^e  •Noc  na  Karlštejně*,  druhou  symfonií  z  Es-dur 
a  scénickým  melodramatem  »Námluvy  Pelopovy«.  O  vý- 
znamu jeho  jako  umělce  a  na  slovo  vzatého  učence  hu- 
debního udá  se  nám  ještě  promluviti.  Je£  ohlášena  pro 
nejbližší  dny  premiéra  poslední  jeho  dokončené  práce, 
opery  »Pád  Arkuna«,  která  proto,  že  autor  se  jí  nedočkal, 
pilnými  přípravami  k  ni  schváliv  se  až  k  smrti,  povznese 
se  jistě  na  nejdojemnější  smuteční  slavnost  za  neočeká- 
vaně zesnulého  mistra.  — ka. 

BESTIA  TRIUMPHANS. 

V  ticha,  bez  velkého  hluku  provedla  městská  rada 
nové  salto  raortale.  S  jongleurstvím  v  řemesle  už  dobře 
vycvičených  lidí  vymrštila  sebou  přes  všechny  barriéry 
a  když  dopadla,  s  úsměvem  oblíbených  gymnastů  poroučí 
se  užaslému  publiku  —  člověk  trne.  í  ta  naděje  padá, 
že  za  nového  intelligentního  starosty  něco  takového  ne- 
bude možno. 

Číra  byla  kdysi  umělecká  komisse,  tím  je  nyní  ko- 
misse  soupisná.  Nepohodlným,  z  nouze  přijatým  hostem, 
kterému  se  denně  dává  na  srozuměnou,  že  překáží,  že 
maří  duchaplné  výpočty  dávno  ujednané  a  může  tedy 
jít,  kam  šla  komisse  uniělecká  Až  odejde  p.  dr.  Podlipný, 
bude  se  tázati  dojat:  proč  odcházela. >  Nikdo  jí  nevy- 
háněl! —  Komisse  ještě  trvá!  —  Demisse  její  nebyla 
přijata!  —  Proč  nepracuje?  —  atd.  —  a  vydá  se  zas  ně- 
jaký překlad  Bulse. 


Ale  fakta.  Jedno  po  druhém,  jak  následovalo. 

Soupisné  komissi  bylo  radou  městskou  uloženo, 
aby  vypracovala  seznam  všech  domů,  které  na  Starém 
Městě  chráněny  býti  mají  z  důvodu  umělecké  i  historické 
jejich  ceny. 

Za  nedlouho  uloženo  bylo,  aby  vypracován  byl 
i  seznam  domů  a  budov  na  Malé  Straně. 

Komisse  s  láskou  a  celou  důvěrou  v  opravdovost 
tohoto  vyzvání  dala  se  do  práce.  Referentem  byl  jmenován 
inženýr  p.  J.  Herain. 

Ten  přinesl  elaborát,  v  němž  byla  sice  řada  domů, — 
ale  nikde  celé  zajímavé  seskupení  domů;  fragmenty  a  ne 
celky,  které  v  první  řadě  rozhodují  o  rázu  měst. 

V  návrhu  tom  nechráněny  také  nikde,  ale  nikde 
domy  tam,  kde  na  př.  měla  býti  rozšířena  ulice. 

Tak  nehájil  domů  při  vyústění  ulice  Sirkové  — 
poněvadž  ulice  rozšířena  být  má  na  12  metrů!! 

Nehájil  ani  obloukových  průjezdů  u  Křižovníků! 
A  s  nimi  ani  paláce  hr.  Colloreda,  poněvadž  i  ta  ulice 
má  býti  rozšířena  na  12  metrů! 

Totéž  se  stalo  s  domem  na  Malostranském  náměstí 
vedoucínj  do  uličky  k  Újezdu,  poněvadž  ulička  má  býti 
rozšířena! 

Zrovna  tak  obětován  i  krásný  palác  kníž.  Oettingena 
s  obloukem  vedoucím  ke  kostelu  sv.  Tomáše.  — 

Nikdo  by  nevěřil,  že  tak  daleko  se  mohlo  jíti  vstříc 
městské  radě  na  úkor  všeho,  zač  tolik  let  bylo  bojováno.  — 
Jiného  důvodu  takovému  návrhu  podkládati  ani  nemů- 
žeme. 

Než  pp.  dr.  Chytil,  W.  W.  Tomek,  dr.  Luboš  Jeřábek, 
Monsignor  Lehner  hájili  a  prosadili  velikou  majoritou 
zásadní  a  jedině  možný  princip,  že  hájiti  třeba  nejen 
domy,  úlomky  Prahy,  nýbrž  celkové  malebné  skupiny  a 
zvláště  rázovité  ulice,  jak  usneseno  na  manifestační  schůzi 
na  Žofíně. 

Dále,  že  při  věci  tak  dalekosáhlého  významu,  kde 
jde  o  škody  nenahraditelné  —  nikdo  se  nesmí  ohlížet 
na  starý  stavební  řád,  kde  pro  všechny  ulice  bez  rozdílu 
a  bez   ohledu  na  jejich   cenu  a  tvar  vyměřena  je   mini- 


mální  šířka  12  m.  —  K  vůli  ti5to  číslici  bourat  krásni; 
liomy  nikdo  nebude  —  jenom  magistrát. 

.Na  tomto  základč  pak  plány  přepracovány. 

Návrh  na  Staré  Mésto  byl  dopinčn  a  delinitivné 
sestaven  v  několika  schůzích. 

Proti  referátu  p  Herainovu  bylo  Monsg.  Lehncrcm, 
p.  dr.  Chytilem  a  dr.  L.  Jeřábkem  činěno  tolik  rozhodu- 
jících námitek,  že  Soupisná  komisse  zmocnila  pp.  dr. 
Chytila  a  dr.  Luboše  Jeřábka,  aby  návrh  komisse  od 
místa  k  místu  ještě  doplnili  in  nátura. 

K  této  schůzi  in  nátura  jmenovaní  členové  komisse 
přibrali  i  pana  Klusáčka  a  doplnili  seznam  14  krásnými, 
opomenutými  domy. 

Detailně  hlasováno  ve  dvou  konečných  schíizích: 
dr.W.  \V.  Tomek  zvláště  dal  si  protokolovati  návrh  i  s  dů- 
vody, proč  má  býti  zachován  (ireenův  dům.  Dále  zasedali 
pp.  arch.  Zeyer,  ředitel  uměl.-prům.  musea  dr.  Chytil, 
arch.  Sochor,  konservatoř  J.  Herain,  za  Uměl.  Besedu 
sochař  V.  Schnirch  a  arch.  Martin,  dále  za  Křestanskou 
Akademii  Monsig.  I-ehner,  ze  sboru  obecních  starších 
p.  předseda  J.  V.  Novák,  Jindřich  Eckert  a  dr.  Luboš 
Jeřábek 

Tento  jednohlasně  přijatý  a  pracně  sestavený  ela- 
borát byl  pak  ku  schválení  předložen  městské  radě. 

Městská  rada  se  usnesla,  aby  elaborát  dán  byl  ku 
posouzení  1.  porotě  pro  plány  staroměstské  ra'inicc  a 
2.  komissi  technické.  — 

Porota  s  předsedou  Akademie  p.  Hlávkou  v  čele 
schválila  seznam  a  navrhla,  aby  připojen  byl  jako  přání 
Soupisné  komisse  k  podmínkám  konkursu. 

Rovněž  tak  na  přímluvu  inž.  p.  Richarda  Jahna 
učinila  i  komisse  technická,  v  níž  náhodou  tenkrát  za- 
sedli samí  technikové. 

Nuž,  i  tato  technická  komisse  schválila  podaný 
seznam  a  doporučila,  aby  byl  připojen  ke  konkursu  k  fa- 
kultativnímu použití. 

Pak  přešla  celá  tato  záležitost  do  městské  rady 
znova  —  a  tu  proveden  onen  nádherný  skok  přes  barriéru, 
jak  už  ji  k  tomu  vycvičili  osvědčení  mistři. 

Proti  Soupisné  komissi,  proti  usnesení  Poroty 
s  p.  Hlávkou  v  čele.  proti  Technické  komissi  vystoupil 
dr.  J.  S.  Novák,  člen  Staroměstského  klubu,  a  návrh! 
městské  radě,  aby  seznam  nebyl  podmínkám  konkursu 
přiložen  Naopak,  aby  celý  seznam  ihned  byl  vrácen 
Technické  komissi  k  náležitému  seškrtání. 
Mají  prý  tu  býti  na  některých  místech  zachovány  celé  ulice 
a  celé  řadv  domů,  čímž  se  stavební  ruch  poškozuje. 

Salto  mortale  provedeno:  návrh  přijat  všemi  proti 
2  hlasům. 

Ta  tam  kompetence  odborníků  —  návrh  laika  dra. 
Nováka  měl  tu  větší  cenu  a  účinek,  než  vůle  a  přesvěd- 
čení s  láskou  a  těžce  nabytými  vědomostmi  pracujících 
hlav.  Tolik  na  základč  bezpečných  informací. 

Při  vyřízení  nového  dr.  L.  Jeřábkem  stylisovaného 
protestu  proti  takovému  jednání  ozval  se  dr.  Podlipný 
v  stejném  smyslu  jako  p.  dr.  Novák. 

A  tu  znovu  ohříval  starou  a  už  dávno  odbytou  vý- 
mluvu, že  zájmy  o  Starou  Prahu  ve  většině  případů  by 
utrpěla  soukromá  práva  majitelů  realit.  — 

Při  vymáhání  e.xp rop riačního  zákona  pro 
assanačni  a  regulační  plán  nikdo  se  po  právu 
majitele  neptal!  —  Teď  najednou  je  svátostí  ol- 
tářní.  — 

Stavebnímu  ruchu  vedle  hájených  míst  ponecháno 
tak  široké  pole,  že  malé  procento  ohrožených  částí  není 
v  žádném  poměru  s  celým  territoriem,  kde  stavební 
ruch  má  pole  nejširší. 

A  musím  znovu  citovat  Š  364.  občanského  zákona, 
který  praví  výslovně:  »Práva  vlastnického  užívati  he  jen 
potud,  pokud  se  tím  ani  v  právo  jiného  nesáhá  ani  ne- 
vystupuje z  mezí  zákonem  vyměřených  proto,  aby  se 
obecné  dobro  zachovalo  a  zvelebovalo.*  — 


Ze  zájem  esthclický  nemá  u  nás  podle  práva  včt.íí 
ještě  ceny  a  významu,  než  všechny  zájmy  jiné,  je  vinou 
jen  ncdospělosti,  zanedbanosti  veřejného  života,  nezna- 
losti principů,  kterými  se  spravuje  a  žije  vzdělanější 
svět.  Tťnto  zájem  šířit  a  povznášet  nad  zájmy  jiné  jest 
také  vedlejším  úkolem  bojíi  za  Starou  Prahu.  —  Možné 
ztráty  jednotlivců  jsou  dočasné  a  lokální,  škody  na  Praze 
spáchané  j<ou  věčné,  nenahraditelné  a  tak  všeobecné, 
že  se  týkají  celého  národa.  Kolikrát  se  to  bude  ještě 
opakovat  ? 

Boj  zi  »Starou  Prahu«  byl  veden  za  jednu  prostou 
myšlenku,  kterou  pochopit  musí  i  duševní  chudák:  aby 
o  vzhledu  a  osudu  města  rozhodovali  lidé  vyššího  hl<!- 
diska,  lidé  odborně  vzdělaní,  s  jemnými  prsty,  bohatých 
znalostí  umění  i   světa. 

Nač  p.  dr.  Podlipný  vydal  Esthetiku  měst?  — 

Nač  ji  věnoval  upřímným  přátelům  Staré  Prahy? 

Z  různých  projevů  tisku  mohl  p.  dr.  Podlipný  vy- 
čísti, že  přátelé  Staré  Prahy  právě  proto,  že  ji  mají 
upřímně  rádi  -  věnování  pana  dr.  Podlipného  vzali  na 
vědomí  s  velikou  reservou  Nevěřili  pohnutkám,  které 
pan  dr.  Podlipného  k  publikaci  této  vedly,  třeba  fakt 
sám  přišel  velice  vhod.  Ušetřil  jiným  práce.  Dnes  po 
řeči  v  městské  radě  vezme  si  laskavě  p.  dr.  Podlipný 
věnování  zpět. 

Zní  jako  posměch  a  no  projev  lásky. 

Myšlenka  sama  původem  i  průběhem  tak  čistá  ne- 
zasluhuje,  aby  byla  takovým  způsobem  kompromittována. 

»Naši«  dobře  budou  vědět,  jak  na  všechny  tyto 
čáry  mají  odpovédít  při  volbách. 

To  jsou  ty  nás  nedůstojné  invektivy  —  kterými 
bojujeme  nejen  už  pro  Starou  Prahu,  ale  s  ní  i  proti 
jistým  smutným  úkazům  našeho  veřejného  života. 

Jsou  typy  českých  lidí,  kteří  jsou  naším  neštěstím, 
kteří  svým  slovním  a  jen  na  povrch  navlečeným  vlasten- 
čením budí  postrach  v  celé  intcUigenci  —  kde  kdo  nohy 
má,  prchá  od  takového  národního  ideálu  na  sto  mil. 

Ad  absurdum  musí  být  takovými  zjevy  přivedena 
celá  čestná  věc. 

Velké  ideály  mizejí,  zůstávají  jen  24hodinní  rekové. 
.A  těmto  24hodinným  nesmrtelníkům  národ  slepý,  hluchý, 
bez  citu  a  bez  rozumu  obětuje  nejkrásnější  svoji  bu- 
doucnost. 

Voilá  un  homme  politique.  — 

A  je-li  kdo  ještě  v  pochybnostech,  co  znamená 
takový  homme  politique  pro  celý  veřejný  náš  život,  zde 
má  látky  k  přemýšlení  nad  h  avou. 

Česká  autonomie? 

Diváky,  5.  září  1900.  Vil.  Mrštík. 

Ant.  Nečásek:  K  DRUHÉMU  VYDÁNÍ 
.POHÁDKY   MÁJE«. 

Vyjde-li  někde,  kde  žijí  v  šťastnějších  poměrech 
literárních,  kde  špinavé  proudy  politické  neubíjí  všechna 
jemnější  tykadla  a  zájem  pro  umění,  nějaká  kniha  o  dva- 
ceti, třiceti  vydáních,  není  to  nic  překvapujícího.  Ne- 
dávno přinesla  vynikající  revue  německá  krátký,  ale  po- 
učný přehled,  z  kterého  užaslý  český  čtenář  mohl  se 
poučiti,  jak  obrovskému  rozšířeni  a  mimořádnému  zájmu 
veřejnosti  těší  se  díla  vynikajících  autorů  německých, 
lediný  .Potopený  zvon*  Hauptmannův  dožil  se  pobád- 
kovéu  nás  cifry  čtyřiačtyřiceti  vydání!  U  nás  znamená 
událost,  když  dobrii  kniha  se  tiskne  ve  vydání  druhém, 
a  ty  šťastlivce,  kteří  tuto  událost  mohou  připoutati 
k  svému  jménu,  své  tvorbě  umělecké,  spočítáš  na  prstech 
jedné  ruky.  Je  vůbec  u  nás  jakási  nepochopitelná  nechuť 
k  dílům,  která  nesou  na  sobě  pečeť  čistého  umění.  Na- 
kladatelé i  obecenstvo,  to  široké  čtoucí  obecenstvo  sahá 
vždy   raději  k   lektuře,    která  má  daleko   k    umění,   ale 


•  dobře  se  čtc«,  Icktuře,  pro  kterou  Němci  vynašli  zna- 
menitý a  výstižný  termín  •Lesefutter*.  Stálo  by  za  práci 
sestaviti  diagram  duševní  stravy  českého  člověka  a  užasli 
bychom,  kolik  pídimuiických  existenci  literárních,  ubo- 
hých přištipkářů  pravé  literatury  tvoří  tabuli,  ku  které 
zasedá,  a  kolik  opravdu  vzácných  uměleckých  děl  ziistává 
nepovšimnuto.  Je  to  něco  podobného  jako  s  výtvarni- 
ctvim.  Člověk  z  nejlepší  společnosti,  který  by  vás  po- 
hnal před  soud  pro  urážku  na  cti,  kdybyste  mu  řekli, 
/e  je  nevzdělaný,  uvede  vás  bez  uzardění  do  svého  kom- 
fortního salonu,  jehož  stěny  »zdobí«  prázdné,  urážlivě 
banální  a  triviální  barvotisky.  Tento  nedostatek  jemněj- 
ších tykadel  a  distinkce,  kterými  tak  záviděiííhodně  se 
honosí  bourrioisie  jiných  národa,  která  zplodila  celé 
tisíce  a  tisíce  krásných  sybaritfi  ducha,  charakterisuje 
průměrného  našeho  inteligenta.  Je  proto  skutečnou  udá- 
lostí, když  český  nakladatel  může  oznámiti  druhé  vydání 
knihy,  jejíž  každou  stránku  ozařuje  čisté,  veliké  umění, 
jejíž  každá  řádka  vypráví,  že  byla  napsána  pérem  umě- 
lecky posvěceným. 

Mrštíkova  »Pohádka  máje«  patří  nejnověji  k  těmto 
vzácným  zjevům  literárním.  Když,  tuším,  před  deseti 
lety  v  prvním  čísle  nového  ročníku  >Světozora«;  objevily 
se  první  takty  této  podivuhodné  zladěné  písně  mládí  a 
lásky,  měl  za  sebou  její  autor  už  minulost  hodnou  všeho 
respektu.  Ale  číslo  od  čísla,  pokračování  od  pokračování, 
jak  »Pohádka«  vycházela,  rostlo  překvapení,  jež  stupňo- 
valo se  v  radostný  ližas.  Autor  rozbil  konvenienční 
pojem  povídky.  Na  místě  spletitých  a  napínavých  vari- 
antů dějových,  které  pořád  ještě  se  považovaly  za  první 
podmínku  povídkové  tvorby,  vvbral  si  postavy  pouze 
dvou  mladých  lidiček,  mladého  větroplacha  studenta  Ríšu 
a  půvabnou  postavu  Helenky,  dítěte  prostého  morav- 
ského venkova.  Ale  co  z  tohoto  prostého  sujetu  vykřesal, 
jaké  bohatství  barev  snesl  na  tvto  dvě  postavy,  s  jakou 
hýřivou  nádherou  podmaloval  jejich  pozadí,  v  tom  vý- 
tvarnickém,  malířském  oživení  každé  stránky  bylo 
znáti  lví  spár,  jemuž  předurčeno  státi  v  čele  umělecké 
prosy  české. 

Užil  jsem  schválně  slov  o  v  ýt  v  arnickém,  ma- 
lířském oživení,  protože  V.  Mrštik  je  v  první  řadě 
mistrem  slovního  koloritu.  Jeho  postavy  a  prostředí  ne- 
jsou kresleny  ostrými  rvsy  jako  u  jiných  prosaiřtů.  Už 
na  př.  od  svého  bratra  Aloisa  Mrštíka,  rovněž  umělec  do- 
konalého, liši  se  autor  !»Poliádky«  zálibou  v  žhavém 
koloritu,  v  bohatství  a  pestrosti  barev,  které  nanáší  svým 
štětcem  na  plátno  s  obdivuhodnou  bravurou  Jsou  stránky 
v  jeho  románech  a  povídkách,  kde  přímo  cítím  ra- 
dostné opojení,  jež  autor  sám  zakoušel  z  barvy  slova, 
obrazů  vět.  Mně  osobně  právě  je  tímto  výtvarnickým 
smyslem  tak  milý,  tou  radostí  ze  života  a  jeho  pestré 
barvitosti,  jako  právě  pro  tvto  vlastnosti  obdivuji  mistry 
renaissance.  Neváhám  zde  vysloviti  názor,  že  v  naší  litera- 
tuře najdeme  málo  tak  robustních  per,  jako  je  ono,  které 
psalo  "Pohádkut  a  »Maryšu«.  I  v  tomto  dramatě  slová- 
ckém, pravém  pro  ličin  divadelní,  najde  citlivý  čtenář 
snadno  ona  místa,  která  maloval  Vilém  Mrštik  svým  ba- 
revným štětcem  vedle  ostře  lcptan\'xh  kontur,  ve  kterých 
pozná  ostré  charakterisující  péro  bratra  Aloisa. 

Tato  záliba  v  malířském  živlu  charakterisuje  vůbec 
Viléma  Mrštíka  nejvíce  a  činí  z  něho,  myslím,  ojedinělý 
zjev  v  naší  literatuře.  Stačí  přečísti  si  některé  partie 
z  »Pohádky«,  kde  líčí  venkovské  prostředí,  nebo  krásné, 
svou  barvitosti  uchvacující  pasáže  ze  i>Santa  Lncia«,  kde 
líčí  pohledy  na  Prahu,  abychom  poznali,  jakvch  odstínů, 
jakého  bohatství  barev  jest  schopno  toto  péro.  Anebo 
přečtěme  si  cestovní  úryvek  z  cyklu  •Jak  já  rád  jezdím!« 
Tam  žije  a  zpívá  všechno  živými  barvami.  Krajina,  lidé, 
to  vže  stojí  tu  stopeno  v   podivuhodném    bohatství  ba- 


revném. Je  to  krajinář  imprcssionista,  který  k  nám  pérem 
mluví  v  těchto  cestovních  obrazech. 

Toto  mistrovství  krajinářské  vystupuje  také  v  plné 
sile  a  kráse  v  ^Pohádce*,  kde  je  přímo  symbolicky  pod- 
malovaným pozadím  pro  prostou  historii  dvou  mladých 
srdcí,  kde  krásná,  opojivě  malovaná  příroda  se  promítá 
sporým  dějem  románovým.  Jasné  žhavé  slunce  se  klene 
nad  touto  pohádkou,  čisté  modré  nebe,  podobno  těm 
mladým  duším,  které  v  zátiší  moravského  venkova  žiji 
první  kapitoly  románu  tak  starého  jako  svět,  ale  vždycky 
nového  novými  svěžími  odstíny.  Dnes  vychází  »Pohádka 
máje«,  tato  kniha  malířská  na  český  trh  literární  v  dru- 
hém vydání  Jistě  k  zadostučinění  všech,  kdož  jsou  u  nás 
pyšni  na  knihy  opravdu  umělecké.  Nejde  tu  jen  o  tento 
případ,  o  autora,  který  má  krásné  hrdé  vědomí,  že  po- 
malu rostou  zá>tupy  těch,  kteří  rádi  naslouchají  slovům 
opravdového  básníka,  chutnají  dílo  skutečného  umělec. 
Druhé  vydání  to  je  potěšlivým  zjevf-m,  že  i  u  nás,  kde 
všechno  je  ubito  terrorem  zbouřených  vášní,  kde  veřejný 
tisk  svědomitě  se  přičiňuje,  aby  český  život  naplnil  ře- 
vem politických  a  jiných  agentů  a  změnil  ho  ve  velkou 
stoku  triviálních  hesel,  počíná  seřaďovati  se  šik  těch,  do 
jichž  duší  nevnikly  dosud  miasmv  této  specielně  české 
»kravalistiky«,  jak  to  Mrštik  dobře  kdysi  pokřtil,  ale  kteří 
dovedou  se  ještě  v  tichém  osamocení  těšiti  a  opíjeti 
knihou  uměleckou.  A  tou  je  »Pohádka  máje«  každou 
stránkou,  každým  řádkem! 

LITERATURA. 

Sienkiewicz  podmanil  si  konečně  Francii.  Velký 
romanopisec  polský  po  svých  triumfech  v  Anglii,  Itálii, 
Americe  dosáhl  nyní  v  Paříži  takového  úspěchu,  jaký 
snad  dosud  nedocílil  u  francouzského  obecenstva  žádný 
cizí  autor.  Překonal  úspěchy  Dick3nse  i  Turgeněva  a  Tol- 
stého,  neboť  jeho  román  sOuo  Vadis«  vyšel  již  ve  stém 
vydání  nákladem  >Revue  blanche«  a  jiný  jeho  román  do 
frančtiny  přeložený:  »Bez  dograatu«  za  několik  dní  rozešel 
se  v  deseti  vydáních.  Tak  polský,  do  nedávná  jen  v  úzkém 
pařížském  kruhu  literárním  matně  povědomý  spisovatel 
stal  se  na  knižním  trhu  soupeřem  nejčtenějších  romano- 
pisců francouzských  Zoly  a  Paul  Boiirgeta. 

Pro  zajímavost  cituji  dva  hlasy  umělecké  kritiky 
francouzské  o  Sienkiewiczovč  románu:  »Ouo  Vadis«  — 
položíme-li  je  vedle  sebe,  dojdeme  k  velmi  zábavné  kon- 
klusi,  asi  k  podobné,  která  Zolovi  kdysi  diktovala  prudký 
článek  o  kritice  z  jeho  »Une  campagnc*.  Jemný  a  ralfi- 
novaný  poeta  a  kronikář  Jean  Lorrain  v  »Le  Journalu« 
14.  srpna  t.  r.  ve  své  causeristické  rubrice  »Pall-Mall- 
Semaine«  nadšeně  se  rozepsal  o  Sienkiewiczové  »0uo 
Vadisí,  který  nazval:  vnejkrásnější  a  zajisté  nejmohut- 
nější a  nejsilnější  studie,  jaká  kdy  byla  napsána  o  Římu 
('ésarů,  nádherná  a  hemživá  freska  doby  neronské  .  .« 
Básník  Lorrain,  který  je  bojovným  obhájcem  umění  a 
poesie  nových,  nejmodernějších,  rozplývá  se  obdivem 
nad  stránkami   románu  Sienkiewiczova. 

Zcela  jinak  přijala  Sienkiewiczův  román  pí.  Rachilde, 
která  representuje  sice  krajní  křidlo  moderní  kritiky 
francouzské  v  revui  »Mercure  de  France*,  ale  mnohdy 
bývá  shovívavá  k  nejběžnějším  výrobkům  literárním. 
Odbyla  »Ouo  Vadis«  jako  banální,  konvencionelní  nudný 
román,  který  nevyniká  nad  knížky  a  la  »Fabiola  neb 
kostel  v  kaťakombách<,  jaké  se  rozdávají  ve  školách 
hodným  dívkám.  Buď  velkolepá  freska  a  nejkrásnější 
studie  césarského  Říma  nebo  ubohá  knížka  pro  slečinky  — 
a  tyto  dva  tak  naprosto  protichůdné  úsudky  vyslovili 
dva  autoři  dosti  sobě  blízcí  ve  svém  raffinovaném  este- 
tismu.  —  a  — 


Pfedpláci  se  pro  Prahu:  na  čtvrt  léta  zl.  1-20  (K  2-4m.   na  pSl  léta  zl.  2-40  (K  4-SO), 

na  celý  rok  zl.  4-SO  (K  P-60).  Poštou:  na  čtvrt  léta  zl.  1-25 

(K  2-50),  na  půl  léta  zl.  2-50  (K  5-— ),  na  celý  rok  5  zl.  (K   ]«—).  —  Sešitové   vydán 
Cena  sešitu  20  kr.  (40  hal.)  —   Patislc  původních   práci   se  vyhrnzuje.   —    Dopisy  administi 

i  (o  dvou  číslech)  vychází  při  každém  druhém  (sudém)  čísle. 

raci   »Lumíra«  budtež  adresovány:    Časopis  »Lumír*,  Praha, 

Karlovo  namésti  č.  34.  —  Listy  přijímáme  jen  frankované.  —  "Lumir 

>  vychází  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 

Redaktor  Václav  Hladík.  —  Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Olto.  —  Tiskem  České  grafické  společnosti  »Unie«  v  Praze. 


LUMlR 

Ročník  XXIX. -    26.  října  iqoo.    *    Číslo  4.   .» 


Norilaii. 


Jan  Žeranovský: 

MÁNŮM  Prof.  Dra.   EDUARDA  ALBERTA. 

PYRAMIDY.  ''"^"'  SpU^V  viclSr  Hujn-ukt 

l\od  náš  byl  pyramidou  s  dvčma  hroty.  Ty  vědy  rek,  on  mistr  slavné  noty 

či  lépe:  chrámem,  nad  néjž  dvé  čni  věži:  jste  čněli  v  géniů  dvou  zářné  spřeži 

Ty  s  pěvcem  Colonny,  dva  velcUněži,  nám  nad  žitim,  kdo  kmitne  ples  jen  stěží, 

jste  nejvýš  nad  jařmo  se  vzpjali  hmoty.  v  nadzemskou  výši,  oba  »Diis  voti«. 

Sklán  bleskem,  hrote  obří  pyramidy, 

čníš  přec  nám  dál,  v  zrak  strmí  nám  Tvé  rysy 

jak  vojům  Gallů  u  Gizehu  kdysi. 

A  víc  než  je  nás  vznese  z  naši  bídy 
vzhled  k  Tobě,  neboť  ve  Tvé  hlavě  z  žuly 
vše  divy  prasvěta  se  v  soulad  tulí. 

K    BOHU. 

ÍXdyž  na  dno  věd  všech  vstavil  svoji  nohu.  Od  lancetty,  již  zbrolil  v  mrtvol  stohu, 

a  pronik"  duchem  svým  vši  hrůzu  zmaru,  zrak  jeho  vzhlédl  v  nadpozemském  žáru, 

což  div,  že  odvrátiv  se  od  hmot  tvarů  stín  Smrti  stále  s  Věčným  Žitím  v  páru: 

vznes'  v  svaté  úctě  mysl  svoji  k  Dohu  ?  zda  mohlo  to  mu  jinou  vštípit  vlohu  : 

Tak's  mohutný.  Ty  obře  z  krve  naší, 
jak  Michel  Angelo,  všech  věků  kníže, 
s  nímž  stejný  jas  Tč,  stejná  sláva  víže. 

Svých  od  mrtvol  a  balvanů  v  svět  krasší 
i  on  vždy  spěl  a  v  jeho  lásku  velkou 
mu  sláva  Boží  byla  těšitelkou. 

KŘÍŽ. 

1  y's  vztyčil  jej  své  villy  na  temeni.  Zvěd  peci  vysoké  —  kol  Babel  v  hřmení 

zkad  nejdál  v  šírý  kraj  se  blaže  bělá,  sem  spěFs,  kde  mládí  snům  se  otevřela 

neb  duch  Tvůj  syt  jsa  věd  sublimnich  zcela  Tvá  duše,  na  níž  ciziny  tříšť  lpěla, 

chtěl  oddechnout  si  v  zbožném  roztouženi.  zde  našla  klid  i  blahé  zapomnění. 

A  v  duchu  zřini  Tě,  jak  jsi  —  k  lásce  zrozen, 
ne  k  vědě  zde,  však  k  lidem,  k  české  zemi, 
v  svit  luny  kráčel  v  slávě  svojí  němý. 

Zřím  obří  stín  Tvůj,  světlem  jejím  hozen 
jak  k  patě  kříže  velký,  děsný  paď 
a  Kristus  Tobě  sladce  kynul  snad  .  .  . 


OD  RAKVE  ALBERTOVY  MOMMSENOVI. 


1  y  vědce  tvrdý,  jako  korýš  vrytý 
v  žluť  pergamů  o  ^slavnét  pěsti  Rima, 
jenž  svoji  po  němečku  též  tak  třímá, 
zda  roven  jsi  Mu  duchem  svým  a  city? 


Zda  jednostranným  zkumem  všecek  zpitý 
—  zkum  pěsti  špalkovité,  pravím  zpříma  - 
smíš  přiblížit  se  k  Němu,  který  jímá 
v  své  duši  evangelia  vše  svaté  svity? 


A  rci,  když  ve  svém  bludu  vytržené 
svých  nad  mocí  jsi  napřáh'  na  nás  pěstí, 
bys  zkusil,  kterak  česká  lebka  chřestí : 

a  stanuťs,  vědec  rváč  tak  v  světa  scéně, 
zda  byl  bys  nechal,  plně  pud  svých  davů, 
ji  na  Jeho  též  padnout  drahou  hlavu? 


BARBAR. 


/\h,  v  nás  zří  barbary  jen  Vindobona, 
ač  z  kyklopské  jen  naší  práce  tyje, 
jak  svalů,  mozku,  z  našich  šťáv  jen  žije, 
rod  náš  jí  věky  hradby  službu  koná. 


Však,  Rahab  dějin,  v  rozkoš  hned  je  sklonná, 

když  velký,  silný  v  bok  jí  páži  vije 

a  v  drtícím  svém  objetí  ji  skryje, 

pak  nyjíc  vzdá  se  mu  jak  kořist  vonná. 


Alberte!  Krásný  barbare  náš  český, 

jak  stanuKs  před  ní  brněn  všecek  zlatem, 

meč  plamný  v  pěsti!  Jak  se  vzdala  chvatem! 

Jak  plály  vstříc  Ti  jejích  zraků  blesky, 
když  jako  Brennus  ve  forum  jsi  vtrhl 
a  český  meč  svůj  hromně  do  vah  vrhl! 


Gabriela  Preissová: 


LABUTÍ   PÍSEŇ 


I  a  její  zbj^tečná  starost  Kajta  nepodráždila. 
*  »Bude  již  všechno  v  pořádku  — «  řekl  jen 
mírně.   »A  co  je  u  vás  nového  ?« 

»Ten  týden  přijela  Stázka  z  Celovecké  školy 
na  vagace.i 

»Však  už  jsem  ji  dlouho  neviděl.  Tak  jak 
pak  se  na  cviku  hezky  spravila?  Je  tlustá ?« 

»To  zrovna  ne  —  ale  je  hezky  bílá  a  taková 
ze  všech  stran  šikovná. « 

»No  Pánbůh  nám  ji  požehnej  — <  popotáhl 
Kajt  hospodářovu  nejstarší  dcerku  jakoby  do  své 
rodiny;  »však  si  také  s  ní  pořečňujeme.*  A  ne- 
chtěje se  již  déle  zdržovati,  bral  se  dále  do 
dvora.  Kabela  jej  zrovna  u  cíle  počala  již  tížit 
na  rameně,  člověk  se  již  jěn  těšil,  až  ji  odhodí 
a  posadí  se  ku  své  milé  práci. 

Na  dvoře  pod  košatým  ořechem  zočil  sta- 
rostu Obírá  s  jeho  známou  opelichanou  vestou 
ze  zeleného  manžestru.  Tlustý  pantáta  seděl  tam 
jako  školák,  bez  dýmky  a  bez  sklenice  s  městem, 
dlaně  na  kolenou,  poslouchal  tak  pozorně  říkání, 
jež  mu  pocvičená  dcerka  Stázka  předčítala,  že 
ani  neměl  času  na  slušně  zdravícího  ševče  něco 
zavolat. 


KORUTANSKY   OBRÁZEK. 
Pokrač. 

Kajt  chtěl  se  zastaviti  s  poznámkou,  která 
by  se  zrovna  tak  hodila:  !•  Hřeje  to  sluníčko  už 
až  nazbyt,  nejlépe  je  nehýbat  se  z  chládku  — « 
ale  zarazil  se  v  celém  svém  troufání,  když  si 
přehlédl  to  povyrostlé  děvčisko,  Stázku.  Seděla 
si  pod  ořechovou  klenbou  v  růžových  šatech,  na 
hlavě  majíc  nějakou  roztáhnutou  stužečku  a  tře- 
pení vlasů  do  čela  —  byla  to  starostova  Stázka, 
ale  člověk  by  jí  ani  nepoznal  . .  . 

A  přede  vším,  co  mu  nebylo  dobře  známé, 
ztrácel  Kajt  rázem  svou  šťastnou  jistotu  i  volný 
dech.  Nebožtík  mistr  Krbet  sebral  jej  dvakráte 
s  sebou  do  velkého  města  Celovce,  ale  pokaždé  se 
tam  Kajtovi  zdálo,  že  šlape  nějak  mimo  šňůrky, 
kde  se  smí  chodit,  a  řady  domů  vedle  sebe  sraže- 
ných jakoby  mu  zastavovaly  rozhled;  tak  po- 
úzkostlivěného  již  jej  ani  netěšilo  na  veliká  okna, 
výklady  a  cizí  kostel  se  dívat;  oddechl  si  zase 
teprve,  když  se  vraceli  v  tu  stranu,  kde  se  by- 
strému a  toužícímu  zraku  vlny  Miklavských  hor 
ještě  neztrácely  .  .  . 

Tuše  již,  že  se  za  takového  popleteného 
dojmu  s  vhodnými  slovy  neshledá,  vtáhl  se  Kajt 
již  raději   po  pěti   schůdkách  do   zvýšeného    pří- 


zemku  obytného  stavení  a  zamířil  nejpevnější  dů- 
véroti  do  kuchyně.  Tam  bylo  od  otevřeného  krbu 
plno  kouře,  u  stropu  se  z  něho  vznášela  celá 
oblaka ;  ale  Kajtovy  oči  si  v  takovém  domácím 
ovzduší  ihned  jasně  vylouply  celou  postavu  staro- 
stové, která  hlavu  iriajíc  opatřenou  šátkem  i  klo- 
boukem, pražila  na  kovaném  rendlíku  pohaiičici 
a  svářela  ještč  přitom  na  ohništi  obsah  dvou 
hrnečků. 

>Pochválen  Pan  Ježíš  Kristus !«  pozdravil  ji 
Kajt  tak,  jak  se  jí  to  nejlépe  líbilo. 

»Až  na  věky  věků  v.  Vítám  tě,  ševče  — « 
ozvala  se  mírnč  hospodyně  tykajíc  Kajtovi  již  ze 
zvyku  jako  všem  svým  příživníkům.  "Přišel  jsi 
již   na    posezení,   nebo   tu  jdeš  jen    tak  kolem  .?♦ 

Kajt  odhodil  kabelu,  zamnul  si  ruce  nad  vťiní 
slaniny,  kterou  tu  někde  na  blízku  vycítil,  a  svižně 
odvětil:  >Když  už  jsme  přišli,  pustíme  se  vesele 
do  práce  — »  a  teprve  nyní  zočiv  drobného  sta- 
rostova synka  na  stoličce  pod  misníkem  zobají- 
cího hrstkama  maliny  z  hrnečku,  pozvedl  bosé 
klouče  do  výše  se  slibem:  'Ušijeme  ti  vysoké 
boty,  aby  hodně  dupaly !« 

Matka  odvětila  za  chlapce:  »Ten  by  nejraději 
chodil  bos,  milý  ševče;  jak  ho  obujeme,  už  na- 
říká, že  ho  obuv  tlačí,  a  pronás  eduje  steskem 
tak  dlouho,  až  jej  zase  vyzujeme  « 

Kajt  poklepal  hochovi  s  hrdou  troufalostí 
na  rameno:  »Ode  mne,  můj  zlatý  — «  a  teď  již 
ziimyslně  mluvil  jen  v  jednotném  čísle  —  »ode 
mne  obuv  nikdy  netlačil* 

•  Nejdříve  mi  musíš,  ševče,  spravit  moje  sou- 
kenné šlapky  — «  rozpomínala  se  hospodyně  ku 
podivu  spíše  na  pozemské  věci  než  na  vévodí- 
cího dnes  v  nebi  patrona  —  »tahám  je  už  jen 
tak  na  prstech  a  přece  je  mám  ráda,  že  si  v  nich 
tak  po  domácku  nejlépe  pohovím.  »Běž  se  tedy 
již  raději  rozložit  se  svými  krámy  do  ratejny, 
tu  máš  šlapky  (vyzula  si  je  levičkou,  pravicí 
nepřestávajíc  míchat  pohančicí)  a  hleď,  aby  byly 
do  večera  hotovy.  Pošlu  tam  za  tebou  sklínku 
městu. « 

Kajt  sice  očekával  důstojnější  začátek  —  sou- 
kenné střevíce  byly  koupeny  někde  z  jarmarku, 
a  díval  se  na  takovou  stvůrku  trochu  pohrdlivě  — 
nicméně  pro  dobrou  vůli  poslechl.  O  zásobě  kozí 
a  rozvrhu  díla  bylo  beztoho  třeba  si  pohovořit 
se  starým  pantátou,  který  měl  tuto  říši  vždycky 
na    starosti.   Musil    se  jen  ještě    na  něho  zeptati. 

»Šel  se  podívat  na  louku  s  vnučkou  Na- 
nynkou;  to  víš,  ševče,  že  tu  má  ze  všech  dětí 
nejradší.' 

Kajt  pokývl  již  jen  v  myšlenkách,  že  to  ví, 
a  sbíraje  kabelu  putoval  se  svou  první  prací  do 
ratejny. 


Vedle  v  komoře  našel  všechno,  co  mu  bylo 
k  řádnému  stanu  potřebí;  stolek,  verpánek,  opálku 
s  kopyty  a  všelikými  okrajky  kožf,  jež  tu  zanechal 
v  svatojosefském  čase.  Sbíral  a  snášel  si  to  všecko 
s  úmyslným  klidem  rozumného  člověka,  který 
dovede  takové  malé  stíny  dne,  jako  bylo  potkání 
s  čeledínem  Jakubem,  a  dětinská  lež  staro.stova 
kloučete,  že  jej  Kajtova  obuv  tlačí,  i  to,  že  sta- 
rostova náhodou  zapomněla  na  jeho  dnešní 
svátek  —  jednoduše  přehlížet. 

Konečně  si  vysvlékl  kazajku  a  navléknuv  šíji 
do  tkalounu  plátěné  zástěry,  posadil  se  a  s  tvrdým 
povzdechem  se  pustil  do  správy.  »To  by  měla 
býti  spíše  rýpačka  pro  krejčího  — «  ošklíbl  se 
s  malou  vážností  pro  toto  řemeslo,  pak  ale  lípaje 
a  sešívaje  již  svědomitě  a  trpělivě,  počal  se  ba- 
viti po  zvyku  v  samotě  broukavou  písničkou, 
kterou  si  za  mladších  let  jednou  sami  sestavili 
s  uhlířem  Martinkem: 

"Pavouk  jal   muchu,  jeden  pán, 
pavouka  ťuhík,  vět.ší  pán, 
ťuhíka  ostříž,  jinší  pán, 
ostříže  orel,  velký  pán. 
Duli  duli  duli  jám   — 
nevěříš-li,  jdi  tam  sám    .  . 

Orla  jal  mládec,  jeden  pán, 
mládce  zas  milá,  větší  pan, 
milou  pan  páter,  jemnostpán, 
k  jinému  připjal,  jinší  pán. 
Duli  duH  duli  —  jám  — 
druhý   Ijyl  vždy  větší  pán. 

A  je  ten  slimák,  drobný  pán, 
v  pokraji  cesty,  malý  pán, 
jen  ten  všem  ušel,  žádný  pán, 
a  svět  ho  těšil   —   nebyl  pán! 
Duli,  duli,  duli  —  jám 
nevéříš-li,  jdi  tam  sám  . .  .« 

Kajta  vyrušil  starý  Obír,  veda  za  ruku  svého 
věrného  přívěska,  plavovlasou  vnučku. 

To  by  Kajta  bylo  již  potěšilo,  rozumně  si 
s  výminkářem  pohovořit  a  Nanynku  zatahat  za 
tenký  copánek;  měl  beztoho  zase  pro  tento  he- 
boučký ozlacený  pramínek  nachystanou  a  ve  své 
kabele  pečlivě  v  papíře  zabalenou  zelenou  stu- 
žečku  k  okrase  —  ale  za  těmito  dvěma  milými 
dušemi  vklouzla  do  ratejny  pocvičená  a  pone- 
známčlá  Stázka ;  majíc  ruce  schovány  vzadu  za 
pasem  přihýbala  hlavu  —  Kajt  již  zatušil,  že  si 
jej  chce  jen  prohlížet  —  as  těmi  zedranými 
šlapkami  v  rukou  připadal  si  před  tím  bystrým 
pohledem  dorůstajícího  děvčiska  tak  nějak  po- 
nížený ... 

Musil  šlapky  schovat  do  klína  a  rozpačitě 
jen   hladit  okraj  stolku.  Pokrae. 


%     %     lir     ^     ií 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN  VOLDAN, 


Api-oto  musíte  uznat,  že  od  let  šedesátých  vy- 
konali naši  advokáti,  sedláci,  prům)'-slníci  i  bez 
té  vyšší  kultury  velmi  mnoho  a  za  daných  po- 
měrů jejich  praktické  zkušenosti  pomohly  nám 
více,  nežli  by  nám  prospěl  nejdůkladnější  ně- 
mecký profesor  nebo  nejvzácnější  politický  pio- 
fessional  anglický,  kterého  již  \e  škole  a  v  uni- 
versitě Oxtordské  cvičí  a  dresírují  pro  politiku 
a  veřejný  život  jako  čistokrevného  hřebce  pro 
dostihy,«   pravil   Voldan. 

.Voldane,  ty  jsi  vůbec  diplomat  a  opti- 
mista jako  Voltairův  Panglos.  Co  pak  nejsme 
dosti  zkrachováni  na  všech  stranách?  A  on  si 
řekne    »za    daných    poměrů«.    Jaká    to    protivná 

fráse ! « 

A  Bulíř  klepl  sklínkou  o  stul  a  zadíval  se 
oknem  na  promenující  po  ulici  Ovocné. 

Několik  mladíkii  hlučně  se  vhrnulo  dveřmi 
a  posadili  se  k  oknu  a  kritisovali  kolemjdoucí 
ženské.  Dali  si  nejostřejší  nápoje,  pili  gin  a  koňak, 
mluvili  a  odplivovali  jako  kočové,  a  bujná  radost 
života  fysického  věnovaného  jen  sportu  a  požitkům 
kypěla  v  krvi  jejich  souměrných,  vycvičených  těl. 
Kruliš  s  opovržením  svraštil  obočí  nad  svýma 
unavenýma  očima. 

Bulíř  postřehl  jeho  pohled  a  usmál  se:  »Ka- 
maráde,  tahle  mládež  není  o  nic  horší  nežli  ta, 
z  které  jsme  vyšli  my.  Aretino,  pamatuješ  se,  co 
jsi  všechno  prováděl  ve  svém  nemravném  životě 
studentském^  dříve  nežli  jsi  se  stal  umravňovatelem 
národa  českého,  jemuž  kážeš  mravnost  konser- 
vativní,  liberální,  pokrokovou,  klerikální,  podle 
toho,  jak  se  ti  to  dá  »za  daných  poměrů «,  a  v  re- 
dakci, kam  jsi  se  právě  přestěhoval  .  .  .« 

Kruliš  ukryl  obličej  svraštělý  a  zamračený 
za  sklenku  na  dno  rázem  obrácenou,  když  pak 
ji  odiíal  od  úst,  pohrával  mu  kolem  úst  rozechvěný, 
nucený  úsměv. 

»No  . . .  no  . .  .  Bulíři,  v  tomto  ohledu  si  ne- 
máme co  vyčítati.  Ovšem  ty  jsi  básník  a  můžeš 
si  dovoliti  fantasie  a  rozmary  nedůsledných  lidí, 
ale  já  jsem  novinář,  otrok  stran  a  Udí,  to  je  něco 
jiného.  Moje  nedůslednosti,  často  vykoupené  bo- 
lestným zklamáním  a  krutými  zkušenostmi,  jsou 
proradou,  a  lecjaký  politický  lajdák,  kterého  jsem 
vytáhl  za  uši  z  králičího  doupěte  a  udělal  z  něho 
něco,  tvora  vlivuplného,  papouškujícího  mé  články 
a  mé  myšlénky,  odváží  se  po  mně  ušklíbnouti  se . . .« 
sDobře...  dobře...  rozumím,«  odpovídal 
spěšně  Bulíř,  » ostatně  proč  jsi  do  toho  lezl  .  .  . 
To  víš  ty  i  tuhle  Voldan,  že  se  na  ty  věci  dívám 
velmi  lehkomyslně  a  s  vysoká.  Mně  jsou  všechny 
strany  stejně  dobré  jako  špatné.  Programy,  zásady 


mají  všechny  velkolepé,  ušlechtilé,  ideální  —  ale 
jak  ubohé  krámky  jsou  za  těmi  pyšnými  firmami, 
jaká  brynda    a    ocet    za    těmi    vignettami !    Podle 
mého  náhledu  nám  může  pomoci  jen  jednotlivec . . . 
muž  . . .  muž  geniální,  vůdčí,  silný  ...   a  pro  toho 
bych  šel    do    ohně,    tomu    bych    byl  věrným.... 
«Hm...  silný  muž  . . .«   zahučel  Kruliš. 
'Snad  přijde,«   zvolal  ironicky  Bulíř  ...  >snad 
již  přichází .  .  .  snad  již  je  před  branami!*  a  dodal 
vesele:   »Na  zdar  VoldanoviU 
Tři  sklínky  zazvonily. 

Kruliš  obrátil  se  k  Voldanovi,  který  po  celý 
hovor  obou    mužů    péra    naslouchal   jen    netečně 
a  díval  se  do  ulice,    jakoby  toužil  někoho  uzříti. 
»Četl  jste  již    »Hlas  liduř« 
>- Nečetl  « 

Žurnalista  vyňal  z  kapsy  složené  číslo  novin. 

Okázal  na  článek  tužkou  zaškrtnutý:   »Podí- 

vejte  se  na  to  . . .  je  to  velmi  sprosté,  ale  bohužel 

i  hloupé.   A  to  je  velmi   nepříjemné   poslouchati 

hloupé  nadávky.*: 

Voldan  lhostejně    nahlédl    do    orgánu  svého 
protikandidáta. 

Přelétl  rychle  řádky  vášnivě  a  posměšně  psa- 
ného článku. 

.Vytančená  celebrita  .  . .  salonní  socialista  .  .. 

štrébr  .  .  .  politický  sportsman  . .  .  nový  poslanecký 

eunuch  paši  WoUnera  ...»  _ 

Před  očima  mu  kmitaly  nadávky,  silná  a  drsná 

slova.    Slyšel    jich    mnoho    již    a    často.    Poznal 

útočný  a  udýchaný  sloh  Vandasův.  Viděl,  že  Kruliš 

se  na   něho    dívá  po  straně  a  pevně    ovládl  rysy 

svého  obličeje.  ,       ,   .    - 

Ale  přece  škubl  obočím  a  sevřel  zuby,  když 

na  konci  článku  četl  nejnáruživější  odstavec,  kde 

pisatel  citoval  Voldanovy  spisy  a  články  o  otázce 

sociální,  psané  za  jeho  studií   v  Paříži,  kdy  *ko- 

ketoval    frivolně    s  velkými    ideami,   jež    cynicky 

zapřel,  jakmile  chtěl  se  dostati  ke  žlabu  kariéry...* 

Lehce  pobledlý  vrátil  Krulišovi  noviny. 

»To  je  .  .  .  co  tomu  říkáte.?* 

Voldan  pokrčil  rameny  a  zavolal  sklepníka. 

Pak    spěšně    se    rozloučil  s  oběma  přátely  a 

odjel  fiakrem  domů  na  Malou  Stranu. 

III. 

Když  Voldan  odpoledne  vešel  do  předsíně 
bytu  doktora  Bílka  a  odkládal  svrchník.  zpozo- 
roval na  věšáku  pouze  širák  sochaře  Makovce 
a  jakýsi  cylindr  velmi  lesklý,  nový,  jemu  nepo- 
vědomý,  k  němuž  si  nedovedl  domyslit  nijakou 
známou  hlavu. 


jak  se  chystal  vejíti  do  salonu,  zadržel  jej 
z  kuchyně  vlídný  a  dflvěrný  hlas  ženský: 

•  Doktore  —  pane  Voldane,  počkejte!  A  ne- 
koukejte se  na  mne  —  musila  jsem  sama  sar- 
delové  máslo  na  housky  připravit . . .  Jen  chviličku 
ještě. «  jemný  a  lahodný  hlas  vyzněl  skoro  jako 
v  popěvku  dětském  a  úsměvném 

Voldan  poohlédl  se  v  zrcadle,  přihladil  vous, 
zapjal  černý  redingot  velmi  elegantně  přiléhající 
k  jeho  útlé,  svižné  postavě. 

•  Tak,  tu  jsem!« 

Paní  Bílková  stiskla  mu  ruku  něžně  a  přá- 
telsky, jak  její  ruku  nesl  ke  rtům. 

A  hovořila  vesele: 

>To  jste  hodný,  že  jste  přišel.  Mám  z  vás 
radost.  Gratuluji  vám.  Již  jsem  myslila,  že  zhrdáte 
mými  čtvrtky  a  zapomínáte    na    své  přátely  .  .  .« 

•  Skutečně  v  posledních  týdnech  jsen  nemohl. 
Víte  přece,  co  to  znamená,  milostivá  paní,  taková 
volební  mela,  víte  to  podle  svého  muže,  co  to  je, 
několik  neděl  potloukat  se  na  venkově,  od  schůze 
ke  schůzi  .  . .« 

»Vím,  vím...  nehněvám  se  proto  navás...« 
Pohladila    mu    ruku    svou    hebkou,    měkkou 
dlaní. 

'Koho  tam  máte?«   okázal  Voldan  na  dvéře. 
»Ah,  skoro  nikoho.  Makovec  .  .  ." 

•  Ovšem,  ten  nejvěrnější.* 

Pani  Bílková  otevřela  dvéře  do  jídelny: 
»Sem  pojďte.  Chci  s  vámi  p:ir  slov  promluvit. 
Tam  hraje  slečna  Mina  Havlenová  —  tu  chvilku 
se  budou  bavit  i  bez  nás  ...  A  co  vy,«  zapjala 
se  v  něj  ostrým,  ale  rozveseleným  pohledem,  »máte 
s  tím  IMakovcem.'"'  Postoupila  do  prostřed  jídelny 
k  širokému  stolu  se  dvěma  vásami  japonskými, 
v  nichž  plápolaly  bizarrní  květy  orchideí. 

Otočila  se  pak  lehce  jako  v  tanci  a  dodala 
s  roztomilým  sešpulením  rtů: 

•  Snad  na  něj  nejste  ještě  žárliv?« 
»Hm  ...  na  toho  Benediktina. « 

»0  —  není  tak  svatý,  jak  se  zdá  ...» 
Smála  se.  Zdálo  se,  že  v  tom  smíchu  jasnila 
se  celá  její  plavá,  něžná  krása. 

Stála  před  ním  opřena  o  stůl,  obrácena 
k  oknu,  jako  vždy  prostá,  nenucená,  kamarádská 
s  tůn  lichotným  stiskem  neb  pohlazením  hebké, 
hedvábné  vonné  ruky,  s  tím  upřímným  a  vlídným, 
někdy  výsměšným  pohledem  očí  neurčité  barvy, 
v  nichž  jakoby  se  odrážel  odlesk  modrého  azuru 
rozzářené  oblohy  a  někdy  zelenavé  šedi  smuných, 
snivých  vod  mořských,  a  s  tím  úsměvem  bez- 
starostným, přelétavým  na  rtech  otevírajících  se 
jako  rudý,  vášnivým  žárem  opojných  vůní  vy- 
dechl;'icí  květ,  v  němž  svítí  krůpěje  rosy  matným 
leskem  perel  Jedině  ty  rudé,  krásné  rty  s  blysk- 
navé  matným  zábleskem  zubů  v  úsměvu  prozra- 
zovaly vášnivost,  prudkost  temperamentu  mladé 
ženy  s  hlasem  a  očima  tak  něžně  poddajnýma, 
nevinnýma. 


Voldan  pocítil  vůni  a  marnivost  její  rtň  .  .  . 
vzpomínka  rozkoší  jím  zachvěla.  Chtěl  by  při- 
skočit k  ní,  strhnout  ji  do  náruči  a  do  žhavosti 
zlíbati  její  rty. 

Zachytla  vznicený  pohled  jeho  světle  modrých, 
pronikavých  očí,  znala  ten  pohled  i  lehké  cuknutí 
žádostivých  rtů  mladého  muže. 

Ale  vše  bylo  již  tak  dávno  'odbyto  m^ží 
nimi  ...  po  vybouřené  lásce  ostala  mírná,  tichá 
pohoda  přátelství  dvou  duší,  jež  si  rozuměly,  jež 
si  byly  spřízněny  .  .  . 

Usmála  se  přimhouřenýma  očima  a  vábně 
rozevřenými  rty,  jakoby  očekávajícími  příval  po- 
libků —  ale  pak  hned  změnila  výraz  obličeje, 
potřásla  hlavou  zamyšleně  a  její  hlas  se  zrovna 
medově  rozplýval  něhou,  ale  něhou  přátelskou, 
skoro  mateřskou ; 

>Nu,  můj  milý  doktore  .  .  .  leccos  se  změnilo, 
vidíte.  I  mezi  námi.  A  život  by  byl  velmi  smutný, 
kdybychom  jej  brali,  jak  se  nám  podává  —  s  celou 
hořkostí  zklamání  a  spinou  skutečnosti,  A  proto. ..« 

»A  proto,  milostivá  paní  .  .  .« 

»Ah,  co,  nechme  toho  .  .  .  Nejsem  dnes  na- 
ložena pro  filosofování  .  .  .« 

»MysIil  jsem  právě  naopak,  když  je  u  vás 
mystický  váš  Makovec  .  .  .« 

•  Snad  nemyslíte,  že  mu  věřím!  Na  to  jsem 
příliš  lehkomyslná  a  upřímná  .  .  .« 

» Nemilujete  ho.?« 

»A  kdyby!    Co  by  vám  bylo  po  tom!« 
A    hned    zladnila    příkrost    odpovědi,    v    níž 
prošlehla  výčitka  a  utajená  trpkost  proti  Volda- 
novi,    líbezným    úsměvem    a    měkce     srdečným 
tónem: 

•  Vždyť  mne  znáte  příliš  dobře  ...  a  víte,  že 
tak  snadno  se  nedám  strhnouti  .  .  .  Ostatně  nechci 
nikoho,  nepotřebuji  nihoho  .  .*  a  dodala  skoro 
neslyšně,  jen  vydechnutím:  »Ziji  svými  vzpomín- 
kami .  .  .« 

Piano  zaznělo  ztlumeně  ze  salonu,  jenž  byl 
oddělen  kuřáckým  pokojem  od  jídelny. 

Paní  Bílková  přihladila  si  zlaté  kadeře.  Voldan 
zbožňoval  přímo  tento  její  krásný  pohyb,  kdy 
bílá,  subtilní  její  ruka  hroužila  se  do  zlata  kadeří 
a  je  lehce  hladila. 

•  Krásná  jste  .  .  .  krásná.  .  .  Lauro, »  mimo- 
volně  zašeptal  zcela  tak,  s  tou  horkou  touhou 
v  hlase  jako  kdysi  a  přikročil   k  ní  blíže. 

»Nu  ...  nu  .  .  .  kamarádíčku,  jsem  ráda,  že 
se  mu  líbím  ..  .  ale,'  a  doložila,  zadrževši  jej 
jemným,  ale  určitým  stiskem,  tak  jakoby  uzdou 
trhla  krátce  a  prudce,  »musíme  už  tam  jít.  Jsme 
tak  neslušní.  Pojďte!* 

Ale  ještě  před  dveřmi  kuřáckého  salonku 
jej  zastavila : 

•  Seznámím  vás  s  krásnou  slečnou.  Se  slečnou 
Minou  Havlenovou.« 

•  Znám  ji.    Hm  .  .  .   zvláštní    krasavice  není.« 
»Znáte  ji  blíže,  osobně ?« 


»Ne,  pouze  od  vidění .  .  .« 

»Pak  nekritisujte  a  mlčte.  To  není  krása 
efektní,  na  dálku  působící.  Však  až  ji  poznáte 
z  blízka  —  zamilujete  se  do  ní. « 

»Na  takové  věci  nemám  teď  ani  chuti,  ani  času.« 

Paní  Bílková  pokračovala  tlumíc  hlas,  ale 
s  jakousi  vzrůstající  rozjařeností  a  vyzývavostí : 
»To  by  byla  žena  pro  vás!' 

•  Děkují   vám.« 

»Ráda  bych  vás  oženila  .  .  .« 

•Ale!    A  to  je  to  vaše  přátelství    ke  mně.'« 

Řekl  to  tak  komicky,  že  se  rozesmála. 

»Věíte  mi,  mám  nejlepší  úmysly.  Ostatně 
již  máte  čas,  abyste  se  oženil." 

-^     ií     % 


Uchopil  ji  za  ruce  a  zíbal  je  obě  spěšně 
a  pravil  s  humorem: 

•  Ostaneme  vždy  nejlepšími  přátely,  že  ano.?« 

Pohled  a  stisk  rukou  sliboval  vše. 

Voldan  pokračoval: 

»Ale  nechtě  mne  na  pokoji  s  takovými  ná- 
pady. Nechci  se  poutat  nikde.  Víte  to  sama 
dobře.  Chci  být  na  všechvy  strany  volný,  ne- 
odvislý  —  kdo  nejde  životem  lehce,  bez  zatížení, 
bez  břemene,  nedojde  daleko. « 

Ustoupiv,  rozhrnul  portieru  před  paní  Bíl- 
kovou, za  níž  kráčel  kuřáckým  pokojíkem  do 
salonu.  rokrnč. 


% 


%         % 


% 


M.  Jahn 


HODINY. 


^e  svého  dětství,  vypravoval  m.i  přítel,  pa- 
■^— '  matuji  se  jasně  na  pokoj  dědečkův.  Byla  to 
světnice,  ve  které  dědeček  zemřel  a  v  níž  se 
snad  ničím  nepohnulo  od  jeho  smrti.  Málokdo 
vkročil  do  něho,  aby  snad  nerušil  posvátné  vzpo- 
mínky na  zemřelého  dědečka. 

Jedenkrát  —  bylo  mi  tehda  asi  pět  roků, 
viděl  jsem  otce,  jak  vešel  do  toho  pokoje.  Pro- 
táhl jsem  se  po  prstech  dveřmi  a  chytil  jsem 
otce  za  okraj  kabátu,  jakobych  s  ním  si  chtěl 
zahráti   *na  schovávanou-'. 

•  Šelmo, «  řekl  mi  s  úsměvem  otec  a  lehce 
se  dotekl  mých  vlasů 

Tím  lichocením  dobyl  jsem  si  snad  u  něho 
práva,  že  jsem  směl  zůstati  v  tajemném  pokoji, 
který  mou  zvědavost  nejednou  podráždil. 

Rozešel  jsem  se  světnicí,  těkaje  dokola  očima. 

Všude  jsem  viděl  starý  a  podivný  nábytek: 
dubový  stolek  s  nohami  překříženými,  oble  řezané 
židle,  širokou  skříň  s  rýhami  oprýskanými  a 
silným  kováním  z  mosazi  a  na  skříni  hodiny 
v  černě  leštěné  barokní  schránce  se  dvěma  sloupci 
z  úběle. 

Postál  jsem  chvíli  před  nimi.  Nešly,  jakoby 
s  dědečkem  ustal  v  nich  pohyb.  Rozvažoval  jsem, 
proč  tyto  hodiny  nejdou,  kdežto  ty  ostatní  ho- 
diny v  pokojích  tikají  a  hýbají  sem  tam  kyvadly. 

Otec  mne  viděl,  jak  jsem  se  vpíjel  očima 
do  hodin. 

•  Nač  se  tak  díváš ř«  ptal  se  mne  s  úsměvem, 
s  jakým  se  díváme  na  děti. 

»Tu  na  ty  hodiny, «  řekl  jsem,  najednou 
zvážněv. 

.Či  se  ti  líbí.?* 

>Líbí,  jenom  že  nejdou...* 

•Jsou  pokaženy.* 

>Co  se  jim  stalo ř« 


!>Mají  zkažená  kolečka. « 

»A  mají  hodiny  kolečka  ?« 

Myslil  jsem,  že  hodiny  nejsou  tak  jako  vůz, 
aby  měly  kolečka  a  že  se  hýbají  samy  od  sebe, 
protože  je  někdo  byl  natáhl. 

Nyní  však  otec,  aby  mou  zvědavost  ukojil, 
otevřel  hodiny,  položil  na  židli  a  všecek  ten  ta- 
jemný vnitřek  mi  ukázal.  Bylo  tam  tolik  žlutých 
koleček  s  ostrými  zuby  jako  u  našeho  Azora. 
Už  jsem  chtěl  kolečka  roztočit  prstem,  ale  otec 
mi  nedal.  Pravil  mi,  že  bych  je  polámal.  Uzavřel 
hodiny  a  postavil  na  skříň  zase  na  totéž  místo 
a  tiše,  po  prstech  se  mnou  opustil  pokoj. 

A  od  té  doby  hodiny  byly  v  mé  veliké  úctě 
tak  jako  cosi  důmyslného,  čemu  snad  otec  roz- 
uměl, čeho  jsem  já  však  doposud  neuměl 
chápati. 

Jednou  se  stalo,  že  jsem  byl  s  dětmi  v  sou- 
sedním nádvoří.  Kterýsi  z  chlapců  donesl  »frkalku«, 
takovou  dřevěnou  hračku:  kolečko  z  hodin  upro- 
střed s  kolíčkem.  Chlapec  rozvrtil  kolíček  v  prstech, 
pustil  a  »frkalka«  rychle  a  dlouho  se  točila,  hučíc 
jakýmsi  medvědovitým  zvukem.  Všichni  jsme  měli 
radost  z  nové  té  hračky  a  každý  z  nás  chtěl  míti 
takovou  »frkalku«. 

Já  si  tu  vzpomněl  na  ony  hodiny  v  pokoji 
dědečkově  a  hned  jsem  zarozumoval :  » Vyberu 
kolečka,  udělám  »frkalku«  a  nikdo  nepozná.  Oni 
se  beztoho  dovnitř  tam  nepodívají." 

A  tak  ve  mně  rychle  ta  myšlénka  uzrála, 
že  ;sem  jen  čekal,  až  všichni  odejdou. 

Skutečně  odešli  v  neděli  někam  na  výlet. 
Zůstal  jsem  doma  s  chůvou  a  bratrem  Gustou. 
Chůva  seděla  v  kuchyni,  říkala  v  knížkách  a  Gusta 
si  čmáral  jakési  hlouposti  do  sešitu.  Povídal,  prý 
jsou  to  počty.  Já  zatím  potají  slídil  po  klíčích. 
Visely  u  dveří    na  kroužku  a  přilákaly  mne,   že 


46 


jsem  si  přistavil  židli,  sejmul  je  se  stč-ny  a  rychle 
i  s  nimi  v\šel  jsem  na  chodbu.  V  mysli  mé  nálile 
se  zdouvala  hrdost,  že  nikdo  z  chiapcft  nebude 
m(ti  podobné  »frkaiky«. 

Srdce  mi  zatlouklo  strachem.  Bál  jsem  se 
chůvy,  která  nás  kárala  ostrými  slovy  po  každém 
přestupku,  větší  strach  měl  jsem  však  z  Gustava 
On  byl  mne  starší  as  o  dvě  léta  a  mezi  námi 
dětmi  měl  úlohu  tajného  policisty.  On  se  vždy 
lichotil  matce,  sledoval  naše  kročeje  a  stále  na 
nás  žaloval  matce,  která  nás  přísně  trestala. 

Přepližil  jsem  se  ve  strachu  chodbou  a 
v  největším  chvatu  zkoušel  jsem  klíče.  Rychle 
jsem  odemkl,  vkradl  se  do  dědečkova  pokoje, 
přistavil  židli,  otevřel  hodiny  a  už  jsem  by! 
v  barbarském  díle.  Točil  jsem  ve  stroji  šroubky 
a  kolečky,  až  to  v  něm  řinčelo.  Vyňal  jsem 
šťastně  asi  tři  kolečka,  rychle  jsem  vyběhl  z  po- 
koje, uzamkl,  uschoval  kolečka  do  kapsy  a  po- 
věsil klíče  v  domácím  pokoji  na  jejich  obvyklé 
místo. 

Chvěl  jsem  se  doposud  strachem,  ale  pak 
spadlo  se  mne  ohromné  tíživé  závaží.  Chvatně 
jsem  odběhl  na  dvůr,  [iřistrouhal  kolíčky,  zastrčil 
doprostřed  koleček  a  s  novými  hračkami  šel 
jsem  se  pochválit  nejbližším  chlapcům.  Ale  ti 
zase  mi  nabídli  k  výměně  nové  své  hračky  a 
tak  lehce  a  snadně  ode  mne  vylákali  všecka  tři 
kolečka. 

Všecka  ta  příhoda  byla  na  chvíli  zapomenuta. 

Tak  asi  za  týden  zase  jsme  byli  s  Gustou 
v  pokoji.  On  cosi  čmáral  do  svého  sešitu  a  vy- 
hlížel znepokojeně.  Najednou  přistoupl  ke  mně 
a  řekl  mi  tvrdě:  »Ty  jsi  vzal  kolečka. «  Zaryl 
se  do  mne  studeným  zrakem,  který  se  chorobně 
leskl.  Zrovna  mne  hypnotisoval,  že  jsem  hned 
ztuhl  strachy.  Neměl  jsem  síly,  abych  mu  od- 
pověděl. 

»Ty  jsi  vzal  kolečka, «   řekl  mi  podruhé. 

Nikdy  jsem  nelhal  a  jen  jsem  po  tichu  vy- 
šeptl :   » Vzal  jsem.« 

•  Počkej,  zkazil  jsi  hodiny,  všecko  to  povím, « 
řekl  mi  Gusta  a  v  očích  mu  zasvitlo  podivné 
světlo. 

Postál  jsem  okamžik  podoben  bezduché  soše. 

'Prosím  tě,  Gusto,  neříkej, «  uprošoval  jsem 
bratra  bojácným  hlasem,  který  mi  selhával 
v  hrdle. 

•  Povím  to  jistě."  odřekl  Gusta,  odešel  chladně 
ode  mne,  usedl  za  stůl  a  zase  psa!  dále  v  sešitu. 

Prosil  jsem  Gustu  opětně,  plakal  a  svíjel  se 
před  ním,  ale  on  na  mne  nehleděl,  nevšímal  si 
mne  a  jenom  chvílemi  studeně  na  mne  pohlédl 
výhružným  pohledem,  ve  kterém  byla  mstivost 
a  zloba. 

Úzkost  a  strach  třásly  mým  srdcem  tak  jako 
podzimní  vítr  lomcuje  stromem,  aby  ho  oloupil 
o  poslední  lupen 


Bál  jsem  se  nesmírně  matky.  Ona  nám  ničeho 
ncpromíjela,  protože  výchova  naše  byla  docela 
v  její  rukou.  Otec  by!  člověk  hrdý  a  sebevědomý, 
zřídka  se  stýkával  s  námi,  ale  když  přišel,  všichni 
jsme  hleděli  na  něho  s  podivným  pocitem,  všichni 
jsme  k  němu  cítili  bezmeznou  úctu.  Nikdy  nás 
netrestal  tak  jako  matka,  nikdy  své  ruky  na  nás 
nevztáhl  a  jenom  někdy  slovem  se  ozval  —  a 
byl  to  prostředek  závažný!  Za  to  však  matka 
bdťla  nad  našimi  kroky,  jakoby  chtěla  nahradit 
otcovu  netečnost.  Měla  své  úzkostné  starosti, 
stále  se  lekala  našich  kousků  a  měla  strach  před 
naším  budoucnem. 

Gusta  byl  podoben  matce  srdcem  i  tělem. 
On  nikdy  ničeho  nedělal  přes  čáru,  nehlučel, 
netěkal  do  tmy,  býval  vždy  pokorný  k  matce 
a  tím  si  ji  získal  Všichni  jsme  bývali  nehodní, 
a  jenom  Gusta  řádně  se  choval.  Neměl  rád  chla- 
peckých spolků,  držel  se  doma  a  ovšem  žaloval 
na  nás  kde  jakou  maličkost.  A  proto  jsme  se  ho 
báli  hůř  nežli  matky. 

Byl  jsem  si  vědom,  že  jsem  úplně  v  Gustově 
moci.  On  se  mnou  mohl  naložit  podle  své  vůle. 
Seděl  jsem  v  koutě  a  díval  se  na  něho,  jak  píše 
v  sešitu.  Nerušil  jsem  ho  a  sám  jsem  se  mučil 
bázní  a  strachem  až  do  samého  večera.  V  hlavě 
mi  seděly  úzkostné  myšlénky,  jakoby  nade  mnou 
visela  zlověstná  mračna  a  hrozila  spoustou. 

Najednou  Gusta  se  zvedl,  zavřel  svůj  sešit, 
uložil  mezi  své  knihy  a  přešel  pokojem  s  chladným 
a  zlobivým  pohledem. 

Znovu  jsem  se  obrátil  k  němu. 

•  Neříkej,  Gusto, «  řekl  jsem  k  němu  bojácně, 
abych  ho  uprosil. 

•Už  jsem  ti  řekl,«  pověděl  rozhodně,  odešel 
z  pokoje  a  nechal  mne  samého  tak  jako  provi- 
nilého vyhostěnce  na  pustém  ostrově. 

A  tak  jsem  seděl  v  úzkostech  několik  hodin. 
Přál  jsem  si,  aby  se  raději  rychle  vše  skončilo, 
a  z  toho  zase  bál  jsem  se  trestu  a  rád  bych  byl 
ještě  prodloužil  ono  strašné  a  mučivé  čekání. 

Konečně  pod  samý  večer  přišla  má  matka 
se  sestrou  a  nejstarším  bratrem.  Otce  jsem  ne- 
spatřil. Gusta  hned  přišel  za  matkou.  Dával  mi 
cítit  matčinu  přízeň  k  sobě  a  tím  také  velikou 
zvůli  nade  mnou.  Viděl  jsem,  jak  se  v  něm  ne- 
může udržet  novina,  kterou  chtěl  zvěstovat  matce, 
a  proto  chvěl  jsem  se  strachem,  který  se  stu- 
pňoval každou  vteřinou.  Náhodou  střetl  jsem  se 
s  ním  pohledem.  Vyhlížel  mstivě,  ale  snad  strach 
můj  v  něm  přelomil  dychtivost,  s  jakou  chtěl 
žalovat  matce,  že  jenom  prstem  zahrozil  na  mne 
a  studeným  pohledem  dával  mi  znáti,  že  mi  pro- 
kázal velikou  milost. 

A  skutečně,  zachoval  se  ke  mně  velikodušně. 
Neřekl  ničeho  matce,  ale  kolikrát  za  to  mne 
ztrestal ! 

V  několika  dnech  přijel  návštěvou  strýček, 
otcův    bratr.    Dovezl  nám  dětem  hračky.    Gusta 


však  nebyl  spokojen  a  chtěl  se  mnou  měnit. 
Nechtěl  jsem  Ale  on  řekl:  » Hodiny ...,  počkej, 
všecko  to  povím!«  A  já  mu  raději  vyměnil  hračku, 
jen  aby  mlčel. 

Jindy  měl  zase  jiné  choutky.  Hned  na  mně 
žádal,  abych  jej  provázel  a  z  toho  zase,  abych 
s  ním  seděl  v  pokoji,  když  jsem  chtěl  odejít  za 
chlapci.  Jestli  jsem  odmluvil  jediným  slovem, 
ve  kterém  nebylo  ochoty,  ihned  mi  pohrozil: 
^Hodiny ! .  . .«  a  já  hned  otrocky  vyplnil  jeho 
přání  ze  strachu  před  trestem.  Nejednou  za  hry, 
když  jsem  se  veselím  rozproudil,  křičel  a  dováděl, 
ihned  mne  zahladil  hrozným  tím  slovem  a  všecku 
mou  veselost  zkalil. 

A  tak  mne  mučil  celá  tři  léta.  Podrážel  ve 
mně  všecku  mou  vůli,  kalil  mou  radost  a  ničil 
mé  dětské  zámysly.  Kdyby  byl  raději  žaloval, 
ale  tak  držel  mne  stále  na  uzdě  a  těšil  se  z  toho, 
že  jsem  ho  na  slovo  poslouchal  a  třásl  se  před  ním 
v  otrocké    bázni. 

Na  podzim  třetího  roku  odešel  do  škol  Tak 
se  mi  najednou  uvolnilo,  a  přece  když  přišel 
prvý  rok  na  svátky,  byl  jsem  jím  zaražen  a  raději 
jsem  se  ukrčil  před  ním,  aby  mne  nemučil  vý- 
hružným slovem. 

Ale  potom  se  všecko  pomalu  zapomínalo. 
Gusta  ničeho  neříkal,  já  se  též  před  ním  o  ničem 
nezmínil;  ale  ta  hořkost,  po  každé  křivdě  zůstá- 
vající, vryla  se  do  mne  tak  jako  rezavý  hřebík, 
zůstala  nadlouho  po  letech,  i  když  nás  rozmetl 
život  na  různé  strany.  Doposud  nesnesu  v  pokoji 
hodin.  Mučily  by  mne  vzpomínkou  na  ony  strašné 
chvíle,  jaké  mi  kdysi  způsobil  Gusta. 

Na  podzim  jednou  seděl  jsem  v  pokoji  při 
lampě.  Venku  byl  vichr.  Dešťové  kapky  pleskaly 
na  okno  a  chvílemi  vztekal  se  vítr,  úpěl  a  skučel 
ulicí,  zvyšuje  úzkost  podzimní  noci.  Někdo  za- 
klepal na  dvéře.  Běžel  jsem,  otevřel.  Kdosi  při- 
cházel v  dešťovém  plášti,  všecek  přemoklý.  Poznal 
s  em  Gustu. 

»Co  jdeš  v  takovou  chvíli.?«  oslovil  jsem  ho 
všecek  udiven  a  vedl  ho  ke  stolu.  Sňal  jsem 
s  něho  plášť  a  podal  mu  židli.  Hleděl  jsem  na 
něho.  Sestárnul  velice  a  hrozně  byl  smutný. 

»Co  je  ti?«  ptal  jsem  se,  nemoha  zdržeti 
v  sobě  této  nutkavé  otázky. 

> Život  mne  pronásleduje.  Přišel  jsem  si  jenom 
tak  pohovořiti.  Žiju  tak  opuštěn,  že  nemám 
komu  se  svěřit, «  pověděl  hlasem,  ve  kterém  třásly 
se  slzy. 

>No  a  tak  co  je  ti .?«  pátral  jsem  blíže  po 
jeho  životě. 

•  Bratře,  zle  se  mi  daří.  Zena  mi  nerozumí, 
vede  si  nádherně  a  mrhá  mi  jmění,  tohoto  roku 
pohrbil  jsem  dvě  děti,  veškeré  plány  životní  vyšly 
mi    na    zmar    a    všecky    mé    naděje    vyschly  mi 


v  písčinách.  Skoro  si  zoufám, «  pověděl  Gusta, 
hlava  se  mu  sklonila  níže  a  ruce  znaveně  spo- 
činuly na  kolenou. 

Zeptal  jsem  se  ho  blíže  na  jeho  život.  Nemohl 
jsem  ničeho  pochopit.  Stále  jsem  viděl  v  něm 
chlapce,  který  mi  ublížil 

»Ty  mnoho  zavinuješ  vlastními  chybami, « 
řekl  jsem,  pokrčiv  rameny.  Gusta  mne  stihl  ne- 
vlídným pohledem. 

•  Přišel  jsem,  abych  si  u  tebe  ulehčil  —  a  ty 
na  mne  svaluješ  vinul«  řek!  mi  s  přízvukem  po- 
drážděného člověka,  který  nesnese  výtky. 

•  Tys  ještě  tak  jako  za  dětství.  Nejde  to 
v  životě,  aby  tě  všecko  poslouchalo,"  řekl  jsem, 
nemoha  přemoci  hořkosti,  která  má  slova  pod- 
lévala. 

Gusta  se  najednou  rozohnil. 

»Comášs  tím  dětstvím  .?  Proč  mi  to  vzpomínáš.? 
Já  vím,  ty  pořád  ještě  . . .  Myslil  jsem,  že  si  tu 
ulevím  u  bratra  a  vidím,  že  jsem  u  tebe  cizincem, 
hůře  než  cizincem, «  povídal  neklidně,  v  rozčilení, 
škubaje  rukama. 

»Co  myslíš  o  mně.?« 

•  V  tobě  to  vězí  od  dětství.' 
»Co  ve  mně  vězí.?« 
Najednou  jsem  se  rozpomněl. 

•  Myslíš  ty  hodiny?*  řekl  jsem,  snaže  se  ve 
chvatu  popříti,  co  přece  bylo  tak  zřejmé 

»Řekl  jsi.  Ano,  ty  hodiny...  S  Bohem !« 
pověděl  prudce,  škubl  svým  tělem,  natáhl  ruku 
pro  klobouk,  vstal  a  strhl  plášť  s  věšáku. 

Ve  mžiku  byl  už  ve  dveřích. 

Stál  jsem  tak  jako  u  vytržení.  Ale  ve  chvíli 
jsem  se  vzpamatoval  a  rychle  jsem  vyběhl  za  ním. 

•  Co  děláš?  Vrať  sel«  volal  jsem  do  tmy, 
ale  jen  pleskání  lijákem  odpovědělo  na  moje 
slova. 

Pod  samou  lucernou,  jejížto  světlo  vpíjely 
do  sebe  mlhy,  spatřil  jsem  rychle  ubíhající  po- 
stavu v  plášti.  Jen  se  mi  mihla  a  zm^izela  za 
rohem.  Nebylo  možno  zpátky  ji  přivolat 

Za  chvíli  jsem  si  uvědomil,  co  se  před  chvílí 
stalo.  Chápal  jsem  neštěstí  bratrovo.  Vím,  že  byl 
podoben  unavenému  ptáku,  jenž  hledá  oporu  na 
větvi,  aby  si  odpočinul  —  a  já  ho  odpudil. 
Z  temna  mé  duše  vyšlehly  výčitky  tak  jako 
ukryté  plameny  a  pálily  mne  řežavě.  Ale  proč 
je  to,  že  minulé  stíny,  které  se  zdají  už  pohřbeny 
náplavem  života,  znovu  se  zvedají,  aby  nám  ulehly 
v  cesty?  A  jak  je  těžko  vítězně  přejíti  přes  ně 
a  zapomenouti  na  staré,  odlehlé  křivdy? 

A  tak  mne  mučily  vzpomínky  z  dětství 
jako  čerstvé  výčitky,  sedly  k  mé  duši  a  bděly 
u  ní  pořád  až  do  svitu  rána.  A  stará  hoř- 
kost zapustila  v  mou  duši  hloubej  své  otravné 
kořeny. . . 


ir     ir     ir     %     % 


Jiívi  SuMiN: 


NA    VLNÁCH. 


—  NOVEI.LA. 


Vid;š,  já  mám  /.tebe  radost.  Říkávala  jsem;  mám 
bohatou  sestru...  nóbl  dáma!.,  jenom  že 
se  ke  nmé  nehlásí!  Myslím,  že  ani  jejich  děti 
nebudu  znát.  Nu  a,  zaplať  páuihii!  |)íece  jsem 
tebe  poznala !  Vzpomněli  jste  si  na  chudou  tetu  . . 
Nic  si  z  toho  nedčlcj :  nejsi  první  ani  poslední 
a  u  mne  se  věru  nebudeš  nn't  zle  < 

A  Pavla,  jež  po  prvních  bouřích  čekala  ja- 
kési uklidnění,  slibované  jménem  onoho  zátiSí, 
jež  ji  ničlo  skrýti  svčtu,  i)očínala  tušiti  děsivý 
příval  hoře  a  běd,  jehož  konce  nemohla  dohléd- 
nout V  tomto  hrozném  bytě  o  dvou  černých 
pokojích  se  širikými  trhlinami,  v  nichž  každým 
dnem  zjevovaly  se  nově,  podezřelé  tváře,  započala 
její  muka  stupi^ována  k  šílenství.  Stranila  a  bála 
se  těchto  lidí  Zvanivá,  hrubá,  upracovaná  teta 
se  sv_\n>i  nesmyslnými  řečmi  byla  jí  každým 
dnem  nesnesitelnější.  Pouhá  blízkost  její  bouřila 
a  pok'  řovala  trpící  bytost  Pavlínu,  jakoby  ji  ža- 
havkanii  šlehal  do  tváře.  Neústu[)ná,  mučivá 
tesknota  drásala  a  podlamovala  její  duši.  Byla 
zde  jako  trestanec  vydaný  morovému  ovzduší 
pustého  ostrova  a  trýznivým,  vražedným  vlivům 
poměrň.  Kouzlo  rodného  domu  se  svojí  tklivou 
něhou  uprchlého  mládí  a  čistých  radosti  kynulo 
jí  zdáli  do  běd  a  zoufalství  jako  svatozář  ztrace- 
ného ráje,  z  něhož  vlastni  vinou  byla  vyhnána. 
A  dosah  této  viny,  o  níž  doposud  nepřemýšlela 
rostl  pojednou  před  ní,  zároveň  s  neštěstím,  jež 
se  vždy  hrozivěji  vrhalo  na  její  sirou  duši.  V  stra- 
stiplném rozkypění  srdce  snažila  se  úpěnlivými 
[)rosbami  v  pokorném,  kajícím  sebezapření  do- 
býti zpět  kus  srdce  mateřského,  jehož  příkrost 
děsila  ji  víc,  než  všecky  hrozící  bědy  osudu. 
Z  jejích  dlouhých,  zoufalých  listů  čišela  všecka 
ta  bolestná  tesknota  po  drahých  tvářích  již  pro- 
žívala ve  špinavém,  chudém  bytě,  mezi  cizími, 
odpornými  lidmi,  jichž  se  děsila.  Líčíc  svou  opu- 
štěnost a  chmurné  předtuchy,  jež  obestíraly  její 
mysl,  škemrala  jako  dítě  o  kousek  soucitu,  a 
jasný  pohled  nebo  jen  malou  vzpomínku  na  důkaz, 
že  odpustili,  že  jí  nezavrhli  docela.  Odpovědí 
sotva  se  dočkala.  Byly  tak  střízlivé  a  suché! 
Byly  to  doušky  octa  a  žluči  pro  její  žízní  zprahlé 
rty.  Nemohouc  překonati  zoufalou  tesknotu  a 
v/růstající  odpor  ku  svému  okolí  zapřísahala 
matku,  aby  ji  změnila  její  žalář,  nebo  aby  ji 
aspoň  navštívila,  nezříká-li  se  již  docela  své  ne- 
šťastné dcery. 

Odpověd  matčina  byla  střízlivě  vážná  jako 
vždy,  jen  že  poněkud  ráznějši.  Změna  bytu  zdála 
se  jí  naprosto  nepřípustná.  Neboť  není  radno,  aby 
si  Pavla  pro  svůj  poklesek  vyvolala  více  svědků, 
než'i  třeba.  Snad,  kdyby  se  Bůh  smiloval  .1  dítě 
zemřelo,   dalo  by  se  to  v  určitém  případě  přece 


Pokrai. 

zatajit.  Velikou  váhu  kladla  matka  na  to,  že 
•  přítelkyně*  dosud  marně  pátraly  po  úkrytu 
Pavlíně  V  městě  rozšířily  se  dobrodružné  po- 
věsti, že  odjela  kamsi  daleko  na  jih,  že  mešká 
v  kterýchsi  mořských  lázních,  nebo  že  se  jí  ujal 
bohatý  strýc  v  Uhrách.  Tyto  pověsti  jsou  však 
matce  příjemnější  nežli  skutečnost.  Třeba  tedy, 
aby  Pavla  nepodceňovala  byt,  jenž  má  tak  velkou 
výhodu,  že  totiž  je  tak  dobře  ukryta  a  mimo  to 
je  opravdu  velmi  laciný.  S  tím  by  především  měla 
počítat!  Nechť  si  jen  pomyslí,  co  si  počne,  jestliže 
dítě  poroste  a  bude  vyžadovat  čím  dále  tím  vět- 
šího nákladu  ?  Matka  nechce  prozatím  na  to  ani 
myslit,  hlava  ji  třeští  při  této  myšlénce.  Varuje 
také  Pavlu,  aby  se  příliš  neoddávala  předtuchám, 
že  vše  brzy  skončí;  neboť  smrt  věru  ntpřichází, 
kdy  se  jí  člověku  zachce.  Psát  jí  častěji  nemohou, 
neboť  třeba  jezditi  s  dopisy  na  nejbližší  stanici, 
aby  se  v  místě  nedopátrali  její  adresy,  a  návštěva, 
jež  by  ostatně  neměla  smyslu,  způsobila  by  jí 
zbytečné  výlohy  a  peněz  se  nedostává,  neboť  je 
třeba  teď  vystupovati  okázaleji  nežli  jindy,  aby 
se  poněkud  ta  hanba  zakřidovala.  A  jinak  neví, 
co  by  jí  psala.  Nového  hrubě  nic  není.  Snášejí 
ten  kříž  s  pomocí  boží,  jak  jen  lze.  Mnoho  trp- 
kostí pro  ni  zakoušejí.  Předru'  rodiny  v  městě  se 
jich  straní,  jakoby  byli  stíháni  klatbou,  a  dcery 
z  lepších  rodin,  dlouholeté  přítelkyně  Pavliných 
sester,  přerušily  s  těmito  styky.  Nelze  jim  toho 
ani  zazlívat,  ona  jednala  by  v  podobném  případě 
zrovna  tak  ;  vždyť  to  už  žádá  slušnost  Čas,  doufá, 
vše  napraví,  ač  nennjdou-li  nové  rozf)aky  k  vůli 
dítěti.  Ale  nejvíce  ji  bolí,  že  přední  rodiny  v  městě, 
s  nimiž  byla  v  tak  úzkém  a  srdečném  styku,  trpí, 
aby  se  Křín  dvořil  jich  dcerám,  ano  mluví  se  do- 
konce o  sňatku  jeho  se  zámožnou  dívkou  z  ^á- 
žené  rodiny. 

Těmito  dopisy,  v  nichž  smysl  jednotlivých 
vět  zanikal  namnoze  v  křiklavých  chybách  a  roz- 
křiveném  hrubém  písmě  matčině,  cítila  se  vždy 
znova  zavržena  a  odkopnuta  svojí  rodinou.  Zpráva 
o  sňatku  Křínově  ji  hluboce  rozrušila  Její  hoře 
pozvolna  přerůstalo  sirou  její  bytost  a  zavíralo 
nad  ní  své  černé  vlny.  A  každý  den  tohoto  trud- 
ného života  [irotínal  nový  průlom  strašné  per- 
spektivy do  mlhavé  šedé  zdi  dívčiny  nevědomosti. 
Znenáhla  přestávala  mysliti  na  matku,  od  níž  ni- 
čeho již  nedoufala,  cítíc  pojednou,  že  lesk  a 
blahobyt  jejího  postavení  v  domě  otcovském  byl 
jen  cosi  dočasného,  vydluženého,  čeho  si  teprve 
měla  dobýti  výhodným  sňatkem.  V  neštěstí,  jež 
ji  však  potkalo,  klesla  přirozeně  na  stupeň  chu- 
dých děvčat,  jež  viděla  kolem  sebe  v  domě  tetině, 
služek  bez  místa,  šiček  a  sklepnic  hledajících  za- 
městnání   Matce  dávala  ve  všem  za  pravdu;  bylo 


4* 


třeba  šetřiti,  aby  se  její  malé  věno  předčasně  ne- 
vyčerpalo, bylo  třeba  spínati  ruce  k  Bohu,  aby 
se  slitoval  a  zbavil  jí  dítěte,  pro  něž  nebylo  na 
světě  místa.  Tak  bloudívala  celé  dny  ulicemi  ci- 
zího města,  jen  aby  nemusila  dlíti  v  onom  protiv- 
ném brlohu,  jenž  jí  byl  nyní  domovem.  Její  duši 
uštvanou  a  chorou  prostupoval  víc  a  více  veliký, 
umrtvující  stín  horečné  zbožnosti  a  asketické 
kajicnosti.  Studená,  stinná  dlažba  kostela  chladila 
její  palčivé  rány.  Často  musiia  být  vybídnuta, 
aby  odešla,  když  se  kostel  zamykal.  Nekonečné 
modlitby  její  tloukly  jako  pěstě  zoufalce  na  brány 
Slitování.  Nepsala  již  matce,  nevzpomínala  jí  ani, 
s  nikým  se  nestýkala,  ani  nemluvila.  Kruh  jejich 
myšlének  svíral  se  zvolna  jako  pověstný  žalář 
inkvisice,  jehož  pohyblivé  stěny  sešiuovaly  se  úž 
a  úže  kol  zděšené  oběti.  Nemodlila  se  již  za 
slunné  štěstí  života,  ani  za  tichý  poklid  rodin- 
ného zátiší,  jemuž  byla  vyrvána.  Děsila  se  jen 
přicliodu  onoho  tvora,  jenž  měl  býl  nesmazatelnou 


skvrnou  jejího  života.  Umdlévajíc  hořem  a  vysí- 
lením na  dlažbě  studených,  prázdných  chrámů  sto- 
kráte nabízela  vysoké  výkupné  přísnému  soudci 
nad  sebou,  jen  když  zbavena  bude  této  potupné, 
zdrcující  přítěže  a  vytržena  z  prostředí  nízkosti 
a  bídy,  v  němž  se  ocitla.  Matčina  slibná  slova  : 
Kdyby  se  Bůh  smiloval  a  dítě  zemřelo,  neměla 
již  přísvitu  naděje.  Zdálo  se  jí,  že  tato  touha 
po  smrti  dítěte,  jemuž  měla  dáti  život,  toto  'vy- 
svobození*, jak  tomu  říkala,  jež  bylo  jedinou 
světlou  myšlénkou  její  rozpálené  hlavy,  jedinou 
žádostí  její  siré  duše,  vrhá  kol  ní  černé  stíny 
hříchu,  jež  se  neprostupně  kladou  na  všechny 
cesty,  jimiž  by  mohla  jti  vstříc  lepšímu  osudu. 
Život  zdál  se  jí  ztracen  Často  přála  si  aby  brzká 
smrt  učinila  přítrž  této  beznadějné  trýzni  a  po- 
tupě. Tak  prožívala  své  černé  dny  zoufalství 
v  mrazivé  osamocenosti  věčných  ledovců  vytyče- 
ných do  nehybných  mraků  nekonečných  běd  a 
beznaděje.  F.VKr.ič. 


FEUILLETON, 


HENRYK  SIENKIEWICZ. 

Lístek  k  jubileu. 

Letos  oslavují  Poláci  25leté  výročí  literární  práce 
Henryka  Sienkiewicze,  a  s  Poláky  vzpomínají  pětadvaceti- 
leté práco  velkého  autora  v  celé  vzdělané  Evropě.  Není 
země,  která  by  neměla  aspoň  některé  /.  jeho  děl  v  pře- 
kladu. Angličané  i  Francouzi,  jinak  neochotní  k  pře- 
kladům z  cizích  literatur,  přeložili  si  ze  Sienkiewicze  téměř 
vše,  co  napsal. 

V  literárním  díle  Sienkiewiczově  nenalézáme  mla- 
dických pokusů,  o  nichž  se  shovívavě  mlčívá;  hned  prv- 
ními pracemi  svými  vzbudil  neobyčejný  zájem,  již  svými 
obrázky  z  cest,  které  počal  uveřejňovati  v  »Gazelě 
Polské«  pod  pseudonymem.  »Lit\vos«.  Obracel  k  sobě 
pozornost  neobyčejně  bystrým  vnímáním,  nevšedními 
myšlénkami  a  přímo  skvělou  formou.  Do  literární  Polsky 
posledních  let  sedmdesátých  zavanul  ze  Sienkiewiczových 
drobných  črt  nový,  svěží  vzduch.  Starší  pánové  a  poho- 
dlně za  nimi  kráčející  »mladí«  nemohli  se  vybaviti 
z  ovzduší  dávno  přešlého  revolučního  roku  1863,  aspoň 
někde  a  nějak  musil  autor,  počítající  na  oblibu  v  publiku, 
zavaditi  o  vlastenectví,  jež  se  jevilo  r.  1863  nejkrajnějším 
hazardem  revoluce.  Sienkiewicz  už  nepřišel  s  nářkem  do 
ztracených  ideálů,  do  zmařených  snah  po  sjednocení 
vlasti.  Objevil  se  jako  umělec  uceleného  názoru  na  po- 
třeby čtoucího  obecenstva,  jako  muž  cíle  vědomý.  Zjednal 
si  především  veliký  kruh  čtenářů  tím,  že  duchaplně  bavil, 
a  když  lidé  dychtivě  počali  sáhat  po  každé  nové  jeho 
stati,  počal  realistickými  obrázky  ze  života  lidu  ukazovati 
svým  soudruhům  v  polské  literární  obci  na  koleje  nové, 
nevyjete,  a  svému  obecenstvu  jako  v  zrcadle  ukazoval 
na  přednosti  i  vady  národní  společnosti,  ukázal  na  nahou 
Ijídu  lidu  a  na  —  nové  povinnosti  k  lidu.  Fakt  z  blízkého 
okolí  představil  jímavé,  poutavě  a,  co  více  váží:  pravdivě 
a  spravedlivě.  —  »Starý  sluha«,  »Hana,«  »Janko  muzikant«, 
»Za  chlebem«,  všechny  »Črty  uhlemi  sem  náležejí.  Mistv 
kus  slunn;'ho  mládí,  místy,  a  to  většinou,  lidé  a  scény 
ze  společnosti  plné  krutého  utrpení.  —  Roku  1881   p«;nl 


literární  kritik  polský,  St.  Tarnovský,  o  >listech  z  cest« 
i  o  drobných  povíduách  a  črtách  Sienkiewiczových,  že 
jsou  nejlepšími  věcmi  z  celé  současné  literatury.  —  Sien- 
kiewicz překvapil  svými  cestopisy,  překvapil  svými  ma- 
lými obrázky  a  odtud  rok  od  roku  uchystal  své  společ- 
nosti překvapeni  nové.  Po  drobných  črtách,  z  nichž  vane 
dech  současného  života,  po  novelkách,  které  proletěly 
polským  životem  jako  výkřiky,  —  objevil  se  velký  čtyř- 
dílný román:  »Ohněm  a  mečem«  z  doby  XVII.  století, 
první  část  proslulé  trilogie.  Válečný  hluk,  dunění  ve- 
liké historické  bouře  —  místo  zjevu,  s  nimiž  denně  se 
setkati  můžete!  Historické  obrazy  místo  momentck,  v  nichž 
byl  zachycen  palčivý  dnešek.  Literární  obecenstvo  se  na 
tuto  přeměnu  dívalo  nedůvěřivě.  .Me  bylo  brzo  získáno 
pro  Sienkiewizcův  prvni  román  velkých  rozměrů.  Figury 
směle,  energicky  kreslené  měly  duši,  polskou  duši.  Scény 
jedna  zajímavější  než  druhá,  plny  ruchu  a  života,  uchva- 
covaly čtenáře.  Lidé  ve  všech  polských  končinách  mlu- 
vili o  osobách  z  »Ohněm  a  mcčem«  jako   o  lidech  živých. 

■•Pocítil  jsem  nechuť,  —  napsal  Sienkiewicz  tehdy 
v  soukromém  dopisu,  —  k  novelkám,  k  pídimužickým 
rekům,  k  rozčilování  se  nad  kvintou  tence  znějící;  řekl 
jsem  si:  jsem  syt,  zkusím  jinou;notu!«  Těmi  slovy  cha- 
rakterisoval  vznik  velkých  románů  svých:  s^Ohněm  i  me- 
čem«,  —  "Potopa*,  —  a  »Pan  \Volodvjowski«,  románů, 
jakých  nebylo  dosud  v  polské  belletrii.  Kritik  Křaczko 
řekl  o  nich,  že  od  vPana  Tadeusze«  nebylo  nic  tak  krásně 
po  polsku  napsáno.  Historické  chvíle  podány  jsou  s  veli- 
kou důkladnosti  a  pravděpodobností,  s  obdivuhodnou 
obrazotvornosti.  Figury  historické  líčeny  jsou  věrně  podle 
pravdy  (Opaliňski,  Lubomirski,  král,  Czarniecki  a  přede- 
vším '  Radziwitřowé),  figury  fiktivní  jsou  plny  života 
a  statečnosti,  nebo  humoru. 

Sienkiewicz  má  u  veliké  míře  vyvinutý  soucit 
s  Polskou  současnou  i  s  Polskou  předešlých  století.  Hi- 
storické fakty  nezabarvuje  k  vůli  zajímavosti  nepravdou 
Líčí  přednosti  i  vady  polské  společnosti  a  ze  všeho  si 
vyčtete  naučení  dané  polskému  svědomí:  sPovinnost 
k  národu  měli  předkové  za  těžkých  časů  a  plnili  ji;  i  my 
máme  povinnosti.  Našel  se  v  XVII,  věku  prostředek 
spasný,  lze  ho  nalézti  i  nyní.  Uvažujte!* 


Na  »Potopě«  vytýkala  kritika  místy  rozvláčnost. 
Nelze  popříti,  že  výtky  ty  vyslovovány  byly  právem. 
St.  Tarnowski  vykládá  si  rozvláčnost  tira,  že  původně 
psána  byla  pro  podčáři  denníku.  Opakován  tu  starý 
úsudek,  že  noviny  zabíjejí  knihu  a  psaní  do  novin  že 
kazí  ušlechtilé  umění  belletristické.  A  nikoli  neprávem. 
Také  ve  Francii  noviny  sice  velice  rozšířily  román,  ale 
také  snížily  jeho  úroveň.  Spéch  a  nucené  tvoření  jsou 
nepřátelé  uměleckého  díla.  Kdyby  byl  mohl  Sienkiewicz 
po  napsání  přečísti  celé  dílo,  doV.ajista  by  byl  škrtal,  bvl 
by  postřehl  mnohé  podobnosti,  mnohá  opakování  pře- 
vzatá z  »Ohněm  a  mečem«  do  »Potopy«  a  dílo  bylo  by 
dokonalejší.  Ale  Poláci  neváží  si  proto  »P()topy«  méné 
než  jiných  umělecky  ucelenějších  práci  mistrových.  Drží 
se  dobré  rady  anglické:  »Read!  and  be  thankfúlív-  —jak 
vůči  »Potopč,«  tak  vůči  románu  -Pan  Wolodyjowskic, 
v  němž  jsou  rovněž  skvělá  místa  vedle  očividných  vad. 
Poláci  zařadili  si  »trilogiit  přes  ta  některá  opominuti 
mezi  nejdokonalejší  věci  v  domácí  literatuře  provedené. 
Vždyt  jim  •trilogie  není  pouze  románem  psaným  dle 
hesla:  l'art  pour  lart,  »psána  jest«  na  posilnění  polských 
srdcí  a  znamená  již  sama  v  sobě  jejich  posilnění. 

Jako  mistr  v  uměleckém  pozorování  počal  psáti  již 
své  polemické  listy  z  Ameriky,  dílem  mistrovým  bvla 
také  první  jeho  belletrislická  práce  ostatní,  ony  drobné 
práce,  ve  kterých  líčil  sociální  život  svého  domova.  —  Nccht 
licí  ve 'velké  »trilogii«  Pol.-ku  ze  XVII.  století,  nebo 
v  »Ouo  vadisi  dobu  Neronova  Říma,  nechť  líčí  Poláky, 
Litvíny  a  Němce  z  XV.  stol.  ve  svých  >Křižácích«,  nebo 
Poláky  našich  dnů  v  »Črtách  uhlem«,  v  »Bez  dogmatu* 
nebo  >v  Rodině  Polanieckých«  —  všude  totéž  bystré 
oko  znamenitého  pozorovatele,  tatáž  šťastná  ruka  v  na- 
nášení koloritu  doby.  Hcrrmann  Menkes  pravil  ve  ví- 
deňské •Die  Zeit  o  Sienkiewiczovi;  »Je  to  řlaubert,  ale 
se  žhavou  nacionálni  duší  « 

S  nevýslovnou  jemno-stí  vypsal  v  románech  •Bez 
dogmatuc  a  »Ro(lina  Polanieckých«,  co  se  děje  v  duších 
současníků.  Leon  Plošovský  v  »Bez  dogmatu*  je  duše 
úpadková,  po  krásnu  žhavě  toužící,  před  kterou  se  i  ryzí 
zlato  mění  v  prach,  kdy  se  ho  dotkne,  duše,  která  povr- 
huje  všedností,  ustavičně  rozpíná  křídla  k  povzletu,  ale 
také  ustavičně  po  zemi  je  plouží  -  »Genius  bez  portc- 
feuillu<,jak  praví  autor  Duše,  jež  prociťuje,  co  celé  její 
okolí,  celý  minulý  i  současný  svět  prožily,  —  ale  jež  je 
neschopna  k  jakémukoliv  činu.  » Rodina '  Polanieckých« 
je  vyvrcholení  Sienkiewiczovy  tvůrčí  síly,  je  v  tom  ro- 
mánu, lépe  řečeno  v  té  řadě  obrazů,  slabě  osnovou 
spjatých,  netoliko  skvěle  vylíčena  současná  společnost 
se  svými  touhami,  vášněmi,  přednostmi  a  vadami,  ale 
i  ze  široka  vyložený  názor  autorův  na  přečetné  otázky, 
jež  moderního  člověka  obklopuji. 


V  roku  1869  byl  Sienkiewicz  u  nás  v  Praze  jako 
účastník  slavno.sti,  na  počest  500.  narozenin  Husových 
pořádané,  a  odpovídal  jménem  zahraničných  hostí  na 
oslovení  staro.^íty  mě.st  pražských. 

Prošlo  mnoho  let,  a  Sienkiewicz  je  mezi  námi  zdo- 
mácnělý. Jeho  •Potopac,  >Křižáci«,  »Ouo  vadis*  pronikly 
do  všech  českých  končin  a  jsou  rozšířeny  jako  spi.sy 
nejpopulárnějších  autorů  domácích.  J.  J.  I..  ' 

PŘIROZENÁ  TENDENCE  TVORBY 
UMĚLECKÉ. 

Uas  iat  Jii-   Kii;>:n>chaíl  dpr  Dinsc: 
Natíirtichcni  gcntit;c  d»s  Wettall  kauni, 
—  was  kúnstlich  ist,  verlangc  geschlossSien  Rauin. 
Goctlic. 

Umění  pro  všecky  věky  nebylo  a  nebude  než  sym- 
bolem myšlének  a  citů,  jakožto  forma  chápatclná  pro- 
stými .smysly. 

To  jest  onen  symbolismus  v  umění  par  excellence. 
W.  von  Scholz  v  článku  »Symbolische  Kunst«  praví:  .Mv 


víme  všichni,  že  každé  dílo  pravé,  nepochybné  ceny 
umélccké  jest  symbolické  -  V  tom  spočívá  podstata 
každého  uměni:  tak  je  chápeme.  Samo  sebou  netvoří 
ničeho,  nýbrž  představuje  i  byť  druhdy  v  stilisaci  jednčm 
zcela  srozumitelné,  jedněm  docela  temné)  odraz  té  které 
věci,  útlejší  a  mlhavější  —  mohutnější  a  jasnější  v  našern 
mozku,  v  našem  srdci.  Nalézá-li  tedy  kdo  zalíbení  v  ně- 
kterém výtvoru  uměleckém,  jest  takto  passivněsúča-,!něn 
onoho  dojmu,  který  vyvolán  byl  v  umělci.  —  Jest 
pravda  —  málo  těch,  jimž  poskytnut  dar  nádherný  a 
cenný  viděli  svými  smysly  v  skutečnu  onu  ideu  skrytou. 
Ti  však,  již  krášli  tyto  dary,  vnímajíce  tajemný  ohlas, 
dávají  nám  uzříti  onu  podstatu  věcí  tím  mocněji,  čím 
usilovněji  přibližují  se  inspirací  k  hranici  bezděčných 
vycítění  a  jemných  pochopení,  kterou  naznačují  známá 
slova:  Uskutečniti  ideu  a  idealisovati  skutečnost. 

Ale  na  jedné  straně  jest  ideál  prchavý  jako  »pohlid 
na  moře  a  ncbc«.  Když  chceme  myšlénkami  postihnouti 
jeho  přítomnost  reální  —  změní  se  a  prchne  nám. 
S  druhé  strany:  do  kraje  snů  nelze  zavítati  nikomu 
v  průvodu,  —  jediné  člověku  samotnému  jest  dovoleno. 

Veden  jsa  spolehlivým  uměleckým  rozpoznáváním, 
které  prýšti  se  z  každé  prosté  a  naivní  duše,  jež  jest 
integrující  části  umělcovy  tvořivosti,  —  umělec  podá 
nám  výsledek  onoho  mocného  podnětu,  ukryté  mohut- 
nosti vycházející  z  přírody  v  nejširším  smyslu  toho  slova. 
Ji  napodobiti,  ne  otrockou  kopií,  nýbrž  v  její  smyslu  ji 
doplniti  a  zdokonaliti,  s  účinnou  snahou  tíhnouc  ke  sku- 
tečnosti, než  —  výše  nad  tuto.  Neboť  jedině  tímto  směrem 
lze  uplatniti  onen  živel  ideje  panující. 

Na  obezřetnosti  umělcově,  kterou  ozbrojí  se  v  pří- 
čině svůdné  výsady,  jež  zve  se  »machec,  závisí,  aby  ne- 
přetrhla se  páska  jediná,  která  spojuje  jeho  výtvor 
s  ideou,  nevyhnutelné  »tertium  comparationis,«  —  ži- 
votnost díla  uměleckého. 

•  Učiňte  mi  věci  živé  a  pokreslete  je,  jak  chcete, - 
volá  de  Sanctis. 

Jest  obtižno,  určiti  hranice  mezi  individuclnim  po- 
jniutím  a  manýrou,  —  mezi  provedením  směřujícím 
k  cílům  inspirace  a  provedením,  které  má  původ  v  zruč- 
nosti, nelze  jasněji  vymeziti,  aby  již  z  předu  bylo  roze- 
i,natelným  pravé  dílo  umělecké. 

Proto  všecky  snahy,  které  lze  nejlépe  naznačiti 
slovem  Lessingovským  Allegoristerei«,  nevezmou  lepší 
odměny  než  jako  •popsané  cedulky,  které  na  starých 
gothských  malbách  osobám  z  úst  jdou«. 

Na  poznání  tedy  pravého  cíle  ryzího,  životního 
umění  a  sebe  sama  jako  umělce.  »Včřim«  —  pravi 
řVancis  Newbery  ve  svém  Krédu  —  •že  největší  věc  na 
světě  jest  pro  muže,  by  věděl,  co  jest  jeho  nejdražší, 
a  že  velký  cíl  v  umění  jest  nalézti    sebe  sama  umělce.* 

Jinde  není  umění,  nýbrž  jalové  umělůstky  slov, 
barev  a  zvuků:  Umělec  cítě  se  člověkem  mezi  svými 
a  lidmi  vůbec  má  se  súčastiiiti  jejich  života  a  představiti 
jej  ve  svých  dílech. 

Tak  uskuteční  se  oslava  jeho  práce,  vítězství  umění 
posilňujícího  a  povznášejícího  do  ideálně  krásných  sadů 
ryzí  a  klidné  radosti.  Tam,  v  tajemném  kruhu  souvislosti, 
sejdou  se  všichni,  kdož  chtějí  Kráse  na  křižovatce  cest 
upřímno.sti,  jednoduchosti  a  všeobecnosti,  kde  tyčí  se 
jako  palladium  bílé  —  květ  pravdy,  tkvící  v  počlstatě 
života.  K.  Bačkovský. 

DIVADLO. 

•  Kigarova  svatba*  v  novém  nastudováni  osvědčila 
svou  nevadnoucí  svěžest  veselohry  klasické,  kterou  dobro- 
družný světák,  pamfletista,  dvořan,  spiklenec  i  finančník 
Beaumarchais  vyhoupl  se  ve  svém  významu  literárním 
hodně  vysoko,  až  k  Moliěrovi,  Sheridanovi,  Goldonimu. 
Miluji  rozkošný  požitek  duchaplného  humoru  Beaumar- 
chaisova,  miluji  tv  grimassy,  pošklebky  a  vtipy,  jež  právě 
tak  jako  esprit  Chamfortův  a  Rivaromv  doplňovaly  pod- 


vratné  a  revoluční  dílo  filosofů  18.  století,  té  nejkr;is- 
nějši.  nejbujnější  a  nejplodnější  doby  francouzského 
ducha.  A  nezapomenutelným  ini  ostalo  představeni  oťi- 
garovy  svatby«.  kdy  vedle  dosavadního  Figara  p  Seiferta 
hrála  Zuzanku  si.  JPospíšilová,  Bartola  p.  Šamberk,  Ba- 
silia  pan  Chvalovský,  Almavivu  p.  Bittner,  Cherubína 
tašim  si.  Dumková.  Posledně  jsem  však  odcházel  z  di- 
vadla poněkud  ochlazen  ve  svém  enthusiasmufigarovském. 
Ovšem  teď  již  nevnímáme  tak  blouznivě  a  ohnivě  jako 
studentský  nadšenec,  opájející  se  prvními  doušky  fran- 
couzské kultury  a  kladoucí  monolog  Figara  vedle  mono- 
logu Hamleta.  Snad  též  trochu  chladněji  působí  nynější 
interpretace.  Zdálo  se  mi,  že  v  ovzduší  jeviště  nechytal, 
nejiskřil  dosti  lehký,  bujný  humor  bláznivého  dne  Figa- 
rova.  jehož  hlavním  příznakem  je  unášivá  lehkomyslnost 
mládí,  veselý  smích  mladých  srdcí.  Sečně  scházela  ele- 
gance a  barva  Watteauových  »fětes  galantes*,  lahodná, 
skotačivá  líbeznost  Mozartových  melodií.  Cherubín  slečny 
Červené  byl  sice  dosti  subretiié  operetní  a  tudíž  pi- 
k;intní  —  ale  nebyl  to  Cheriibin.  Zuzanka  si.  Grégrové 
měla  zase  málo  té  bujně  nenucené  subretnosti  zejména 
v  posledním  jednání.  Úplně  pak  zmizel  humor  z  obou 
nejkomičtějších  figur  Bartola  a  Basilia,  ač  interpreti 
úloh  měli  nejlepší  vůli.  —  Figarovi  pana  Seiferta  za  to 
všechna  čest.  Mluvil,  hrál  jej  bravurně,  rozmarně,  lehce, 
bonvivantsky  lehce,  až  na  jisté  baletní,  tančivé  kroky 
a  pohyby,  jež  jsou  sice  velmi  elegantní,  ale  hodí  se 
spíše  pro  elegána,  který  se  chystá  řídit  kotillon  nebo 
čtverylku,  nezlí  pro  vykutáleného  chlapíka,  který  musí 
lstí,  vtipem  a  přetvářkou  probíjet  se  životem  a  který 
vlastně  připravuje  revoluci.  Pan  Vojan  jako  Almaviva  a  pí. 
Kvapilová  podali  výkony  zcela  případné  elegance  a  no- 
blessy.  —  Velmi  pozoruhodný  byl  debut  si.  Svagrovské, 
jež  s  neočekávaným  úspěchem  zadeklamovala  Antigonu. 
Mladistvá  debutantka  je  obdařena  všemi  vlastnostmi, 
které  při  náležitém  vývinu  a  práci,  ovládané  citem  a  in- 
teligencí uměleckou  mohou  z  ni  učiniti  umělkyni  oprav- 
dovou. Je  sličné  tváře,  vnadné  postavy,  hlas  má  bohatý, 
sálavý,  pružný,  a  zjev  jej!  Antigony  měl  jasné  linie 
Airaa  Tademy.  Herecky  nestačila  si.  Švagrovská  na  .Anti- 
g  'nu,  její  deklamace  je  dosud  začátečnická,  v  tom  vý- 
konu nebylo  onoho  splynutí  duše  umělcovy  s  duši  díla 
básníkova,  k  němuž  dospívají  jedině  ti,  kteří  poznali 
martyrologii  a  úzkost  uměleckého,  samostatného  tvoření. 
To  ovšem  nelze  žádati  od  herců  a  hereček  mladistvých 
nebo  teprve  debutujících.  Toho  též  se  asi  sotva  kdy 
dočkáme  u  p.  Želenského,  který  i  bez  vzletu  i  bez  slohu 
prázdně  a  matné  odříkával  vznešené  verše.  H. 

Z  CIZÍCH  A  SLOVANSKÝCH  REVUI. 

»Ruské  re vue«. 

Srpnové  »lzvěstija  po  litěraturě«  přinášejí 
pěkné  charakteristiky  mladých  a  nejmladších  poetů  sou- 
ílobé  Rusi.  Za  našich  chladných,  mlhavých  dnů  (stěžuje 
si  anonymní  autor  studie)  jest  poesie  ve  psí.  Naše  dívky 
a  ženy,  které  dřív  znaly  nejen  Puškina  a  Lermontova, 
ale  i  podřízené  ruské  básníky,  čtou  dnes  velmi  málo, 
a  to  málo  jest  francouzské,  kořeněné  zboží.  Naši  mladí 
muži,  dřívější  nadšení  ctitelé  poesie,  honí  se  dnes  leda 
za  karrierou.  Dnes  možno  konstatovati  dvě  zcela  sobě 
odporující  fakta:  obecenstvo  soudobé  básníky  velice 
nerado  čte  a  přece  sbírky  básní  objevují  se  na  trhu 
literárním  tak  četně,  jako  houby  po  dešti,  jenže  jen 
málo  jest  vyvolených,  jen  málo  hodných  názvu  básník. 
Tuto  hlavní  z  nich:  N.  Minskij.  Básník-filosof,  myslitel. 
V  jeho  básních  chladný  rozum  převládá  nad  citem. 
.Mnoho  krásných  myšlének  rozseto  v  jeho  znamenitých 
»Bilých  nocích*  a  hlavně  v  »Serenadě«. 


D.  Mercžko vskij.  Básník  podobný  Minskému, 
pokud  se  hloubavého  ducha  tkne.  V  honbě  za  ideou 
nejednou  deptá  Merežkovskij  něžná  poupata  pravé  poesie, 
rozumu  obětuje  cit.  Jeho  »Věra«  je  toho  dokladem. 
Vzděláním  a  ovládáním  verše  je  Merežkovskij  mezi  prv- 
ními soudobými  básníky. 

K.  Balmont.  Básník  překladatel.  Proslavil  se 
svými  překlady  z  Shelleye.  Jako  básník  původní  přichýlil 
se  z  počátku  silně  k  dekadentům,  teď  se  jich  ale  odřekl. 

S.  Frug.  Básník  biblických  motivů.  V  tom  nemá 
soupeře,  tu  stojí  na  samém  vrcholu. 

L.  Lochvická.  Básnířka  smyslnosti.  Dosahuje 
efíektu  svým  ohněm,  upřímností  a  tvrdošíjností  svých 
rozpálených  tužeb  a  její  verše  trochu  křiklavé  a  pře- 
kreslené vynikají  silnou  originalitou. 

D.  Ratgaus.  L.yrik  par  excellence.  Prostota,  upřím- 
nost a  neobyčejná  raelodičnost  jeho  veršů  vemlouvá  se 
v  srdce.  Čajkovskij  složil  hudbu  k  několika  jeho  básním. 

K.  Ldov.  Básník  nepostižných  pocitů.  Jediný  a  nej- 
lepší následník  A.  Feta.  Vřelost  a  upřímnost  jeho  melo- 
dických veršů  vniká  v  duši,  zahřívá  srdce. 

K.  F  o  fa  no  v.  Básník  tajů  a  stínů.  Tak  trochu  de- 
kadent,  tak  trochu  symbolik  a  velice  mnoho  básník 

Mimo  tyto  nejmladší  básníky  jest  v  soudobé  ruské 
poesii  i  mnoho  jiných  veršovníků,  á  la  Apollon  Korinth- 
skij,  ale  právě  proto,  že  mezi  veršováním  a  potsií  je 
propast  nepřeklenutelná,  proto  se  autor  studie  ■  omezil 
na  glossy  jen  o  skutečných  básnících. 

A  jakkoliv  to  nejsou  talenty,  jež  by  slibovaly  rov- 
nati  se  jednou  geniům  Puškinovi  a  Lermontovi,  přece  jen 
možno  o  nich  užiti  slov  Mussetových:  mon  verre  n'est 
pas  grand,  mais  je  bois  dans  mon  verre. 

Originality  té  se  jim  upříti  nemůže.  .-X  v  tom  už  je 
taky  něco. 

*       .,.       * 

Týž  literární  list  přináší  portrét  zesnulého  ruského 
filosofa  a  básníka  V  S  Solovjeva.  31  července  t.  r.  (dle 
ruského  kalendáře i  zemřel  Rusi  vroucí  bojovník  za  vzá- 
jemnou lásku  lidí  bez  rozdílu  náboženství  a  národnosti. 
Byl  to  pravý  učitel  lidskosti,  humanismu  v  nejširším 
a  nejlepším  slova  toho  smyslu. 

Smrt  přervala  život  vysoce  nadanému  spisovateli 
právě  v  čas,  kdy  jméno  jeho  z  úzkého  kruhu  intelligentů 
počalo  pronikati  i  v  širší  známost.  Nebylť  Solovjev  spiso- 
vatelem mass:  hluboký  a  vážný  básník,  myslitel,  psal  zas 
jen  pro  ty,  kdož  dovedou  mysliti  a  rozuměti  mu. 

Všechna  jeho  hlavni  díla —  uvádíme  jen:  »Kritika 
otvlečennych  načaU,  »Čtenija  o  Bogočelověčestvě«.  »Isto- 
rija  i  buduščnost  toskratiji*',  »L'idée  russe«,  ^Opravdanije 
dobrai,  .Sudba  Puškinao  a  m.  j.  —  požívají  úcty  jedině 
a  pouze  mezi  vážnou  intelligencí:  masse  lidu  jsou  nepří- 
stupny zcela. 

Kromě  filosofických  a  publicistických  děl  psal  Solovjev 
i  básně,  jsa  nadán  opravdovým  poetickým  talentem.  Jeho 
»Stichotvorenija«  vyšly  v  Moskvě  r.  1891  a  dočkaly  se 
trojího  vydání.  Petrohradská  Akademie  krátce  před  jeho 
smrti  jmenovala  ho  řádným  členem. 

Smrt  zastihla  ho  v  nejkrásnějším  věku.  Narodilf  se 
r.  1853  co  syn  známého  historika  ruského.  Končiv  mo- 
skevskou filosofickou  fakultu,  stal  se  docentem  filosofie 
nejprve  v  Moskvě  a  pak  v  Petrohradě.  R.  1881  opustil 
však  státní  službu  a  věnoval  se  zúplna  literatuře. 

Zemřel  zánětem  plic,  jsa  návštěvou  u  svého  přítele, 
profcssora  moskevské  university  knížete  Trubcckého,  na 
statku  Uzkoje.  Po  něm  zůstalo  mnoho  nedokončených 
prací  většinou  filosofických,  ale  i  literární  velké  dílo: 
»RusskajapoezijaXlX.  věka«.  Rukopisy  zvěčnělého  filosofa 
vydá  kníže  Truheckoj.  Dr.  B.  P. 


fi  cdpUci  se  pro  Prallu:  na  čtvrt  Ičla  zl.  1-20  (K  2-40),  na  půl  léta  zl.  2-40  (K  4-SO),  na  celý  rok  zl.  4-80  (K  p-60).  PoStou:  na  čtvrt  léta  zl.  1-25 

K  2'50),  na  půl  léta  zl.  2-50  (K  5-— ),   na  celý  rok  5  zl.  (K  10—).  —  Sešitové  vydáni  (o  dvou  čislech)  vycházi  při  každém  druhéni  (sudém)  čísle. 

Cena  sešitu  20  kr.  (40  hal.)  —  Patislc  původních  prací  se  vyhrazuje.   —   Dopisy  administr.ici   »Lumíra«  buďtež  adresovány:    Časopis  »Lumir«,  Praha, 

Karlovo  namésti  č.  34.  . —  Listy  přijímáme  jen  frankované.  —  »Lumíra  vycházi  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 


Redaktor  Vá 


Hla^lik. 


.Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Otto.  —  Tiskem  České  grafické  společno 


.Un 


■  Praze. 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


2.  LISTOPADU    1900. 


»     ČÍSLO  5 


Jan  Ofolskv 


Oc 


ROBESPIERRE. 


'ch,  prasknou  tajně  katostrojc  svazy, 
tvůj  zpovčdníček  bečet  přestane, 
čekáni  vteřin  michu  tvoji  zmrazí, 
pak  útlocitní  přijdou  křesťané 


s  bastardním  pláčem  k  siné  hlavě  v  koši. 

Stoupenci  tvoji  uzří  udatní, 
že  jako  groš,  jenž  podoben  je  groši, 

se  skutálela  mezi  ostatní; 


že  padla  ke  dnu,  zdravíc  ještě  okem 
a  na  rtu  bolest  dramatických  vět  .  .  . 

Tak  tento  zpěv  hnal  kalným  Seiny  tokem 
až  k  oceánům  v  přctajemný  svět  .  .  . 


SAM 


1  o  jednou  pozdě,  nevím  kdy, 

šli  ženci  z  tiché  práce 
a  duše  pěla  s  balkonu 

večerní  variace. 
I  byla  chvíle  taková, 

že  led  se  v  hrdle  tavil, 
že  vstal  jsem  tich  jak  peříčko 

a  k  duši  své  jsem  pravil: 


•Jdou  ženci!  Žence  miluješ.' 

Či  —  promluv  —  komu  pěješ? 
Vstříc  komu  planeš  v  soumracích 

a  kam  se  tehdy  děješ  ?< 
A  ona  slavná  jako  meč 

a  jako  socha  bledá 
jen  řekla,  tmíc  se  záhadně, 

že  odpovědi  nedá 


ZAPOMENUTA. 


1  ak  byli  jednou  rodiče  a  ničii  hlupcc  syna  .     . 
.A  len  vám  .  .  .  (děti,  počkejte,  těžko  se  rozpomíná!) 
A  tak  on  ty  své  rodiče  svým  hladem  ožebračil, 
až  o  tom  Jeho  Milost  král  se  dozvěděti  ráčil. 
...  A  přijel  sám  až  poblízko,  jej  kázal  sníti  s  pece 
a  pohnuv  málo  obrvím,  tak  k  Honzíkovi  vece: 
». ..  Hm  ...  tedy  •  • .  My  jsme  slyšeli,  že  on  tak  statně  tráví! 
Hm  . .  .  dobře!  Byl  teď  pozorný,  co  Xaše  Milost  praví: 
On  hňup  je,  to  se  rozumí!   My  máme  bílou  dcerku, 
jestli  ji  k  smíchu  přinutí,  sloul  pánem  z  Uhúberku!« 
..  .Tak  Honza  šel...  A  jak  tak  jde,  si  pecen  chleba  žvýká, 
je  zlatý  den  a  žabáci  se  sluní  u  rybníka  .  .  . 


.A  došel  tam,  když  dojed'  své.  Tu,  co  čert  nechce  míti.' 

že  shrnuly  se  družičky  a  kvítí   na  něj,  kvítí! 

»A  jestli  rád  jí  klubásy!   A  jestli  to  a  onolc 

Ach,  Honza  mlaskal  předběžně!  I  klubáš!  No  no!  No  no! 

.  .  .  Byl  uveden  .  .  .  Tak  jako  pták,  jenž  v  zoufalé  je  kleci, 

princezka  zevli  v  jeden  kout  uprostřed  zlatých  věcí. 

,Tak  zevli,  Honzo,  celý  den  a  temné  noci  prolká!' 

Vzal  Honza  plaňku  z  podpaží:  »I  milionská  holka!« 

. .  .  Teď  nad  Honzovou  provinou  vše  zjímal  ústrach  lichý, 

jen  princezka  se  měnila  a  zprohýbala  smíchy  .  .  . 

.■\  Honza zmlk',  by  pecen  sněd',  šest  loket  klubáš  k  tomu  ... 

Věz,  synu.  z  Uhúberku  pán  šel  s  tvrdým  břichem  domů  . . . 


^'::9Z>'^^Z^'^^^'^ 


Jos.  K.  Šlejhar: 


KAPLIČKA. 


l-cyl  zase  po  jedné  ze  svých  nejvydatnějších 
'—'  opic  náš  pan  starosta  —  a  stoje  z  rána 
v  silných  ještě  a  nevábných  nedbalkách  u  mile 
hřejících  kamen,  zdál  se  velmi  zamračen  i  značně 
nakloněn  k  nejčernějšímu  názoru  na  svět.  Ruce 
měl  resignovaně  složené  na  zad  a  neurčito  i  leda- 
byle vyhlížel  do  nejbližších  oken,  pokud  tomu 
několik  ubohých  fuchsií  a  spousta  všelikých 
láhví  a  střepů  dovolovaly.  Někdy  zadíval  se 
tam  až  příkře,  s  očima  úporně  napjatýma,  ba 
vypoulenýma  —  jakoby  se  to  takovým  násilným 
pohledem  snažil  zachytiti  tam  na  některém  vy- 
značeném bodu  v  nedostávající  se  a  selhávající 
vnitřní  rovnováze.  Jeho  černý  názor  na  svět  zdál 
se  přímo  zoufalým.  Ostatně  vším  byl  náležitě 
opodstatněn.  Nehledě  ani  ku  vydatné  opici,  pro- 
hrál zároveň  náš  pan  starosta  Prohrál,  prohrál. 
A  jeho  rudolící  paní  starostová  s  narudlými 
žíňovitými  vlasy  hezky  nízko  z  čela  začínajícími 
a  celá  v  obličeji  rudě  trudovitá  ve  svém  láni  také 
ještě  nepopustila.  A  musí  se  říci,  že  tentokráte 
lála  pozoruhodně.  Kyselo  pak  mělo  dnes  syrovou 
příchuť  —  takovou  hanebnou  k  zvracení.  A  černá 
káva  s  rumem  —  obého  na  polovic  —  nevyvolala 
docela  očekávaného  obvyklého  účinku.  Pak  venku 
byl  psí  čas  —  tak  těžce  nevlídno,  pršelo  z  hlu- 
boká, z  oblohy  jako  bezedné,  jež  zela  příšernou 
modročernou,  zažloutlou  záplavou,  a  bylo  to  na 
3edm  bratří,  ku  postrachu  všech  hospodářů. 
A  měl  pan  starosta  ještě  jetel  dávat  do  kup, 
černal  již,  hnil  a  musí  na  sedm  bratří  pršet  zas, 
ač  včera  šel  barometr  trochu  nahoru  a  pan  sta- 
rosta najisto  očekával  dneškem  změnu  už  k  vůli 
tomu  svému  jetelů,  a  šel  se  proto  najařiti,  ač 
jindy  i  z  jiných  příčin  to  činíval.  Ostatně  bylo 
ustálenou  zásadou  pana  starosty,  že  celý  svět 
s  Pánembohem  mohl  bráti  zkázu,  jen  když  ten 
jeho  osobní  svět  zůstával  hezky  v  pořádku,  ve 
■zdaru  a  prospívání  —  ano  zaradoval  se  pokaždé 
blaženě  pan  starosta,  potlouklo-Ii  tak  v  celé  vsi, 
ale  u  něho  zůstalo  vše  celé,  což  se  také  ku  po- 
divu přiházelo;  že  však  tentokráte  mokl  i  jeho 
jetel  se  všemi  jeteli  světa,  to  nikomu  nemohl 
odpustiti.  A  účinky  po  opici  zdály  se  spíše  ná- 
silně se  zmnožovati  než  pozvolna  přecházeti  — 
věc  také  nezvyklá  u  našeho  pana  starosty.  Ovšem 
mimo  své  pivo  dvaatřicet  štamprlat  pravého  na- 
šeho vesnického  koííaku  to  pozřel,  což  byla  i  na 
něho  slušná  míra.  A  probrav  se  ráno  posléz  ku 
jistému  vědomí  a  spočítav  si  peníze,  dospěl 
k  reelnímu  přesvědčení,  že  několik  modrých, 
zbrusu  nových  desítek  zanechal  na  tom  pažitu 
»zelené    louky«,    kterou  nejraději  hrával  a  v  níž 


byl  zvyklým  jen  vyhrávati  s  takovým  štěstím, 
tak   bezděčně. 

Nemnoho  ponětí  tanulo  mu  toho  rána  roz- 
bitými smysly,  ale  co  bylo,  zrovna  jako  ztopo- 
řené v  mučennické  ekstasi  tu  stálo.  —  A  ten 
jetel,  ten  jetel,  přišlo  zase  na  řadu,  kdykoliv 
vzhlédl  na  tu  začernalou,  bezednou  báň  oblohy, 
jež  nebyla  mu  po  vůli.  Černý  názor  na  svět 
stával  se  tu  již  podobným  této  obloze ;  s  bez- 
meznou  jen  ošklivostí  na  vše  hleděl,  zvláště  po 
své  paní  starostové,  nijak  toho  rána  nezamlklé, 
a  po  hrnku  černé  s  rumem,  holba  za  čtyřicet 
u  nás    na  vsi. 

>Hu  . . .  u  . . .  u,«  začal  najednou  téměř  skučivě 
výti  a  prudce  škubati  rameny,  jako  u  vnitřním 
nevlídném  zasažení  a  snad  i  z  jiného  tělesného 
popudu.  A  mávl  rukou  význačně  k  tomu  oknu, 
druhou  ale  neopomněv  hned  obezřele  se  zadržeti 
kamen  —  byl  zrovna  věru  pravý  čas.  Možná,  že 
chtěl  to  chytrák  pan  starosta  zřetel  všech  těch 
nepříjemných  věcí  naň  právě  doléhajících  jinam 
obrátiti,  mimo  svou  osobnost  —  a  ktomu  se  zrovna 
naskytla  vhodná  příležitost.  S  ce  nic  tak  u  nich 
nového,  neobvyklého,  ale  přece  příležitost.  Neboť 
kdož  by  se  toho  nadál  i  v  dnešním  nečase.  Po- 
dařilo se  to  panu  starostovi  —  paní  starostová 
zanechavši  zbytečného  míšení  se  v  jeho  záležitosti, 
také  upjala  pozornost  na  ráz  ven    . . 

Ano,  bylo  to  přespříliš,  co  tropil  již  ten 
staroch,  ten  potřeštěnec  jakýsi  či  co  hlupec  a  po- 
šetilec zajisté.  Míti  takový  mlýn,  tolik  nejlepšího 
gruntu,  takový  vyspělý  kus  lesa  za  hodných  pár 
tisíc,  takové  foroty  ve  všem,  dříví,  prken,  šindele, 
tolikaletého  obilí  na  sýpce,  tolik  dobytka,  za  tele 
pod  kravou  dostává  vždy  přes  třicet,  a  prasata 
nikde  tak  nešla  jako  u  něho,  a  mimo  to  tolik 
peněz  na  kapitále  —  to  všechno  mít  a  takto  ne- 
rozumně si  počínat  Nejen  nerozumně,  ale  zrovna 
proti  všem  lidem  a  proti  samému  Pánu  Bohu  — 
mělť  pan  starosta  vždy  ohled  na  Pána  Boha. 

»Hu  .  u  .  .  u,  že  ho  už  jednou  čert  nespráská 
a  neusadí  raděj  za  pecí,«  vyblabolil  konečně  ze 
sebe  rozhořčeně  pan  starosta  s  namáháním  a  sebe- 
zapřením patrným  jaksi  z  toho  ohledu,  aby 
k  slovům  jeho  mimoděk  se  nepřimísil  ještě  jiný 
ob  ah  nitra,  jaksi  více  fysický.  S  opovržením 
dlouhotrvajícím  a  ku  podivu  významným  ohlédla 
se  tu  na  něho  paní  staiostová,  i  přišlo  jí  až 
odplivnouti  za  jakéhosi  neurčitého  rčení,  jakoby 
fůj,  ač  nelze  zrovna  usouditi,  bylo  li  to  výhradně 
se  vzhledem  k  jejímu  manželu  —  ale  proto  zřetele 
svého  tam  někde  za  okny  nijak  nezanechala, 
něco  tam  u  vzrůstajícím  zájmu  a  lačné  zvědavosti 


neustávajíc  pozorovati  —  neboť  i  zvčdavost  na 
prospěch  bližních  byla  její  silnou  stránkou.  Sta- 
rosta činč  ale,  jakoby  zcela  ničeho  nezpozoroval 
z  uštědřeného  mu  manželského  opovržení,  ba 
naopak  snaže  se  tím  usilovnčji  dáti  na  jevo,  že 
v  jeho  stavu  vlastním  a  do  té  chvíle  dosti  pode- 
zřelém, jak  sám  as  dobře  tušil,  není  dávno  všechno 
již  tak  zlé,  ano  že  si  je  i  náležitě  vědom  všeho, 
zvláště  své  převahy  a  autority,  nedal  se  docela 
nic  odstrašiti  nemýle  se,  a  posuzoval  dále  a  to 
již  mnohem  směleji  a  dosti  zhurta,  skoro  týravě, 
stahuje  obličej  k  přísnému  obvyklému  výrazu 
svých  černých  knírů  a  splynulého  význačného 
obočí,  jímž  se  i  v  zachovalejších  chvílích  vědomě 
honosil. 

»Aby  tedy  tak  jednou  nevynechal...  i  za 
takový  sloty  vydrápe  se  ven  starý  hňup  A  že 
drápat  se  tam  musí  den  co  den,  jakoly  tam 
hlídal  poklady  ...  A  ty  jeho  krchovce  jakoby 
mu  někdo  odkrást  chtěl.  Bláznovství,  bláznovství 
zrovna  . . . 

A  nerozumí  si  ani  ten  člověk,  a  takový  mít 
přec  majetek.  Mlč  ale,  chce-li  se  ti  toho...<; 
Snižuje  pak  hlas  zrovna  nápadně  dodával  ještě: 
•  I  za  takový  sloty,  i  za  takový  sloty  . .  .  hu  .  . .  hu  . .« 
Bylo  tu  panu  starostovi  ze  všeho  již  zrovna  zima, 
celý  se  otřásl,  celý  se  němě  zachmuřil  svěsiv 
trudně  hlavu. 

Právě  to  před  okny  blátivou  kalně  vyšplí- 
chující  silnicí  šinula  se  postava  vzbuzující  úžas. 
Ne  ovšem  u  těch  starostových  —  u  těch  byla 
teď  ku  posměchu,  a  pak  ku  závisti  vzhledem 
k  tomu,  v  čeho  všeho  byla  držení.  Vzbuzovala 
to  úžas  nejen  tíživým  ujařmením  jakýmsi,  jež  ji 
schylovalo,  a  nejen  tím  vzrušivým  zachvíváním 
se  na  všech  údech,  které  nezdálo  se  jedině  po- 
choditi ze  stařecké  slaboty,  ale  jemuž  spíše  pod- 
statou se  býti  zdály  neustupující  omrazy  duše, 
jakási  příkrá  zvrácení  a  nejistoty  nenabývající 
klidu,  a  nejen  za  té  na  člověka  dorážející  ne- 
pohody těžkého  podivného  rána  červencového, 
jež  s  sebou  zdálo  se  přinášeti  tolik  osudného  vý- 
znamu,  ustrašení  zrovna  a  ncpovědomých  na- 
léhavých tuch  a  toho  starce,  uplouhavši  ho  blátem 
a  celého  zmáčevši,  uvedlo  opravdu  v  bědný  stav, 
který  vždy  vzbuditi  musí  soustrast  a  lítost 
aspoň 

Avšak  vzbuzovala  stejný  úžas  u  starce 
i  ona  příkrá  siná  príisvitnost  svrásčelých  jeho 
tváří  jako  zmačkaný  papír  skládavých,  i  ona  tupá, 
úporná  prolamovanost  nízkého  čela,  nad  nímž 
staroinodně  trčela  filcová  čepice  do  černá  pro- 
moklá a  těžká.  Vůbec  až  nápadná  byla  ta  ne- 
obyčejná svrásčelost  celého  obličeje,  jímž  jakoby 
hustou  síť  proložil,  a  připadalo,  že  tyto  vrásky 
skládala  po  věky  hryznoucí  muka.  Ruce  okoralé 
a  vyhublé  až  na  kost  tě  xc  jímaly  se  hole,  na  níž 
spočívati  se  zdála  tíha  vší  té  stařecké  bytosti, 
ba  zdálo  se,    že  právě  jen  tato  hul    zabraňovala, 


aby  vše  se  nczřítilo  rázem  ku  zemi.  Celý  zjev 
starcův  činil  dojem  jakoby  postavy  z  jiného' světa 
s  neznámým  zažitým  tam  utrpením,  s  cizím  nám 
stkaním  a  s  cizími  nám  hrůzami  v  neskonalé  míře 
naplněnými.  Vše  tak  neoznačitelný  úžas  vzbuzo- 
valo při  tomto  člověku.  Brada  sebou  třásla  a  bez- 
hlasně  se  zajíkala,  jakoby  nikdy  nevyslovená  .slova 
do  ní  se  drala  a  v  ní  se  drtila.  Rty  vytrvávaly 
u  vyjeveném  rozevření.  Žilnatý  krk  starcův  napjat 
byl  neustále  a  téměř  vodorovně  schýlen  ku  ně- 
jakému stále  očekávanému  přijetí  rány  .  .  .  Po- 
stava zahalena  byla  v  dlouhý  těžkopádný  loden 
podšitý  silně  zvetšelou  liščinou,  a  připadalo,  že 
nikdy  nesnímány,  podle  toho,  jak  úplně  sdružil 
se  s  tou  stařeckou  postavou  ku  význačnému, 
jinak  ani  nemyslitelnému  celku.  Nohy  vězely 
v  botách  tvrdých,  zkornatělých,  smutných  na  ten 
majetek.  A  zpod  té  masivní  filcové  čepice,  dle 
starého  způsobu  ohrnovací,  vyčuhoval  neurovnaný 
stvol  šedých  zmáčených  kadeří,  přilepující  se 
v  záuší,  leckdes  ku  tvářím  a  v  zadu  na  týl  při- 
lehlý. Zdál  se  tento  stvol  vlasti  jako  z  cínu  ulitý, 
nehybný,  nepodajný.  Vůbec  činil  stařec  dojem 
bídáka  bez  sousta  a  přístřeší  světem  se  vlekou- 
cího,  z  kruté  jakési  milosti  pouze  trpěného. 
A  přece  tolik  bylo  známo  o  mnohostranném  jeho 
majetku  —  starosta  aspoň  nemohl  tu  přestati 
záviděti,   jako  vůbec  všemu  záviděl  .  .  . 

A  jaký  to  dále  pohled  u  starce  Záhadně 
se  uzavíraje,  jakoby  před  světem  kvapem  chtěl 
se  vytratiti,  a  celý  ojíněný  zdál  se  krvavou  mhou  — 
z  té  příšerné  mhy  nedovedly  se  jaksi  ani  vyba- 
viti ty  nejistě  ohroženě  mžikající  zřítelnice,  jež 
jakoby  snažily  se  přervati  své  zření,  které  strašně 
lekalo  a  vzrušovalo  duši  svou.  Jen  tak  málo, 
plachým  tenkým  paprskem  hleděly.  Znaly  jaksi 
jediné  místo  svého  utkvění  —  vyděšeného  ne- 
určitého prázdna,  v  němž  by  ale  nikdo  z  cizích 
účastníků  nic  nedovedl  nalézat.  A  toto  prázdno 
jakoby  pohlcovalo  všechen  bludný  pohled  star- 
cův, ty  v  ně  násilně  vpojené  zřítelnice. 

O  ničem  jiném  pak  nezdál  se  míti  ani  po- 
tuchy, belhaje  se  krutě  jedině  za  tim  svým 
utkvěním,  a  jako  u  vyjmutí  ze  vší  přítomnosti 
i  z  útěchy  veškery,  v  zastření  jakýmsi  mračnem 
příšernosti. 

Zrovna  žalostně  zahrnut  byl  v  tu  dobu  ne- 
ochabujícím prudkým  lijákem,  hrnoucím  se  ze 
všech  stran  na  něho.  Loden  na  něm  bubřil,  vše 
na  něm  bylo  zmáčeno.  Ale  to  vše  nemělo  tu 
míti  významu,  mohlo  se  díti  cokoliv  —  vše  zů- 
stalo by  snad  bez  účastenství  u  toho  starce.  Beze 
vztahu  k  němu  zdál  se  celý  ten  život  ostatní. 
A  to  černě  modré,  těžké,  zoufalé  mračno  nebes 
zvrácené  dolů  zdálo  se  zasahovati  jaksi  v  záhad- 
nou oblast  ponurého  starcova  zření,  v  němž  ja- 
koby nabývalo  družného  svého  významu  ...  Po 
obou  stranách  silnice  schýlené  namočené  haluze 
ovocného  stromoví  zavaďovaly    často  o  starcovu 


hlavu,  zašel-li  příliš  na  pokraj  —  a  tu  shýbal  se 
ještě  níže,  téměř  klesal  schyluje  se  tak,  ač  ne- 
zdál se  míti  ponětí  o  vlastních  těchto  překážkách, 
vrhajících  na  něho  celou  záplavu  nahromaděné 
vláhy.  Vše  věru  bylo  tak  trudné,  bezútěšné  viíkol. 
trudná  a  bezútěšná  ta  starcova  pouť .  .  . 

Celý  krnj  černal  se  v  jakémsi  nesmírném 
halení  vodních  rouch,  z  nichž  nebylo  vybavení. 
Vše  zmáčeno,  sevřeno  mokrou  těžkou  náručí. 
Vytrvalé  a  úmorné  bylo  to  dštění  oblak  záhubné 
zanášející  zemi.  Temně  stékaly  vodní  proudy  po 
začernalých  lučinách  a  březích,  po  polích,  cestách. 
Zčernalá  stavení,  zčernalá  zeleň,  lesy  i  stráně 
zčernalé,  zrovna  truchle  se  propadávající  v  se- 
vřených dálích  obzoru,  vše  tak  zčernalé  a  ponuré 
a  propadávající  se  v  té  neochabující  vodní  změti.  — 
Kalně  a  divoce  hrnul  své  vody  nedaleko  silnice 


silně  již  zvednutý  potok,  bubře  místy  v  lučinách 
ve  zvířenou  rudou  záplavu  a  temně  hučel  s  lijá- 
kem ve  zdušeném  strašném  ohlasu.  Kolem  jeho 
břehů  nastavěné  řady  olší  vzdýmaly  se  v  černé 
příkré,  jako  stěna  slehlé  hustiny.  A  odtud  vybí- 
raly se  chvílemi  takové  pronikavé  stenoty,  jakási 
celá  strašně  kvílící  spoušť  hlasů  vyvstávala,  pře- 
rušujíc hukot  vody  i  těžkou  ponurost  kraje  — 
to  z  těch  nehostinných,  zaplavených  úkrytů  kři- 
čelo zoufale  ptactvo,  pěnice,  pěnkavy,  špačci, 
mláďata  vrabců  právě  vyvedená,  vše  o  hladu, 
zmaru,  v  celé  vzbouřené  děsnotě  svých  zvířecích 
pudů.  Vlaštovky  zalomozily  někdy  kolem  samé 
hlavy,  z  nenadání,  zrovna  u  země,  a  jako  uří- 
cené, celé  divé  —  nikde  mouchy,  hmyzu,  a  tolik 
mláďat  v  hnízdech. 

Vše   vzbuzovalo  úžas  dobou  tou  neblahou . .  . 


ik     %     Ý     lir     %     % 


Gabriela  Preissová; 


LABUTI    PÍSEŇ. 


Xdráv  jsi  došel,  ševče  — «  vítal  upřímně  vý- 
^-^  minkář.  "Nejdříve  mi  budeš  musit  podšit  moje 
sváteční  boty;  chci  se  vypravit  příští  neděli  na 
pouť  k  Pomocné  matce  boží.  Potom  jsem  slíbil 
pasákovi,  že  jej  vezmu  ssebou,  a  aby  na  pouti  po- 
řádněji vypadal,  když  se  tam  tak  bude  ke  mně 
hlásit,  přimluvil  jsem  se  u  mladého,  aby  se  mu 
boty  ušily  prvnímu  přede  všemi  « 

•  Všechno  to  spořádáme,  jak  si  to  jen  kdo 
bude  přát  — «  vzmohl  se  Kajt  ku  klidnému  ná- 
hledu. >Co  jej  to  pocvičené  děvčisko  jen  tak  po- 
plašilo.? —  «  tišil  se  sám  v  duchu,  vždyť  už  sejí 
nabral  míry  od  malička  dost  a  bylo  to  dítě  jako 
jiné,  mívala  také  takový  tenký  copánek  v  týiku  — 
teď  měla  na  nožkách  kanavové,  vyšívané  střevíčky, 
takové  pestré,  vlnou  sestavené  kvítky  dovedl  již 
také  k  podešvu  připínat,  kdyby  se  taková  piplavá 
práce  zrovna  nahodila. 

•  Pro  mne  musíš.  Kajte,  vykrojit  nějakou 
měkčí  kůži  — «  hovořil  již  zase  starý  pantáta,  a 
Kajt  byl  tak,  rád,  že  něco  povídal  —  ^protože 
mne  na  delší  cestě  beztoho  již  nohy  tíží  dost. 
A  to  víš,  že  zbytečně  já  kůži  neproderu,  kamení 
se  dovedu  vyhýbat  i  obuv  po  vyzutí  svědomitě 
namastím  a  do  pořádku  uložím  . .   « 

»To  vím,  to  vím  — «  dosvědčil  rád  Kajt;  a 
byl  již  v  pravdě  mile  přesvědčen,  že  starý  Obír 
si  dovedl  poctivě  jeho  dobrého  díla  vážit. 

»A  já  bych  ráda,  pane  mistře  — «  rozlehl  se 
náhle  divně  způsobný  hlas  pocvičené  Stázky 
v  Kajtově  sluchu  —  »abyste  mi  přišil  tady  ten 
knoflíček  k  botce.  On  má  být  vlastně  jen  při- 
pevněný takovou  plechovou  tříštičkou  —  ale  já 
ji  ztratila.* 


KORUTANSKY   OBRÁZEK. 
Pokrač 


A  V  její  uvolněné  pravici  objevila  se  zrovna 
jakoby  zákeřně  taková  divná  stvůrka  botky,  kterou 
postavila  Kajtovi  na  stolek  před  oči,  vybírajíc  ještě 
z  kapsy  v  hrstce  mezi  několika  klubíčky,  korálky 
a  papírky,  černý  knoííík  s  ouškem.  Kladouc  jej 
vedle  botky,  postřehla  důvtipně  Kajtův  ztišený 
obdiv  nad  jejím  vlastnictvím  a  musila  již  po- 
vědít  s  jemně  zastřenou  nabíravostí: 

»lakového  něco  měl  byste  také  dokázat  — 
to  je  pak  rozdíl  obuv  a  obuv!« 

Kajtovi  vyrazily  dva  rudé  lupínky  na  po- 
žloutlých  tvářích:  taková  dávno  necítěná  úzkost 
se  mu  zadrhla  v  prsou,  jako  když  mu  jednou 
ve  škole  ukázal  učitel  písmo  svého  vlastního  syna 
na  přirovnání  s  jeho.  Sebral  zvolna  jen  jako  v  tís- 
nivém  snu  drobnou  botku  do  levice  a  ohmatával 
její  hodnotu;  nártíky,  saténová  podšívka,  to  nikdy 
nespatřené  postranní  zapínání  v  srpečkových 
obloučcích,  vysoké,  vyhloubnuté  a  útlé  pod- 
patky —  —  všecko  to  bylo  takové  hebké,  že 
to  unikalo  z  chvějících  se  prstů.  »Je  to  jen  tak 
lehká  podstata  . .  vzmohl  se  konečně  k  stísněné 
poznámce. 

>»Ale  vydrží  třeba  více  než  to  hrubé  a  ha- 
matné  — «  odvětila  Stázka  s  úsečnou  určitostí; 
•  takové  pěkné  kůži  se  říká  rukavičková. .  .«  Kajt 
jaktěživ  ve  své  říši  o  jménu  takové  kůže  na 
botky  neslyšel,  znal  jen  jemnou  kozinku  a  kam- 
zičinu  —  ale  nemohl,  nedovedl  teď  odpírat. 
Pokusil  se  jen  ještě  prohýbnout  podešev  palcem, 
zaklepal  na  podpatky  a  pokreslil  prstem  ještě 
jednou  nártík  skrojený  jakoby  do  dvou  kři- 
délek —  —  to  byla  jasná  pravda,  zde  se  na 
něho    vysmívalo  nějaké    nedostižné  umění,   tako- 


56 


vého  něco  on  jakživ  nedokázal,  ba  ani  neviděl  .  .  . 
Rudé  lupínky  na  jeho  tvářích  se  již  rozmnožily 
a  roztěkaly,  jakoby  je  trpké,  stydné  to  přiznání 
pošlohalo  .  .  . 

»Ty  špičky  jsou  tak  zúžené  —  ty  špičky  — ' 
chytal  se  ještě  jen  jediné  námitky;  »musí  prsty 
tlačit  při  chůzi.' 

»Co  vás  to  napadá  — '  dopalovala  ještě 
hlouběji  Stázka  duši  —  a  odhodivši  domácí  stře- 
víček, vklouzla  hravě  do  botky  a  ukazovala  s  ví- 
tězně povznesenou  hlavou,  jakou  ona  má  pravdu, 
jak  hravě,  lehounce  a  pohodlně  se  to  v  té  umělé 
stvňrce  botky  chodí.  » Ale  jenom  mne  už,  prosím 
vás,  nezdržujte  a  přišijte  mi  honem  ten  knoflík  —  « 
vyzula  zase  botku  a  hodila  ji  Kajtovi  do  klína 
jako   míč. 

Jako  přišlápnutý  sáhl  Kajt  s  namáháním  po 
své  kabele,  vytáhl  odtamtud  s  mučivě  k  rozumu 
se  nutící  pamětí  klubko  pevných  černých  nití 
i  nejslabší  jehlu  a  jako  ve  snách,  jen  pod  sedlem 
neodvratné  nutnosti,  počal  na  označené  místo 
v  postranním  zapínání  přišívat  scházející  knoflíček. 

Musil  při  tom  vršek  Stázčiny  botky  přidr- 
žovat křečovitě  levicí ;  chvěla  a  hýbala  sebou 
pod  rozšířeným,  skleněně  upjatým  zrakem  jako 
živá,  prostehovaná  křidélka  na  nártíkách  sebou 
zatřepala  chápal,  že  mu  obdivuhodná,  posmívavá 
ta  stv-ůrka  chce  vyklouznouti  z  rukou  —  i  plno 
očí  měla  na  místech  knoflíků  .  .  .  Přimáčkl  ji  ko- 
nečně kolenoma  v  půli  .  .  . 

»Tak  se  už,  milý  ševče,  těším  na  návštěvu 
té  Panenky  Marie,  že  si  celé  noci  na  tu  cestu 
myslím  — •  probudil  takovým  útěšlivým  hlasem 
výminkář  Kajta  z  mámení.  Seděl  zde  opravdu 
dobrý  člověk  poblízku  na  lávce  u  peci  se  svým 
přátelským  pohledem  i  konopnou  hlavičkou  své 
nejmilejší  vnučky  —  ti  dva  už  věděli,  že  přece 
švec  Kajt  za  něco  stojí,  třeba  že  to  lehoučké 
pírko  Stázčiny  botky  nechápal  a  něco  takového 
sestavit  by  nedovedl. 

'Možná,  že  se  tam  také  vypravím  — «  děl 
bezvučně  Kajt,  hledaje  bloudícím  pohledem  Stázku. 
Oštipovala  u  okna  muškátové  sazeničky  v  hliňá- 
čkách  —  co  se  to  jen  ta  holka  naučila  všechno 
štípat  —  Kajt  už  jasně  chápal,  že  ji  do  nejdelší 
smrti  rád  mít  nebude  .  .  .  Postavil  její  botku  le- 
hounce a  opatrně  jako  ptáka  na  stolek,  nechtěje 
se  už  ani  na  ni  podívat. 

Stázka  s  ní  se  způsobnými  slovy:  »Tak  vám 
děknjul'  odběhla  a  ve  světnici  nastalo  takové 
odlehčení,  jako  po  ostře  se  vetřevším  paprsku. 
Kajt  si  oddychl  a  k  základu  nové,  rozumnější 
n;ilady    klepl    se    statečně    kladívkem    do    dlaně. 

•  Vyprav  se  jen,  ševče,  vyprav — «  navazoval 
dále  starý  Obír  svůj  milý  sen  —  » loňského,  ani 
předloňského  roku  jsem  té  tam  na  pouti  nespatřil 
a  z  takového  zanedbání  se  člověk  jen  se  škodou 
shledá!  Považ,  my  s  nebožkou  ženou  jsme  také 
mohli  vypravovat  o  zázraku  — «  staroch  pohladil 


vnučku  po  lokýtku.  která  zamžíknuvši  třeper.fm 
tvých  čistých,  povážnělýchzr;iků,  věděla  už  z  mnoho- 
kráte opakovaného  dědečkova  vy[)ravování,  že  je 
příkladným  obrázkem.  —  'Když  téhle  bylo  půl- 
druhého roku.  odjeli  naši  mladí  jednou  se  Stázkou 
na  posvícení  k  švakrové  do  hor  na  Zábradu, 
může  se  tam  počítat  půl  dne  cesty  —  a  nechali 
nám  celé  hospodářství  i  tuhle  malou  na  hlídání. 
Já  ještě  tenkráte  chystaje,  se  na  pole  a  do  lesa, 
své  nebožce  povídám:  »Zancdbej  si  raději,  ženská, 
celou  plotnu  i  polejvání  plátna,  jen  mi  Nanynku 
z  rukou  nepouštěj,  nebo  kdyby  se  potloukla 
nebo  poškrábla,  už  by  byly  od  snachy  věčné  vý- 
čitky. Ona  rozumně  poslechla  —  ale  co  na  nás 
Pánbůh  nedopustil,  navečer  dostalo  dítě  z  čistá 
jasná  božcové  křeče  a  v  noci  nám  už  zůstávala 
celá  zsinalá  a  studená.  Musili  jsme  už  posla  na 
koni  vypravit,  aby  se  naši  na  kvap  obrátili  domů. 
Přiběhla  kovářka  a  usoudila,  že  je  zle,  že  do  rána 
může  být  dítě  božcem  potrhané ;  přišla  kuchařka 
z  fary  na  pomoc,  ale  jen  jf  slzy  tekly  po  tvářích, 
když  viděla,  že  všechno  svařené  koření  i  natírání 
nic  nepomáhá  .  .  .  >  Pošlete  prý  ráno  vůz  pro  dok 
tóra  — «  ano,  než  bude  ráno  —  pak  ještě  sem 
a  tam  osm  hodin  cesty  —  a  žena  pořád  naříkala: 
»To  mi  zrovna  dítě  uboze  vydechne  v  loktech, 
když  máma  není  doma,  a  já  vím,  že  do  nejdelší 
smrti  budu  to  mít  vyčítané,  že  jsem  ji  nějakou 
nedbalostí  sprovodila  se  světa!*  Tu  jí  najednou 
padla  nebeská  rada  do  hlavy.  »Nás  už  nikdo  jiný 
nespasí  než  Pomocná  matka  boží  — «  nabrala  na- 
děje —  »seber  se  honem,  pantáto,  třeba  byla  noc, 
vezmi  si  svítilnu  a  vydej  se  na  svatý  kopeček 
s  nějakým  záslibem,  aby  Řlarie  Pomocná  Nanynku 
ubránila  smrti;  ale  kdyby  to  bylo  v  boží  vůli  už 
ustanoveno,  zeji  musíme,  malinkou,  ztratit,  popros 
pokorně,  aby  alespoň  do  té  doby  živá  se  udržela, 
než  přijedou  rodiče.  Já  se  zatím  doma  budu 
modlit  Svatobernardskou  modlitbu.* 

Tož  jsem  se  nakvap  vypravil,  byla  tenkrát 
taková  podzimní,  studená  a  zaleklá  noc,  mně  se 
nohy  třásly  a  srdce  jsem  měl  jako  v  kleštích; 
přes  to  jsem  pospíchal  z  prudká  jako  chlapec, 
na  konci  ke  svítání  už  mne  zase  hlava  horkem 
pálila.  Po  cestě  jsem  si  smyslil  zásiib,  že  na  devět 
let  sebe  i  to  dítě,  bude-li  zachováno  —  dle  mož- 
nosti všech  hříchů  uvaruju  —  teď  už  vidíš,  ševče, 
proč  ji  pořád  vodím  za  ruku.  —  Konečně  asi 
tak  po  pěti  hodinách  byl  jsem  nahoře,  probudil 
jsem  na  úžlabe  v  chýši  kostelníka,  aby  mi  svaté 
útočiště  otevřel,  a  povídám  ti,  ševče,  po  celém 
kostele  bylo  ještě  všude  temno,  jenom  ta  stříbrná 
záře  na  Mariánském  obraze  nad  oltářem  svítala  I  — 
Tu  už  sotva  jsem  poklekl,  jako  když  mi  nebe- 
ského míru  do  srdce  naleje,  všechno  jsem  pěkně 
pověděl,  jak  mi  to  panímáma  nakázala,  a  vidíš, 
ševče,  stal  se  zázrak,  doma  dítě  k  ránu  rázem 
okřálo  I  Padly  mně  tam  oči  potomně  na  pouti  na 
takové    obětované    dívčí    copánky  ;  až    ku  konci 


záslibu  Nanynce  vlasy  dorostou,  pěkně  je  ustřih- 
neme a  spolu  tam  doneseme  ...» 

Výminkáři  zrovna  došla  řečnická  síla  Vy- 
bledlé čekanLř)Vt-  oči  se  uui  z.dily  dojmem  vděč- 
ného přesvědčeni,  utřel  si  je  rukávem  a  povstal 
k  odchodu.  .Musil  jit  ;eště  dohlédnout  na  louku, 
když  mladší  hospidář  byl  k  obchůzkám  příliš 
tlustý,  se  ševcem  si  pohovoří  o  rozvrhu  práce 
pak  večer. 

Kajt  se  zase  trpělivě  pustil  do  správy  šlapek; 
výminkáříjv  příklad  boží  lásky  ohřál  mu  nějak 
duši.  Zabíral  se  chvilku  zpytováním,  proč  si  ne- 
navykl vážit  cesty  na  kopeček  Marie  Pomocné.  — 
Když  měla  nebožka  bába  takovou  zvláštní  \  íru 
a  říkávala:  » Všude  máš  F'ánaboha,  a  kde  je  nej- 
méně lidí,  tam  máš  ho  nejvíce !  Svatí  a  poustevníci 
s  Ním  rozjímali  jen  v  samotách,  a  kde  se  zázrak 
zjevil,  všude  při  tom  I  ýval  jen  jeden  člověk  . .« 
Ach,  ona  držela  nejvíce  tam  na  buk  s  obrazem 
u  Rozpuckěho  jezírka  —  to  byla  její  nejmilejší 
kaple  a  proto  v  každý  volný  den,  kdy  jedině  se 
Kajt  mohl  vypravit  na  pouť,  šlapal  cestu  raději 
tam  k  Martínkovi  a  k  jezeru  .  .  .  Snad  nebyla  ta 
jc-ho  víra  zrovna  ta  nejpokornější;  poslechne  sta- 
rého Obírá  a  půjde  letos  na  svatý  kopeček,  člověk 
má  už  vždy  za  co  prosit.  Teď  by  si  ku  příkladu 
Kajt  přál  —  —  (tu  mu  zase  veskočily  dva  rudé 
lupínky  na  tváře  a  ohlédl  se  za  sebe  na  obě 
strany),  aby  dokázal  takovou  jemnou  stvůrcčku, 
botky,  jako  byla  ta  Stázčina  —  oh,  Bože,  kd)  by 
něco  takového  dokázal,  to  by  se  pak  teprve  mohl 
na  každého  s  vysoká  podívat  . .  . 

Mladšinka  přišla  se  svačinou  a  plná  hřmotu, 
rozložila  na  velkém  čeledním  stole  baněčku  jablko- 
vého městu  se  sklenicí,  aby  si  Kajt  nalil  po  chuti 
co  chce,  potom  půlbochník  chleba  a  podlouhlý 
dílek  slaniny.  Zažertovala  o  tom,  že  si  mu=í  ševče 
předcházet,  ale  Kajt  se  na  ni  jen  podíval  se  za- 
jiklou  nedůvěrou  .  .  .  Jestli  viděla  Stázčiny  botky, 
pomyslila  si,  že  něco  podobného  Kajt  nedokáže, 
a  nemohla  si  jeho  umu  liž  tak  vážit  —  i  možná, 
že  si  z  něho  teď  jen  blázny  dělá  .  .  .  Byl  zase 
rád,  když  osaměl,  když  mladšinka  odspěchala  ke 
svému  prádlu.  Ohlédl  se  jen  po  mouchách,  jak 
se  slétaly  ke  stolu  k  jeho  nedotknuté  svačině. 
Tady  u  Obírů  v  ratejné  bylo  od  jakživa  tolik 
much,  již  nebožtík  mistr  Krbet,  když  si  ve  sporých 
chvílích  odpočinku  kladl  na  tento  oklubaný  stolek 
ruce,  to  říkával  .  .  . 

Kajt  již  věděl,  co  jej  tu  dnes  dráždí  a  zne- 
pokojuje —  ty  mouchy  .  .  .  Piáce  mu  již  proto 
pořade  padala  z  rukou  do  klína,  připadalo  mu 
také,  že  jeho  třínožka  se  pod  ním  nějak  nespo- 
lehlivě drtí  .  .  .  Sebral  kousek  mnoholeté  křídy 
s  dřevěné  misky,  sloužící  tak  ode  vždy  na  vše- 
liké drobné  ševcovské  potřeby,  odsunul  z  prudká 
všechno  se  stolku  ku    kraji  i  přes  kraj,   a  těžká. 


chvějící  se  jeho  pravice  počala  bezděčně  kresliti 
nepodařenou    podobu    Stázčiny  jemné   botky  .  .  . 

Kajt  už  přij  adal  Obír^  vým  lidem  nějaký  ne- 
mocný nebo  na  rozumu  popletený.  K  jídlu  se 
nehlásil,  musili  jej  k  trošce  pojedení  nutit  jako 
upejpavou  nevěstu  a  obvyklé  rozumné  pojednání 
s  jeho  jindy  jen  důvtipným  a  poslušným  míněním 
také  nebylo  možné.  Starý  Obír  po  dobrém  uvá- 
žení, že  není  se  ševcem  Kajtem  všechno  v  po- 
řádku (vždyť  nm,  starému  člověku,  dokonce  těsné 
poutní  boty  ušil,  musely  se  předat  pasákovi,  ač 
bylo  pro  výrostka  měkké  teletiny  nastokrát  škoda), 
došel  si  na  něho  do  ratejny,  že  musí  vyzpytovat, 
co  se  s  nim  děje. 

Posadil  se  oproti  Kajtovi  bez  vnučky  Na- 
nynky,  aby  zaslíbené  dítě  nepochytilo  žádné  pří- 
padné doznání  hříchu,  a  počal  s  přichytralým 
zásvitem  svých  pokorných  zraků  a  důvěrně  při- 
hlazeným  hlasem  se  vyptávat: 

"Nebolí  tě  snad  zuby,  ševče .?« 

»Zuby.?«  opakoval  nechápavě  Kajt,  aniž  byl 
s  to  nad  takovou  nenadálou  a  zbytečnou  otázkou 
se  pousmát  —  •oh  ne  —  ty  už  mne  léta  nebo- 
lely .  .  .  Ani  už  se  nepamatuju  a  nestojí  už  vůbec 
za  bolest  —  samý  střep  « 

A  pověděl  tento  úsudek  o  své  někdejší  nej- 
hezčí okrase,  kterou  kdysi  mohl  dratve  překusovat 
i  ořechy  louskat,  s  mírnou  trpkostí,  celé  jeho 
sebevědomí  bylo  nějaké  zaplašené;  zevně  i  uvnitř 
si  od  svého  posledního  svátku  připadal  tak  se 
ztrácející,  jako  takový  ovětraný  kámen  u  cesty, 
jejž  může  každý  nohou  odhodit  .  .  . 

»Tož  když  si  nemůžeš,  ševče,  na  nic  naříkať  — 
mluvil  zase  přitišeným  hlasem  výminkář  —  "snad 
bys  mi  mohl  upřímně  beze  lži  povědít,  co  pak  máš 
ještě  vtésvé  kabele  vyjma  řemeslnické  potřeby  ?« 

Kajt  sebou  trhl,  zamihly  se  mu  v  paměti 
takové  nepokojné  čtyři  archy  bílého  papíru,  jež 
si  od  starosty  vyprosil  —  byly  pokresleny  samými 
nedovedně  přibližnými  obrázky  Stázčiny  botky. 
Při  tom  palčivé  lupínky  studu  zase  už  mu  pro- 
díraly tváře,  tonuly  teď  v  posledních  dnech  v  jeho 
krvi  jako  otrava,  číhající  pantáta  Obír  už  musil 
jen  přikývnouti  svému  pravému  podezření,  z  něhož 
zprvu  jako  dobrý  křesťan  jenom  laskavě  růžek 
vystrčil.  Věc  byla  jasná  a  znatelná  .  .  .  Švec  Kajt 
se  z  nenadání  spouštěl,  nosil  si  jistě  ve  své  ka- 
bele lahvičky  s  alaškou  anebo  slivovicí  a  zrovna 
tak  pokrytecky  to  vyváděl,  nestoje  o  domácí 
mest.  jako  to  dělával  nešťastný  studnař  z  Jebrovce, 
který  jednou  zapíraje  napilost  se  do  studny  spustil 
a  již  živ  odtamtud  nevylezl.  Vytáhli  ho  s  rozbitou 
hlavou,  ale  sklínka  se  slivovicí  se  v  jeho  kapse 
nerozbila,  ta  byla  ďáblem  odýchána  a  střežena... 
A  vida,  jaké  zkalené  a  vyhýbavé  oči  měl  Kajt  —  ani 
se  jimi  jak  se  patří  na  člověka  podívat  nemohl  . .  . 

Dokonř. 


%     %     ir     1^     ir 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN   VOLDAN. 


—  ROMAN. 


\ /kročil  do  salonu  v  náhlém,   mimo  volném  nc- 
'     k'idu,   jakoby  jej  něco  neočekávaného   melo 
stihnouti  mezi  těmi  čtyřmi  stěnami,  kam  vstupoval 
v  poslední  dobo  lhostejně  a  zdomácněle. 

•  Hle,  stloustla  poněkud  .  .  .  přibrala, «  po- 
myslil si  vesele  [johlcdem  na  postavu  paní  Bílkové, 
jak  šel  za  ní. 

Pozdravil  Makovce,  který  seděl  skromně 
v  koutku  na  pohovce,  ale  v  takové  posici,  /e 
velmi  zajímavě  a  nápadně  se  vyjímala  v  pološeru 
pokoje,  kam  umdlévající  jas  odpolední  pronikal 
slabě  nažloutlými  storami,jeho  bledá  tvář  s  černým, 
hustým  plnovousem  a  mocně  načechraným  vlasem. 

Voldan  se  usmál  na  umělce  a  poklonil  se 
velmi  elegantnímu  mladíkovi,  který  vyskočil 
s  křesla,  jakoby  jej  cosi  vymrštilo  do  výše,  a  srazil 
podpatky  prudce,  při  čemž  se  mu  patrně  jednalo, 
aby  co  nejvíce  jimi  bouchl. 

•  Pan  Frohlich  —  právník, «  představovala 
paní  Bílková. 

Nové,  ještě    hlučnější    bouchnutí    kramfleků. 

•  Jako  když  králík  dupne, «  pomyslil  si  Voldan 
ještě  rozveselenější,    potřásaje    mladíkovi  i  ukou  ; 

»je  vidět  po  pražsku  vychovaný   synek  a  patrné 
reservní  důstojník. « 

•  Slečna  Mina  Havlenová  —  doktor  Voldan, « 
představovala  dále  paní  Bílková. 

Uklonil  se  nehluboce  a  podal  jí  ruku. 

Plachý  úsměv  osvítil  jediným  zákmitem  bledou 
tvář  dívky  a  Voldan  pocítil  pohled  černých  očí, 
tak  jak  pociťoval  jen  pohledy  nejkrásnějších  očí 
žen,  jež  mají  ve  svém  jasu  ať  chmurném,  snivém 
neb  usměvavém  svůdnou,  magneticko  hypnotisu- 
jící  moc    Její  ruka  byla  drobná,  ale  suchá,  tvrdá. 

Povstala  právě  od  piana  a  probírala  se  v  no- 
tách, rozložených  po  stole. 

Mladý  student,  který  měl  na  černém  smo- 
kingu přijtnutou  ohromnou  bílou  kamelii,  ostal 
stát  před  křeslem,  s  kterého  se  tak  zdvořile  vy- 
mrštil, a  rozpačitě  zatékal  očima  po  všech  pří- 
tomných, očekávaje  příležitost  zachytiti  se  nějak 
rozhovoru. 

Voldan  prohcdil  ledabylo  několik  frází  ku 
slečně  Havlenové  Litoval,  že  přišel  pozdě,  kdv 
slečna  již  dohrála  .  .  .  slyšel  poslední  akkordy 
ještě  v  předsíni  .  .  .  Grieg  to  byl,  miluje  ho  velmi, 
je  tak  divoce  snivý  (Bůh  ví,  kde  to  slyšel  —  a 
totéž  by  řekl  i  o  Schumannovi)  .  .  .  těší  se,  že 
snad  bude  mu  ještě  popřáno  uslyšeti  slečnu  .     . 

>Slečna  hraje  tak  vroucně  —  ale  myslím, 
že  spíše  harmonium  nebo  varhany  .  .  .  hm  .  .  . 
hodily  se  pod  její  .  .  .  tento  .  .  .  hm  .  .  .  nábožné 
prsty  .  .  .«  ozval  se  sochař  Makovec  pomalým, 
roztržitým  hlasem. 


•  Velkolepě  jste  hrála,  slečno  -  kolusálně!« 
vyhrkl  student  a  rychle  spustil  se  do  křesla, 
jakoby  do  něho  náhle  spadl. 

Voldan  umlkl.  Zmocnil  se  ho  náhle  opét 
jakýsi  neklidný  údiv  a  trochu  se  zastyděl  když 
slečna  Mina  na  jeho  pochvalné  a  zdvořilé  vety 
neodpověděla,  nežli  nepatrným  pokynutím  hlavy. 

Náhlý  zákmit  úsměvu  shasl  na  její  tváři,  jež 
měla  výraz  napjaté  přemitavosti    Převracela  noty. 

Paní  Bílková  urovnávala  na  kulatém  stole 
čajové  příbory. 

Sochař  Makovec  se  pomalu  zvedl  s  pohovky, 
pohodil  svou  velkou  vlasatou  a  vousatou  hlavou, 
jakoby  se  prc  bíral  z  nějaké  vidiny,  a  přikročiv 
k  slečně  Míně,  uchopil  ji  za  ruku 

sDovolte,  slečno  .  .  .  hm  .  .  .« 

»Snad  mi  nechcete  hádat  z  rukyř«  usmála 
se  slečna  Mina 

>Ne,  slečno  .  .  .  ale  všiml  jsem  si  vaší  ruky, 
když  jste  hrála  .  .  .  hm  .  .  .«  odkašlal  si,  »víte  . . . 
tento  .  .  .  velmi  výrazná  forma  .  .  .  tak  útlá  dlaň  . . 
jemné,  podlouhlé  ruce,  subtilní,  protáhlé  nehty  .  .  . 
chladná,  tvrdá,  bílá  .  .  .  hm  ...  to  je  ruka  světice 
z  relikviáře  .  .  .« 

Měkce  zněl  jeho  pomalý  hlas  z  černé,  pro- 
rocké brady  mladého  umělce. 

»Poseure!í    pomyslil  si   Voldan 

•  A  co,  prosím,  moje  ruka  ...  vy  znalce !« 
a  paní  Bílková  přidupala  drobně  z  druhého  konce 
salonu  k  sochařovi  a  vztáhla  k  němu  svou  za- 
růžovatělou,  oblou  a  hebkou   ručku. 

Voldan  ji  uchopil  sám. 

»0,  tato  ruka  věru  není  z  relikviáře.  Ta  zrovna 
žhne  životem.  Ale  nemá  tolik  plastických  před- 
ností, aby  mohla  tak  dalece  zajímati  našeho  so- 
chaře. To  je  spíše  ruka  pro  malíře  .  .  .  taková 
rubtnsovská   —   s  rudým  varem  krve  pod  kůží.' 

A  políbil  krátce  a  prudce  její  lučku. 

Makovec  pohodil  hlavou  a  jeho  mírná,  pro- 
rocká tvář  posupně  se  zachmuřila. 

Paní  Bílicová  překvapeně  trhla  rukou. 

»0,  vás  jsem  se  nechtěla  ptáti, «  pravila  roz- 
durděně.  Ale  podívala  se  na  něj  pátravě  a 
nemohla  potlačit  mimovolné  vzpýření  Viděla 
antipatii  obou  nui/ů,  Voldana  a  Makovce,  to 
stlumené.  to  zakrývané,  přetvářené  nefjíátelství, 
za  nímž  se  tají  žárlivost. 

Slečna  Mina  se  usmála  na  Voldana,  ale 
mlčela,  a  pod  dlouhými  řasami  propustila  přísný, 
ostrý  pohled,  který  znovu  Voldana  [)řesvčdčil 
o  čart  vně  kráse  těch  očí.  prozářených  duchem 
a  inteligencí,  očí,  které  pátrají  zvědavě,  zkouii  avě 
a  které  rozumějí. 


Služka  přinesla  samovar  a  postavila  jej  na 
malý  stolek.  Uprostřed  velkého  stolu  bylo  ně- 
kolik mis  z  porculánu  míšeňského  a  křišťálových 
talířů  se  šunkou,  obložených  chleby,  cukrovím 
a  ovocem,  láhve  rumu  a  koňaku,  nádobky  s  cukrem 
a  smetanou  Rozsvítili  a  světlo  zatřpytilo  se  ve 
sklech  benátského  lustru  i  na  porculánech  a  kři- 
šťálech stolu. 

Usedli  k  čaji. 

»Přijde  ještě  někdo.?-  tázal  se  Voldan  paní 
Bílkové, 

»Snad  můj  muž  přijde  za  chvíli  z  kanceláře. 
Ale    to    není  jisté  —   nebudeme    na    něj    čekat. « 

Salon,  jako  celý  byt  advokáta  Bílka  byl  ne- 
bohatě, ale  elegantně  upraven.  Nebylo  tu  pře- 
pychu, ani  toho  laciného,  Icpenkovitého,  paděla- 
ného, kterým  vynikají  byty  rychle,  ale  nikoliv 
přílišně  zbohatlé  pražské  buržoasie.  Ale  vše  to 
bylo  vkusné,  umírněné  a  vybrané,  nábytek,  zá- 
clony i  čalouny.  Největší  ozdobou  byly  různé 
předměty  přivezené  z  cest,  porculány,  skla,  bronzy, 
hračky,  i  mušle  a  kameny  a  všelijaké  drobotiny 
starožitné,  skoupené  ve  vetešnických  krámcích. 
Byly  roztroušeny  všude  po  skříních,  etažerách, 
stolcích  a  dodávaly  ozdobě  salonu  zcela  živý, 
ušlechtilejší  a  umělečtější  půvab,  nežli  mají  b:be- 
loty  zakoupené  u  obchodníků  najednou,  zároveň 
s  nábytkem  jako  rekvisity  doplňující  dekoraci, 
k  nimž  nepojí  se  vz[)omínky  cizích  krajů,  vzdá- 
lených obzorů,  neznámých,  jen  chvatem  turisty 
proběhnutých  ovzduší  ,  .  .  Paní  Bílková  milovala 
květiny,  jimi  zdobila  všechny  kouty,  plnila  každé 
prázdné  místo.  Kde  mohla,  postavila  květinový 
stolek  nebo  palmu  zatknutou  do  vysokého  ko- 
řenáče v  podobě  špalku,  kytice  voněly  ve  vásách, 
byly  rozházeny  po  stolech,  rděly  se,  sálaly  bar- 
vami nebo  zmíravě  vadly,  ale  všechny  vydecho- 
valy vůni  něžnou  a  vábivou,  která  byla  sestrou 
plavého  jasu  krásy  mladé  paní.  Na  zdech  salonu 
viselo  několik  drobných  obrázků,  krajinky  prosté 
a  zádumčiv é,  a  virtuosní  skizza  akvarelová,  zobi a- 
zující  pařížskou  deini-mondku  s  vyzývavýma,  cy- 
nickýma očima  v  delikátní  roztomilé  tváři.  Byla 
to  práce  Makovcova  —  nejpodivuhodnější  umě- 
lecká kapřice  z  dřívějších  let  mystického  a  bi- 
gotně  křesťanského  sochaře.  Největší  pak  slávou 
salonu  paní  Bílkové  byla  Makovcova  dř  vořezba, 
představující  sťatou  hlavu  sv  Diviše.  Umělec  zob- 
razil ekstasi  mučednického  blaha  a  němou  jásavost 
poznání  [)osmrtného  tak  vzrušeně  a  zaníceně,  že 
jeho  dílo  dojím.ilo  srdce. 

Voldan  si  povšiml,  že  do  salonu  přibyla  foto- 
grafie florentinských  některých  basreliefů  a  štítů 
Lucy  della  Rgbbia,  Pisana  a  Donatella, 

Věděl,  proč  je  koupila.  Byli  to  zamilovaní 
mistři   Makovcovi,  Vzpomni'1  .si,  jak  před  dvěma 


lety  čítávala  Emersona,  Tainea,  ano  i  knihy  ně- 
meckých social-filosofů,  aby  s  ním  mohla  hovořiti 
o  věcech  jej  zajímajících.  Necitovala  nikdy  vy- 
čtené věci,  neudávala  své  vědomosti  povrchně, 
ale  dávala  na  jevo  jakési  milé,  naivní  chápání 
věcí  nad  její  inteligenci  a  duši  povýšené  a  tím 
jen  nový  půvab  dávala  své  něžnosti. 

Kolem  šálků  kouřícího,  vonného  čaje  roz- 
hlaholil se  hovor  těkavý  a  prázdný.  Ale  Makovec, 
ač  nebyl  výmluvný  a  jeho  hlas  jednotvárnou  po- 
malostí stával  se  nepříjemným,  dovedl  vždy  ovlád- 
nouti hovory  nějakým  sujetem  zajímavým  a  ne- 
všedním. Rád  mluvil  o  sobě,  o  svých  pracích 
a  myšlénkách  —  vždy  po  přestávkách  snivého 
mlčení,  z  něhož  jakoby  procital  náhle  a  vzrušeně, 
jako  nějaký  mystický  jasnovid,  přicházející  věstit, 
co  zjevily  mu  nadpozemské  vidiny. 

Voldan  neměl  rád  výlevy  sochařovy,  nevěřil 
jim,  zdály  se  mu  nuceností  a  přetvářkou  umělce 
velmi  ješitného,  vzhlížejícího  se  ve  své  duši  jako 
vnadná  žena  v  zrcadle. 

Makovec  nespouštěl  zrak  s  paní  Bílkové, 
díval  se  na  ni  oddaně  a  zbožně. 

Dopil  asi  již  třetí  šálek  čaje.  Když  mu  paní 
Bílková  nalévala  čtvrtý,  stiskl  jí  lehce  loket  svými 
dlouhými,  hubenými  prsty  jemných  a  lichotných 
dotyků  sochaře  hledajícího  a  hladícího  formy 
krásy  jako  slepec. 

Student  Frohlich,  mladík  značně  obtloustlý, 
s  bezvousou  tváří,  snažil  se  všemožně  zapřísti 
slečnu  Minu  do  rozmluvy. 

»Opravdu  vy  nehrajete, slečno,  lawn-tennis.? 
Vy  ani  neznáte  tak  krásnou  hru?  Vždyť  je  to 
nejpříjemnější  hra  pro  dámy  To  byste  měla  vidět 
Loru  Mendlovou,  té  to  ňák  šť  .  .  .  (spolkl  ještě 
v  čas  slovo  "štěkne*  a  jakoby  škytl,  doložil:) 
sluší,  o  jé.« 

»Ne,  nehraji  lawn-tennis,«  odtušila  slečna 
Mina,  nedívajíc  se  na    studenta. 

»Vy  ale,  pane  Frohlichu,  musíte  být  chlapík 
v  té  hře  —  jako  vůbec  ve  všech  sportech,  co? 
Podejte  mi  svůj  šálek.  Chcete  smetanu?  .  .  .«  paní 
Bílková  naklonila  se  přes  stůl  k  studentovi,  lehce 
se  dotýkajíc  ramene    Makovcova. 

♦  Děkuji,  milostpaní  —  prosím  o  rum.  O  já 
hrj;i  lawn-tPímis  pašácky.  Jen  obrlajtnant  Graulich 
je  lepší  v  našem  klubu. « 

Voldana  to  vše  velice  bavilo  a  byl  by  rád 
nějak  podráždil  Makovce,  jehož  snivý  a  visio- 
nářský  klid  mu  byl  protivný.  »A  kdybych  se 
s  ním  setkal  jinde  ...  ne  zde  u  paní  Bílkové  .  .. 
by'  by  mi  též  tak  antipatický?«  usmál  se  té  my- 
šlénce a  byl  si  jist  více  nežli  kdy  jindy,  že  s  paní 
Bílkovou  je  již  úplně  vyrovnán,  že  pro  ni  necítí 
více  nežli  přátelství.  r..iir;ií. 


'^         %        ^         ^        ^ 


60 


Jiří  Sumín: 


NA   VLNÁCH. 


—  NOVELLA. 


j-iližící  se  chvíle  mateřství  zastihla  ji  nepiipia- 
'--'  venii,  vyčer()ánu,  sesláblou  a  chorou  Dosud 
cítí  zimničné  mrazení  [)ři  vzpouiínce  na  svou 
naivnost,  s  jaicou  Sla  vstříc  této  nad  pomyšlení 
osudné  a  kruté  chvíli  za  okolností  přímo  zoufa- 
lých. Nevážila  si  života,  nestála  o  něj.  Než  přece 
s  trpkostí  vzpomíná,  že  vychování  její  bylo  ta- 
kové, jakoby  život  její  ani  ceny  neměl.  Byla  na- 
daná, pilná,  mnoho  se  učila,  osvojila  si  dosti  dů- 
ležitého i  nmoho  zbytečného.  Ale  o  tom,  v  čem 
vrcholí  život  ženy,  co  nejzávažněji  a  nejosudněji 
dotýká  se  kořene  jejího  bytí,  o  tom  nikdy  ne- 
slyšela, než  trochu  nesmyslných,  postranních 
tlachů  rozpustilých  přítelkyni. 

Nemohla  pochopiti,  v  jakém  to  začarovaném 
kruhu  ocitla  se  v  tom  okamžiku,  kdy  poprvé  se- 
vřela v  náruč  drobounké  tílko  svého  dítěte.  Ne- 
známý cit,  jenž  dlouho  jako  vlahá  krůpěj  dopadal 
na  skálu  jejích  běd,  zmohutněl  náhle,  rozštěpil 
tvrdou  skořepinu  zevních  poměrů  a  vyplavil  zlato 
lásky  mateřské.  Nebyla  již  nešťastna,  naopak; 
hlava  její  byla  pojednou  plna  zájmů  a  starostí, 
jež  ji  blažily.  Jakmile  se  pozdravila,  zatoužila  po 
nějakém  zaměstnání,  jež  by  jí  poskytlo  sebe  skrov- 
nější příjem.  Utrpení,  jímž  prošla,  bylo  jí  solí 
života,  a  nuzné  postavení  dobrým  východištěm 
k  počínajícím  zápasům  o  existenci.  Tesknota, 
touha  po  domově  a  dřívějším  společenském  pro- 
středí, hoře  sklamání  a  opuštěnosti,  pruderické 
ohledy,  vše  to  zmizelo  pojednou.  Jak  malicherným 
zdál  se  jí  nepřekonatelný  strach  před  slídivým, 
výsměšným  pohledem  známých,  jež  by  ji  mohli 
přistihnout  s  dítětem  v  náručí.  V  tomto  novém 
období  života  její  city,  sny  a  naděje  měnily,  pře- 
tvořovaly  se,  nebo  zakrňovaly  a  zmíraly  jako 
rostliny  přenesené  do  cizích  pásem.  Bujný,  slibný 
strom  dívčích  radostí,  jehož  kořeny  tkvély  hlu- 
boko v  půdě  onoho  prostředí,  v  němž  vyrostla,  jehož 
ratolesti  šlechtila  láska  a  živý  zájem  pro  každé 
hnutí  v  tomto  okolí,  jež  se  jí  zdálo  světem,  sesychal, 
uhelnatěl  zvolna  a  záhy  čněly  jeho  odumřelé,  su- 
kovité větve  do  výše  jako  hrozivé,  ve  hněvu  pozdvi- 
žené pěsti.  Za  to  vyklíčilo  a  zázračnou  silou  do 
výše  vyšvihlo  nové  miází,  jež  bujelo  a  sílilo  za  všech 
poměrů  a  okolností,  zmocňovalo  se  půdy  vůkol, 
vzdušnými  kořeny  chytalo  se  trosek,  skal  i  pevných 
zdí,  vše  zdusilo,  přerostlo,  pokrylo  zeleným  věn- 
covím nového  života,  nového  úsilí,  nových  radostí 
a  lásky.  Dítě  bylo  jí  vším.  Bylo  jí  vedlejším, 
v  jakých  poměrech  teď  žije,  jaké  společnosti  ná- 
leží. Ve  svých  loktech  držela  celé  štěstí  svého 
života,  jež  chtěla  stůj  co  stůj  podržet  a  vydobýt 
si  nezbytný  kus  chleba.  Lačně  vrhala  se  na 
každou  příležitost,  jež  jí  slibovala  hmotný  zisk. 
Litovala,  nemohouc  přijmouti  vyskytnuvší  se  místo 


kasírky,  ježto  by  se  musila  na  celý  den  vzdáliti 
od  svého  dítěte.  I  vzala  za  vděk  prozatímní  vý- 
pomoc v  malém  obchodě  u  ovdově'é,  choré  paní 
s  četnou  rodinou,  s  níž  se  záhy  srdečně  sblížila. 
Teta,  v  jejíž  prosté,  obhrublé  bytosti  nalezla  ko- 
nečně také  lepší  struny  srdce,  starala  se  o  ni 
v  pravdě  mateřsky  Pavlína  snaha  po  práci  a 
výdělku  byla  v  očích  jjracovité,  staré  ženy  nej- 
výše sympatickou  a  čestnou,  i  nepřestávala  usi- 
lovně pátrati  po  vhodném  zaměstnání  pro  ni. 
Diky  rozsáhlým  svým  známostem  a  nmohostranné 
zkušenosti  měla  stále  několik  návrhů,  o  nichž 
svědomitě  uvažovala,  ráda  k  vůli  neteři  si  odpí- 
rajíc odpočinek  a  pohovu  a  jsouc  hrdá,  že  může 
přispěti  k  zaopatření  dítěte  své  »nóbl<í  sestry. 
Pavla  cítila,  jak  neocenitelným  dobrodiním  jest 
pro  ni  tato  dobrá  vůle  tetina,  bez  níž  byla  by 
snad  do  vysílení  bloudila  v  labyrintu  města  a  na 
místě  práce  a  uspokojení  nacházela  zoufalství  a 
bídu.  Vůbec  sblížila,  spřátelila  se  se  svým  okolím, 
jakoby  byla  do  něho  vrostla  Tyto  prosté  ženy, 
jež  znaly  jen  nevyhraněné,  drsné  stránky  života, 
pomíjely  dobromyslně  smutný  fakt  osudu  padlé 
dívky  a  ctily  v  ní  matku.  Byla  nyní  poměrně 
spokojena ;  úspěšný  výsledek  její  práce  uvolnil 
náhle  její  závislost  na  domově  a  sesílil  mladé 
svazy,  jimiž  organicky  srůstala  s  novým  okolím, 
dávaje  vznik  novým  myšlénkám  a  tužbám,  nový 
směr  jejím  energiím  a  zájmům.  Pohledem  na  dítě, 
jehož  potřeby  každým  dnem  se  množily,  rostla 
její  síla  a  chuť  k  práci.  Neúnavně  starala  se  nyní 
o  dobrý  chod  a  úspěch  malého  obchodu,  jenž  jí 
byl  svěřen,  majíc  své  dítě  stále  na  blízku. 

Dopisy  matčiny  docházely  nyní  sice  zřídka, 
ale  byly  Pavle  stále  cizejší,  vždy  méně  chápala, 
méně  po  nich  toužila.  V  pilných  chvílích  odklá- 
dala nedočtené,  aniž  si  později  na  ně  vzpomněla. 
Byly  téměř  vždy  stejně  bezvýznamné  a  prázdné. 
Často  matka  omlouvajíc  se,  že  neví,  co  by  jí 
psala,  líčila  obšírně  zábavy,  jichž  se  s  dcerami 
súčastnila,  popisujíc  podrobně  jich  toiletty,  účesy 
i  střevíčky,  neopomenouc  poclotknout,  jakého 
'úspěchu*  dosáhly,  a  poznamenati  zcela  prosaicky 
a  rozšafně,  kolik  ji  v  běžné  měně  »úspěch«  ten 
stál  Pavla  necítila  již  nejmenšího  záchvěvu  touhy 
po  tomto  životě.  Ze  svého  ústraní,  v  němž  ocitla 
se  bloudíc  temnými  stezkami  běd  a  utrpení,  vi- 
děla matčinu  snahu  v  novém  světle.  Byl  to  divý 
hon  za  štěstím,  toto  stálé  vystavování  dívčích 
těl,  chlubné  plýtvavé  nadnášení  a  zastírání  pravých 
poměrů.  Cosi  marného,  lehkomyslného  čpělo  jí 
z  této  nechutné,  opotřebované,  nedůstojné  hry, 
jež,  jak  věděla,  tak  často  selhává. 

Poměr  její  ku  Křínovi  zůstával  jí  nadále  ne- 
ujasněn,  obestřen  čarovným  nimbem  žhavé  lásky. 


Illuse  její  mladé  duše  vsunuly  temnou  záhadu 
mezi  ni  a  muže,  jenž  ji  zrádně  opustil.  Nevěřila, 
že  by  byl  jednal  špatně  a  krutě;  v  jejích  očích 
byl  nešťastnou  obětí  jako  ona  Po  dlouhých 
mukách  napjetí,  jež  vyvolala  matčina  poznámka, 
že  Křín  dvoří  se  jisté  zámožné  dívce,  došlo  po 
čase  ulehčení  v  úsečném  postscriptu  matčina 
listu,  jež  psala,  že  si  to  Křín  zas  již  rozmyslil. 
Byl  prý  to  jen  zchytralý  manévr,  udržeti  se 
v  přízni  jistých  rodin  a  rehabilitovati  takto  po- 
rouchanou pověst.  Ale  Pavla  viděla  v  tom  něco 
jiného.  Tento  zpětný  krok  v  rozběhu  k  manželství 
zdál  se  jí  poloviční  cestou  nazpět  k  ní.  Nepo- 
zbývala  naděje.  Čekala,  celou  duší  čekala  onen 
veliký  den,  jenž  vše  vysvětlí  a  —  napraví.  Nechť 
je  blízký,  nebo  daleký,  nechť  přijde  v  čas,  nebo 
pozdě  pro  štěstí  jejího  života,  ale  on  přijde! 
Sladké  chvíle  odpočinku,  jež  věnovala  svému 
dítěti,  opřádal  tklivý  sen  o  budoucím  smíření, 
o  štěstí.  Zrak  její  odvraceje  se  s  pustého  pobřeží, 
podél  něhož  plula  opuštěná  loďka  jejího  života, 
vydaná  na  pospas  dravým  vlnám  a  nebezpečí 
potměšilých  mělčin,  hroužil  se  vždy  toužebněji 
v  mlhavé  kouzlo  dálek,  nad  nimiž  hořelo  slunce 
mladých  nadějí  a  horoucích  tužeb.  Její  rozpálený, 
zvroucnělý  cit  přenesl  tam  všecky  dary  života 
a  lásky.  Nežádala  si  ničeho  pro  sebe,  ale  celý 
ráj  chtěla  pro  svého  milence  a  pro  své  dítě. 
Zpřitonmujíc  si  jejich  příští  štěstí  v  bezděčném 
sebezapomnění  milující  ženy  opíjela  se  tím  sladce- 
hořkým  nektarem  naprosté  oddanosti  a  němého, 
dobrovolného  poddanství,  jež  jako  otrok,  ba  jako 
věrný  pes  vrhá  se  po  stopách  potřeb  a  přání 
milujících  bytostí,  aby,  nemajíc  ničeho  pro  sebe, 
žila  jejich  životem  a  radovala  se  jejich  radostí. 
Tento  sen,  jenž  provázel  ji  jako  fáta  morgana 
zem.dleného  poutníka,    bloudícího  žhavou  pouští. 


probouzel  ji  ráno  ze  spaní,  nutil  ji  do  úmorné, 
bezoddyšné  práce,  hledě  na  ni  z  povzdálí  očima 
krásné  pohádky,  již  lze  uskutečniti  za  cenu  nej- 
vyššího sebezapření,  zaplašoval  spaní  se  zemdle- 
lých víček,  kdykoliv  dítě  za  noci  bylo  nepokojno, 
ozlacoval  nedostatek  a  sirou  duši  její  naplnil 
mám.ivým  opojením,  jež  žíravě  rozleptalo  pevný 
podklad  rozvahy,  nesoucí  dosud  pravdivý  odraz 
daných  poměrů  k  zrádnému  milenci,  a  chorobně 
změkčilo  její  cit,  jehož  útlé  vlášení  zachycovalo 
nejmenší  nárazy  života  zvětšujíc  nepřirozeně  její 
radosti  i  hoře. 

Zdálo  se  jí  nyní,  že  to  byly  především  ne- 
povolané brutální  ruce,  jež  roztrhly  růžová  pouta 
její  lásky  a  vzdálily  ji  jejímu  milenci.  A  její  rána 
jítřila  se  bolestně,  kdykoliv  matka  obvyklým  svým 
drsným  způsobem  učinila  o  něm  v  dopise  ostrou 
poznámku.  Tu  bylo  jí,  jakoby  dostala  ránu  do 
hlavy  a  z  temnoty  a  zmatku,  jež  ji  náhle  obklopily, 
proskakovala  jako  bludičky  hejna  sporných  otázek. 
Že  ji  nemiloval.?  Že  to  byl  muž  bezectný  a  podlý? 
Že  se  zbaběle  vymknul  svým  povinnostem,  za- 
nechav ji  v  bídě,  žalu  a  hanbě.?  Zdálo  by  se  to 
pravdou,  ale  co  předcházelo,  jak  se  to  vše  sběhlo? 
Že  jí  nemiloval!  Láska  jejich  neměla  svědků,  toť 
snad  vše.  Vždyť  každý  list  jejích  vzpomínek 
popsán  jest  plamenným  písmem  jeho  vášně  .  . . 
Ne,  ne!  Muž,  kterého  ona  milovala,  nemohl  být 
bezectný  a  podlý.  Vždyť  ho  tak  dobře  znala ! 
Toť  jsou  zase  tytéž  brutální  ruce  při  práci,  jež 
je  prve  rozvedly.  Nezaujímal  čestné  postavení? 
Nebyl  všeobecně  milován  a  vážen  ?  Nebo  že  by 
ji  snad  byl  pojednou  přestal  milovat?  Ale  proč 
a  kdy?  Pravda,  cizí  lidé  vnesli  pojednou  cosi 
mezi  ně  a  rozdvojili  je.  Pamatuje  se,  jak  býval 
v  poslední  době  nervósně  rozčilen,  někdy  upjat>' 
a  chladný.  Pokrat. 


FEUILLETON. 


STYL. 


V  příloze  »Nár.  Listům  ze  dne  9.  května  1889  uve- 
řejnil jsem  článek  >0  stylu«. 

Článek  sám  udá  příčiny,  proč  jej  po  jedenácti  letech 
tisknu  znovu: 

•Jednu  společnou  vlastno.st  mají  všichni  povolaní 
spisovatelé:  mají  svíij  styl.  Styl  je  chloubou  starých  a 
mčřítkem  mladých  spisovatelů. 

Styl  prodělal  už  několik  fasi.  Romantikové  z  let  30. 
dali  slovu  barvu  a  větě  zvuk.  Květ  formy  zůstavili  dě- 
dictvím mladší  generaci  následujících  umělců.  —  Jakmile 
zazněl  první  válečný  pokřik  proti  romantismu,  nastal  také 
boj  proti  barevné  jeho  fraseologii.  Stendhal  nelenil  a 
poděsil  svět  prohlášením,  že  se  ku  své  práci  inspiruje 
lekturou  několika  paragrafů  právnického  kode.xu.  Krajní 
levičák  —  Champfleury  —  jeden  z  vůdců  realistů  -  měl 
sice  nejméně  talentu,  ale  opposici  hnal  nejdál  —  s  cesty; 


myslil,  že  reakci  proti  romantismu  provede  líčením  všed- 
ního života  slohem  také  co  možná  všedním.  Výstřední 
tato  reakce  vyvolala  novou  reakci,  která  vedla  o  krok 
zpět,  až  tam,  kde  se  zastavili  romantikové.  Goncourlové 
a  Flaubert  učili  se  lahodné,  barevné  formě  od  roman- 
tiků, zvláště  od  Chateaubrianda  a  Huga,  ale  _»ve  květu 
formy  vedle  vůně  hledali  už  i  zárodek  plodu«.  Reč  těchtc 
umělců  záleží  v  dokonalém  ovládáni  koloristické  a  hu- 
dební stránky.  V  tomto  smyslu  typickou  je  řeč  Flau 
bertova.  Styl  tohoto  umělec  zní  jak  ->akkordy  varhan' 
(Brandes);  přesvědčuje  už  svou  náladou;  u  něho  pravd; 
sama  sebou  neměla  s  uměním  nic  společného,  jedinot 
důležitou  věcí  mu  byla  krásné  utvořená  věta.  A  toutc 
dokonalou  přesnosti  formy  a  pravdou  docházel  prvn 
podmínky  uměleckého  díla  —  účinku.  Formě  tohoto  dnihi 
věnoval  všechno,  svůj  talent,  celé  noci  gigantické  práce 
svůj  život  a  bohužel  i  život  svých  prací.  Jiný  už  je  Tol 
stoj.  Ten  pohrdá  podobnými  prostředky,  nestará_  se 
jakým  způsobem  by  pravdu  vyhnal  ještě  k  většími 
účinku  —  spoléhá  úplně  na  sílu  své  pravdy  a  klidíš  ja 
kým  barvy  své  nanáší.  Ještě  Gogol,  Turgeněv,  Gončaro' 


byli  ctiteli  krásné  řeči  —  ale  i  ti  hru  se  slohem  pova- 
žovali už  jen  za  svou  povinnost,  za  nezbytnou  podmínku 
uniéní,  —  nikily  však  za  sport. 

Ať  je  z  uvedených  lorcm  kterákoli  pravá,  jeden 
znak  mají  společný:  individualitu.  Tou  se  honosili 
všichni  umčlci.  Ta  je  základem  každého  uméni  a  tedy 
i  jako  formy  stvlu.  Človčk  bez  individuality  nemíSže  být 
stylistou.  Styl  jako  sloh  je  pouze  fiuniou  stylu.  Teprv 
jeví-li  se  ve  slohu  individualita  —  je  sloh 
st  y  lem. 

Krásný  sloh  bez  individuality  je  pouze  nebarvenou, 
vyšňořenou  fiflenou:  svlékněte  ji  a  zbudou  z  ni  hadry  a 
kozí  potažené  kosti.  Čím  je  télu  krása,  tím  je 
slohu  individualita.  Proto,  žádá-li  se  na  někom  styl, 
žádá  se  na  něm  individualita.  A  ta  musí  být  jeho,  tu 
musí  hledat  v  sobč.  Ncnajde-li  ji,  žádná  škoda,  najde  ji 
druhý,  ale  bez  ni  přijít  nemá  nikdo. 

Stylu  nelze  nabýt  žádným  způsobem.  Talent  je  pod- 
mínkou individuality,  ten  se  nedá  falšovat  a  proto  se 
nedá  falšovat  ani  styl.  Se  stylem  se  musí  každý  narodit. 
»Styl  je  dar  boží  a  toho  nelze  získat,  ten  se  dá  jen  roz- 
vinout* (Lamaitrc).  Dá  se  jen  vykřesat,  dá  se  vydrhnout 
jako  len,  dá  se  vydobýt  jako  stříbro  z  rud,  proset  jako 
zlato  z  písku,  ale  koupit  se  nedá,  a  to  se  děje  dlouhou, 
nucenou  dresurou,  surovou  prací.  Krotí  se  slovo,  krotí 
se  věty  a  mvšlénky  jako  divoké  stádo,  srážejí  se  v  jedno- 
litou formu  celku.  Proto  Balzac  psal  každý  svůj  román 
několikrát  po  sobě  a  dříve,  než  napsal  slavné  svoje  ro- 
mány; »Le  píre  Coriot«,  »Eugénie  Grandett,  oCousine 
l!ette«  —  napsal  asi  30  románů,  na  které  se  ani  nepode- 
psal. Záhada  stvlu  byla  mu  skutečně  záhadnou  a  ne- 
zdolnou odpůrkyni,  kterou  přemáhal  krok  co  krok.  Proto 
Tolstoj  »Vojnu  a  mir«  přepracoval  6krát.  ».'\nnu  Kare- 
ninu«  psal  několik  let.  Proto  Zola  každého,  kdo  se  chce 
státi  umělcem,  posylá  do  galejní  práce  žurnalismu,  aby 
tam  odbyl  svou  praxi,  vystačí-li  svým  talentem,  má-íi 
dost  vervy,  aby  v  křížovém  ohni  žurnalistické  továrny 
vypracoval  svůj  styl.  Je  tedy  styl  1.  důsledkem  opravdo- 
vého a  ne  prostředního  nadání,  2.  práce.  Je  také  dů- 
sledkem vkusu,  ale  i  vkus  ie  důsledkem  práce.  Může  být 
někdo  rozeným  stylistou,  ale  ke  stylu,  uměleckému  stylu 
může  míti  ještě  daleko.  Vrozený  styl  je  pouze  materiá- 
lem, z  kterého  práce  vytlouká  umění.  Práce  je  povin- 
ností talentu,  vkus  je  odměnou  práce  a  plodem  obou  je 
styl.  Styl  sám  sebou  je  pouze  právem  na  uměleckou 
karrieru.  Pak  teprve  sloh  je  stylem  a  stává  se  důstojným 
interpretem  uměni.  • 

Poněvadž  je  styl  důsledkem  uměleckého  tempera- 
mentu  a  vkusu,  —  nedá  se  nahmatat,  dá  se  jen  cítit,  a 
k  tomu  je  potřebí  vnímavého  čtenáře.  Proto  pravý  sty- 
lista  —  čistokrevný  umělec,  má  s  počátku  malé  publi- 
kum; počet  jeho  vzrůstá  teprve  tenkrát,  když  jméno 
jeho  stalo  se  módou.  Pak  všichni  ostatní  své  porozumění, 
ne-li  jinak,  aspoň  Ihou,  ale  vnímavý  čtenář  je  cítí.  Styl 
mluví  k  němu  svýr.i  zvláštním  jazykem  —  drzým,  neurva- 
lým, vášnivým,  energickým  —  anebo  zase  klidným,  ale 
silným,  jemným,  ale  vroucím;  zdánlivě  jsou  tu  zcela  oby- 
čejné věty,  ale  z  těch  řádků  sálá  teplo,  v  té  interpunkci 
je  něco  složeno;  nikdo  netuší,  že  to,  co  je  tam  složeno, 
nahrnul  tam  temperament  a  sehnala  práce.  Proto  stylisla 
plností  dojmu  zúskává,  pouhý  prosaista  (chceme  slova 
toho  užívat  na  rozdíl  od  stylisty)  zůstavuje  chladným. 
Tím  se  vysvětluje,  proč  zvítězila  vždycky  i  nekorrcktni 
geniálnost  nad  korrektní  prostředností.  Puškinovi  a  .-M- 
fredu  de  Musset  se  vytýkalo,  že  mají  chatrné  rýmy,  zpro- 
hýbané  verše  —  více  se  líbí  křivolaká,  na  všechny  strany 
roztříštěná,  ale  přece  jenom  jedním  tokem  plynoucí 
bystřina,  než  jednotvárný  potok,  který  teče  lineálným 
korytem.  Taková  nekorrektnost  se  stává  nesmrtelnou, 
kdežto  z  umělé  nádržky  zapáchá  hnijící  voda 

Styl  jako  záruka  individuality  je  také  zárukou,  že. 
co  se  v  něm  obrátí,  zůstaví  na  sobě  stopy  originality. 
Jinými  slovy:  kdyby  nebylo  stylu,  nebylo  by  originality; 


nebylo  by  možno  říci  nic  nového  ani  o  lidech,  ani  o  pří- 
rodě, o  ničem.  Stylem  stará  pravda  stává  se  novou.  .Sty- 
lista  užije  i  starých,  opotřebovaných  látek,  ale  v  jeho 
rukou  dopadne  všechno  jaksi  jinak  —  po  jeho.  Ve 
svělle  jeho  temperameniu  mění  se  všechno,  i  svět, 
i  život,  i  liilé,  ale  jen  zdánlivě,  poněvadž  podstata,  pravda 
sama  zůstává  svou.  Zkrátka,  svět,  život,  pravda  nabudou 
pravé  své  podstaty  a  sily  jen  tenkrát,  ohřejou-li  se  na 
ohni  uměleckého  temperamentu,  projdou-li  stylem. 

Podle  stanovených  zde  podmínek  stylu  dá  se  nyní 
rozříznouti  literatura  na  dvě  polovice;  poměr  je  zlý,  ale 

je  odměřen  podle  zásluhy:  tábor  stylistů  a  tábor 

říkejme  jim  —  —  všelijak. 

Stylista  jako  vtělená  originalita  má  svůj  vlastní  ráz, 
podle  kterého  jej  každý  pozná;  napíše  několik  vět,  nc- 
podpíše  se  a  každý  řekne:  »to  nemohl  nikdo  jiný  napsat 
než  ten  a  tcn«;  prosaista  napíše  pět  sloupců  a  musí 
se  podepsat,  poněvadž  by  se  tatáž  práce  přičítati  mohla 
padesáti  jiným  břídilům.  Prosou  píšou  tisíce,  stylem  jenom 
několik.  Ta  prosa,  kterou  se  dnes  ohromnou  většinou 
píše  u  nás,  je  prosou  lokalisty;  je  to  sloh,  kterým  se 
píšou  zprávy  o  neštěstích  na  železnicích,  zprávy  o  padlém 
dobytku,  vzteklině  psů,  o  špatné  kanalisaci  atd.;  podob- 
ným slohem  píšou  se  texty  k  obrázkům,  referáty  ze 
soudní  síně,  o  vraždách  a  zlodějích:  —  a  týmž  slohem 
se  potom  píšou  povídky,  genry,  romány  i  dramata.  Tím 
se  vysvětluje,  proč  stvlem  všední  látka  stává  se  výtečným 
dílem  a  prosou  výtečná  myšlénka  zvrhne  se  v  nicotku. 
Styl  je  řečí  umělců  —  prosa  pouhé  povídání  rozžvatla- 
ných  bab.  Proto  stylistovi  se  leccos  odpustí,  poněvadž 
se  neví,  zdali  ho  k  chybě  nezavedl  umělecký  jeho  tem- 
perament, nátlak,  nedostatek  času  i  hlad,  —  prosaikovi 
se  neodpustí  nic,  poněvadž  ho  k  chybě  zavésti  mohla 
pouze  jeho  slabost.  Stylista  může  přestřelit,  ale  prosaita 
nikdv  ani  nedostřelí.  Stylista  mluví  bůh  ví  jak  —  pro- 
saista pravidelně  zcela  správně,  i  když  v  dialogu  mluví 
ras.  Styl  je  chtivý,  samostatný,  výbojný,  tklivý,  prosa 
passivní;  styl  je  uměním,  prosa  jeho  stokou.  Umělec 
stylem  svým  prozrazuje  svůj  charakter,  prosaista  ve  své 
bezcharakternosti  na  odiv  vystavuje  svou  charakternost. 
Styl  má  podmět  a  výrok  a  mezi  tím  všechno,  co  cha- 
rakterisuje  umělecké  "já*;  prosa  má  také  podmět  a  vý- 
rok, ale  mezi  tím  nic  mimo  hluchou  sponu  »jestc  — 
anebo  něco,  co  je  ještě  méně  než  »jest«.  Stylem  psát  je 
těžko,  prosou  tak  lehko,  že  se  považuje  i  za  výdělek. 
Stylista  přichází  na  literární  bursu  s  nejlepšími  nadějemi 
na  výhru,  prosaista  nemůže  udělat  ani  krach,  poněvadž 
nikdy  nic  neměl  a  nemá.  Stylistům  mohou  krást  prosai- 
kové  —  mají  kde,  prosaikové  nekradou,  ale  kdyby  jim 
chtěl  někdo  krást  —  nemá  ani  co.  Stylisté  mají  v  litera- 
tuře význam,  prosaikové  jsou  bez  významu.  .Stylisté 
literaturu  budují,  lidé  bez  stylu  jako  reptilie  podrývají 
půdu  jiným.  Ponravy  v  orné  půdě.  Pětkrát  se  převléknou 
a  teprv  jsou  z  nich  chrousti.  To  jsou  housenky  na  stromě 
poesie.  Proto  je  nám  jeden  Zeyer  se  stylem  milejší  než 
deset  českých  naturalistů  beze  stylu  —  Stylista  je  litera- 
tura, prosaista  nic.  V  každé  literatuře  jsou  prosaikové, 
ale  jako  nutné  zlo,  jako  nemoc,  aby  tělo  vědělo,  jak 
velkou  cenu  má  zdraví.* 

Netřeba  mnoho  přidávat. 

Jen  důraz  kladu  na  slova,  že  styl  je  životní  pod- 
mínkou uměleckého  tvoření  a  ne  —  sportem. 

Jaký  pokrok  jsme  za  těch  jedenáct  let  vykonali,  je 
nejlépe  z  toho  patrno,  že  dnes  teprv  na  plno  doloženo 
býti  musí  to,  co  před  jedenácti  lety  rozumělo  se  samo 
sebou!!! 

Styl  není  jen  otázkou  péra,  ale  celého  člověka,  jak 
myslí,  jak  cítí,  žije  a  dívá  se  na  svět.  V  samostatném 
myšlení  a  cítění  a  celém  původním  slohu  píšícího  člo- 
věka je  stvl.  Sloh  jako  styl  je  pouze  jeho  výrazem,  jen 
jemu  a  nikomu  patřící  markou.  A  kdo  této  marky  ať 
domácího,  ať  cizího  autora  zneužije  tak,  že  vzbudí  i  zdání, 
jakoby  byl  jeho,  klame  sebe  i  čtenáře  a  horší  ho  stihne 


osud,  než  kdyby  se  nebyl  přihlásil  s  markou  žádnou.  Tak 
se  vyvinuje  žargon  zdánlivé  originality  a  ne  styl.  Píši 
i  brillantní  péra,  ale  jednoho  od  druhého  nerozeznáš, 
tak  jsou  si  podobna,  tak  v  jedno  tělo  slita,  jakoby  jimi 
jedna  ruka  psala,  jedna  při  nich  myslila  hlava,  jedno  a 
totéž  tlouklo  srdce.  Sport  tím  nebezpečnější,  že  svádí 
k  falešnému  názoru  o  stylu,  sport  tím  horší,  ze  není  ani 
vypracován  doma,  ale  přejat  z  ciziny  jako  hotová  už 
forma.  Tam  snad  v  původních  hlavách  a  srdcích  vytvo- 
řen byl  upřímně,  z  potřeby  a  živě  cítěné  nutnosti  —  ale 
řemeslně  přenesen  na  píidu,  která  nic  nemá  s  ním  spo- 
lečného, činí  dojem  virtuósního  řemesla  a  ne  umění. 
Byla  šablona  všednosti,  je  i  šablona  nevšednosti.  Ale  jako 
je  snobismus,  affektace  v  oděvu,  řeči,  v  celém  zpíisobu 
chování,  tak  je  i  snobismus  v  nalíčeném  »stylu«.  Styl 
sám  není  affektovaný,  ale  upřímný,  voní  autorovou  my- 
šlénkou, hřeje  jeho  krví  a  nepáchne  pomádou.  Prostředky 
jeho  přiléhají  k  celé  autorově  úsobě  a  neodstávají  od 
ní  jak  vypiajčené  šaty.  Styl  je  srostlý  s  člověkem  a  člověk 
s  ním.  Zdání  stylu  dá  se  převlíkat  a  měnit  dle  toho, 
jaká  právě  panuje  móda,  ale  styl  se  nedá  měnit,  poně- 
vadž se  od  člověka  odloučit  nedá,  i  kdyby  chtěl.  Styl  je 
umění  —  sloh  je  pouhé  um«ění.  Styl  pracuje  nervy, 
krví  —  sloh  jen  hlavou  a  zvykem.  Tak  jsou  gigrlafa 
»stylu<,  jako  jsou  gigrlata  v  oděvu.  Vzorky  ochotně  a 
a  zdarma  dodá  odjakživa  velice  úslužná  vždy  cizina. 
Mrtvé  zboží  z  továren  a  řemeslnických  dílen  a  ne  samo- 
statný vkus;  tatrmanství  a  ne  cíle  svého  vědomá  duše. 
Styl  je  muž  —  řeč  beze  stylu  kokotta,  která  nejvíce  má 
c  ■  dělat  s  bankrotáři.  Svádí  vylhaným  ruměncem,  budí 
dojem  falešnými  brvami,  vzrušuje  nabarveným,  bohatě 
vystlaným,  ale  cizí,  mrtvou  kulturou  podloženým  vlasem. 
Třeba  chudobná,  jen  když  poctivá  ^  to  je  styl 
Ale  jsou  i  chuděry  a  také  patři  všem. 
Bude  tedy  poctivost  pravá  styl  a  ctnost. 

I  když  se  narodí  v  šarlatu (Zeyer.) 

Diváky,  20.  října  1900.  V.  Mkštík. 

LITERATURA. 

('elá  řada  zajímavých  novinek  naluipila  se  na  stole. 
Zatím  je  jen  zaznamenáváme,  abychom  na  ně  upozornili 
naše  čtenáře,  hodlajíce  se  k  nim  vrátiti  v  obšírnějších 
referátech.  Ladislav  Quis  vydal  ve  »Světové  knihovnč« 
sbírku  íStaroskots  k  ých  Ballad«,  jež  opatřil  kriti- 
ckým úvodem.  Jiné  překladové  novinky  vyšlé  v  téže 
bibliotéce  jsou:  Vrchlického  překlad  Hammerlingova 
»Ahasvera  v  Rímě«  a  Mrštíkův  překlad  Tolstého 
sVlády  t  my«.  —  Z  nejmladších  poetíi  přihlásil  se  Otakar 
Theer  druhou  svou  knihou  básní:  »Výpravy  k  Iá«. 
Dvě  rovněž  drobné  knihy  básnické:  Bohdan  Kaminský: 
•  Povídky  veršem«.  Karel  Leger:  Fantastické  povídkv.  — 
Andersenovy  pohádky  v  českém  překlade  Vrchli- 
ckého a  s  illustracemi  Hanse  Tegncra  —  poesie  .'\nder- 
scnova  ztlumočena  velkým  básníkem  a  provázena  velkým 
malířem  —  »světové  vydání«  počalo  vycházeti  právě  ná- 
kladem F.  Šimáčka. 

•  Les  Thěques  au  XlXěme  siěcle*  vydal  pan 
Charles  Hippmann.  V  krásné,  vkusné  úpravě  vydal  hor- 
livý propagátor  české  věci  po  Švýcarsku  a  ve  Francii 
p.  Hippmann  nádherné  dílo,  jež  některými  informativními 
články  a  zejména  svou  skvělou  výpravou  grafickou  pěkně 
se  presentuje  a  zajisté  nemine  se  s  účinkem.  liílo  toto, 
sepsané  spisovateli  francouzskými  i  českými,  mající  za 
účel  seznamovati  cizinu  s  našim  kulturním  životem,  je 
především  adresováno  Francii,  kde  se  jeví  stále  větší 
a  vá/.nější  zájem  o  Čechy.  Proto  francouzský  tisk,  zejména 
menší  revue  přijímají  s  povděkem  zprávy  a  články  o  nás, 
o  naší  literatuře.  P.ohužel  bývají  informovány  jednostranně, 
z  tiskové  kanceláře  kliky  podnikavých  rcklamistů,  kteří 
píší  do  německých,  polských,  francouzských  listíi  neho- 
rázné věci,  tak  že  mnohý  náš  dekadcntní  modernista, 
jehož  verše  a  prosa  jsou  nejjalovějšími  nicotami  povrchní 


mody  literární,  je  »za  hranicemi^  znám  jako  vynikající 
okrasa  našeho  písemnictví.  Bohužel  i  publikací  p.  Hipp- 
manna,  která  měla  býti  vedena  v  duchu  úplné  a  svědo-  . 
mité  nestrannosti,  jak  to  vyžaduje  její  vážný  význam, 
musím  vytknouti,  ze  v  článku  o  české  literatuře  v  XIX. 
stol.  použil  autor  p.  Maurice  Muret  informací  a  pramenů 
kusých  a  jednostranných.  Článek  tento  je  pochybeným, 
valné  nesprávným  a  velmi  neúplným  v  líčení  české  lite- 
ratury z  XIX.  stol  ,  obraz  kusý  a  skreslený.  Za  to  s  tím 
větším  uspokojením  přečtete  výtečnou  studii  Louise 
Légera:  »L'historien  national  de  la  Bohéme.  Francois 
Palackýi.  Rovněž  pěkné  a  zajímavé  jsou  ostatní  článkv: 
•  Les  Slaves  et  civilisation<t  od  L.  Légera,  »Le  reveil 
des  nationalités  dans  TEmpire  Austro-Hongrois«  od  bý- 
valého ministra  Flourense,  »Le  peuple  Tchěquec  od 
Adolfa  Černého,  »La  musique  en  Bohéme«  od  Camilla 
L'Huilliera  a  »L'art  tchěqueí  od  J.  V.  Krejčího.  Četné, 
zdařilé  reprodukce  děl  českých  umělcíi  a  různé  illustracc 
zdobí  nádherné  dílo.  ■■■  —m- — 

Gabriel  Sarrazin,  básník,  romanopisec  a  kritik, 
sympatická  a  subtilní  hlava  moderní  literatury  francouzské, 
chystá  velké  dílo  v  poesii  polské.  Sarrazin,  který  tak 
hluboce  vnikl  do  poesie  anglické,  o  níž  vydal  dvě  krásné 
knihy  studií,  zabývá  se  nyní  poesii  Mickiewiczovou  a  Slo- 
wackiho,  o  nichž  dovede  duchaplně  a  procítěně  hovořit, 
jak  jsme  se  přesvědčili  při  nedávné  jeho  návštěvě  v  Praze. 
Na  zpáteční  cestě  ze  slavnosti  krakovských  zastavil  se 
Sarrazin  v  Praze.  Pan  Sarrazin  vyniká  překvapující  zna- 
lostí věcí  slovanských,  ovšem  též  českých.  Uveřejníme 
brzo  z  jeho  péra  práci  psanou  pro  »Lumíra«. 

Z  CIZÍCH  A  SLOVANSKÝCH  REVUÍ. 

»Revue  des  revues«  z  15.  záři  přináší  »Testament 
básníka«,  úryvek  z  knihy,  kterou  pod  tímto  titulem  vydá 
Sully  Prudhomme,  v  níž  pojednává  filosoficky  a  esteticky 
o  umění  básnickém,  o  jeho  formě  a  zákonech,  o  zdrojích 
inspirace...  V  tomtéž  čísle:  »Albert  Samain«,  studie 
.André  Beauniera  o  nedávno  zesnulém  básníkovi.  Rozto- 
milý a  duchaplný  Camille  Mauclair  uveřejňuje  v  říjnovém 
sešitu  téže  revue  článek  o  Georgu  Rochegrossovi  a  histo- 
rické malbě.  Zmiňuje  se  o  úpadku  historické  malby, 
neboť  musilo  poklesnouti  v  nynější  době  hledáni  nových 
forem,  nového  tlumočení  historické  malbv,  která  byla 
dominována  jen  starostí  o  sujet,  kde  převládala  otázka 
»co<>  a  ne  »jak«  se  maluje  Eugen  Gilbert  zaznamenává 
několik  nových  zjevil  z  literaturv  belgické. 

»L'humanité  nouvelle«  říjen:  Elie  Reclus  podává 
pohrobní  vzpomínku  na  Ferdinanda  Broueza,  vydavatele 
znamenité  umělecké  revue  »Société  Nouvelie*.  Bobory- 
kinova  conférence    bruselská  o  vývoji    ruského  románu. 

»Mercure  de  France*  říjen:  Samainovi,  o  jehož 
úmrtí  psali  jsme  v  1.  čísle  »Lumíra«,  věnuje  L.  Denise 
článek  a  Francis  Jammes  báseň.  Henri  Albert,  výtečný 
překladatel  Nietzscheho  do  frančtiny:  několik  výmluv- 
ných stránek  o  zesnulému  filosofovi.  L. 

*       *       * 

Ku  článku  »Bestia   triumphans«: 

Jak  se  dovídám,  nebylo  mé  zmínce  o  návrhu  p.  He- 
rainovu  dobře  rozuměno.   Patrně  vinou  mou. 

Pan  inž.  Herain  má  jistě  o  rozšíření  a  prohloubení 
boje  za  Starou  Prahu  nesmírné  zásluhy.  A  jen  z  lásky 
k  věci  a  z  touhy  po  relativním  aspoň  výsledku 
celého  boje  odhodlal  se  i  k  takovým  ústupkům,  které 
Soupisná  komise  přirozeně  za  své  nijak  přijati  ne- 
mohla. Hrozné  zkušenosti  z  minulých  let  toto  konciliátní, 
lépe  řečeno  zoufalé  stanovisko  p.  Herainovo  s  dostatek 
vysvětluji.  Ale  otázka  Staré  Prahy  není  věcí  taktického 
postupu,  nýbrž  zásadní  zodpovědnosti  celého  sboru 
a  proto  sdílíme  stanovisko  Soupisné  komise. 

Diváky,  22.  října  1900.  Vil.  Mrštík. 


Předplácí  se  pro  Prahu:  na  čt%-rt  léta  zl.  :-20  (K  2-40),  na  půl  léta  zl.  2-40  (K  4-SO'),  na  celý  rok  zl.  4-80  (K  9-601.  PoStou:  na  čtvrt  léta  zl.  1-25 

(K  2'50),  na  půl  léta  zl.  2-50  (K  5'—),  na  celý  rok  5  zl.  (K  10— .).  —  Sešitové   vydáni   (o  dvou  číslech)  vychází  při  každém  druhém  (sudém)  čisle. 

Cena  sešitu  20  kr.  (40  hal.)  —   Patisí:  původních   prací   se  vyhrazuje.   —    Dopisy  administraci    »Lumira«  buďtež   adresovány:    Časopis  sLumír«,  Praha, 

Karlovo  náměstí  č.  34.  —  Listy  přijímáme  jen  frankované.  —  >Lumir«  \'ychází  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 

Redaktor  Václav  Hladík.  —  Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Otto.  —  Tiskem  České  grafické  společnosti  •Ume<  v  Praze. 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


9.  LISTOPADU    1900. 


*    ČÍSI. O  r> 


RŮŽENA  Jesenská: 


SAMOTA. 


pROFESSORU 

Pavlu  Ichčievovi  v  Cařihradé. 


W:iiutek  se  ji  do  duše  provalil  jako  těžký  oblak, 
*^  takový  smutek  mládí,  jara,  pochybování,  ne- 
dočkavosti, bezpředmětné  touhy,  osamocení.  Ne- 
bylo slunce,  ku  kterému  by  květy  té  duše  se 
obracely,  v  němž  by  se  slavnými  barvami  roz- 
jásaly a  uplatnily  svou  krásu  pro  věčnost.  Oči  jí 
svítily  neprolitými  slzami,  na  rtech  t^á^la  se  jí 
slova,  která  neměla  ke  komu  promluvit.  Frávě 
teď,  náhle  pocíiila  dotýkání  Samoty,  zrovna  fy- 
sické dotýkání  neviditelných  ztrnulých  pistů. 
Ohlížela  se  poděšeně  na  dlouhých,  prázdných 
chodbách,  kde  duněly  její  kroky  jako  v  studené 
hrobce,  ale  neviděla  těch  prstů,  ntspatíila  těch 
zakalených,  upřených  očí  Samoty.  Vešla  do  prázdné 
třídy,  kde  se  ještě  chvěl  dětský  dech,  ale  prázdné 
lavice  nepohnutě  smutně  zely,  obrazy  nehybně 
visely  na  bílých  stěnách,  dřevěný  krucifix  tměl 
se  nad  stupínkem  s  Kristem,  v  jehož  bolestných 
rysech  nic  se  nepohnulo,  nezašuměly  kroky  té 
záhadné  bytosti,  jež  napřahovala  po  ní  studené 
kostnaté,  lačné  ruce.  Ale  cítila,  že  jde  za  ní, 
šla  za  ní,  když  sestupovala  po  dutých  schodech, 
a  vešla  v  zápětí  do  její  světnice.  Nafálka  |)řibouchla 
dvéře  a  otočila  klíčem.  Tam  za  ní  jakoby  za- 
šeptaly jest";  kroky,  a  ona  zavřela,  chtějíc  jim 
uniknouti.  Ale  mýlila  se:  ona  byla  sní.  Samota 
byla  s  ní.  Natállca  násilně  veselým  hlasem  za- 
zpívala, rozevřela  při  tom  mladé  své  rty,  jakoby 
chtěla  někoho  zavolat,  smutek  rozplašit.  Věta 
její  písně  roztříštila  se  o  vysoké  stěny  a  zamra- 
čený strop  a  kanula  dolů,  dolů  k  zemi  jako  pře- 
trhaná  šťíůra  perel,  které  se  rozkutálely  do  tma- 
vých koutů  světnice,  zmizely,  zapadly.  Natálka 
stála  se  svislýma  rukama  uprostřed  pokoje  a  df- 
Vila  se  do  vybledlých  květů  záclon, 

>Jak  je  podivná  škola,  když  děti  odejdou,* 
řekla  nahlas  a  pomyslila  si,  proč  že  by  nemluvila 
nahlas,  ačkoliv  je  sama.''  Ano,  bude  hovořit,  jakoby 


nebyla  sama.  Ale  hned  jí  napadlo,  že  to  není 
její  hlas,  kterým  promluvila,  že  zněl  cize  a  ne- 
přirozeně. Se  Samotou  by  hovořila.  Ostatně 
k  čemu  hovořit,  uvažovala,  bude  raději  číst,  matce 
psát,  pracovat  pro  svoje  školní  děti.  Ale  teď,  teď, 
tato  chvíle  ji  přepadla  zákeřně  jako  nemoc.  Co 
jí  chce  ta  samota,  že  na  ni  tak  dolehla.?  Natálka 
rozevřela  knihu.  Ne,  dnes  číst  nemůže,  nic  ne- 
může, jen  nechat  se  mučit  tou  tvrdou,  prázdnou 
chvílí,  tím  podivným  kvílením  v  duši. 

Upjala  myšlénky  k  mamince:  její  modré  po- 
ctivé oči  si  představila,  její  hladce  přičísnuté 
hnědé  vlasy,  její  drahými,  posvátnými  vráskami 
nastíněný  obličej.  A  připomíiiala  si  snivé,  pozla- 
cené dny  svého  dětství,  jak  plynuly,  vyzařovaly, 
zrály  a  zmizely  na  vždy.  Kam  odešly,  kam  ?  Jejich 
horoucí  stopy  naříkají  teď  v  jejím  srdci.  A  všecko, 
co  Fe  v  ní  chvěje,  touží,  vznáší,  jsou  vlivy  a  činy 
její  matky,  všecko  má  z  ní  —  z  té  bytosti  sladké 
a  svaté.  Natálce,  dítěti  svému,  dala  svou  krev, 
své  tělo  mu  dala  za  fjokrm  a  od  začátku  bez 
mezí  a  stále  dávala  mu  svou  duši.  Natálka  byla 
by  se  vrhla  té  chvíle  k  jejím  zemdleným  nohám, 
aby  zlíbala  jejich  naběhlé,  mnohým  utrpením 
strhané  žíly,  byla  by  ráda  položila  hlavu  na  její 
laskavá,  dobrotivá  prsa,  aby  zaslechla  tepot  toho 
drahocenného  srdce.  Ale  Samota  posměšně  a  tvrdě 
odstrčila  její  rozpjaté  ruce.  Jedno  jedinké  polí- 
bení kdyby  mohla  přivolat,  ne,  třebas  jen  do- 
tknutí její  ruky,  té  teplé,  zatvrdlé  ruky,  tak  bez- 
pečně věrné  a  důvěrně  známé.  Dá  Bůh,  zas  ji 
uvidí,  zase  uslyší  zase  ucítí  její  přítomnost  jasnou  . 
Ale  Kriste  Ježíši,  což  už  ji  nebude,  až  se  zavrou 
ty  modré  cči,  umlkne  to  srdce,  vychladnou  ty 
uicc?  O,  bude  to,  bude?  Je  to  nutné.?  Neodvratné? 
Kdo  potom  potěší,  kdo  pochopí  jako  ona? 

Lásko  veliká,  tichá,  osamělých  dívčích  srdci, 
jak  smuteční  vrba  schýliš  větve  nad  matčin  hrob. 


zarosteš  jimi  do  hloubky  země,  abys  se  dotýkala 
té  drahé  mrtvé,  lásko  veliká,  tichá,  osamělých 
dívčích  srdcí! 

Natálka  si  otřela  oči  a  sepjala  ruce.  Klečívá 
každého  večera  u  pelesti  svého  lože  a  modlívá 
se  za  život  a  zdraví  své  matky.  Smutné  myšlénky, 
které  vletěly  do  její  duše  jako  ustrašení  ptáci, 
byly  také  poslány  Samotou. 

»Tak,  nějakou  živou  bytost  si  opatřím,  po- 
prosím matinku  o  kanárka  nebo  hrdličku,  o  ry- 
bičky, a  tak«  —  vyhlédla  oknem.  Baruška,  ma- 
linká její  žačka  se  na  ulici  kmitla,  chovala  se- 
střičku a  něco  jí  rozšafně  povídala  jako  dospělá 
osoba.  Něco  divného  zachvělo  se  Natálčiným 
srdcem,  myšlénka  nová  prošlehla  jí  hlavou,  tak 
že  ji  sklonila  a  hned  na  to  se  vzpřímila:  kdyby 
tu  ve  svém  pokojíku  měla  děcko!  Nejkrásnější, 
co  si  dovedla  představit,  bylo  děťátko.  Kdyby 
byla  mladší,  stačila  by  jí  panna.  Milovala  druhdy 
vřele  své  panny  a  když  ve  výkladech  hračkářských 
krámů  vídala  panny  ještě,  nežli  dostala  poduči- 
telské  místo,  bývala  v  pokušení,  jednu  tmavo- 
vlasou  krasavici  si  koupit  a  posadit  si  ji  na  stolek, 
kde  bude  úkoly  opravovat,  čítanky  probírat. 
z  odborných  knih  se  vzdělávat.  Což  neosvěžujc 
pohled  na  takovou  milou,  modrookou  ])annu 
s  drobounkými  zoubky.''  Ale  teď  už  by  jí  panna 
nestačila.  Vyrostla,  dospěla  v  odloučení  od  matky 
o  několik  let,  touží  po  tepotu  živého  srdce,  mi- 
lující duše.  Ano  —  dítě.  Jsou  to  nemožné  my- 
šlénky? Její  duše  se  obsypala  bílými  Icvěty,  jako 
když  třešeň  rozkvete  na  jaře. 

Ano,  když  přijde  do  třídy  mezi  své  děti, 
bude  šťastna,  velela  to  své  vůli , —  bude  blažena, 
vždycky  plna  vroucnosti  a  lásky.  Ach,  krásné 
chvíle,  ale  přece  tady  —  teď  mít  kolébku  s  dě- 
ťátkem, byly  by  nad  ně  krásnější.  Chtěla  by  mít 
zde  tu  andělskou,  sladkou  společnost,  radostnou 
starost  a  péči.  A  v  době  vyučování  ř  Však  by 
školníkova  Stázička  dohlídla,  nakrmila  je.  Na- 
krmila? Což  má  na  mysli  určité  děcko?  Ano, 
ano,  zná  chlapečka  droboučkého,  chudáčka  zla- 
tého, chodívá  k  jeho  proutěné  kolébce  a  miluje 
velké,  nebeské  jeho  zraky  bloudící,  světlé,  hlu- 
boké, rozumné,  jakoby  rozumnější  nežli  lidské. 
A  ten  hošíček  malý,  tichý,  leží  stále  sám  a  sám 
tam  v  domku  v  levo  od  zámku  v  bílém  prázdném 
pokoji,  hubičkou  malou  ssaje  kaučuk  a  leží  a 
dívá  se.  Ach,  Natálka  ho  hubičkuje  každý  den 
a  Natálka  je  proto  často  smutná,  že  ten  brouček 
slaboučký,  tichý  —  není  její.  Líto  je  jí  ho,  jak 
tak  bezmocně  leží  a  nepláče,  nenaříká,  nepoví, 
co  ho  bolí  a  trápí  a  mučí.  Venoušek,  Venoušek 
sladký!  Rozkoš,  lidské  utrpení,  otázka  života 
Proč  by  jí  Venouška  nedali?  Což  nebývá  skoro 
vždycky  sám?  Cí  je  ten  Venoušek?  Na  vychování 


si  ho  přivezla  stařena  Hofmanová,  která  nemá 
zdroje  mléka,  nemá  života  pro  něho.  Přinesla  ho 
odněkud  z  daleka  a  do  kolébky  položila,  po  práci 
odešla.  Kdo  svěřil  stařeně  Hofmanové  Venouška? 
Stařeně  kamenné,  tvrdé  a  mlčící?  Ach,  Venouška 
se  taky  dotýkají  neviditelné  ruce  Samoty,  která 
slabý  život  jeho  zadusí.  Ach,  Samota  zadusí, 
usmrtí.  Natálka  Venouška  vysvobodí  a  sebe  vy- 
svobodí. Dají  Venouška !  Jak  bude  pečovat  o  toho 
andílka  drahého!  Chce  ho,  milovat  ho  bude,  oddá 
se  mu  péčí  tak  vroucí,  jakoby  mu  byla  vlastní 
mateří.  On  rozkvete,  zabrouUá,  zapláče,  jak  krásně 
zapláče,  rozveselí  se,  ručkama  zamává,  vykřikne, 
s  imperativem  skryté  zmužilosti  vykřikne,  poroučet 
bude,  zasměje  se,  pozná  ji,  přilne  k  ní,  ach,  jakým 
synáčkem  bude  dobrým  a  milým  a  jedináčkem 
zlatým !  Venoušek ! 

Docela  se  vmyslila  Natálka  do  své  pohádky, 
přeběhla  pokojík,  uchvátila  klobouk  a  vyběhla 
ven.  Tam  venku  široká,  mlčenlivá  tekla  řeka,  ne- 
slyšně tekla  mezi  zelenými  břehy  zkadeřenými 
křovím  vrb.  a  nad  ní  stály  šedivé,  tvrdé  skály 
s  rovným  dalekým  hřbetem  rovným,  neobydleným. 
Na  jiném  pahorku  hájem  zarostlém  kostelíček  se 
zvedal  do  modré  oblohy.  Ptáci  připraveni  k  cestě 
na  jih  lítali  teplým,  slunečným  vzduchem,  obklo- 
povali Natálku,  tak  že  chvílemi  kráčela  v  jejich 
mlhavém,  zástupu,  jakoby  v  rukou  třímala  nevidi- 
telné otěže,  připoutané  k  jejich  křídlům  a  jakoby 
ji  měli  oni  vyzvednout  k  modrosti  výšek.  Ta  po- 
malá řeka  jakoby  stála  a  na  něco  čekala.  Děti 
s  jásotem  vyběhly  z  teplých  podzimních  vod  a 
utíkaly  za  opony  vrb.  A  ptáci  ulétali.  V  sadě 
sluncem  žhavě  vybarvená  těžce  visela  jablka  s  po- 
žehnaných větví.  Před  hlídačovou  boudou  čer- 
venaly se  lákavé  hromady  ovoce. 

Hned  za  sadem  stojí  bílý  dům.  Tam  leží 
v  proutěné  kolébce  Venoušek.  Ach,  on  rozkvete, 
zabrouká,  vesele  se  usměje,  pozná  ji. 

Otevřela  vrátka,  trávník  s  astrami  a  hvězdi- 
čkami starčku  minula,  do  domu  veběhla.  Medová 
vůně  čerstvě  pečeného  chleba  ji  ovanula.  »Chléb 
náš  vezdrjší  dejž  nám  dnes,"  napadlo  jí  a  kráčela 
dál  síňkou.  Nikoho  se  nezeptá,  všecko  mine  a 
k  Venouškovi  vejde.  Zaslechla  hlasy  v  kuchyni, 
ale  bez  ohlášení  do  světnice  k  miláčkovi  ve- 
běhla .  .  ku  kolébce  běžela  .  .  .  Ale  kde  je  Ve- 
noušek, kde  je?  Snad  ho  nechová  někdo?  Kdo? 
Kdo  by  ho  choval?  Hodiny  někde  bijí,  v  síni 
někdo  promluvil  a  dvéře  bouchly.  Venoušek 
opravdu  není  v  kolébce.  Prázdná  stojí,  jakoby 
se  nikdy  nebyla  zakývala,  jakoby  v  ní  dítěte 
nikdy  nebylo.  I  peřinka  je  pryč.  Natálka  se  po- 
děšeně rozhlédla,  na  stůl  pohlédla,  utkvěla  na 
lé  podezřelé  vyvýšenině,  bíle  přikryté.  Co  by  to 

bylo  ?  Dokonč. 


ik 


ir     %     ir 


w 


Mrf.OSI.AV  Sil  ř.N: 


REVERIE. 


i   od  sešlým  portálem  prastará  sfiiiLja  sídli, 
dvůr  chmurný  svírají  dubové  pravěcí, 
a  fénix  kamenný,  ač  s  urvanými  křidly, 
neztratil  dosud  pýchy  knížecí. 

Stín  vane  modravý  zamlklou  komnatou 

a  balkon  vzdušný  před  okny  se  tísní, 

zkad  kněžna  zvččnělá  pod  klenbou  hvězdnatou 

blouznila  na  večer  svou  snivou  písní. 


Teď  v  íjalerii  předkíi  pouze  obraz  záři: 
jak  atlas  bledne  ret  a  zrak  se  usmívá 
vstříc  spícímu  hřbitovu  samotáři, 
kam  třese  bledou  záři  luna  truchlivá. 

A  když  se  letni  večer  vynoří, 

nad  krajem  dřímavým  svč  hvčzdné  jiskry  roní 

tu  smutný  svit  po  oknech  zahoří 

a  kdosi  náhle  vzlyká  na  balkone  — 


JE  BLANKYT  UBLEDLÝ 


Je  blankyt  ubledlý  a  lesy  příliš  září, 
po  pustých  pavlánech  zas  réva  krvácí, 
topoly,  tušíce  juž  blízko  smutné  stáří, 
ve  větru  vzdychají  jak  choří  žebráci. 


A  vše  se  zpovídá,  co  bylo  léta  hříchem, 
a  vše  je  lítostné,  až  k  slzám  jímavé, 
jen  kříže  v  rozcestích  u  vytržení  tichém 
kývají  vroucně  k  výši  modravé. 


Kdes  pozdní  motýl  rudým  křídlem  škádli 
mdlé  palouky,  kam  tiché  květy  vkradly 
se  růžolíci  v  bledých  šatech  vílích. 

Teď  růže  za  růží  jde  dřímat  v  lůno  země, 
než  navždy  zapadne,  zavzlykne  přetajemně, 
ze  nezvadla  na  dívčích  ňadrech  bílých  — 


JiŘf    SUMÍN: 


NA   VLNÁCH. 


NOVELLA.  

Pokr 


zjevíš  ani,  jak  o  tobě  lidé  špatně  mluví;  va- 
*  ^  rují  mě  přímo  před  tebou, •  řekl  jí  jed- 
nou. Ano,  tam  to  snad  někde  vězelo  v  černých 
stokách  lidské  zloby  a  závisti.  Odsud  vyřítily  se 
stáda  ošklivých  krys,  jež  rozhlodaly  něžná  ta 
pouta.  Ale  i  pak,  když  pojednou  pro  malou  své- 
hlavost  a  nedorozumění  přerušil  s  ní  styky,  pro- 
vázely ji  dlouho  jeho  něžné  pohledy,  jež  vyja- 
dřovaly bolest  a  zoufalost.  A  pak  to  ostatní?..! 
Ne,  tomu  už  nerozuměla  .  .  .  To  už  nebyl  on,  t  > 
byla  záhadná  sfinx,  jež  hleděla  na  ni  cize  straš- 
nýma, studenýma  očima.  Ale  proč?  proč  ?  proč  .?! 
Zde  byl  ten  oliromný  balvan  záhady,  jenž  zatarasil 
dvéře  temného  sklepení,  jež  ji  pohřbilo !  Je  snad 
odsouzena  stráviti  celý  svůj  život  v  této  kruté 
samovazbě,  vyloučena  ze  společnosti,  jíž  náležela, 
zapuzena  rodinou,  zapřena  a  povržena  tím,  jehož 
dítě  s  rostoucí  vášní  svírala  ve  svých  loktech.' 
Ci  přijde  anděl,  jenž  odvalí  kámen  ? 

Nepokoj,  jenž  provázel  tyto  úvahy,  stupňoval 
se  často  v  dlouhé,  bolestné  roznícení  duše,  vy- 
rývaje v  ní  stopy  hlubokých  zmatků.  Pod  horkým, 
sálavým  nebem  neukojených  tužeb  po  muži,  jejž 
milovala  a  na  nějž  mateřstvím  nabyla  tím  většího 


práva,  v  hlubokém  stínu  bolesti  a  osamění  vy- 
růstal bledý  květ  chorobné  blouznivosti,  z  níž 
ve  vydrážděné  žízni  po  štěstí  upadala  v  tenata 
slepého  fatalismu  a  hluchých  pověr.  Vše  kolem 
ní  nabývalo  záhadného  významu  a  jistého  podílu 
na  osudu  jejím,  vše  oživovalo  vlastním,  neznámým 
životem,  jenž  v  hlubokém  neznámém  temnu  se- 
řaďoval  stopy  budoucnosti  na  vlákně  života,  jako 
perly  na  ši^ůru,  po  nichž  se  vzpínala  její  k  ší- 
leným visím  vznícená  duše,  aby  se  zpila  rudým 
jich  přísvitem  a  upadla  znova  v  horečný  sen 
o  tom,  co  zdály  se  slibovati.  Všude  hledala  od- 
povědi ke  svým  palčivým  otázkám,  všude  četla 
znaky  živého  příští  pohřbeného  v  lůně  Tajemství. 
Vše  kolem  ni,  slunce  i  hvězdy,  úsměv  dítěte 
i  bledý  sen,  nahodilé  slovo,  záhadný  zvuk  i  mrtvý 
předmčt,  vše  nabývalo  v  zrcadle  její  rozechvělé 
du.še  ^tajemných  obrysů  symbolu  a  věštby. 

Časem,  když  z  luzného  snu  o  štěstí  po  boku 
milovaného  muže,  jímž  se  opíjela  jako  silným 
vínem,  procitla  k  hluché,  prázdné  a  všední  sku- 
tečnosti, řízla  ji  do  srdce  vzpomínka:  Jak  dávno 
tomu,  co  klečela  na  dlažbě  chladného  chrámu 
a  v  bolestném  vzrušení  volala  k  nebi :  Smiluj  se, 


67 


všemohoucí  Bože,  a  zbav  mě  neblahé  malé  by- 
tosti, jež  v  slzách  a  mukách  vyspívá  a  již  k  slzám 
a  mukám  mám  zrodit!  Milosrdný  Otče  opuštěných 
a  trpících,  smiluj  se  a  zbav  mě  dítěte  zplozeného 
k  žalu  a  hanbě!  —  Jako  smrtící  mráz  vpadala 
tato  vzpomínka  do  kvetoucích  sadů  její  blouznící 
duše;  vše  sežehla  a  zničila  vůkol.  Ale  slunce  ne- 
zmarných  nadějí  znova  vydráždilo  bujnou  mízu 
a  nové  květy  rašily  na  mladých  větvích.  Vždyť 
ji  tehdy  Bůh  nevyslyšell 

Než  přece  zdálo  se  jí,  že  není  dosti  hodná 
těšiti  se  z  toho  droboučkého,  něžného  tvora  a  že 
duši  svou  poskvrnila  nesmazatelnou  skvrnou  zlo- 
činného  přání.  Nedovedla  ani  pochopit,  jak  mohla 
jen  vyslovit  takovou  prosbu!  Jak  veliké  jest  milo- 
srdenství boží,  že  nejen  nebyla  na  místě  potre- 
stána, ale  ani  vyslyšena.  Modlila  a  kála  se  nyní 
ze  svého  provinění  a  láska  její  k  dítěti  vzrůstala 
v  bezmeznou,  divokou  náruživost.  Nechlubila  se 
jí,  nestavěla  ji  na  odiv,  skrývajíc  své  štěstí  jako 
lakomec  poklad,  ale  třásla  se  o  ně,  kdykoliv  byla 
nucena  svěřiti  dítě  své  na  chvíli  cizím  rukám. 
Netoužila  již  po  matce,  nevzpomínala  svých  sou- 
rozencův. Život  v  domě  otcovském  zdál  se  jí 
býti  pěknou,  ale  smutnou  pohádkou,  již  si  nepřála 
žít  znova,  ba  ani  ne  navázat  tam,  kde  byl  pře- 
rušen příchodem  dítěte.  Přiznávala  sice,  že  byl 
pestrý  a  vábný,  jako  planý  květ,  ale  prchavý 
a  lehký,  jako  ranní  sen  Cítila,  že  by  nemohla 
více  žít  bez  těchto  sytých  radostí  a  vášnivých 
vzrušení  blaženého,  sladkého  mateřství.  Jen  po 
muži,  jenž  jí  náležel,  volala  její  horká  náruč,  ne 
pro  ukojení  žádostí,  ale  pro  ztišení  a  zhojení 
ran,  jež  jí  zasadil  svou  zradou  a  zhrdáním. 

A  zatím  co  spřádala  dále  svůj  sen  o  bu- 
doucím štěstí,  jemuž  víc  a  více  důvěřovala,  její 
slaboučké  dítě  klonilo  hlavinku  víc  a  více,  jako 
utržený,  vadnoucí  kvítek,  a  dříve  nežli  uvěřila 
v   možnost  nové  rány,    Bůh  se   » smiloval*   a  vzal 

jí  je-. 

Sílila  přímo  bolestí  a  hrůzou.  Byla  to  smrtící 
rána  jejích  nadějí,  byla  to  krutá,  jasná  odpověď 
k  otázkám  jejich  žhavých  tužeb,  byla  to  zhoubná 
jiskra  vržena  v  hromady  třaskavin  nastřádaných 
v  zoufalých  duševních  bojích.  Cítila,  že  vše  se 
v  ní  láme  a  hroutí,  vše  propadá  se  v  bezedném 
jícnu  zoufalství  a  mátožná,  černá  zpousta  civí  jí 
výšklebně  v  tvář. 

Bůh,  k  němuž  se  denně  utíkala  jako  k  laska- 
vému otci,  poprvé  zjevil  se  jí  v  podobě  přísného 
soudce  a  mstitele.  A  to  ještě  nebyl  ani  trest  za 
hřích,  to  jen  její  modlitbu  Bůh  vyslyšel!  Se  str- 
nulým zděšením  probírala  se  svými  pocity  před 
narozením  dítěte  a  nechápala  jich  více.  Jak  je  to 
možno,  že  jediným  světlým  bodem  jejích  chudých 
nadějí  byla  tehdy  smrt  dítěte?  Nuže,  nyní  byla 
tam,  kde  si  tehdy    přála    být,    ale  za  jakých  po- 


% 


% 


citů!  Nyní  mohla  by  se  tedy  s  drzým  vzhledem 
bezúhonné  dívky  vrátiti  k  matce  a  pokračovati 
ve  zběsilé  honbě  za  štěstím  Jen  že  pro  ni  není 
již  štěstí  ani  radostí.  Bůh  ji  vyslyšel!  Ale  tvrdé 
výčitky  jako  ostré  šípy  padají  do  její  trpící  duše. 
Zdá  se  jí,  že  to  nebyla  nemoc,  jež  dítě  její  sklátila, 
ale  jakoby  je  byla  zardousila  vlastníma  rukama. 
V  tomto  nepříčetném,  vrcholy  možnosti  přerů 
stajícím  hoři  hledala  usilovně,  čím  zmírniti  svoji 
vinu,  čím  ukrotiti  palčivé  výčitky,  jež  stravovaly 
její  bytost.  Bezbranná  tonula  na  vlnách  vzkypě- 
lého žalu.  Odnikud  nepřišla  pomoc  silného  slova 
ani  útěcha  dosahující  výše  jejího  hoře.  Zaraženě, 
namnoze  lhostejně  stály  kol  ní  ženy  ze  soused- 
ství a  tetiny  známé. 

»Ah,  což  je  o  takové  dítě,  které  otec 
dosud  neuznal  za  hodná  pohledu .?  Dobře  je,  že 
je  Bůh  vzal!« 

Byly  to  ženy  oněch  tříd,  jež  nejštědřeji  dá- 
vají život.  To,  co  Pavlu  spojovalo  s  nimi  životem 
dítěte,  rozlučovalo  ji  jeho  smrtí.  Její  bolest  jítřila 
se  blížící  se  chvílí  rozloučení  s  dítětem,  jež  prah- 
noucí její  náruč  nechtěla  vydati  hrobu. 

>Nebožátko,  to  ti  tvá  matka  vyprosila  na 
Bohu!«  třeštila  bez  ustání  její  hlava. 

AI*;  jak  jen  odčiniti  tento  hřích,  jakým  po- 
káním re  vykoupiti,  jaký  obětní  dar  vložiti  do 
chudičké  rakvičky  dítěte,  jemuž  vymodlila  smrt, 
aby  sobě  pojistila  štěstí?  V  její  mysli  ochablé 
dlouhým  bděním  a  zatemnělé  přívalem  ryčných 
otřesů  jakoby  počínalo  znenáhla  vzcházeti  světlo. 
Pochopila,  čeho  třeba  učiniti.  Vše,  čeho  tehdy 
chtěla  dosíci  smrtí  dítěte,  musí  mu  nyní  přinésti 
v  obět,  chce  li  býti  hodná  sladkého  jména  matky. 
Ano,  svůj  život  i  možné  štěstí  a  lásku,  po  niž 
prahla,  vše  dluží  svému  dítěti,  jehož  smrt  vyžá- 
dala si  jako  vykoupení. 

Dospěvši  na  dravých  vlnách  zuřící  bouře 
k  tomuto  bodu  mrazu  a  smrti,  uklidnila  se  poněkud. 
Výčitky  umlkly  a  tichá  odevzdanost  zahřála  její 
bytost. 

Hned  po  pohřbu  vylila  svůj  žal  ve  dvou  do- 
pisech, z  nichž  jeden  náležel  otci  želeného  dítěte 
a  druhý  jfjí  matce.  Byl  to  výrok  žhavých  bolestí, 
záplava  slz,  věty  vytržené  z  horečného  blouznění, 
jež  provází  těžké  rány  mnohomluvný  stesk  nešťast- 
ného srdce,  jež  neví,  jak  a  čím  si  ulehčit.  Mluvila 
o  svém  »zločinu « ,  jehož  se  na  dítěti  dopustila  modlit- 
bou a  prosíc  milovaného  muže  tklivě  za  odpuštění 
pro  tento  hřích  spáchaný  v  hrůzách  před  tím,  co 
přijíti  mělo,  loučila  se  s  ním  »na  věky«,  nebcť 
nemajíc  nyní  nároků  na  lásku  milovaného  muže 
rozhodla  se  vstoupiti  do  kláštera,  aby  zasvětila 
zbytek  života  vzpomínce  svého  dítěte  a  modlitbě 
za  ště.3tí  toh'^,  jehož  stala  se  nehodnou. 

Podobně  psala  i  matce,  vyslovujíc  přání,  že 
by  se  ráda  přijela  domů   rozloučit.  Pokr.-i6. 

ir     ií     % 


Gabriela  Preissová: 


LABUTÍ 


^polkl  jsi  řeč,  milý  Kajte  —  spolkl  — «  zustiil 
*^  teď  starý  Obír  káravč  hlas;  » vidíš,  vidíš  — 
my  si  tak  na  statku  povídáme,  co  se  to  s  naším 
ševcem  stalo,  a  já  tu  pravou  píičinu  ze  smutných 
světských  zkušeností  první  uhodl  ,  .  .  Ovšem,  když 
tak  člověk  musí  chodit  od  stavení  ke  stavení, 
leckde  nabere  špatného  příkladu,  ale  ty  už  jsi 
přece  starý  chlap,  Kajte,  ty  bysi  se  měl,  za- 
hýbaje pomalu  k  hrobu,  lepšit  a  ne  čertu  po- 
d;ivat!  To  je  chyba,  Kajte  —  a  také  by  se  mohlo 
říci,  že  je  to  hanba  —  toho  bych  se  byl  do  tebe 
nikdy  nenadal!  Věř  mi,  já  už  se  bojím,  že  mi 
ty  moje  boty  zkazíš  podruhé  .  . .« 

»VíS  co,  ševče«  —  pokračoval  po  hlubokém 
povzdechu  —  »na  ten  svatý  kopeček  teď  o  Ma- 
riánském s\átku  běž  a  na  kolenou  tam  popros, 
abys  nabyl  bývalého  rozumu  —  půjdeme  pěkně 
spolu,  Kajte,  já  se  také  za  tebe  pomodlím.* 

Pantátova  slova  se  už  zase  svážela  do  měk- 
kosti, vždyt!  velebníčkové  to  také  tak  dělávali, 
nikoho  na  čisto  neodsoudili  a  všechno  se  mohlo 
po  dobré  správě  odpustit.  Konečně  byl  Kajt 
takový  starý,  zdomácnělý  a  potřebný  duch  jejich 
stavení.  Teď  se  již  staroch  raději  zdvihl  k  odchodu, 
aby  mělo  jeho  napomenutí  dobrý  dojem  a  švec 
se  mohl  o  samotě  k  lítosti  i  dobrému  předsevzetí 
rozebrat . .  . 

Osamělý  Kajt  padl  čelem  do  dlaní,  a  v  tomtéž 
okamžiku  odletěla  napolo  sešitá  holínka  výmin- 
kářovy  poutní  boty  daleko  do  kouta. 

Ano,  co  se  mu  v  samostatném  životě  ještě 
nikdy  nestalo,  to  teď  již  vyvedl.  Zkazil  pantátovi 
Obírovi  boty,  protože  se  mu  před  zrakoma  všecko 
teď  úzkostlivě  hamatnilo  a  nemotořilo,  musil  to 
úžeji  přikrojit  —  a  tak  teď  už  ve  své  nejistotě 
a  podlomenosti  dovede  zkazit  všechno,  co  se  mu 
jen  do  rukou  namane  —  nic  dokonalého  ještě 
ve  světě  nedok:ízal,  něco  tak  v  pravdě  krásného, 
oči  přiluzujícího.  jako  byl  ten  div  jemné  velko- 
městské botičky,  vtírající  se  teď  v  každý  jeho 
pohled. 

Ať  bděl  nebo  snil,  nedostižná  ta  stvůrka 
přikrádala  se  k  němu  jako  záludné  ptáče,  dráždíc 
a  znepokojujíc  celou  jeho  duši,  jasně  viditelná 
její  forma  mizela  jenom  v  těch  chvílích  z  jeho 
paměti,  když  ji  chtěl  celým  porozuměním  pochytit 
a  ve  všech  dílcích  vykresliti  na  papír  . .  A  přece 
se  ho  touha  a  naděje  nespouštěly,  že  takový  um 
svému  Miklanskému  světu  také  dokáže  —  jenom 
nerušený  klid  a  samotu  by  musil  mít  .  .  . 

Kajt  se  vzchopil,  jakoby  konečně  našel  pravý 
klíč  ke  svému  cíli  .  .  .  Stal  se  z:iroveií  bezohled- 
ným, vždyť  nikdo  z  lidí  také  si  na  tom  nedal 
záležet,  aby  jej  potěšil  alespoí^  trochu  mu  po- 
zvedl hlavu    —  už    i    ten    starý  výminkář  o  něm 


1      1  O  L,  I  >  .  kiiKi   l^^^^v    iir.i;,\/i.K. 

pochyboval  Ať  jiui  našije  bol,  kdo  clice,  nechť 
si  vynajdou  jiného  ševče  a  on,  Kajt,  se  jim  [jrve 
nenavrátí  a  neukáže,  dokud  nedonese  ve  své 
kabele  na  ukázku  takové  botky,  jakými  se  pyš- 
nila a  jeho  vážnost  pošlápla  pocvičená  starostova 
dcerka. 

Počal  se  stoupající  mu  do  hlavy  horkostí 
shledávati  a  házeti  do  kabely  svoje  nástroje,  pak 
se  kvapem  ustrojil  a  nevzpomenuv  si  již  ani  po- 
hozené dědečkovy  holínky  v  koutě,  vytratil  se 
z  ratejny  a  z  celého  Obírova  pozemku  jako  bludný 
duch.  Alespoii  v  nerušeném  útěku  mu  štěstí  přálo, 
nikdo  jej  nepotkal  ani  nezastavil,  jen  domácí  pes 
se  za  ním  rozběhl  a  jej  doprovázel  .  .  .  »Ano. 
můj  zlatý  — «  poklepal  mu  Kajt  teskMvě  na  krk  — 
ípomalu  bychom,  byli  ve  vážnosti  spřažení  tak 
stejně  spolu. « 

A  kráčel  zase  kolem  Svatovalpurgského  ko- 
stelíka a  hřbitova,  neohlížeje  se  po  jejich  vzpo- 
mínkách, jen  plody  země.  kudy  kráčel,  napadaly 
mu  takovou  povadlou  slávou.  Nedávno  přímě  se 
vypínající  konopí  stálo  zde  již  schlíplé  jako  ze- 
lené metlice,  fazolové  houštky  porezavěly  a  do- 
zrálé slunečnice  svážely  sniuíně  své  těžké  hlavy, 
vrány  se  hltavě  rozlehly  po  čerstvě  zoraném  poli  — 
co  se  ten  svět  člověku  v  očích  jen  tak  spěchem 
vraštil  k  zimní  tvářnosti.'' 

Kajta  již  z  toho  zazáblo  v  srdci,  musil  si 
k  žádoucímu  svému  cíli  ještě  úzkostlivěji  pospí- 
šiti  • —  ještě  dnes  si  objedná  u  Jebrovského  pro- 
davače rukavičkovou  kůži  a  nebude- li  ji  míti  na 
skladě,  musí  ji  objednat,  kde  jen  bude  k  dostání. 
Miklanské  sedlo  s  Rozpuckým  jezerem  a  tuchou 
Hrodějovy  salaše  jakoby  nad  povášnivělým  jeho 
odhodláním  tajily  dech-  a  couvaly  dále  do  větší 
dálky  —  poprvé  si  jich  bezohledně    nevšímal  . . . 


Hrodějova  vnoučata  marně  potahovala  pro- 
vázek u  Kajtových  dveří;  švec  se  zatarasil  jako 
k  nerušenému  spánku  a  po  kolik  dnů  vycházel 
jen  večer  jídlo  si  obstarat. 

»To  si  nejspíše  sešívá  zase  nějaké  háby  na 
sebe  — «  mínila  mladá  hospodyně  —  >a  nechce 
se  prozradit,  že  se  míchá  krejčímu  do  řemesla. 
Náš  švec  se  nezdá,  ale  je  dovedný  jako  korouh- 
vička.<!  Kajt  tuto  pochvalu  nezaslechl,  aby  mu 
pozvedla  hlavu  od  lopotné  práce  a  zimničné  snahy 
dokázat  div.  Po  zemi  kolem  něho  ležely  samé 
dílky  vykrájené  lepenky  a  zoufale  pomačkané 
výkresy,  na  bábiných  sametkách,  jež  Kajt  v  ne- 
pokoji vybalil  z  truhly,  pásl  se  prach  zrovna  tak 
jako  na  ševcově  božíhodové  vestě,  která  se  v  celém 
tom  nehospodářství  choulila  pohozená  na  zemi  — 


ale  Kajt  seděl  umíněně,  se"  stále  rozšířeným  zrakem 
na  třínožce  se  svojí  utkvělou  vidinou  a  mravenčí 
vytrvalostí.  Sestavil  již  tři  botky  perně  se  hlásící 
k  onomu  vznešenému  rodu,  z  něhož  ukázka  Stáz- 
čina  měřila  svůj  původ,  ale  ještě  se  nedovedly 
vyšvihnout  k  tomu  pravému  obrázku.  Po  třetím 
marném  pokuse  Kajt  shledávaje  se  již  i  ve  vy- 
prázdněné skleničce  svých  úspor,  která  vyhráb- 
nuta  z  přihrádky  truhly  tak  průsvitně  a  chlubně 
se  vřezala  do  jeho  rozesněných  zraků,  s  hmotnou 
škodou,  vrhl  se  na  svoje  rozházené  lůžko  v  ta- 
kovém lítostivém  zaštkání,  jaké  nezakusil  od  dáv- 
ného dětství  a  leda  ještě  bábina  pohřbu. 

Přiloudil  se  k  němu  také  její  již  trochu  za- 
pomenutý a  pozávojovaný  zjev  jakoby  k  útěše. . . 
Vždyť  bába  připadala  jeho  mladému  životu  ta- 
kovou jistou,  skoro  jako  svatou  pravdou  doká- 
zanou prorokyní,  tak  mnoho  se  splnilo,  co  po- 
věděla, ku  příkladu  o  uhlířově  Hátce  řekla  hned 
o  její  svatbě,  že  Martinek  bude  brzy  vdovcem, 
a  před  Kajtovou  vážností  se  opravdu  tak  leckde 
v  úctě  dvéře  otvíraly  až  do  toho  třiapadesátého 
svátku  .  .  .  Teď  se  zdálo,  že  mu  pohladila  mile 
draplavou  svou  rukou  horké  čelo  i  obolená  víčka 
očí  a  zašeptala:  »Nač  pak  se  nadarmo  trápíš,  ať 
se  jen  na  Miklansku  najde  lepší  řemeslník  nad 
tebeN 

I  kamarád  Martinek  si  přisedl  v  této  noci 
k  jeho  lůžku,  svým  jediným  vidoucím  okem  ani 
o  Kajta  nezavadil,  to  jen  z  dobré  vůle,  aby  se 
uplakaný  starý  člověk  před  ním  nemusil  stydět, 
a  pak  se  zmínil  takovým  dobráckým  a  pokojným 
hlasem  bez  výčitky:  »Neřekl  jsem  ti  to  už  dávno, 
že  uhlířem  být  není  tak  špatná  věc?  .  .  .  Vidíš, 
to  je  řemeslo,  které  nikdo  nesoudí  .  .  .« 

Ráno  polnnemocného  Kajta  vyburcovala 
mladá  selka  Hrodějová.  Přivedla  pradlenu,  která 
si  chtěla  dát  ušít  botky  s  teplou  podšívkou,  a 
prozradila  také  několik  klevet,  které  prý  o  Kajtovi 
narůstaly  po  Miklanských  zastávkách.  ». .  .  Nosí 
prý  si  v  kabele  pálenku  a  už  je  z  ní  celý  po- 
blázněný,  z  Obírova  utekl,  poněvadž  mu  tam  vy- 
čítali hřích,  a  vícekrát  že  tam  nesmí  .  .  .« 

Kajt  zprvu  naslouchal  těm  zprávám  jako  pře  • 
šlehnutý,  potom  se  dovedl  nedbale  usmát  i  po- 
nšklíbnout  a  sebral  se  celou  svou  silou  do  stříz- 
livé vůle,  že  pradleně  botky  řádně  ušije  na  důkaz, 
že  se  s  ním  nic  zvláštního  neděje  a  on  si  zůstane 
svým    chlapíkem    i    bez    Obírovských    zákazníků. 

Nechal  si  v  pravdě  znovu  na  své  obvyklé 
práci  záležet,  potom  se  odebral  do  vzdáleného 
statku,  kde  s  ním  byli  jak  se  patří  spokojeni, 
ale  uchýliv  se  na  Tomášský  svátek  opět  do  své 
jizbičky,  už  si  jen  netrpělivě  novou  skromnou 
úsporu  počítal,  stačila  zrovna  zase  na  půlku  ru- 
kavičkové kozinky  a  některé  přípravy  k  jemnější 
práci,  ku  které  se  zase  chystal  ve  všech  svých 
bezesných  nocech.  —  —   — 


Tentokráte  po  celém  týdnu  nové  horečné 
snahy,  vyhoupl  se  mu  konečně  uskutečněný  nej- 
smělejší sen  jeho  života  z  rukou,  až  se  mu  nad 
pravou  podobou  té  dokonalosti  zatajil  dech.  Oži- 
vené botky  s  vypoulenými  očky  svých  lesklých 
knoílíků  jakoby  hlasitě  vykřikly:  »Zde  jsme  k  tvé 
slávě!*  Díval  se  na  ně  se  skříženými  lokty  dlouho, 
jak  vedle  sebe  na  verpánku  hrdě  a  způsobně 
stály  a  pojaty  jednotlivě  do  hrsti  byly  tak  lehoučké, 
na  vlas  zrovna  tak  pírkové,  jako  ta  vychloubavá 
Stázčina  stvůrka. 

Teď  po  tolika  útrapách  a  klevetném  snižo- 
vání musil  také  svým  lidem  okázat  své  dlouho 
tajené  a  zastírané  dílo,  jeho  první  zajiskření  musí 
se  podati  u  Obírů,  půjde  tam  i  přes  zápověď; 
zrovna  rovnou  cestou  nejdříve  tam  půjde,  a  tak 
hodně  s  vysoká  nabídne  starostově  dcerce  botky 
ku  koupi,  a  prohodí  při  tom  zcela  klidně,  že  ta- 
kových by  udělal,  kolikero  jich  jen  kdo  chce... 

Ustrojil  se  s  neobyčejnou  švižností  do  svá- 
tečních šatů,  obdivuhodně  své  dílo  zabalil  do  bí- 
lého šátku,  opatrně  je  vložil  do  kabely  a  celý 
vypnutý  vykročil  ze  svého  stinného,  malým,  v  sad 
vedoucím  okénkem  jen  obdařeného  příbytku  do 
oslnněného  dne. 

Oh,  jaký  to  byl  nádherný  den!  Choulící  se 
podzim  se  v  něm  vyšvihl  celou  silou  žáru  i  krásy, 
na  jeřábku  před  plotem  hořely  kupky  korálů, 
bělavý  párek  holubů  se  pletl  opojeně  mezi  jeho 
větvemi,  smějící  nebe  shlíželo  s  vysoká  na  trojici 
bosých  dětí,  které  si  klátily  paběrky  ořechů,  lezl 
ten  lidský  dorost  opravdu  po  stromě  jen  jako 
červíci,  Kajt  ani  neodpověděl  na  jejich  zavolání, 
ať  se  již  hlásily  pozdravem  nebo  nějakou  zvěda- 
vostí. —  Spěchal  netrpětivě  dále,  na  ty  dlouhou 
dobu  se  mu  protivící  Miklanské  stezky  —  teď 
zase  již  schůdné  sebevědomému  člověku,  tam 
zrovna  u  starosty  si  dá  potvrdit  svoji  novou  prů- 
vodní pověst  na  ně  a  když  se  ho  budou  ptát, 
co  to  vyváděl,  poví  jim  zkrátka,  že  jej  dopálili 
pochybováním,  že  by  on  nedovedl  to, čím  se  vy- 
chloubají ve  velkém  městě,  nic  víc  jim  nepoví... 
Když  došel  k  prvnímu  smrčinovému  pásku,  který 
se  v  povadlém  okolí  ještě  zelenil  vytrvalou  svě- 
žestí, napadlo  mu,  že  se  musí  ještě  jednou  na 
božím  světle  a  v  tom  hezkém  okolí  podívat  na 
své  dílo,  a  vzdychl  si  dětinskou  vzpomínkou,  kéž 
by  se  s  ním  tak  na  ně  mohla  podívati  nebožka 
bába  .  .  . 

Podepřel  se  na  krajní  strom,  jak  jen  bylo 
možno,  klidně  otevřel  kabelu  a  opatrně  vybalil 
jemné  botky  jako  nejnadějnější  ratolístky.  —  Což, 
že  Martinka,  jehož  bílý  sloupek  dýmu  se  na  levé 
straně  vrchů  k  němu  hlásil,  jistě  takovou  okázkou 
přivede  z  klidu?  .  .  .  Poví  mu:  i>Kdyby  ještě  žila 
Hátka,  věř,  té  bych  ty  botičky  nejraději  dal; 
byly  by  tak  zrovna  na  nepatrné  její  nohy  ěity...« 

Tu  v  osluněném  Kajtově  pohledu  znovu  pro- 
hlížená   křidélka   nártíků   sebou    zachvěla,  musil 


úzkostlivé  vršky  smáčknout,  jako  tenkráte,  když 
se  bál,  že  imi  Stázčina  botka  chce  odlétnouti 
s  dlaně  —  a  vyhloubnuté  úzké  kramflíčky  se  imi 
v  očích  stále  více  úžily  a  úžily,  až  se  zdály  pou- 
hými dvěma  bodáčky,  jež  se  zapřely  Kajtovi  do 
mozku  a  srdce.  A  těch  znatelně  oschlých  rosných 
kapek  co  bylo  v  prudkém  slunečním  osvětlení 
naseto  na  hebké  kůži,  každý  to  mohl  poznat  a 
ptát  se,  co  je  to  —  pot  či  nějaké  slzy?  .  .  . 

A  kdyby  třeba  u  Obírů  to  pocvičené  dčv- 
čisko  nadhodilo:  »A  to  jste  teprve  teď  dokázal, 
na  poprvé  k  stáru  ?•  Ano,  kdyby  ještě  žila  bába, 
anebo  alespoň  ta  drobná  sušenka  Hátka,  která 
také  znala  s  mužem  a  Kajtem  za  svátečních  od- 
půldni  tam  nahoře  si  společně  zazpívat  na  štýrskou 
notu  » Pavouk  jal  muchu,  jeden  pán  .  .  .«  ty  obě 
by  jen  žasly  radostně  nad  Kajtovou  prací  a  ne- 
zpytovaly  by,  jak  těžko  povstala  stárnoucímu 
člověku  v  rukou  -  bába  i  Hátka  do  šátku  by 
si  tu  vzácnost  zaobalily    k  uschování  .  .  . 

A  třeba  že  Kajt  vší  silou  jinak  své  myšlénky 
chtěl  zatočit,  najednou  mu  protklo  srdce  ja^né 
pochopeni  .  .  .  Přece  jen  tyto  malé  botky  neví- 
dané krásy  kopaly  celou  cenu  jeho  života;  te- 
prve teď  něco  dokonalého  dokázal,  kd\ž  už  bylo 
marné  a  směšné  se  tím  chlubit;  na  každé  takové 
domýšlivé  cestě  by  slyšel  jen  dvousečné  povážení: 
•  Zdvihl  se  Kajt,  zdvihl — jen  že  trochu  pozdě!« 
Ne — jeho  perné,  bolestí,  nejvášnivější  touhou  a 
nepokojem  osněné  a  podrané  dílo  nesměl  svět 
obdivovat  ani  soudit  .  .  .  Prudce  a  žárlivě  hodil 
botky  zase  do  kabely.  Neokáže  je  ani  Martinkovi 
a  uschová  je  tak,  zeje  žádné  lidské  oko  neuzří... 

Odvrate  se  od  prvějšiho  cíle  své  cesty,  tíhl 
neprošlapaným  směrem  k  Rozpuckému  jezeru. 
Nesl  své  arcidílo  ojedinělé  v  kabele,  v  které 
ještě  nikdy  nebylo  tak  malého  nákladu,  a  přece 
se  teď  zdála  na  zvyklé  cestě  do  vrchu  tak  těžká, 
jakoby  v  ní  bylo  plno  kamení. 

>Jen  co  to  místo  uvidím,  bude  mi  lehčeji  — « 
těšil  se  Kajt  a  najednou    všechny    milé    dětinské 


vzpomínky  na  Rozpuckč  jezero  obemkly  mu 
útčšlivé  hlavu.  Bývalo  "tak  půvabné  pobarvené 
jako  pávi  oko,  kolem  do  kola  bylo  plno  ráko- 
sové ohrady  a  leknínových  růži,  kdyby  jeho 
vzácné  dílo,  až  bude  vhozeno  do  jezera,  z  čisté 
hladiny  až  v  pokraj  připlulo,  zadrží  se  na  rákosí 
a  tam  pro  ně  nedostoupí  žádný  člověk  .  .  .  Kajt 
se  již  musil  svému  úmyslu  zchytrale  usmívat, 
tak  jediné  pravý  a  jistý  se  mu  zdál  .  .  . 

A  našel  svoje  Rozpucké  jezero  po  schvácené 
chůzi  opravdu  tak  krásně  a  sladce  stajené,  jak 
si  je  vábně  v  duši  představoval.  Podobalo  se  zase 
v  přikloněném  sUmci  pávímu  oku,  rákosí  sebou 
ani  nezachvělo,  tak  ztrnule  poslušně  vnímalo 
Kajtovou  vinili,  buková  kaplička  a  tou  dobou  již 
opuštěná  salaška  přisvědčovaly,  že  zde  je  všecko 
posvěcené  .  .  .  Kajt  již  bez  povzdechu  vytkal  bo- 
tečky,  sepjal  je  dovedně  vzájemnými  knoflíčky 
jednu  ke  druhé  a  s  tvrdým  leskem  v  očích  je 
odhodil  daleko  na  hladinu,  tam,  co  se  zdál  nej- 
více peliti  zlatý  přísvit  .  .  . 

Temný  ten  závitek  třepetal  se  chvíli  ve  vy- 
jeveném zraku,  byl  v  něm  přece  jen  život  a 
kousek  raněné  duše  Kajtovy  —  potom  se  zprudka 
potopil  do  hloubky  beze  stopy  .  .  . 

»Snad  ještě  jednou  vyplynou  .  .  «  zatoužil 
Kajt,  ale  jezero  ziistávalo  již  nepohnuté  .  .  . 

'Tak  je  dobře  — «  řekl  si  švec,  vraceje  se 
s  přivřenými  zraky  zase  jen  celou  silou  k  sobě 
a  svému  životu.  »Teď  už  Kajt  si  pěkně  pro  sebe 
dokončil  a  jaktěživ  už  nikomu  obuvi  neušije!..« 

A  obraceje  se  celou  důvěrou  k  cestě,  která 
vedla  k  Martinkovu  milíři,  a  k  nové  své  uhlířské 
práci,  k  jejíž  klidu  se  nui  již  maličkému  duše 
přimykala,  protože  ji  nikdo  nemohl  soudit  a  zne- 
pokojovat, zastavil  se  bývalý  švec  jen  ještě  jedin- 
krát .  .  .  Jeho  ponořené  arcidílo  jakoby  se  tam 
někde  nad  jezerem  proměnilo  v  ptačí  zjev  a  zpí- 
valo tesklivým  ozvem ne,  nebyla  to  pravda  — 

tam  v  té  straně  bylo  již  všecko  ztichlé     .  . 


lir     ir     ir     1^     %     %     % 


Jos.  K.  Šlejhar: 


KAPLIČKA. 


\/  této  zátopě,  v  této  spoušti  živlů,  co  tak  kol 
'  jeho  hlavy  křičely  vlaštovk)-  jakoby  v  po- 
sledním již  vzpjatí  upadajících  sil,  vlekl  se  stařec 
touto  silnicí  ještě  hodný  kus  —  mnohem  dále, 
než  až  kam  od  starostů  mohli  ho  sledovati  oknem. 
Uchýlil  se  po  té  ze  silnice  stranou  na  polní  cestu, 
hned  odtud  příkře  vystupující  do  stráně,  do 
nesmírných  mas  země,  visících  téměř  s  této  strany 
nad  dědinou,  nad  celým  tím  údolím,  nad  celým 
jaksi  světem  ostatním.  Cesta  ta  běžíc  úzce  vi- 
nutým pruhem  zdaleka  již  se  značícím  tak  nějak 


úzkostlivě  i  nejistě  lpěla  na  těch  kopcích,  jako 
něco  docela  k  nim  nenáležejícího,  jen  nahodile 
na  ně  navlečeného,  co  zase  každé  chvíle  může 
býti  s  nich  odňato.  Místy  zapadala  do  úzkých 
hlubokých  úvozů  a  jakoby  se  to  ztratila  s  po- 
vrchu v  těch  místech  za  léta  vodními  toky  pro- 
mletých  a  ploužila  se  samým  kamením,  vejře- 
višti  pramenů,  rokytím,  celá  nyní  zbahnělá. 
zbrázděná  i  prorvaná  a  vždy  neurovnaná,  strašná, 
krutá  pro  zvířata  i  lidi  na  těch  stráních  mající 
své  úkoly. 


A  touto  cestou  dral  se  nyní  stařec,  vyšed 
ze  silnice,  vzhůru,  do  těch  strání,  maje  tam  úkol 

SVLlj.    

Jsouce  takto  vypjaty,  v  jakési  neurvalé  příkrotě 
pozdviženy  náhle,  tím  nesmírnějšími  a  posupnějšínii 
připadaly  zdejší  spousty  země.  A  tak  pomíjivě,  zani- 
kaje téměř,  značil  se  starcův  zjev  uprostřed  jejich 
rozsahu,  v  ohronmčm  klínu  zčernalého,  ztopeného 
bahna  osení,  neboť  zem  ta  rodila  a  byla  směle 
obdělávána  V  celé  té  ponurosti  zemní  nyní  tak 
strašné,  tak  osamocené,  v  jakési  neznámé  beze- 
dnosti  se  propadávající  zapadat  a  hynout  zdálo 
se  vše  lidské  .  . .  Místy  z  tohoto  splynulého  celku 
zely  v  příkré  rudosti  plochy  nedávno  poprvé 
naoraných  úhorů  těžce  rozmokié,  jako  zkvašené 
a  matně  se  lesknoucí,  a  zdálo  se,  že  z  daleka 
již  posupně  vyzývají  pohledy  k  sobě  na  to  zjí- 
třené obnažení  ňader  svých.  Vše  ale  ostatní  za- 
léváno a  pohlcováno  bylo  tou  mračnou,  dávno 
nevysychající  zelení  osení,  jež  počalo  již  hynouti. 
Schoulena  byla  a  černě  zahnívající  semínka, 
černé  a  zahnívající  smrdutě  zapařené  řady  po- 
kosených jetelů,  s  nimiž  nestihlo  se  do  kup 
více,  tak  kalně  vyplývala  šerá  žluť  ohnice  z  jařin 
schlíplých,  ubohých,  nemajících  mokrem  vzniku, 
žita,  jež  měla  dozrávati  v  ja^u  slunečném,  šlehala 
se  v  jakémsi  záhubném  trudu,  nezavinila  se,  ne- 
ozvala tím  svým  nevýslovným  šumem  léta  ale 
značila  se  jako  nehybná,  zduřelá  jezera,  ze  kte- 
rých nevyplývá  úroda  a  nekyne  požehnání,  ale 
zdá  se  v  nich  klíčiti  samo  sémé  zmaru.  Nebylo 
radosti  ani  naděje  z  ničeho  v  této  době  doko 
návajfcí  se  úrody,  všechno  osení  jakoby  mrtvolně 
tonulo  v  těžkých  ulehlých  spoustách  a  vše  válo 
zoufalstvím  a  obavami.  Jakési  záhadné  ztmění 
vznášelo  se  nad  těmito  končinami  jakoby  mrač- 
nem ovanutými.  Ze  širých  těch  ňader  země 
uhlodané  jakoby  vzdechy,  znepokojení  a  úzkostná 
zamrazení  se  vydávala.  A  jakési  nezvěstné  vanutí 
táhlo  stráněmi  v  takovém  smutném,  hluchém 
šinutí,  a  zaléhal  z  nenadání  úzkostný  křik,  a  jakési 
zmítání  a  propadání  se  značilo 

Pršelo,  pršelo  bez  ustání  —  — 

Míti  takový  mlýn,  tolik  gruntů  a  takové  foroty, 
nebyl  by  nikdo  za  takového  rána  do  této  stráně 
se  vydával  .  .  .  Ale  mohlo  býti  i  jinak,  sebe  hůře, 
kdykoliv,  třebas  v  rozpoutání  vysněných  hrůz 
posledního  soudu,  přec  byl  by  šel  onen  stařec 
Den  co  den,  z  rána,  as  v  tu  hodinu,  co  ve  zdejším 
zchátralém  kostelíku  odbývala  se  ospale  lenivá 
ranní  za  kvílení  pištících  a  přeskakujících  starých 
varhan,  v  jejichž  píšťalách  ode  dávna  tlely  mrtvoly 
myší  a  ptáků,  a  zežloutlými  oprýskanými  klávesy 
probíral  se  ztuhlými,  nepoddajnými  prsty  mrzutý 
řídící,  mající  vždy  jediné  přání,  aby  zas  bylo  po 
všem  tady,  a  co  stařečkové  vyšeplalých  rtů  ještě 
kvílivtýi  doprovázeli  ty  vzkřeky  varhan,  jako  ule- 


kaně,  jako  vytrženě  ze  sna  a  dávnověkého  již 
práchnivění,  a  co  stařenky  rovněž  vpadajíce  uškr- 
cenými  diškanty  pomlouvaly  mezi  tím  živé  i  ne- 
živé před  tváří  Boží  a  co  od  oltáře  velmi  šered 
ného  a  nacetkovaného  jako  jarmareční  panna 
sluha  boží,  hněvivý  a  gichtovitý  to  stařeček,  oso- 
poval  se  zle  a  bez  ustání  i  obvykle  na  kostelníka 
ve  dveřích  sakristie  pokorně  a  zbožně  se  chýlí- 
cího před  touže  tváří  boží  (ač  byl  to  filutář  a 
právě  v  duchu  co  zároveň  krejčí  se  radoval,  jak 
se  mu  podařilo  hezky  pana  faráře  napáliti  při 
nejnovějším  obleku  o  hezký  kousek  látky),  a  co 
všechno  bylo  i  nebylo  v  tom  páchnoucím,  za- 
smušeném přítmí  kostelíka  zdejšího,  jenž  tak  uboze 
vybíral  se  ze  svého  návrší  se  svou  shnilou  šin- 
delovou střechou  a  oprýskanými  zdmi,  žaluje  tu 
výmluvně  na  necitelného  patrona,  a  vůbec  co  zde 
všechno  bylo  tak  dobře,  a  tak  jako  jedno  a  také 
tak  jako  známě  a  mile  po  domácku,  od  staro- 
dávna —  vyvlékal  se  to  stařec  vzhůru  strání  jako 
příkrý  závěs  vrcholící  nad  jeho  temenem.  Snad 
úmyslně  volil  si  tuto  chvíli  ranní  pobožnosti  ves- 
nické. Do  dávna  také  neobmeškal  této  pobožnosti 
Ale  nezdálo  se  to  jaksi  úmyslům  jeho  stačovati, 
i  zaměnil  to  těmito  svými  poutěmi     .  . 

Dělo  se  to  vždy,  bez  obmeškání,  jak  již  tací 
podivínové  leccos  si  tvrdošíjně  vytknout  dc  vedou. 
Dělo  se  to  za  zimy,  za  šera  ještě,  za  těch  spc  ust 
sněhu,  jež  tyto  stiáně  semknou  jakoby  vzpěně- 
nými  hltavými  propastmi.  I  za  těch  strašných 
zimních  chvil,  pustých  a  bílých  jako  věčnost,  kdy 
leda  zástupy  havranů  udivených  přítomností  člo 
veka  i  omýlených  ve  svém  větření  sledovaly 
v  černých,  bludných,  zrádných  skvrnách  tuto  pouť. 
nezabránilo  nic  starci  obmeškati  se.  Nevynechal 
ani  jednou  Ty  chvíle  pravé  spouště  zimní,  za 
nichž  samo  omrazení  nekonečnosti  zdálo  se  při 
mykati  k  osamělému  chodci  a  kdy  z  podzemí 
odkudsi  a  zase  s  příkře  vyvrcholeného  bezdna 
nebeských  f)ustin  jakoby  se  vydouvaly  hluché, 
mystické  otřesy  toho  nezměrného,  mrazivého 
spjatí  nebes  i  země!  Stařec  ale  nedbal  ničeho  — 
to  vždy  jediné  bylo  jeho  zaujatím.  Nedbal  jara, 
nedbal  všech  těch  vznícení  krásy  a  moci  pro- 
bouzejícího se  života,  jenž  zase  jindy  zanesl  tyto 
výšiny  horské  a  stráně.  Nedbal  ničeho,  ničeho 
nedbal,  moc  ani  pomnění  nezasahovaly  k  němu. 
Nebylo  ničeho  za  jeho  pouti,  co  by  jeho  duši 
zjímalo.  Až  ku  vrcholu  těchto  strání  vyprovází- 
valy  ho  zchřadlé  ony  ohlasy  varhan  a  zpěvu,  tak 
unylé  a  jako  v  smutku  a  lkáni  se  potácejxí,  ovlé- 
kaly  sluch  jakoby  zkomíravě  halucinující  vibrací 
pavučinovou  Tu  byla  smutnější,  tu  veselejší  tato 
vibrace  Jindy  naléhavěji  se  vypjala,  zněla  slav- 
něji,  povzbudivěji,  jindy  linula  se  matně,  v  po- 
chmurném pohrobném  zanikání  Jak  vůbec  zna- 
čivá  se  vzdálený  ohlas  .  .  .  Pokraí. 


%     ir     %     %     ir 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN  VOLDAN. 


íV^akovec,  odsiimiv  ud  sebe  šálcU,  s  Iváii 
'  '  *  lehce  zaželinutou  vnitíním  rozjniením  vzbii- 
zenýiii  čajem  i  přítomností  dvou  sličných  žen, 
jejichž  l<r;isa  vzrušovala  jej  lahodnč  a  vroucně, 
právě  tak  jako  chvíli  před  tím  skladba  Griegova, 
byl  v  nadšené  náladě  umělce,  který  by  chtěl  ne 
svým  uměním,  ne  prací,  nestačící  letu  myšlének 
a  fantasie,  ale  slovy,  rozechvělými,  zbožnými  slovy 
kázati  všem  kolem  o  božství  krásy  a  modliti  se 
hlasitě  a  hymnicky  k  ideálftm  nejsvětějšfm,  nej- 
čistším, nad    vše    lidské  a   pozemské  povýšeným. 

Všichni  poslouchali  mladého  sochaře,  který 
opět  počal  velebiti  nepomíjející  slávu  a  moc  svého 
umění,  jež  nejdéle,  nejvznešeněji  slouží  kráse. 
Citoval  slova  Gautierova:  město  zmizelo,  ale  socha 
ostala.  A  svěřoval  své  vyznání  víry.  Chce,  aby 
jeho  umění  b>lo  pouze  modlitbou,  hlubokým  vý- 
ronem  nejmocnější  a  nejnaivnější  víry  křesťanské 
a  vyjádřením  všech  smutků,  úzkostí  věřícího,  zne- 
klidněného věčným  tajemstvím  i  jásavou  ekstasí 
duše  vznášející  se  do  rajské  nekonečnosti,  do 
jasuplných  vidin   Danteho   »Ráje«  .  .  . 

Umělec  mluvil  rychleji,  jakoby  byl  unášen 
proudem  nnprovisacc,  méně  hledaně  pronášel 
myšlénky  své,  a  krása  jeho  citu,  jeho  duše  zazá- 
řila na  jeho  tváři,  jež  měla  výraz  něžný  a  radostný. 

Voldan  pozoroval  Minu  poslouchající  němě 
Měla  oči  upřené  stranou  na  [jodlahu,  jakoby  stu- 
dovala vzorky  koberce.  Dlouhé  řasy  jemné  a 
husté  odrážely  se  od  bledosti  její  tváře.  Všiml 
si  sladkého  půvabu  jejího  obličeje,  který  se  zdál 
obličejem  dívčím,  plným  plaché  nevinnosti.  Dosud 
viděl  jen  povrchně  a  z  dálky  přibledlou  tvář  drob- 
ných rysů,  ale  nyní  teprve  zjevila  se  mu  okou- 
zlující a  nevšední  sličnost  jejího  profilu  s  malým, 
rovným  nosem,  se  rty  složenými  v  neskonale  milé, 
delikátní  linii  a  lehce,  nervosně  se  zachvívajícími. 

Do  salonu  vešel  doktor  Bílek. 

Mina  pozvedla  hlavu  a  Voldan  se  setkal 
s  jejím  pohledem  Jakoby  blesk  oslnivě  šlehl  tiše 
melancholickou,  snivou  rovinou,  tak  vznítily  se 
její  černé  oči  a  Voldanovi  bylo,  jakoby  náhle  uhodl 
ve  zraku  snivé,  mlčenlivé,  nevinné  dívky  tajemství 
divokých  a  osudných  vášní. 

»Hle  .  .  .  umělkyně!  Cítí  cele  se  svým  sou- 
druhem a  div  nešeptá  za  ním  ty  litanie  este- 
tické .  .  .«  myslil  si,  když  ji  pozoroval  tak  úplně 
vhrouženou  v  poslouchání.  Ale  když  zachytil  ten 
náhlý  blesk  jejího  pohledu,  pocítil  něco  jiného, 
neurčitého,  nejasného,  co  jej  skoro  sevřelo. 

«Zde  je  ticho  jako  v  kostele!-  pravil  doktor 
Bílek,  vysoký,  suchý  muž  s  přizrzlým,  do  špičky 
střiženým  plnovousem. 

>Jak  pak  by  nebylo,  když  pan  Makovec  tak 
krásně  .  .  .« 


»Káže!«  vpadl  Voldan  s  úsměvem  pani  Bíl- 
kové do  řeči. 

•  Ah,  o  umění,  křesťanském  umění ?•  jiokra- 
čoval  Bílek  a  s  jakousi  přehnanou  srdečnosti  po- 
třásl rukou  sochaři  a  s  touže,  ještě  snad  kamarád- 
štější srdečnosti  přivítal  Voldana  a  obrácen  k  němu 
doložil:    »Tobě,  ske[)tiku,  ovšem  nadarmo. « 

»0  to  ne!  Naojiak  v  mnohém  se  s  Makovcem 
shoduji,  ač  jeho  názor  o  účelech  a  cílech  umění 
se  mi  zdá  jaksi  gotickým.' 

»To  jest  zastaralým  —  chcete  řícil«  pravila 
paní  Bílková,  podávající  šálek  čaje  svému  muži. 
A  to  se  snad  mýlíte. « 

;  Pokud  gotika  je  pro  nás  zastaralá  .  .  .  za- 
jisté! Kasárna  a  záložny  se  v  ní  nestavějí,"  prohodil 
Makovec  posměšně. 

•  Nehádejte  se  s  ním,«  pravila  paní  Bílková, 
"tihle  politikové  a  advokáti  —  můj  muž  je  také 
takový  —  chtěli  by  všechno  zdemokratisovat 
i  uměni.. 

»Já  vím,  jak  byste  mne  odbyli, «  opáčil  živě 
Voldan.  »Opakovali  byste  vtipy  Heineho  o  demo- 
kratické poesii  bramborů  a     .  .« 

Slečna  Mina  se  usmála  [)laše  a  bylo  vidět, 
že  s  potěšením  poslouchá  tyto  hovory.  »Toho 
básníka  by  pan  Makovec  jistě  necitoval  proti 
vám,«  pronesla  Mina  se  zajíknutím,  jakoby  jen 
s  největším  úsilím  odvážila  se  vmísiti  se  do  hovoru. 

Voldan  odvětil: 

»Máte  pravdu,  slečno!  Ale  za  to  vy  byste 
nám  mohla  zacitovat  Heinea  v  průvodu  hudby 
Schubertovy.  Smím  vás  o  to  prosit  ř  Ještě  jsem 
vás  neslyšel  zpívat." 

» O,  slečna  zpívá  kolosálně!«  vyrazilo  z  dlouho 
mlčících  úst  mladého  Frohlicha,  jako  když  vy- 
letí zátka    z  dlouho    ucpané    láhve  lehkého  piva. 

»Ano,  slečno,  zazpívejte  nám!<i  prosila  paní 
Bílková  a  zanotovala  polohlasitě:  »Du  hast  Perlen, 
du  hast  Diamanten.o 

Mina  povstala  usměvavá,  uzardělá. 

»Tu  ne,  ale  jinou  vám  zazpívám  od  Rubin- 
steina.«  Podívala  se  na  Voldana,  jakoby  se  tázala, 
zda  souhlasí,  a  pak  usedla  k  pianu. 

Zpívala  nevelikým,  ale  rozkošným,  lahodným 
hlasem,  znějícím  jako  filigranové,  ciselované  zvonky 
stříbrné,  ale  někdy  se  v  něm  zvlnily  mocnější, 
hlubší  tóny  altové. 

Zpívala  písefí  sladce  sentimentálni  o  otroku 
z  kmene  Asra,  z  onoho  kmene  nešt!astných  mi- 
lovniků,  kteří  »zmírají,  když  miluji'. 

•  Tento  Heine  a  s  touto  hudbou  libí  se  i  panu 
Makovcovi  —  je  v  tom  tolik  citu  a  vroucnosti, 
že.''«   pravil  Voldan. 

Sochař  přisvědčil  mlčky.  Paní  Bílková  posa- 
dila se  vedle  něho  u  stolu  a  on  cítě  její  blízkost, 


dotek  jejího  těla,  zapomínal  na  všechno,  byl  ne- 
tečný i  k  hiidbš.  Zdálo  se  však,  že  paní  Bílková  si 
toho  nevšimla,  neboť  zkoumavě  pohlížela  na  Vol- 
dana,  stojícího  u  piana  vedle  Miny.  A  usmívala 
se  neklidně,  ironicky 

Bílek  odešel  opět  do  kanceláře.  » Odpusťte 
člověku  štvanému  prací. ♦  omluvil  se,  i>nemohu 
si  dopřáti  potěšení,  déle  býti  mezi  vámi.  Musím 
podepsat  večerní  poštu.  Pak  mám  schfizi  klubu 
novoměstského.  Přijdeš  tam,  Voidane?' 

•  Nepůjdu,"    řekl  Voldan,  stoje  stále  u  Miny. 
Zatím    Frohlich    jevil    neobyčejný    nepokoj. 

Hned,  jak  začala  slečna  Mina  zpívat,  počal  sebou 
vrtět,  mžikal  očima  a  teď  vyhlížel  jako  člověk, 
který  chce  něco  důležitého  říci. 

-Pro.sím,  abychom  se  nepletli !«  pravil  ko- 
nečně s  velkou  odhodlaností  a  s  velkým  spěchem: 
•  Tahle  písnička  právě  je  jeden  z  nejprohnaněj- 
ších nápadů  Heineovýchl' 

Obracel  se  ke  všem  plný  pyšného  rozra- 
dostnění, že  též  konečně  a  tak  effektně  se  dostal 
ke  slovu,  a  pokračoval : 

♦  Víte,  co  lo  je  Asra?  To  n' ní  jméno  kmene 
nebo  národa,  to  znamená  v  nějaké  orientální  řeči : 
osel.  Ano,  oselU 


Paní  Bílková  se  dala  do  smíchu: 

»Heine  tedy  chtěl  říci,  že  jen  oslové  .  .  .« 

"Umírají  pro  nešťastnou  lásku,'  smál  se  roz- 
jařenó  právník  Frohlich. 

»To  není  špatné  —  ten  si  uměl  dělat  z  lidí 
blázny,"  řekl  Voldan. 

»A  Rubin.štein  sedl  mu  také  na  lep.  Jakou 
dojemnou  hudbu  spáchal  ..  .«  kuckal  se  smíchy 
Frohlich. 

Mina  i  Makovec  se  usmívali.  Připadalo  jim 
to  opravdu  velmi  komické.  A  Frohlich  triumfoval 

•  Podívejte  se,«  prohodil  poloh'asitě  Voldan 
k  slečně  Mině,  »jak  ten  mladý  sportsman  je  také 
v  literatuře  honěný.  Mne  aspoň  zahanbil  —  nečtu 
skoro  nic  nežli  tak  zvané  užitečné  věci  a  to  je 
hrozně  nudné  a  prosaické  .  .  .« 

-A  přece  jste  dovedl  tak  pěkně  psát  o  umění,* 
pravila  slečna  Mina,  jež  opět  měla  zrak  sklo- 
pený k  zemi,  stranou  upřený. 

»Jak  to.?« 

»Nu  ...  ty  vaše  dopisy  z  Itálie  a  Francie 
v   »Žluté  revui.?«  a  pozvedla  k  němu  oči. 

>Ah,  vy  jste  je  četla.?' 

A  Voldanovi  bylo  radostněji,  nežli  když 
včera  a  ráno  přijímal  gratulace  k  svému  zvolení. 

Pokraí. 


FEUILLETON. 


KRONIKA. 


V  Praze,  dne  4.  listopadu  1900. 


Obdivuhodným  příkladem  moudrosti  ostane  mi  vždy 
podivný,  snad  i  liomický  skutek  Diderota.  Jak  víte,  byl 
Diderot  hlava  geniální,  duch  všestranný,  bojovný,  hltavý, 
vše  si  podmaňující,  assimilující  a  zase  co  nejvíce  vydá- 
vající, ve  všech  oborech  pracující  —  romancier,  filosof, 
dramatik,  kritik  výtvarný,  pamfletista.  A  poněvadž  ne- 
smírně pracoval  a  dobře  trávil  —  byl  labužníkem  a  mi- 
loval sklep  barona  Holbacha  a  kuchyni  paní  ďEpinay 
právě  tak  jako  učené  duchaplnosti  svých  hostiteíň  — 
zachoval  si  jakýsi  shovívavý,  epikurejský  humor  pravého 
myslitele.  Měl  onen  krásný,  lehkomyslný  a  víc  než  všechna 
německá  pedantičnost  hlubší  »esprit<,  který  trochu  zdědil 
od  dobrého  Lafontaina  a  který  odkázal  líbeznému  epi- 
kurejci  Anatolu  Franceovi.  A  Diderot,  poněvadž  měl 
ducha  samostatného  a  žaludek  dobře  trávící,  měl  mnoho 
nepřátel,  mnoho  závistníků,  kteří  mu  všemožně  hleděli 
život,  práci  i  dobré  zažívání  ztrpčovali  a  kteří  se  při- 
činili též  o  to,  aby  geniální  redaktor  Encyklopedie,  autor 
^Synovce  Rameauova«  stal  se  »nesmrteíným«  bez  Aka- 
demie. Měl  tu  čest  nezaujmouti  místo  ve  sboru,  kde  by 
byl  jedním  z  nejprvnějších,  jež  mu  tedy  plným  právem 
patřilo;  ale  poněvadž  si  snad  dovolil  tu  a  tam  nějaký 
vtip  nebo  žertovnou  poznámku  o  některých  z  •nesmr- 
telných*, kteří  již  dávno  propadli  věčnému  zapomenutí, 
byla  uzavřena  píed  ním  brána  Akademie,  paláce  Maza- 
rinova  a  teprve  o  nějakých  sto  let  později  dostalo  se 
mu  bronzového  a  trvanlivějšího  snad  křesla  nesmrtel- 
nosti na  pomníku  na  boulevardu  Saint-Germain 

Tedy  proti  tomuto  dobrému  a  někdy  nezdvořilému, 
ironickému  literátovi  —  jak  vypráví  legenda,  kterou  jsem 


slyšel  kdysi  při  procházce  pod  vysokými  a  šumnými 
stromy  zahrady  Luxembourgu  —  zjednali  si  mocní  ne- 
přátelé pamfletistu,  který  měl  Diderota  načisto  zničit, 
potřít  jeho  smělou  hlavu,  zašlápnout  jeho  prostořeký 
jazyk.  Pamfletista,  nějaký  potřebný  a  služebný  literát, 
velice  se  pachtil  na  díle,  které  mělo  sršeti  blesky  vtipu 
a  jízlivosti.  Ale  nešlo  to.  Mozek  úzký,  srdce  scvrklé, 
duch  byrokratický  —  těžko  takovému  tvoru  psáti  pam- 
flety a  polemiky.  Konečně,  nevěda  si  rady,  šel  nebohý 
literát  k  —  Diderotovi,  neboť  viděl,  že  tento  muž  veli- 
kého ducha  a  dobře  trávícího  žaludku  má  též  velmi 
dobré,  vlídné  srdce. 

Diderot  se  smál  více  nežli  vtipům  Voltairovým  a 
Condorcetovým  (neboť  dával  vždy  přednost  svým  vlastním) 
a  s  nejroztomilejší  ochotou  upravil  rukopis  nebohého 
pamfletisty  a  připsal  mu  tam  nejpeprnější  poznámky 
proti  sobě  samému,  důkladně  se  •strhaU  —  a  vykonal 
zajisté  skutek  nevšední  lásky  křesťanské,  neboť  pamfle- 
tista byl  zachráněn  i  jeho  mzda  .  . . 

Hle  —  takový  úplný  nedostatek  ješitné  nedůtkli- 
vosti  charakterisuje  muže  neobyčejného,  kterého  talent, 
vědění,  práce  a  zajisté  i  dobrý  žaludek  povznesly  k  jas- 
nému a  ironickému  názoru  světovému.  Vzpomínám  na 
Diderota  často,  když  pozoruji  náš  život  plný  malicher- 
ných zlob,  nedůtklivého  škorpění,  upjatého  škaredohlíd- 
ství,  jež  ve  své  nervosní  podrážděnosti  nesnese  vtip, 
karrikaturu,  ironii. 

Jsme  malí,  maloměšťáčtí  i  tam,  kde  bychom  měli 
dokazovati  svou  urozenost  kulturní,  životní  i  společen- 
skou. Běda  tomu,  kdo  se  odváží  dotknouti  se  vtipem 
nebo  poznámkou  nějaké  posvátné  instituce  naši! 

Zdá  se,  že  vůbec  satirickému  humoru  není  u  nás 
zdrávo.  K  smíchu  je  zapotřebí  u  nás  mnoho  odvahy  a 
k  satiře  ještě  více. 


Nevím,  co  by  se  stalo  u  nás  Haudelovi  za  jeho  zlo- 
myslnou satiru  Akademie  v  románu  »Nesmrtelný«,  nebo 
I,avedanovi  a  Lemaítrovi  za  jejich  časté  uštěpačné  a  Iri- 
volní  vtipy  o  tomtéž  sboru  čtyřiceti  nesmrtelných.  U  nás 
stačí  daleko  ménč  a  nevinnější  žertíky  —  aby  vyvolaly 
nepochopitelné  hněvy.  V  Paříži  páni  akademikové  mají 
trochu  tliderotovského  humoru —  Daudeta  zdvořile  zvali 
mezi  sebe  a  Lavetlana  i  I.eniaitra  přijali  mezi  sebe. 

Podobně  jako  není  v  Praze  života  .^polečenskélio, 
není  též  života  literárního.  Pár  koutků  v  hostincích  a 
v  kavárnách  a  v  i;ich  dva  tři,  kteří  ještě  spolu  mluví  - 
toť  vše. 


Ještě  nikdy  se  u  nás  tolik  nemluvilo  a  nepsalo  o  di- 
vadle jako  teď.  Doba  vzrušená  a  nejistá,  samé  zmatky  a 
boje,  jež  ani  nemají  s  uměním  co  dělat.  Kde  Udo  strká 
nos  do  zákulisí  a  čenichá  po  »pikantních<i  klepech.  Někdy 
je  to  poťouchlý  nos  naivního  studentíka,  který  po  ka- 
várnách sbírá  historky  divadelní  a  píše  zábavné  nesmysly 
do  venkovských  novin.  Usmějete  se  —  pokrčíte  rameny  — 
a  myslíte  si  »enfant  tcrrible«!  —  zábavný,  humoristický 
tvor...  Ale  co  máte  říci,  když  po  takových  nechutných 
a  vždy  lživých  zákulisních  klevetách  čenichá  díistojný 
nos  s  profesorskými  okulárv  a  když  články  nejnižšího 
klepařství,  ^;aminské  pikantnosti,  jež  dotýkají  se  cti  osob 
nad  podobné  divadelní  pletichy  povýšených  a  jich  vzdá- 
lených,  čtete  v  nejctihodnější   naší  revui  ?  Nezbývá  vám 

též  nic,  nežli  pokrčiti  ramenv le  vieillard  lerriblc! 

V.  H 

VÝTVARNÉ  UMÉNÍ. 

Letošní  výstava  »Manesa«,  třetí  výstava  sdruženi 
mladých  umělců  výtvarných,  je  milá,  svůdná  svým  cel- 
kovým dojmem  vážné,  nevtíravé  umělecké  snahy.  Trochu 
posy  ještě  tu  a  tam  —  ale  to  je  již  vlastností  mládí, 
bojovného  mládí,  které  chce  ku  předu  svou  samostatnou 
cestou.  Úprava  výstavy  v  sále  novoměstském,  pořízená 
arch.  Kotěrou,je  velmi  šťastná,  vkusná  a  plně  vyhovující 
svému  účelu. 

Výstava  nevelikým  počtem  děl,  zajisté  pečlivě  vy- 
braných, představuje  rušný  pohyb  mladého  umění,  v  němž 
vyrůstají,  vyvíjejí  se,  ucelují  se  pozoruhodné  a  silné  po- 
vahy umělecké.  A  několik  vzácných,  hotových,  k  velikosti 
spějících  mladých  umělců  stojí  v  popředí  toho  hnulí,  jež 
konečné  ve  výtvarném  umění  i  v  literatuře  musí  dospěti 
tak  daleko,  jako  česká  hudba  Smetanou  a  Dvořákem. 
Vzácní  a  neobyčejní  umělci  jsou  Uprka,  Bílek,  Švabinský, 
Slavíček  a  jejich  díla  ovládají  též  výstavu  ^Manesa^. 
Józa  Uprka  zjevuje  nám  novou  notu  svého  umění.  Vedle 
sálající  opojnosti  žhavých  barev  několika  akvarel  a  maleb 
vystavuje  velmi  delikátně  a  pevně  provedené  lepty. 

Frant.  Bílek  zaujímá  jakési  čestné  místo  na  vý- 
stavě. Nejmladší  hledí  k  němu  s  obdivem  jako  k  mistrovi, 
který  tlumočí  umělecki-  touhy  jejich.  Sdílím  ten  ob- 
div ku  krásné  povaze  umělce  křesťanského,  který  ve 
svém  visionářství  má  onu  raffinovanou  naivnost,  kterou 
mnohé  uchvacovali  a  jiné  zaráželi  umělci  Bílkovi  příbuzní 
Rodin  a  Puvis  dc  Chavannes.  Velkost  a  vzlet  jeví  se 
v  Bílkovi  i  tam,  kde  je  nejasný,  tajemný,  nesrozumitelný. 
Jeho  umění  připadá  mi  někdy  jako  vznešená,  vroucí, 
zbožná  hymna  zpívaná  v  řeči  nám  neznámé,  která  nás 
však  musí  dojmout  a  někdy  i  uchvátit.  Někdy  však  P.ilek 
mluví  velmi  prostě,  srozumitelně,  jeho  »Golgota«  takovou 
má  prostou  tragiku  a  bezprostředně  jímající  mohutnost, 
jeho  podobizny  jsou  tak  srdečně  procítěné  a  pravdivé, 
a  některé  jeho  práce,  jako  matný  reliéf  •Madonnac  a  po- 
dobizna matky  umělovy,  vystihují  hnutí  duše,  jaké 
zřídka  podaří  se  jen  ncjsensitivnějším  plastikům  zachy- 
titi. Bujnou  fugou  vyniká  smělý  reliéf  »Jsme  vlečení 
vágní*.  U  Krista  na  »kalvarii«  jsem  unesen  pouze  energii 
a  virtuosností  provedení,  vigurcsním  překonáním  tech- 
nických obtíží  —  jiných  dojmů  nevzbuzuje  ve  mně  dílo 
neobyčejné  píle,  velkého  rozpjetí  vůle  —  Kristus  Bílkův 


nemá  mystické  grandiosnosli,  ani  pro.^-ié,  lidské,  přiro- 
zeně pravdivosti. 

Vedle  Bílka  je  moderní  plastika  česká  zastcjupena 
Šalounem,  jehož  práce  mají  něhu,  poesii  i  eleganci, 
a  S  uchard  o  u,  jehož  velký  reliéf  je  indiu  konvcncionelní. 

Největší  zájem  vyvolává  Ma.\  Švabinský  svými 
mistrovskými  kresbami  pérem,  svými  znamenitými  por- 
tréty. Jeho  Maetcrlinck,  prof.  Goll  a  podobizna  staré 
venkovanky  (č.  116)  jsou  malé  chel  ďoeuvry.  Jsou  to 
díla  umělce  opravdového  a  nanejvýše  scrioMíího  —  co 
lze  o  nich  říci  lepšího?  .\  vím,  že  neznamenají  ještě  de- 
finitivní utváření  hlubokého  talentu  mladého  umělci ,  od 
něhož  čekám  ještě  víc  a  nové  překvapení.  Slavíček 
vzbudil  na  první  výstavě  »Manesa«:  jakou.-.i  sensaci.  Na 
třetí  výstavě  poznovu  dokazuje  ten  rozko.^ný  pocta  kra- 
jinář stále  vzrušený  sluncem,  že  oprávněny  jsou  naděje 
kladené  v  jeho  talent.  Co  finessy  je  v  těch  jeho  s  jakousi 
náruživou  prudkostí  malovaných  krajinách  —  jako  ku  př. 
v  »červnovém  dnu«!K  Slavíčkovi  druží  se  další  niladiitvi 
krajináři,  hluboce  náladový  Ant.  Hudeček,  který  se 
mnohému  naučil  od  worpswedských  a  skotských  mistrův, 
a  Jos.  Kalvoda,  který  odvážně  namaloval  svůj  »mrak', 
ale  ne  s  takovým  zdarem  jako  obě  druhé  své  pěkně  procí- 
těné krajiny.  Jiný  vysoce  nadějný  talent  vyrůstá  v  deli- 
kátním a  všestranném  Frant.  Šimonovi,  který  vystavuje 
zdařilé  lepty,  silně  bucklinovské  n.ořc  a  méně  zda- 
řilý ženský  akt  ^hrající  vlnky«.  Jan  Honza  překvapuje 
sytou  náladovostí  svého  "letního  odpoledne*.  Plno  lyri- 
ckého jasu  je  Prcislcrovo  »jaro«  a  roztomilé,  bravurní 
jsou  jeho  studie.  Velmi  delikátní  práce  je  Karla  Špil- 
lara  dáma  v  bílém  šatu  ležící  na  pohovce,  kdežto  druhý 
Špillar,  Jaroslav,  vystavuje  rázovitou  malbu  i>rybáře 
u  Livorna*  Slč.  Zdeňka  B  r  au  ne  rov  a  projevuje  ve  svých 
akvarelách  celou  zanícenost  své  duše  umělecké  hořící 
láskou  ku  krásám  staré  Prahy,  jejíž  melancholické  kouzlo 
tak  pěkně  vystihuje.  Konečně  zvláštní  zmínku  zasluhuje 
Fr,  Kupka,  originální  umělec  český,  žijící  v  Paříži, 
o  němž  v  1.  čísle  letošního  »Lumíra«  psal  pan  Hanuš 
Jelínek.  Kupka  svými  satirickými  litografiemi  »Blázni« 
a  »To  jest  člověk*  zaujímá  mimořádné  místo  mezi  našimi 
umělci,  je  poněkud  pod  vlivem  světáckého  a  fantasti- 
ckého moderního  pařížského  Jean  Vebra,  ale  vyjadřuje 
se  nově,  samostatně.  V.  M. 

LITERATURA 

(Honoré  de  Balzac:  Eugenie  Grandctová.  Pře- 
ložil a  předmluvu  napsal  Otokar  Šimek.  Světová  knihovna 
č.  170—172.  30  kr.) 

V  loni  bylo  stoleté  výročí  Balzacových  narozenin. 
Letos,  20.  srpna,  bylo  tomu  padesát  let,  kdy  Balzac  zemřel. 
V  obojím  případě  neučinilo  se  u  nás  nic,  aby  české  čte- 
nářstvo bylo  upamatováno  na  tato  dvě  data.  Neučinilo 
se  nic  —  mimo  překladatele  přítomného  románu.  Vloni 
uveřejnil  p.  Otokar  Šimek  v  Literárních  Listech 
o  Balzacoví  zajímavou  studii,  plnou  obdivu  a  liystrých 
postřehů.  Letos  podal  nemenši  důkaz  piety  k  zakladateli 
moderního  románu  a  největšímu  romancicru  našeho  sto- 
letí: přeložil  jedno  z  jeho  nejkrásnějších  děl  nikoliv 
českou  frančinou  nebo  francouzskou  češtinou,  jako  bývá 
většina  našich  překladů,  ale  řečí  jasnou,  zncrvcnou,  řečí, 
v  které  proudí  krev  a  která  je  životná  jako  typy,  jimž 
Balzac  dává  ve  svém  románu  žít.   — 

Jak  ohromná  síla  illuse  leží  na  tomto  díle!  Události 
narážejí  na  sebe,  ráz  na  ráz,  v  tragickém  tempu,  ženou 
v  před  toto  drama  lásky,  které  je  cudné  jako  modlitba, 
hlavy  se  zapalují  žádo.'tmi  a  slyšíte  cinkat  zlaťáky  v  pytlích, 
které  starý  skrblík  spolu  se  služkou  přenášejí  v  noci 
po  schodich.  Tato  kniha  má  právě  tak  silný  tlukot  srdce 
jako  sám  život.  Četba  Eugenie  Grandctové  pflsobi 
na  nás  léčivou  mocí  dnes,  kdy  prosa  posledních  let  mluví 
o  stínech,  jež  jsou  mdlé  a  be '.  šťávy  jako  rostliny  z  her- 
báře, o  lidech,  kteří  se  nijak  nejmenují,  o  dějích,  které 
mají  právě  tolik  scenerie,  že  se  mohou  odehrávat  stejně 


na  Islandu  jako  v  Benátkách,  prosa,  kde  autoři  chodí 
kolem  soudobé  společnosti,  jež  kolem  nich  nese  tisíce 
a  tisíce  kulturních  a  sociálních  problémů  se  zavázanýma 
očima,  jakoby  si  hráli  na  slepou  bábu. 

Dnes,  kdy  se  konečně  začíná  některým  z  mladých 
vykuřovat  z  hlavy  modernistický  alkohol,  jejž  pokládali 
za  nejčistší  víno,  pociťuje  se  zároveň,  že  je  nutno  unik- 
nouti z  těch  umělých  špižíren  duše  a  vidět  a  reprodu- 
kovat život  v  celé  jeho  tragice,  šířce  a  velikosti.  Repro- 
dukovat ho  třeba  s  menším  stvlovým  uměním,  než  jak 
snili  dříve,  ale  za  to  ho  vykouzlit  s  celou  jeho  složitostí 
konfliktťi,  trarredií,  typů  a  problémů. 

Může-li  kdo  býti  našim  rodícím  se  prosatérům  pří- 
kladem, je  to  Balzac.  Jako  člověk  je  moderním  hrdinou: 
jeho  neústupná,  kyklopská  práce,  jeho  bdění,  jeho  víra 
v  nesmrtelnost  uměni,  jeho  tvrdošíjná  vůle  vyjádřit 
každou  svou  myšlénku  —  to  jsou  znaky  morální  no- 
blessy,  která  tak  brzo  nemá  příkladu. 

Jako  umělec  stojí  na  stejné  výši:  jeho  romány,  i  když 
jsou  budovány  na  některém  filosofickém  problému,  pře- 
kypují životem,  jeho  osoby  nejsou  abstraktní  schémata, 
ale  lidé  s  vášněmi  v  srdci  a  s  vroucí  krví  v  žilách.  Jsou 
více  než  pouhými  hrdiny  románu.  Jsou  skoro  jeho  dětmi, 
národem,  který  sám  stvořil  jako  nějaký  bůh.  Jsou  částí 
jeho  nervů  a  nesou  v  sobě  ozvěnu  jeho  tlukoucího  srdce. 
Vznikli  v  náhlém  výbuchu  jeho  imaginace,  mezi  těmi 
nespočetnými  šálky  černé  kávy,  které  hltal,  neboť,  jak  sám 
praví,  má  se  umělec  vrhnout  do  svého  díla  jako  Curtius 
do  propasti. 

Žádné  specialisace,  žádné  úzkoprsé  a  jednostranné 
literární  mody  nenaleznete  u  něho.  Žilo  v  něm  na  sta 
duší.  Mezi  dvěma  nebo  třemi  tisíci  lidmi,  represen- 
tanty to  všech  společenských  tříd,  kteří  hrají  na  té 
ohromné  scéně,  nazvané  od  něho  »Lidská  komedie^, 
spatříte  záletné  starce  jako  Hulot,  židovské  finančníky 
jako  baron  Nucingen,  ženy,  které  vtlačí  pistoli  do  rukou 
svých  milenců  jako  vévodkyně  de  Maufrigncuse,  milence, 
kteří  klamou  své  přítelkyně  jako  Rastignac,  impertincntní 
kavalíry  jako  de  Marsay,  lidi  posedlé  zlatem  jako  Grandet, 
markýz  Valentin  a  Castanier.  —  V  jeho  ohromném  od- 
kazu střídá  se  mysticism  s  rabelaisovským  smíchem, 
metafysická  úzkost  se  sarkasmy  na  manželství  a  sotva  že 
před  vaším  duševním  zrakem  zašla  postava  nějaké  ženy, 
odříkavé  a  asketické  jako  Eugenie  Grandetová,  spatřujete 
v  rozkošné  toilettě,  s  prstenv  na  rukou,  postavu  kurti- 
sany  nebo  nějaké  záletné  hraběnky,  jejíž  zrak  zdá  se  být 
stvořen  k  tomu,  aby  řekl  ta  slova  rozkoše,  na  něž  ne- 
stačí ústa.  Člověk,  pročítaje  a  prožívaje  tato  nezapome- 
nutelná díla  se  mimoděk  ptá:  v  čem  se  naše  moderní 
umění  dostalo  dál?  Jistě  ne  v  mohutnějším  zachycení 
uměleckého  díla.  Máme-li  nějaké  přednosti,  jsou  to  snad 
některé  přednosti  formy,  některé  přesnější  výrazy,  struč- 
nější popisy,  jednodušší  inscenování.  Než  neztrácíme  naší 
upřílišněnou  starostí  o  formu  na  síle  reprodukce  a  život- 
ností našich  děl.'*)  Otakar  Theer. 

Z  RUSKÝCH  REVUÍ. 

Přední  pozornost  budí  teď  právě  v  Rusku  jubileum 
4iilcté  literární  práce,  jež  slaví  romanopisec  Petr  Dmi- 
trijevič  Boborykin.  Jubilant  jest  rodák  z  Nižního 
Novgorodu,  kde  15.  srpna  1836  se  narodil.     Vystudovav 

*)  Zajímavo  je  v  tom  ohledu  srovnat  druhý  díl 
Halzacovych  Ztracených  illusí  („Un  grand  Homme  de 
])roviuce  ;'i  Paris")  s  Maupassantovým  Miláčkem.  Obě  dvě 
dila  líčí  stejné  prostředí:  žurnalism,  a  obě  mají  tutéž  tendenci: 
uk.izat  jeho  zhoubný  vliv.  Ale  zatim  co  Maupassant  vrhá  se 
na  drobné  psychologické  detaily,  zatim  co  malými  body  do- 
plňuje malbu  svých  postav,  tesá  Balzac  ve  velkých  liniích  a 
rozsévá  velkými  gesly  essenci  života.  Maupassantova  kniha 
baví;  ale  Balzacova  strhuje  jako  vir,  účinkuje  jako  rána  do 
hlavy,  jiskří  před  očima  jako  některé  z  těch  snů,  od  nichž 
byste  se  rádi  odtrhli,  jež  však  zotročily  vaše  zraky. 


doma  gymnasium,  vstoupil  na  universitu  v  Dorpaté,  ny- 
nějším Jurjevu  a  absolvovav  filosofickou  fakultu  (dovo- 
luje si  časté  exkurse  na  právnické  i  medicínské  pole) 
odejel  do  Paříže  a  na  cesty.  Činnost  svou  literární  začal 
veselohrou  »Šidla  v  pytli  neutajíš«.  Za  40  let  své  lite- 
rární činnosti  napsal  Boborvkin  ohromné  množství  ro- 
mánů, povídek,  vědeckých  (naposled  velké  dílo  »Jevro- 
pejski  roman«;),  kritických  i  politických  statí.  Mimo  lo 
psával  nejen  rusky,  leč  i  francouzsky,  anglicky  a  vlašsky. 
Nejlepší  jeho  plody  jsou;  i>V  puť-dorogu«,  »Zemskija 
sily«,  >Ivitaj-gorod<  a  j.  Hlavní  ráz  jeho  plodů  jest  rea- 
listické líčení  a  posměšná  tendence.  Jeho  místo  v  řadě 
soudobých  spisovatelů  jest  velmi  vážné.  Proto  ale  přece 
jest  u  nás  skoro  neznámý. 

Jiná  ročnice  zaujala  pozornost  ruské  veřejnosti :  je  to 
památka  čtvrtstoletí  úmrtí  dramatika  hraběte 
Alexeje  Tolstého  Skoro  ve  všech  revuích  objevují  se 
studie,  vzpomínky,  jubilejní  črty  atd.  »Izvěstija  po 
literatuře*  na  př.  obrala  si  za  úkol  objasniti  jeho 
poměr  k  Pisemskému.  Jsou  to  intimní  vzpomínky,  jež 
doporučujeme  všem,  kdo  se  o  oba  ruské  spisovatele  za- 
jímají. Radu  statí  Tolstému  jako  dramatickému  spisovateli 
věnuje  též  umělecká  revue  xTěatri  iskysstvo". 

A  konečně  i  žurnalistické  jubileum  oslavují  na  Rusi: 
SOletou  práci  novinářskou  O.  K.  Notovičc,  vy- 
davatele velkého  listu  petrohradského,  »Novostí«.  No- 
tovič,  muž  dnes  skoro  ŠOletý,  začal  činnost  svou  studií 
v  listě  i>Dějatělnosť«,  nazv.  »Pro  Francouze*,  v  níž  hor- 
livě přimlouval  se  za  allianci  s  Francií  a  za  přerušení 
přátelských  stvků  s  Němci.  Této  frankofilské  činnosti 
zůstal  věren  i  nadále  a  byl  za  ni  odměněn  stužkou  čestné 
legie  a  akademickou  palmou.  List,  jemuž  věnoval  veškery 
své  síly,  jsou  »Novosti«,  které  vydává  nepřetržitě  od 
r.  1876.  Po  celou  řadu  let  napsal  přečetné  studie  ncivi- 
nářské,  mimo  to  psal  i  pro  divadlo,  jednak  původní 
dramata  (u  nás  uvedli  z  celé  jeho  tvorby  právě  nejslabší 
práci  >Nokturno«  na  Národní  divadlo!),  jednak  zpracování 
románů  na  divadelní  hry.  Poslední  takovou  prací  jest 
zdramatisování  Dickensova  »Klubu  Pick\vickova«,  jež  do- 
sáhlo v  loni  ohromného  úspěchu  v  Rusku.  Práce  ta  je 
přeložena  i  do  češtiny  a  vyjde  snad  brzo  tiskem.  Hrv 
Notovičovy  vůbec  se  velice  mnoho  a  s  úspěchem  hrají 
na  carských  i  soukromých  divadlech  ruských. 

Velmi  trpké  řádky  o  zuboženém  stavu  ruských  mu- 
žíků čteme  v  revui  »Mir  Božij«.  Petr  Struve  nadepsal 
svou  studii  »Letní  pozorování*.  Tuto  jen  hlavní  my- 
šlénky: Ruský  mužík  opouští  venkov  a  jde  pracovat  do 
města;  je  k  tomu  nucen  ubohou  situací  hospodářskou, 
již  zavinilo  nesprávné  rozdělení  země  v  době  zrušení 
roboty.  Veliká  ona  reforma  dala  sice  mužíkovi  svobodu, 
ale  nedala  mu  dosti  země,  aby  mohl  žíti  z  vvtěžku  svých 
polí.  Proto  musí  zas  do  roboty:  k  bohatšímu  sedláku 
nebo  k  továrníkovi.  A  tak  ubohý  mužik  nedostane  se 
nikdy  z  otroctví. 

Všeslovanská  revue,  psaná  ruským  jazvkem  a  vydá- 
vaná ve  Vídni  prof.  Vergunem  >Slavjanskij  Věk«,  zazna- 
menává v  posledním  čísle  pozoruhodná  slova  Dra.  Georga 
Washburna,  pronesená  v  brožuře  i>The  coming  of  the 
Slave«  (Budoucnost  Slovanstva):  »Latinská  a  německá 
raga  prožily  již  své  dny  a  nedovedly  vytvořiti  pravé  kře- 
sťanské civilisace.  Ony  dospěly  k  ohromn<'m  pokrokům 
v  organisaci  společnosti,  v  literatuře,  umění  a  vědě,  ale 
ony  daly  přednost  materielním  ohledům  nad  duševními 
a  učinily  si  z  Mamonu  boha.  Ony  ztratily  už  ty  šlechetné 
snahy,  jež  charakterisují  mládí,  a  jsou  cele  zaujaty  vv 
počítavostí  starců.  Čekáme  teď  na  příchod  Slovanstva, 
jež  má  obroditi  Evropu,  vnésti  zásadv  všesvětového 
bratrství.  Slovanská  raga  žije  ještě  své  mládí.  Co  se  stane, 
až  dozraje,  do  jaké  míry  ona  uskuteční  své  ideály  a  po- 
skytne lepší  a  vyšší  rozvoj  civilisaci,  nežli  to  učinil  Zá- 
pad, to  ukáže  nám  věk  nový,  věk  slovanský.*  Z  úst 
Angličana  takovéto  slovo  zní  obzvlášť  potěšitelně. 

Dr.  B.  Prusík. 


Předplácí  se  pro  Prahu:  na  čn-rt  léta  zl.  1-20  (K  2-40),  na  půl  léta  zl.  2-40  (K  4-80),  na  celý  rok  zl.  4-80  (K  9-60).  Poštou:  na  čtvrt  léta  zl.  1-25 

<K  2-50),  na  půl  léta  zl.  2-50  (K  5-—),  na  celý  rok  5  zl.  (K  10-—).  —  Sešitové   vvdání  (o  dvou  čislech)  vychází  při  každém  druhém  (sudém)  čísle. 

Cena  sešitu  20  lit.  (40  hal.)  —  Patisk  původních  práci  se  vyhrazuje.  —  Dopisy  ad-ninistraci   »Lumíra«  buďtež  adresovány:    Časopis  »Lun)ir«,  Praha, 

Karlovo  náměstí  č.  34.  —  List>' •přijímáme  jen  frankované.  —  »óumir«  vychází  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 

Redaktor  Václav  Hladík.  —  Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  ].  Ono    —  Tiskem  České  grafické  společnosti  >Unie«  v  Praze. 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


16.  LISTOrADU  1900. 


ČÍSLO  7. 


Jiří  Sumín: 


NA   VLNÁCH. 


Xároveň  odeslala  list  píevorce  kláštera  vzdále- 
^-^  ného  as  dvě  hodiny  od  rodného  města,  v  němž 
vylíčila  upřímně  svůj  život  a  své  neštěstí,  prosíc 
za  přijetí  do  řádu. 

Nemyslila  na  život,  k  němuž  se  odhodlala 
a  před  nímž  cítila  neurčitou  bázeň,  ale  horečně 
zabývala  se  tím.  co  ji  čekalo  ještě  ^zde",  totiž 
»jeho«  odpověď.  Bála  se  krutých  duševních  bojů, 
jež  by  mohly  propuknout,  kdyby  on  snad  s  od- 
chodem do  kláštera  nesouhlasil,  kdyby  ji  přemlou- 
val, nebo  kdyby  snad  dokonce  osobně  ji  vyhledal, 
aby  jí  úmysl  ten  rozmluvil,  neboť  věděla,  že  je 
liberál  a  život  klášterní  zavrhUjC.  Tu  cítila,  že  ji 
bude  třeba  nezlomné  síly,  aby  odolala  jeho 
domluvám,  lež  mohou  být  velmi  lákavé  a  svůdné. 
Doprošujíc  se  boží  pomoci,  sílila  své  předsevzetí 
vzpomínkou  na  zvěčnělé  dítě.  Ale  ()řece  lomcovala 
jí  horečka  rozechvění,  jakoby  měla  vstoupiti  do 
aieny  a  podniknouti  boj  s  dravcem. 

Než  první  list,  jejž  obdržela  byl  odpovědí 
převorky.  Zachvěla  se,  jakoby  smrt  na  ni  sáhla. 
Tam  tedy  ústí  kileje  její  dráhy!  Cítila  vždy  hlu- 
bokou soustrast  s  bytostmi  živořícími  ve  stínu 
klášterní  cely,  nic  ji  nelákalo  v  její  mystické  přítmí. 
Ale  osud  odkázal  ji  tam  a  není  výhybky  ani  za- 
stávky na  jeho  přesně  vymezené  dráze.  Dopis 
převorčin  byl  srdečný  a  hluboce  vážný.  Slibovala 
jí  ovšem  přijetí  do  řádu,  když  by  předepsanou 
dobu  strávila  v  jistém  »mateřském«  klášteře  ve 
Svýcarech,  ale  důtklivě  radila,  aby  krok  svůj  dobře 
uvážila  a  konečné  rozhodnutí  ponechala  pokojné 
chvíli,  až  jestliže  by  klid  jenž  se  zajisté  brzy  dostaví 
do  jejího  srdce,  úmysly  její  nezviklal.  Podpis  pře- 
vorčin nesl  pyšný  titul   šlechtický. 

Celkem  však  list  tento  málo  ji  zaujal.  Tak 
málo,  jako  myslíme  na  hrst  hlíny,  jež  nás  zasype  ve 
chvíli,  kdy  poprvé  prociťujeme  nutnost  rozloučení 


se  životem.  Čekala  a  čekala.  Konečně  přišel  list 
od  matky  planý  a  drsný  jako  vždy.  Pavle  při  čtení 
napadlo  bezděky,  jak  to  as  možno,  že  ženy.  jež 
se  ve  společnosti  tak  korrektně  pohybují  a  dovedou 
uštědřit  úsměv  i  slzu  uronit  v  pravý  čas,  mají  často 
tak  primitivně  chudý  cit.  V  dopise  bylo  sice  mnoho 
potěšitelného,  mnoho  slibného  pro  padlou  dívku, 
jež  zbavila  se  svého  břemene,  ale  ani  slova  útěchy 
pro  matku,  jenž  ztratila  dítě.  Mezi  řádky  vycítila 
Pavla  nezadržitelný  jásot  nad  tímto  ^šťastným 
obratem «  a  soucitný  úsměv  pro  bláhový  nápad, 
vstoupiti  do  kláštera,  jejž  si  zajisté  rozmyslí  dříve 
či  později.  Než  návštěvu  za  příčinou  rozloučení 
mohla  by  jí  dovoliti  jen  s  podmínkou,  jestliže 
příliš  špatně  nevypadá.  Může  si  přece  pomyslit, 
jakých  vtipů  a  úsměšků  —  při  známé  zlomyslnosti 
známých  —  by  sklidili,  kdyby  snad  vzezření  její 
f)iipomínalo  neštěstí,  jež  ji  stihlo. 

Tentokrát  však  Pavlu  již  nebolel  matčin  list. 
Spíše  pociťovala  nad  ním  cosi  jako  stud.  Zapo- 
iiměla  jej  otatně  brzy,  neboť  celá  duše  její  tíhla 
k  onomu  zápasu,  jejž  chtěla  vybojovat  pro  lásku 
svého  dítěte.  Cekala  a  čekala.  Vžd.\'  horečněji 
a  toužebněji.  Nic  již  nepřicházelo.  Ale  jí  zdálo 
se  přímo  nemožným,  aby  jí  vůbec  neodpověděl. 
Co  se  s  ním  dělo?  Nebyl  snad  nemocen?  — 
Cekala  dále  jako  zmírající,  jenž  prodlužuje  smrtelný 
zápas,  aby  naposled  spatřil  milovanou  bytost,  jež 
1:  němu  z  dáli  spěchá. 

Neočekávaně  obdržela  druhý  list  od  pře- 
vorky. Bylať  před  tíiťl  zodpověděla  některé  otázky 
z  prvního  dopisu,  neočekávajíc  prozatím  dalšího 
vyjednávání.  Zaleklo  ji  to  pojednou.  Jeptiška  psala 
o  ni  s  jistotou,  jakoby  již  předem  znala  její  ko- 
nečné rozhodnutí,  jakoby  byla  pochopila,  že  pro 
ni  není  již  jiné  cest)',  a  že  onen  mocný  tlak,  jenž 
ji  vehnal  do  cesty  kajicnosti  a  odříkání,  je  stejně 


důsledný  a  nepovolný.  Přátelsky  dotazovala  se 
po  jejích  vlohách  a  náklonostech.  Čemu  by  se 
chtěla  věnovat?  Zná-li  některé  cizí  řeči,  dostalo-li 
se  jí  hudebního  vzdělání  a  jaký  má  hlasř  Chtěla-li 
by  se  učit  hrát  na  varhany?  Nebo  zdali  by  se  jí 
líbilo  býti  pěstounkou?  —  Kláštery  jich  řádu  mají 
rozsáhlé  opatrovny.  Nebo  je-li  snad  rozenou  ho 
spodyní  a  dobrou  kuchařkou?  Vyzná-li  se  v  ruč- 
ních pracích  a  ráda-li  vyšívá  zlatem?  Obor 
činnosti  jejich  je  tak  rozsáhlý,  mohla  by  dokonce 
být  zahradnicí,  neboť  kláštery  mají  krásné  skle- 
níky a  jich  oltáře  potřebují  mnoho  květin  v  každé 
roční  době.  Kdyby  pak  [ironiknuta  láskou  k  bliž- 
nímu zatoužila  státi  se  ošetřovatelkou,  tu  by  si 
s  boží  pomocí  mohla  dobýti  velikých  zásluh: 
řád  jejich  vysílá  své  členky  do  všech  válek,  kdež 
konají  své  skutky  křesťanské  lásky  za  hukotu 
děl  a  svištění  kulí.  —  Na  konec  vyprošuje  si 
brzkou  odpověď,  ač  by  ji  milejší  bylo,  kdyby  ji 
Pavla  osobně  navštívila.  Těší  se  na  ni,  mohla  by 
přijeti  ihned. 

Po  tomto  listě,  jehož  ekonomický  ráz  uchlá- 
cholil poněkud  její  obavy,  Pavla  pocítila  pojednou, 
že  to,  nač  již  dlouho  čeká,  nepřejde  více.  Na 
darmo  čekala.  Tupá  bolest  beze  slov  a  slzí  zalila 
její  bytost.  To  nebyla  již  rána,  pod  níž  úpíme 
a  vzdycháme,  protože  bolí,  nýbrž  taková,  pod  níž 
zatínáme  ruce,  protože  nás  nechce  rozdrtit  — 
Byla  již  tak  vysílena  a  chorobná,  že  musila 
ulehnout.  Zdálo  se  jí,  jakoby  měla  hlavu  plnou 
žhavého  olova,  jež  zvolna  krouží  pod  její  lebkou. 
V  očích  měla  mlhavou  tmu.  Jen  kdykoliv  se 
dotekla  své  těžké  bolavé  hlavy,  nebo  jí  chtťla 
pohnout,  zablesklo  se  jí  v  očích  a  tu  zdálo  se  jí, 
že  vidí  veliký,  kuchyňský  nůž  na  stolku  u  své 
postele.  Byla  odhodlána,  chvílemi  hmatala  kolem, 
aby  se  ho  zmocnila  a  učinila  konec  trápení,  které 
se  stávalo  vždy  brutálnější  a  mučivější. 

Když  po  několika  dnech  povstala  z  postele, 
bylo  jí,  jakoby  se  byla  spousta  času  převalila 
nad  ní.  Ani  bol,  ani  tužba  nezachvěla  již  jejím 
mrazivě  ztrnulým  srdcem.  Studená,  prázdn;i,  všední 
skutečnost  zela  jí  neúprosně  do  tváře.  Že  by  ona 
měla  ještě  něco  zde  hledat,  o  něčem  pracovat, 
něco  chtít?...  Ne,  to  vše  bylo  již  daleké!  Vše 
bylo  jí  cizí.  Hrozným  bylo  jí  pomyšlení,  že  má 
nyní  oblékat  tytéž  šaty,  chodit  po  těchže  cestách 
a  myslit  na  tytéž  věci  I 

Odjíždějíc,  sotva  nalezla  několik  slzí  na  hrobě 
svého  dítěte.  Jakoby  je  už  ani  neznala,  ni  jediná 
vřelá  vzpomínka  nezahřála  její  srdce  Několikrát 
přečetla  dopis  převorčin,  bez  rozechvění  bez  boje. 
Lhostejná,  jistá  direktiva  jejích  nejbližších  kroku. 
Byla  už  jen  titěrnou  hříčkou  bez  opory,  bez  vůle, 
pohazovanou  a  nesenou  vánkem  náhody. 

Sedajíc  do  vozu  před  malým  nádražím  blízko 
svého    domova,    měla    ještě    úmysl    rozloučiti  se 


s  matkou.  Ne,  že  by  po  ní  toužila,  ne  k  vůli 
sobě,  ale  zdálo  se  jí  nevděčným,  projeti  rodným 
krajem  a  nezastaviti  se  doma.  Pravda,  matka  ji 
zvala  jen  s  tou  podmínkou,  jestliže  příliš  špatně 
nevypadá.  Ale  co  jí  nyní  záleží  na  lidských  úsměš- 
cích a  řečích?  Jak  vypadá,  vlastně  ani  neví.  Le- 
žela několik  dni,  ale  teď  zase  cítí  se  s  dostatek 
í-ilna.  Zastaví  se  tedy. 

»Do  Rackova  sedm  zlatých,  do  světlického 
kláštera  deset,  milostivá  paní!« 

Úskižný  snědý  hoch  klaněl  se  před  ní,  po- 
někud vtíravým  pohledem  nabízeje  otevřená  dvířka 
starého  landauru. 

»Do  Rackova  tedy.  Zatím. « 

V  tom  kmitlo  se  jí  cosi  před  očima.  Bylo 
to  cos  jako  daleké,  zaspané  vzpomínky,  jež  se 
k  nám  hlásí  v  mlhách  polosnění.  Ševel  hlasů, 
smích,  dotěrné  pohledy  .. .  ah,  to  byli  zde  mát- 
ěmi známí  I  Ze  by  snad  předce  nevypadala 
dobře?  —  Ale  což  mohl  by  někdo  nepochopit 
její  neštěstí?  Mohl  by  se  mu  dokonce  smát?  -- 
Ano,  uniích  stával  se  vyzývavějším.  Ale  nebolel, 
nedráždil  její  hněv,  jenom  jakoby  před  ní  rozestřel 
obraz  morálky  a  ušlechtilosti,  v  níž  byla  vycho- 
vána. V  tom  někdo  smeká  .  .  .  ano,  tomuto  muži 
dala  košem  v  loni  o  masopustě  při  valčíku,  pro- 
tože milovala  jiného,  a  celou  noc  nespala  pak 
strachy,  vědouc,  jak  matka  bude  řádit,  až  se  to 
doví.  Ale  nedověděla  se  ničeho  . .  .  nikdo  patrně 
o  tom  nezvěděl...  Zvláštní  je  to...  Osud!  Pak 
kdosi  se  blíží,  cítí,  že  upírá  na  ni  zrak  a  odskočí 
náhle.  Smích  zaburácel .  .  .  Ošklivý  pohledl... 
To,  že  byl   »on«? 

Tělem  projel  jí  ostrý,  pichlavý  mráz,  tak 
silně  a  tvrdě,  jakoby  chtěl  ji  zadrhnout  dech  a 
zastavit  srdce.  Pak  již  ničeho  necítila,  ničeho  ne- 
vnímala. Vůz  uháněl  slunnou  rovinou  podle  na- 
hloučelých  trsnatych  kupek  malých,  tichých  obcí. 
Červené,  zdravé,  veselé  tváře  obracely  se  za  po- 
vozem. Tu  pojednou  cosi  jako  trapný  omyl  a 
nejasný  podvědomý  stud  počal  se  dobývat  bra- 
nami —  její  duše.  Avšak  marný  to  útok,  vzdoro- 
vala mu  směle  a  tvrdě,  nechce  již  ničeho  více 
pozměnit,  ničeho  doplnit  v  zavřené  knize  života; 
s  ním  všechno  súčtovala.  Ale  pojednou  snad 
skulinou  proletěl  divý  ten  host!  Zatřásl  rolničkami 
a  divoce  se  zachechtal.  Veliké  chvíle  její  lásky 
a  bolu  jakoby  se  stydlivě  skrčily  v  temném  koutě 
paměti,  její  vroucí  oddanost  tonoucí  v  záplavě 
slzí  ráda  by  zmizela  pojednou;  ani  posvátný  cit 
lásky  mateřské  nepodržel  svou  tklivou  důstojnost. 
A  což  teprve  její  otrocké  skuhrání  u  nohou  vlastní 
rodiny,  jež  ji  odkopla!  Avšak  ne,  ne!  Toť  pouhé 
zdání.  Toť  mlha  nad  vodou,  jejíž  hloubky  netu- 
šíme !  A  duše  její  vzepjala  se  poslední  silou,  aby 
odrazila  loupežný  útok,  jenž  jí  chtěl  všechno  vzít 
a  nenechati  jí  než  nahý  život.  Pokrae. 


^     %-     ir     %     % 


Alfons  Breska : 


HLASY   V  BOUŘI. 


DRAMA  O  1  I)Í;JS<TV1. 

Osoby  dramatu:  Minstrcl.  —  IMaiíciflora,  jeho  dceř.  —  Mnich.  —  Král.  —  Uytiř  z  královy  družiny.  —  ťano.š. 
Rigo,  trpaslík  na  včži.  —  Lovec.  —  Jiný  lovec.  —  Lučištnik.  —  Hlas  na  včži. 
Družina  králova;  páiata,  panoši,  lovci,  lučištníci. 
Místem  děje  síň  starého  hradu  uprostřed  hlubokých  hvozdil. 


Na  mramorovou  dlažbu  vysoké  hradní  síně  vrhají  sloupy 
hluboké  stíny.  V  pozacií  široké  okno  z  barevných  skel 
okrouhlých,  vroubených  olovem,  zastřené  do  poloviny 
zlatou  clonou,  splývající  se  stropu  na  mramorové  stupné 
okna.  Na  levo  v  předu  krb,  ozařující  síň  rudozlatým 
leskem.  Hostinný  stůl  a  čestné  křeslo.  Na  protéjái  sténě 
visi  velký  krucihx  z  massivného  stříbra.  Na  téže  straně 
v  rohu  dvéře  z  venku.  Po  celou  hru  slyšet  burácení 
bouře  a  hukot  rozvichřených  pralesů,  lilesky  osvětlují 
chvílemi  síň  rudými,  zelenými  a  modrými  záblesky. 

VÝSTUP  I. 
Minstrel   (u  okna),  Blanciílora   (dole    na   stupních). 

M  i  n  s  t  r  e  1 : 
Zas  rudý  blesk!  Bouř  dnešní  bude  zlá  — 

Rlanci  flora:    (Se    zrakem    nyjícím,    pohádko- 
vým   a    zlatou    kadeří,  jejíž    volné    vlnění   spjato    vzadu 
mihotavou  sponou.  V  její  kadeři  tři  bílé  růže  se  chvějí. 
Její   bílé  roucho  vroucně  k  zemi  sněží.) 
A  neustává  hřímat  v  temnotách ! 

Minstrel: 
Les  každou  chvíli  jasem   blesků  vzplá! 

Blanciflora: 
Zas  duní  bouř! 

Minstrel: 

Teď  záchvěv  hradem  táh'  — 
(Venku  zazní  v  bouři  roh.) 

Blanciflora: 
Slyš,  otče  — 

Minstrel  (naslouchá): 

Hlásných  rohů  hlas, 
na  věži  troubí  Rigo,  trpaslík, 
že  ke  hradu  se  blíží  jlozdní  host. 

VÝSTUP  lí. 
Panoš  (vejde): 
U  brány  čeká  poutník  zpožděný 
a  o  přístřeší  prosí  dnešní  noc, 
neb  temná  bouř  ho  lesem   zdržela 
a  svedla  na  scestí. 
Minstrel: 

Ze  vítán  je  mi  host  — 
a  rychle  sem  ho  uveď  v  komnatu. 
(Panoš  odejde) 
Blanciflora: 
O  běda  poutníkům,  již  bez  pomoci 
zmítáni  vichrem  strašidelnou  nocí. 
(Očekávání ) 

VÝSTUP  III. 
M  n  i  ch    (vejde  v  hnědém  rouše  s  kápí  vzadu,  opí- 
raje se  o  hnědou  křížovou  berlu.  V  jeho  pasu  visí  železný 
kříž.  Tvář  bledá,  zrak  vznícený): 
Mír  tvému  domu  i 


Minstrel: 
liuď  vítán   v  hradě  mém. 

(Vede  jej  k  čestnému  křeslu.) 
Jsi  jistě  dlouhou  cestou  tmavěn. 
Sem    Blanciflóro,  přines  rychle  vše, 
co  z  nápojfi  a  krmí  v  hradě  mém, 
bych  důstojně  moh'  hosta  uvítat. 

Blanciflora: 
Již   kvapím,  otče  —  (odejde). 

Minstrel: 

To  má  dcera  jest, 
mé  světlé  dítě 

M  nich: 

Tvoje  berla  zlatá 

Minstrel: 
Kam  odtud,  zbožný  otče,  krok  tvůj  chvátá? 

Mnich: 
Jdu  v  divé  kraje  hlásat  Kristův  kříž 
a  z  jitra  na  cestu  se  vydám  zas, 
až  noční  bouř  se  v  dálce  přežene 
a  lesy  zjasní  zlatý  slunce  jas. 

Minstrel: 
Ty's  lesem  zbloudil?  — 

M  n  i  ch : 

Cestou  divá  bouř 
se  náhle  rozpoutala  v  temnotách, 
v  korunách  stromů  divý  vichr  táh', 
praskaly  větve,  kmeny  stenaly 
a  celý  hvozd  se  zmítal  rozvichřen 
a  každou  chvíli  jasem  blesků  vzplál, 
jim  v  zápětí  huk  hromů  hrůzný  hřměl,  — 
já  také  bouře  dosud  neviděl. 
Nad  hlavou  šumot  lesů  nesmírný, 
já  dlouho  bloudil  v  roklích  hlubokých, 
tu  v  dáli  kmitla  světla  stříbrná, 
jež  z  oken  věže  nocí  linula 
a  ve  tvůj  hrad  mne  vedla  zázrakem. 

Minstrel: 
Nechť  venku  nocí  bouře  burácí, 
staleté  duby  z  kořen  vyvrací, 
sem  v  tuto  síni  vichr  nevniká, 
zde  záře   krbu  vítá  poutníka. 

Vejde  Blanciflora,  za   ní   páže;   přinášejí  víno   v  draho- 
cenných konvicích,  poháry,  na  mísách  ovoce,  chléb  a  med 
atd.  Páže  opět  odejde.) 

O  přijmi,  co  mťlj  chudý  skýtá  dům. 

Mnich: 
Bůh  žehnej  pokrmům. 

(Pojídá  něco  ovoce.) 


Minstrel: 
A  odkud  přicházíš,  je  dlouhá  tvoje  cesta? 

Mnich: 
Přicházím  z  l<rajů  nehostinné  dálky, 
jež  zpustošily  dlouholeté  války, 
kde  cestou  chrámů  zříceniny  leží, 
kam  druhdy  zvaly  zvonů  hlaholy, 
zarostlé  blínem  leží  trosky  věží, 
zkad  zlaté  kří^e  plály  v  údolí, 
v  ssutinách  kaplí  netopýři  sídlí 
a  noční  ptáci  s  křikem  vylétají, 
když  zazní  pozdní  chodců  krok. 

Minstrel: 
Což  v  oněch  krajích  nikdy  míru  není  ? 

M  n  i  ch : 
Kde  v  prachu  kříž  —  tam  věčné  boje  zuří ! 
(Pomlčka.) 

Minstrel: 
Zda  cestou  též  jsi  v  městě  krále  dlel  ř 

Mnich: 
Já  právě  k  jeho  hranám  z  bronzu  spěl, 
když  z  dálných  bojů  král  se  navracel    — 

Blanci  flora: 
Oh,  vypravujte,  vy  jste  krále  zřel.? 

Mnich: 
Když  na  koni  se  blížil  ku  městu, 
deštily  mraky  růží  na  cestu, 
rty  v  prachu,  ženy  vlasy  prostíraly 
po  cestách,  kudy  slavný  vítěz  jel 
stříbrné  šátky  z  oken  mihotaly, 
prapory  zlaté  se  všech  věží  vlály, 
po  celé  říši  zvonů  hlaholy, 
kolkolem  na  výšinách  ohně  plály, 
lid  s  jásotem  se  k  bránám  města  valí 
a  jásá  v  kraji,  jásá  v  údolí. 

Blancif  1  o  ra: 
O  králi  dále  vypravujte,  dále  — 

M  nich: 
Teď  velké  hody  slaví  v  paláci 
s  nádherou  čaruplných  báchorek ; 
plá  zámek  celé  noci  ozářen, 
ve  zlatých  síních  hudba  nezmlká 
a  jedna  slavnost  druhou  letem  stíhá, 
jak  radovánek  tisíc  jedna  noc. 
Kol  jeho  trůnu  třináct  králů  stojí, 
z  nich  každý  mocným  vasalem, 
je  všechny  přemoh'  nesmírnými  boji, 
teď  drží  pláště  jeho  zářný  lem. 

Blanciflora: 
Vše  tedy  možné  —  žije  dosud  rek, 
o  němž  jsem  slýchávala  v  písních  bardů 
a  často  zřela  ve  snu  duše  má, 
jak  jednu  z  oněch  postav  zářících, 
jež  potkáváme  říší  pohádek  ř 
Je  tedy  něco,  po  čem  možno  toužit 
a  o  čem  možno  o  samotě  snít, 


s  láskou  se  blížit,  v  zbožné  úctě  sloužit, 

je  něco  víc,  než  co  lze  denně  zřít! 

On  žije,  žije  bohatýrů  král, 

záruka  všech  mých  nejbájnějších  snů, 

nejasné  snění  jasný  smysl  má, 

oh,  svět  je  krásný,  život  čarovný! 

Ó  zřím  ho,  jak  se  tyčí  olbřímí 

a  velkým  modrým  okem  plamenným 

k  svým  nohám  nutí  kleknout  celý  svět, 

větší  než  Roland,  Cid  a  Artuš  král, 

než  bludný  Titurel  a  Parcival ! 

My  půjdem,  otče,  v  krále   palác  zlatý, 

kde  trůní  ve  své  slávy  nádheře, 

obklopen  Velkých  reků  družinou, 

sám  největší  však  bohatýrů  všech  . 

Mnich: 
Jsou,  drahá  dcero,  cesty  neschůdné. 
stálými  dešti  příliš  rozmočeny, 
překážky  bludných  chodců  nohu  staví, 
zde  leží  bouří  vyvrácené  kmeny, 
tam  se  strží  se  řítí  bystřen  dravý 
a  všude  ve  tmách  tisíc  nebezpečí 
bludičky  lesem  vábí  na  scestí, 
bělostné  roucho  trhá  trní  klečí, 
na  křižovatkách  číhá  neštěstí. 

Minstrel: 
Mé  drahé  dítě,  kde  zas  v  dumách  dlíš? 

Blanci  flora: 
Jak  v  staré  báji  kněžna  zakletá, 
jsem  žila  odloučena  od  světa 
v  tesknících  zahrad  modrém  zátiší, 
kde  ani  vánky  tichem  nedýší; 
leč  náhle  zář  se  snícím  šerem  šíří, 
pták  na  sněti,  květ  v  trávě  procitá, 
vše  kolem  zpívá,  plesá,  jásá,  víří. 
zahrada  celá  sluncem  zalita. 
A  jeho  zlatý  roh  mne  ze  sna  budí, 
toť  on,  můj  slavný  král  a  slunný  rek 
teď  leprv  chápu  neklid  spící  hrudi 
a  bolnou  touhu  kamsi  do  dálek. 
Toť  oni  Toť  on!,  po  němž  má  touha  šílí, 
v  stříbrném  rouše  sněný  Lohengrin    - 

(Zazní  roh  s  věže.) 
Slyš!  —  jeho  roh,  jak  volá,  nocí  kvílí, 
já  musím,  musím  za  ním  v  dálek  stín  — 

Minstrel: 
Mé  dítě,  slyš!  —  toť  strážných  rohů  hlas!! 
(Pomlčka  —  venku  zvučí  cizí  roh.) 

Rigo:    (Na  věži.) 
Kdo  o  vstiTp  žádá  této  hodiny.?? 

Hlas: 
Jsem   rytíř  z  krále  družiny. 

Minstrel: 
Jak.?  Posel  krále  stojí  před   hradem.? 

Blanciflora  (v  napjetí): 
Rytíř  z  krále  družiny  — !  ^°^" 


<::P<::PZ>Z>^^^^'^'^ 


Jos.  K.  Šlejhar: 


KAPLIČKA. 


f  '^  tohoto  rána  červencového,  naphiěného  dcS- 
^—'  těm  a  záhubou  a  nepokojem,  jen  v  některé 
okamžiky  za  ostatního  hukotu  deště  vystupovaly 
z  útrob  toho  kostehka.  černě  a  rozplizle  tanou- 
cího z  mračné  záplavy,  zvuky  tak  úzkostně  nu- 
jivé,  jakési  ustraíující  záchvěvy  a  unylá  vzpínání 
se  o  pomoc.  Přimykajíce  se  pak  k  duši  jakoby 
v  mystických  vyhlaholeních,  udolávaly  ji  a  bez- 
nadějně skličovaly  s  tím  vším  pustým  sborem 
ostatním.  Zdálo  se,  že  za  těch  okamžiků  přimy- 
kají se  i  k  duši  starcově,  že  ony  jediné  přimknouti 
se  tam  dovedou  v  tom  těžkém  zlověstném  míjení 
všeho  ostatního.  Neb  za  těch  okamžiků  stařec 
rázem  stanul  a  jakoby  jím  cosi  krutě  za  lomcovalo, 
zas  tak  zalomcovalo,  jak  to  vzbuzovalo  u  něho 
nezměrný  úžas.  Tu  ruce  na  své  holi  křečovitě 
semkl  a  jakoby  ony  cosi  úpěnlivě  zadržovaly. 
A  také  tak  k  nějakému  úpěr.í  semkl  se  ceiý  jeho 
obličej,  celá  ta  bídná  stařecká  bytost  —  oh,  to 
v  jakémsi  náhlém  rozpomenutí,  jež  této  duši  mohlo 
býti  nejstrašnější.  Z  hrdla  s  tím  vyniklým  oškli- 
vým ohryzkem  stařeckým  snažily  se  vyrvati  pa- 
trně nějaké  zvuky,  neslýchané  vzlyky,  jimiž  celá 
duše  by  se  v  souhlas  rozúpěla  —  ale  zatím  jen 
v  němém  ztuhlém  zatnutí  označil  se  výraz  starcfiv 
jako  uhranutý  děsem  vidění  .  .  . 

Zůstával  tu  státi  v  takovém  vhřížení  —  a  pa- 
trně čehosi  se  bál,  strašně  bál.  —  O  vyčkejte, 
vyčkejte  ještě  aspoň  na  okamžik  a  zanechte  mě  .  .  . 
jakoby  značilo  jeho  malomocné,  neobraňující  se 
ustrašení. 

A  pak  znova  začala  se  namáhavě  vléci  ta 
postava  stařecká,  dále,  dále  spěl  a  i  onen  o  pomoc 
dovolávající  se  záchvěv  zanikal  v  ostatním  po- 
chmurném chorálu  toho  bezútěšného  rána.  Sel, 
šel,  jedině  za  tím  neznámým  zaujatím,  jež  jakoby 
omráčilo  a  pohltilo  duši.  —  Byla  by  mohla  býti 
tato  stráň  dobře  samou  Kalvárií,  na  níž  odbylo 
se  tolik  lidských  muk  v  nejstrašnějších  pozasta- 
veních —  tak  zle,  tak  bedně  šlo  se  starci.  Sme- 
.  kaly  se  mu  o  rozbředlou  cestu  nohy,  při  svém 
zápasu  nahrbila  se  ještě  hlouběji  jeho  postava. 
Také  jakoby  to  bylo  pod  tou  mokrou  tíhou 
pláště  nekonečného  deště.  Krk  lodenem  jako 
houní  obemknutý  dotýkal  se  samé  té  vyvstávající 
země.  vleká  za  sebou  tělo  ostatní.  Nezvyklé  bylo 
pachtění  toto  —  ne  jako  ze  své  vůle,  z  vynaloženi 
svých  .sil  za  účelem  vytčeným.^' Spíše  připadnlo, 
že  neúprosná  jakási  moc  cizí,  mimo  tuto  bs  tost, 
jakási  příkrá  snaha  vede  starce,  proti  jeho  clM'  ii; 
ho  vyvléká  a  vůči  něčemu,  čemu  se  vzpírá,  čeho 
se  děsí  a  co  propastmi  muka  ohromení  zeje  jeho 
vědomí.  Ale  jako  k  celému  vyvrcholení  svýrh 
běd  i  hrůz,  jež  dány  jí  jsou,  vyspěti  musí  po- 
znání duše   a  nemůže  se  zastaviti   na  této  cestě 


Pokrat. 

své  a  zastříti  svůj  vzhled  ~  tak  jakoby  i  s  ním 
se  dělo,  s  tím  starcem,  jejž  jako  bdícího  som- 
nambuia  svádělo  nezměrné  utkvěni  v  jeho  svě- 
domí. Svádělo,  na  smrt  vypjalo,  v  záhubu  zaná- 
šelo —  ale  nemohl  vyspěti  k  nejtěžšímu  vyvrcho- 
lení, nemohl  se  pozastaviti,  zastříti  vzhled.  Po- 
znání ono  neopustilo  více  toto  svědomí  .  .  . 

A  znse  se  [jozastavoval  na  své  trnové  pouti  — 
a  tu  zrovna  stkaly,  bolestně  pohekávaly  uřícením 
jeho  útroby.  Nezůstal  ale  státi,  aby  rozhlédal  se 
vůkol,  utkvěl  na  něčem  pohledem  —  a  byla  přec 
po  obou  stranách  jeho  pole,  samá  jeho  pole,  tolik 
gruntu,  tolik  majetku,  třebas  i  svízelní  ho  a  hrdel- 
ného.  Bývalo  tu  ku  podivu  úrod  —  a  kynulo-li 
nyní  vše  nepohodou,  nezdarem,  nevšímal  si  z  toho 
všeho  právě  tak  ničeho  jako  kdyby  zde  vše  na- 
plněno bylo  bohatstvím.  Nezastavil  se  tu,  aby 
utkvěl  na  něčem  pohledem,  poshovivě  odpočinul, 
nabral  oddechu,  sil,  čeho  touto  cestou  bylo  by 
každému  třeba.  Zastavil  se  vždy  jako  z  příkré 
vůle  jiné  moci,  jíž  náhle  bylo  stanouti  k  muči- 
vému prodlení,  jíž  bylo  se  mu  pronikavěji  vhři- 
žovati  ve  své  vidění  —  aby  pak  zase  tím  jistěji, 
neodvratněji  a  vědoměji  vlečen  byl  dále  na  tu 
horu  Kalvárii  svého  údělu,  daného  mu  osudem 
odkudsi  ze  záhadných  strží  života  ... 

A  kdyby  místo  vší  neblahé  spousty  vůkol 
pronikl  jas  horoucího  třpytu,  utěšený  úsměv  a 
záludný  záchvěv  božího  dechu  těchto  míst,  a  vo- 
nělo vše  a  opájelo  vůkol  kouzlem,  jež  jindy  do- 
vede nalehnouti  v  toto  neobyčejné  zákoutí,  i  kdyby 
místo  toho  ustrašení  a  křiku  a  hukotu  živelné 
zkázy  zaplesal  ze  zvášněných  rodících  brázd  země 
skřivánek  vystřetnuvší  v  nebeský  blankyt  za  nej- 
opojnějšího svého  vznícení,  a  kdyby  z  lesních 
houštin  jako  z  loubí  pohádky  pěnice  vyluzovaly 
svá  jakoby  rajská  snění  o  štěstí  a  samotě,  i  kdyby 
místo  všeho  toho  soumraku  strašného,  záhubného 
vznášelo  se  nad  zdejšími  místy  ono  ztmění  hlu- 
boké a  mocné    bujícího    osení nic,  nic  ze 

všeho  nebylo  by  se  mohlo  dotknouti  toho  star- 
cova srdce  tak  strašně  ustrnulého  .  .  . 

A  bylo  třeba  dále  postupovati,  ubírati  se  na 
blíž  tomu,  co  na  smrt  vypjalo  a  neopouštělo  svě- 
domí. — 

Ku  podivu,  jistá  a  mohutná  překvapení  do- 
vedou uchystati  zdejší  končiny.  Začasté  mimo 
všeliké  nadání  .  .  .  Bylor.se  právě  pachtiti  starci 
místy  zajisté  nejpříkřejšími,  nic  příkřejšího  aspoň 
nemohlo  býti  --  a  přec  jezdí  se  tudy  s  potahy, 
náklady,  fůrami,  nahoru  i  dolů.  Pravá  divočina 
ze  všech  stran.  Z  jedné  strž  hluboká,  s  vyvráce- 
nými kmeny,  kam  s  nákladem  se  zvrátiti  nebylo 
by  zrovna  radno,  z  druhé  nakupené  a  jako  sři- 
cené  balvany,  prorostlé  vrbicí  a  kapradím,    nyní 


tak  plihle  zmáčeným  a  zduřelým  —  balvany  do 
samé  cesty  napadaly  a  nikdo  jich  neodstraňuje, 
byť  i  léta  se  tu  jezdilo  a  jednalo  se  o  potlučení 
všeho,  ale  to  je  jedno  —  a  kolem  les  házející 
hrsti  vody  s  kosmatých  svých  údů.  les  podivně 
rozervaný,  zhuštěný,  zčernalý  a  kouřící  .  .  ■  Půda 
lesa  nesčetně  rozhlodaná  vodními  proudy  tměla 
se  a  pochmurně  vážněla.  A  ledový  chlad  se  srážel 
v  jejím  přítmí.  —  Odtud  je  to  na  hřebenu  těch 
strání  již  samý  les.  Stařec  to  procházel  těmito 
místy.  V  zadu  zaniklo  vše.  A  v  předu  jen  ta 
strmost  vnořující  se  v  jakési  ztmění,  jejiiuž  nezdá 
se  být  konce.  Vše  značilo  se  tu  v  přibývající 
bázni,  v  neklidné  nejisté  zamlklosti.  Tou  dobou 
již  ptactvo  sborem  nezpívá,  jsou  to  jen  jednotlivé 
ohlasy,  prochvělé  již  oním  nedalekým  trudem  a 
tím,  co  se  blíží  —  a  i  ty  neodvážily  se  ozvati. 
Proti  tomu  zoufalému  povyku  ve  vsi  pravý  pustý 
soumrak  jednotvárného  hukotu  lijáku  bouřícího 
lesem.  A  to  bylo  vše  .  .  . 

Posledním  výhonem  cesty  tato  se  již  jaksi 
zvracela  nazjiátek,  sestávajíc  z  pouhé  holé  skalní 
stěny  —  a  tady  se  jezdí.  Tu  ve  své  strmosti 
jakoby  se  přimykala  k  samé  postavě  chodce.  Nebylo 
zde  obzoru,  ani  jakoby  východu,  nemohlo  se  do 
stran,  ani  nebe  a  jeho  oblakii  rozlévajících  déšť 
nebylo  zříti  z  těchto  míst.  Byla  obvláčena  nepro- 
niklou oblastí  deště,  háje  a  ztmění  —  a  jí  pro- 
díral se  stařec.  O  jaká  tíha,  bezútěšnost,  zoufalství 
a  běda,  vetché  starobě  sem  zavlekané  .  .  .  Nyní 
jakoby  byl  položen  poslední  stupeň,  práh  nejne- 
snadnější vstupu,  skála  ta  svým  hřbetem  vyrývala 
se  na  přič  cesty.  Tady  náklad  sjíždějící  dolů 
aspoň  náhle  o  celý  metr  v  pravém  slova  smyslu 
sřítit  se  musí  a  také  věc  svou  provede.  Starci 
bylo  se  drápati  po  čtyřech,  zachycovati  se  všeho 
a  ještě  dobře,  že  po  jedné  straně  rozsochatý  keř 
psího  vína  se  naskytl.  Ale  hle,  z  obou  stran 
prahu  značilo  se  již  širé,  šedavé  zjasnění.  Ještě 
kiok  mezi  stržemi  příkrých  břehů  přes  tento 
práh 

A  vše  náhle  pronikavě  se  rozprostřelo,  zvý- 
šilo, zrozsáhlelo  —  zrovna  střemhlav  unikati 
zdály  se  tu  prostory  na  všechny  strany.  Rovina 
nedohledná  uložena  v  toto  zázračné  uvolnění 
prostoru  .  .  . 

Kdyby  nebylo  toho  sevření  deštěm,  mračnem 
přikládajícím  se  na  vše  a  vše  naplňujícím  nej- 
větším rmutem,  jenž  všechn>  dálavy  a  perspek- 
tivy udusil,  bylo  by  veliké,  ojedinělé  místo  roz- 
hledu s  těchto  širých,  výšinných  prostor.  V  ne- 
omezený příboj  vlastních  hor,  údolí  a  krajů  vnáší 
se  tu  výhled  —  dnes  naplněno  vše  je  těžkým, 
mlžným  mořem,  bludným,  vše  zanášejícím,  za- 
tahujícím a  stahujícím  v  bezedné  tajemné  propasti 
své.  V  beznadějné  sevření  úzkosti  a  malomoci 
schyluje  se  dnes  srdce  účastníka. 


Stařec    octnuv  se    na  rovině,    prudce  zaspě- 
chal  —  do  předu  jako  sražena  zakomihala   jeho 
postava  setrvačností    námahy    do  té  stráně,  a  jíž         « 
najednou  nebylo  více  třeba.  Z  jeho  prsou  zasípaly,        M 
nevlídně  zachrastěly  oddechy   —    a  stařec  nabyv  ■ 

rovnováhy  zase  šel,  šel,  neohlížeje  se  nikam.  To 
mlžné  moře,  beznadějně  vůkol  bijící,  nedovedlo 
k  němu  zasáhnouti  —  nedovedlo  duši  jeho  více 
zchvátiti,  než  ji  zchvacovalo  vlastní  její  utkvění. 
V  duši  té  rozevíraly  se  jiné  perspektivy,  jiná 
těžká  značení,  nade  vše  beznadějnější,  bezedné, 
strašné  moře  zaplavilo  nitro  .  .  . 

Nepřišlo  mu  ani  jednou  aspoň  na  okamžik 
pohlédnouti  do  stran,  kde  šířily  se  lány  jeho  pše- 
nice a  ječmenů,  ovsů,  směsek,  třebas  tak  vše  zčer- 
nalé, rozmoklé,  —  vždyť  však  bude  také  jiný  čas 
Bylať  tato  pláň  žírné  znamenité  země  čedičové 
ke  vší  kultuře  schopné  —  a  tolik  země  tady  ná- 
leželo jemu.  Ale  jakoby  nic  mu  tady  nenáleželo 
a  nemělo  k  němu  žádného  souvztahu,  jakoby  byl 
z  těch,  již  nemají,  kam  by  hlavu  položili  a  kladli 
kročej  svůj  —  mimo  tu  svou  těžkou,  bednou  pouť. 
Takto  vymezenou  cestou  ubědování,  tak  úzkou 
a  trnitou,  nemoha  se  odchýliti,  ubíral  se  stařec 
plání  rozmoklou  a  šerou.  Čedičový  nános,  rozlé- 
vající se  cestou,  jímá  každé  jeho  šlápnutí  —  na 
těžké  boty  starce  přilepuje  se,  jakýmisi  centy 
víže  je  k  sobě. 

Pršelo  bez  ustání,  pršelo  .  .  . 

Na  kost  promoklé  a  zkřehlé  musilo  již  býti 
tělo  starcovo,  leč  jeho  jakoby  se  to  netýkalo. 
Co  mohlo  by  ho  odvésti  od  jeho  záměrů,  od 
toho,  co  jímalo  duši  a  hnalo  ji  v  její  určení, 
jaký  nedostatek  těla  mohl  by  tu  překážeti  svě- 
domí v  těžkém,  bezútěšném  jeho  pokání  A- kde 
hynula  duše,  mohlo-li  si  tělo  vybírati,  m.ohlo-li 
by  vůbec  něco  znamenati  jeho  hynutí.? 

Na  těchto  místech  rozsáhlých  živelná  spoušť 
rovněž  zdála  se  nabývati  rozsahu.  Takovým  pří- 
šerným rytmem  spadaly  vodní  proudy,  jakoby 
cosi  strašného,  bezejmenného  plynulo.  Nebesa 
neochabovala  ve  své  hluboké,  nepohnuté  záplavě 
do  těžkého  modra  přecházivé  a  ověšené  zažlou 
tlou,  zesinělou  pěnou.  Hukot  deště,  nabývaje  zde 
podivného  ohlasu  rovnal  se  vzdálenému,  mrač- 
nému hřmění,  chvátajícímu  k  dokonání  zhouby. 
Plář)  jakoby  se  křečovitě  choulila  v  sebe.  Širou 
vlnou  deště  zachvácena  byla  jakoby  v  hučící 
příšerný  vír  .  .  . 

Za  nedlouho  z  těchto  strání  budou  již  do 
údolí  splývat  vodní  proudy.  Pořinou  se  ze  všech 
stran  jako  u  vzrůstání  náhlení,  nenadějnění.  V  celé 
toky  dravé  a  zhoubné  se  spolčí,  jež  řítit  se  budou 
všemi  směry,  aby  pustošily  A  za  nedlouho  za 
takového  neochabujícího  lijáku  vše  se  v  údolí 
vzejme    v  celou  povodeň.    Tak  to  bývá  v  tomto 

kraji  Pokrač. 


ir       %       %       %       % 


RŮŽENA  Jesenská: 


SAMOTA. 


Dozvedla  pilátno  chvějící  se  rukou  a  ztrnulá 
■  bolestnou  hrůzou,  zapotácela  se,  zbledla  : 
Venouíek  v  rakvičce  loži  zaniodrale  siný,  za- 
vřená očička,  ústka  přimknutá,  ručičky  sepjaté 
nad  křížkem,  ztuhlý,  zmučeně  stařecký,  vážný, 
hrobově  už  tichý.  Hle  —  člověk  trpitel  sám  a 
sám.  Samota  zašeptala  někde  ode  dveří  šoupavým 
krokem  a  sáhla  na  Natálku  ztrnulými  prsty,  kte- 
rými se  dotýkala  studené  malé  mrtvoly.  Natálka 
se  nemohla  vzpamatovat.  Opravdu  nikoli  v  ko- 
lébce —  v  rakvičce  leží  Venou.šek  a  neotevře 
nikdy  ty  veliké,  rozumné,  sladký  nebeské  oči... 

> Nechtě  maličkých  přijíti  ke  mně!«  dávno 
kdysi  řekl  Kristus.    A  přicházejí  za  ním  .  .  . 

Brány  nebeské,  zdvojnásobněte  světla  !^v.•i, 
když  maličký  přichází  k  vám,  posýpejte  se  lů- 
zemi  bez  trnů  cesty,  po  kterých  nevinný  kráčí 
se  závojem  smutku,  a  světice  Boží  sejměte  s  něho 
ty  těžké  flory  světa  a  podejte  mu  dech  křídel 
andělských,  oblažte  jej  blaženosti  nebes! 

Natálka  vracela  se  zarmoucená,  plačíc,  do  své 
prázdné,  osamotnělé  světnice.  Venoušek  zahynul 
jako  ptáček  z  hnízda  vypadlý.  Právě  tak  A  její 
pokojík  je  také  hnízdo  studené  a  nevysílané 
peřím  útulnosti  a  nebude  tam  proutěné  kolébky, 
nebude  tam  nejkrásnější  krása  života  a  nejroz- 
košnější rozkoš. 

Natálka  byla  vzrušená  a  roztoužená,  jakoby 
z  dalekých  končin  světa  lásku  volala. 

A  když  konečně  usnula,  spatřila  ve  snu  řeku 
modrou  jako  ztemněný  lazur  a  zozlacenou  sluncem. 
Přišla  po  jejím  rozkvetlém  břehu  k  nesmírné 
louce,  která  se  táhla  jako  zázračný  koberec  až 
k  obzoru.  Na  té  louce  třpytil  se  oslňující  mo- 
saikou drahokamů  boží  trůn,  rajskými  liliemi 
ověnčený  a  nebeským  ptactvem  obklopený.  Bůh 
Otec  milostivě  seděl  na  nejvyšším  zlatém  stupni 
trůnu  pod  baldachýnem  z  červánků,  a  dole,  dole 
po  té  louce  vůni  dýchající  běhaly  v  bílých  ko- 
šilkách  a  v  pestrých  šatečkách  děti  —  nesly  panny 
a  koně  dřevěné  s  vozíky  táhly,  na  houpacích 
koních  seděly  a  zpívaly  a  výskaly  a  bičíky  prá- 
skaly a  věnečky  do  vzduchu  házely  a  balounky 
vypouštěly,  ovoce  sladké  a  bohaté  rozhazovaly, 
motýlky  chytaly,  ptáčky  z  ruček  posílaly  k  nebi 
a  smály  se  všecky,  až  do  trav  vysokých  padaly, 
kutálely  se  po  stráních  a  vyskakovaly  a  potokem 
.stříbrným  se  roztomile  brouzdaly. 

A  Bůh  Otec,  stařeček  d<  brotivě  krásný  s  bílým 
vousem  a  vlasem,  usnu'val  se  blaženě  a  dětem 
kynul. 

A    náhle    se     \šecky    utišily    a    rozstouply: 
nový  andělíček  v  rubáši  modrém,    s    naleptnými 
zlatými    hvězdičkami   se   mezi  nimi  objevil,   \  ni 
čičce    křížek    nesl  a  unést    ho    nemohl,   di\    lu- 


klesnul  a  byl  slab,  že  nemohl  zvednout  schý- 
lenou hlavičku  k  výši  trůnu. 

A  ejhle:  Bůh  Otec  milostivě  sestoupil  s  místa 
svého,  dotkl  se  jeho  hlavičky  a  pokynul  v  právo 
k  zeleným  loubím  a  k  hájům  nebeských  růží, 
A  jak  rukou  svatou  pokynul,  vyběhly  dětičky 
veselé  a  větší  a  radostně  v  náručí  nesly  plody 
nádherné,  hroznům  podobné,  z  nichž  prýštilo 
teplé,  nejsladší  mléko, 

»Napojte  ho,«  velel  Bůh  Otec. 

"Poslal  jsem  ho  na  .svět,«  řekl  za  chvíli,  -aby 
dospěv,  lidem  na  zemi  vykouzlil  ráje,  vložilť  jsem 
do  jeho  duše  veliký  dar,  aby  dovedl  hudbou 
rozechvět  struny  jako  málo  který  smrtelník.  Svěřil 
jsem  jeho  srdci  naše  nebeské  písně  a  hymny. 
Chudým  lidem  jsem  ho  poslal,  ale  nerozuměli 
daru  mému,  protože  ho  nenamakali,  A  děťátko, 
tys  přišlo  sem!  Já  jsem  tě  nevolal!' 

I  Bude  naším  virtuosem  N  volali  hoši  a  děv- 
čátka kupila  se  kolem  nového  občánka  nebeského, 
v.šiclcni  dotýkali  se  jeho  hubených  ruček  a  líbali 
jeho  vlásky.  Vyjasnil  se  pohled  Venouškův,  ssál 
z  mléčných  hroznů  šťávu  nesnutelnosti  .  .  . 

Zrůžověly  jeho  tvářičky  a  rozběhl  .=e  vesele 
nebeskými  zahradami  kterými  se  rozjásala  zvláštní 
hudba.  Nebyli  to  slavíci  ani  drozdi,  ani  vlaštovky, 
ani  sedmihláskové,  a  přece  zpívali  v  té  hudbě 
všickni  ptáci  nejlepšími  tóny  a  nejvřelejším  na- 
dšením a  kouzlem :  byly  to  housle  Venouškovy, 

Natálka  probudivši  se  zadívala  se  z  okna 
do  tichých  stínů  zahrádky  školní,  z  měsíce  řinuly 
se  alabastrové  proudy  světel  jako  z  nekonečné 
vásy.  A  připadalo  jí  že  rozeznává  zveselený, 
štěstím  lepších  sfér  zradostněný  obličej  Venou- 
škův; a  v  ručkách   třímal    drobounké    housličky. 


Natálka  byla  přesvědčena,  že  její  sen  byl 
zjevením  božím.  Když  ráno  vkročila  mezi  svoje 
děvčátka,  vzpomněla  si  na  starého,  dobrého  kněze, 
který  druhdy  vstupuje  poprvé  do  prvé  třídy 
mezi  mnlé  chlapce,  takto  k  nim  promluvil:  » Vítám 
vás,  prelátové,  zámečníci,  lékaři,  umělci,  truhláři, 
kupci,  nádcnníčkové,  rukavičkáři  ....  a  všichni 
bratří  v  Kristu  .  .  .<  Hle,  neviděl  on  spravedli- 
výma očima  mladý  svůj  národ  vzrůstati  pod  ru- 
kama svýma.?  Dospělí  usmívali  se  posměšně  jeho 
uvítání,  ale  děti  hleděly  vážně  a  radostně.  Každý 
z  těch  maličkých  má  svůj  ideál  budoucnosti, 
třebas  hyperbolický,  a  jistě  poctivě  v  něj  věří, 
ale  Nevyzpytatelný  určuje  dráhu  všech  a  vkládá 
mnohdy  netušené  poklady  v  duše  nejubožejších, 
nejzavrženějších,  nejponíženějších. 


Každé  dítě,  jsouc  dítětem,  je  záhadou,  jejíž 
vyjasnění  nikdo  nemůže  předvídat. 

Ale  Natálka  měla  dívky  před  sebou  a  za- 
myslila se  nad  nimi:  Dorostete,  zkrásníte  mnohé, 
budete  přijímat  lásku  a  vydávat  štěstí  a  mnoho 
trpět.  Bůh  vás  žehnej,  hlavičky  milé,  abyste  byly 
dobrými  matkami.  Všecky  abyste  byly  dobrjhni 
matkami.  Usmála  se  pro  svou  myšlénku  spojenou 
vzpomínkou  na  starého  kněze.  On  byl  by  je 
uvítal:  » Vítám  vás.  maminky,"  a  děvčátka  hy  se 
byla  zcela  vážně  dívala  do  jeho  milých  očí  a 
byla  by  mu  vyprávěla,  kolik  má  každá  doma 
panenek  a  jak  se  jmenují.  Malá  Vojtíškova  by 
z  kapsy  vytáhla  svoji  panenku  z  hadrů  a  pocho- 
vala by  ji  a  ihned  uspala. 

A  léta  přeletí  jak  pavučiny  a  budou  sedět 
tady  opravdu  děti  těch,  které  zde  sedí  dnes. 

N-itálka  když  zase  od  nich  odcházela,  zašla 
ještě  jednou  k  V^enouškovi,  ale  rakvička  byla  již 
zavřena. 

V  síni  potkala  jeho  pěstounku,  stařenu  Hof- 
manovou s  tvrdým  výrazem  v  studeném  pohledu. 

»Napište  matce  Vennuškově,  že  byl  by  z  je- 
jího   syna    slavný    umělec.    Pán  Bůh  mi  to  zjevil 


a  je  to  jisté, «  řekla  Natálka,  odcházejíc  do  luk, 
tam,  kde  pomalu  tekla  tichá,  hluboká  řeka  jako 
věčnost. 

»Ne  samota,  opuštění,  ale  plnost  života,  lásky 
síla  a  radost  a  trvání, «  mluvila  cestou,  kde  se 
stromů    svítila    bohatá    úroda    dozralého    ovoce. 

»Chci  trpět,  pokornou  být,  nemám  zvláštních 
nároků,  netoužím  po  statcích  pozemských,  ale, 
Bože,  sešli  mi  rosu  nevystihlé  své  milosti,  aby 
v  záhonech  mých  cest  vyrostly  květy,  které  ne- 
uvadnou a  vůni  nevydýchají  .  .  .« 

A  na  rozcestí  pod  vysokou  skalou,  nařasenou 
jako  šedý  brokát,  neobydlenou  ve  výškách  rov- 
ného, dalekého  temene,  potkala  Natálka  vlídného, 
milého  člověka,  kterému  tak  ráda  hleděla  v  hlu- 
boce dobré  oči.  Usmáli  se  na  sebe  a  podali  si 
důvěrně  ruce.  A  byli  spolu,  i  když  se  rozešli . .  . 

Když  se  vrátila  Natálka  do  své  světničky, 
sklonila  hlavu  do  dlaní  a  srdce  se  jí  naplnilo 
vzrušením  láskyplných  vidin  a  snův,  a  neviditelná 
Sam.ota  studeně  přísná  zlehka  otevřela  dvéře  a 
neslyšitelně  se  vzdalovala,  vzdalovala  od  Natálčina 
prahu  .  .  . 


ir 


w 


ir 


%     %     % 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN  VOLDAN. 


l-iylo  mu  neobyčejně  příjemné  poznání,  že  slečna 
■— '  Mina  zná  jeho  činnost  a  že  se  neklamal, 
když  soudil,  že  ji  nějak  zajímá,  a  když  pocítil 
hned  na  první  ráz,  že  cjni  dva  by  si  mohli  roz- 
umět a  k  sobě  důvěrně  a  bez  přetvářky  mluvit. 

A  její  hlas  v  té  chvíli  se  ho  dotkl  svou 
něhyplnou  vlídností,  a  v  její  slovech  a  v  její 
vzhledu  byla  ona  prostá  přímost,  jakou  poznal 
jen  u  bytostí  nevšedních,  velmi  hlubokých  nebo 
velmi  uvědomělých  své  vlastní  hodnoty. 

í-To  mě  těší,  velmi  těší,*  pravil  Voldan. 
•  Netušil  jsem,  že  budu  kdy  mít  takové  čtenářky. 

•  Zdá  se  mi  však,  že  o  ně  příliš  nestojíte. 
Od  té  doby   jste    nenapsal   již    nic    podobného.' 

>To  bylo  pouhé  intermezzo  —  má  cesta  je 
zcela  jiná  .  . .» 

Frohlich  se  poroučel.  Úsečně  a  hluboce  se 
klaněl  všem,  cvakal  kramfleky  a  políbil  ruce  oběma 
dámám.  Za  ním  odešel   Makovec. 

Voldan  o.^^tal  sám  v  saloně  mezi  ohěr;  a  dá- 
mami. Pociťoval  milé  pohnutí.  Ssál  do  sebe  rozkoš 
chvíle  vzácné,  ssál  ji  jako  vůni  růží  a  jjolibků,  a 
zachycoval  ji  labužnicky  prodlužoval  ji  .  .  .Bylo 
mu  krásně,  rozjařcně  krásně  vedle  sličné  paní 
Bílkové,  jejíž  půvab,  ženy  vášnivé  a  oddané,  sen 
sitivní  a  náruživé,  poddávající  se  náladám  a  citu 


nejryzejšího  a  nejjemnějšího  ženství,  byl  v  jeho 
očích  a  v  jeho  mysli  obestřen  jako  zlatou  aureo- 
lou a  ovanut  jako  vůní  kaditelnice,  vzpomínkami 
nezapomenutelných  chvil  plných  unylosti  a  blázni- 
vého šílenství  lehkomyslné  lásky,  po  níž  nemůže 
ostati  hořkost  ani  zášť,  ale  která  u  lidí  jemno- 
citných  a  života  zkušených  mění  se  v  srdečné, 
důvěrné  přátelství.  A  bylo  mu  krásně,  ale  nikoliv 
rozjařeně,  spíše  nějak  roztomile,  lehce,  krásné 
vedle  mladé  dívky,  kterou  poprvé  poznal  a  hned 
u  ní  objevil  tolik  nevšedních  vlastností,  že  by  se 
jí  chtěl  pokořiti  oddaně  a  úslužné  a  dáti  ji  nějak 
směle  na  jevo  své  uctivé  nadšení.  A  právě  to  že 
k  mlčenlivé,  plaché  pianistce  s  hlu  okýma,  bá- 
davýma  očima  cítil  pouze  toto  uctivé  nadšení, 
bylo  v  jeho    duši    tak    svátečně  jasně  a  čistě  .  .  . 

Netrvala  dlouho  krásná  chvíle.  Náhle  jakoby        ■ 
rozpačitá    tíseíi    vsunula    se    mezi    ty   tři    osoby       fj 
v  utichlém  saloně  a  vzdalovala   je.  Hovor  uvázl. 
Slečna    Mina    opět    sklopila    oči    a    rozložila  své 
dlouhé,  tmavé  řasy.  Pak  za  chvíli  povstala.  ii 

»To  je  divné,«   pravila,  »otec  nejde  pro  mne.       I 
Zapomněl  se  asi  v  kavárně  u  karet. « 

Slečna  Mina  rozhodla  se,  že  půjde  sama 
donu°t,  že  nebude  čekat  na  svého  otce,  který  měl 
přijíti  pro  ni. 


•  Ostatně  nemusíte  jít  sama,  Míno,«  řekla 
paní  Bílková  s  úsměvem,  »pan  Voldan  vám  btide 
dělat  rytíře. « 

•  Proč  ne.  Bude-li  panu  Voldanovi  vhod!« 
odtušila  prosté  Mina. 

Voldan  šel  se  slečnou  Minou  ulicemi  na- 
plněnými    neklidem,     hlukem,    spěchem    večera. 

Slečna  Mina  vykročovala  bystře  a  ladně  se 
nadnášela  v  chůzi.  Bílé  boa  z  jemného  peří  slu- 
šelo velice  její  ubledlé,  zjemnělé  tváři. 

Nemluvili  mnoho.  Voldan  neměl  odvahu  nutit 
rozmluvu  do  všeobecnosti  a  povrchnosti.  Mina 
jen  tak  mimochodem,  v  nél;olika  přestávkách,  jak 
zvolnili  krok  na  křižovatkách  a  záhybech  a  pře- 
chodech ulic,  svěřila  se  mu  se  svými  plány. 

Chtěla  se  úplně  věnovati  hudbě.  Od  dětství 
nepoznala  jmé  zábavy  a  jiného  vážnějšího  zaměst- 
náni. Byla  vždy  sama.  Měla  velmi  smutné  a  jedno- 
tvárné mládi.  Neustále  se  zabývala  hudbou,  celé 
dny  a  večery  proseděla  u  klavíru.  Její  učitel  byl 
jí  nadšen.  Odvrátil  ji  od  úmyslu  věnovati  se  zpěvu, 
ač  hlas  měla  nevsedni,  a  věštil  jí  budoucnost  velké 
umělkyně  hudební.  Měla  brzo  vystoupiti  ve  ve- 
řejném koncertu. 

Slečna  Mina  bydlela  na  smíchovském  nábřeží. 

»Na  shledanou  1«  řekla,  usmála  se,  stiskla 
ruku  Voldanovi  a  zmizela  v  príjjezdu  vysokého, 
nového  činžáku. 

IV. 

Voldan  zapálil  si  doutník  a  volně  se  ubíral 
tichou  a  šerou  ulicí  Pobřežní  a  po  nábřeží  Ferdi- 
nandové. 

Měl  jíti  na  večeři  do  hostince,  do  kroužku 
přátel.  Připadalo  mu,  jakoby  zneuctil  svou  náladu 
svátečně  čistou,  kdyby  hned  spěchal  do  kouře 
a  křiku  hostince. 

Toulal  se  a  byl  tak  ponořen  v  snivé  my- 
šlení a  vzpomínání  —  byl  velmi  náchylný  ta- 
kovému snivému  a  neurčitému  rozliti  své  duše  — 
že  nevěděl    ani  kudy  chodí. 

Voldan,  muž  krve  vznětlivé,  povahy  prudké 
a  výbojné  a  velmi  jemných,  citlivých,  zhýčkaných 
nervii,  potřeboval  společnosti  ženské,  tak  jako  jiní 
kochají  se  požitky  tabule,  sportu,  karbanu.  Bylo 
mu  to  vášní  —  a  přece  mu  stále  bylo,  jakoby 
nikdy  neprožil  opravdové  vášně.  Neprožil.  Nebylo 
nikdy  tragiky  v  jeho  láskách  a  kapřicích  milost- 
ných, smutných  i  sentimentálních,  vážných  i  svě- 
táckých, a  nebylo  v  nich  pravé,  srdce,  mozek, 
duši  zžírající,  hrozným  ohněm  stravující  vášně. 
A  zdálo  se  mu  dále,  že  dosud  nezasedí  k  velkým 
hodům,  ale  že  jen  gourmandsky  mlsal  ze  života. 
Nenastala  dosud  jeho  chvíle  hodováni  —  myslil 
si  —  neboť  do  třiceti  let  žil  příliš  lehkomyslně 
a  od  třiceti  let  příliš  vážně.  Oddal  se  celou  duší, 
s  celou  náruživostí  své  práci,  svým  touhám,  svým 
Ctižádostem  a  veliký  cil  života,  který  se  mu  zjevil. 


když  jeho  duch  dozrál  studiemi,  cestami,  zkuše- 
nostmi, pojal  jej  jako  jediná  milenka 

Ale  po  únavách,  hořkostech,  všednostech 
života  hledal  ovzduší,  kde  voněly  dech  a  parfum 
ženy,  kde  se  nořil  v  sladkosti  a  finessy  nejváb- 
nějších dojmů  citových  a  erotických.  Nebyl  nikdy 
pouhým  záletnikem,  ač  byla  doba,  kdy  miloval 
najednou  tři  ženy.  všechny  tři  stejně  nadšeně  a 
stejně  povrchně,  vždy  hledal  více  nežli  zapome- 
nuti hlouposti  a  trýzně  života  ve  chvílích  rozkoší 
Proto  mu  bývalo  často  velmi  trudně.  Byl  tak 
omrzelý,  že  se  chtěl  dokonce  i  oženiti  —  ale 
vždy  jej  zachránilo  vědomí  »velikého  cíle  ži- 
votního*, který  vzýval  poněkud  posměšně  sám 
před  sebou,  neboť  nenáviděl  svou  marnivost,  ale 
k  němuž  pracoval  horlivě,  prudce,  náruživě. 

Voldanovi  bylo  někdy,  zvláště  když  odloučil 
se  od  své  [)řítelkyně  paní  Bílkové  a  když  byl 
zcela  osamělý,  jako  člověku  který  měl  dostave- 
ní "ko  se  štěstím  a  přišel  pozdě.  Pociťoval  to  právě 
teď,  kdy  zmužněl  a  zvážněl,  kdy  tolik  pracoval 
a  zápolil  a  kdy  chtěl  utíkati  znavený  a  rozrušený 
utěšit  se,  odpočinout.  Vzpomínal  na  tu,  kterou 
snad  jedinou  hluboce  miloval.  Její  obraz  krásný 
přicházel  k  němu  jako  jasná  vidina  —  viděl  její 
čarovnou  a  aristokratickou  hlavu  rusovlasou,  viděl 
její  neskonale  ušlechtilý,  zjemnělý  obličej  s  ná- 
dechem hrdé  melancholie  v  očích,  viděl  její  bujné, 
zlatem  a  sluncem  zářící  vlasy,  v  jejichž  vůni  tušil 
blaho  omamujici  a  unyle  zemdlévající.  Byla  dcerou 
vynikajícího  muže,  kterého  přílišná  ctižádost  a 
zálety  ženiny  učinily  nešťastným,  nevrlým,  posup- 
ným.  Krásná,  plavá,  bledá,  štíhlá  dcera  provázela 
stále  podrážděného,  předčasné  sestárlého  otce 
a  její  zjev  smutný  a  nádherný  —  neboť  nikdo 
z  mladých  dam  pražských  neznal  jako  ona  strojiti 
se  s  nejvybranější  elegancí  a  distingovaností  — 
volal  stejně  po  obdivu  a  po  soucitu.  Voldan  ji 
miloval.  Byl  ještě  velmi  mlád.  Z  povrchního  styku 
ve  společnosti,  kde  se  okazovala  velmi  zřídka, 
poznal,  že  jako  svou  aristokratickou  a  poetickou 
krásou  převyšuje  celé  své  okolí  dámské,  že  i  též 
svým  duchem  a  vzděláním  zastiňovala  titěrnou, 
pensionátovou,  zevně  křiklavě  nabarvenou  inteli- 
genci mnohých  dam,  jako  slunce  zastiňuje  pestré 
a  čmoudící  lampióny.  Pamatoval  na  krátkou  chvíli 
rozmluvy,  kdy  ona,  ještě  dítě,  šestnáctiletá,  mlu- 
vila s  ním  s  takovým  roztomilým  a  naivním  zá- 
[lalem  o  románech  George  Eliotové  a  Gončarova. 
Nemohl  se  k  ní  nikdy  přiblížiti.  Cestovala  mnoho 
se  svým  otcem  a  v  Praze  žila  v  ústraní.  Trpěla 
velice  sprostou  klevetivostí  pronásledující  i  ji  za 
život  její  matky.  A  náhle  se  vdala.  Měla  mnoho 
nápadníků.  Vyvolila  si  mladého,  dosti  elegantního 
a  skromného  hocha  z  bohaté  rodiny.  Voldan 
tehdy  celý  den  procivěl,  nevěděl,  zdali  se  nudí, 
nebo  zdali  je  mu  zoufale,  a  noc  prohýřil  s  ně- 
kolika přátely  při  sektu.  Potkával  ji  zřídka  na 
ulici,  v  divadle.  Její  krása,  nyní  ještě  nádhernější, 


jakoby  v  ní  ožily  nové  barvy  a  vzplanuly  nové 
paprsky,  udeřila  jej  vždy  oslnivě  v  oči,  úder  ten 
pocítil  i  v  srdci  křečovitě  sevřeném  Jaká  by  to 
byla  žena  pro  muže  slavného,  geniálního,  ctižádo- 
stivého —  myslil  si  —  jedna  z  těch  bohyň,  jimž 
vyvolení  a  velcí  kladou  své  životy  pod  nohy  jako 
piedestal ..  Žije  obskurně,  tiše  —  a  snad  šťastně    .. 

Tato  vzpomínka  lásky  nikdy  nevyjádřené,  a 
na  vždy  ztracené  byla  ryzím  a  neposkvrněným 
drahokamem  v  jeho  relikviáři  lásky,  kde  bylo 
mnoho  cetek  a  falešných  skvostů. 

Tehdy  jej  štěstí  minulo.  Ale  trochu  resignace 
filosoíícké,  které  učil  jej  jeho  otec,  ctitel  fran- 
couzských filosofů  18.  století  a  mnoho  horečné 
podnikavosti,  bojovné  touhy  ctižádostivce,  pomá 
halo  mu  podceňovati  význam  t.  zv.  štěstí  pro 
život  lidský  Štěstí?  Připomínal  si  vždy  slova 
Chart  fořtova,  jednoho  ze  zamilovaných  autorů 
otcových!  »Le  bonheur  n'est  pas  chose  aisée; 
il  est  trés  difficile  de  le  trouver  en  nous,  et  im- 
possible  de  le  trouver  ailleurs.«  Vykládal  si 
ostatně  dosti  lehce  naučení  filosofa,  hledal  štěstí 
v  sobě  jen  uskutečňováním  svých  sobeckých 
zájmů  a  své  touhy  proniknouti  k  velikému  cíli 
života. 

Otec  Voldanův,  před  lety  zesnulý,  byl  ori- 
ginelní,  velmi  učený  a  zkušený  muž.  Dosáhl  vysoké 
hodnosti  úřednické  a  vedl  se  svou  ženou  a  se 
svým  jediným  synem  odloučený  život  ve  starém 
domě,  uprostřed  zahrad  ostrova  Kampy  u  Vlta- 
vina  ramene  Certovky.  Omšelý,  jednopatrový, 
barokní  dům  byl  po  dvě,  tři  pokolení  majetkem 
Voldanů. 

Starý  dvorní  rada  Voldan  vychoval  svého 
syna  vážně,  ale  nepedanticky.  Sledoval  určitou 
methodu,  promyšlený  účel.  Chtěl  učiniti  z  Voldana 
dokonalého  muže    v  ohledu  světském,  který  při 


spojeni  vzácných  vlastností  ducha  s  úplným  ovlá- 
dáním umění  a  vědy  života  i  společnosti,  mohl 
by  se  státi  jedním  z  těch,  kteří  si  svět  i  spo- 
lečnost podmaňují.  Otec  Voldanův  byl  vlastencem, 
sentimentálním  i  skeptickým,  jako  byli  mnozí 
mnži  jeho  doby  a  jeho  stavu.  Jedině  přátelství 
k  Palackému,  Havlíčkovi,  Riegrovi,  jichž  idee 
i  povahy  jej  ovládaly  úplně,  zmirňovalo  skepti- 
cismus bývalého  byrokrata  a  čtenáře  předrevo- 
lučních  filosofů  francouzských,  zoufajícího  nad 
tragikou  malého  národa.  »Jedině  naše  štěstí  je, 
že  tak  silným,  sukovitým  kořenem  tak  hluboce 
vězíme  v  historických  tradicích  —  ani  doba  jose- 
fínská nedovedla  přetnouti  tento  kořen  jinak 
bychom  byli  ztraceni,*  říkával  cele  zanícený  pro 
tyto  tradice  a  při  tom  velice  předpojatý  k  ro- 
mantice českého  politického  života.  Utkvěl  na 
programu  a  zásadách  svých  starých  přátel,  ač 
nebyl  konservativním  a  zejména  ve  věcech  ná- 
boženských byl  zcela  netečný.  Život  pak,  jak  se 
vyvíjel,  hlučný,  demokratický,  táborový,  lekal  jej 
svou  hluchou  frázovitostí.  »Ne  talenty,  řečníky, 
advokáty  a  profesory  —  ale  karaktery  potřebu- 
jeme,* opakoval  svéiriu  synovi,  s  nímž  velmi  záhy 
počal  hovořiti  o  otázkách  veřejného  života,  jemuž 
popřával  od  dětství  úplnou  volnost  lektury.  Roz- 
paloval obraznost  mladého  hocha  příklady  slav- 
ných mužů,  krásně  vyplněných  životů.  Ideálem 
starého  pána  byli  oni  mulové  povzneseného  ducha 
a  ušlechtilé  ctižádosti,  kteří  věnovali  své  síly  a 
svou  práci  národu  svému  a  jen  proto  snažili  se 
co  nejvíce  vyniknouti,  učiniti  co  největší  kariéru, 
aby  mohli  co  nejvíce  prospěti.  Tanuli  mu  na  mysli 
oni  řečníci  a  parlamentníci  angličtí,  kteří  dle  slov 
Lanfreyových  byli  skutečnou  personifikací  ducha 
politického,  kteří  jako  Fox,  Pitt,  Chathram,  Burke, 
Sheridan,  Grey,  byli  velikány  v  politickém  světě 
marnivých  a  sobeckých  ambicí  a  hrabivých  kariér. 

Polirač 


FEUILLETON. 

Kristián  V.  Liška;  LETNÍ  VEČER. 

Pani  Amatušce  Koblicové. 

Ona  měla  hnědé  oči,  které  tlumočily  .stálé  stavy 
vnitřního  dramatu.  Bledé  tváře  a  dlouhé,  dlouhé  Crane- 
ovské  tělo,  v  jehož  záliybcch  bloudil  onen  mladý  muž, 
černých  očí,  bledý,  nemocný. 

Bylo  to.  jakoby  princ  a  princezna  ve  dnech  Svělla 
vycházeli  daleko  do  setmělých  krajin,  bloudili  tam  celé 
dny  a  noci  a  vraceli  se  bohatší,  vice  zzehnuti  tím,  co  jí 
leželo  v  očích,  hluboko  pod  vědomím   jejího  intellcklu 

A  pak  ve  dnech  spjetí  docházeli  ke  své  malé  villc 
na  pobřeží  moře. 

Tam  snili.  Sami.  Hýřili  v  sobě.  Nikdo  na  celé  zemi 
o  nich  nevěděl. 


Neboť  snili  o  svém  zakletém  království. 

Snili,  snili,  dlouze  snili. 

Tisíce  snů  se  jim  řítilo  z  očí,  nevyjádřených,  jen 
divně  tušených,  hlubokých  dějů  a  zpěvy  žen,  táhlé,  táhlé 
o  konci,  konci. 

Již  zde  byli  třetí  lélo. 

Vždy  vycházeli  do  krajin  a  po  nocech  a  dnech  se  vra- 
celi bohatší,  tišší,  oba  bolestnější,  v  sebe  ponoření. 

Usedali  za  velký  svůj  stůl  jako  v  pohádce  a  dívali 
se  zase  dlouho,  nesmírně  dlouho,  pohádkově  a  životně' 
konečně  v  sebe,  do  očí  a  viděli  se  jinak,  ztýrané,  vy- 
třeštěně, jen  představy  sebe  v  jistých  drázdivých  chvílích. 

A  ona  řekla  náhle:  »Ty  mne  miluješ.* 

On  ale  dlouho  seděl  a  viděl  ji  takovou,  jako  nikdy 
ji  neviděl  a  snad  neuvidí.  Bylo  lo  nesmírné  bratrské 
tisknutí  dvou  duší,  bledých,  chorobně  žijících,  které  asi 
samy,  samy,  samy  odejdou  a  iifkdo  nebude  plakat. 


Nebude  nikdo  Jen  oni  sami,  sami,  sami  přijdou 
k  moři  jednoho  dne,  budou  se  modlili  své  nejvyšší  pisné, 
kterti  budou  koncem,  koncem  smutným,  liživým  koncem 

ZPARNASSU  ITALSKÉHO:  GIOVANNI 
PASCOLI. 

Pochopitelná  touha  současných  literatur  po  nových 
>světlech«,  nyni  zvláště  vzácných,  prozrazuje  se  časlo 
horlivými,  leč  na  prázdno  vyznivajuimi  pokusy  »objc- 
viti<  někoho.  —  U  Němců  malomocně  stěžuji  si  na  puti- 
nikavé  pátrání  kritiky,  která  hledá  .  .  .  Es  herrscht  ein 
formlicher  Entdeckerwahnsinn  —  definuje  (irossmann 
v  »Zukunft«.  —  V  Itálii  toužebně  očekávají  v  nynějším 
jejich  stavu  pohromy  na  všech  polích  lidského  snažení 
nějakého  druhého  Alighieriho,  představitele  individuality 
národní,  hlasatele  »frugifi-rae  Italiae«,  věštce  lepších  časti. 
Nějakého  takového  genia  pokusiti  se  okázati  světu, 
objeviti  plodně  prospívající  talent,  bývá  ovšem  mnohdy 
zásluhou  záhadně  záslužnou,  ale  i  odaři-li  se  našemu  tu- 
šení, pak  jest  hrdou  radostí  hlasití  se  k  tomu.  Proto 
nelze  se  diviti,  že  co  se  tkne  Pascoliho  hlásí  se  kompetent- 
ními tři  strany,  které  ukázaly  na  jeho  poetickou  cenu, 
na  nové  a  zářící  lumen  Parnassu  italského  Hrvatský 
kritik,  znamenitý  znalec  italské  literatury,  dr.  Jakša 
Cedomil  v  >Zivotě<  píše,  že  vytknul  již  dříve  prvenství 
Pascoliho,  než  tak  učinil  E.  de  Vogiié,  který  maje  v  těchto 
věcech  šťastnou  ruku  ukázal  Francii  v  »Lc  román  russc« 
na  ruské  romanopisce,  později  na  ďAnnunzia,  konečně 
i  na  Pascoliho. 

Hlavní  ovšem  zásluhu  o  poetu  mají  časopis  »Vita 
Nuova«  a  jeho  dědic  >Marzocco«,  kolem  něhož  r  I806 
skupili  se  mladí  literáti,  jichž  jména  nyni  mají  dobrý 
zvuk:  Corradini  a  Ojetti  (nvní  oba  žurnalisté),  Orvieto 
(básník  a  redaktor  »Marz.«),  Zuccoli  a  Pascoli,  který  ob- 
jeviv  se  nepozorován  zprvu  a  skrovně,  vstupuje  na  první 
místo  mezi  protagonisty  básnické  družiny  italské,  vítán 
jsa  ode  všech.  A  tak  nemoha  v  počátcích  svých  sehnati 
nakladatele,  vydal  nvní  první  knihu  svoji  »Myricac«  ji-. 
v  pátém  vydání  a  iPoemcttii  v  druhém. 

Děkuje  jenom  síle  svého  slova  kouzelného  za  úspěchy, 
jeho  poe.íie  má  na  sobě  pečeť  prostého  a  přirozeného 
díla.  Poeta  nascitir:  příroda  dala  světu  básníka,  —  vý- 
chova životim  a  změny  jeho  nám  ho  odhalily.  Podivu- 
hodným způsobem  zračí  se  běh  života  v  jeho  pracích. 
Otec  jeho  byl  zavražděn,  rodina  rozptýlena:  byl  tedy 
těžce  zkoušen,  zná  trpkost  osudu.  —  S  jiné  strany  — 
hleďte  na  klam  předsudku  zvráceného  —  zjevuje  se  v  osobě 
jeho  učenec,  který  (jako  na  vzdor  všem  pevně  přesvěd- 
čeným o  nemotornosti,  která  prý  jest  údělem  pěstěni 
klassicismu)  honosí  se  verši,  z  nichž  dýchá  neporušená 
vůně  vřesu  a  mateřídoušky,  z  jehož  vědeckých  pojednáni 
vysvítá  hluboké  pochopení  života  .  .  Pascoli  jest  totiž 
universitní  professor  v  Messině,  maje  odbor  latinské 
literatury  —  Proto  učiním-li  zmínku  i  o  jeho  práci 
jiné,  ať  přispěje  to,  by  jeho  profil  jako  básníka  člověka 
nejlépe  se  uhladil. 

Pascoli  je  básník  původní,  jenž  dílu  svému  i  v  ne- 
patrných drobnůstkách  vtiskuje  svoji  stopu.  Obě  jeho 
knihy,  třebas  že  nejsou  nijak  zevnějším  způsobem  opo- 
jeny, jeví  uhlazcnost  a  jednolitost.  Pointy  překvapují 
prostotou.  Okolí  dětského  srdce,  sféra  lidi  opovržených, 
chudoba  a  pomíjejicnost  věcí  pozemských  —  to  jsou 
hlavně  struny,  které  se  ozývají.  Jeho  názor  životní  mni 
pochmurný.  Klidně  ukazuje  jej  v  básni  »Hymnus  že- 
bráka* —  Žebrák  sedí  u  jezera  a  spravuje  své  hadry. 
Vlny  šplounají,  žebrák  pozoruje  uchem  své  jehly  západ 
slunce;  niť  se  mu  trhá,  smráká  se.  On,  psy  tolikrát  štvaný, 
rozjímá    o    losu    lidském:   Tobě   chvála  budiž,   Fortuno! 

Však  nevděčným  nejsem: 

chválu  Ti  vzdávám  za  to,  co  jsem  neměl 

a  co  neopouštím. 


Krásná  jsou  líčení  vcnkov-ských  ovzduší  za  jitra  a 
večer.  —  Nad  údolím  je  soumrak.  l'o  hrbolatě  ccslč 
vez,ou  mrtvého  syna  vojáka  matce  dulú  do  vesničky. 
Snivá  radost,  dech  zralé  úrody,  žlutý  odlesk  klasů  chvěje 
se  údolím:  jenom  nade  vším  tři  zvony  zní  —  — 
La  sera  ě  dolce:  sole  nella  valíc 
suonano  a  morto  quelle  trc  campanc. 
To  skrovná  částka  z  palety  básníkovy.  —  Dále 
hlavné  —  jak  svrchu  byla  učiněna  zmínka  —  živel  dětský 
poutá  básníka  nadm  ru  I  to  je  důkaz  o  bohaté  hřivně 
jeho.  A  Pascoli,  jenž  přemítá  o  záhadách  své  doby  ncj- 
diiležitějších,  obrací  se  k  dětské  mysli,  otevřené  k  po- 
zorování a  k  obdivu  upřímnému,  ukazuje  takto  k  příbuz- 
nosti, kterou  má  duševní  svět  děcka  s  oním.  který  před- 
vádí umění,  lu  jest  rovněž  pravý  úděl  básníka,  jenž  na- 
slouchaje pozorně,  opětuje  hlasem  dojmutým  hlas  děcka, 
jež  se  v  něm  probouzí.  Provázeje  v  svojí  anthologii  »Sul 
liinitare«  čtenáře  malého  řadami  mužů  světa  heroického. 
římského  atd.,  praví  takto  básnicky:  -Připrav  srdce  na 
nestálosti:  přijdou.  Připomeň  si,  že  jest  možno  a  že  jest 
nutno  býti  heroy  i  bez  potýkání  se,  majíce  jeden  proti 
druhému  kopí  zasazené  pevně !«  —  Konečně  ukazuje  se 
jeho  básnická  hodnota  a  vzlet  ve  dvou  knihách  —  »Mi- 
nerva  oscura«  a  -Sotto  il  velame  del  [  oéma  sacro«  — _ 
jimiž  snaží  se  objasniti  a  vysvětliti  tolik  spornou  morální 
konstrukci  básně  Dantcovy  a  kde  na  mnohých  místech 
jest  něžnější  než  v  »Myricae« 

Odpůrců  se  proti  Pascolimu  nehlásí;  jinak  v  tě  věci 
jest  u  druhého  protagonisty  literárního  v  Itálii:  u  d'Aii- 
nunzia.  Možná,  že  hlavni  díl  na  tom  má  závist  těch,  kteří 
mu  závidí  světové  jeho  jméno.  Toho  u  Pascoliho  není. 
Neboť  není  překládán.  Rythinus,  rým  a  odstín  slova  jsou 
překážkou,  která  zvětší  části  nedá  se  nahraditi.  Naji.sto: 
těmito  věru  věcmi  stává  se  jeho  slovo  poutavé,  tim  do- 
vede vás  nadchnouti  pro  svou  touhu  a  žalost,  rozviji 
před  vámi  obraz  života  na  poli,  těžení  úrody  a  prací 
polních,  tím  obklopí  vás  náladou  venkovské  prostoty, 
tlumočí  vám  řeči  přírody,  tak  nalézáte  zadostiučinění 
v  krásné  a  přísně  bezvadné  stavbě  verše,  —  jste  nasy- 
ceni nejčistšími  zvuky  poesie  a  filosofie.  — 

A  tak  konečně  zjevil  se  netrpělivým  opět  básník, 
jenž  jest  hoden  po  Leopardim  a  Manzonim  zahájiti  novou 
éru  -  Rinascirňento  —  znovuzrození  italské  poesie.  — 
Proto  k  obdivu,  který  vzbuzují  v  celé  Itálii  jeho  verše, 
připojuje  se  pocit  vděčnosti. 

^Pokračujte  tcdy,«  —  volá  k  němu  Th.  Neal  -- 
.drahý  Pascoli,  v  svojí  písni.  Jest  ještě,  chci  doufati,  vzdá- 
lena konce.  Ve  Vás  naše  Romagna  němá  až  do  včerejška 
a  rozčleněná  nalezla  konečně  svého  věštce,  muže  slov 
významných,  jež  nám  podávají  přiléhavé  vyjádření  celého 
kmene.  Pějte  tedy,  pějte  stále,  pokud  vnitřní  hlas  Vás 
pobádá  a  připojujte  k  svým  básním  nové  noty  ještě  a 
možno-li  krásnější  a  zvučnější  a  ověnčete  se  —  _s  vůli 
Melpomeny  —  věncem  barev  a  vůní  nejlahodnějších  a 
nejvzácnějších,   jež    kdy  věnčily   čelo   básníka   v  Italii!« 

Tedy  —  Poeta  laureatus!  -  K.  Bačkovský. 

ÚVODEM  DO  OPERNÍHO  REFERÁTU. 

Čtvrt  léta  minulo,  co  snovou  správou  divadla  do- 
stalo se  opeře  naší  nové  viditelné  hlavy  řídící. Co  v  krátké 
době  této  se  dalo,  pohybovalo  se  ve  stadiu  pouhé  re- 
cepce a  nemohlo  býti  ještě  nijakým  obrazem,  jak  chcf 
(.pery  Karel  Kovařovic  osvědčí  se  jednak  jako  or- 
ganisátor repertoiru,  jednak  jako  výkonný  umělec  v  kva- 
litních výsledcích  jeho  studia.  Vstoupilť  na  půdu  dosud 
jemu  dalekou  jako  homo  novus,  nad  nějž  lepšího  kan- 
didáta nebylo  pro  ni  v  řadách  hudebníků  našich,  a  jako 
takový  přirozeně  musil  se  přenášeti  silnou  vůlí  přes 
překážky,  žádnému  dirigentu  v  počátcích  karricry  ne- 
us|)ořené.  Veřejnost  s  malou  poměrně  trpělivostí  pohlí- 
žela na  proces,  jímž  chef  opery  vpravoval   se  do  úřadu 


svého.  Možno,  že  i  kus  nespravedlivosti  spáchán  byi  na 
něm  dokonce,  když  vytýkáno  mu  bylo,  že  příliš  zilK  u- 
havě  osvojuje  si  podstatné  články  repcrtoiru  přejatého 
a  o  nové  nerozšiřovaného,  uváži-li  se,  oč  pomaleji  hý- 
čkáni tenoři  a  dramatické  primadonny  rozmnožovali  kon- 
tingent své  působnosti,  když  ke  dvéma  nastudovaným 
partiím  po  dlouhých  přestávkách  přidávali  třetí  a  čtvrtou, 
při  čemž  nikde  nebyla  jim  odepírána  vyčkávací  shoví- 
vavost! A  věru,  opanovat  partituru  komplikovaného  díla 
operního  a  reprodukovat  ji  způsobem  uměleckým  je 
úlohou  obtížnou,  tak  obtížnou  že  jen  nepatrné  procento 
posluchačstva  je  s  to,  aby  ocenilo  duševní  práci  tuto 
v  celém  jejím  významu. 

Pro  příští  dny  projektována  je  první  novinka  leti.'šní 
saisony,  Fibichův  »Pád  Arkuna«.  Důležitý  obrat  nastane 
v  hledisku,  s  néhož  posuzována  byla  dosavadní  činnost 
Kovařovicova.  Přes  veřejnost  postaveno  bude  dílo,  které 
připravováno  bylo  od  samých  počátků,  od  první  zkoušky 
korrepetiční  až  k  úplnému  jeho  upraveni  ensemblů  a 
k  odevzdáni  životu  na  jevišti,  pod  výhradnou  kontrolou 
a  tím  na  účet  plné  zodpovědnosti  nového  chefa  opery. 
Vše,  co  před  tím  pod  jeho  rukou  znělo  v  prostorách 
Národního  divadla,  odkázáno  bylo  na  předělávku  utkvě- 
lých zvyklostí  a  zlozvyků,  jež  ostatně  i  bez  těchto  no- 
vými názory  dirigentskými  byla  by  bývala  nutně  pod- 
míněna. Za  těch  okolnosti  repertoire  nemohl  býti  obo- 
hacován číselně.  Musil  naopak  být  zrcadlovým  obrazem 
výběru  her,  jenž  vyznačoval  činnost  staré  správy  v  stejném 
období  tříraěsíčném  před  jejím  odchodem.  Avšak  jakost 
provedení  oper  jím  dosud  řízených  dala  nám  nahlédnouti 
v  jeho  nitro  jako  umělce  výkonného  a  vytušiti  cesty, 
jakými  bráti  se  bude  vedení  zpěvohry  naší  v  dobách 
příštích. 

Kovařovic  je  dirigent  veliké  intelligence  i  velikého 
vzdělání  a  ustálená  povaha  umělecká,  v  niž  rozumová 
rozvaha  nabývá  rozhodné  převahy  nad  silou  přirozeného 
temperamentu.  Takto  jsa  vyzbrojen,  nemá  věru  úlohu 
těžkou,  chce-Ii  učiniti  lepším,  co  přejal  z  rukou  svého 
předchůdce.  Jeho  snaha  soustředěna  byla  až  dosud  na 
potlačení  nemírnosti,  výbušností  v  orchestru,  aby  souhra 
v  celkovém  souzvuku  nabyla  větší  jemnosti  třeba  za  oběť 
smyslného  lesku.  Snad  ve  směru  tom  zabíhá  druhdy  až 
příliš  daleko,  vystříhá-li  se  používání  nejkrajnějších  nu- 
ancí síly  z  obavy  před  možnou  hrubozrností  zvuku,  a  sám 
po  delší  praxi  snad  vycítí,  že  vědomé  zříkání  se  kterého- 
koli stupně  dynamiky  má  v  zápětí  úbytě  důležitého  pro- 
středku k  dosažení  nutného  kontrastu.  Prozatím  plyne 
z  toho  patrná  výhoda,  že  jeviště  za  přidušeného  zvuku 
orchestru  nemusí  se  příliš  napínati,  aby  bylo  slyšitelným, 
čímž  dány  jsou  podmínky  k  pěstění  ušlechtilého  způsobu 
zpěvu. 

Odvrátíme-li  se  od  technických  stránek  jeho  výkonů 
k  ideovým,  shledáme,  že  se  dostala  kritika  někdy  do  roz- 
poru s  jeho  pojímáním,  hlavně  co  do  temp  mu  činíc 
výtky  přílišné  jich  vleklosti.  Tam,  kde  se  mu  otevírá 
volné  pole,  tradici  před  tím  nee.xistovavší  teprve  tvořit, 
jako  v  operách  Smetanových,  ochotně  podrobujeme  se 
jeho  novostem  a  rádi  je  přijímáme  za  své  Nebude  však 
třeba,  aby  vždy  a  všude  kráčel  jen  za  svým  instinktem. 
Hlavně  u  Wagnera,  kde  udržuje  se  authentická  tradice, 
bude  přímo  nutno  nui  jí  se  podvoliti  a  ji  respektovali 
Novinek  cenných  nen.;kape  mnoho  do  klina  dnešní  operní 
správě,  která  nemá  dluhů  vůči  světové  litcratuři  ,  jaké 
rausila  spláceti  stará  po  otevření  Národního  divadla.  Dle 


povahy  věci  tedy  činnost  naší  opery  budě  spíše  renais- 
sanční  a  v  té  působit  vedle  panující  trad  ce  je  již  po- 
vážlivo,  proti  tradici  pak  přímo  nebezpečno.  Zde  při- 
cházíme k  nevyjasněnému  dosud  u  nás  poměru  umělce 
ku  kritikovi.  Oba  -  dovedou-li  vykázali  se  řádnou  schop- 
nosti k  své  věci  —  jsou  si  příbuzní  vlohou  uměleckého 
cítění  tam,  a  uměleckého  spolucítění  zde.  Kritik  —  v  ide- 
álním stupni  kvalifikace  —  jen  jedinou  vlastností  stoji 
níže  umělce:  že  nedovede  jako  on  umění  provozovat, 
ať  již  tvořivě  nebo  výkonně.  Má-li  však  umělec  právo 
svému  individuálnímu  cítění  dopřávati  v  oboru  svém 
průchodu,  má  o  nic  méně  práva  také  kritik  tak  činiti, 
vydávaje  soud  svůj  o  něm.  Oba  představují  dva  na  sobě 
nezávislé  tábory.  Není  iřeba,  aby  umělec  byl  kritikou 
zvrácen  ve  svém  přesvědčení  —  při  různosti  odlišných 
několika  hlasů  kritických  není  to  obyčejně  ani  možno  — 
ale  není  také  přípustno,  aby  v  případném  odporu  shle- 
dával ihned  válečný  tah  proti  sobě,  aneb  hnlopyšné 
udílení  rady.  Jen  se  čtenářem  a  s  nikým  jiným  se  ne 
sdílí  pisatel  o  věcech  uměleckých  jakožto  o  předmětu, 
při  čemž  mu  musí  býti  zcela  lhostejno,  podkládají-li  se 
pravdomluvným  výrokům  jeho  vedlejší  úmysly;  působiti 
provozovatelům  umění  radost  pochlebnou  nebo  zlost 
vytýkavou  tendencí  proneseného  úsudku.  Vše  to  musíme 
si  tu  uvědomiti,  chceme-li  s  důrazem  vytknouti,  že  na 
rozdíl  k  dřívějšku  stojíme  proti  uměleckému  vedení  naší 
opery  a  že  nám  bude  proto  k  větší  radosti  diskutovati, 
co  a  jak  se  děje,  než  kázati,  co  a  jak  by  býti  mělo. 

-:-KA. 

LITERATURA. 

Gustav  Lanson:  Dějiny  novodobé  litera- 
tury francouzské.  Dva  díly.  Přeložil  prof.  Oldřich 
Sýkora.  Nákladem  Jana  Laichtera. 

Překladem  knihy  Lansonovy  je  naší  literatuře  dobře 
poslouženo.  Lanson  znamenitě  naznačil  hlavní  rysy  vý- 
voje moderní  literatury,  okázal  cesty,  kudy  se  ubíral  duch 
a  kllltura  francouzská  od  Fontenella  až  k  Julcs  Lemai- 
trovi,  zobrazil  největší  a  nejrázovitější  hlavy  literární. 
Dokazuje  všude  vzácnou  lehkost  ducha  obzírajícího 
všechny  širé  lány  kulturního  života,  jasně  pozorujícího 
a  též  jasné  a  lehce  se  vyjadřujícího,  l.anson  napsal  velmi 
důkladné  a  obsažné  dílo  literárně  historické  slohem 
velmi  zábavným  a  elegantním;  tak  dovedou  ovládati  nej- 
vážnější sujety  jen  francouzští  kritikové  a  historikové, 
tato  krásná  tradice  výmluvného  a  duchaplného  slohu  je 
dědictvím  francouzských  řečníků  a  filosofů  18.  století, 
po  nichž  v  ní  pokračovali  všichni  moderní  od  Villemaina, 
Saint-Beuva,  Tainea,  Renana  až  k  Anatolovi  France. 
Autor  v  předmluvě  uvádí,  že  chce,  aby  jeho  kniha  byla 
oporou  při  studiu  li'eratury.  Je  skutečně  výtečným  vůd- 
cem, osvětlujícím  celé  epochy  literární  a  probouzejícím 
chuť  přímého  poznáni  mnohých  autorů,  jež  Lanson  mi- 
strně charakteri5uje  První  díl  je  věnován  století  osm- 
náctému, druhý  díl  století  našemu.  Každá  doba  je  dů- 
kladně vylíčena,  vedle  velikých  a  vůdčích  geniů  stručně 
zaznamenáni  epigoni,  méně  významní  jsou  vůbec  vyne- 
cháni. Podobným  způsobem,  ač  ještě  v  monumentálněj- 
ších  a  sumárnějších  liniích  Taine  napsal  svou  velkolepou 
iHistorii  anglické  literatury.*  Lanson  čte  se  jako  pří- 
jemný conférencier  a  causerista,  který  poučuje  velmi 
zábavným  a  důvěrným  tónem  Pečlivé  bibliografické  a 
biografické  poznámky  provázejí  knihu  a  ukazují  prameny 
bližších  informací.  Moderní  literatura  francouzská  je  vy- 
líčena velmi  zajímavě  až  do  r.  1894.  —  a.  — 


PřCílpl; 

íci  se  pro  Prahu:  na  čtvrt  léta  z\.  1-20  (K  2-40),  na  p61  léta  z].  2-40  (K  4S0), 

na  celý  rok  zl.  480  (K  0-60).  PoStou:  na  čtvrt  léta  zl.  1-25 

na  půl  teta  z].  2-50  (K  5-—),  na  celý  rok  5  zl.  (K  10—).  —  Sešitové   vydáni 

itu  20  kr.  (40  hal.)   —    Patisk  pfivodnich   práci   se  vyhrazuje.   —    Dopisy  adininisti 

raci    »Luiníra«  buďtež   adresovány;    Časopis  "Lurnir*,  Praha, 

Karlovo  namésti  č.  34.  —  Listy  přijímáme  jen  frankované.  —  >Lumir< 

«  vycházi  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 

■  Víciav  Hladík.  —  Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  J^Ot 


Tiskem  České  grafické  společnosti  »Un 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


23.  I.lSTOl'AI)U  1900.        — 


*     ČÍSI. o  s 


Alfons   Breska : 


HLASY   V  BOUŘI. 


URAMA  O  1  DKJSTVI. 
Pokr 


VYSTUP   IV. 


R  y  t  íř    (vejde  v  loveckém  rou.še): 
Odpusť,  že  tak  pozdě  přicházím 
rušit  tvého  domu  sladký  mir. 

M  i  n  s  t  r  e  1 : 
Moc  královská  a  její  božská  práva, 
před  níž  se  sklání  v  zemi  každý  hrad, 
vždy  jeho  poslům  volný  přístup  dává. 
Co  žádá  král  a  jaká  tvoje  zpráva, 
již  přinášíš  —  ? 

Rytíř: 

Mé  srdce  tone  v  žale, 
když  zprávu  truchlivou  mám  dáti   všem: 
na  honbě  neštěstí  dnes  stihlo  kiále 
v  tom  nehostinném  hvozdě  hlubokém, 
jej  raněného  přivádějí  sem. 

(Blanciflora  vzkřikne.) 

Minstrel: 
Co  se  stalo,  vypravuj. 

Rytíř: 
Vyjeli  jsme  na  hon  z  rána 
s  prvním  slunce  paprskem 
v  tento  nehostinný  hvozd, 
jenž  se  vzbouzel   udiveně 
nedočkavých  smeček  vytím, 
bujných  ořů  dusotem ; 
dvacet  zlatých  surem  hřmělo, 
zvuk  jich  lesem   burácel, 
vichřil  korunami  stromů, 
jako  hrom  se  tratil  v  dáli, 
kdesi  v  temné  hloubi  skal 
zanikal. 

Třeskem  rohu  vyplašena 
z  houště  hvozdu  setmělé 
uháněla  bílá  laň 


s  křižem  zlatým  na  čele 

v  pustých  roklin  tmáň. 

Nastala  teď  honba  divá 

houštinami,  skalním  srázem, 

mýtinou  a  roklinami, 

přes  vody  a  kamení. 

Víc  a  více  řídly  smečky, 

řídla  krále  družina, 

stále  zpátky  zůstávajíc, 

v  před  jen  letěl   vicíirem  král, 

svého  oře  Bruafóra 

ostruhami  pobádal, 

až  nám  zmizel  docela. 

Chvíli  bylo  z  dáli  slyšet 

praskot  fiřelámaných  větví, 

ozvuk  kopyt  dunících, 

pak  vše  opět  zvolna   tichlo. 

v  mlčení  se  ztajil  hvozd 

My  jsme  dále  jeli 

směrem,  kterým  zmizel   král   — 

zatím  soumrak  nastával, 

vichr  zdvih'  se  v  korunách, 

bouř  hrůzná   hvozdem   burácela, 

les  celý  jako  v  ohni  'tál, 

vše  hromu  huk  a  blesků  jas     - 

v  tom  tryskem  přihěh'  krále  bílý  kiJii, 

před  námi  stanul  jako  zjevení 

a  opět  odběh',  zas  se  vrátil  k  nám 

a  při  tom  stále  hlavou  otáčel  — 

znamení  zjevné,  že  nás  vésti  chtěl 

My  za  ním  dále  lesem  jeli. 

až  dojeli  jsme  v  údol  tmavý, 

po  jehož  stranách  divé  skály, 

jak  zkamenělí  obři  stály, 

tam  nalezli  jsme  v  krvi  krále 

pod  skalnatým  ležet  srázem 

s  těžkou  ranou   na  čele  —  (Ozývají  se  hlasy.) 


Minstrel: 
Slyšte  hlasy,  již  jsou  u  hradu. 

(Rytíř  a  Minstrel  odkvapi.) 

M  n  i  ch  (obrací  zrak  k  nebi) : 
Jsou  nevyzpytné  tvoje  cesty,  Bože! 

Minstrel  (venku): 
Sem,  rychle  sem,  než  schystati  dám  lože. 

VÝSTUP  V. 
(Vejdou  panošové,  rozestrou  ve  středu  síně  improviso- 
vanú  lože  z  kožešin  zvěře,  liní  přivádějí  raněného  Krále, 
jehož  čelo  oviji  bílý  obvazěk.  Oděn  je  zeleným  atlasovým 
rouchem  loveckým,  prošitým  zlatem.  S  ozdobného  širo- 
kého pasu  visí  na  řetízcích  stříbrný  roh  a  dlouhý  meč. 
Za  králem  vejdou  lovci,  panoši,  lučištnici  atd.) 

Blanciflora   (ve  stínu  sloupu   dívá  se  ve  vy- 
tržení na  krále.  Zrak  jeji  se  šiří,  pootevřené  rty  se  chvějí 
a  zrychlený  dech  prozrazuje  tlukot  jejího  srdci): 
To  tedy  on!  ten  slavný  bohatý'r 
a  nepieniožitelný  rek, 
o  jehož  činech  pěje  na  sta  lyr, 
o  němž  jsem  slýchávala  z  báchorek 
Já  myslila    že  musí  větší  být, 
že  zjevem  svým  a  krásou  všechn)'  předčí, 
že  nad  ostatní  musí  obrem  čnít, 
Itč  není  větší   —  není  příliš  větší. 
Obličej  jeho  truchlivý  a  bledý 
se  nerozjasní  plesným  úsměvem, 
vlas  nemá  zlatý  —  jeho  zrak  je  šedý, 
to  divné,  jinak  všechno  snila  jsem. 

Král: 
Kde  jsem? 

Minstrel: 
Jsi,  králi,  v  bezpečí    zde  v  hradě  mém. 

Král: 
Proč  tváříte  se  všichni  truchlivé, 
proč  tísníte  se  jako  kolem  mar, 
což  umírám  ř 

(Vzchopí  se  a  zaduje  v  roh.) 
Sem  ke  mně,  rytíři, 
a  přiveďte  mi  koně  Bruafóra, 
chci  zpátky  k  paláci ! 

Minstrel: 

O  králi,  uvaž, 
že  tobě  klidu  třeba,  odpočinku, 
zde  ziistaií  v  hradě,  až  se  uzdravíš, 
můj  hrad  ten  ovšem  nemá  lesklých  síní, 
leč  pobyt  tvůj  chýš  v  palác  promění 

Král: 
Oh,  zas  ta  bolest  temní  moje  oči 
vše  se  mnou  divoce  se  v  kole  točí 
a  všude  kolem  tma  —  či  je  to  smrt?  — 
sem  pochodeií,  sem  více  pochodní! 

Blanciflora  (vrhá  se  k  loži  krále,  jenž  leží  se 
zavřeným  zrakem): 
Vy  irpite  —  jste  příliš  nemocen  ? 

Král: 
Ach,  umírám,  zřím  kolem  smrti  stíny. 


Blanciflora: 
Tak  záhy  měl  by  pominout  můj  sen 
a  proměnit  se  v  truchle  zříceniny? 
Ne,  umřít  nesmíte,  vás  život  čeká, 
nesmírné  činy,  bájné  úkoly, 
svět  plnit  velkostí  a  slávou  reka 
a  fanfár  vítěznými  hlaholy, 
k  nejvyšším  cílům  nadšeně  se  nést 
a  hrdým  čelem  dotýkat  se  hvězd. 
Ó  vidím  příští  slávu  vašich  cest, 
po  kterých  musím  celý  život  jíti, 
sledovat  z  dáli  boj  váš  vítězný, 
kol  vaší  zlaté  příllsy  vinout  kvítí, 
jak  v  dávných  bájích  bludné  prin  ezny. 

Král  (vzpřímí  se): 
Nebeští  andělé,  ó  jaká  krása! 
Odkud  jsi  přišla,  vílo  zlatovlasá, 
jsi  skutečnost  či  zdání  klamný  zjev? 
V  mých  zmírajících  žilách  bouří  krev, 
již  prchá  bolest,  nová  naděj'  vzrůstá, 
pojď  blíže,  pojď,  bych  zlíbal  tvoje  ústa 

(Svírá  ji  v  objetí  a  libá.) 
Ó  dech  tvůj  voní  jak  bys  jedla  růže, 
jak  šťasten,  kdo  tvé  rety  líbat  může, 
své  prsty  nořit  ve  tvůj  hebký  vlas, 
jenž  vydechuje  zlatotřpytný  jas. 
Tvým  tělem,  z  něhož  cítím  teplo  vlát, 
jak  divem  taje  mojich  údů  chlad 
a  lásky  vášní  srdce   zaplane, 
ó  líbej,  iíbej   — 

M  ni  ch  (kynul přítomným, kteří  odstupují  ke  dveřím 
síně,  úzkostně  rozmlouvajíce.  Postoupí  k  loži,  vznášeje 
železný  krucifix  —  hřímavě): 

Odstup  Satane! 
(Blanciflora  vymaní  se  zděšeně  z  krále  náručí  a  prchne.) 

Král: 
Kdo  mluví  zde? 

M  nich: 
Jsem  sluha  Boží ! 

Král: 
Co  tu  chceš?! 

M  n  i  ch : 

Hodina  tvá  se  blíží, 
teď  zanech,  králi,  hříšných  starostí, 
čiň  pokání  za  viny    jež  tě  tíží, 
dej  v  srdce  skanout  Boží  milosti. 

Král   (výsměšně,!: 
A  kde  je  ten  tvůj  Bůh,  ó  rci  mi,  mnichu? 

M  n  i  ch  (vznáší  svůj  železný  krucifix  : 
Sem  pohleď,  králi  —  Krista  rány  zejí, 
za  hříchy  světa  tiše  krvácí, 
leč  zlaté  zámky  císařů  se  chvějí, 
když  jeho  vichry  burácí. 
Sem  pohleď,  králi,  Kristus  všechno  zmůže, 
on  říše  vzdorných  králů  rozmetá, 
on  jedním  pohledem  tě  zdrtit  může, 
beze  stop  zmizíš  se  světa. 


Poslední  tvoje  hodina  se   blíží, 

je  čas,  bys  za  hříchy  se  kál, 

sem  klekni,  králi,  k  posvátnému   kříži, 

toť  vládce  tvůj,  toť  králů  král. 

Král: 
U  ďábla!  mnichu,  co  mi  tvoje  modly, 
kterými  na  uzdě  je  držán   liď, 
ať  chátra  dál  se  k  tvému  kříži  modlí, 
mně  není  třeba  bohů  mit. 

M  n  i  ch  : 
Což  nezná  mezí  zavilý  tvíij  vzdor, 
že  také  s  nebem  vyhledáváš  spor, 


že  v  pýše  nesmírné  se  rouháš  Bohu, 
kol  jehož  hlavy  krouží  sluncí  sbor. 
Sem,  na  kolena,  červe,  schyl  svou  hlavu, 
jiokorně  hříšným  retem   líbej  zem, 
|)ied   Ním  jsi  roven  poslednímu  z  davu, 
kajícné  skloň  se  před   křížem. 

Král: 
Já  na  kolena?  V  prachu  klečet  mám, 
já  slavný  rek  a  mocný  světa  král.? 
Ty  zpupný  mnichu,  ztrestám  tvoji  řeč  — 

(Tasí  meč.) 
(j  blesky  boží!   Ven,  mnichu,  ven!! 
(Doráží  na  mnicha  mečem.) 


z^z>^^z>z>^^<::?z> 


Jos.  K.  Slejm.xr 


KAPLIČKA. 


/^^ělť  stařce  v  údolí  tolik  majetku,  mlýn,  hráze, 
zásoby,  co  vše  takové  náhlé  přívaly  mohly 
ohroziti  —  a  znalť  přespříliš  ty  uskoky  živlíi  na 
těchto  výšinných  pláních.  A  blízko  zajisté  je  již 
dnes  všem  těmto  věcem  —  hle,  dolů  Karaněmi, 
všemi  jejich  roklemi  podezřele  již  se  cosi  plouží 
v  nepřetržitém,  černavém  splývání.  Za  nedlouho 
již  tyto  rokle  naplněny  budou  celé  a  samy  Ká- 
raně jakoby  se  to  řítily.  V  údolí  na  ráz  potok 
vystou[)í  a  to  již  vřava  začíná  .  .  . 

Jak  bezvýznamný  a  daleky  byly  tyto  pří- 
l)ravy  srdci  starcovu  —  kdyby  zátopa  trhala  celé 
údolí,  všechen  jeho  majetek,  beze  stopy  spláchla 
jeho  mlýn,  hráze  i  splavy  a  kdyby  celý  svět  sto- 
pila, bylo  by  vše  hravým  dílem  proti  jakémusi 
pustošení,  jež  se  v  jeho  duši  dalo.   — 

Ani  ptáče  nevykmitlo  z  útrob  kterýchsi  obilin 
po  starcově  boku  —  útroby  ty  uzavřely  v  sobě 
všechen  život  .  .  .  Ani  ptáče  nevykmitlo,  ani  ko- 
bylka nezatepala,  žádné  známé  vyplynutí  života 
se  neozvalo.  Jen  někdy  povstaly  takové  těžké, 
vržené  údery  neznámého  vzniku.  A  vše  tak  po- 
chmurně zapadalo  vůkol,  ztrácelo  se  v  mračných 
závojích.  Závoje  ty  tajemně  se  zastíraly  a  zase 
odestřely  se  náhle  —  a  tu  jakési  nestvůrné  černé 
hřbety  prokladly  se  dálí  a  jakési  černé  skvrny 
a  černé  zapadlé  zříceniny.  Lesy  se  to  snad  pro- 
jmuly  ze  živelní  změti  a  třebas  zcela  na  blízku, 
na  obzoru  tak  málo  dalekém.  Ale  vše  vyznačo- 
valo se  v  bludných  dálích,  všechny  obzory  byly 
pohlcené,  ponuré  vzdálené.  A  zase  s  pole  na  pole 
nebylo  viděti.  A  jakoby  se  spělo  oblastmi  tajem- 
ného zvíření  v  nejistotách  a  záhadách,  potácivě 
od  kroku  ke  kroku.  A  každou  pídí  srdce  v  ústrachu 
se  ptá.  co  vše  ztajuje  toto  neobsáhlé  vzbouření 
živelné  a  jaké  cíle  všemu  připravuje  —   — 

Posléz  rovina  dobře  zdělaná  začala  nápadně 
divočeti.  Ležely  dlouholeté  pusté  úhory,  uprostřed 


nichž  značily  se  ohromné  hromady  netvorné,  ze 
zvíření  deště  vystupující,  a  za  nimi  stály  celé 
houště  rokytí.  Všude  bylo  plno  kamení.  A  co 
mezitím  vzděláno  bylo,  bylo  již  vzděláno  nedbale, 
jako  z  donucení  či  mimoděk,  vše  zarostlé  ostružím, 
pýrem  .  .  . 

Tady  říkalo  se  to  na  krchovcích. 

Hromady  ony  —  kamení  to  z  vůkolních  rolí 
při  obdělávání  za  celé  doby  naskládaného  — 
měly  zd.iní  jakýchsi  tajemných  výsp,  z  neodvrat- 
ného osobivého  určení  sem  se  uchýlivších.  Jakoby 
to  byla  místa  něco  ukrývající,  záhadně  oživená. 
Tak  podivně  vzdýmalo  se  to  černé  jejich  kamení, 
s  útrobami  neproniknutelnými,  uzavřenými  všemu 
pátrání,  v  něž  jakoby  věky  byly  spjaty  i  celé 
osudy  a  nástrahy  této  země.  A  jakoby  vzdýmala 
se  těžká,  černá  zeleň  vůkol  zdivočile  vyplývající, 
bojující  s  mrtvou  hmotou,  prodírající  se  kamením, 
urputně  domáhající  se  svých  stanovišť.  Celé  houště 
lískoví,  hloží,  střemchoví  i  divokých  kalin  tady 
vzrůsta!y.  Proudy  dešťové,  jimiž  vše  objato  se 
zdálo,  dodávaly  jim  povahy  ještě  temnější,  ne- 
proniknutelnější, obávanější.  Vše  tady  číhat  se 
zdálo,  choulilo  se  pochmurně.  A  upjatě  hledělo 
v  ustrnulé  nehybnosti,  před  niž  mimoděk  se  bylo 
uchýliti  zrakům  sem  zabloudilým  i  uchýliti  se 
daleko  a  spěšně.  Ohromivé,  temné  očekávání 
tu  nevýslovně  zbázní  každé  srdce  ....  Kdož 
ví,  co  se  tu  nachází.  Kdož  ví,  co  odtud  vzejde. 
Co  tu  vzejde  lidské  bytosti  v  samotě,  jež  jakoby 
se  hluše  propadala,  nemajíc  zdání  známého 
života  a  tak  vzdálena  byla  každé  útěšnosti.  Co 
tu  vzejde  za  toho  dalekého,  šerého,  těžce  na- 
léhajícího ticha,  jež  jakoby  bylo  ovláčeno  ustr- 
nulostí  mystiky,  za  onoho  pustě  sem  vnoře- 
ného hlaholu  deště,  jenž  jakoby  sám  stával  se 
tichem,  tichem  mračným,  zoufalým,  v  němž  vše 
pomíjejicně  zacházelo.  Tady  zatajíš  svůj  dech,  rty 


se  ti  zaclivívají.  Tady  jakoby  od  tebe  odvanulo 
cosi  dosavadního,  milého  a  výhodnéiio.  A  jaiíoby 
pohledalo  na  tě  oko,  jež  postřehlo  již  záhady 
věčnosti.  Bezmezná  tíseň  nepokoje  a  omračných 
tuch  sevře  duši.  Tady  zhostí  se  pomysly  lidské 
svých  všedních  ponětí  a  kajícně  odkládají  tu 
pusté  plány  života.  Tady  modlí  se  beze  slov 
modlitby,  ale  v  celých  záchvěvech  srdce,  jež  vy- 
chvacuje se  ze  sebe  v  úžasu  a  nepochopení.  Vše 
jiné  je  tady,  než  v  dosavadním  všem  pobytu  ži- 
vota a  tady  obchází  duši  mráz  mystiky  .  .  .  Nikdo 
nezdá  se  ani  vnikat  do  těchto  houštin,  jež  vzrů- 
stají v  původní,  vítězící,  nevyčerpatelné  přesile, 
Kdo  by  se  sem  odvážil,  vetřev  se  v  jejich  úkryt, 
jakoby  se  octl  v  oblasti  jiné,  jaké  dosud  neseznal, 
tak  daleko  za  životem  ostatním.  A  kdo  by  sem 
zašel,  jakoby  navždy  zapadl.  Jsouť  jako  tůně 
výspy  tyto,  jichž  hlubin  nelze  se  dopátrati,  jako 
neznámé,  nedostupné  ostrovy,  kam  ukrylo  se  ta- 
jemství. Neoznačitelné  je  tady  všechno,  tak  di- 
voké   a    bezmezné,  nedotčené   i  neudolané 

Svým  jiným  životem  obdaly  se  tyto  výspy,  ži- 
votem až  záhadně  ponurým.  Vyrůstají  tu  napořád 
tvary,  jichž  marno  hledati  v  ostatním  vůkolí,  vy- 
skytující se  právě  jen  v  stanovištích  nejhlubší  uza- 
vřené samoty.  Lýkovec  z  jara  tu  vykvétá,  ten 
zrádný,  jedovatý  lýkovec,  tak  omamný  a  hrůzný 
v  kráse  své.  Vykvétá  a  v  ponurosti  houště  vznáší  se 
tu  nádherný  orlíček,  jenž  ve  své  těžké,  temné  exo- 
tičnosti  nechce  ani  býti  shlédnut  všedním  po- 
hledem. Lesní  lilie  se  tu  utajují,  nevystihlé  opo- 
jení donášejíce  v  šeré  tyto  podrosty.  A  co  vše 
tu  je.  Něco  je  tu  co  jako  záhadné  srdce  na  vždy 
se  osamocuje,  něco  tak  hlubokého  a  nepochopi- 
telného, jako  tato  obávaná  srdce.  V  takovéto 
zákoutí  unikají  mystika  a  tajemství  z  ostatního 
světa  —  — 

Až  sem  dostal  se  stařec. 

Ku  jedné  z  těch  výsp  docházel. 

A  bylo  to  již  uchylování,  jakoby  nátlaky 
života  doléhaly  nejvypjatěji  na  starcovu  bytost 
a  jakoby  nacházel  se  co  nejblíže  tomu,  co  za  ži- 
votem hledalo  jeho  svědomí.  Úžas,  jejž  vzbuzo- 
vala jeho  bytost,  byl  jakoby  vyvrcholený.  Při- 
padalo, že  nic  trudnějšího,  ubědovanějšího  nemůže 
již  spočívati  na  bedrech  člověka.  Zaléván  vodními 
proudy  a  tak  schýlený  a  ujařmený,  zachvívající 
se  v  jakýchsi  úderech,  jakoby  vždy  v  zasažení 
smrtelnou  ranou  a  potáceje  se  v  děsivých  mrá- 
kotách —  tak  šel,  může-li  se  ještě  chůzí  jmeno- 
vati takovéto  spěni  muk  a  trýzně.  A  temno  a 
tajemno  vůkolí  v  celém  svém  nevyznačitelném 
významu  zasáhalo  i  na  tuto  bytost.  Mrak  záhad- 
nosti  i  pochmurné  spousty  jakoby  ji  objal 

Ze  strany,  kudy  přicházel,  z  té  strany  od- 
vrácené od  houštin  a  proti  níž  netušené  dmula 
své  proudy  černá,  modrá,  strašná  zátopa  oblohy 
v  šerém  halení  vodního  dštění,  jež  do  nedohledna 
rozprostíralo  se  jako  soumrak,  vyvstalo  cosi  běla- 


vého.  V  ustrnulé  nehybnosti  zíralo  to  upjatě, 
téměř  strašidelně,  jako  nenadálá  příšera.  Ale 
zatím  nemohlo  být  nic  prostšího  —  hrubě  ote- 
saný, nemotorný  sloup  kamene  s  výklenlcem  v  ho- 
řejší části  a  dole  na  dvou  stupních  spočívající. 
Kdysi  natřený  vápnem,  ale  dávno  již  omšelý, 
oprýskalý,  zataženy  mechem  a  začernalý  nyní  a 
jalco  nabubřelý  dlouhými  dešti.  Z  výklenku  stra- 
šilo cosi  bizarrně  zasmušilého,  jakási  skupina  ne- 
zřetelných tvarů  a  barev,  jež  kdysi  zajisté  nápadně 
se  svítily  a  pestřily.  Dávnou  zapomenutost  hlásal 
tento  vztyčený  kámen.  A  jakoby  zatím  ve  svůj 
zjev  nabral  něco  z  významu  vůkolní  spouště  a 
divočiny  —  také  dávno  jakoby  ani  přelet  ptáka 
ani  živý  dotek  nebyl  se  k  němu  družně  přichýlil. 
a  jenom  nazírati  bylo  mu  v  bezejmenný  trud 
i  slýchati  poplachy  zoufalosti  a  bázně  a  popudy 
nevystihlé  končin  zdejších. 

Avšak  stupně  značně  otřelé,  bez  mechu, 
vmátlé  a  téměř  vyhlazené  a  i  tu  ještě  na  dvou 
místech  s  patrnějším  vyborcením  nápadně  se  od- 
lišující od  ostatního  celku,  vydávati  se  zdály  svě- 
dectví o  jistém  účastenství,  o  soujem.ství  a  doteku 
jiného  života. 

Ve  vymátlé  prostoře  zachycovala  se  tenká, 
čeřící  se  louž  vodní.   — 

Stála  to  zde  taková  kaplička. 

Taková  kaplička  ve  všem  podobná  všem  těm 
kapličkám  polí  a  samot,  za  neznámým  cílem  sem 
zabloudilým  a  jakoby  dávno  tu  zapomenutým  — 
z  těch  primitivních  výtvorů  starodávného  řemesl- 
ného umění,  jež  svým  nevkusem  a  nemotorností 
natropilo  již  dosti  zla  ve  slušném  ponětí  venkova. 
Z  jejích  vynucených,  hrubých  symbolů  vše  je  ne- 
srozumitelno,  nesmyslno  i  pro  znalost  honěnou 
v  příbězích  pověry  n  církevnictví.  Nebylo  by  lze 
ani  se  srdcem  vzníceným  pozastaviti  se  před 
takto  znetvořeným  kusem  kamene,  jemuž  nebla- 
hým osudem  stalo  se  dostati  se  do  rukou  vše- 
likých těch  umělců,  kterýmž  však  dostalo  se  za 
to  mnohdy  údělu  šťastnějšího  —  dostatečné  vy- 
tylosti  na  úkor  jejich  svatých  a  vyhublých  asketů  . . 
Nebylo  by  lze  nijak  v  tuchách  a  ohlasu  duše 
zabrati  se  před  výtvory  těmito  v  neznámé  nám 
již  symboly,  v  něž  marně  snažili  byste  se  vklá- 
dati svá  velká,  rozechvívající  ponětí.  Zůstávají 
dávno  tak  strašně  fádní,  prázdné  a  hloupé  samy 
o  sobě,  nic,  pranic  duši  nenapovídajíce  ...  1  za 
kamenné  lávky  přes  příkopy  začínají  jich  vhodně 
používati  .  .  . 

A  taková  byla  i  tato  kaplička    - 

Ale  v  místech  těchto  jakoby  se  jí  dostalo 
neobvyklého  označení.  Přestali  jste  hledět  na 
zašlé,  oprýskané  vápno,  na  hrubý,  nevkusný  kámen, 
na  jakési  vypoulené  oči  z  nezřetelné,  smazané 
fermeže  ve  výklenku  blbě  zírající,  nekřičela  barva, 
o  nějakých  symbolech  ani  potuchy  —  a  r.áhle 
jste  se  zachvěli.  Jakoby  velkým  kruhem,  naléha- 
jícím sem    virem,    cosi  vás  obešlo,    přisunujíc  se 


92 


3Ž  k  duši.  Dotek  neznámé  ruky  se  na  vás  položil. 
A  ohlížíte  se  maně,  v  nejistotách  náhle  vyvstalých, 
v  rozechvění  nepochopitelném.  Pochmurná  zá- 
hadiiost  se  tu  rozprostřela.  A  jakoby  vyvstával 
hlas,  jenž  v  duši  dosud  se  neozýval.  S  tesknosti 
a  zbáznéním  v  srdci  tomu  hlasu  nasloucháte  a 
vše  tak  kolem  vás  jaksi  naslouchá.  Poznáváte, 
ži"  octli  jste  se  v  účasti  něčeho,  co,  jakkoliv  utvá 
řeno  nemotornou  rukou  lidskou,  ve  svém  sou- 
jeinství  a  zpodobnění  mělo  již  zcela  jiný  význam 
než  prázdné  všednosti  z  nahodilého  lecjakého 
rozmaru  a  co  z  míst  svých  vyzývalo  význačné 
za  jnkýmsi  zadostučiněním,  kterého  ale  jakoby 
nebylo  lze  nikdy  dosáhnouti.  Vše  záhadně  spo 
jilo  se  tu  k  velkému,  bezejmennému  ohromení   .. 

V  příkré  .'trnulosti.  jíž  nebylo  lze  ani  zvrátiti, 
ani  zlekati  či  udiviti  jinak,  čelo  kaple  zřelo  ve 
vůkolní  spoušť  živiti,  houštin  a  lesů,  v  celou  tu 
černě  zatopenou  spoušť,  jež  jakoby  se  drala  ku 
strašnému  sestředění  tak  blízkému  zde  a  tak 
ohrozivému  Věky  a  doby  míjely  před  nehybnou, 
kamennou  jeho  tváří,  a  ono  zůstávalo  stále  tak 
zamlklé  a  němé,  s  neznámým  snem  zapadlého 
života.  Neoznačovalo  se  ničim  —  bylať  to  kaple 
bez  nápisu,  bez  vysvětlení,  jež  by  hlásalo  své 
úmysly  a  své  doby,  jakoby  jen  ten,  jenž  věděti 
měl  věděl  tady,  co  bylo  třeba.  Bylo-li  jen  kdes 
v  ústraní  nezapomenuto,  chlubné  jméno  nemo- 
torného tvůrce  na  štěstí  zcela  zarostlo  mechem 
a  stalo  se  na  vždy  neznámo  ...  Co  zde  chtěla 
tato  kaple,  jakých  symbolů  byla  pamětníkem? 
A  čemu  hleděla  nyní  tak  pronikavě  v  ústrety 
vtom  svém  očekávání  neznámého  zadostučinění.? 

Když  zahýbaje  kolem  jedné  z  těch  výsp 
k  samé  kapli  stařec  docházel,  co  o  jeho  bedra 
neustalo  plouhati  mokré,  zalité  houští,  shrnujíc 
se  zase  spěšně  za  ním,  zarazil  své  kročeje  na- 
jednou, jako  ten,  jenž  právě  došel  cíle.  A  ne- 
hybně na   okamžik  stanul,  zvrátiv  se  tělem  příkře 


na  zad,  jakoby  v  mimoděčném  oddalování  se  od 
něčeho  obávaného.  Patřil  tak  na  kapli  před  .sebou, 
v  ten  ponurý  vzhled  kamene  se  nořil,  v  udiveni 
a  zlekání,  v  ustrnutí  i  úžasu,  v  neoznačitelné 
zmatené  směsi  nějak  těžce  zasaženého  nitra.  Před 
tímto  pohledem  zdálo  se  vystupovati  něco  zcela 
jiného,  než  v  dojmech  i  těmto  místům  případných. 
A  začal  se  třásti  na  těle,  jakoby  v  nivec  roztřá.sti 
se  to  měla  celá  jeho  bytost  v  tom  neodolatelném 
jakémsi  prorváni  se  nitra,  v  tom  ohromení,  v  tom 
zlekání  a  úžasu,  jakého  zde  byl  n.íhle  účastníkem 
A  zahořekovav  pak  tak  jaksi  strašně,  neznámě, 
nelidsky,  a  vzepjav  při  tom  ruce  kamsi  daleko 
před  sebe  jako  v  šíleném  vzmávnutí,  vrhal  se  již 
na  zmáčené,  vyborcené  stupně,  a  tak  celou  by- 
tostí, pádem  a  celou  tíhou,  jako  ten,  jenž  v  uří- 
cení a  vyčerpání  sil  nemůže  dále.  Zdálo  se,  že 
as  na  duši  starcovu  u  vyvrcholení  svém  celém 
dolehla  spousta  a  zhouba  cíle  dosaženého  .... 
Celém  přimknul  se  k  .samému  úpatí  kamene. 
A  tak  násilně,  v  neodvratitelném  zoufalství,  jakoby 
mu  bylo  údělem  vhřížiti  se  tam  až  kamsi  dovnitř, 
v  ty  kamenné,  nedobytné  útroby.  Rukama  při 
tom   kámen   křečovitě  objal. 

Zůstal  tak  v  ustrnulé  nehybnosti,  v  takovém 
zmráčení  bez  života,  jakoby  náležel  k  tomuto 
kameni.  — 

Vše  vůkol  jakoby  se  pozastavilo.  Semklo  se 
k  ustrnutí,  k  úžasii,  k  zmráčení.  Pozastavila  se 
jaksi  nebesa ;  v  strašném  výdechu  svých  spoust 
neochable  spěly  chomáče  deště,  ale  jakoby  také 
ve  výlevu  svém  zasaženy  byly  nehybností,  zka- 
meněním rytmů  svých.  Bylo  nesmírné  utajení 
v  tom  dmutí  a  zastření  par,  jež  jakoby  se  shlu- 
kovalo čím  dále  hrozivěji  a  z  jejich  příkře  tanou- 
cího pozadí  vyvstaly  černající  se  neurčité  závoje, 
tvary  a  bytosti  pochmurné,  z  neznámého  lůna 
jakýchsi  podsvětí  se  vychylující,  aby  nahlédaly 
a  vyčkával  v.  i'otr:ic\ 


%       %       if       % 


^ 


Kristián  V.  Liška 


STISENI. 

iVlé  .sny  se  rozletčly  do  daleka. 

Do  krajin,  kde  nejsme  životem. 

Vybledlé.  Zemdlené  a  servané  odešly. 

Mně  zbyly  jen  prázdné  hluboké  sině  v  palácích, 

kde  honí  .se  stíny  zemřelé  po  mollově  hýřivých  akkordech. 

Hnus  zbylý  a  hrůza  před  budoucím. 

Pusté  sály. 

Nemá  ticha    Klidná  ticha    Mrtvá  ticha 

Zahrady,  kudy  prchaly,  zpola  zničeny. 

A  brány  otevřeny  dokořán. 

iNebylo  síly  je  zadrželi, 

uprchlý  daleko  do  krajin,  kde  nejsme  životem. 

^        ^        <í?        'v'        ^        <^        ^ 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN  VOLDAN. 


A  nglomanství  starého  Voldaiia,  jevící  se  též  v  je- 
■'*  ho  chladně  upjatém  zevnějšku,  v  ostrém  se- 
vření tenkých  oholených  rtů  mezi  umírněnými, 
více  státnickými  než  byrokratickými  licousy,  a  jež 
činilo  originelní  dojem  zvláštní  distingovanosti 
u  vášnivého  a  skeptického  přívržence  encyklope- 
distů,  přešlo  částečně  i  na  Evžena. 

Pěstoval  horlivě  tělocvik,  sport,  učil  se  jezdit 
na  koni,  šermovat,  v  průjezdu  gymnasia  vždy  před 
odchodem  si  navlékal  rukavičky  a  svým  mladi- 
stvým šviháctvím  závodil  s  aristokratickým  spolu- 
žákem, princem  R.,  pro  nějž  chodil  lokaj  do  školy 
a  někdy  přijížděl  i  kočár.  Voldana  ohromoval 
takový  lesk  a  s  rozechvělým  srdcem  chodil  kolem 
malostranských  paláců  zasmušilých,  majestátních, 
nepřístupně  uzavřených,  jako  kolem  tajemných 
a  zakletých  hradů  z  pohádek.  Chtěl  být  rytířem, 
před  nimž  by  se  otevřela  profánnímu  světu  ne- 
známá a  nedostupná  nádhera  pyšných  paláců. 
A  aby  aspoň  trochu  imponoval  svým  spolužákům 
před  růžovým  princátkem  s  tenounkým,  piskla- 
vým hláskem  a  s  drobounkým  mozkem  v  té 
hezké,  uhlazené  hlavičce,  objednal  si  někdy 
do  gymnasia  veřejného  posluhu,  jemuž  odevzdal 
své  knihy  a  sešity  k  nesení  a  velmi  sebevědomě 
pohazoval  rukama  v  červených  rukavičkách,  jako 
mladý  pán,  který  jde  na  procházku. 

Voldan  nebyl  valný  žák,  byl  roztržitý,  stále 
duchem  vzdálený  ze  školní  světnice,  stále  zaměst- 
naný něčím  jiným  nežli  gramatikami,  klassiky  a 
matematikou.  Avšak  překvapoval  učitele  často 
nezvyklou  sečtělostí  a  bystrostí  úsudku,  a  vy- 
nikal jedině  v  dějepisu,  a  již  tehdy  naučil  se 
anglicky  a  francouzsky.  Snil  o  studiích  v  cizině, 
nejraději  by  šel  na  universitu  oxfordskou  nebo 
cambridgeskou,  odkud  vycházeli  ti  silní,  dokonalí 
gentlemani  tak  výmluvní  a  ušlechtilí,  o  nichž 
mu  vyprávěl  otec,  o  nichž  mu  dával  čísti  knihy, 
které  líčením  velkých  životů,  energických  zápasů, 
odvážných  a  překotných  podniků  rozpaluji  vznět- 
livé, mladé  hlavy  více  jak  erotické  a  dobrodružné 
romány. 

Po  maturitě  jej  poslal  otec  na  půl  léta  na 
cesty  a  do  Paříže.  Evžen  vrátil  se  domů  poněkud 
zmužněly,  ale  s  neivy  zjítřenými,  jakoby  jím 
zmítal  hluboký,  vnitřní  nepokoj.  Měl  chvíle  velmi 
melancholické  a  velmi  divoké.  Někdy  celou  noc 
proseděl  doma,  v  tichu  svého  pokojíka  plného 
knih,  nad  stolem  |)lným  papírů  —  jindy  se  vracel 
za  jitřního  soumraku,  zsinalý  jako  žluté,  mlhavé 
ráno  pražské,  a  zmořený  prohýřenou,  hnusnou  a 
kalnou  nocí. 


Tehdy  způsobil  svému  otci  nmoho  zármutku. 
Ne  snad  těmi  nočními  toulkami  a  pitkami  —  to 
patřilo  k  věci  u  dvacetiletého  studenta  —  ale 
více  jej  zarazil  duševní  stav  synův.  Mezi  oběma 
Voldany  vyvinula  se  důvěrná  a  vážná  sdílnost, 
svěřovali  si  své  myšlénky  a  názory  o  všem  a 
otec  velmi  záhy  odhalil  synovi  ony  nejošklivější 
stránky  života,  jež  nepraktická  a  pokrytecká  pru- 
derie   škol  i  rodin    zakrývá    dětem. 

Otec  pozoroval,  že  jeho  syn  je  zachvácen 
onou  nervosní,  mdlou  ochablostí,  kterou  vyciťoval 
podle  různých  úkazů  a  zjevů  v  literatuře,  filosofii, 
umění,  jako  těžkou  chorobu  doby,  ztrácející  energii 
a  sílu  životní  po  zoufalých  a  marných  křečích 
nihilismu,  anarchie  a  zvláště  po  zmařeném  a  gro- 
teskně šíleném  výbuchu  komuny.  Starý  byrokrat, 
vlastenec,  konservativní  skeptik  dobře  pochopil 
příznaky  choroby  a  s  hrůzou  tušil,  že  by  celá 
jeho  práce  a  všechny  jeho  naděje  byly  zničeny, 
kdyby  jeho  syn  byl  zachvácen  chorobou  slabých, 
nervosních  a  podle  jeho  víry  zcela  zbytečných 
a  neužitečných  lidí,  kteří  končí  ve  fanatismu 
anarchie  iiebo  v  blouznění  mysticismu  a  kteří  dle 
jeho  náhledu  všichni,  i  theoretičtí  i  praktičtí,  i  ti, 
kteří  házejí  pumy,  i  ti,  kteří  píší  filosofická  po- 
jednání do  revuí,  patří  na  šibenici  nebo  do  blá- 
zince. 

A  byly  to  dlouhé,  smutné  večery,  které  pro- 
seděl Evžen  se  svým  otcem  ve  čtverhranném 
rohovém  pokoji  se  čtyrma  okny,  s  nábytkem 
omšelým,  empirovým,  s  podobiznami  rodinnými, 
s  několika  Voldany  v  parukách  a  v  důstojnických 
uniformách,  a  kdy  otec,  tělesně  sechřadlý,  se  rty 
stále  tenčími,  ostřejšími  a  bezbarvějšími  mezi  bí- 
lými, státnickými  licousy,  ale  duševně  velmi  čilý 
a  energický,  seděl  ve  vysokém,  černou  kozí  po- 
taženém křesle  a  vykládal  svou  filosofii  síly,  svůj 
skeptický  a  praktický  názor  světový. 

•  Hochu,  nemáme  ještě  vyhráno,<  opakoval 
starý  Voldan.  »Ještě  se  chystá  poslední  seknutí 
do  kořene  ...  a  jestli  se  podaří,  pak  je  s  nárni 
konec,  vzdor  všem  našim  národním  písničkám, 
vzdor  všem  našim  vlasteneckým  spolkům  a  vzdor 
všemu  našemu  příbuzenství  slovanskému  Buď  u 
ještě  velké  boje  a  pro  ty  bude  zapotřebí  statných, 
celých  mužů  —  velkých  hlav  a  karakterů.  A  kdo 
tehdy  se  objeví  nejsilnějším  a  nejpoctivějším  — 
ten  bude  slavným  a  velkým  nad  všechny  svého 
národa  .  .  .    ten    pozná  to  největší    blaho  života. « 

A  v  očích  starcových,  pronikavě  a  živě  hle- 
dících   z  vrásek   žlutého,    scvrklého  obličeje,  za- 


zářilo  nadšení,  blesk,  který  nikJy  nezasvítil  v  chlad- 
nýcii  a  osti^e  hiedícícii  zřítelnicích. 

Evžen  byl  pohnut  a  zmaten,  ale  nikoliv  ob- 
sahem slov  otcových.  Jej  dojalo  otcovo  cliování, 
zarazilo  jej  věštecké  zanícení,  jímž  otec  přímo 
jeho  se  dotýkal  a  jej  vyzýval.  Jaká  to  stařecká 
pošetilost  —  myslil  si  mladý  muž,  který  v  té 
dobč  nezaměstnával  se  otázkami  existence  národa 
svého,  byl  k  nim  netečný  a  tratily  se  jako  chudé 
paprsky  v  nových  jasech,  které  se  rozlévaly  ve 
stínech  jeho  mladé  duše  jako  šírá,  celý  obzor 
nádherně  zažíhající  severní  zář 

Později,  a  to  dosti  brzo  jeho  duševní  vývoj 
prodělal  nové  převraty,  obrátil  se  novým  směrem 
tak  prudce  a  náhle,  jako  když  dravý  proud  by- 
střiny si  hledá,  v  zemi  rozrývá  nové  koryto.  Ale 
od  té  doby  Evžen  Voldan  se  nezhostil  pocitu 
jakéhosi  neklidu.  Jeho  duše  byla  někdy  tak  sen- 
sitivní,  že  se  otvírala  a  choulila  při  sebe  lehčím 
dechu  vánku,  jako  květ  mimosy.  Přijímal  dojmy 
pocity,  nauky,  zkušenosti  velmi  rychle  a  žíznivě, 
ale  nedovedl  se  zadržeti  na  jedné  půdě,  připoutati 
se  k  nějaké  zásadě  nebo  pravdě,  přisvojiti  se 
určité  cesty.  Nenašel  té  harmonické  klidné  síly. 
kterou  mají  lidé  fanatičtí,  methodičtí  a  věřící 
doktrinářští  lidé,  kteří  jako  jeho  otec  a  jako  jeho 
učitel  filo;ofie  na  universitě,  dva,  kteří  měli  nej- 
větší vliv  na  jeho  dvacet  let,  mají  svůj  světový 
názor,  tvrdě,  ocelově  pevně  ukutý  na  kovadlině 
pod  nárazy  myšlénky  a  zkušenosti  ve  žhoucím 
dechu  výhně  života. 

Často  trýznil  jej  ten  neklid,  ta  neji.stota,  ale 
zárovef)  pociťoval  chvíle  takové  volnosti  a  leh- 
kosti, že  myšlénka  jeho  nesla  se  v  mocném  vzletu, 
jako  pták  radostně  a  svobodně  mávající  křídly 
mezi  oblohou  a  mořem. 

Starý  Voldan  již  stěží  pohyboval  svými  bled- 
noucími a  ve  vráskách  tratícími  se  rty,  ale  upíral 
na  svého  syna,  úhledného,  elegantního  jinocha 
s  půvabem  inteligence  ve  tváři  s  výrazem  <  du- 
ševnění  v  očích  těkavých  a  smělých  své  malé 
oči,  v  nichž  se  tetelily  poslední  záchvěvy  života 
a  jen  mumlal  podivné,  přísné  odkazy  vetchého 
opozděnce  minulé  doby  synovi,  mladému  muži 
nové  doby. 

Voldan  pochopil,  že  stařec  nenávidě!  vše  co 
ducha  revoltovalo  proti  železné  disciplině  vůle  a 
logiky,  nebo  jej  hýčkalo  v  citové  změkčilosti  že 
ideálem   jeho    byl  muž  rozumu,  neoslabeny  ner- 


vosní  citovostí,  chorobou  vášně  ani  požitkář- 
stvím, jež  bylo  zhýralostí  v  životě  fysickém 
a  csteticismem  a  diletantismem  v  životě  du- 
ševním. 

Voldan  právě  velmi  náruživé  a  velmi  rafmo- 
vaně  tíhl  k  tomuto  hýřivémi'.  životu  těla  i  duše. 
Svedl  jej  život,  ženy,  cesty  a  lektury.  I  když  jx)- 
zději,  po  třicátém  roku  poněkud  .se  uklidnil  a 
poznal,  jak  hluboké  a  pravdivé  poučení  tajilo  se 
v  zlobných  a  umíněných  větách  třaslavého  hlasu 
otcova,  varující  jej  před  citem,  vášní  a  epikurejstvím 
duševním  i  tělesním,  nedovedl  nikdy  se  ovládnouti, 
nedovedl  se  přizpůsobiti  vlastnostem,  které  mu 
mohly  nejvíce  prospěti,  a  konečně  se  poddal. 
Ostalo  v  něm  vždy  něco  z  té  rozháranosti  a  z  toho 
zmatku  dvaceti  let,  kdy  nerozhodnut  stál  před 
povoláním  literáta,  učence,  politika,  a  kdy  zapo- 
mínal na  všechno  v  orgiích,  do  nichž  se  vrhal 
střemhlav  jako  do  ječivého  šumu  vodopádu. 

Otec  mu  zemřel  tehdy  a  zanechal  nevelké 
jmění,  ale  stačící  na  slušný  život  mladého  muže. 

Voldan  rok  protoulal  po  Evropě.  Vrátil  se 
svěží,  plný  života  a  bujnosti.  Ztratil  svou  deka- 
dentskou  nervosu  v  gotických  městech  německých, 
v  jasné  slávě  toskánské  renaissance,  v  jiskřivé 
eleganci  pařížských  salonů,  kde  se  udržovaly 
ještě  poslední  tradice  francouzského  espritu,  a 
přišel  vyzbrojený  velmi  jemnou  ale  velmi  pevnou 
neodvislostí,  lehkostí  a  ironičností  ducha,  jež  se 
zdála  frivolním  šviháctvím,  proti  mocné  podma- 
iiující.  suggestivní  a  výmluvné  myšlénce  tvrdého, 
robustního  a  doktrinářského  mistra  filosofie  na 
universitě. 

Lišil  se  velice  a  —  v  očích  vážných  lidí 
nevv  hodně  od  celého  svého  okolí  A  hlavně  tím, 
že  byl  již  od  mládí  vychován  jen  v  duchu  fran- 
couzské a  anglické  kultury,  že  ostal  skoro  úplně 
netknut  vlivem  německým,  pokud  se  mu  v  praž- 
ských školách  mohl  ubrániti. 

Vzbudil  pozornost  několika  články  a  před- 
náškami. Naplňoval  Prahu  svou  rušnou,  mladistvou 
živostí  Bylo  ho  všude  vidět,  na  plesích,  v  kavár- 
nách, v  restaurantech  v  divadle.  Studoval  krátké 
doby,  vždy  jen  několik  neděl  před  zkouškou,  ale 
intensivně,  křečovité  A  všeobecně  se  věřilo,  že 
mladý  Voldan.  Evža,  udělá  kariéru,  stane  se 
něčím  znamenitým,  dosáhne  významného  posta- 
vení byrokratického  jako  jeho  otec  nebo  uni- 
versitního,   politického  .  ,  .  Pokrač. 


%         ^         %         Ý         llí         ^         % 


Jiří  Sumín: 


NA   VLNÁCH. 


IVjikoli,  stokráte  nikoli!  Aiiiž,  kterému  ona  se 
^  ^  vzdala  nebyl  tak  nízký  a  podlý!  Osudná  zá- 
hada .  .  ■ 

Ale  divý  host  chechtá  se  zběsile. 

>Ty  říkáš:  záhada  a  jiní  tomu  říkaí  chtíč !« 

Vše  se  v  ní  bouří  a  vzpírá,  vše  žene  ji  do 
boje  zachránit  aspoři  část  vlastnictví,  když  již 
ostatní  je  ztraceno.  Ale  síla  její  selhává  a  opouští 
ji.  Patrně  je  život  mnohem  drsnější,  mnohem 
všednější,  než  tušila  její  dívčí  duše.  A  ideál  muže 
vztyčený  do  oblak  nadšení,  jehož  záře  měla  ozlatit 
západ  jejího  žití,  padá  do  prachu.  Marný  byly 
její  oběti,  nicotná  slepá  její  láska.  A  vše  je  ztra- 
ceno . .  .  Ostrý,  pichlavý  mráz  zadrhuje  jí  dech 
a  zastavuje  srdce. 

Skupina  bezlistých  olší  skloněných  nad  dře- 
věným křížem  mihla  se  kolem.  Vlídné  smavé 
údolí  v  šedém  pozadí  mlhavých  vrchů  zaleskla 
se  v  zimním  slunci  a  tu  již  jakoby  ji  vítala  ote- 
vřená náruč  rodného  kraje.  Roj  milých  vzpomínek 
počal  obletovati  její  hlavu,  drážditi  a  napínati 
její  ochablý  cit.  Ale  bolestné  stkaní,  jemuž  se 
podala,  ustává  náhle,  jakoby  jí  ledová  ruka  stiskla 
hrdlo.  Vzpomněla  si  na  ony  dva  listy,  jež  po  smi  ti 
dítěte  napsala  v  bolestném  rozk^vpění  své  nešťastné 
duše.  Jak  se  jim  as  zdála  ubohá  a  směšná!  A  tu 
cítila,  že  hned,  jak  vstoupí  do  domu  své  matky, 
třeba  cosi  udělat,  čím  by  opravila  její  úsudek 
.o  sobě.  Nechce  se  již  objevit  nikdy  tak  naivní 
a  směšná !  I  jemu  musí  to  dát  na  jevo.  Ale 
ochablost  a  bezradný,  plachý  zmatek  opanovaly 
ji  úplně.  A  podávajíc  se  na  novo  slzám  v  tklivém 
roztesknční  po  rodném  hnízdě,  v  němž,  jak  se 
zdálo,  nebylo  víc  pro  ni  ir.ísta,  rozhodla  se  po- 
jednou 

•  Ano,   toh  e    udělám !«    řekla    si    odhodlaně. 

Kočí  obrátil  se  k  ní  a  jeho  veselé  oči  hle- 
daly cosi  v  mlhách  obzoru.  Ukazuje  bičem  vzdá- 
lený vrch  pravil   bodře: 

^Tam  za  tím  kopcem  je  Ráčkov.  Jedu  tam 
už  j)o  druhé  tento  týden. ♦ 

Sebrala  veškerou  svou  sílu. 

"Jeďte  přímo  do  Světlic*  —  nezastavím  se! 

Pohlédl  překvapeně  a  hluboce  do  jejích  za- 
rudlých, uplakaných  očí 

>  Prosím, «  řekl  tiše  a  dlouho  hleděl  zamyšlen 
na  vlnící  se  černé  hřívy  koní. 

Chudý  lesnatý  kraj  s  ostrými  výběžky  hor 
zatemnil  obzor  Údolí  zúžilo  se  znenáhla,  plochy 
půdy  vražené  v  hlubokých  záhybech  úpatí  po- 
krýval vysoko  napadlý  sníh.  Polední  slunce  pro- 
dírajíc se  mlhami,  zářilo  bezmocné  a  bledé  do 
vytyčených  spoust  mrazu  a  ledu.  Povoz  hřmotivě 
se  klátil    na    neujetých    zmrazcích    špatné    cesty. 


Projeli  chudou  dědinku  s  dřevěnými  domky  pro- 
následováni hejnem  žebravých  dětí  natahujících 
dlaně.  Na  konci  před  úhlednou  zděnou  hospodou 
kočí  zastavil  a  seskočil  s  kozlíku  ztěžka  ohýbaje 
své  zdřevěnělé  údy. 

•  Milostivá  paní,  je  poledne.  Zde  vždycky 
krmíme  koně.  Je  to  poloviční  cesta  do  Světlic,' 
pravil,  otvíraje  dvířka  kočáru. 

Překvapena  vystoupila  z  vozu.  Kočí  zajel 
s  povozem  do  veliké  dřevěné  kolny,  stojící  před 
hospodou  na  protější  straně  cesty.  Vstupujíc  do 
hostince  slyšela,  jak  vypřahá. 

Byla  nemálo  zdivena  a  znepokojena  touto 
zastávkou.  Jaká  to  neočekávaná  léčka  osudu.? 
Jaké  to  podezřelé  odbočení  ř  Kolik  různých,  ne- 
tušených dojmů  vystřídalo  se  za  dlouhé  jízdy 
v  její  duši! 

Vstoupila  do  veliké,  začazené  místnosti  s  pri- 
mitivními stoly.  Hostinský,  zavalitý,  hřmotný  sta- 
roch  s  bledou  tváří  nalitých  váčkovitých  vrásků 
a  tupýma,  bledýma  očima,  nepovstal  ze  svého 
místa  u  pece,  vyplňující  kout  u  dveří,  když  Pavla 
vstoupila.  Jen  úkosem  na  ni  pohlédl,  bafaje  mla- 
skavě  z  dlouhé  dýmky.  Teprve  když  ho  oslovila, 
povstal  zvolna,  ale  v  jeho  tváři,  připomínající 
hlavu  uvařené  ryby,  nepohnul  se  jediný  sval. 
Vyhlédl  oknem  a  hlučně  přivítal  kočího,  jenž 
právě  vstoupil  do  jizby.  Také  jej  napřed  obsloužil. 
Pro  »pány«  ničeho  neměl.  Vážil  si  více  kočích 
a  především  starých  formanů,  již  znenáhla  vy- 
mírali, když  jim  byla  pojednou  vzata  vláda  nad 
silnicí  k  hlavnímu  městu,  vedle  níž  běžela  nyní 
železniční  trať  a  po  jejichž  těžkých,  hřmotných 
koních  dlouho  se  mu  stýskalo. 

-Slivovici  nebo  borovičku?*    tázal  se  dámy. 
Kočí  horlivě  vyskočil. 

»Co  vás  napadá!  Vína.  strýčinku,  vína  na- 
lejte  milostivé  paní!  Já  počkám.- 

Ale  zatím  polykal  již  velká  sousta  chleba  se 
sýrem  a  s  drobnými  jehličkami  suchého  jalovci, 
jež  mu  padaly  do  talíře  ze  starého  věnce  nad 
stolem. 

Pavla  jedva  okusila  kalného  vína  a  vyšla  pak 
na  silnici.  Mlhy  se  rozptýlily,  skvostné  zimní 
slunce  budilo  touhu  po  blízkém  jaru  Nedaleké 
stráně  spaly  ještě  pod  těžkým  příkrovem  snětu, 
ale  pod  nimi  řičel  již  horský  potok,  odhodiv  na 
břehy  svůj  ledový  krunýř.  Sněhový  koberec  zářil 
a  oslepoval. 

Netrpělivě  přecházela  po  silnici,  majíc  duši 
zastřenu  mlhou  vzpomínek.  Teď  asi  matka  vy- 
hlíží s  okna  a  očekává  ji  .  .  .  Včera  poprvé  na- 
padal sníh  od  té  doby,  co  její  hošíček  spí  pod 
těžkou,  černou  poduškou  .  .  .   Proč  asi  teta  tolik 


plakala  poslední  dny?  Zdá  se,  zeji  měla  opravdu 
ráda  .  .  .  ona  jediná  snad  I  .  .  .  Ale  pryč  s  těmito 
myšlénkami :  Nechce  se  objevit  se  zarudlýma 
očima  před  tváři  převorky.  Musí  být  pevná  a 
klidná.  Ale  půl  hodiny  již  uplynu'o,  byl  by  snad 
čas  .  .  . 

Otevřela  těžké,  nabotnalé  dvéře  vedoucí  do 
kolny,  v  níž  stály  koně.  Proud  čpavého,  živočiš- 
ného tepla  oblil  ji,  když  vstoui)ila  dovnitř,  liylo 
tam  úplně  tma.  Okna  byla  ucpána  slámou,  aby 
teplo  neprchalo.  Chtěla  hned  zase  odejít,  ale 
vozka  k  ní  tiše  přistoupil  a  počal  s  ní  hovořiti. 
Jakási  záplava  prosté  tklivé  soustrasti  snášela  se 
z  jeho  hlasu.  Odpovídala  mu  skoupě  a  neochotně, 
než  nechtěla  býti  tak  nevlídnou,  aby  jej  nevy- 
slechla. 

Pravil,  že  zná  dobře  světlický  kl.íšter.  Když 
sloužil  v  Stříbřících  u  hostinského,  vozlval  tam 
často  panstvo,  jež  mělo  v  klášteře  dceru  na  vy- 
chování. Ale  milostivá  paní  nemůže  mít  ještě  tak 
velké  dcerušky,  vždyť  je  tak  mladinká  .  .  .« 

A  Pavla  cítila  jeho  horký  dech,  jeho  bázlivý, 
plachý  pohled,  jenž  se  chtivě  zadrhoval  na  její 
tváři. 

I  abatyši  dobře  zná  .  .  .  Oh,  to  je  bestie  zr- 
zavá I  .  .  .  má  veliké  rezavé  skvrny  na  tváři  a  za- 
jisté i  vlasy  má  takové  .  .  .  Vyplácela  ho,  když 
tam  vozíval  chléb.  Ale  rád  by  věděl,  co  bude 
milostivá  dělat  v  klášteře,  dcerušky  tam  přece 
nemá  a  aby  snad.  Bože  můj,  chtěla  tam  zůstat.. . 
ne,  to  by  byl  zrovna  hřích,  vždyť  je  tak  he- 
zounká .  .  . 

Přirazil  pootevřené  dvéře  kolny,  tak  že  stáli 
v  úplné  tmě.  Ne,  neměl  zlého  úmyslu  dobrý  ten 
hoch    a  zbytečně   ji   polekal.    Neodvažoval  svých 


skutků  a  neuvědomil  si  ani,  že  se  vždycky  za- 
chvívá  horečkou  žádosti,  kdykoliv  ocitl  se  o  sa- 
motě se  ženou.  Pavla  vyrazila  ze  dveří.  Zdál  se 
jí  ošklivý  a  hnusný. 

Když  pak  chvíli  chodila  po  silnici,  viděla  jej, 
jak  vyšel  z  kolny  a  usedl  na  žebřiny  složené  pod 
zá.střeším.  Vyhýbala  se  jeho  pohledu,  ale  on  hleděl 
na  ni  nevinně  a  bodře,  přitahuje  ji  magnetismem 
svých  ohnivých  černých  očí.  Ještě  byla  dosti  da- 
leko a  již  zaleskly  se  jeho  bílé,  dravci  zuby. 

»Tak  jsem  to  vlastně  nedovykládal . . .«  začal 
opět.  »Ano,  abatyše,  to  je  bestie  zrzavá!  Tak, 
moje  stařenka  měly  schovanku,  sirotka.  Hezké 
děvče,  ale  říkali  všichni,  že  umře  na  souchotě, 
jako  její  rodiče.  Bála  se  smrti  n  také  těžko  dělat 
nechtěla  a  tak  že  půjde  do  kláštera.  Měla _ po 
v  idičích  deset  tisíc.  Bránili  jí,  ale  nedala  si.  Šla 
Peníze  dala  hned  klášteru.  Poslali  ji  kamsi  do 
ci/.iny.  Ale  tam  zastesklo  se  jí  po  domově  a  tu 
se  rozhodla,  že  v  klášteře  nezůstane.  Propustili 
ji  tedy,  nemělať  ještě  posvěcení.  Přijela  sem  a 
žádala  na  abatyši  své  peníze  zpět.  Ale  ta  nechtěla 
ani  slyšet:  peníze  že  dala  klášteru  a  zpět  je  ne- 
dostane, to  že  není  v  její  moci.  Ale  co  měla 
nebohá  dělat  bez  peněz,  když  byla  chorá  a  uživit 
se  nedovedla  ?  Klekla  před  ní  na  kolena  a  prosila 
pro  Boha,  pro  všecky  svaté...  Ale  kdež!  Ne 
a  ne!  Oh,  ta  bestie  zrzavá!  Tak  holka  v  největ- 
ším rozčilení  vyběhla  na  půdu  a  —  oběsila  se  «  — 
Povstal,  pohrozil  pěstí  a  narazil  si  čapku  na  uši. 
»Budu  zapřáhat,"  pravil.  Ale  opět  se  zastavil.  Až 
přijde  milostivá  paní  do  klášterní  kaple,  tam  na 
levo  na  bočním  oltáři,  je  alabastrová  socha  svaté 
Ubaldesy ...  To  je  patronka  abatyšina.  Ta  socha 
je  prý  koupena  z  těch  peněz...  Oh,  ta  bestie! 
Proč  pak  si  nekoupila  za  své.?!*  PoUrae. 


FEUILLETON. 

Eduard  Kl.as:  POD  DECHEM  SMRTI. 

Fragment. 

Po  úderech  toho  podivuhodného  dne,  když  zhr.'iIo 
slunce,  lampy  žehly  a  po  západě  šuměla  růžová  fantastická 
chmýří  vysokých  obláčka  —  vsunula  štíhlé  tělo  rozpuka- 
nými dveřmi  veliké  černé  zahrady,  shrnula  bezové  proutí 
oběma  rukama  a  vše  mělo  hluboké,  záhadné,  strašlivé 
stíny  rozloženo  před  jejíma  umdlenýma  očima,  jež  v  prud- 
kém napjetí  polykaly  horečná  vidma  všeho,  co  plynulo 
tichými  kroky  okolo,  vlažným  tempem. 

Klesle  a  v  zamžených  pohybech,  jaksi  jako  po  šedé 
opeře  křídel,  přitisknutých  k  zemi,  šla  po  sadě  a  roz- 
rostlé větve  jako  cizí  holé,  černé  ruce  bodavě  vyvstá- 
valy se  všech  pustých  stran.  Nahoře  růžové  stíny  jako 
nedořeknutě  umlkaly.  Nocí  voněly  ospalé  trávy.  Umrtvělé 
ticho  sungerovalo  šílenou  touhu  šíleně  vykřiknout... 

Slunce  vstalo  v  pět  hodin  a  v  sedni  minut.  Ona 
zaplakala  a  vyhledala  datum  a  hodiny  na  stěně. 


Úsměv  byl  v  dlouhé  otázce,  již  položily  její  vytr- 
žené oči  tomu,  kdo  první  z  bledých,  ustrašených  iidí 
k  ní  vešel. 

Úsměv  náhlé  veselosti. 

•  Dobit  mě,  dobit !«  Všecka  muka  lila  ten  výsměch 
horký  jako  oheií.  To  byla  nenávist. 

Němá  odpověď  smyla  jí  úsměv,  ochable  a  váhavě 
myslila  něco  úplné  vzdáleného. 

.Mrtvolnou  žluť  a  zkamenělé  zraky  dnešní  mrtvoly 
uvědomila  si  velice  přesné,  pohladila  opět  —  zde,  právě 
zde  —  svraštělé  prsty,  odcházejícího,  políbila  —  těmito 
ústy,  právě  těmito  —  bílé  tuhnoucí  čelo,  opět  zaplakala, 
s  chvěním,  nervosně,  a  chtělo  seji  tolik,  tolik  spát 

Zvolna  se  vše  kácelo.  Jakoby  po  jisté  chladné  ho- 
dině rudé  slunce  navždy  lhostejně  odešlo;  jakoby  strašná 
cizota  a  ledová  nehybnost  mrtvého  těla  jako  kámen  po 
cestách  na  vždy  srážela  naše  oči  k  sobě;  jakoby  vše 
lidsky  nevysvětlitelné  zatížilo  duši  k  šílení:  a  v  pustém 
stonu  churavých  zakletých  úst  jakoby  nekonečné  echo 
tlumilo  blízké  neštěstí,  příchod  nepřítele,  odvěkou  snahu, 
brzký  a  jistý  zmar  —  — 

Bolestný  vzdech  plížil  se  po  bílých  hřbitovních  zdích. 


Obrysy  vůkolí  tyčily  se  v  neobvyklých  formách  do 
hloubky  a  zas  hadovitě  vyjížděly  vzhůru  k  tůni  věčné 
oblohv. 

Něco  jako  ledový  stín,  surovými  krvavými  prsty 
neslyšně  dotýkalo  se  projevů  světa.  I  ptáci  čekali  jen 
smrť.  Mdle  a  v  úzkostech  úpěli.  A  rudé  slunce  bylo  jako 
symbolem  tím  jediným  tónem  svého  bílého  ploužení: 
i  bylo  strašno  vidět  vše  bílé,  bílé  jako  smrt  a  jako  hřbi- 
tovní zeď  a  jako  onoho  člověka,  jenž  v  rozkladu  doko- 
nával vše  nedokonané,  odpovídal  vše  nezodpovědéné, 
vše  své  neštěstí  dovršoval  posledním  :  tím  nejstrašnějším. 

Nebylo  možno  uvěřit.  Všechen  děs  života  irreálně 
vzkřikl.  Ne  člověk  —  mrtvola  chladla  — 

A  přece  zvony  zalkaly.  Do  bílého  pátku  ve  tři  ho- 
diny zalkaly  zvony  truchlivé  ave  něčeho  neskonale  smut- 
ného a  velkého. 

To  už  se  sřítilo  vše. 

A  jako  po  strašném  úderu  je  ticho  nejhlubší,  nej- 
hlubší jako  žal,  rozstřikla  se  úžasná  běl  v  mnohonásobné 
síle  po  všem  tak  studeně  prostém  a  tak  náruživé  nepo- 
chopitelném. 

Do  bílých  nebeských  plamenů  šlehala  ramena  stromů. 
Do  bílých  domů  vkrádaly  se  bílé  a  strašlivé  a  posměšně 
theatrální  stíny.  A  do  bílých  vod  pluly  bílé  vřesy  a  bílá, 
nekonečná,  mrtvá  pole.  A  bílí  lidé,  podobni  tak  vesele 
tomu  na  věky  k  mlčení  odsouzenému  člověku  —  oné  bílé, 
dlouhé,  výsměšné  mrtvole  —  bílí  lidé  plakali  bílé  slzy  úžasu 
konce    a  radosti.  Neboť  vše  bylo  sříceno  a  padlo  ďo  běli. 

Pak  uděšeni  šli  do  noci.  Bílé  plameny  svíci  jako 
dvě  němé  oči  mluvily  u  mrtvé  hlavy. 

A  někde  řinuly  se  záhadné  vzdechy  k  neutišení. 

Ona  ten  vzdech  cítila  ze  všech  nejprve  a  nejsilněji. 

Svůj  jemný  intellekt  vzala  a  tázavě  myslila:  »Blíží 
se  zvěř  a  dýše?* 

Ale  stáje  byly  zavřeny  a  dlouhé  vzdechy  zapírali 
lidé:  neslyšíme. 

Po  sadě  tiše  hleděla  vnímat,  bylo  mrtvo.  Vzdechy 
se  odrážely  od  tvrdých  zdí.  Jen  černé  ruce  vztahovaly 
prsty  s  černými  nehty  po  její  těle. 

Ranní  úsměv  mdlou  reprisou  bolestně  sevřel  její 
suché  nervosní  rty. 

Černalo  se. 

Napjaté,  vysílené,  spřetrhané  myšlení  kácelo  vjemy 
jako  ruiny  zbylých  příbytků. 

Daleko!  Daleko! 

Kde  je  to  slovo,  kdo  je  mluví? 

Daleko! 

Daleko  —  i  mrtvola  —  i  den  —  i  slunce  —  i  lidé  — 
i  život  —  i  já . . . 

A  nebylo  vše  sříceno. 

Pukalo  srdce  jako  duše  byla  puklá.  Zastenala.  Za- 
plakala suchýma  očima.  Ustala.  Strašno  ji  semklo. 

.Stíny  černaly  —  jako  dopělí  ptáci  zastavily. 

Daleko! 

Očima  k  nebesům  zaprosila.  Nikoho  nebylo  pro  ni 
nahoře,  a  její  pusté  a  strašné  hoře  plálo  v  její  nitru  a 
stravovalo  bez  uchlazení  vše. 

Laskavé  oči  Krista-Trpitele  byly  daleko,  daleko  — 

A  po  skáceném  štěstí,  po  opeře  života,  po  vysvětlení  a 
chladu  čněly  v  prorvané  duši  jen  sloupy  zoufalství  a  ničeho. 

Zaprosila. 

Zastenala. 

A  jak  její  tělo  klesalo  podle  kory  vysokého  stromu 
k  sepjatým  rukám  dolů  k  černé  prsti,  hluboký  žal  jí 
teskně  a  dlouze  mluvil: 

Poušť  a  ne  život  jsi  stvořila;  poušť  a  ne  život  jsi 
trpěla.  —  Daleko,  rač  dítě,  je  tvoje  cesta  za  wkoupením; 
daleko  je  tvoje  cesta,  jež  vedla  po  cizím  —  A  jako  dvé 
moří  je  tvoje  neštěstí.  Pluj  lehce  a  utoneš  —  pluj  s  očima 
zvrácenýma  nahoru  a  svatý  mír  tě  pojme  jako  květ  mo- 
týle... Pluj  lehce  a  v  mukách  a  v  hrůze  utoneš  ... 

A  jako  v  radostných  snách  políbila  smírně  boží  zem. 
A  s  ní  i  její  trny. 


CESKE  UMĚNI  VE  VÍDNI. 

Sama  náhoda  tomu  chtěla,  že  hned  den  po  Hilsne- 
rově  processu  aspoň  dva  naše  denníky  ohlásily  se  úvod- 
ními články  jiného  obsahu,  než  jak  tomu  za  podobných 
příležitosti  bývá.  ^Sochor  und  die  Andcren«  byl  titul 
úvodního  článku  v  »Politik«  —  »Vítězství  českých  malířů 
ve  Vídni «  v  »Nár.  Politices  . . .  »Politik«  ostatně  ze  všech 
listů  nejčastěji  věnuje  svůj  úvodník  věcem  mimopolitickým. 

Svůj  úvodník  pak  o  českém  umění  ve  Vídni  konči 
významnými  slovy:  »Nun,  vielleicht  břinčen  Sochor  und 
die  Anderen,  vielleicht  bringen  unsere  Kunstler  zuwege, 
was  erreichen  unseren  Politikem  bislang  versagt  war.c  — 

Ostatní  listy  .  .  . 

Ale  vždyť  se  píše  teprv  r.  1000  a  není  tedy  na  čase 
ani  na  místě,  aby  se  veřejnost  naše  z  úvodního  místa 
dověděla  také  něco  jiného,  než  o  čem  pravidelně  čítává. — 
Konečně  Uprka-Sochor  —  není  Hilsner,  aby  se  za  nimi 
poslali  zvláštní  zpravodajové  a  jejich  resp.  našemu 
úspěchu  ve  Vídni  věnovány  byly  celé  sloupce  nad  čarou. 

Jednu  výmluvu  by  naše  denníky  měly.  Nevědí-li  po 
celý  rok,  že  bv  české  umění  a  jeho  rozvoj  měly  pro  nás 
světovější  a  politicky  mnohem  vvznamnější  ráz  než  všechny 
ty  přežvýkané  »Poslední  pokusy  Korbrovv  politiky*  atd. — 
nemusí  o  tom  vědět  ani  dnes.  A  už  dokonce  tenkrát, 
když  sama  Vídeň  o  našem  umění  promluvila  rozhodněji 
a  ohnivěji,  než  se  stalo  v  žurnálech  našich.  —  A  než  jít 
za  Vídní  v  poznávání  naší  sílv,  raději  setrvat  při  dosa- 
vadním ignorování  a  bagatelisování  nejlepších  našich  sil.  — 
Tak  aspoň  si  zůstaneme  po  česku  věrni  a  nikdo  nebude 
moci  vyčísti  našemu  tisku,  že  o  českém  umění  ví  teprv 
tenkrát,  když  promluví  »Neue  Freie«.  Celý  sloh  denníku, 
seskupení  zpráv,  niveau  článků,  tenor  řečí  atd.  může 
i  nadále  setrvati  v  dosavadním  otrockém  napodobení 
Vídně   —  ale  v  umění?  — 

Zdá  se,  že  Vídeň  ještě  několikrát  připraví  nám  takové 
zahanbení  jako  tentokráte  a  bůh  ví,  kolikrát  ještě 
se  tak  musí  stát,  než  celá  naše  veřejnost  uhodí  se 
do  prsou  a  rukou  sobě  sáhne  na  čelo  studem  uzardělé 
až  do  krve.  —  Je  toho  tak  nezbytně  potřeba,  aby  úsudku 
našemu  předcházel  vždycky  cizí  tisk?  Je  toho  tak  ne- 
zbytně třeba,  aby  umění  u  nás  věnována  byla  teprv  ten- 
krát zvýšená  pozornost,  když  v  úžase  nad  ním  stojí  cizina? 

Otázka  za  otázkou  hrne  se  tak  do  péra  a  od  pro- 
vozování sProdané  nevěsty*  ve  Vídni  nebylo  tak  vážné 
příležitosti  věnovati  sloupce  listů  zpytování  svého  svě- 
domí jako  tentokrát.  Místo  všeho  toho  dočítáme  se  o  po- 
divných věcech.  — 

Jakoby  nadobro  nás  bvla  opustila  pamět,  —  ne  naše 
veřejnost  je  vinna  a  její  ústavy,  ne  zlatá  naše  autonomie 
a  čisté  její  manýry  —  ale  stát  je  vinen,  že  umění  na- 
šemu nedostává  se  té  podpory,  jaké  zasluhuje  a  bez  jaké 
dlouho  vytrvati  nemůže  (píše  Nár.  Politika).  —  Není  dne, 
abychom  se  nedočtli  v  listech,  jak  nepřátelsky  k  nám 
stojí  vláda  —  a  tu  pojednou  od  nepřítele  žádáme 
splnění  povinností,  jakých  vůči  sobě  téměř  ani  neznáme. 

S  nečistým  svědomím  vlastním,  jaké  máme  právo 
vyčítati  nepřátelům,  co  nesvedli  přátelé?  — 

Ničím  do  budoucnosti  není  ublíženo  tak,  jako  zalhá- 
váním  a  zamlčováním  pravého  stavu  věci,  přikr'íván{m 
vlastní  viny,  celou  tou  neupřímností,  s  jakou  hanbu 
svou  svalujeme  na  vládu.  —  Jak  je  tomu  dlouho,  co  se 
o  Uprkovi  psávalo  »pouhé  uznání  v  nejnutnější  jeho  vý- 
měře? Slova  uvažující  a  přívlastkem  skrblící*?  —  Že  tak 
promluví  o  českém  umění  vídeňsky  tisk  —  očekávali 
někteří  naši  kritikové  —  a  poněvadž  se  tak  nestalo,  jsou 
jako  v  Jiříkově  vidění!  —  Takobv  tak  nebyl  psával  sám 
česky  tisk!  —  Umění  ničím  ublíženo  není  tak,  jako 
matením  celé  veřejnosti,  která  by  snad  lépe  konala 
svou  povinnost,  kdyby  ke  svv-m  sympatiím  ve  vécech 
umění  byla  vedena  a  přidržována  —  Ne  vláda,  ale  my 
v  první  řadě  jsme  vinni  —  a  to  říci,  je  dnes  věcí  mravní 
statečnosti,   která   přiznání   své   vlastní  hanby  se  nebojí. 

V  Praze,  20.  listopadu.  V.  Mrštík. 


VÝSTAVA  ČESKÉHO  UMĚNÍ  VÝTVARNÉHO 
A  UMÉLFXKÉHO  PRŮMYSLU  VE  VÍDNI. 

>Od>inuut  s  prvního  inistR  výhriuliiť 
jen  politické  starobti  —  postavit  lla  tníííto 
nich  rilc  a  idfály  hospodííMié,  kulliirni 
a  la  i.iini  hnát  náiol  vihůrn. 

>'ebo(  to  přesvédti-iii  kaidj  musí  niit. 
íe  v  politice  nikdy  jsme  nepostoupili  ani 
o  krok,  než  jenom  tenkrát,  když  před- 
cházel pokrok  knltiirni.< 

Vilím  MrSlik  v  l.rožuh- : 
.Osvéton  k  svuhodíí. 

Ve  Vídni  jakoby  třikráte  najednou  z  jasného  nebe 
uhodilo!  Před  užaslým  zrakem  tamního  obecenstva  ne- 
jenom snad  zvyklého,  nýbrž  spíše  systematicky  vy- 
chovantiho  pohlížeti  na  všechny  národy  slovanské  jako 
na  ra9u  inleriornější,  vynořily  se  nové  tři  zjevy  umělerki' 
a  kulturní  vyspělosti  národa,  Vídní  dosavade  nejvíce  ka- 
ceřovaného,pronásledovanéhoa  vysmívaného,  a  to  v  oboru, 
jehož  úspěchy  jí  jakoby  naschvál  a  zúmyslně  byly  igno- 
rovány. — 

Po  symfonických  pracech  Dvořákových,  po  mistrov- 
ských operách  Smetanových  a  melodramatech  Fibicho- 
vých, po  úspěších  >Českého  kvartetta«,  jehož  výkony 
jsou  bez  soutěže  ve  výkonném  světě  hudebním,  po  On- 
dříčkovi a  Kubelíkovi  přišlo  pozdě,  ale  přece,  za  to 
tím  vílčznějši  a  slavnější  uznáni  našemu  českému  výtvar- 
nému uměni. 

Po  našich  muzikantech  přišH  Uprka,  Sochor  a  Hu- 
deček. 

Jsou  dnes  heroy  dne  a  slavenými  představiteli  ne 
internacionálního,  ale  bohudík  a  na  veliké  naše 
štěstí  právě  onoho  národního,  rázovitého  umění 
českého. 

Tož  opět  uměni,  které  opětazase,  pouze  a  jen 
národní  individualitou  a  svéráznosti  svou, 
stejně  jako  o  šest  let  dříve  česká  hudba  vzbudilo  pozor- 
nost té  Vídně,  která  musila  dříve  přemoci  tíhu  předsudku 
celých  generací  a  věků,  aby  povznesla  se  k  tak  pocti- 
vému ašlechetnému  posudku  uměleckých  příslušníků 
právě  onoho  národa,  jejž  tak  nesmírně  a  jejž  tak  nespra- 
vedlivě podceňovala  a  posuzovala. 

Než  ledy  předsudků  aspoň  zde  konečně  přece  jen 
proraženy,  a  budiž  jí  za  tento  dobrý  skutek  vřelý  a 
upřímný  dik,  jakého  schopen  jen  národ,  který 
zažil  (íosavade  jen  máio  dobrého. 

Avšak  na  tomto  prvním  úspěchu  nesmíme  přestati. 
Mv  musíme  jej  s  t  u  p  ň  o  v  a  t  i  a  vy  v  rch  o  1  i  t  i  ve  veliké  a 
trvalé  vítězství  a  v  plné  uznání  našeho  národa  na  kulturním 
kolbišti  města,  jež  na  dlouhou  snad  ještě  dobu  povoláno 
rozhodovati  o  našich  osudech,  zejména  politických. 

A  nutné  kroky  k  tomu  cíli  vedoucí  nutno  předse- 
vzíti hned,  bez  odkladů  a  průtahů. 

.A  proto  i  na  poli  výtvarném  musíme  si  po  tak 
čestnvch  etappách  dobýti  vítězství  rovného  onomu,  kte- 
rého dobylo  si  české  umění  hudební  na  ^Divadelní  a  hu- 
dební výstavě«  ve  Vídni  a  jehož  activum  více  snad 
ještě  než  na  poli  čisté  uměleckém  ozvalo  se 
v  rubrice  těch  několika  úspěchů  politických, 
jež  právě  od  oné  doby  ve  Vídni  jsme  dobyíi. 

I  projektovaná  a  skorém  již  zabezpečená  výstavka 
spolku  >Manes-:  nebudiž  nám  i  v  případě  opětného  byf 
i  znamenitějšího  úspěchu  ničím,  než  další  etappou 
a  vzácnou  průpravou  k  vyššímu  cíli. 

Jest  jím:  \'ý stava  českého  umění  výtvar- 
ného, grafického  a  il  uminatorského,  uměle- 
ckého průmyslu  a  nejrázovitějších  ukázek  če- 
skoslovanského  umění  lidového  ve  Vídni. 

Podniknuta  s  nadšením  a  láskou  k  českému  umění, 
musí  dbsahovati  nejpečlivější  výběr  nejlepších  našich 
mislrů  starších  i  novějších,  Mánesem  a  Čermákem  počí- 
naje. Z  novějších  všechny  umělce  stojící  na  výši  evrop- 


ského uměni  neb  talenty  zcela  rázovité.  Z  nrjmlail.íích 
všechny  ty,  kteří  dovedli  vycítiti,  že  spásy  výtvarného 
uměni  českého  stejně  jako  v  litcr.itiiřc  dosáhnouti  se  dá 
jedí nou  pouze  cest ouajcdiným  jen  směrem,  totiž 
národní  svéráznosti  a  tedy  i  tu  vývojem  od  internaciona- 
lismu k  nacionalismu.  V  průmyslu  uměleckém  musí  ob- 
sahovati ukázky  rázovitě  a  typicky  českého  průmyslu 
uměleckého,  grafického  i  lidového  a  jako  ukázku  dávného 
vzácného  uměni  českého,  nejvzácnější  naše  díla  iluminá- 
torská,  kterým  v  cizině  hned  tak  rovných  není. 

Výstava  tato,  ač-li  se  uskuteční  a  dojde  očekáva- 
ného úspěchu,  bude  bezpečnou  přeiizvěsti  nových  úspěchů 
i  politických. 

Sebe  čestnější  výsledek  její  musí  býti  nám  pouze 
a  jen  novým  zase  popudem  k  další  soutěži  se  vzdálenější 
cuinou,  kterouž  svého  času,  a  snad  dříve  než.  myslíme, 
liudeme  musit  podstoupiti  v  metropoli  národu  nám 
v  ostatní  Evropě  toho  času  nejbližšího,  ve  francouz- 
ské Paříži,  neboť  i  tento  veliký  a  šlechetný  národ  fran- 
couzský, po  jehož  kulturní  přízni  a  patronanci  Mále  a 
stále  se  snažíme  a  voláme,  dříve  či  později  bude  a  musí 
se  nás  ptáti:  >Čím  jsme  se  o  přízeň  tu  zasloužili,  čím 
chceme  si  vydobýti  i  jeho  úctu,  co  dovedeme,  co  umíme, 
a  zdaž  národ  náš  malý  sice,  ale  slavný  svou  historií  může 
se  této  vyrovnat  svou  budoucnosti.* 

A  vším  právem ! 

Neboť  v  dnešní  Evropě  mohou  bráni  býti  vážně  a 
v  úvahu  jen  národové  nepochybné,   slavné  budournosli. 

Netajím  se,  že  k  uskutečnění  obou  těchto  problémů 
třeba  mnoho  odvahy  a  mnohem  ještě  více  práce,  vše  po- 
svěcujícího nadšení,  píle  a  obětavosti. 

Než  jsem  přesvědčen  o  tom,  že  nemá-li  národ  náš 
přijíti  o  jeden  z  nejideálnéjších  a  nejethičtějších  úspěchů, 
kterých  kdy  dodělati  se  mohl,  že  k  uskutečnění  právě 
těchto  obou  problémů  přikročiti  musí. 

Provedeni  jich  jest  úkolem  nejen  povolaných  a  nej- 
více interesovaných  kruhů  odborných  a  všech  upřímných 
ctitelů  českého  umění  vůbec,  nýbrž  v  přední  řadě  den- 
ního tisku,  naší  vlastenecké  a  vždy  obětavé  a  nadšené 
žurnalistiky  české. 

Ona  v  přední  řadě  musí  uvésti  ji  v  život  a  v  proud. 

A  nikdy  snad  neplatilo  tak  vážné  slovo  »Hora  ruit« 
jako  právě  dnes  a  v  této  skutečně  časové  otázce. 

Budiž  tedy  myšlénka  tato  stejně  dobře,  jak  byla 
myšlena,  i  vlídně  přijata  a  skutkem  učiněna. 

Dr.  Luboš  JeřAbek. 

DIVADLO. 

Po  dvanácti  letech  byl  vyhrabán  z  divadelního  ar- 
chivu Mrštíkův  překlad  >Vláda  tmy<  a  splacen  konečně 
jeden  z  velkých  dluhů  našeho  divadla  k  modernímu  dra- 
matu. Pochmurné  dílo  Tolstého  má  grandiosnost  tragiky 
prosté  a  pravdivé.  Snad  výše  nedospělo  a  již  nedospěje 
naturalistické  drama,  které  chtělo  ovládnouti  před  deseti 
lety  divadlo,  jako  před  dvaceti  lety  vítězně  ^i  natura- 
lismus podmanil  román.  Dílo  Tolstého  přetrvá  naturali- 
stické drama,  neboť  není  to  hrst  suše,  rcportersky  od- 
pozorovaných a  vyslídéných  dokumentů  vržených  na  je- 
viště a  při  veškeré  své  bezohlednosti  ke  konvencionel- 
nosti  jeviště  má  obdivuhodnou,  možno  říci  i  rafinovaně 
konstruovanou  komposici  scénickou.  Vzrušuje,  uchvacuje, 
vyvolává  děs  a  soucit  -  a  proto  bude  žít  jako  každé 
dílo  umělecké,  do  něhož  přelil  se  kypivý  var  krve  a  života. 
Drama  Tolstého  bylo  šťastně  vypraveno  p.  režisérem 
Šmahou,  méně  .šťastně  hráno.  Některé  postavy  se  však 
vydařily,  p.  Vojan  měl  znamenité  momenty  jako  slaboch, 
záletný  čeledín  Nikita,  na  nějž  se  všechny  ženské  věsí, 
a  si.  llilbertova  překvapila  pěknou  uceleností  a  mar- 
kantností  hry  v  roli  dvanáctileté  .Xňutky,  též  paní  Hůb- 
ncrová  s  plným    ziiarem    sehrála    .Xkulinu.  —    Podobně 


jako  »Vláda  tmy*  též  vypravení  Sheridanovy  klassické 
veselohry  >ŠkoIa  pohoršení*  přispělo  k  osvěžení 
repertoáru  činoherního.  Rozkošná  veselohra  pověstného 
světáka  a  politika  Sheridana,  jenž  byl  nejvtipnějším  a 
nejvýmluvnějším  mužem  své  doby,  je  poněkud  již  vy- 
bledlých barev  a  oprchale  napudrované  koketnosti,  ale 
tu  a  tam  mihne  se  scéna  plná  efektnosti  a  živosti,  dia- 
logem švihne  břitký  vtip,  duchaplný  satyrický  šleh  — 
a  vy  jste  chyceni,  přes  všechnu  naivnost  a  obstarožnost 
hry^  A  vy  jste  chyceni,  když  se  veselohra  ta  presentuje 
v  tak  znamenité  souhře,  jakou  vynikala  představení 
v  Národním  divadle.  Několik  povedených  figurek  .Sheri- 
danových  napudrovaných  klevetilek  a  oparukovaných 
jejich  spolupachatelů  klepů  neb  jejich  obětí  pobavilo 
obecenstvo.  V  druhém  jednání  p.  Seifert  a  si.  Grégrova 
sehráli  brillantní  duetto  veseloherní.  jež  rozhodlo  o  úspě- 
chu hry.  Rušivě  působila  strojenost  hry  p.  Zelenského.  — 
Správa  divadelní  oznamuje  zavedení  »populárních  před- 
stavení večerních*,  jež  budou  začínat  až  ve  tři  čtvrti  na 
osm  a  budou  míti  snížené  ceny  odpoledních  představení 
nedělních.  Slibuje  pro  tyto  večery  vybraný  repertoár, 
díla  literárné  významná.  Myšlénka  zasluhující  důsledného 
provedení  a  zajišťující  divadlu  úspěch  finanční  i  umělecký, 
neboť  obecenstvo  lidových  představení  má  dosti  vníma- 
vosti a  vznětlivosti  i  pro  díla  literární  a  básnická.  — 
Do  svazku  Národního  divadla  po  všelijakých  nedoroz- 
uměních a  vyjednáváních  vstoupili  zároveň  —  možno 
říci  ruku  v  ruce  —  paní  Benoniová,  nově  engažovaná, 
a  p.  Jaroslav  Kvapil,  jmenovaný  dramaturgem  a  regis- 
seurem.  Doufáme,  že  oboje  bude  jen  ku  prospěchu  a  dal- 
šímu zdárnému  vývoji  naší  činohry.  11. 

LITERATURA. 

Karolina  Světlá:  Nemodlcnec.  (Sebraných 
spisů  č.  Vil.  Nákladem  J.  Otty.) 

-Světlá  řeší  v  tomto  díle,  jež  je  spíše  prudce  naho- 
zenou, silnou  skizzou,  než  uniformně  vvpracovaným  ro- 
mánem, hluboký,  těžký  problém  :  jaká  je  zákonnost  světa, 
jaký  je  úkol  člověka  a  poměr  jeho  k  Bohu,  co  je  lidský 
život.  A  řeší  jej  na  domácí  půdě,  v  duši  svého  lidu. 

Duše  lidu  je  to.  co  hledá,  co  hledí  proniknouti, 
zobraziti  v  nejmohutnějším  a  nejkrásnějším  rozvití.  »Ráda 
se  přiznávám,*  praví  v  předmluvě,  bráníc  se  výtce,  že 
příliš  idealisuje  lid,  »že  pc  duších,  v  nichž  přebývá, 
v  nichž  hýbe  se  kvas  pokroku,  po  zastupitelích  krásných 
myšlének,  po  článcích  závažných  řetězů  vývoje  spojují- 
cích^ nás  s  minulostí  slavnou,  se  zbožným,  úctvplným 
nadšením  mezi  naším  lidem  jsem  pátrala,  jak  dalece  mi 
hvlo  popřáno  jej  seznati.  Je-Ii  to  chyba  —  nehodlám  ji 
odložiti.  Blaží  mne  příliš,  že  její  to  pomocí  jsem  v  rukou 
svvch  vážila  tolik  skutečných  zrn  zlatých,  z  nichž  dojista 
jednou  zaplane  koruna  zářivá  na  čele  šťastnější  vlasti.* 

Jevištěm  dramatu,  jejž  líčí,  je  jako  v  jiných  její  ro- 
mánech Poještědí;  doba,  padesát  let  po  nastoupení  Marie 
Terezie.  Duševní  tma  a  tělesná  poroba  v  lidu,  špatně 
pochopené  idev  francouzských  filosofů  a  snaha  po  udr- 
žení neomezené  moci  nad  lidem,  u  yanstva.  Osnova  děje 
založena  na  třech  hlavních  postavách:  zeman  Luhovský 
získává  si  na  jedné  straně  důvěru  lidu,  na  druhé  odhodlá 
se  pomáhati  pánům,  abv  pro  svůj  rod  získal  ztracené 
šlechtictví,  z  jednoho  syna  učinil  zemana,  z  druhého  dů- 
stojníka, utvrzuje  lid  ve  víře  v  Boha,  jenž  káže  kořiti  se 
vrchnosti,  sám  však  nevěří  v  nic  a  krutě  šlape  všecky, 
kdo  staví  se  jeho  vůli  v  cestu.  V  Dálené,  dceři  povrže- 
ného^  »krtičkáře«,  zosobněna  je  pověrečnost  lidu.  Ona 
rozpřádá  vlastní,  vnější  děj  románu  chce  se  mstít  na  ze- 
manovi za  hříchy  spáchané  na  rodičích,  dožene  jednoho 
z  jeho  synů  k  sámovraždě.  stane   se  ženou   zemanovou, 


aby  dokonala  svoji  pomstu,  chce  zničiti  i  druhého  jeho 
syna  Michala.  Michal  je  rekem  románu.  V  něžné  a  pře- 
mýšlivé jeho  duši  vzbudí  otec  hrozný  boj,  vykládaje  mu, 
že  není  Boha,  není  zodpovědnosti,  že  třeba  žíti  jen  k  vlast- 
nímu prospěchu.  Lid  má  býti  ještě  více  zotročen,  jen 
aby  páni  za  to  Michala  přijmuli  mezi  sebe,  učinili  jej 
důstojníkem,  uznali  jeho  šlechtictví,  aby  mohl  zasnoubiti 
se  se  šlechtičnou.  Michal  trpí:  na  jedné  straně  vidí  zubo- 
žený lid,  pak  otce,  jenž  »žije,  jakoby  pil  sklenici  vína.  Ví, 
že  ji  dopije,  nilido  že  mu  znova  nenaleje,  a  přec  si  nedá 
my-šlénkou  tou  překážeti,  to  prý  jest  moudrost,  jiné  není. 
Víno  mu  chutná,  jde  mu  k  duhu,  a  on  se  směje  všem, 
kdo  si  dávají  pochoutku  vrtochy  zkazit*.  Láska  k  šlech- 
tičně vábí  Michala,  aby  podlehl  svůdné  perspektivě  do 
budoucna,  ale  v  duši  jeho  ozývá  se  hlas,  jenž  stále  mu 
připomíná,  že  otcova  theorie  není  správná. 

Pravé  poznání  pronikne  v  něm  o  slavnosti,  kdy  otec 
pomáhá  panstvu  stihnout  lid  ještě  krutější  robotou,  a 
odměna  za  tento  čin  čeká  již  na  Michala.  Michal  slyší 
nářek  porobených.  »Soustrastí  s  bratry  trpícími,  v  zou- 
falosti  tonoucími  oživlo  v  něm  jediným  rázem  svědomí 
ohromené  otcovým  úkladným  učením  . . .  před  ním  na- 
jednou se  vyjasnilo  . . .  podobalo  se  mu,  že  vidí  zřídlo, 
z  něhož  život  se  perlí  a  kamž  se  vrací  u  věčném  krou- 
žení, poznával,  že  v  proudu  jeho  každý  prášek  se  nese 
k  výši  dokonalosti,  poznával,  že  není  smrti,  nýbrž  stálá 
jen  proměna,  v  níž  rozpadává  se  pouze  to,  co  slabé  je-st 
a  závadné,  aby  ustoupilo  tvaru  vznešenějšímu,  pohlédl 
v  tvář  věčnosti,  neznající  zapomenutí,  znamenající  veškeré 
činylidské  co  stupně  pokroku  k  veškerenstva  jádru,  okolo 
něhož  se  hlatí  v  rozmanitosti  nekonečné  tisíce  a  tisíce 
světů  .  .  .  poklonil  se  svrchované  moudrosti  a  prozřetel- 
nosti v  zákonu  vše  pronikajícím,  věčné  tvůrčím  a  tříbí- 
cím, poznávaje  v  sobě  pln  šlechetné  hrdosti  činitele  jeho. 
On  nebyl  loutkou  slepé  jen  náhody,  kruté  a  zbytečné 
nutnosti,  k  ničemu  necelící,  nýbrž  nástrojem  božím,  sám 
sobě  svatým  « 

Je  mi  trochu  teskno,  čtu-li  toto  dílo,  proniknuté 
tak  úsilnou  snahou  po  řešení  světových  problémů,  pood- 
krytí nejhlubších  kořenů  duše  našeho  lidu,  a  srovnám-li 
je  s  naší  moderní  tvorbou  literární.  Pokročili  jsme  valně 
ve  stviu  a  v  technickém  zpracování  látky.  Cítíme  dnes, 
jak  zápasí  Světlá  s  formou  řeči,  jak  hledá  v  umělých 
i  násilných  vazbách  stylovou  vijraznost,  pozorujeme  při 
rozboru  osnovv  dějové,  jak  mnoho  úmorné  práce  musila 
věnovati  zevnějšímu  ústrojí  románu,  jež  dnes  každý 
i  prostřední  talent  sestrojuje  hladce,  téměř  bez  přemý- 
šlení; sledujeme  na  každé  stránce,  jak  národopisný  ma- 
teriál těžce  se  jí  dá  ovládati  a  podřizovati  vůdčí  myšlénce, 
jak  plnost  života  lidu,  bezprostředně  odpozorovaná,  pře- 
kypuje z  rámce.  To  vše  však  tím  větší  budí  v  nás  úctu 
k  velkému  a  hlubokému  dílu  autorky,  jež  přes  všechny 
ty  překážky  sestupuje  k  nejhlubším  záhadám  a  neváhá 
řešiti  je  v  nejtěžším  prostředí.  Přes  formální  příznaky 
těžké  tvorbv,  dané  dobou  a  obtížným  úkolem,  propuká 
na  mnohvch  místech  tvůrčí  talent,  bez  ohledu  na  filoso- 
fický podklad  díla,  velikou  silou.  Připomínám  jen  scénu 
kdv  zeman  vyslýchá  Dálenu  u  mrtvoly  své  ženy  a  syna 
a  Ďalena,  ve  své  víře  v  duchy,  mrtvoly  a  čarodějství 
domnívá  se,  že  ti  mrtvi  tam  na  prkně  ji  poslouchají 
potutelně  se  při  tom  šklebíce. 

Nemohu  zde  rozbírati,  do  jaké  mirv  vnikla  Světlá 
do  duše  lidu.  pokud  idey  její  a  pochmurná,  osudová 
osnova  děje  přiléhají  k  skutečnosti,  pokud  vyvírají  z  je- 
jího vlastního  nitra  a  pokud  jscu  ohlasem  současných 
duševních  a  specielně  literárních  proudů  —  vidím  jen  i  na 
tomto  románě,  oč  vážněji  pojímala  a  hlouběji  vypraco- 
vala úkol  literárního  díla,  než  tak  mnohý  výtvor  naší 
literatury  nejnovější.  V.  Ř. 


rfclptaci  se  pro  Prali  ir  na  ítvrl  léta  zl.  1-20  (K  2-40),  na  půl  léta  2I.  2-40  (K  ♦•80), 
iK  2-.5n>,_na  půl  léta  2I.  250  (K  5-—),  na  celý  rok  5  zl.  (K  10—).  —  Sešitové  vydán 
Cena  seSitu  20  kr.  (40  hal.)  —  Pall.sk  původních  prací  se  vyhrazuje.  —  Dopisy  administ 
namésti  č.  34.  —  Listy  přijímáme  jen  Iraiikované.  —  »Lumir 


Karlo 


la  celý  rok  zl.  4-SŮ  (K  Q-fiOl.  Poštou:  na  řtvn  lé 
(o  dvou  čislerhl  vychází  při  každém  Hruhém  (suď 

íci  «Liimíra^  buďtež  adresovány:  Časopis  »Lumir 
vychází  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 


Redaktor  Václav  Hladík.  —  Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  (.  Otto.  —  Tiskem  České  grafické  společnosti  »Unie*  v  Praze. 


LUMÍR 


ROťNÍK  XXIX. 


30.  LISTOPADU  1900. 


*     ČÍSLO  9     .» 


JiKi    SUMÍN: 


NA   VLNÁCH. 


—  NOVEI,I,A. 


IJavla  stála  nehybně  na  témž  místě,  když  po 
'  chvíli  předjel  s  kočárem.  Rychle  seskočil  a 
vyzvednul  ji  do  vozu. 

V  nových  liniích  rozpínalo  se  mohutné  po- 
hoří do  dálek  prozářeno  kouzelnou  hrou  barev 
a  světla.  Pavla  ničeho  neviděla,  ničeho  nevnímala, 
sedíc  všecka  zatonula  v  hrůzách  onoho  dram  itu, 
jehož  hrubé  obrysy  podal  ji  kočí  v  jadrných 
slovech  Ale  drama  toto  ničeho  nevyvracelo,  ni- 
čeho neopravilo  na  jejích  pojmech  a  názorech. 
Ah,  ano  nevědomé  selské  děvče,  které  chce  zpět 
peníze  darované  řádu  .  . .  toť  jen  politování  hodný 
omyl.  Než  přece  osobnost  abatyšina  nabylr.  no- 
vého démonického  přívlastku.  Nejistota,  s  jakou 
Pavla  hleděla  vstříc  svému  životu,  zabarvila  se  pří- 
šerně. Pojal  ji  těžký,  mučivý  strach  před  tím,  co 
neznala  a  čemu  se  chtěla  doživotně  obětovati. 
Nemohla  pojednou  pochopit,  jak  se  tak  klidně 
odhodlala  k  tomu,  co  se  jí  vždy  zdálo  zoufalým 
a  hrozným.  Všecka  se  chvěla  pod  otřesy  svého 
zkolísaného  předsevzetí  a  nejistoty  příštích  oka- 
mžiků. Chvílemi  chtěla  již  vykřiknout,  aby  kočí 
obrátil.  Ale  ani  k  tomu  neměla  dosti  odvahy  a 
pevnosti. 

Když  po  chvíli  kočí  jí  ukazoval  jakýsi  pout- 
ničky kostel  na  návrší,  ulehčilo  jí  značně,  že  se 
s  nim  mohla  rozhovořiti.  Na  její  tváři  zračila  se 
úzkost,  když  se  ho  počala  dotazovati,  co  dále  ví 
o  světlickém  klášteře.  Ale  vyprávěl  jí  celkem  jen 
bezvýznamné  nesmysly  a  anekdoty,  které  podle 
vlastního  vkusu  přibarvil.  Ze  klášterní  zahiada 
sousedí  se  dvorem  a  že  hospodářští  úředníci 
dopisují  si  přes  zeď  se  schovanknmi  kláštera.  Že 
s  abatyší  mluvíval  jen  skrze  mříži  a  že  rovněž 
skrze  mříži  mu  podávala  peníze  a  účet  k  potvrzení. 
Jedenkrát  se  s  ní  také  pohádal.  Hubovala  ho,  že 
chléb,  jejž  přivezl,  je  málo  vypečený.  Ukazovala 


mu  bochník,  ale  nemohl  si  ho  prohlédnout,  pro- 
tože bochník  nechtěl  prolézti  otvorem  mříže. 
Konečně  ho  protáhl,  ale  odřel  si  při  tom  prsty. 
Tu  se  dopálil  a  pravil:  , Velebná  matko,  k  vůli 
mně  zde  ta  mříže  nemusí  být,  já  nejsem  žádný 
špatný  chlapi'  A  ona  mu  odpověděla:  ,Mlč,  před 
tou  mříží  stáli  již  jiní  páni,  než  jsi  ty.'  —  ,Tak  !' 
zvolal,  ,já  myslím,  že  před  pánem  bohem  jsme  si 
všichni  rovni  —  ne?'  Neříkala  nic,  jen  se  zasmála. 

Neodpovídala  mu  více,  obtěžovalo  ji  jeho 
žvanění.  Vycítil  lehce  její  náladu  a  umlknul. 
Znova  přepadl  ji  strach,  ale  již  méně  dusivý  a 
těžký.  Rozčilení  její  stupťíovalo  se  však,  čím  více 
se  blížili  k  cíli. 

Údolí  se  náhle  rozevřelo,  nevysoké,  černými 
skalisky  prostoupené  stráně  jakoby  se  skrčily  a 
ucouvly.  Za  to  zmohutnělá  horská  řeka  rozstříkla 
se  na  několik  ramen  v  rozrytém  spustlém  kraji, 
kdež  každým  jarem  vyryla  si  nové  břehy  pro 
svůj  nestálý  divoký  tok.  V  dáli  na  návrši  zaleskly 
se  báně  mohutných  věží.  Vždy  ostřeji  vystupo- 
valy, vždy  určitěji  se  rýsovaly  na  šedém  zimním 
nebi.  Znenáhla  pod  měkce  kreslenou  linií  luči- 
natých  strání  s  ovocným  stromořadím  podél  cest 
objevil  se  mohutný  starý  zámek  uprostřed  zahrad 
a  dvorů,  náležejících  k  jeho  panství,  maje  jako  za 
podnož  dole  pod  svahem  malé  městečko,  jehož 
červené  střechy  smály  se  do  kraje  v  nerušeném 
tichu  slunného  odpoledne. 

Kočí  se  obrátil  a  ukázal  jí  očima  na  zámek. 

Porozuměla  a  zděšeně  skrčila  se  v  koutě 
kočáru,  chtíc  ještě  jednou  všechno  dobře  uvážit, 
naposled  promyslit.  Drtivá  tříšť  dojmů  zaplavo- 
vala její  duši.  Nejasně  a  bledě  z  póla  již  pohří- 
ženy v  šedivé  tůni  minulosti  vystupovaly  před  ní 
události  posledních  dnů.  Ne,  to  již  nebylo  to, 
co  ji    vehnalo   do   tohoto   pochmurného,   nezná- 


mého  domu,  ale  něco,  co  povždy  tkvělo  na  dně 
její  duše,  co  cit  její  hnalo  do  krajnosti,  co  ji 
učilo  sebezapření  a  hluboké  opravdovosti,  co  ji 
neslo  přívalem  bouří,  ukazovalo  i  nyní  směr  její 
cesty.  Nebylo  vyhnutí! 

Třásla  se  rozčilením  vystupujíc  z  vozu  před 
hrubými  vraty  u  prostřed  nekonečně  dlouhé, 
špinavé  zdi  bez  oken,  za  níž  zmizelo  nyní  prů- 
čelí kláštera.  Hlasem,  jenž  z  těžká  byl  mocen 
pronésti  celou  větu,  řekla  pak  kočímu: 

^Počkejte  zde  chvíli,  ja  nevím  —  nepojedu-li 
zpět.« 

Přisvědčil  a  hleděl  za  ní  s  napjetím  podní- 
ceným jejím  rozčilením,  jak  kráčela  širokým  ná- 
dvořím. 

Stanula  pod  hlubokým  výklenkem  portálu, 
nad  nímž  obrovská  socha  Královny  Nebes  zářila 
na  slunci  zlatem  své  aureoly,  u  těžkých  nízkých 
dveří  zčernalých  a  starověkých,  připomínajících 
postranní  vchody  starých  chrámů,  nebo  památ- 
ných krypt.  Zazvonila. 

Když  dozněl  rušivý  hlas  zvonku  v  tom  tichu 
veliké  hrobky,  zpamatovala  se  poněkud  ze  svého 
zděšení,  a  nový  stín  vzpomínky  neurčitý  a  bez- 
barvý, ale  bodavý  a  ostrý,  jako  zlé  tušení  vzpružil 
její  ochablou  duši.  Avšak  ubránila  se  mu.  Nyní, 
řekla  si,  třeba  vše  zapomenout  a  předstoupiti 
klidně  a  pevně.  V  tom  ozvalo  se  suché  skřípnutí 
a  šum  tichých  kroků.  Ve  dveřích  otevřel  se  malý 
čtyřhranný  otvor,  za  nímž  bylo  pozorovati  obrys 
bílého  čepečku. 

•  Přeji  si  mluviti  s  mater  Ubaldesou,<  řekla 
třesoucím  se  hlasem. 

>Vaše  jméno,  prosím. « 

»Pavla  Jodasová.í 

» A  . . .  Ah,  ano !«  pronesla  jeptiška  zpěvavým, 
příjemně  ztlumeným  hlasem.  »Poshovte,  prosím !« 

Otvor  zase  zapadl. 

Pavla  opustila  rychle  výklenek  portálu,  kdež 
poblíže  nízkých  dveří  s  tajným  otvorem  zdál  se 
jí  vzduch  dusivý  a  těžký.  Ale  příjemný  alt  jep- 
tišky, jíž  neviděla,  zněl  jí  konejšivě  v  sluch.  Bylo 
jí  volněji.  Obrazy  kraje,  jejž  dnes  přejela,  vlnily 
se  v  měkkém  milém  zbarveni  v  její  duši.  Cítila, 
že  vtiskly  se  tam  bezděky,  přijaty  jen  prázdným 
vjemem  očí,  o  němž  duše  nevěděla.  Ale  u  pro- 
střed tohoto  neukončeného  dojmu  týž  děsivý 
stín  prolnul  její  nitro.  Jaksi  blízko  vedle  sebe 
seskupila  se  v  její  obraznosti  alabastrová  socha 
svaté  Ubaldesy  vedle  mrtvoly  na  půdě  oběšené 
dívky.  Dech  její  opět  ochaboval  a  klesal,  jakoby 
stín  hříchu  dotýkal  se  tohoto  domu,  v  němž  hle- 
dala očistu  a  smíření,  i  zmocnila  se  jí  lítost,  že 
po  bouřích    a  zmatku    ocitá    se    na    tak    děsném 


rozhraní,   její    choré    oči   ji    zabolely,  jakoby  do 
nich  nasypal  hrst  žhavého  písku. 

V  tom  ozvalo  se  opět  suché  skřípnutí  v  klá- 
šterní chodbě.  Otvor  ve  dveřích  se  pošinul  a  jep- 
tiška prostrčíc  jím  ruku,  podávala  Pavle  klíč. 

»Otevřte  si,  prosím  dvéře  v  levo  a  vejděte 
do  hovorny.  Bude  vám  chvíli  čekati,  mater  Ubal- 
desa  je  na  modlitbách.* 

Pavla  prošla  tmavou  chodbou  a  vstoupila 
do  velkého  sálu,  jehož  zvláštní  zařízení  ji  pře- 
kvapovalo. Byla  to  směs  nádhery  starověké  a 
těžkopádné  a  vroucí  zbožnosti,  mluvicí  uměleckým 
štětcem  i  dlátem  v  tom  suchém  vzduchu  neobý- 
vaných  historických  sálů,  v  němž  víří  prach  roz- 
padávajících se  starých  látek  s  vyčichlou  vůní 
památných  slavností,  pořádaných  na  oslavu  Boha 
a  svatých,  zatím  co  krvavé  stopy  života,  odříkají- 
cího se  rozkoší  a  radostí  světských,  s  přísnou 
kajicností  vlekou  se  tudy  osamělou,  trnitou  stezkou 
ku  bránám  věčnosti. 

Pozlacená  mříže  po  celé  šířce  pokoje  za- 
puštěna v  podstavci  z  černého  nnamoru  tvořila 
zde  tajemný  průlom  do  tohoto  záhadného  domu, 
jenž  sliboval  pokoj  a  mír.  Než,  bylo  to  opravdu 
dobrodiním,  moci  po  bouřích  života  zmizeti  za 
touto  mříží  a  nemíti  se  světem  jiného  spojení, 
než  onen  malý,  čtyřhranný  otvor  ve  hlavních 
dveřích?  Nevšímala  si  podrobností  zařízení,  ale 
dech  mystického  kouzla  vanul  k  ní  ze  všech 
koutů  z  tichlého  nádherného  sálu. 

V  tom  tichu  zalekl  ji  hlas  zvonků,  jenž  sc 
rozzvučel  klášterní  chodbou.  Slyšela  hlasy,  hřmot 
povozu,  kročeje  a  konečně  nesmělý  dívčí  smích 
na  temné  chodbě. 

»Už  nám  kdosi  odemknul,  to  je  dobře!  Paní 
purkmistrová  musí  prý  si  vždycky  sama  odmykat,« 
pištěl  radostný,  dívčí  hlásek. 

Do  hovorny  vstoupila  tlustá  zadýchaná  paní 
s  patnáctiletou  dceruškou,  hezounkou  a  bledou. 
Těžce  oddychujíc  pronesla  v  pausách  obvyklý 
pozdrav,  při  čemž  zatřásla  se  divoce  její  růžová 
péra  na  klobouku.  Dala  se  pak  svléci  svojí  dce- 
ruškou a  usedla  velebně  na  pohovku.  Při  vzá- 
jemném představení  nazvala  se  »doktorkou<  a 
řekla,  že  muž  její  má  veliký  vliv.  Pak  vyprávěla 
zvláštním,  koketně  znaivnělým  tónem,  že  sem 
hodlá  dáti  svoji  dceru  Emmu  na  vychování,  po- 
něvadž to  teď  patří  u  nich  takřka  k  dobrému 
tónu,  aby  děvče  pobylo  rok  dva  v  některém 
ťistavě.  Některé  z  jejích  přítelkyní  —  jmenovala 
choť  státního  návladního,  choť  okresního  komi- 
saře a  jiné,  vždy  celým  titulem  jich  manželů  — 
mají  zde  již  také  své  dcery  a  jsou  <=  nimi  jak 
náleží  spokojeny.  A  řeč  její  proudila  li.cd  bystře 
jako  rozvodněný  horský  potok.  Pokrac. 


%     Ý     %     lir     %     %     ir 


Alfons  Breska: 


HLASY 


Mnich  (odrazí  ránu  železným  křižem.  Král  vysílen 
a  v  záchvatu  nové  bolesti  Ulesá  na  lože): 

O  zanech,  králi,  směšných  šermování, 

neb  toto  kříže  svaté  znamení 

mne  před  útoky  sbčsilými  chrání 

a  rány  v  ráje  růže  promění. 

Naslouchej  nočních   vichrů  divé  písni, 

jak  venku  nebes  hněvy  burácí, 

u  okna  davy  démonů  se  tísní 

a  peklo  čeká,  ohněm  krvácí. 

V  temnotách,  které  nepoznají  rána, 

plá  věčným  žárem  pekla  hranice 

a  zatracenci  v  mukách  úpějí, 

jichž  těla  ďáblů  sudlicemi  diáiin; 

tam  není  spásy,  není  nadějí, 

jen  muka  děsná  jako  vichřice, 

nad  nimiž  člověk  hrůzou  oněmí,  — 

lip  skonat  na  hranici  v  ohně  žáru, 

než  ďáblům  padnout  do  krvavých  spárů, 

lip  kovovými  skřipci  býti  drcen 

a  mučen  ohnivými  kleštěmi, 

než  věčné  trpět,  nikdy  ncusmrcen ; 

nad   muka  tvá  se  něha  nenachýlí 

a  z  ráje  anděl  k  tobě  nesletí, 

by  tvoji  bolest  láskou  ztišil  chvíli, 

ty  trpět  musíš  věčná  staletí. 

Já  chtěl  ti  podat  pomocnou  svou  ruku, 

ty  nechceš  milost  —  vezmi  prokletí  — 

a  místo  k  ráji  kráčej  v  pekla  muku, 

kam  slitování  paprsk'  nesletí. 

Král    naslouchal   s   rostoucí   úzkostí,   pak    plaše  k  oknu 

pohlédne  a  jakby  postřeh'  rozšklebené  tváře   čekajících 

démonů,  otřesen  zrak  sviij  odvrací.) 

Král: 

Ne,  nechci,  ne!  A  co  mi   tvoje  peklo, 

co  je  mi  ráje  oslnivý  třpyt 

chci  tiše  umřít,  když  již  umřít  musím 

a  s  této  země  stranou  odejít, 

kde  čeká  hrobu  temný  klid. 

M  n  i  ch : 

Z  života  vede  pouze  dvojí  cesta, 
z  nich  jedna  ústí  do  věčného  Mě.sta 
a  druhá  k  věčnému  jde  zatracení. 

Král: 
A  třetí  cestář 


M  n  i  ch  : 


Žádné  více  není! 


*       DWUKI.  DRAMA  o  1  DĚJSTVÍ. 

l>oko)t£. 

Král: 
Ae  není  žádné  víc?  —  ne,  vše  je  lež, 
toť  báchorka,  kterou  mne  děsit  chceš, 
viď,  mnichu,  viď,  že  vše  jen   lichý  klamř 

M  n  i  ch : 
Vše  ryzí  pravda,  králi,   —   přísahám! 

Král: 
A  proč  mám  mučen  být,  proč  trpět  mám, 
já  celý  život  kráčel  sám  a  sám ; 
co  mi  tvůj  Bůh,  jenž  na  kříž  přibit  mřel, 
proč  celý  svět  by  k  němu  hledět  měli" 
Já  ve  květech  jsem  hřbitovy  chtěl  zříti, 
smutnému  světu  slunce  vrátit  chtěl, 
ověnčen  laurem  slávy  světem  hřmíti 
a  rozkoš  píti  z  plné  číše  žití, 
rci,  kam  ta  cesta  vede,  mnichu,  kam.-' 

M  nich: 
Ty's,  králi    bloudil,  jako  všichni  bloudí, 
již  chtějí  v  žití  vlastní   cestou  jít 
a  příhš  pozdě  blud  svůj  poznávají, 
kdy  nelze  více  zpět  se  navrátit. 
Nad  hlavou  pláč  a  nářek  neslýchaný, 
kolkolem  všude  hrůzyplnou  noc, 
rukama  lomí  u  pekelné  brány, 
volají  marně  k  Bohu   o  pomoc. 
Bůh  zůstane  k  jich  nářkům  věčně  němý, 
je  nechá  hynout  v  mukách  plamenných, 
jak  oni  zapřeli  Ho  v  této  zemi, 
tak  ztrestá  Bůh  jich  ducha  vzdorný  pych. 
Jak  blažený,  kdo  v  míru  s  Bohem  zmírá, 
pokorně  hledí  v  Krista  snivou  tvář, 
oh,  tomu  ráj  se  růží  otevírá 
a  sluncem  vzejde  věčné  spásy  zář. 
Já  chtěl  ti  podat  pomocnou  svou  ruku, 
ty  nechceš  milost  —  vezmi  prokletí  — 
a  místo  k  ráji  kráčej  v  pekla  muku 
kam  slitování  paprsk'  nesletí. 

(Chystá  se  k  odchodu.) 

Král: 
Ne,  zůstaň,  teď  mne  neopouštěj,  mnichu, 
kdy  v  temných  pochybách  můj  zmítán  duch, 
co  činit  mám,  by   Biíh   nitu;  zbavil  hříchů, 
oh,  proč  tak  hříšně  mocný  je  tvůj  Bůh! 
Jak  jinak  snil  jsem  o  své  smrti  sen, 
že  v  divokého  boje  vřavě  zhynu, 
slaveným  bohatýrem  přemožen, 
v  náručí  věrném  drahých  paladýnů. 
Vše  jinak  stalo  se  —   a  teď  jsem  sám   — 


tak  sám  a  sám  mám  odtud  odejíti 

a  nevěděti  jistě  ani  kam  — 

já  mohl  jsem  se  přece  mýlit  v  žití, 

ach,  ano,  mýlil,  není  jinak  možno, 

co  všichni  věří,  já  jsem  nevěřil, 

a  všichni    mýliti  se  nemohou. 

Svou  ruku,  mnichu,  dej  mi   ku  pomoci, 

nuž  tedy  přispěj    mi,  to  ve  tvé  moci, 

co  činit  mám,  by  usmířen  by!  Bůh  ? 

Ty's  nejzbožnější  mnich,  jejž  v  světě  znám, 

nuž  tedy  dej  mi  svoje  požehnání, 

ať  v  míru  s  Bohem  umírám. 

M  n  i  ch ; 
Tvé  srdce  zatvrzelé  smíru  brání, 
dřív  kajícně  svou  vzdornou  hlavu  schyl, 
jen  na  kolenou  dojdeš  slitování,  — 
nuž  modli  se,  by  Bůh  ti  odpustil. 

Král: 
Chci  se  modlit  — 
(Vleče  se  ke  krucifixu,   klesne   na   kolena   se  sepjatýma 

rukama.  Blanciflora  dívá  se  ztrnule  na  krále.) 
Jak  jenom,  jak   — 
já  modlit  jsem  se  dávno  zapomněl   — 
ó  Bože,  slitování  se  mnou  měj ! 
(Náhlým  vnuknutím  uchopí  svůj  meč,  přelomí  jej  a  zlo- 
mené části  vznáší  ke  krucifixu.) 
Co  nejdražší  mi  bylo  celý  život, 
svůj  meč  ti  v  oběť,  Bože,  přináším. 
Mír,  králi  ráje,  mír! 

(Pustí  meč,  jenž  žalostně  zakvílí  na  mramorové  dlažbě 
síně.  Král  klesne  na  tvář,  vysílen.  Venku  strhne  se  prudší 
boui',  vichr  divě  zastená  a  rozrazí  okno.  Dlouhotrvající 
fialový  blesk,  strašné  burácení,  třesk  a  udeření  blesku 
tak  blízko,  že  všichni  ztrnou.) 

M  n  i  ch    (se  sepjatýma  rukama  a  zrakem  obráceným 
k  nebi  se  modlí). 

Všichni  (běží  k  oknu.  —  Porůzné  výkřiky): 
Co  stalo  se? 

Rytíř: 

Zem  v  hlubinách  se  chvěla. 

Minstrel: 
Hrad  temně  duní. 

Lovec: 

Slyšte  vichrů  sten! 

Minstrel: 
Jak  v  samé  síni  bouř  by  burácela. 

Jiný  lovec: 
Na  nebi  mračna  hoří. 

Minstrel: 

Soudný  den ! 

Rytíř: 
Jak  archandělů  surmy  bouří  hrom. 

Lovec: 
Pralesy  v  ohnil 

Jiný  lovec: 

Hleďte  onen  strom. 


L  u  č  i  š  t  n  í  k : 
Největší  dub  kles'  bleskem  rozštěpen! 

Lovec: 
Plameny  zelenými  vzplál. 

Mnich    (který   se  chvíli    nad  králem  chýlí,  náhle 
se  vztyčí  a  dí  slavnostně  a  chmurně): 

Mrtev  král! 
(Všichni  se  obrátí  a  stanou  ztrnule.) 

Minstrel: 
Jak  truchlý  konec,  jaký  žalný  den, 
květ  rytířstva  a  slunce  bohatýrů 
ve  prachu  leží,  smrtí  přemožen. 

Rytíř: 
Kdo  byl  by  pouze  tušil  z  rána, 
když  lesy  vichřil  na  koni, 
že  záhy  smrt  ho  dohoní, 
že  jeho  slávy  pouť  je  dokonána. 

M  n  i  ch  : 
Tak  rychle  míjí  žití  nádhera, 
a  králů  moc  a  světa  lesklá  sláva 
se  v  okamžiku  ve  prach  rozpadává, 
vše  zde  je  marnost,  vše  je   chiméra. 

Rytíř: 
Teď  na  nosítka  složme  tělo  krále, 
který  nás  k  tolikým  veď  vítězstvím, 
a  na  cestu  se  dáme  lesem  dále 
ku  bránám  města. 

Minstrel: 

Jaký  smutný  návrat ! 
(Naloží  tělo  krále  na  nosítka  a  odcházejí.  Zůstane  pou/.e 
Minstrel,  Blanciflora  a  Mnich,  klečící  u  krucifixu  na  mo- 
dlitbách.) 

Blanciflora: 
Rci,  otče,  byl  to  onen  velký  král, 
jenž  divy  udatnosti  vykonal, 
rci,  je  to  možné,  byl  to  onen  rek, 
o  kterém  tolik  písní  jsi  mi  pěl, 
kde  jako  vlasatice  v  boj  se  hnal 
a  mečem  kupil  hory  nepřátel? 

Minstrel: 
O  jaký  žal,  zde  dokonal. 

Blanciflora: 
To  tedy  konec  velkosti  a  slávy : 
otrocká  bázeň,  plazení  se  v  prachu, 
klečící  úzkost,  teskné  stkáni  strachu ; 
jak  jinak  já  jsem  snila  bohatýra, 
ten  nikdy  nezradí  meč  vítězný, 
jak  slavně  žije,  stejně  slavně  zmírá, 
na  prsou  těžký  krunýř  železný. 
Smrt  samu  hrdě  vyzve  ku  souboji, 
vznešeně  kráčí  v  zápas  zoufalý 
a  ani  o  píď  neustoupí  v  boji, 
jak  měl  by  z  bronzu  sandály. 
Do  stínů  mizí,  ostruhy  mu  zvoní 
a  v  snivých  zracích  svítá  záře  hvězd. 


jen  tiše  zlatý  meč  svůj  k  zemi  skloní 

a  poslední  vzdá  čest  .  .  . 

Kde  jste,  ó  velcí  bohatýři  bájí, 

slavení  všemi  svéta  minstrely, 

kde  vaše  svčtlá  zjevení  se  tají, 

což  všichni,  všichni  jste  již  vymřeli?  — 

Ach,  není  žádných  hrdiníi  a  rekft 

a  vše  je  nízké,  podlé,  zbabělé, 

v  tom  našem  pustém,  nehostinném  věku, 

ó  bože,  bože  — 


Minstrel: 

Neplač,  dítě  mé  — 
I  Otevřeným  oknem  slyšet  tlumené  hřímání  vzrlalujíci  se 
bouře  a  trvalé   monotónní    šumění   dcštč   ve    stromech. 
Po  chvíli  zazni  táhlé  strážné  hlasy  na  včži.) 

H  ía  S  (na  věži): 
Co  vidíš,  Rigo,  podél  cest? 

Rigo   (odpovídá  výše  na  věži): 
Noc  kolem  jest  -- 


^       <í?       ^       <s?       <^       9?       ^ 


Jos.  K.  Šlejhar: 


KAPLIČKA. 


y/    bezmezném  rozprosti^ení  duněl  vodní  příval. 
''      A  jím    ve    viikolní    ty    pustoty    zírala    kaple 
jakoby    okem    zastřeným    mrákotou   hrůz.    lMr;i- 
kotou    hriiz    vše    zjímáno    se   zdálo    za   toho    po- 
koření lidské  bytosti    — •    —  —   —  —    —  —   — 

—  —  —  Bývá  jindy  touto  dobou  v  přírodě  vše 
naplněno  vítězným,  neodolatelným  souzvukem  - 
vrcholení  všeho  života,  vyspívání  a  zrání,  dobí- 
hání šťáv  a  nejzářivějších  konstelace,  kdy  všechny 
síly  sdružily  se  k  nejmohutnějším  sborům  vele- 
písně  života.  Neoznačitelný  onen  souzvuk  napl- 
něný všemi  hlasy,  vším  jásáním  a  hlaholením, 
jakoby  velebně  dral  se  odkudsi  z  vnitra  kovu. 
nepřestává  se  tehdáž  ozývati  dnem  i  nocí,  plyne 
z  nitra  všeho,  i  z  živého  nitra,  i  z  nitra  věcí  všech, 
nazývaje  se  hlasem  zrání!  Tou  dobou  vše  již 
kvapem  dozrává.  Nic  zdánlivě  se  neděje,  tajemně 
se  nepohne,  vše  jen  vyčkávat  se  zdá  a  cosi  ohro- 
mujícího, požehnaného  jakoby  vyjímalo  se  ze 
všeho,  oním  hlasem  vyzpěvujíc  o  velebnosti  ži- 
vota a  jeho  dokonání  —   — 

Tak  bylo  také  onoho  dne,  před  lety  již  mno- 
hými, a  také  tu  meškal  tehdáž  stařec  tento,  ale 
neschýlený  stářím,  nezasažený  v  duši  žádným 
strašným  úderem  —  meškal  to  tu  člověk  mladý, 
silný,  v  letech,  kdy  nic  nezdá  se  postačovati 
zpupnosti  života,  kdy  vše  chce  se  uchvátiti,  za- 
ujmouti pro  sebe.  kdy  nic  nezdá  se  nepřekona- 
telného a  všemu  chce  se  vnucovati  vlastní  platnost, 
jak  již  tak  obvykle  život  se  značí  u  svém  vy- 
spění. Jak  všechno  nepodobno  tomu,  co  tu  nyní 
je,  co  zbylo  a  dusí  se  zoufale  ve  svém  zjař- 
mení  .  . . 

Ale  tehdáž  byly  zcela  jiné  doby. 

A  byly  to  zárovcíí  doby,  naplněné  mnohými 
událostmi,  neblahé,  vzrušující.  Po  zdejších  krajích 
zuřila  válka,  jacísi  mocní  lidé  nepohodli  .-íe  ve 
svých  rozmarech  a  proto  dali  prolévati  hojně 
krve  těch,  jimž  měli  co  poroučeti  a  již  ochotně 
se    podvolovali    vznešeným    takovým    libůstkám 

Mnoho  vojska  tudy  procházelo,  přátelského 
i  nepřátelského,  dnes  ti,  zítra  oni  —  konč,  děla, 


povozy,  zmatek  nad  zmatek,  násilí  nad  násilí, 
vřava,  shon  —  a  jak  to  již  bývá.  Mluvilo  se 
mnoho  o  jakémsi  opilém  jenerálovi,  jenž  vozil 
potajmu  ženské  a  bečky  nápojů  jen  pro  sebe. 
Kdož  ví  .  .  .  V  ustrašení  a  nesnázích  žili  zdejší 
lidé  —  někteří  na  to  do  smrti  nezapomenou. 
Zažili  i  zřejmých  útisků  a  hmotných  škod  — 
neb  ve  vojně  je  stejno,  berou-li  přátelé  či  ne- 
přátelé a  berou  všichni  vždy.  Pamatuje  se  velmi 
mnohé  z  těch  časů  vzbouřených,  zvláště  jedno- 
tlivci pamatují  o  sobě. 

Ale  za  každých  dob  i  okolností  má  platnost, 
že  i  co  pro  většinu  bývií  samým  neštěstím,  úzkostí 
a  strádáním,  bývá  pro  jednotlivce  výhodou.  Žijí 
dosud  sousedé  dobří,  vážení,  kteří  v  těch  časech 
nashromáždili  si  pěkné  jmění.  Z  jednoho  bojiště 
takový  soused  přivezl  si  v  noci  na  fůrách  věcí, 
kterých  již  vojáci  nemohli  potřebovati  —  prý 
ještě  do  dnes  jeho  synové  a  vnuci  dávají  si  pře- 
šívati  staré  vojenské  blůzy  tehdejší.  A  kdo  do 
nedávná  potřeboval  řemen,  kus  kůže,  zašel  si 
s  jistotou  k  němu  a  on  rád  za  levný  peníz  vy- 
pomohl —  byloť  ale  také  tehdáž  řemení  a  vše 
mnohem  důkladnější,  jadrnější,  než  ta  dnešní 
židovina  za  nějaké  ty  miliony.  I  všelijak  jinak  si 
tací  jednotlivci  tehdáž  pomáhali  —  datuje  se  to 
z  časů  oněch  a  nikdo  jim  to  nevytkne,  však  že 
měli  pravdu  a  leda  se  jim  v  duchu  pozávidělo. 
Jaksi  na  světlo,  před  oči  úřadů  to  ovšem  ne- 
smělo --  ale  beztoho  jsou  úřady  proto,  aby 
o  ničem  nezvěděly,  o  čem  zvěděti  mají  — 

A  právě  v  této  pohnuté  době  dostal  se 
to  jednoho  dne  onen  mladý,  neschýlený  člověk 
v  tato  odlehlá  výšinná  místa,  snad  tehdáž  ještě 
divočejší  a  pustější  než  dnes,  neb  přece  jen  zatím 
urvala  se  vůkol  kde  jaká  píď  země  ku  vzdělání 
a  mnoho  lesů  se  vykácelo.  Jaksi  náhodou  sem 
se  dostal  —  lidé  vůbec  tehdáž  jednali  jako  z  ná- 
hody, jako  vytržení  z  pořádku  jen  ledabyle  a  ne- 
pravidelně provozovali  své  živnosti  aneb  vůbec 
neprovozovali,  jen  bez  ladu  a  zaujatosti  konali 
své  nejnutnější  práce  a  jen  tak  semo  tamo  chodili. 


těkajíce  vůbec  jako  beze  smyslů.  Tento  mladý 
člověk  tím  spíše  mohl  se  odevzdati  takové  těkavé 
libůstce,  protože  tehdáž  nevázaly  ho  zcela  žádné 
povinnosti,  neprovozoval  žádnou  živnost,  neměl 
na  péči  žádný  majetek.  Neměl  ničeho,  leda  to, 
co  kde  prací  chytil. 

Bez  cíle,  bez  označení  plouhal  se  již  takto 
celé  dopoledne,  slunce  již  zase  začalo  nížiti  svou 
dráhu,  a  jemu  nenapadlo  vraceti  se  odtud.  Vše 
tehdáž  mohlo  poskytnouti  nenadálé  dobrodružství, 
překvapení,  mohlo  aspoň  posloužiti  neustále  na- 
pjaté zvědavosti.  Kdož  ví,  co  se  všechno  mohlo 
naskytnouti.  A  pak  bylo  tak  divně  krásně  v  těchto 
končinách  dne  onoho,  vše  kvapem  zrálo,  dovr- 
šovalo svůj  úkol,  tolik  lahody,  tolik  vůně,  vše 
tonulo  v  jakémsi  nesmírném  opojení  života  — 
bylo  něco,  čím  nedotčeno  zůstat  nemůže  ani  srdce 
nejdrsnější  a  co  aspoň  k  sobě  láká  každého 
člověka. 

Bujel  zde  divoký,  bezmezný  život.  Kalina, 
hloh,  líska  bouřily  tu  v  nevázaném  vzrůstu  svém, 
jejich  zeleň  temněla  a  vzdýmala  se  v  oslňujícím 
žáru  popolední.  Kamení  sálalo  vřelým  dechem. 
Lesy  kypěly  a  skládaly  se  u  vonnou  hlubinovou 
náruč.  Byla  to  spoušť,  bezmezná  divočina,  ale 
nádherná  v  té  znoji  letní.  A  jakoby  z  ní  vylévalo 
se  něco  právě  tak  bezmezného,  divokého  a  pře- 
kypujícího do  duše  účastníka. 

Nacházelo  se  nějaké  opojení  v  mysli  onoho 
mladého  člověka,  chtělo  se  mu  něčeho  neobvyk- 
lého, dychtil  náruživě  po  čemsi,  co  by  nemohl 
ani  označiti.  Brutalita  života,  divá,  sveřepá  i  bez- 
ohledná v  celé  své  mladé  síle  převalovalo  se  mu 
nitrem. 


Holí  někdy  jal  se  z  nenadání  mlátiti  do  houštin 
v  právo,  v  levo,  jež  ale  jakoby  u  výsměchu  jen 
se  ozývaly  těm  bezděkým,  planým  popudům  — 
zachřesťujíce,  uzavíraly  se  nepronikle  zase,  ač 
on  tím  více  v  jakémsi  zadostučinění  bušil  do  nich. 
Leč  co  značilo  sebe  více  zurážených  haluzí  těmto 
spoustám  —  tím  bujněji  pak  poženou.  Po  plachém 
ptáku  pak  se  někdy  rozehnal.  Řičel  až  za  prcha- 
jícím, jehož  nebylo  lze  dostihnouti.  A  balvany 
na  okraji  strží  jal  se  zase  svalovati  v  jakési  bez- 
uzdnosti,  jíž  něčeho  se  chtělo  —  jaký  to  povstal 
dunivý  lomoz,  hluché  rány  a  třeskuté  narážení 
o  pně,  čím  na  chvíli  opájel  si  sluch.  A  zase  dále. 
Keř  plané  růže  v  nevídaném  rozsahu  a  v  plném 
květu  jako  růžový,  zářivý  soumrak  stanul  na 
mezi.  Z  něho  asi  nikdy  nikdo  netrhal  květů  ani 
v  jeho  vůni  se  nekochal.  Svítil  tak  luzně,  z  daleka 
již  se  vynášel  —  a  hle,  pěnice  klokotala  vášnivě 
v  tomto  nádherném  oblaku,  jenž  jakoby  s  nebes 
se  divuplně  snesl  dosníti  na  zemi  v  tajemství  sa- 
moty svou  pohádku.  Sběhl  k  tomu  keři  —  a  začal 
do  něho  bušit,  rvát  květ  za  květem,  strhoval  na 
ráz  háv  pohádky  i  clonu  tajemství.  Zaškytla  tu 
v  uděšení  pěnice  a  zmateně  ulétala  v  poplachu 
a  nářku.  Růžově  zastlaná  byla  to  celá  mez  a  tak 
nějak  žalostně  a  vyčítavě  zírala  ze  svého  servání 
a  pokoření  ta  očinka  květů,  jakoby  nevýslovnými 
pohledy  ztrýzněného  dítěte.  Ale  ještě  byly  pořád 
steré  květy  na  keři  —  i  neustal  až  tehdáž,  až 
poslední  květ  byl  serván.  Bylo  mu  čím  dále  di- 
vočeji a  bezuzdněji  Ale  radostně  nějak,  sveřepost 
srdce  cítila  se  nějak  konejšenu.  Pak  ježka,  jenž 
klidně  přebíhal  si  přes  cestu,  nenjdáv  se  v  tomto 
tak  bezpečném  samotářství  účastníka,  ubil  ka- 
menem. Pokrač. 


Em.  šl.  z  Lešehradu 


%-%%%%% 


SMUTNÝ  ZÁPAD. 


Dyl  jarní  den  a  bledý  nach 
se  zvolna  plížil  do  zahrad. 
Já  stanul  u  okna  a  v  snách 
se  díval  leskně  na  západ. 


Já  vzpomněl  dnů,  jež  nevrátí 
se  nikdy  z  tmavých  propastí, 
kde  zahynuly  závratí, 
že  chtěly  letět  do  vlasti. 


A  bylo  mi,  jak  někdy  je, 
když  smutek  život  otráví, 
■  a  rudý  proud  se  vylije 
z  černavé  rány  do  trávy. 


K 


de  jsem  to,  rcete,  vítc-liř 
Ah,  nevím,  nevím,  příteli! 


ROZHOVOR. 

A  kde  jsou  všechny  statky  mé  ř 
Snad  na  cestě  je  najdeme! 


Jak  dostanu  se  ku  předu : 
Chcetc-li,  já  vás  povedu! 


A  jak  tak  dlouho  půjdeme- 
Jen  chviličku  se  projdeme! 


A  co  mne  čeká,  víte-li  ? 
Vesnický  hřbitov,  příteli!. 


^^<::?'v'^<v'^^ 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN  VOLDAN. 


Ale  pouze  ta  švihácky  nedbalá  lehkost  a  nc- 
■'"  odvislost  jeho  ducha  i  hýíivé  záchvaty  dilc- 
tantského  esteticismu  zadržely  jej,  že  se  nehnal 
horempádem  za  kariérou  pohodlnou  a  lákavou, 
pro  niž,  jak  se  zdálo,  byl  jako  stvořen.  Měl  pro- 
tekci, styky,  ohebnost  společenského  jednání, 
dovedl  každého  přesvédčit  na  první  dojem  o  všech 
neobyčejných  svých  vlastnostech  a  schopnostech. 
Ve  veřejném  mínění  pražském  byl  již  Voldan 
označen  jako  mladý  výtečník. 

V  té  době  pětadvaceti  let  mu  to  vše  zatím 
stačilo.  Aspoň  zdánlivě.  Měl  sice  hrozné  chvíle 
prázdnoty  a  nespokojenosti  ze  svého  světáckého 
a  rozmařilého  života,  ale  hlas  lehkomyslného 
mládí  překřičel  všechny  výčitky  důvěřivým  volá- 
ním:   'Zítra!   Zítra!' 

Někdy,  jakoby  se  vzpamatoval  —  pustil  se 
náruživě  do  práce.  Zhltal  spousty  knih  —  ale  ne- 
studoval mnoho.  Sváděly  jej  různé  záliby,  choutky 
duševního  labužnictví.  Chtěl  dokonce  zanechati 
právnických  studií  a  věnovati  se  filosofii  a  ději- 
nám umění.  Napsal  několik  článků  a  essayí.  Ale 
sám  vycítil,  že  to  vše  byly  jen  dojmy  z  cest, 
ohlasy  z  knih  vypravované  výmluvným  a  sdílným 
temperamentem  řečníka,  ale  o  nějakém  tvíirčím 
vzletu  a  kritické  hloubce  své  neměl  velkého  zdání, 
přes  všechny  pochvaly,  jež  sklidil  za  tyto  po- 
kusy. Zalekl  se  i  té  pružnosti  svého  talentu. 
»Ještě  bych  měl  umět  deklamovat  verše  a  zpívat 
a  bude  ze  mne  dokonalý  panák  —  okrasa  spo- 
lečnosti . . .« 

A  vše  mu  bylo  odporné.  Zhořkl  mu  n;ihle 
život.  Těkal  bezvýsledně.  Marně  se  utíkal  ke  své 
ironii  i  k  divokému  požitkářství. 

Zatím  kolem  něho,  mezi  mladými  a  mladšími 
jeho  druhy,  pozvedalo  se  hnutí  nových  ideí,  re- 
formačních snah  mravního  a  sociálního  obrození 

Učitel  filosofie  na  universitě  byl  velkým  roz- 
sévačem myšlének.  Mistr,  jak  mu  říkal  Voldan, 
hlásal  s  vážnou  tváří  puritána,  slavnostně  přísnou, 
nové  učení,  jež  hluboce  zneklidnilo  všechnu 
mládež.  Voldan  cítil,  že  Mistr  jest  velmi  učeným, 
výmluvným,  analytickým  duchem,  více  však  kom- 
pilatorským  a  referentským,  nežli  tvůrčím  a  suve- 
rénně samostatným.  Mistr  byl  pilným  rozsévačem 
myšlének  pracně  sklizených  na  všech  cizích  lu- 
zích kultury,  literatury  a  filosofie,  byl  velmi  pře- 
svědčivým tlumočníkem  všech  myslitelů,  kteří 
ovládají  a  vytvářejí  dobu  naši. 

Voldanovi  to  vše  nebylo  novým.  Znal  celý 
ten  repertoir  moderní  filosofie  a  literatury,  který 
tak  udivoval  a  novotou  svou  nadchnul  mládež 
vychovanou  v  duchu  německém.  Odvrátil  se  tehdy 
od  Mistra,  nenali  z!  u  něho  upokojení  ani  podnětu 


k  životu  a  práci,  stranil  se  svých  soudruhů,  kteří 
se  mu  zdáli  velmi  naivními,  romantickými  a  po- 
vrchními ve  svém  blouznění  a  horování  moderní 
pokrokovosti.  Cítil,  že  hnutí  se  nese  ještě  jen  na 
povrchu,  že  to  jen  pěna  vzkypělých  mladých  duší. 
Vnitřní  obrození  nenastalo.  Neboť  mladí  převzali 
všechno  dědictví  i  všechno  vychování  po  starých 
a  svůj  program  jen  rozšířili  o  nové  vignelty, 
o  nová  hesla.  A  zdálo  se  mu,  že  u  mladých  bude 
jiště  těžší  práce  nežli  u  starých,  neboť  byli  při 
veškeré  své  demokratičnosti  ještě  vzdálenější  citu 
a  rozumu  lidu  svého,  jakoby  k  němu  hovořili 
cizí  řečí. 

A  tehdy  v  jeho  mysli,  rozhárané  všemi 
proudy,  pronn'tané  všemi  paprsky,  jež  tvořily 
pohyb  a  světlo  si)olečnosti  moderní,  vznikl  skep- 
tický názor,  který  vyslovil  velmi  paradoxálně  a 
v  němž  došel  tak  daleko,  že  nevěřil  ani  své  skepsi. 

Zdálo  se  mu.  že  všichni  ti,  kteří  lid  učí,  osvěcují, 
povzbuzují,  že  všichni  ti  Mistři,  víidcové,  myslitelé, 
demagogové,  řečníci,  agitatoři,  propagátoři  jsou 
krotiteli  zvířat,  vstupujícími  směle,  s  karabáčem 
v  ruce,  do  klece.  Je  to  úchvatné  práskat  dravce 
kaiabáčem,  krotit  silou  a  energií  převahy  vyvo- 
leného a  hrdinného  jednotlivce  krvelačné,  hrozné, 
bestiální  pudy.  Krásný  je  gest  krotitele  —  ale 
neužitečný!  Zkrotí  dravce,  i  tančit  je  naučí,  ale 
nikdy  z  nich  neudělá  potřebný  a  ideální  —  do- 
bytek tažný! 


Voldan  mezitím,  jako  mimochodem,  udělal 
doktorát  a  dal  se  zapsat  do  kanceláře  známého 
advokáta.  Když  později  udělal  -zkoušku  soudcov- 
skou, zastupoval  svého  chefa  u  soudu  jako  ob- 
hájce a  měl  několik  úspěchů  řečnických  i  práv- 
nických. A  znovu  se  potvrzovalo  všeobecné  mínění 
o   Voldauově  výtečnictví. 

Tehdy  mladého  koncipienta  advokátního  a 
jednoho  z  eleganti  společnosti  pražské  pokoušelo 
několik  možností  výhodně  se  oženiti.  Vystřídal 
rychle  celou  řadu  více  méně  povrchních  známostí 
a  pletek.  Již  se  ani  dobře  nepamatoval  na  všecky 
ty  slečny  a  slečinky  Milý,  Lory,  Kity,  Hedvy, 
Loly  .  .  .  Některé  byly  velmi  hezké,  některé  velmi 
nevkusné,  některé  velmi  chytré,  některé  velmi 
hloupé,  ale  ani  jedna  zajímavá,  aspoň  tak  poeticky 
zajímavá,  jako  byla  jeho  melancholická  zlato- 
vláska  .  .  .  Zbyla  mu  po  nich  hromada  fotografií, 
psaníček  českých  i  francouzských  (ano  jedno  bylo 
i  anglické  —  a  to  od  pihovaté  dcery  bohatého 
sládka,  která  byla  hrozné  omezená,  přes  to,  že 
uměla  několik  řečí  a  vynikala  distingovaností 
vzdělané  dámy),    tanečních    pořádků,  kytiček  .  .  . 


Vzpomínal  málo  a  matně  na  všechny  ty  zá- 
bavy, shony,  dostaveníčka,  flirty,  jež  nečinily 
jeho  život  méně  všedním.  Jen  tu  a  tam  uvízla, 
zarýpla  se  do  paměti  malá  vzpomínka. 

Slečna  Hermína  .  .  . 

Plavá,  přibledlá,  útlá.  Graciesní  a  vesele  šví- 
torná  jako  vlaštovka.  Nejlepší  tanečnice.  Její  krok 
byl  hudbou  plnou  sladkého  rytmu,  její  pohyby 
zrovna  zpívaly  něhou.  A  byla  tak  vzdušná,  křehce 
hebká,  opravdu  jako  vlaštovka,  kterou  držíme 
lehounce  v  dlaních  a  jen  na  ni  dýcháme.  A  chu- 
děrka provdala  se  za  tlustého  hromotluka,  s  ru- 
kama řeznickýma,  hlasem  dřevoštěpa. 

Slečna  Pavlína  .  .  . 

O  dítě  poťouchlých  rozmarů,  malé,  hravé 
kotě!  Byla  svěží  a  zardělá  jako  broskev...  i  s  tím 
nešetřeným  pelem  nedotknuté  čistoty  .  .  .  Oči  jí 
hrály  tisícerou  radostí.  Měla  rty  rozkošné,  rubí- 
nové a  sladce  vonné  jako  nějaká  orientální  cukro- 
vinka. Ráda  rozdávala  bonbony  svých  polibků  — 
bylo  to  tak  nevinné  měla  své  rtíky  vždy  ochotně 
připravené  jako  bonboniéru  ...  tu  máte,  misněte 
si!  Ale  nic  víc!  Teď  je  velmi  tlustou  maminkou 
asi  tří  kluků. 

Slečna  Lorinka  .  .  . 

Jen  v  mlhách  viděl  Voldan  její  oblou  tvář 
a  pikantní  proíil.  Byla  velmi  majestátní.  Socha 
antická  s  hlavou  koketní  subretky.  Dvořil  se  jí 
velmi  útočné.  Ale  byla  to  rozumná,  mladá  dáma, 
opatrně  o  všem  poučená  svou  maminkou  a  jí 
přebedlivě  střežená.  Neprovdala  se. 

Slečna  Milá  .  .  . 

Nejrozkošnější  loutka.  Vždy  ověšena  nej- 
elegantnější   toaletou.    Hlava  růžová  a  tahů  sub- 


tilních —  aquarella  Chaplinova  Ale  hrozně  hloupá. 
Jen  takový  nastrojený  bůžek  ženské  krásy  — 
posadit  jej  do  prostřed  salonu  a  klanět    se  mu! 

Slečna  Jarmila  .  .  . 

Bujná  krasavice  kaštanových,  bohatých  vlasů. 
Na  maškarním  plesu  zneklidňovala  svou  dekole- 
táži  a  krátkými  sukýnkami  jako  bachantka,  ale 
cudná  bachantka.  Na  pólo  ctnostná  .  .  .  tvrdili 
o  ní  někteří  muži.  Nejvíce  ji  ovšem  pomlouvali 
ti,  kteří  ji  neznali.  Byla  velice  obklopována,  měla 
vždy  několik  ctitelů,  z  nichž  jeden  byl  vždy  velmi 
utrápený  a  nebyl  to  ten,  ke  kterému  se  chovala 
nejcizeji  .  .  . 

Slečna  Karla  .  .  . 

Buclatá,  modrooká,  plavá  —  celkem  všední 
typ.  Ale  byla  trochu  hysterická  a  hodně  výstřední. 
Natropila  mnoho  starostí  své  rodině  a  konečně, 
z  čistá  jasná,  přes  své  velké  věno  a  přes  své  sny 
o  nádheře  velkého  světa,  o  životě  v  cizině,  pro- 
vdala   se    za    nepatrného    úředníka    bankovního. 

Slečna  Hedvika  .  .  . 

Velmi  naivní  a  roztomilé  stvoření.  V  očích 
měla  však  náhlé  blesky  vášně.  Ňadra  se  jí  často 
bouřně  vzdouvala  v  maléin  živfitku.  Nepsala  ani 
nechtěla  dopisy.  Nečtia  nic  a  hanebně,  nerada 
brnkala  na  piano.  Vyhlížela,  jakoby  neuměla  pět 
počítat  —  ale  hned  po  druhé  rozmluvě  přišla  na 
večerní  dostaveníčko,  vynechala  předplacení  v  di- 
vadle. » Drahoušku,  mám  ji  velmi  rád  .  .  .  ale  mně 
nevěřila  ...  to  ví,  že  šiji  nevezmu. «  »Jak  dlouho 
trvá  Tannháuser,«  odpověděla  pouze.  »Do  půl 
jedenáctéN  »Do  té  doby  musím  být  zpět,  u  di- 
vadla na  mne  čeká  služka."   A  milovala  jej. 

Atd.,    atd.  Pokrač. 


FEUILLETON. 


Dr.  Jiří  Guth:  CASCAES. 

l<"euillcton  z  portugalsl<ýcli  cest. 

L'aire  lirulo,  et  la  caud  .icr.iso, 
Ges  de  nivo,  plou  de  bt.xso. 
TU.  Aub.inel. 

Hoři  vzduch,  jaícoby  padalo  uhlí  řeřavé.  Jsem  po 
lunchi,  přečetl  jsem  čtyři  dny  staré  číslo  Neue  Kreie 
ťresse  a  v  ni  neurvalý  nějaký  štulec  české  vlasti,  vzdá- 
lené teď  na  sta  a  sta  kilometrů,  a  oči  se  mi  přivírají 
v  odpolední  té  chvíli,  tak  že  aspoií  ve  snách  se  vracím 
na  sta  a  sta  técii  kilometrů  na  severovýchod,  kde  teď 
snad  —  ach,  prši.  Stýská  se  mi  po  dešti  a  po  chladu 
mírného  našeho  pásma,  po  nějakém  sychravém  dni, 
hodné  pochmurném,  šedivém,  jakoby  zataženém  plachtou 
hustou  a  těžkou,  jako  bouda  venkovského  cirku.  Isldyby 
teď  tak  byla  pleskaiiice  a  padal  dokonce  sníh !  A  mimoděk 
se  vidím,  kterak  neslušné  bych  po  něm  jazyk  vypla- 
zoval ... 

Zatím  na  nebi  ani  mráčku,  obloha  je  vycídéná  jako 
vojenská  kobyla  před  in.spekci  generála,  a  pršet  bude 
až  snad  za  několik  mésícu.  Teploměr  na  stěně  Grand- 
hotelu Central  na  lisabonském  nábřeží  do  Sodré  ukazuje 
dobrých  43°  C  přes  to,  že  všecky   žaluzie  jsou   spuštěny 


a  že  slunce  sem,  na  tuto  stranu  nesvítí.  Tamhle  naproti, 
na  nábřeží  nedaleko  Teja,  na  kamenných  plotnách,  roz- 
pálených jako  žádost  starého  galána,  v  plném  slunci  por- 
tugalském váli  se  chlap  chrápaje  až  radost ;vidini,  ba 
i  slyším  jej  šikmými  průlinami  mezi  deskami  žaluzií. 

Nevím,  dovedl-li  tento  úvod  o  počasí  vystihnouti 
horkou  i  poněkud  línou  náladu  tohoto  nedělního  od- 
půldne.  Ve  mčsté  je  mrtvo,  ani  býčích  zápasů  není  a  spát 
až  do  večera.'  Co  bych  si  pak  v  noci  počal,  mládencem 
už  nejsa  a  začínaje  šosácký  život  bodrého  občana  v  devět 
hodin  na  pořádné  lože  se  ubírajícího?  Jíačkory  a  župan 
jsou  mi  v  tomto  okamžiku  opravdu  ideálem,  protože 
kdybych  do  nich  se  halil,  nebylo  by  tak  horko  jako  je, 
či  naopak. 

Ale  nač  vymýšlet  a  přemýšlet  dlouho  ?  Budu  dělat 
to,  co  tisíce  jiných,  a  pojedu  ven,  k  moři  a  k  vodě,  kde 
schladí  se  snad  všecky  moje  záhy;  kteréžto  odhodlání 
zdá  se  tuto  mnohem  více  hrdinským  než  ve  skutečnosti 
bylo.  Estacáo  Caes  do  Sodré,  stanice  na  nábřeží  do  Sodré, 
je  hned  naproti,  pár  kroků  od  hotelu,  a  vlaky  jezdí  od- 
tamtud snad  každých  deset  minut;  nezbývá  než  přejíti 
rozpálené  nábřeží,  učiněnou  to  výheii,  kterou  opravdu 
s  vetší  obtíží  procházím  než  úžinami  nějakého  rigorosa. 
Není  obavy,  že  zmeškám,  protože  sotva  jeden  vlak  od- 
jede,   už   stoji    na  kolejích  druhý,  a  lezu  tedy  do  vlaku 


dlouhého  tak,  že  nemusí  se  cestovníci  ani  do  něho  drát, 
ani  v  nřm  tlačiti,  a  pak  do  vagónu,  otevřeného  na  všecky 
strany  a  výjimeční-  čistého,  —  jediná  trať  Portugalska, 
2  Lisabon,!  do  Cascaes,  2o  km.  dlouhá,  která  nemá  \\a- 
ijonň  zaprášených,  špinavých,  rozedraných.  Či  měl  jsem 
snad  radčji  jeti  parníkem,  kolem  Torre  de  Belem,  spíš 
velikým  než  nádherným  ústím  řeky  Teja,  na  Atlantický 
Oceán?  Ne,  ten  závčrečný,  mohutný  akkord  velké  har- 
monie přírodní  nechám  si  již  na  koňce,  až  budu  odjiždét 
z  Lisabonu,  po  moři  zpět  do  české  vlasti.  Nechci  tedy 
miti  grandiosní  to  finále  jii  uprostřed  skladby,  do  níž  se 
bude  lépe  hodit  toto  nedčlní  andante,  vlakem  podél  pra- 
vého břehu  Teja,  nejdřív  po  nábřeží  Lisabonském,  ře- 
čeném Rua  Vinte  e  (Juatro  de  julho,  do  níž  slunce  pere, 
a  podél  nových  staveb  přístavních,  do  všech  těch  malých 
stanic,  na  nichž  stále  přibíráme  proudy  lidí,  spěchajících 
do  mořských  lázní  nedalekých,  ochladit  a  pobavit  se 
vespolek.  V  Teju  samém  není  žádných  plováren,  lázní 
nebo  koupadel,  je  lani  voda  příliš  líná  a  bahnitá,  pak 
přístavištěm  příliš  znečištěná  a  lodě  tady  kotvící  vyha- 
zují tam  všechen  svůj  kal  a  všechnu  svoji  špínu. 

Od  Lisabonu  až  po  Cascaes  —  řekni  Kaškajš  — 
skoro  jakobys  podél  Riviery  jel,  a  klam  byl  by  úplnější, 
kdyby  nebylo  protějšího  břehu  Teja,  tady  prázdného, 
opuštěněhO;  nízkého  a  písčitého.  Jenom  Lazareto  se  bělá 
proti  Beleraské  věži,  tam  kde  břeh  naposled  ještě  vyšvihl 
se  v  nevysoké  úbočí;  tam  tráví  smutné  a  dlouhé  hoilinv 
ti,  kdož  odsouzeni  jsou  do  karantény,  a  jedinou  koni- 
pensací  za  to  bezděčné  vězení  jest  jim  pohled  na  věž 
Belemskou,  jednu  z  nejpoetičtějších  památek  lisabonských, 
a  na  proslulý  Convento  dos  Jeronvmos  de  Belem,  odkud 
Vasco  de  Gama  vyjížděl  na  svnji  slavnou  cestu  8.  čer- 
vence 1497  a  kam  se  vrátil  oslavován  a  veleben. 

Poslední  západní  předměstí  lisabonské  Pedroe^is 
už  jsou  první  lázně  a  potom  všechna  místa  až  k  niuíi 
jsou  lisabonskými  Trouvilly.Scheweningy,  Fécampy.  Opa- 
tijemi.  Misdroyi  a  Heringsdorfv.  Nejvíc  Alges,  pak  Da- 
fundo.  Cruz  (Juebrada,  Caxins  .  .  .  Zde  všude  náš  vlak 
vysypává,  co  cestou  nabral,  tak  jako  balon  svou  přítěž. 
Jedeme  jakoby  z  Prahy  do  Chuchle,  možno-li  to  naše 
maličké  primitivní  a  zvlášť  co  do  prostředků  dopravních 
neohrabané  přirovnávati  k  tomuto  velikému. 

Dívám  se  ze  širokého  okna  uvolněného  vagónu 
nejdřív  na  právo  na  vzdálené  hory  Cintry,  na  Pěnu, 
Cruz  alta,  Oueimadas,  na  skupinu  Monje  a  Peninhu  vy- 
soké sic  jen  něco  přes  pět  set  metrů,  ale  pittoreskní, 
na  levo  pak  na  ústí  Teja  Entrada  do  Tejo,  pořád  širší 
a  širší.  Naproti  je  valná  písčina.  Cachopo  grande,  rostoucí 
pomalu  sic,  ale  neustále  bezpečně  tak,  že  za  čas  ani  ne 
tak  příliš  dlouhý  ústí  Teja  bude  zaneseno  a  obě  tvrze, 
které  tady  stojí,  Sao  Louren9o  do  Bugio  na  jihu  a  Sao 
Juliao  na  severu,  už  teď  spíš  pro  lekraci  než  pro  bojování, 
nebudou  mít  teprv  co  dělat.  Za  to  ne  nadarmo  se  zde 
vypíná  vysoko  jako  tovární  komín  Torre  de  Bugio,  maják 
omývaný  se  všech  stran  vodami  moře  a  ještě  také  vo- 
dami Teja.  Kdo  tam  asi  bydlí?  A  kdo  udržuje  světlo 
tam  nahoře  ve  stálém  rotačním  pohybu,  dávaje  výstrahu 
a  znamení  lodím  tudy  jedoucím  ?  Nám,  lidem  pevninovým, 
je  až  hrozné  pomyšlení  na  obydlí  úzké,  obklopené  vodou 
.se  všech  stran,  a  k  lidem  přímořským,  kteří  tak  nic  se 
nebojí  velkých  těch  vod,  vzhlížíme  s  obdivováním.  Tady 
mi  napadlo,  že  země  Portugalská  má  do  sebe  cosi  jako 
Hollandsko. 

Nic  se  nedivím,  že  v  těchto  místech,  na  prahu 
Oceánu,  vystavěl  si  slavný  ministr  Pombal  letni  byt, 
kdysi  nejkrásnější  v  celém  Portugalsku,  jedinou  Cintru 
snad  vyjímaje.  Stojí  dosud  ten  letohrad  y  Oeiras,  kousek 
ode  břehu,  a  od  něho  nedaleko  na  návrší  budova  telegra- 
fická pro  kabel  na  ostrovy  Kanárské  a  do  Brasilie,  tedy 
klíč  k  novému  světu  a  všem  jeho  novinkám,  smyčka, 
kterou  Evropa  je  přidrátována  k  ."Xmerice. 

Torre  de  Sao  Juliao,  kterou  teď  z  Oeiras  už  ne- 
viděti,   protože    trať    zahnula   trochu   do   pevniny  a  věž 


sloji  na  nejkrajnějším  výběžku  jejím,  právě  proti  Torre 
de  Bugio,  má  prý  podzemní,  tady  spíš  už  podmořská 
vězení,  do  nichž  lilip  IL  rád  si  pozavíral  vězně  poli- 
tické, chtěje  rozhodovati  také  o  osudech  portugalských. 
A  Pombal,  také  mocný  pán  v  Portugalsku,  posazovaí 
sem  Jezovity  nemaje  na  tom  dost,  že  z  Portugalska  je 
vyháněl.  Sedělo  jich  tam  stočtyřiadvacet  najednou,  prý 
pro  účastenství  na  attentátu  na  Josefa  I.  Dnes  je  Torre 
de  Sao  Juliao  vězením  vojenským,  ale  strašlivé  díry  pod- 
mořské slouží  už  jenom  jako  paprika  pro  kořenění  cesto- 
pisů. Ostatek  jsou  prázdny. 

Vlak  dost  čiperně  si  vede  a  okny  vesměs  otevře- 
nými vane  příjemný  průvan.  Dostali  bychom  se  rychleji 
v  před,  kdyby  nebylo  tolik  malých  stanic,  třeba  že 
o  každé  z  nich    lze  něco   zajímavého   dovědíti  se  a  říci. 

Za  stanicí  Carcavellos.  ležící  prostřed  vzácných 
vinic,  zahýbá  trať  zase  těsně  k  moři,  opírajíc  se  po  pravé 
straně  o  úbočiny  jednotvárné,  a  blížíme  se  k  cíli  tohoto 
fcuilletonu.  V  Estorilu  vidíme  víc  než  jinde  množství  vili 
uprostřed  lesů  piniových,  které  voní  v  tom  horku  líbezně. 
Po  břehu  všude  koupající  se  Portugalci,  —  až  konečně, 
po  jednohodinné  jízdě,  příjemné  přes  horko  hned  svrchu 
opěvované,  vystupuji  v  Cascaes,  poslední  to  stanici  celé 
té  malé  trati,  v  cíli  všech  horkých  tužeb  lisabonských; 
a  věruje  zde  chladněji,  protože  věje  tu  už  silný  mořský 
vítr.  Čímž  není  zde  řečeno,  že  by  tu  zimou  jektati  bylo 
třeba,  neboť  kapesní  můj  teploměr  i  ve  stínu  vznáší  se 
nad  stupněm  pětatřicátým. 

Nejenom  já  pro  občerstvení  sem  zajíždím  —  také 
lisabonský  dvůr  z  týchž  příčin  zde  bývá,  koupe  se  v  moři 
a  krátí  si  čas  kratochvílí.  Víc  nelze  zde  dělat. 

Odmítám  laskavé  nabídky  fiakristň  a  jdu  po  svých 
dvěma  či  třemi  dlouhými,  neširokými,  však  čistými  uli- 
cemi městečka  Cascaes,  jehož  všecka  sláva  je  mimo  jeho 
obvod,  na  pláži  písčité  po  jedné  straně  promontoria  a 
na  něm  stojící  citadellv,  a  na  falaisách  po  straně  druhé. 
Jindy  prý  bývalo  to  město  silně  opevněné  a  chodili  sem 
umírat  králové  jako  Dom  Luis,  a  zde  přistál  r.  1580  vé- 
voda z  Alby,  když  jménem  Filipa  11.  zmocňoval  se  Por- 
tugalska. Teď  vévodové  přijíždějí  sem  docela  tak  prosté 
j?ko  já,  a  usazují  se  tu  ve  svých  villách,  vesměs  neveli- 
kých tak  jako  palác  královský  v  citadelle,  do  něhož  ne- 
vejde se  ani  všecko  královské  služebnictvo. 

Co  teď? 

Horko  už  není  tak  těžké  a  pod  rozepjatým  dešt- 
níkem dýchám  dost  slušně.  Jdu  tedy  pomalu  vedle  moře 
po  břehu  a  dívám  se  na  záliv,  v  němž  je  nízká  pláže  esto- 
rilská,  táhnoucí  se  až  sem  ke  Cascaes  a  hemžící  se  lidem; 
za  tím  lesy  piniové,  které  nadívají  horký  vzduch  svou 
jemnou  vůní  a  svým  stínem  i  chladem.  Na  východ  široký 
Tejo,  na  jih  moře,  na  západ  ještě  ono  promontorium 
s  citadellou  a  nějaký  les,  který  zastírá  vyhlídku  na  sirost 
nceánu.  Z  Estorilu  a  z  Cascaes,  dvou  těch  lázní  docela 
sousedních,  chtějí  udělati  nějaké  portugalské  Monaco  a 
stavějí  zde  Kurhaus  na  vysoké  terasse  doufajíce,  že  zimní 
saisona  s  houfem  hostí  přinese  jim  hromady  peněz.  V  těch 
hledají  štěstí  jako  každý,  kdo  jich  nemá. 

Přeříznu  to  předhoříčko  a  kráčím  lesem,  ale  docela 
jiným  než  jaké  máme  u  nás,  na  sta  kilometrů  tam  na 
severovýchod.  Z  rozmanitosti  stromů  poznávám  euka- 
lypty,  pinie,  platany,  pepřovníky  u  cesty  a  cítím  pořád 
divnou  exotickou  viŠni  té  šedivé  zeleně,  mezi  níž  táhne 
se  široká,  pěkná  silnice. 

Sem  tam  mihne  se  po  ní  kočár  nebo  kočárek,  tu 
tam  také  nějaký  chodec  portugalský,  celkem  však  málo, 
a  poněvadž  les  je  dlouhý  asi  deset  minut  chůze,  ocituji 
se  uprostřed  něho  v  tiché  nedělní  samotě.  Zavírám  deštník 
v  řídkém  tom  stínu,  spíše  šedivém  než  zelenavém,  jakými 
u  nás  jsou  stíny  lesní,  a  dívám  se,  kterak  nade  mnou 
rozvírá  se  obloha  žhavá  a  krásně  temně  'modrá:  poněvadž 
silnice  tu  dosti  ostře  zatáčí,  je  všude  kolkolem  divný  ten 
les  vonných  kořenných  stromů.  Zastavuji,  utírám  šátkem 
pot  s  čela    a  přemýšlím.   Vlastně  ne,   nepřemýšlím    nic. 


a  jen  mám  neurčitý  pocit,  že  brzo  uvidím  Oceán,  do  ve- 
likých dálav  a  s  vysokého  břehu.  Není  to  horko,  které 
činí  mi  myšlénku  tak  línou,  že  jen  tak  jako  v  mlžinách 
vidím  v  duchu  kout  české  vláni,  kde  jsou  teď  moji  lidé 
Pro  tu  chvíli  nevidím  kolem  nic  nového  a  proto  mysl 
se  uvolňuje  a  vrací  se  domů.  Pak  zas  dívám  se  na  še- 
divé, uprášené  listy  eukalyptů,  poslouchám,  jak  v  lese 
cosi  zacvrlikalo,  a  myslím  s'i :  To  je  zde  krásně  a  klidno! 
Pocit  známý  jenom  z  prázdnin  a  z  dalekých  krajů,  sám 
také  prázdný,  lehký,  pochodicí  snad  odtud,  že  ani  dnes 
večer  ani  zítra  ráno  nečeká  žádná  práce  -  ne  ta,  po  níž 
člověk  dychtí  a  v  níž  je  slast  a  rozkoš,  ale  úmorné  to 
necrotium  za  denním  chlebem,  při  níž  člověk  cítí  na  šíji 
tíhu  cizí  ruky. 

Pak  pojednou  chytí  mne  lítost,  která  vždycky  je 
mi  trnem  v  turistických  růžích,  lítost,  že  tohle  zde  kolem 
jenom  vidím,  rychle  a  letem,  a  že  nemohu  zde  žíti,  žíti 
v  tom  kraji  a  s  lidem,  jehož  tamhle  proti  mně  jdou  dva 
exempláry.  Muž  a  žena,  cizí  fysiognomie,  cizí  řeči,  cizích 
způsobů,  cizí  chůze.  Proč  sem  lezu,  když  nedovedu  ani 
přidružiti  se  k  nim,  pozvat  je  na  sklenici  občerstvujícího 
lektvaru,  nořiti  se  v  jejich  duši  mně  naprosto  cizí,  a  vy- 
tahovati z  ní  rozumy  jako  tkaničky  ze  zamotaného  klubka  ? 
Oba  zacházejí,  mizíce  v  záhybu  cesty  lesní,  a  mně  ne- 
zbývá, než  abych  šel  dál  k  moři. 

Les  řídne  a  s  výšin  pobřežních  skal  vidím  Oceán 
dřímati    a  lesknouti   se    v    nedělním    horkém  odpoledni. 

Jen  pro  Oceán  lidé  sem  nejezdí,  nýbrž  aby  viděli 
jeho  práci  staletou,  tisíciletou,  snad  ještě  delší.  Je  to 
Bocca  do  Inřerno,  Pekelný  jícen  či  Pekelná  jeskyně, 
kterou  moře  vyhloubilo  v  ohromných,  děsivých  rozměrech 
do  skal  vysokých  tady  snad  60  nebo  80  metrů  a  táh- 
noucích se  zde  po  celém  pobřeží  do  nedohledna.  Příboj 
i  teď,  kdy  moře  je  klidné,  je  zde  ohromný,  a  když  tak 
moře  dýše,  co  chvíli  vlna  deset,  dvacet  metrů  vysoko 
rozrazí  se  o  skály  a  zapěni  se  bíle.  Pokaždé  jako  když 
hrom  udeří.  Podívání  na  tu  práci,  na  ohromnou  dutinu 
ve  skalách,  přepaženou  velikým  skalním  mostem  přiro- 
zeným, pomyšlení  na  velikost  té  síly  nekonečně  mnoha 
megadyn,  drtí  tak,  že  i  ty  poslední  myšlénky,  které 
svrchu  živořily  jako  pláňata  v  poli  širém,  vymizí  docela 
a  jsi  pak  bez  představ.  Snad  trochu  předtucha  života 
záhrobního  .  .  . 

Lezu  tedy  až  dolů,  k  moři,  k  místům,  kam  ještě 
stříká  příboj,  a  klobouk  sundávaje,  chytám  hlavou  stu- 
denou sprchu.  Tak  jako  jsem  byl  prve  bez  my-^lének, 
tak  jsem  teď  zase  beze  slov  a  nevím,  jak  vylíčiti  to  ne- 
konečno. Nekonečno  vod,  mírně  rozčeřených,  kovových 
ve  slunečním  úpalu,  nekonečno  síly  a  nekonečno  práce 
vykonané,  vykonávané  a  stajené  pro  všecky  věky  budoucí, 
která  přece  ještě  nic  není  proti  všemu  míru  a  všem 
světům,  které  tancují  v  prostoru  jako  footbally  nevidi- 
telnými údy  pohazované. 

Snad  to  byl  Cascaeský  okrašlovací  nebo  turistický 
spolek,  který  sem,  v  to  místo  prázdné  a  beze  stínu, 
jenom  skalnaté  a  šedé,  kolem  něhož  vede  jenom  silnice 
do  jakési  dálky,  dal  umístit  lavičky,  a  cesty  ke  sluji  pří- 
mořské trochu  upravil.  Také  nějaká  chalupa  zde  je  a  u  ní 
člověk  jakýs  vybírá  zpropitné,  ač  nevm,  za  jaké  služby. 

Dost  dlouho  tak  lezu  v  chladné  či  spíše  velké  tůni, 
drápaje  se  se  skály  na  skálu  a  myslím  si,  kdyby  maminka 
mne  viděla,  že  by  hubovala,  že  se  pomáčím'  a  spadnu 
dolů.  Lezu  tedy  zase  nahoru,  suším  se  a  dívám  se  na 
široširo.  Asi  tři,  čtyři  turisté  nebo  jen  procházecí  dělají 
totéž  co  já,  ale  protože  mladší  jsou,  provozují  věci  krko- 
lomnější; div,  že  některá  vlna  příbojová  nesmete  je  dolů. 
A  přece  je  moře  klidné.  To  tak  Oceán  dýchá,  pomalu, 
ale  těžce. 

Slunce  zatím  koulí  se  k  vodám  blíž  a  blíž,  a  jako- 
bych  náhle  byl  přesycen  tím  vším,  co  zde  vidím,  po- 
spíchám odtud.  Nebylo  to  přec  poprvé,  co  viděl  jsem 
moře  tak  mohutné,  a  dívati  se  na  ně  s  tak  pevné  pod- 
staty nic  není,  ale  přece  mne  to  jalo,  mne  člověka  pevni- 


nového, jemuž  moře  vždycky  je  marnivou  hlubinou  tajů, 
hrůzy  a  děsu;  my  lidé  z  pevniny  bojíme  se  vody,  jak 
už  svrchu  jsem  napověděl. 

Odcházim  odtud,  a  na  silnici  u  stezky,  která  za- 
bočuje  ke  skalám,  zastavuje  kočár,  cascaeský  fiakr.  Na 
kozlíku  lokaj  a  ve  voze  dvě  dámy  a  jeden  mladý  pán, 
v  elegantních  úborech,  asi  cizinci;  snad  lázeňští  hosté 
z  Cascaes  neb  Estorilu  nebo  lisabonští  cizinci  na  letním 
pobytu  zde.  Možná,  že  také  někdo  z  některého  vysla- 
nectva nebo  něco  podobného.  To  tak  letem  mi  napadá: 
sotva  že  k  nim  pozvednu  zraky  a  jdu  dál,  —  než  v  tom 
div  že  nezastavím  krok  a  neposlouchám. 

!>Počkejte  tady  a  dejte  pozor  na  naše  pláště,*  po- 
vídá jedna  z  dam  lokajovi  češtinou  jako  zvon,  a  obě  dámy 
i  pán  baví  se  po  česku;  pán  s  podivným  e-e-přízvukem. 

. . .  Proč  mi  nenapadne  pozdravit,  přihlásit  se  jakožto 
krajan  ?  Teď  to  přece  není  cizí  fysiognomie,  ani  cizí  způsob, 
ani  cizí  chůze,  ani  cizí  řeč?  Ta  řeč  je  dokonce  moje... 
a  zdá  se  mi,  že  ty  tváře  nejsou  cizí,  jakobych  je  byl 
někde  v  Čechách  vídal,  ale  tam  s  nosem  vysoko  nad 
českou  zem  vyhrnutým.  Bezděky  jdu  kolem  kočáru  a  tak 
namátkou  se  otáčím  a  rozhlížím.  Lokaj  stojí  u  kočáru, 
němě,  tupě,  utíraje  si  s  čela  pot.  Teď  teprv  vidím,  jaký 
ten  má  upřímný,  český  obličej  Mihlo  se  mi  hlavou, 
abych  se  zeptaí,  co  to  zač  —  ale  ne,  jen  nezdvořilá 
myšlénka.  V  kočáře  leží  dva  pláště  proti  prachu  a  hůl 
se  stříbrným  knoflíkem,  obrácená  proti  mně  ...  Na 
knoflíku  monogram  jména  známého  .  .  . 

Myšlének  dřív  jsem  neměl,  —  teď  jich  mám  mnoho, 
až  do  Lisabonu.  Proč  zněly  mi  ty  lahodné  české  zvuky 
zde  mnohem  cizeji  a  proč  měly  tak  mrazivý,  nepří- 
jemný přizvuk? 

VÍDEŇSKÉ  VÝSTAVY. 

Józa  Uprka,  Josef  von  Berres  (Miethke,  1. 
Dorotheergasse  11.)  —  Simplicissimus,  Antonín 
Hudeček,  Sándor  Járay  (Pisko,  L  Parkring  2.)  — 
Václav  Sochor  (Kůnstlerhaus,  I,  Karlsplatz  5.)  —  Se- 
cesse  (L  Wienzeile  2.)  — 

Jako  v  roce  1892.  byla  Vídeň  podmaněna  tóny  Pro- 
dané nevěsty,  tak  dnes,  po  osmi  letech,  dobývá  si  zde 
půdy  jiné  odvětvi  našeho  umění.  Tehdy  letělo  vzduchem 
Smetanovo  jméno;  dnes  ozývá  se  Uprka,  Hudeček,  Sochor. 

Vídeňská  kritika  je  zaražena.  To  jsou  tedy  ti, 
o  nichž  slyšeli  tolik  vtipů  ve  svých  Orfeích  a  chantanech 
a  které  maluji  jejich  humoristické  listy  se  zvířecími 
obličeji  jako  Eskymáky  oděné  po  evropsku!  A  tento  údiv 
nalézá  vyjádřeni  ve  feuilletonu  »Neue  Freie  Presse«: 
■Stále  setkáváme  se  na  výstavách  s  novými  jmény  českých 
umělců  a  s  údivem  pozorujeme,  jak  se  v  té  zemi  hemží 
talenty*  píše  Franz  Servaes  .  .  . 
* 

Úprková  výstava  v  Miethkeově  saloně  podává  ze 
všech  ostatních  nejintensivnější  a  nejcelistvější  umělecký 
požitek:  v  těch  52  obrazích  a  kresbách  zjevuje  se  vám 
umělec  celý,  svůj,  vyvrcholený  jak  technikou  tak  ta- 
lentem. Kdo  ho  poprvé  spatřil,  zastaví  se  jako  omámený 
takovým  barevným  bohatstvím,  jež  tryská  z  jeho  obrazů. 
Jako  byste  se  octli  v  jiném  světě,  zářivějším  a  jasnějším 
a  přece  tak  pravdivém  a  nitrném.  Hned  u  vchodu  za- 
chytne vás  pastel,  tuším,  >'Mladá  selka«,  celý  tonoucí 
v  žlutí  a  hned  za  tím  »Odpočinek«,  pět  nebo  šest  slo- 
váckých sedláků,  odpočívajících  po  práci,  jedni  nataženi 
celým  tělem  na  zemi,  druzí  sedící,  s  obličeji  ošlehanými 
ohněm,  který  si  zapálili  teď  na  večer,  na  polí,  v  pod- 
zimním šeření.  A  za  tím  zase  jiný  obraz  večerního  míru: 
»Klekání«,  s  postavou  starého  sekáče  uprostřed,  který, 
zdá  se,  je  stělesněným  klidem;  tu  ukázal  Uprka  celou 
silu  svého  impressionismu,  podání  se  náladě  a  suggesci 
dojmu.  Podobně  jemná  je  jeho  »Jarní  nálada"^,  známá 
z  pražských  výstav.  Méně  šťastným  byl  svou  'Jízdou 
králů«,  jež  dnes  po  tolika  dithyrambech  jí  adresovaných, 
nám  připadá   poněkud    prkenná,   studená,   s   nemožným 


postojem  koně  uprostřed  »Pouť  u  sv  Anlon!čka«,  ačkoli 
vznikla  o  tři  roky  dříve,  je  mnohem  zajímavější :  ncjon 
že  hýří  barvami  a  šťastnými  psychologickými  postřeliv. 
ale  je  zárovei^  jedním  z  východisek  Úprková  umíni.Juk 
je  zde  již  svůj  a  přece  jaký  rozdíl  mezi  Uprkou  z  r.  1804. 
a  Uprkou  dnešním!  Tam  každý  tah  zachycen,  ka/dá 
vráska  domalována,  každá  postava  vykreslena  tak  přesně, 
že  by  mohla  být  středem  nového  obrazu.  Dnešní  Uprka 
se  v  mnohém  zménil:  nejde  mu  již  tak  o  to,  aby  zachvtil 
typ,  jako  aby  vystihl  náladu,  aby  rozcclivčl  všechno,  co 
v  lidské  duši  podléhá  kouzlu  neurčitých  emocí,  barevných 
ploch,  výtrysků  světla.  Jak  dovedně  rcalisoval  toto  nové 
pojetí,  ukazují  »r)ušičky«  a  »nělnici  na  poli«  dvě  sicr 
malá  ale  mistrovská  plátna.  Ncilovcdl  bych  jmenovali 
nic,  co  by  bylo  tak  originelnc  a  vnitřně  slovanské 
jako  tyto  »Dušičky«:  pozdním  dušičkovým  večerem 
míhají  se  postavy  Slováček:  z  nékti-rých  splývajících 
s  temnotou  vidíte  jen  vysoké  tmavé  stíny;  jiné,  osvět- 
lené záři  svíček,  rozeznáváte  určitěji,  vidíte  jejich  ko- 
žíšky, jejich  sepjaté  ruce  ožehnuté  tváře  Je  to  vše  tak 
prosté,  tak  nehledané  a  připadne  vám  na  mysl,  jakoby 
nad  touto  tryznou  bloudilo  nějaké  pohanské  božstvo, 
zahalené  tajemstvím.  i>Dělníci  na  polic  jsou  právě  opakem 
předešlého:  na  poli,  uprostřed  žhavého  dne,  řada  pra- 
cujících; jejich  schýlené  nebo  vztyčené  postavy  zdají  se 
být  květy  proměněnými  v  lidská  těla,  zdají  se  být  řadou 
máků,  rozechvěných  větrem. 

To  je  Uprkovo  dílo;  září  v  něm  Slovácko,  úsměvné, 
bez  velikých  vášní,  plné  slunce.  Slovácko,  nikoliv  se 
svými  rvačkami  a  nízkými  chtíči  (Uprka  vynechal  tyto 
stránky  svého  lidu  a  v  tom  také  spatřujeme  psycholo- 
gický nedostatek  jeho  díla),  ale  Slovácko  dobromyslné, 
idealisované  barvou,  kde  i  opilec  je  kreslen  s  bene- 
volentním humorem  Z  Úprky  nepoznáte  plně  slovickou 
duši.  Vzal  z  ni  jen  jediný  úsek.  její  jasné  chvíle,  její 
svátečně  uklidněné  okamžiky,  vzal  z  ní  své  barvy  a  právě 
tak  jako  jeho  moravští  soudruzi  v  literatuře,  vytvořil 
z  ní  kolorit,  jenž  těžko  najde  soka.  Pro  i:ěho  má  barva 
význam  něčeho  elementárního,  něčeho  sama  o  sobě  a  jeho 
dílo  lze  definovat:  epopeje  barev.    — 

Místo,  jež  nevyplnily  Úprkový  kresby,  je  vyhrazeno 
Josefu  von  Berres.  Jako  byste  postavili  vedle  čerstvých, 
pestrých  květů  hnědé  preparáty  z  nějakého  herbáře, 
takový  dojem  máte  při  srovnání  našeho  umělec  a  Berrcsa. 
Srovnejte  Úprku  s  jeho  maďarským  koUcgou  a  ukáže  se 
vám  teprve  celé  mistrovství  českého  štětec.  Kde  prvv 
hýří  ohněm,  jasem,  životem,  tam  podobají  se  Berresovy 
postavy  modelům,  které  bylv  obícčenv  v  barevné  cáry 
a  nyní  trčí  na  obrazech  jako  statisti,  kteří  se  již  nemohou 
dočkat,  až  jim  bude  dovoleno  se  svléci  a  utec'  z  této 
divadelní  atmosféry. 

* 

Výstava  u  Piska  rozpadá  se  v  manifestaci  tří  různých 
uměleckých  proudů:  jsou  to  četně  zastoupené  práce 
karrikaturistů  seskupených  kolem  »Simplicissimu«,  pak 
Hudečkova  plátna  a  konečně  krásná  díla  maďarského 
sochaře  Sándora  Járaye. 

O  spolupracovnících  »SimpIicissimu«  psalo  se  u  nás 
často  a  jejich  kresby  jsou  v  Praze  snad  právě  tak  po- 
pulární jako  v  jejich  bavorské  vlasti.  Obdivujeme  se 
u  nich  po  stránce  technické  lehkosti,  s  jakou  zjednodušili 
kresbu  a  ovládli  formální  prostředky.  Ale  snad  ještě  větší 
jsou  svou  tvůrčí  energií.  Vezměte  elegantního  Řezníčka 
nebo  tvrdého,  kousavého  ironika  Heineho,  illustrátora 
degenerace  v  »hořejšich  desíti  tisících «  Thonyho,  anebo 
brutálního  Bruno  Paula,  jehož  zdánlivě  neomalcné 
kresby  vystihuji  celou  komiku  lidských  vášní  a  zájmů, 
pohlédněte  na  všechny  ty  malíře  vídeňských  >strizzi«, 
počestných  otců  rodin,  nadutých  »gardelieutenantfi«, 
>kommerzienráthů«,  hofmistrů, studentek  a  buršákň:  všude 
naleznete  snahu  po  nové,  sevřenější  psychologii  karrika- 
tury,  touhu  vytvořit  nový  druh  komiky.  Vrhli  se  na  sou- 
časnou společnost  se  skalpelem   v  ruce,  analysují  ji,  re- 


produkuji v  celé  brutalitě  její  vášní,  jež  se  požírají  na 
vzájem,  ukazují  zkaženost  nízkých  vrstev,  fílistrovství 
středních, chtíče  vysokých,  hloupost  venkova  a  degeneraci 
města.  Kreslí  to  pevnými  rysy  a  jejich  práce  jsou  více 
než  pouhými  illustraccmi:  jsou  uměleckými  dokumenty 
doby.  Jejich  humor  nemá  té  bezstarostné  veselosti 
starších  německých  karrikaturistů.  Je  to  humor  mladého 
Německa,  spise  zoufalý  než  veselý,  humor,  který  je 
kreslen  pérem  namáčeným  ve  vlastní  krvi,  humor  odsou- 
zence u  šibenice,  jenž  se  svého  lešení  poznal  náhle  nc- 
patrnost  celé  lidské  touhy  .  .  . 

Antonín  Hudeček  vystavil  celkem  3.3  čísla.  .Mnohé 
z  nich  známe  z  pražských  salonů,  ale  teď,  když  je  si-skupil 
v  jedno,  vyniká  tím  lépe  jejich  hodnota  a  poznáváme, 
jak  delikátního  a  originelniho  umělce  má  v  Hudečkovi 
české  výtvarnictví.  Hudeček  má  pro  přírodu  duši  tak 
jemnou,  že  se  zachvěje  pod  nejjemnějším  dotekem  ná- 
lady, dovede  rozumět  hře  slunečních  terčů  v  podzimní 
aleji,  kouzlu  měsíce,  houpajícího  se  na  jezerních  vlnách, 
tichému  šelestu  listů,  jež  podzimní  vítr  unáší  se  stromů. 
Hudeček  je  sensitivní  snílek,  tichý  a  nesmělý,  nikdy 
křiklavý,  diskrétní,  plný  nevtíravé  noblessy  a  jeho  obrazy 
nezaujmou  náhle,  nýbrž  pozvolna,  očarují  diváka  jako 
vůně  a  nepustí  ze  svého  magického  kruhu.  Je  to  malíř 
klidů,  navečerň,  lesních  zátok,  kde  skoro  cítíte,  jak  je 
mech  nasáklý  vlhkem,  a  kde  se  sráží  fialová  voda  v  mi- 
liony vln.  Jeho  ženy  jako  »Při  žatvě<  [lodobají  se  vilám 
a  vydechuji  touž  snivou  tesknotu  jako  jeho  lesy.  V  kra- 
jinách, které  evokuje,  leží  podivná  harmonie  vesmíru, 
barva,  člověk,  příroda,  všechno  splývá  v  jedno  a  všechno 
zdá  se  být  jen  symbolem,  který  má  vyjádřit  stav  uměl- 
covy duše.  Nemiluje  příliš  ostré  barvy,  nemá  rád  ani 
pestrou  nádheru  léta  ani  zimní  krajiny  zakleté  ve  sněžné 
monotonii.  Jeho  vyvoleným  královstvím  jsou  teplé  jarní 
dny,  plné  dešťů  a  rašení  anebo  nejisté  podzimní  slunce, 
doba  posledních  prací  na  polích,  jako  v  jeho  »Klestěn 
řepy*.  — 

Na  konec  je  třeba  zmínit  se  o  Járayovi.  Jeho  práce 
nejsou  uvedeny  v  katalogu  a  zdá  se,  že  tohoto  vzácného 
umělce  použili  jen  jako  dekorativní  výplně.  Neprávem. 
Neznáme  brzo  tak  jemného  díla  jako  jeho  »Soninambuly«, 
spící  dívky,  jež  kráčí  po  skalní  stěně,  nebo  rozkošného 
•  Dnešního  .'\mora*,  »Pana«,  a  zvláště  jeho  bronc  »Hráče 
na  cello«.  Járay  tvoří  svým  dlátem  hned  formy  neuvě- 
řitelně křehké,  vytváří  z  mramoru  postavy,  které  se  ani 
nezdají  dotýkat  země,  hned  obličeje  zbrázděné  diony- 
sovskou  křečí  a  jindy,  jako  při  »Hráči  na  ccIlo«,  oživuje 
krásná  těla  s  bohatě  napjatými  svaly,  poddávající  se 
vášni  hudby. 

* 

Jeli  jsme  do  Vídně  plni  napjetí  na  jeden  obraz: 
na  Sochorovu  »Bitvu  u  Střešetic«.  Na  cestě,  ve  vagóně, 
čtli  jsme  Servaesův  článek  v  »Neue  Freie  Pressc«  oplý- 
vající chválou,  vynášející  toto  plátno  jako  nový  krok 
v  moderní  historické  malbě,  jako  riilo  scnsačního  vý- 
znamu. Skutečně  také  budí  » Bitva  u  Střešetic  sensaci  — 
ale  spíše  u  obecenstva  než  u  výtvarníků.  Před  tímto 
plátnem  ohromných  rozměrů,  jemuž  je  vyhrazena  celá 
stěna  jednoho  salonu,  kupí  se  po  celý  den  těsný  polo- 
kruh diváků,  většinou  dámy,  důstojníci  a  starší  páni,  snad 
účastníci  pruské  války. 

Čekali  jsme  scénu  plnou  života,  znamenanou  tragi- 
kou boje,  jeden  z  těch  děsných  okamžiků,  kdy  rty  bled- 
nou vzrušením,  hrůzou  a  krvežíznivostí.  Možná,  že  naše 
sklamání  nebylo  zaviněno  ani  snad  tak  hodnotou  samotné 
práce,  jako  spíše  tím,  že  jsme  očekávali  něco  vskutku  ne- 
obyčejného; ale  naše  očekávání  se  nesplnilo. 

Sochor  vybral  si  attaku  jízdy,  okamžik,  kdy  rakouská 
kavallerie  obdržela  rozkaz,  aby  bránila  ústup  armády  a 
vrhla  se  vstříc  pruským  plukům  pronásledujícím  naše 
sbory.  V  obou  rozích  obrazu  valí  se  massy  jezdců.  Na 
rakouské  straně  Wrangelovi  a  Neippergovi  kyrysaři  a 
hulánský  pluk  č.  11 ;  na  pruské  brandeburští  huláni,  Blů 


cherovi  husa'  ,  gardový  dragonský  pluk  č.  1.  Střed  celé 
episody  je  srážka  rakouských  kyrysníků  pluku  č.  8  a 
pruskiho  dragonského  pluku  č.  3.  Óbě  dvé  linie  přišij; 
již  skoro  na  dosah  šavle.  Přímá  čára  se  lomí,  jednotliví 
jezdci  s  obou  stran  vyrazili  ku  předu,  jejich  přilbice  se 
kolísají  v  hladině  nepřátelských  jezdců,  z  tisíce  hrdel 
jakoby  tryskalo  »hurrá«,  koně  letí,  jejich  planoucí  oči 
jiou  podlity  krvi,  jejich  srst  zrosena  náhlým  potem.  Levý 
roh  obrazu  má  v  sobě  něco  hluboce  vnitřního,  něco,  co 
napovídá  hrůzu  smrti  a  zadrhujc  diváku  hrdlo  prudkostí 
dojmu.  Je  to  několik  kyrysníků  s  mladým  poručíkem 
hrabětem  Nostitzem  v  čele.  Jeho  kůň,  bodnutý  na  krku, 
s  nozdrami,  z  nichž  jižjiž  se  povalí  krev,  vztyčil  se  kolmo 
na  zadních  nohách,  jezdec,  jenž  stěží  drží  se  v  sedle,  je 
ohrožován  npěšalým  dragonem.  Těchto  několik  postav 
řítí  se  vstříc  s  tasenými  palaši,  na  koních,  jež  ostruhy 
dohnaly  k  zuřivosti.  Hůře  je  již  se  středem  celého  plátna: 
je  to  štáb  seskupený  kolem  brigadiera  knížete  Windisch- 
grátzc.  Snad  že  autor  byl  vázán  snahou,  aby  pokud  možno 
věrně  vynikly  zde  portréty  jednotlivých  důstojníků,  ztrácí 
toto  centrum  na  elem''ntární  sile  a  pohnuté  životnosti. 
Jií  sama  postava  brigadiera  je  poněkud  tvrdá;  ještě  ztr- 
nuleji  dopadly  figury  dvou  husarských  důstojníků  Alfreda 
ziir  Helle  a  Bély  von  Kovács.  Ty  nejdají  se  než  dřevě- 
nými raodelv  s  rukama  nakroucenýma  do  nemožnvch 
úhlů... 

Celkem  zdá  se,  že  Sochor  není  šťastným  v  evokaci 
lidských  těl;  nepoměrně  zdařilejšími  a  pravdivějšími  jsou 
jeho  koně  se  svaly  napjatými  až  k  prasknutí,  jedni  řítící 
se  v  před,  jiní  z:iraženi  v  cvalu  jezdcem,  náhle  spad- 
nuvším, a  jiní,  po  'ěšeni,  vzepřeni  k  výši  celým  svým 
tělem. 

Ale  to  vše,  lidé  i  koně,  pádí  krajinf  u.  která  vám  ne- 
suggeruje  předtuchu  boje.  Odmyslete  si  obě  dvě  divise 
jízdy  a  zbude  zelenavé  údolí  s  několika  pahrbky  na 
obzoru  a  s  indifferentni  modří  na  nebi  Zde  zvlášť  je  pa- 
trno,  jak  mnoho  schází  Sochorovi  ku  náladovému  procí- 
tění krajiny  a  ku  zachycení  její  duše.  Snad  je  toto  dílo 
jen  východiskem  talentu,  o  němž  nechceme  nikterak  po- 
chybovati; doufejme,  že  jeho  další  práce  ukáží  nám  ho 
již  uceleného  a  že  on  přinese  v  malířství  to.  po  čem  nás 
dnes  tolik  nadarmo  touží  v  literatuře:  mohutnou  dějo- 
vost  a  rehabilitaci  velkých  vášní.  — 

Ostatní  vystavené  práce,  až  na  několik  málo,  ne- 
snesou přísnějšího  měřítka:  ukazují,  jak  zvláště  v  ma- 
lířství je  současná  německá  produkce  chabá,  bez  nových 
lalentů  a  originálních  umělců.  Z  plastiky  jsou  tu  pozoru- 
hodné práce  Jana  Benka,  F.  Meixnera,  Louisa 
Mascré  a  zvláště  velice  rázovitý  bronc  »IVIarathonský 
zápasník*  od  Paula  Nocqueta.  V  barvě  jmenujeme 
kresby  A.  H.  S  chrám  a,  Imre  Revésze,  Jeana  Gou- 
veloos  a  procítěné  portréty  Henryho  Meuniera. 
* 

Několik  upřímných  práci  a  mnoho,  velice  mnoho 
šarlatanerie  —  asi  takový  dojem  odnášíte  si  z  výstavy 
•  Si^cesse*.  Všech  de-iCt  sálů  budovy  je  natlučeno  obrazy, 
sousošími,  panely,  uměleckými  dróbotinami  a  silné  na- 
vštíveno diváky.  lední  sem  přišli,  aby  se  vysmáli  všemu, 
co  spatří;  jiní,  aby  poznali  tuto  ohrůzyplnou.  modernu, 
aby  uspokojili  svou  zvědavost,  jako  se  chodí  dívat  na 
dravou  zvěř.  Na  většině  tváří  čtete  nejistotu:  je  jisto, 
že  p.  t.  publiknm  se  ve  svém  nitru  ptá:  Bože,  co  má 
tohle  znamenat?  .Me  člověk  musí  dnes  secessi  rozumět 
stůj  co  stůj:  patří  to  k  dobrému  tónu.  A  tak  se  přiházejí 
scény  hodné  tužky  T.  T.  Heineho:  před  obrazem  mla- 
dého impressionisty,  který  má  znázornit  svit  měsíce  a 
není  mž  ohromnou  černou  skvrnou;  matka  s  dvěma  dce- 
rami   se    zde  zastaví   a  starší    z  nich  ukazujíc    na   obraz 


s  tím  podivuhodným  úklonem  hlavy,  jaký  mají  sedmnácti- 
letá děvčata  z  bohatých  rodin,  ani  ne  příliš  chytrá,  ani 
příliš   hloupá,    řekne:    »Mama,    schau,   wie   moderní... * 

Francouzi  odnášejí  si  lví  podíl.  Z  Němců  vystavil 
velice  náladovou  krajinku  I.  Dettmann  »Ce>lou  poli«, 
George  Minne,  jehož  »Muž  se  psem«  je  právě  tak 
krásný,  jako  jeho  ostatní  věci,  straší  násilným  primitivis- 
mem, G.  Wrba  bronc  »Evropu',  Th.  V  Gohsen 
»Houslistu<i  a  konečně  Eugen  Jettel  rozkošné  krajino- 
malby,  plné  lehkého  vzduchu,  jasného  světla  a  jarní  ze- 
leně (na  př.  »Aradské  a  Oscurské  údolí«). 

Gaston  la  Touche  okouzlí  svými  ^Tureckými 
ženami«.  Je  to  bravurní  kousek  koloritu,  tato  tři  čtyři 
ženská  těla,  plná  vůné,  zasazená  v  pomerančovém  světle 
s  tělem,  jež  jakoby  hořelo  tajenou  vášní.  Podobně  do- 
vede malovat  pleť  jen  R  ysselbcrghe,  jehož  »Studie 
k  aktňm«  zdají  se  skoro  dýchat.  Na  konec  jmenuji  ještě 
Degasovy  ^Tanečnice!  (č.  413)  a  »Kytici«  od  P.  G.  Jean- 
n  i  o  t  a.  Otakar  Théer. 

LITERATURA 

Svět.  Hurban  Vajanský,  Novely.  K  českému 
vydání  upravil  K.  Wolf  (Ottova  laciná  knihovna  národní 
č.  174.) 

Několik  obrázků  z  dusné  atmosféry  národní  a  .spo- 
lečenské uherského  Slovenska.  Na  jedné  straně  cdrodilri, 
šlechtici  pohrdající  svým  národem,  maďaronští  úřednici, 
indifferentni  důstojníci,  zaslepeni  řemeslníci,  maloměstské 
dámy.  německy  vychované  slečinky,  hejskové,  udavači, 
opilci  a  šplhavci,  na  druhé  intelligentní  statkáři  milující 
svoji  vlast,  nadšení  umělci,  studenti  zanícení  pro  věc 
národní,  ubozí  učitelé,  veselá,  zdravá,  šlechetná  slovenská 
děvčátka,  hluboce  cítící  a  vznešeně  myslící  dámy,  —  dva 
světy  ostře  oddělené,  v  prudkém  zápase,  žijící  na  svých 
statcích  v  rozkošném  slovenském  kraji,  a  v  malých  mě- 
stečkách plných  maloměstského  bláta.  Jen  sem  tam 
kmitne  se  k  docelení  živého  obrazu  postava  z  lidu,  stará 
slovenská  chůva,  veseá  služka,  neohrabaný,  prudký  mi- 
lenec, neb  prosté  děvče,  jež  odmítá  raději  bohatství,  než 
by  žilo  v  odrodilé  vznešené  rodině. 

Dvě  idey  vedou  autora:  jedna  národní,  jíž  podřízena 
je  osnova  děje  i  charakteristika  postáv  i  psychologická 
pravda,  ostře  vyhraněná,  všudy  prosakující,  dělící  autorův 
svět  ve  dva  neslučitelné  tábory  šlechetných  vlastenců 
a  zvrhlých  odrodilců.  Druhá,  citový  motiv,  láska  v  různých 
variacích,  v  nichž  krisc  podmifiována  vlasteneckými  po- 
vinnostmi i  mravními  momenty. 

Pro  autora  je  význačná  lehká,  pružná  tvořivost, 
s  kterou  snuje  lehounkou  přízi  svých  dějů,  chai  aktcrisuje 
postavy  a  kreslí  situace,  i  bystrá  vnímavost  pro  de- 
taily skutečného  života,  z  níž  vyzlrají  rozkošné,  ostře 
kreslené  obrázky  z  přírody  i  společnosti.  Má  vzácný  dar 
chvatného,  barvitého,  lehkého  stylu,  jímž  snadně  vyslo- 
vuje předem  již  hotové  myšlénky.  Ctete-li,  strhne  vás 
mimoděk  do  proudivého  víru  drobných  charakteristik, 
ostře  vyslovovaných  názorů,  drastických  scén,  a  dovede 
vám  zpříjemniti  i  nápadné  stranictví,  jímž  popisuje  na 
jedné  straně  ušlechtilé  ručky  slovenských  dam  a  na 
druhé  pracky  němčících  děvčátek  i  jiné  silně  pointované 
rozdíly  v  slovníku,  z  něhož  vybírá  výrazy  pro  tu  či  onu 
stranu. 

Nechci  zde,  v  čistě  literárním  referátu,  rozbírati 
otázku,  do  jaké  míry  vystihují  tyto  novely  skutečný  du- 
ševní život  společenských  vrstev  na  Slovensku  —  du- 
šrvni  a  spo'ečenský  život  lidu  není  v  intencích  knížky  ~ 
jen  silný  vnější  vliv  Turgeněva  ještě  bych  připomenul, 
poncciávaje  sociální  význam  knihv  odbornému  ocenění. 

V    Ř. 


Rr  oílli'"^'  'fií.'"  I^i*!"',.?'  "\"  '""  zll-20  (K  2-40),  na  pfil  lét*  d.  2-40  (K4-S0),  na.celý  tok  zl.  4-SO  (K  9-60).  Poštou:  na  čtvrt  léta  zl.  1  :5 
(K  2-SO)  na  pu  lila  j|.  2-50  (K  5— ),  „a  celý  rok  5  zl.  (K  10-'.  -  Sešitové  vydáni  (o  dvou  řislechl  vycház!  při  každém  druhém  (sudém)  iisle. 
tena  seSini  20  kr.  (40  hal.)  —  Patisk  pSvodnich  práci  se  vyhrazuje.  —  Dopisy  administraci  .Lumira.  buďtež  adresovány:  Časopis  .Iiumir.,  Praha, 
Karlovonámésti  č.  34.  —  Listy  pHjimáme  jen  frankované.  —  .Lumii.  vychiii  každý  pálek  (vyjma  prázdniny). 


Redaktor  Václav  Hladík.  —  Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Ot 


Tiskem  České  grafické  společnosti  >Unie«  v  Praze. 


LUMÍR 


KořNÍK  XXIX. 


7.  PROSINCE   1900. 


v:-    CÍSI.O   K). 


JOSFF    Hol  FČEK: 


HOUZÍR. 


z  NETIŠTĚNE  DOSUD 
ČÁSTI  .NAŠICH..  -  -  - 


l-Cartoň  Kojan  byl  poněkud  jiný  chlapec,  než 
'-'  jeho  sourostenci  ve  vsi.  Byl  druhorozeným 
synem  Jana  Kojana.  Prvé  dítko  manželtim  Ko- 
janovým  zemřelo  na  psotník,  když  se  mu  zoubky 
řezaly.  Kojan  i  Kojanka  myslili,  že  jim  zemielo 
.ítéstí  celého  života.  Kojanka  za  rok  počala  opčt. 
A  jak  pocítila  nový  život  pod  srdcem,  radost  a 
naděje,  strach  a  úzkost  opanovávaly  střídavě  jeji 
duši.  Nic  tak  v  manželech  Kojanových  nejiro- 
hloubilo  náboženský  cit,  jako  druhé  těhotenství 
Kojančino.  Jakmile  jí  práce  dovolila,  Kojanka 
poklekala,  poklekala  v  sednici,  ve  chlévě,  v  každém 
koutě  dvora,  na  poli,  poklekala  u  křížů  při  cestě 
a  úpěnlivě  se  modlila,  aby  jí  dítko,  jehož  příští 
očekávala,  zachoval  a  zachová-li  a  bude-li  to 
dítě  mužské,  zaslíbila  je  službě  boží,  předurčila 
je  pro  stav  duchovní. 

Nebylo  to  u  našich  selek  nic  nového  a  mělo 
i  praktickou  stránku.  Selská  živnost,  bylo-li  více 
synů,  nemohla  připadnouti  všem,  nýbrž  jen  jed- 
nomu, ostatní  musili  býti  zaopatřeni  jinak.  Nej- 
čestnějším a  i  hmotně  nejlépe  zabezpečeným  za- 
opatřením zdálo  se  rodičům,  bude-li  syn  jejich 
farářem.  Tím  se  mu  dostane  dostatečné  náhrady 
za  to  že  byl  od  vlastních  rodičů  zbaven  práva 
prvorozenství  a  nestal  se  dědicem  rodné  půdy, 
již  rodiče  hleděli  zachovati  .synovi  mladšímu. 

Když  Kojanka  skutečně  povila  chlapečka, 
domnívala  se,  že  bůh  modlitby  její  vyslyšel  a 
oběť  její  přijal.  Celá  ves  věděla,  že  Kojanouc 
Bartoři  bude  »velebným  pánem«,  dříve  ještě,  nežli 
chlapec  prvé  slovo  promluvil.  Dvouletý  odpovídal 
už  na  otázky:  »Cim  pak  budeš,  Bartůňkn?«  -- 
jako  špaček:  >Knezíctem.<  Tak  mu  již  od  nej- 
útlejšího dětství  jeho  soustavně  vštěpovali,  jaký 
bude  jednou  jeho  stav  a  povolání.  On,  jako  dítě, 
vštípené  přijímal    za    své  a  tak  se  v  něm  pěsto- 


valo,  že   se    cítil    něčím   jiným,    než  ostatní    děti 
ve  vsi. 

Bartoňovi  minul  pátý  rok.  Bylo  na  Dušičky. 
Rodiče  i  čeleď  odešli  do  kostela,  děti  pak  oby- 
čejně zavřeli  do  sednice..  Tehdáž  bylo  již  dětí 
Kojanových  troje.  Dyěma  mladším  uvěznění  v  sed- 
nici nevadilo,  ale  Bartoňovi  právě  toho. dne  bylo 
nesnesitelným.  Poř.id  byl  u  okna  a  toužebně  díval 
se  na  mlhu,  plížící  se  po  dvoře  a  sadě  Byla  mu 
něčím  novým  a  proto  se  mu  zdála  krásnou,  neodo- 
latelné krásnou.  Jíní  na  doškových  střechách,  na 
st:omech  i  na  hnoji  zdálo  se  mu  jako  roztluče- 
ným cukrem,  jímž  maminka  posýpají  koláče.  Nej- 
pevněji oči  jeho  utkvívaly  na  stromech.  Listí 
jejich  nabylo  čarovných  barev,  kterým  podle 
úsudku  Bartoňova  zeleň  léta  a  jara  ani  z  daleka 
rovnali  se  nemohla.  Listí  bylo  žluté  jako  citron, 
jako  dukát,  červené  jako  tatínkův  kapesní  šátek, 
fialové  jako  maminčin  hedbávný  fěrtoch,  a  všecky 
stromové  koruny  sadu  dělaly  naň  v  den  dušičkový 
dojem,  jako  kdyby  byly  ovinuty  n.aminčinou 
tureckou  plenou  a  jakoby  ta  i)lena,  rozumí  se, 
byla  tak  veliká,  že  hlavy  všech  stromů  na  sadě 
dají  se  do  ní  zahrnouti. 

A  ještě  jiný  pocit  mél  Bartoň,  jejž  by  byl 
nedovedl  tenkrát  ani  naznačiti.  Co  se  mii  líbilo, 
zcela  správně  pokládal  za  krásné.  Ale  dětskou 
jeho  duši  opanoval  ještě  jiný  dojem,  ještě  jiný 
pocit  —  ])ocit  nesmírného  smutku,  jenž  hrozil 
srdce  mu  roztrhnouti.  Každý  žlutý  nebo  červený 
lístek,  jenž  od  haluze  odpadávaje  zvolna  se  nesl 
k  zemi  jakoby  nechtěl,  a  míhal  a  třepotal  se, 
jakoby  se  bál  osudu  zničení,  jemuž  již  propadl, 
sevřel  nni  srdce  prudkou  bolestí,  až  konečně  dal 
se  do  usedavého  pláče.  Druhé  dvě  děti  následo- 
valy příklad  nejstaršího  bratra,  a  když  matka 
o  desáté  z  kostela  se  vracela,  ještě  byla  na  návsi 


a  již  slyšela  strašný  ryk  a  řev.  Až  se  lekla,  jestli 
zatím  zlý  člověk  nepřišel  a  drahým  dětem  ne- 
ublížil. 

Letěla  k  sednici,  sáhla  do  úkrytu  pro  kliku 
(dvéře  se  zavíraly  vytažením  kliky),  nastrčila  ji 
a  vešla.  Všecko  bylo  v  pořádku,  a  děti  plakaly, 
jakoby  je  na  nože  bral,  a  nejvíc  Bartoň.  Dotazo- 
vala se,  kdo  jim  ublížil,  kdo  je  šidil,  proč  pláčou  — 
nedovídala  se  ničeho.  Vyndala  cukrové  hůlčičky, 
jež  jim  přinesla  z  kostela.  Obě  menší  děti  dych- 
tivě po  nich  sáhly  a  ztišily  se.  Bartoň  jedva  že 
je  přijal  z  rukou  matčiných,  položil  na  stůl  a 
pořád   plakal  a  z  okna  se  díval. 

"Dětičky,  povězte:  vám   Bartůněk  nabil  ?« 

>Neé.« 

Matka  pozbyla  trpělivosti. 

>Proč  přece  bečíš,  Bartoni?« 

A  Bartoň  do  nového  pláče,  že  mu  maminka 
řekly  jen  Bartoni  a  ne  Bartůňku  nebo  Bartoníčku, 
a  že  už  je  mezi  ním  a  maminkou  konec.  A  jak 
si  to  pomyslil,  hned  se  v  srdci  jeho  ozvala  i  žár- 
livost na  menší  děti,  jež  matka  vlídně  k  sobě 
tulila,  konejšila,  proč  pláčou  se  vyptávala  a  sliby 
dávala,  utiší-li  se.  Bartoň  vypukl  v  pláč  ještě 
větší,  křečovitý.    Matka  si  s  ním    nevěděla  rady. 

•  Takový  kobylák!«  žalovala  naň  menším 
dětem,  aby  Bartoň  nepřímo  slyšel  i  pokárání, 
i  polichocení,  že  jako  jest  ;.iž  velký  a  mohl  by 
ne  husy,  ne  krávy,  nýbrž  koně  pásti. 

Bartoň  na  okamžik  ustal  a  máchl  pravou 
rukou,  jakoby  si  něco  odháněl  od  skráně.  Udě- 
lalo se  mu,  jakoby  se  mu  ze  skráně  vyvinula 
černá,  široká  pantle  a  jakoby  chvějíc  a  třepotajíc 
se  padla  na  zem  několik  krokiíiv  od  něho.  Bartoň 
se  tam  podíval,  a  pantle  nebylo. 

»Cos  to  udělal,  Bartoni,  co?«  tázala  se  matka 
přísně,  myslíc,  že  Bartoňovo  máchnutí  rukou  pla- 
tilo jejím  slovům. 

Bartoň  neodpověděl  a  zase  dal  se  do  pláče 
a  plakal,  až  se  zajíkal. 

»Nu  pojď  sem,  Bartoníčku,  ty  jsi  také  muj,« 
matka  jinou  na  chlapce  obrátila. 

Chlapec  nešel  a  zase  máchl  rnkou,  jakoby 
něco  od  sebe  odháněl ;  zas  uviděl  tu  šuokou, 
černou  pantli,  která  se  mu  vyvinula  ze  skráně, 
zatřepala  se,  několik  krokův  od  něho  na  zem 
padla  a  zapadla,  bez  památky  do  podlahy  za- 
[ladla. 

»A  už  toho  mám  dost!«  matka  do  opravdy 
se  rozhněvala,  jještě  by  trucoval!  Já  tobě  dám 
máchat  rukou,  když  ti  matka  něco  řekne !« 

Bartoňe  vzala,  sukni  zdvihla,  napleskala. 

Bartoň  už  neplakal,  přestal,  jak  by  uťal.  Ještě 
nemohl  popadnouti  dechu,  hleděl  kolem  jako  vy- 
jevený a  nemluvil. 

»Co  tedy  chceš.'-: 

.Ven!« 

»I  marSU 


Vzala  kloučka  za  peroutku  a  vystrčila  na 
dvůr.  Myslila  si:  chlapec  trochu  vyvétrá,  trochu 
vymrzne  a  rád  se  vrátí  do  teplé  sednice  a  bude 
jako  býval.  Ale  mateřské  srdce  jí  nedalo  a  všemi 
okny  vyhlížela  za  Bartoňem,  co  dělá.  Bartoň 
capal  k  zadním,  zahumenným  vratům. 

»Ze  dvora  nemůže,  vrata  i  dvířka  jsou  za- 
vřena,* myslila  si  Kojanka,  »a  na  dvoře  ať  si 
dělá,  co  chce.  Však  on  rád  přijde,  klouček  hla- 
vatá, trucovitá!  To  bych  Pánu  bohu  vychovala 
pěkného    služebníka,  kdybych    ho    tak  nechala!' 

Ustanovila  se,  že  klouček  musí  dnes  býti  vy- 
trestán, aby  podruhé  pro  nic  za  nic  tolik  nevy- 
váděl a  nemáchal  rukou,  když  mu  rodiče  něco 
povídají  a  třeba  ho  kárají.  Plotna  ji  volala.  Čas 
bylo,  aby  strojila  oběd,  všechno,  čeho  potřebo- 
vala, musila  si  sama  snésti,  sama  připraviti,  sama 
oheň  rozdělati,  kromě  toho  dětem  sloužiti,  na 
pošetilé  jejich  otázky  odpovídati.  Kojance  bylo, 
jakoby  ještě  neuběhlo  pět  minut,  a  uběhla  zatím 
hodina  i  víc.  Bartoň  její  mysl  nepřest;;!  zaměst- 
návati a  t  .  nemálo  přičinilo  se  k  tomu,  že  ne- 
pozorovala, jak  čas  míjí. 

Jak  jen  mohla,  přiskočila  zase  k  oknu,  k  jed- 
nomu, druhému,  třetímu  a  pátrala  po  Bartoňovi. 
Myslila  si,  že  klouček  trucovitý  zalezl  si  někam 
do  sena  nebo  do  stáje  a  že  ještě  rád  přijde,  až 
pocítí  notný  hlad.  Až  se  vrátí  otec,  pošle  ho  za 
chlapcem.  Sama  nemůže;  nemůže  se  vzdálit  od 
plotny,  nemůže  malé  děti  samotný  zůstavit,  kde 
jest  oheň,  a  konečně  ani  nemůže  sama  vyhledá- 
vati hlavatého,  umíněného  synka.  Co  že  by  z  něho 
bylo,  kdyby  mu  povolovali  a  dokonce  ještě  ho 
usmnovali,  když  zasluhuje   výprasku? 

Přišel  Kojan,  žena  mu  vypravovala  o  Bartoni. 
Kojan  souhlasil,  že  mu  nebylo  možná  hovět,  a 
vyšel,  aby  chlapce  našel  a  přivedl.  Prohledal  celý 
dvůr,  všechny  chlévy,  všechny  půdy  —  Bartoňe 
nikde.  Ohledal  zahumenná  vrata  a  dvířka  —  byla 
pevně  zavřena  a  Bartoň  nebyl  by  s  to  otevříti. 
Ze  dvora  nemohl  se  dostati :  Kde  by  byl.?  Vrata 
návesná  bylo  mu  ještě  nemiižněji  otevřít.  Knm 
se  podél.''  Kojan  začal  se  starati.  Do  sednice 
nešel,  aby  ženu  nepoplašil  svými  obavami,  ale 
sám  už  šije  vážně  připouštěl.  Neutopil  se  v  studni? 
Roubení  studny  bylo  pokryto  prostými,  nepřibi- 
tými  prkny,  chlapec  snad  některé  prkno  odva- 
loval  a  do  studny  se  skotil.  Kdyby  se  to  bylo 
stalo,  prkno  bylo  by  odvaleno,  ale  není.  Přes  to 
Kojan  vzal  tyč  a  staral  na  dně  stndny.  Ani  tam 
Bartoňe  nebylo. 

Vrátila  se  i  čeleď  Hospodář  je  vyzval,  aby 
všeho  nechali  a  hledali  Bartoňe.  Prolezli  půdw 
kolny,  stodolu,  i  na  odr  po  žebříku  vlezli,  ačkoli 
docela  nepodobalo  se  pravdě,  že  by  si  Bartoň 
žebřík  přistavil  a  po  něm  tam  vystoupil.  Pro- 
hledali nátoň,  sad,  na  sadě  úliště,  při  úlišti  stu- 
dánku —  Bartoňe  nebylo  a  nebylo  I 

Kam  se  poděl  Bartoň? 


iVl  matky  vystrčen,  kráčel  k  zaluimenným 
vratům.  \'iata  i  dvířka  byla  zavřena,  pravda, 
Bartoň  jich  neotevřel  a  nebyl  by.  Ale  za  to  se 
mu  bez  velkých  obtíží  podařilo  přelézti  zídku  a 
již  byl  za  humny. 

A  za  humny  bylo  vám  přepěkně,  nic  proti 
tomu,  jak  bylo  doma  na  dvoře! 

Mlhy  se  ještě  válely,  ještě  plížily,  ale  podál 
od  Bartoňe.  Nad  losy  bylo  jich  husto,  samy  losy 
pro  ně  nevidět,  ale  kolem  Bartoňe  se  jasnilo. 
Široké  kolo  kolem  něho  bylo  docela  jasno,  a  nad 
ním  nahoře  i  nebe  jasné  a  na  nebi  slunce.   Před 


clivili  to  slunce  bylo  červené  jako  krev  a  nyn; 
je  zlaté;  dokud  bylo  jako  krev,  bylo  svobodné 
možno  do  něho  hleděti,  a  nyní  iiž  ne.  jinovatka 
na  stromech,  trávnících,  na  oseních  i  rolích  ještě 
leží  a  třpytí  se.  Hle,  zde  obalila  kakušku,  zde 
pampelišku  .  .  .  Nevesele  ty  kvítky  zíraly. 

>>Chudinky,<  politoval  jich  Bartoň,  co  jste 
tak  zarmouceny?  Což  už  taky  nemáte  ani  tatínka, 
ani  maminku  ř  Já  míval  tatínka  i  maminku,  ale 
tatínek  mi  odešli  a  maminka  mě  vystrčily.  Ještě 
řekly:   »Marš!<;   napleskaly  mi  a  zavřely  za  mnou 

dvf^ře  «  PokraC. 


%         %         %         %         % 


Arnf  Novák: 


KAREL  SLADKOVSKÝ. 


z  CYKLU  STUDU: 
»VÍTř:ZfCÍ  A  PŘEMOŽENÍ. 


"Zde  padla  skála  do  proudu  našeho 
života  a  bude  strmčt  z  něho  přes 
věky  dějin  českých,  a  kdykoliv  zdi- 
vočilý proud  člunem  naším  zatočí, 
až  veslo  se  nám  trhne  z  ruky,  o  tu 
skálu  budeme  se  moci  zachytit!« 
J.\N  Neruda. 

I — lodiny  ticha  a  mlčení  spojují  poiníjející  a  efe- 
*  nu'rní  zjevy  s  tajemstvím  a  říší  věčnosti; 
duše  v  nich  tuší  dalekou  svou  minulost  a  pozdravy 
veliké  budoucnosti,  slyší  tepot  krve  předkíi  a  šu- 
mění jejich  snil,  cítí  přepodstatněni  slavné  a  po- 
vznášející. A  z  těch  předsíní  věčnosti  vrací  se 
náhle  a  rád  člověk  k  jedinečnému  svému  žití,  od 
smyslu  a  mystéria  jsoucna  vrací  se  k  jeho  formě 
a  z  objetí  dálek  prchá  ku  své  zemi.  Mlčíme  dlouho, 
abychom  mohli  významně  promluviti,  hledáme 
v  tichu  rhytmus  a  slovník  své  řeči.  Šťastni,  jichž 
mluvené  slovo  nese  opálový  odlesk  vzácných  chvil 
mlčení,  a  jichž  řeč,  kořeny  tkvící  v  pudě  reality, 
rozpíná  korunu  svou  do  nekonečna.  Národ,  jehož 
tepnami  bije  život  a  síla,  zastavuje  se  na  dráze 
své  a  přemýšlí  o  budoucí  své  veliké  řeči,  o  rheto- 
rické  oběti  vlastního  ducha. 

Obrodili  jsme  se  němým  slovem,  filologové 
a  dějepisci,  snílkové  a  básníci  vykonali  dílo  ob- 
rodné,  slovníky  a  verše,  díla  historická  a  stati 
politické  vlévaly  tělesu  národnímu  nový  život, 
a  všecko  to  významné  a  působivé  slovo  bylo 
pouze  psáno  a  tištěno.  Snílek  a  romantik  Kollár 
ne|)romluvil  nikdy  svou  apostrofu  velkého  stylu 
plnou  drtivé  bolesti  a  mužné  elegie,  veliký  básník- 
učenec  Šafařík  své  vidiny  o  Slovanstvu  trudnou 
a  učenou  prací  měnil  v  překvai)ující  reality,  ale 
nikdy  nebylo  mu  přáno,  velikým  a  mužným  vy- 
stoupením prohlásiti  jich  mohutnost  světu  tváří 
v  tvář,  Juntjmann,  jenž  žil  celý  nudný  a  málo 
hrdinský  svůj  život  pro  jazykovou  výchovu  ná- 
roda, nebyl  řečníkem,  a  první  a  největší,  jenž  hi- 
storické ideje  našeho  vývoje  n.irodního  applikoval 


na  zvolna  se  budící  život  politický.  Palacký,  pů- 
sobil v  shromáždění  politiků  a  řečníků  nejpro- 
nikavěji, když  poslal  svůj  list,  své  osvědčení  ve 
stylu,  kterým  psal  Dějiny.  Národ  snil  o  budoucí 
formě  živého  slova,  chystal  se  v  mlčení  a  k  muž- 
nému vystoupení  rhetorickému.  Než,  když  Ha- 
vlíček, rek  a  hrdina,  jehož  všickni  nosí  v  srdci 
v  mužné  a  pathetické  póse  sochy  kutnohorské 
•  Moje  heslo  poctivost  a  síla!',  mohl  promluviti 
hřímavé  akcenty  svého  odhodlání  a  sebevědomí, 
tu,  běda,  přerušena  jeho  slova  ;  a  muž,  jenž  by 
v  šťastných  poměrech  byl  vzrostl  na  velikého, 
uchvacujícího  rhetora,  vržen  byl  v  ticho  a  mlčení 
ledu  a  odumírání.  A  přišla  opětně  léta  němá 
a  tichá,  a  porobení  a  utlačení  snili  o  zítřku,  kdy 
zazní  veliký  úder  slova  a  věty. 

Vzkříšený  život  parlamentní  i  národní  při- 
nesl posléze  příležitost  a  na  obou  stranách,  kon- 
servativní  i  liberální,  povstalo  několik  dokonalých 
řečníků.  Zapomínáme  jich  i)říliS  a  v  literatuře, 
kde  bez  ostychu  a  se  zadostiučiněním  hradíme 
místa  epigonským  lyrikům,  nikdo  nehledá  a  ne- 
najde jména  těch  umělců  a  virtuosů  slova,  za 
jejichž  periodami  a  obraty  bije  hlasitě  české 
srdce.  Patří-li  Havlíček  literatuře  právě  tak  jako 
Palacký,  má-Ii  Rieger  jistě  takový  literární  význam 
jako  Hálek,  neostýchám  se  postaviti  Karla  Slad- 
kovského tam,  kde  počíná  naše  moderní  umění 
slovesné  jeho  přítelem  a  druhem  Janem  Nerudou. 
Dnes  není  ještě  možno  a  příi)adno  oceniti  a  kri- 
tisovati  politické  dílo  Sladkovského,  v  němž  jeho 
epigoni  ne  vždy  šťastně  a  věrni  mistrii  pokračují, 
než  kdo  brání  i  těm,  již  přišli  po  smrti  Slad- 
kovského, studovati  a  chápati  jeho  řečnickou 
te(  hniku  a  hledati  za  jeho  rhetorikou  ideje  a  my- 
šlénky příznačné  celé  jeho  generaci.'' 

Sladkovskému  bylo  přáno  vystoupiti  nejen 
mnohonásobně  ve  sborech  zákonodárných  za  ideje 
a  tužby  politické,  vynikající  jeho  postavení  v  ná- 


rodním    životě    let    šedesátých    a    sedmdesátých 
dalo  mu  slovo  i  za  velkých  příležitostí  slavnost- 
ních, učinilo  jej  mluvčím  širokých  davů  ve  chvílích, 
kdy  celý  národ   jej    poslouchal.    Nejen  ve  volič- 
ských a  občanských  schůzích,  nejen  pii  sněmovní 
debatě  o  změně  volebního  řádu  a  o  podáni  adressy 
panovníkovi,  ale  i  u   základního  kamene  Národ- 
ního divadla  promluvil  Sladkovský  a  při  významné 
oslavě  Husově,    Komenského  i  Havlíčkově  nále- 
želo hlavní  slovo  jemu.  Jeho  řečnický  odkaz  jest 
bohatý  a  pestrý,  jest  to  veliké  životní  dílo  ostře 
charakterisované  a  velmi  výrazné.  V  jeho  řeči  vše 
žije,  hýbe  se,  mluví  a  plane;    řeč  se  mění  často 
v  dialog    a    soudní    při,    autor    předvolav;!    před 
soud    dějin    všecky    ty,  proti   nimž  má  svoje  ná- 
mitky, a  dá  všem  slovo,  aby  posléze  zamítl  s  pathe- 
tickou  pósou  jejich   při.  Volá  po  revisi  processu 
Husova  a  vyzve    všecky    žalobce    Mistrovy,    aby 
pronesli  svou  žalobu,  ale  třikráte  propadají  před 
soudem  dějin.  Řečnické  otázky  střídají  se  se  žha- 
vými apostrofami.   a    pathosu    řečníkovu    nestačí, 
aby  obrátil  se  k  tisícihlavému  posluchačstvu,  apo- 
strofuje  i  celé  město,  celý  kraj,    celou  zsmi.  Ve 
chvílích    vzrušení    a    duševního    napjetí    vyzývá 
i  k  vnějšímu  projevu  mohutné  nálady  a  volá  slzy 
do  oka  a  bolest  do  srdce  posluchačů.  Řečnické 
figury  a  obraty    mění   v  zjevy    reálné,  poskytuje 
plastickou  skutečnost  jindy  matným  představám. 
Stojí  u  základního  kamene  Národního  divadla  a 
pohlíží   kolem    sebe :    vše    roste  v  obrovské  roz- 
měry: Petřín,  Vyšehrad,  královský  hrad   a  upro- 
střed toho  zvedá  se  veliký  kámen  ústavu  n.-í.rod- 
ního.    Přímo    epické  mohutnosti    dosahuje  v  téže 
slavné  řeči  na  jiném  místě:  oživuje  s  působivostí 
romantického    krajináře,    milujícího    scenerie  he- 
roické.  všech  šestnácte    skal  památných  vrchů  a 
kopců,    z  nichž    sneseno    kamení   ku  stavbě  Ná- 
rodního divadla,  a  když  přes   Hostýn  i  Čerchov, 
Radhošť  i  Svatobor  dochází  k  Blaníku,  pojednou 
uzří  rozevírati    se    a    pukali    žulové  jeho  skály  a 
rytíři    blaničtí    cválají   na  bílých  koních,  a  půso- 
bivou metaforou  vrací  se  řečník  opětně  k  Národ- 
nímu divadlu  s  přáním,  aby  »vycházela  také  z  ve- 
lebných   síní    chrámu    umění    našeho    národního 
mocná    četa    bojovníků,    kteří    kouzelnou  zbraní 
umění  svého  slavně    opět  národu  našemu  vydo- 
budou  předního  místa  v  řadě  národů  osvícených'. 
Jako  pestrými  a  silnými  obrazy  dovedl  Sladkovský 
uchvátiti    visuelní    schopnost    posluchačů    svých, 
tak  i  auditivní    pozornost  jejich    poutá    a    váže : 
ku  konci  svých  odstavců  a  oddílů    op.ikuje  pla- 
menný refrain  a  vyhrocuje  tak  ráz  řeči  v  jedinou 
ostrou  ideu.  V  Husinci  ohromil  velkým,  vždy  se 
vracejícím  refrainem   »Kdož  jste  boží  bojovníci!*, 
při  svěcení  praporu    »Hlaholu«   operoval    účinně 
ozvukem    slovácké    hymny    »Žije,    žije    du.h   slo- 
vanský, bude  žít  na  věky!« 

Četba    romantických    poetů    a    dílem    osud 
vlastni    rozhodly    o    jeho    materiálu    obrazovém. 


jednostranném  a  suggestivním.  Žalář,  okovy,  vě- 
zení a  trest  smrti  nebyly  mu  pouhými  krásnými 
slovy  a  studenými  pojmy;  sudba  sama  se  posta- 
rala, aby  mu  pro  vždy  zůstaly  živoucími  před- 
stavami. Trpkou  a  krvavou  zkušenost  cítíme 
z  nervosně  přerývaného  a  příkře  stručného  passu 
»Duch  ale?  Kdy  pak  ten  již  podlehl?  Slyšel  již 
někdo,  že  byl  duch  kdy  žalařován,  upoután  ? 
Nikdy!  Ducha  zavříti  nemohou  jako  tělo.  Vypo- 
vídali ho  sice,  zavírali  před  ním  okna  i  okenice 
nastavili  stráží,  děl  i  bodáků.  Ale  všechna  práce 
marná !«  Pro  muže,  jenž  hleděl  potupnému  konci 
tváří  v  tvář,  nejsou  ani  představy,  u  mnohých 
epigonů  divadelní  falešností  a  frásovitou  honos- 
ností  urážející,  posou  a  grimassou:  za  nimi  stojí 
trpké  vzpomínky  životní.  Daní  splácenou  sou- 
časnému romantismu,  jest  revoluční  apparát  ob- 
razový ;  kdy  líčí  demokratický  poctivec  se  skrytou 
radostí,  jak  trůn  Stuartovců  se  sesouvá,  trůn 
Bourbonů  praská  a  rozpadá  se  a  popel  bleskem 
zastiženého  trůnu  Filipa  Orleanského  rozprašuje 
se  do  všech  koutů  světa.  A  liberalismus  nalézá 
tu  obrazy  sobě  nejpříznačnější:  Kolumbus  při- 
ráží k  břehům  Ameriky  a  otvírá  nový  věk,  Luther 
vrhá  svou  rukavici  duchovní  autoritě  ve  tvář, 
Jindřich  VIII.  deptá  papežství ;  barikády  mění  se 
v  pohodlné  stupně,  jimiž  Bach  sestupuje  na  kluzké 
a  svůdné  parkety  komnat  diplomatických. 

Podivuhodné  životnosti  a  procítěnosti,  vrouc- 
nosti a  síly  dosáhl  Sladkovský  tam,  kde  sáhl 
k  dávné  klenotnici  českého  mluveného  slova : 
k  bibli.  I  on  byl  jejím  čtenářem  jako  Havlíček, 
jenž  nezapomenutně  dovedl  smísiti  její  tón  s  ironií 
a  břitkostí  ruských  satiriků,  v  ní  hledal  obrazy, 
hesla  i  podobenství  » Nebojte  se  těch,  kteří  za- 
bíjejí tělo,  ale  ducha  zabiti  nemohou!*  volá  a 
rozhorleně  obrací  se  proti  hierarchii  se  slovy: 
>Dům  miij  dflm  modlitby  jest,  vy  však  jste  uči- 
nili jej  peleší  lotrovskou  !«  Havlíček  jest  mu  Moj- 
žíšem, vyvádějícím  lid  utiskovaný  z  Egypta  a  osví- 
ceným ohněm  nebes.  Žalmy  a  proroci  naučili  jej 
úsečné,  pádné  řeči,  jíž  rád  užíval  v  politických 
epištolách,  v  nichž  sprošťuje  se  přítěže  obrazů, 
ukutých  v  zbrojovně  romantického  liberalismu. 
V  krásné  a  významné  stati  z  r.  1872.  » Veliký 
pátek  národů «  rozvádí  ideu  messianismu,  kterou 
jeho  přítel  Neruda  v  » Zpěvech  pátečních*  pro- 
slovil formou  upředenou  ze  slz  a  bolestí,  zkla- 
mání a  lásky.  J.  Sladkovský  volá  »Ecce  hoiuo! 
Ecce  homines!*,  ale  i  on,  vidoucí  v  dějinách  ne- 
přetržitý boj  Ormuzda  s  Ahrimanem,  doufá,  že 
brzo  bude  celé  lidstvo  slavit  své  svatodušní  svátky! 
Tu  vrací  se  Sladkovský  od  běžného  liberalismu, 
v  němž  kolísal  mezi  nacionalismem  a  světovým 
federatismem  národů,  tam,  odkudž  vyšel :  k  po- 
litickému programu  buditelů.  Vzdělal  se  na  nich, 
absorboval  jejich  ryze  romantickou  lásku  k  ab- 
straktnímu lidu,  jejž  kdysi  sám  povyšoval  na 
místo    rodové    šlechty;    přijal    od    nich    neurčité 


slovanství,  rozplývající  se  v  mlhovinách  a  veiloiici 
jej,  ctitele  Husova  a  Konieiiskeho,  k  pochybe- 
iióiini  a  nahodnéimi  kroku  k  |)ravoslaví,  k  témuž 
pravoslaví,  jež  učitel  jeho  Havlíček  na  základě 
vlastních  zkušeností  podrobil  krutému  výsměchu; 
zachoval  si  od  nich  noblessu  ve  vystupování  proti 
německým  krajanům,  s  nimiž  vyhledával  a  mnohdy 
nacházel  snu'r;  předstihl  arciť  svou  politickou  vy- 
spělostí značně  předchůdce:  r.  Ics75.  v  rozsáhlé 
úvaze  'Výklad  voleb  zástu[)cii  dle  práva  a  spra- 
vedlnosti* spolu  se  Stuartem  Millem  akcentoval 
nutnost  repraesentační  vlády.  Kdyby  bylo  dovo- 
leno, upravovati  si  dle  vlastních  zálib  fakta  dě- 
jinná, postavil  bych  Sladkovského  úvahu  na  Velký 
pátek  z  r.  1S7'2.  na  samý  konec  jeho  činnosti 
tak,  aby  končil  i  Sladkovský,  romantik  a  liberál, 
tím,  čím  končí  skvělá  životní  a  myšlenková  pouť 


jeho  soudruha  Jana  Nerudy:  Zpěvy  pátečními-. 
Sladkovskénui  nebylo  j)řáno  vyžiti  život,  nebylo 
přáno,  zodpověděti  všecky  otázky,  jež  si  sám  klndl ; 
smrt  jeho  byla  heroická  ale  nemilosrdná.  Pozdní 
léta  jeho  snad  byla  by  se  vrátila  tam,  odkudž 
liberaiism  německými  vlivy  [irolnutý  jej  odvedl, 
byla  by  odhodila  opětně  masku  pravoslaví  a  ná- 
boženského indifferentismu,  byla  by  zúžila  svou 
lásku  a  dala  jí  kouzlo  intensity.  Neruda  jirobil 
se  vším  tím,  čím  Sladkovský  šel,  dožil  problém 
českého  člověka.  Jest  skalou,  na  níž  stavíme  dále, 
pevně  a  vědomě.  Jeho  spolubojovník  a  přítel 
.Sladkovský  jest  dle  jeho  vlastních  slov  skalou, 
o  niž  budeme  se  moci  zachytit,  až  zdivočilý  proud 
naším  člunem  zatočí. 

V   lierlíně  dne  2>^.   listopadu    1(11)0. 


%         ^         %         Ý         %         % 


Jiiíi  SiiiMÍN: 


NA   VLNÁCH. 


I-Zavla  přecházela  netrpělivě.  Jaký  to  balast  na 
'  její  zmoženou  duši  tato  planá  nadutá  řeč! 
V  první  chvíli  myslila,  že  musí  to  být  pnní  z  je- 
jího rodiště;  tak  známé  a  nudné  jí  to  bylo.  Což 
jsou  všude  takové  dámy  jako  v  Rackově.?  To 
přec  není  možné.  Po  první  větě  znala  ji  naskrz. 
Doktorka!...  ano,  ano  titulovat  se  znají.  Jedna 
L  prvních  a  z  nejprvnějších  v  městě.  Každá  má 
veliký  vliv.  Naše  malá  a  malinká  města  jsou 
vždycky  residencí  malých,  samozvaných  vladařů 
a  vladařek  tím  despotičtějších,  čím  naivnéjších. 
Pavlína  duše  jítřila  se  [íři  dalším  hovoru.  Skutečně 
to  byla  jedna  z  ráčkovských  dam,  ačkoliv  vévo- 
dila v  kteréinsi  jiném  hnízdě.  Poprvé  v  životě 
uvědomila  si,  že  nic  tak  neubíjí  a  nesevšedňuje 
mysl  mladých  lidí,  jako  tato  nízká  úroveň  vlád- 
noucí většiny,  pod  niž  se  všechno  dusí  a  zakriíuje. 
Bohu  díkv,  že  se  vymkla  jich  žezlu !  Nicméně 
naslouchala  vlídně  a  uctivě,  jak  tomu  byla  vždy 
zvyklá,  divíc  se  v  duchu  duševní  chudobě  pade- 
sátileté ženy,  jejím  názorům  na  život  zděděným  po 
prababičkách  a  sterilisovaným  dlouhou  nečinností 
mozků,  jimiž  prošly,  i  jejímu  znaivnčlému  tónu, 
jimž  se  asi  lichotila  k  muži  ve  svých  dvacíti 
letech  a  o  němž  se  domnívala,  že  v  padesáti  činí 
tentýž  dojem. 

Když  byla  Pavle  náležitě  objasnila  význam 
a  vliv,  jejž  požívá  její  rodina  v  celém  okolí,  ja!a 
se  kritisovati  zařízení  sálu. 

»To  malování  asi  hodně  stálo, «  pravila,  pro- 
hlížejíc pozorně  dovedně  komplikovaný  vzor 
z  palmových  listů  a  zlatých  iniciálek  jména  arci 
bisku[)ova.  A  ukazujíc  dcerušce  obraz  arcibiskupův 
ve  vedlejším  sále,  prohodila:  ■>  Ne,  ten  je  vypasený  ! 


A  což  ta  jeho  běloučká  ruka  .  .  .  ve  skutečnosti 
je  zrovna  taková,  viděla  jsem  ho  několikrát,  jak 
žehnal.  Já  myslím,  že  si  to  musel  před  zrcadlem 
nastudovat.  —  Bože,  tam  nemají  ani  záclon!  no, 
dovolte,  to  má  být  přece  přijímací  salon  .  . .  Ale 
možná,  že  jsou  v  prádle !«  zvolala  rychle  Když 
pak  pojednou  přiložila  hlavu  k  samému  okraji 
mříže,  aby  viděla  co  je  v  levém  úhlu,  odskočila, 
jako  hadem  uštknuta.  Přistoupivši  k  Pavle  polo- 
žila její  ruku  na  své  bušící  srdce,  dávajíc  očima 
i  posunky  najevo,  kterak  se  ulekla.  Při  tom  však 
mluvila  nucené  o  jiných  věcech.  Teprve  když  se 
])oněkud  upokojila,  zašeptala,  nehýbajíc  rtoma : 
•  Já  zde  všelicos  mluvím,  myslím  si:  však  jsme  tu 
samy,  a  zatím  tam  klečí  jeptiška  a  modlí  se.< 

Slyšíc,  že  do  vedlejšího  pokoje  kdosi  vstoupil, 
umlkla  docela. 

U  mříže  objevila  se  jeptiška  mladá  a  silná 
ruměné  tváře,  s  plachýma  modrýma  očima. 

Tázala  se,  miní-li  paní  doktorová  odjeti  vla- 
kem o  páté  hodině,  nebo  má-li  ještě  jiné  spojení. 
Musela  by  v  prvním  případě  vyvolati  mater  Lucii, 
ačkoliv  pobožnost  není  ještě  skončena. 

•  Ale  prosím,  já  bych  si  přála  mluviti  s  mater 
rbaldesou,«  pravila  paní  skromně,  ale  naléhavě. 
Jeptiška  zdála  .se  býti  na  rozpacích.  A  pak  bych 
si  také  přála  viděti  zařízení  pensionátu.* 

Ale  jeptiška  nemohla  ničeho  slíbiti.  Poněvadž 
pak  paní  neměla  jiného  spojení,  než  onen  vlak, 
jenž  odjížděl  o  páté  hodině,  rozhodla  se,  že  vy- 
volá mater  Lucii. 

•  Proč  jste  si  přála  mluviti  s  mater  Ubal- 
desou,«  tázala  se  Pavla,  jež  si  toto  př;íní  nedovedla 
vysvětliti,  když  jeptiška  odešla. 


» Protože  prý  je  to  německá  princezna  «  pra- 
vila šeptem.  >Ale  ona  nechce  s  nikým  mluvit.  Nu, 
když  se  chtěla  nafukovat,  to  měla  zfstat  prin- 
ceznou a  ne  jeptiškou  —  ne?  A  pensionát  mi 
také  musejí  ukázat.  Ony  tak  nerady  někoho  pro- 
vedou klášterem!"  Hlas  její  zabarvil  se  vlídnou 
důvěrností,  když  pokračovala:  'To  byla  hezká 
ženština,  viďte!  To  je  táž,  co  s  námi  mluvila 
u  vrat.  Ale  proč  taková  jde  do  klášteia  .  .  .  to  je 
přece  hloupé  od  ní. «  —  Zamrkala  důvěrně  očima 
a  přistoupivši  k  Pavle  tak  těsně,  že  se  jí  dotý- 
kala svými  velkými  ňadry,  šeptala:  » Viděla  jste, 
jaké  měla  ruce  upracované?  Jak  jí  Eminka  řekla: 
Rukulíbám,  rychle  je  spustila  dolíi.  Sotva  jsem 
se  zdržela  smíchu. « 

Pavla_  ucouvla,  pichlavé  horko  rozlilo  .se  jí 
po  těle.  Cekání  ve  společnosti  této  ženy  bylo  jí 
nesnesitelným. 

V  zamříženém  pokoji  opět  cvakly  dvéře. 
Jak'ýsi  ruch  zvedal  se  u  dveří,  jež  právě  zapadly, 
bylo  slyšeti  šum  oděvu,  spěšné  kročeje,  chřestění 
růžence,  jejž  nosí  jeptišky  po  boku,  hlučné  za- 
vření veliké  knihy,  šramot  židle  a  několik  mru- 
čivě  pronesených  slov. 

Dámy  v  hovorně  čekaly  napjatě. 

U  mříže  objevila  se  stařenka  as  šedesátiletá, 
drobounká,  suchá,  s  brejlemi  na  očích  a  tváří  tak 
bezbarvou  a  svrasklou  jako  vymoklý,  nad  ohněm 
sušený  květ.  Jakási  výbojná  vnitřní  síla  sálala 
z  jejích  šedých,  krátkozrakých  očí  i  z  horečně 
živých  pohybů  toho  vyhublého,  drobného  těla  bez 
masa  a  tuku  s  viditelnými  žilami  pod  kůží,  na 
němž,  jak  se  zdálo,  už  ničeho  nezbylo,  co  by 
ještě  mohlo  odumříti. 

Lehce  se  uklonila,  když  stanula  u  mříže 
opírajíc  se  ze  šroka  rukama  o  mramorový  pod- 
stavec, jak  řečníci  činívají.  Po  stranách  hlavy 
splýval  jí  až  k  zemi  černý  ^ávoj,  jenž  činil  drob- 
nou její  postavu  na  pohled  ještě  vzdušnější 
a  leličí.  Méně  si  všímajíc  matky  pohledla  na  ble- 
doučkou  dívku  tím  dobrým,  nevýslovně  laskavým 
pohledem,  jeiuuž  rychle  podléhá  dívčí  srdce. 

»Jsem  představená  pensionátu,*  pravila  sla- 
bým, ale  ostře  akcentovaným  hlasem.  Hned  první 
slova  prozradila  polský  přízvuk. 

Počaly  vyjednávati. 

Paní  doktorová  rozplývajíc  se  úctou  kjeptišce, 
již  omylem  pokládala  za  německou  princi^znu, 
pištěla  vysokým,  zpěvavým  hlasem,  jakým  vítá- 
vala  své  hosty  Rozčilena,  zadýchána  odpovídala 
spleteně  a  rozvláčně,  dávajíc  si  třikráte  opakovati 
touž  věc,  aniž  si  dopřála  oddechu  a  klidu,  aby 
ji  promyslila.  Jeptiška  naopak  jevila  tolik  chvatu 
tolik  nczastřených.  energických  pokusů  zbaviti 
se  rychle  hostí,  je  je  její  přirozená  vlídnost  .sotva 
stačila   mi'niti     ("rsIo  nenacházela  vhodných    vý- 


razů a  pomáhala  si  polskými  slovy,  což  ještě 
více  popletlo  matku  nadějné  svěřenky.  Vyšlo 
také  na  jevo.  že  paní  doktorová  koříc  se  stále 
jeptišce  slovy;  Důstojnosti,  pokládám  si  za  čest .  .  . 
důstojnosti,  promiňte,  že  si  dovoluji . .  .  donmívá 
se  viděti   před  sebou  mater  Ubnldesu. 

Mater  Lucie  byla  tím  nemile  dotknuta. 

» Mater  Ubaldesa  je  představená  řádu,«  při- 
pomenula důrazně. 

»Ale  já  jsem  řekla,  že  s  n  í  si  přeji  mluviti.* 

»Tato  záležitost  te  představené  ani  v  nej- 
menším netýká.  Já  jsem  správkyní  pensionátu  . .  .« 

Paní  doktorová  nabyla  zatím  smělosti  a  klidu. 
Dala  si  zevrubně  všechno  opakovati,  co  se  týkalo 
domácího  řádu,  stravy  i  vyučování.  Byla  již  chá- 
pavější a  činila  některé  námitky.  Smlouvala  také. 
Mezi  jiným  přála  si  výslovně,  aby  dceruška 
k  drahé  snídani  na  místě  chleba  s  máslem  dostá- 
vala dvě  vajíčka  na  měkko.  Je  tomu  od  ma- 
lička zvyklá  a  také  je  tak  slabá  a  bleďoučká. 
Mater  Lucie  se  omlouvala.  V  ústavě,  kde  všecky 
stejně  platí,  nelze  připustit  nijakých  výjimek.  Byla 
už  dlouhým  hovorem  umdlena  a  mrzuta.  Pak 
radila  matce,  aby  si  dcerušku  ponechala  ještě 
rok  doma. 

»Co  vás  napadá, «  odpověděla  tato  s  útrpným 
úsměvem,  tajíc  dosti  špatně  svoji  podrážděnost. 
Je  vidět,  že  se  nedovedete  vmysliti  do  mého  po- 
stavení. Děvče  v  tomto  věku  začíná  být  již  velmi 
zvědavé  a  —  nepohodlné.  V  rodině  jako  je  naše, 
kde  přichází  tolik  návštěv,  kde  je  tolik  známostí,, 
nemůže  být  člověk  na  děti  dosti  opatrný.  Tak 
na  příklad:  onehdy  poslal  mi  pan  okresní  hejtman 
oznámení . . .  (zamrkala  důvěrně  očima,  což  si  však 
jeptiška  špatně  vyložila).  Ale  musím  vám  to  říct 
německy:  dass  seine  Frau  glůcklich  von  einem 
Knaben  entbunden  wurde  . .  .  Ta  žába  mi  to  přečte 
a  chce,  abych  jí  to  vyložila  do  posledního  puntíčka. 
Anebo:  stal  se  mi  malér  se  služkou.  Hodná  holka, 
spolehlivá  a  najednou  —  mit  einem  Dragoner 
hat  sie  sich  vergessen !  Musila  mi  na  hodinu 
z  domu,  toť  se  ví!  V  takovém  domě,  jako  je  náš, 
byla  by  to  kolosální  ostuda,  abych  ji  nechala  do 
konce  měsíce.  —  Zas  to  nekonečné  dotazování: 
Co  udělala?  Proč  jsou  tak  zlá?  A  proč  Toni  tolik 
pláče?  —  Anebo  hloupost  nějaká  se  přihodí,  na 
příklad  —  die  Katze  hat  Junge  bekommen  .  . . 
Já  nechci.  Bůh  uchovej  nechci,  aby  ,se  mi  dítě 
pokazilo  .  .  . 

Mater  Lucia,  jež  naslouchala  s  výrazem  velmi 
vážným  a  zdiveným,  učinila  několikrát  pokus  vpad- 
nouti horlivé  matce  do  řeči,  ale  nepovedlo  se 
jí  to.  Teprve  při  posledních  slovech  zadržela 
prudkým  gestem  její  výmluvnost.  Ale  nemohla  dost 
rychle  nalézti  vhodného  výrazu  a  kynouc  jen 
záporně  hlavou  zakoktala  se  z  počátku.        Dokone. 


Ivf         ^ 


% 


%      %      ií 


JOS.    K.    SlIiJHAK: 


KAPLIČKA. 


Jnk    kiuičivč    siapištělo    zvfíc   v  úžasu  a  zIoká:ií, 
vyhlédajíc   čennir.a    očkama    /.  klubka  svých 
ježatin,   do    nichž    marně    se   svíjelo    i    ukrývalo. 
Beztvará  krvavá  směs  zůstala  posléz  i  něho 
pod    kamenem.    A  zase    dále     Vše    vťikol    záiiio 
v  jakémsi    nesmírném    roztavení  srnaraíjdovém  a 
ta  báň  nebes  vznášejíc  se  v  záludné  bezmeznosti, 
ztápěla  se  v  oslňující  hlubinné  modři.    Neodola- 
telný, nesmírný  onen    souzvuk    vůKol  spěl,  zněla 
hymna  všehomíra  .  .  .  Jen  časem  vyznívalo  z  dáli 
něco  jiného   —    hluchá    zatíasknutf,   takové    roz- 
plizlé   temné    údery,    po     nichž    něco  dlouho  se 
chvělo  .  .  .  Leč  tomu  se  již  zvyklo  a  nedotčeny, 
nerušeny  zůstávaly  sbory  velepísně  života  v  těchto 
končinách.  Mladému  člověku  rozevíraly  se  nozdry, 
očima,  v  nichž  tajil  se  jakýs  zlý  oheň,  slídil  vý- 
znamně vůkol  a  někdy  jakoby  ten  oheň  z  nenadání 
vzplanul,    řeřavě    vystoupil    ze    sevřených    svých 
zřítelnic.  A  jda  zase  dál,  snad  neurčitě,  bezděky, 
zaposlouchal  se  chvílemi  a  zase  zahleděl  se  vůkol  — 
byloť  všady    rozprostřeno  takové   nevystihlé,  zá- 
řivé chvěni    velké    nerušené    samoty.    Lesní  lilie 
vynořily  se  z  tajemného  šera  podrostů  —  i  ony 
bledým  hlubokým  okem  květů  svých  uzříti  chtěly 
něco    z    té    zářivé  veleby    a    vonným    omamným 
dechem  svým  přidati  se  k  nezměrnému  souzvuku 
života.  —  On  byl  by  chvílemi  zajásati  chtěl,  roz- 
křičeti   se    plným  hrdlem,    dralo  se  jim  cosi  ne- 
odolatelně   —    i    tak    havran    rozkřičí    se    náhle 
v  lesních    samotách.    Někdy    seběhl  zprudka  ně- 
kterou z  hromad  kamení,  jež  sypalo  se  chvatně 
pod  nohou  prudce  dopadající,  vyrušeno  z  dávného 
snu,  a  zas  pak  mlčky  se  ukládalo  jakoby  v  němém 
zatruchlení  a  u  výčitce.  Nad  stečenou  hromadou 
ještě  tělem  se  vzepjal  jako  bujný  kůň  a  bravurně 
seskočil.    Půda    vždy    zrovna    zaduněla.    A  dále, 
dále   —    v  takových    časech    rozbouřených    udá- 
lostmi   každý    okamžik    přinésti    může    něco  ne- 
předvídaného,   něčím   zakynouti  výhodně.    Nemá 
pranic  co  ztratiti,  vždy  spíše  získati  může.  A  chtělo 
se  mu  tak  něčeho  ze  života,  z  té  nezměrné  jeho 
míry  jakýs  přebytek,  nějaké    syté   kořisti,    jíž  až 
dosud  se  mu  nedostalo.  Kořist,  kořist  --  nějaké 
Inijné  užívání,  takové  plné  uplatnění  se  ...  a  byl 
by  třebas  v  tu  chvíli  pohltil  celý  svět.  Bylo  tolik 
síly  v  něm.  tolik  přebytečného  zdraví,  sveřepost 
na  tomto  těle  hrála  každým  svalem.  Dále  jen  — 
Bože,    co    světa    všeho   chová  stvoření,    čím  dále 
bczmeznější  je  tato  horská  spoušť.  Tady  je  člověk 
volný  jako  orel,  mocný  jako  král  —  tady  je  pánem 
světa,    aspoň    mu    nikdo    neporoučí.  neobmeziije 
ho.  Ta  zem  se  zrovna  rozbíhá  člověku  pod  no- 
hama do  šíře  i  dáli  . .  .  Zadupal  někdy  nohnnia. 
jen  tak,    z  popudu,    z  překypující    síly.    A  pořád 


dále  —    kamsi,  kamsi  ....    Co  jen  těch  dvé  mi- 
zerných   ptáčat    tak    hloupě,   vtíravě    i    úzkostně 
přilétá    mu    tady    v  ústrety.    Kolem    samé    hlavy 
třeská  mu  to  již    perutěmi  a  křičí  to  tak  proni- 
kavě,   piští    zrovna  jakoby  v  smrtelném    dotčení. 
Takových    dvé   krásných    ptáčat,    zlaté  žíhaných, 
jejichž  zlato    v  sluneční    záři    tím    oslnivčji  žhne', 
nabíhá  do  zek-na  —  oh,  nebozí  hlupáčkové,  pro-^ 
zrazujete,  že  zde  někde  máte  hnízdečko,  dětičky, 
o  něž  tak  se  bojíte,  domnívajíce  se,  že  tímto  po- 
čínáním zastraší  a  zmýlí   se  sveřepý  pud.  Široce 
sešklebil  a  tak  nějak  neoznačitelně  mladý  člověk 
své  rty,  z  nichž  bíle  vycenily  se  neporušené  zuby, 
a  nedbav    ptáčat    ani    křiku,    ani    jejich  dotíráni, 
zůstal  stát,  pátraje  krátce  kolem.  Tak  hloupí  jsou 
tací  tvorové  —  čím  vzácnější,  tím  hloupější.  Zrovna 
na  úpatí  jakéhos  skaliště  a  zcela  zjevně,  jako  na 
dlani  méli  to  své  hnízdečko  a  to  již  od  zdaleka, 
nápadně  třpytilo  se  jakýms  hemživým  zlatem  - 
drobounkých,  obrostlých  patero  mláďat  něžných 
a  dobromyslně  patřících,  chrulo  se  v  hebounkém 
důlku    z  mechu    a    pýří    stkaném.    Teď  těch  dvé 
ptáčat  křičelo  zrovna  zoufale  —  a  neznajíce  snad 
ani  člověka,  jenž  asi  připadati  jim  musel  hrozným, 
obávaným    zjevem,    vrhala    se    odhodlaně   jemu 
v  samý    obličej.    Naivnosti    slabosti  a  něhy,    tam 
kde  řádí  násilí,  stavěti  se  na    odpor  —  jediným 
semčením    hrsti    byl    by  ten  mladý  člověk  zničil 
na  ráz  tolik  života,  ale  on  si  chtěl   jaksi  pohrát, 
pohověti    si,    celé    zvůle    nějak    popřáti    chtíčům, 
jimž  chtělo  se  kořisti.  Jedno  po  druhém  vybíral 
si  raději  mládě  z  hnízda  a  bylo  věru  směšno  ale 
zábavno,  jak  každé  vzpíralo  se  hebounkýma  nož- 
kama    hrsti    obra.    Prohlédl    si    pěkně    každé,  do 
smrtelně   zlekaných    očinek  se  podíval,    zobracel 
na    všechny    strany    —    a    pak    zvolna  ve  špetce 
prstů  zůstávaly  lpěti  zkrvavěné  hlavičky.  A  nikdy 
nebylo  výmluvnějSí  usedání  srdce  a  roztruchicní 
nářku,  jaký  vedla    obě    ptáčata  .  .  .   Posléz  všech 
pět   ještě    nabodal    na    hloží    a    zálibně    zaluskal 
prstoma  a  rty  tak    sešpulil,  jakoby  chtěl  říci   — 
tu  máte,  braši !  Daleko  ještě  za  ním  táhl  úžasný, 
divý  nářek  —  ale  on  byl  již  daleko,  daleko,  tak 
se  cítě  uspokojeným  vším,  a  tak  mu  bylo  volně, 
radostně,  zadostučirěně  na  tom  božím  světě,  jenž 
jakoby  se  k  němu  družně   vinul  a  výmluvně  mu 
sliboval.   —   Bylo   již    k    večeru,    ale    v    tu    dobu 
značí  se  právě  nejopojnější,  nejzáludnější  vyi>jatí 
života.  Vše  tonulo  v  marnivé  záři,  jež  stávala  se 
hlubší,  blaživéjší,   v  ovzduší    ze   všech  niter  a  ze 
všech  hlubin  vnášel  se  sonorní,  nevýslovný,  uta- 
jený   hlas,    všechna    ňadra    se    ozývala,    všechna 
vůně  vyplývala  a  obloha  nebes  zatanula  v  těžké, 
napojené  modři,  jež  jakoby  smaragdově  nabíhala. 


Vše  svítilo  a  plálo  tekutými  barvami,  jakýms 
vroucím  projmutím  a  jasem  Kéž  možno  věčně 
upoutati  a  pozdržeti  takové  clivíle!  A  kiepelka 
tu  v  dáli,  v  osení  měkce  se  rozšeplala,  zaťukala 
sladce  jako  u  zvíření  vzdušných  strun.  U,  to  vo- 
lala k  smíru  a  božímu  požehnání  ...  je  již  k  svaté 
Markétě.  —  Tam  v  zaobzoií  temný  povyk  ran 
pi^íkře  se  pozvedl,  nějak  rušivě  se  vyšinul  z  vůkol- 
níko  velkého  harmonického  souzvuku  —  a  mladý 
člověk  zaposlouchav  se,  potakal  si  pak  zálibně.  — 
Huj,  to  je  masa,  to  je  masa,  ti  se  pořádají. 
A  mimoděk-  zapospíchal  někam  v  tu  stranu-  Při 
hlubším  nepřetržitém  dunění  tam  na  těch  stranách 
pak  trochu  schýlil  hlavu  do  ramen.  Šel  dále  již 
utajeněji,  trochu  po  špičkách,  varuje  se  zbyteč- 
ných šustů,  jakoby  se  kradl.  A  vše  v  tu  chvíli 
kolem  zůstávalo  v  nějakém  naslouchání,  v  utajení 
své  bytosti,  vše  jakoby  se  náhle  provanulo  stonem, 
zamlčelo,  zasmušilo  —  ohromeno  v  té  své  divoké, 
bezmezné  rozprostraněnosti.  Hmyz  v  celých  sbo- 
rech vířící  a  vynášející  se  nad  výspy  této  samoty 
rozprchl  se  a  kovové  háravé  znění,  jež  vzduchem 
táhlo,  zaúpěle  snížilo  svůj  hlas.  Ostatně  bývá  to 
jii  ifiu  dobou  v  přírodě,  že  náhle  uprostřed  nej- 
vyššího vypjatí  ener<4Íe  životni  bczmezne  rozpou- 
tané rozžehnutými  dálavami  prostoru,  prolne  ta 
jemné  vším  jakýs  truchlivý  závan,  jakýs  soumrak 
vznese  se  a  vše  záhadně  nabývá  jiného  vzhledu, 
jiného  vyčkávání.  Tu  duši  cosi  sevřelo  v  chladnou, 
stinnou  náruč,  bezejmenné  usedáni  ji  pojme.  Snad 
je  to  |iž  tucha  nadcházející  jeseně,  jež  svou  ne- 
výslovnou melancholií  jako  stín  se  šine  za  světlem 
poledních  zrání.  Velebnost  souzvuku  všehomíra 
zmlká    utajeně,    chvějně    zastená    a    melancholie 


hluboká  zavlaje  již  jako  smuteční  prapor  ze  zdáli... 
Ale  mladý  člověk  rozhodně  neoddal  se  v  tyto 
okamžiky  tajemného  jakéhos  zastření  žádné  me- 
lancholii, v  jeho  duši  neusedal  stín  hoře.  Něco 
jiného  zdálo  se  na  něho  naléhati,  poutati  ho, 
když  totiž  prokradl  se  ještě  kol  několika  výsp, 
zíraje  kamsi  upjatě,  jakoby  se  mu  něco  tam  ne- 
zdálo, zarazil  náhle,  jakoby  uťaty  jeho  kročeje. 
A  rozepjal  vytrženě  rucCj  jakoby  ohrožen  i  pře- 
kvapen mile  a  zase  jakoby  nabádal  k  pozoru  a 
tichu.  Byla  příčina.  Přes  líhu  kamenitého  úhoru 
zarostlého  vlčím  mákem,  jenž  rudě  se  chvěl 
v  celém  jakémsi  vlajícím  požárovišti  a  přes  obrovské 
trsy  řebříčku  a  šťovíku,  jež  tu  vyháněly  v  neví- 
dané bujnosti,  na  samém  okraji  tady  opět  začí- 
nající houštiny  vyčuhovalo  cosi  nápadného,  z  da- 
leka upoutávajícího  pozornost.  O,  ku  podivu,  jak 
nejneopatrnější  bývá  člověk,  má-li  opatrnosti  nej- 
více zapotřebí.  Ohromný  brunátný  květ  vetknut 
byl  tam  v  změti  zeleně  a  zrovna  podle  něho  z  pod- 
rostu čněla  noha  jakás  v  hrubé  modré,  vojanské  no- 
havici.  Rozpjaté  ruce  ještě  nějak  ostražitěji  se  usta- 
vujíce, velely  všemu  vůkol  co  nejnaléhavěji:   jen 

ticho,  ticho,  počkejte A  člověk  jako  li.ška 

přikrádal  se  přes  kamenitý  úhor  požárovištěm 
měkkého  vlčího  máku  k  houštině  Nebyl  to  nijak 
člověk  bázlivý  —  a  v  dobách  těchto  lecčehos 
lze  se  vždy  nadíti.  A  v  duši  mu  cosi  prudce  já- 
salo, na  všechny  strany  řítilo  se  divokou  nějakou 
radostí.  Však  ho  také  tušení  nezklamalo.  A  že 
nebyl  člověk  docela  bázlivý,  ba  spíše  na  kloub 
rád  šel  každým  okolnostem,  byť  sebe  neobvyk- 
lejším, vetřel  se  až  k  samé  houšti,  ztajiv  tu 
zúplna  dech.  Pokiae. 


VÁCLAV  HiADn<: 


'^Z>^Z>Z>'^'^'^ 


EVŽEN  VOLDAN 


l^ebylo  mu  ještě  třicet  let  —  a  již  byl  doko- 
^  nale  nasycen  všeho.  Nenašel  dosud  uklidnění, 
jeho  život  banálně  požitkářský  tajil  omrzelost  a 
blaseovanost.  Zarazil  se,  když  jednoho  dne  potkal 
bývalého  svého  kollegu  z  university,  asi  o  tři 
léta  staršího,  doktora  Brauna.  Oženil  se  před 
rokem.  Velmi  bohatě.  Všichni  mu  záviděli.  Byla 
to  nejnadanější  a  nejzajímavější  hlava  z  jeho 
soudruhů  a  vzdělaný,  vědecky  pracující,  vý- 
mluvný, praktický,  bystrý,  ctižádostivý.  Voldan 
a  všichni  čekali  od  něho  mnoho.  A  když  jej  tehdy 
potkal,  nemohl  se  ubrániti  pocitu  soustrasti  a 
opovržení.  Vedle  mladého,  štíhlého  muže,  ducha- 
plné tváře,  kráčela  žena  předčasně  sestárlá,  bez- 
barvá ve  scvrklém  obličeji,  nehezká,  špatně  rostlá 
a  křiklavě  oblečená.  Pro  tuto  ženu  a  sto  tisíc 
věna  obětoval  dr.  Braun  velkou  budoucnost,   ','ol- 


dana  napadlo,  že  nynější  jeho  život,  vlastně 
lenošné  a  veselé  živoření,  vede  k  podobným  ně- 
jakým koncům  .  . 

Dal  z  nenadání  výpověď  v  kanceláři.  Odejel 
z  Prahy.  Vrátil  se  za  dvě  léta.  V  té  době  strávil 
několik  měsíců  v  Německu,  v  Hollandsku  a  v  Pa- 
říži studoval  na  svobodné  vysoké  škole  státních 
věd.  A  vrátil  se  zcela  nový.  zmužněly,  uklidnělý, 
jako  člověk,  který  konečně  našel  svou  cestu. 


Vkročiv  do  neveliké,  nevysoké  a  proto  vždy 
dýmem  naplněné  síně  hostince,  poklonil  se  Voldan 
na  levo  do  kouta  k  velkému  stolu,  kde  sedělo 
několik  starších  pánů,  a  zamířil  na  opačnou  stranu, 
ke  kulatému  stolu  u  okna. 


Zde  seděl  BiiUř  a  Kniliš    s  dvěma  mladíky. 

Hulíř  kouřil  viržinko,  jednu  špičku  kníru  niél 
vyžmolenou  vzhůru  a  druhá  mu  visela  ovlhlc  a 
schlíple,  oči  mu  vesele  jiskřily. 

Jak  uzřel  Voldana,   hned  spustil ; 

•  Jakže,  niylorde,  vy  si  sednete  k  nám?  Já  myslil, 
že  Jste  nyní  postoupil  tamhle  mezi  tory  u  dlouhého 
stolu  a  vy  zatím  jste  ostal  demokratickým  whigem. 
All   right!  It  is  very  gentleman lik  ....    indeed!« 

»Eh,  zase  máš  roupy  .  .  .  .'  smál  se  Voldan. 
podal  ruku  oběma  přátelům  a  představil  se  oběma 
mladíkům. 

>Randa,  úředník,'  pravil  útlý,  hubený  jinoch 
velmi  jemných  rysů  v  tváři  hladké,  bezvousě, 
hebké.  Činil  dojem  křehounké  zženštilosti  a  též 
jeho  hlas  zněl  tence  a  něžně,  jako  když  zavadí 
se  lehce  o  velmi  tenkou  a  křehkou  nádobu  skle- 
něnou 

-Kulíšek,  filosof  .  .  .«  zajíkl  se  druhý,  zrzavý, 
pihovatý,  sUtný  mladík,  který  pohlédl  na  Vol- 
dana s  náhlou  hněvivostí,  pak  se  rozpačitě  usmál, 
napil  se  z  malé  sklenice,  při  čemž  ukápl  pivo  na 
kabát,  který  jakoby  mu  byl  malý  a  působil  na 
jeho  vrtivé,  neklidné  pohyby. 

Bulíř  vpravil  se  ihned  do  role  tlampače: 

•  Pánové,  dvě  slova:  Randa.  líředník,  nepraví 
nic,  ale  dvě  slova:  Kulíšek,  filosof,  praví  všechno. 
Pan  Kulíšek,  můj  přítel  a  příznivec,  je  filosofem, 
to  poznáte  při  prvním  pohledu  na  špičku  jeho 
nosu  a  na  knoflíky  jeho  kabátu.  .Špička  jeho  nosu 
trčí  do  všehomíra  jako  onen  pevný  bod,  který 
hledal  Archimedes,  za  to  velmi  se  viklají  knoilílcy 
na  kabátě,  což  je  jen  důkazem  převahy  abstrakt- 
ností v  životě  našeho  filosota.  Víte  vlastně  co  je 
filosof.^  Kvočna,  která  sedí  na  vejcích,  jež  sama 
nesnesla.  A  pan  Kulíšek  je  zatím  jen  kuřátko,  tiché, 
poslušné  kuřátko  naší  majestátní  kvočny  a  zatím 
jen  zobe  zrnka  z  Comta,  Stuarta  Milla,  Spencera 
a  popelí  se  v  prachu  odříkání,  vegetarianismu  a 
altruismu.' 

•  O,  žvanileU  povzdechl  si  Kruliš  nad  š[)e- 
kovými  knedlíky  s  uzeným  masem. 

Bulíř  bez  oddechu  pokračoval : 

»U  pana  Raudy  je  jiný  případ.  Je  to  muž 
s  maskou.  Račte  se  na  něj  podívat.  Ten  profil 
Alfreda  de  Musseta,  ty  subtilní  ruce  virtuosa  to 
hladké,  snadno  se  zardívající  čelo  nesmělého  mi- 
lovníka —  pouhá  maska !  Pan,  vlastně  občan, 
či  spíše  soudruh  Randa  nesní  nad  účetními  kni- 
hami Hospodářské  banky  o  Rollovi  a  »noci  pod- 
zimní«  —  jeho  sny  táhnou  se  jako  pekelná  vi- 
dění Dantova  rudými  plameny  fantasií  a  utopií 
Bakunina,  Proudhoma  a  Krajiotkina.  Černá  duše 
anarchisty,  komunarda  vězí  v  tom  tichém  byro- 
kratovi s  tváří  nevinného,  ještě  dumlajícího  poety. . 
Doufám,  že  se  všichni  dobře  shodneme  u  plzef)- 
ského  zdroje,    vy    filosofe  Kulíšku,  ty  eklektický 


novináři  Kruliši,  ty  gentlemane  a  kapitalisto  Voi- 
dane.  vy  anarchisto  Rando  .  .  .t 

»A  ty  ...  co  ty  jsi  vlastně?*   zamručel  Krulis. 

.Já?. 

Bulíř  vtáhl  dlouhým  douškem  půl  sklenice 
.1   odpověděl  s  úšklebkem: 

»Na  mou  věru,  na  to  jsem  se  ještě  sám  sebe 
nezeptal.' 

•  Šašek  —  harlekýn  v  kostýmu  pestře  skou- 
skovaném  —  odevšad  nějaký  cár  —  a  dohromady 
bláznivá  míchanice,'   pokračoval  výbojně    Kruliš. 

•  Skeptický  reakcionář,'  pravil  Kulíšek  a 
v  mdlém  úsměvu  pohnul  slabými,  bledými  knírky. 

•  Pánové,  vypisuji  cenu  dvou  viržinek  na  roz- 
luštění tohoto  problému,'   smál  se  Bulíř. 

•  Bulíř  není  ani  zpátečník,  ani  revolucionář 
ani  skeptik,  ani  mystik,  ani  atheista.  ani  anar- 
chista —  on  je  prostě  všechno  dohromady  a 
nic  —  chaotikl'   řekl  Voldan. 

"Ano,  chaotik  —  což  jsem  to  neřekl?«  pravil 
Kruliš. 

•  Voldan  vyhrál!'  chechtal  se  Bulíř  již  po- 
někud rozjařený  pivem.  »Ale  to  se  právě  dobře 
hodím  mezi  vás,  pánové  a  přátelé,  jsem  jaksi 
výsledním  vyjádřením  celé  naší  společnosti, 
.1  navrhuji,  abychom  se  konstituovali,  jsouce  pa- 
mětlivi  vlasteneckého  hesla  ^Spolčujmese  !«  vzdru- 
žení  našeho  kulatého  stolu,  a  to  pod  názvem 
•ChaosU 

•  Výborně  —  souhlasím, «  pravil  Randa,  a 
ostatní  přizvukovali. 

»A  co  naši  pravoslavní  východníci  doktor 
Vyhan  a  Koubek  a  co  sochař  Makovec?.  .  .« 

•  Naši  panslavisti  a  katolický  mystik?  -  ti 
jsou  jako  stvoření  pro  náš  Chaos, «  odtušil  Bulíř 
a  ])okračoval :  .potřebujeme  ještě  nějakého  ari- 
stokrata, klerikála  a  konservativce,  abychom  repre- 
sentovali důstojně  obraz  naší  utěšené  vlasti. « 

•  Ti  jsou  naproti  u  širokého  stolu. « 

Tak  byl  založen  stůl  » chaosu*  ze  společnosti 
více  méně  mladých  mužů,  kteří  se  dvakrát  týdně 
scházeli  v  starobylém  a  patricijském  hostinci 
»u  Malinu'  a  tvořili  poněkud  divoký  pendant 
k  měšťanům  u  širokého   stolu. 

Kdežto  u  kulatého  stolu  vířil  vždy  pravý 
chaos  zmatených  debat,  výstředních  nápadů  krko- 
lonmých  paradoxů,  potrhlých  vtipů  —  vládl  oby- 
čejně blahobytný  mír  u  stolu  na  druhém  konci, 
nu'r  rušený  jen  pokojným  projednáváním  denních 
záležitostí  a  klepů,  bodrým  smíchem  při  pikant- 
ních anekdotách  nebo  sonorními  výkřiky  při  dardě 
a  bulce  ušlechtilých  baritonů,  jakými  se  vyzna- 
menávají pouze  usedlí  pánové  obdaření  hodnostmi, 
statky  pozemskými  a  mírnou  otylosti   labužníků. 

V  čele  širokého  stolu  seděl  velkostatkář  a  po- 
slanec Henner,  důstojný,  padesátiletý  elegán  s  velmi 
pečlivým  a  úhledným  plnovousem  lehce  prokvěta- 
lým,  udržující  ve  svém  z;evu  mladistvou  pružnost. 


121 


Měl  jakési  zdvořilé  sebevědomí,  jež  nebylo  ario- 
gancí  boháče  a  vliviiplného  muže  veřejnosti,  ale 
jež  právě  proto  velmi  imperatorsky  působilo  na 
jeho  okolí,  kde  všichni  podrobovali  se  jeho  ná- 
hledům i  rozmarům,  podléhali  mu  stejně  jako 
ženy.  u  nichž  platil  elegantní  starý  mládenec  za 
neodolatelného  svůdníka,  ačkoliv  nikdo  nevěděl, 
zda  měl  vůbec  nějaké  intimnější  styky.  Vedle 
něho  seděl  žoviální  velkoobchodník  Benda,  s  ve 
likým  bílým  knírem  a  živýma,  pronikavýma 
očima  za  zlatými  brejlemi,  velký  jedlík  i  piják, 
který  přinášel  pokaždé  nové  anekdoty,  jež  Henner 
shovívavě  poslouchal  i  když  byly  velmi  hloupé. 
Dále  bohatý  soukromník  Kudrna  s  malou,  čer- 
nou hlavou  na  býčím  krku,  zarudlý  ve  tváři, 
kypící  zdravím  a  bujností,  stále  a  všemu  se  ryčně 
chechtající.  Pravým  opakem  jeho  byl  hubený, 
šedovlasý  a  šedobradý  bankovní  ředitel  Vantoch, 
jenž  se  kradl  životem  po  špičkách  a  mluvil  šeptem, 
jakoby  se  bál  probuditi  své  svědomí.  Pil  pouze 
minerální  vody  a  s  každým  souhlasil.  Otylý  ad- 
vokát Maruška,  hovorný  a  přehnaně  zdvořilý, 
továrník  Fanta,  zasmušilý  hromotluk  s  tváří  svra- 
štělou a  energickou,  tvořili  ostatek  společnosti, 
jež  se  dopliíovala  opožděnými  hosty,  přicházejí- 
cími z  rodinných  večeří,  z  divadla,  koncertů  nebo 
ze  spolkových  schůzí. 

Voldan,  provázený  satirickými  úšklebky 
Bulířovými,  šel  navštívit  široký  stůl,  stisknout 
s  uctivou  koUegiálností  ruku  Hennerovi,  vyslech- 
nout po  několikáté  každému  novému  příchozímu 
opakovanou  nejnovější  anekdotu  Bendovu  a  při- 
jmouti ode  všech  blahopřání  k  svému  zvolení  do 
sněmu.  Byl  dobře  znám  se  všemi,  někteří  ze 
starších  pánň  byli  přátely  jeho  otce. 

•  Mluvil  jsem  dnes  s  Wollnerem,«  pravil 
Henner,  »má  plno  starostí  ve  svých  dolech.  Mezi 
dělníky  to  stále  vře  a  doktor  Voldřich  sbírá  ma- 
teriál pro  svou  interpelaci  o  poměrech  horníků 
a    chce    prý  důkladně    zatopiti    našemu    příteli. « 

Henner  pronesl  svá  slova  s  tím  umíněrným, 
distingovaným  humorem,  jakým  vynikají  lidé  vy- 
sokých, státnických  a  aristokratických  styků. 
Kudrna  se  rozchechtal.  Ředitel  Vantoch  nazvedl 
husté,  šedivé  obočí,  zaclánějící  neklidný  a  těkavý 
pohled  jeho  očí,  přikývl  hlavou  a  prone.sl  jakýsi 
neurčitý,  souhlasný  zvuk. 


»Na  Wollnera  jsou  všichni  malí,«  zvolal  ad- 
vokát Maruška. 

Voldan  jen  pokrčil  rameny  a  usmál  se  roz- 
tržitě, jako  vždy,  když  se  před  ním  mluvilo 
o  Wollnerovi  jako  o  muži  jeho  důvěrného  přá- 
telství. 

»Co  do  vás  hučeli  patricijové .-'«  tázal  se 
Kruliš,  když  se  vrátil  Voldan  k  svému  stolu, 
kam  zatím  přibyl  sochař  Makovec. 

'Cosi  o  nepokojích  dělnických  ve  Wollne 
rových  dolech  a  hutích.  Víte  o  tom  něco  nového 
u  vás  v  redakci?- 

»Jak  pak  ne?  Jsou  v  tom  ruce  Vanda- 
sovy  .  .  .« 

»Ruce?  Řekl  bych  spíše  huba  .  .  .  .«  zasmál 
se  Bulíř. 

»0h,  fi !  Nekřivděme  svým  odpůrcíim!  Vandas 
přece  není  jen  tak  obyčejný  mluvka,  mám  jej  za 
velmi  obratného  a  energického  organisátora." 

»Ano,  Vandas  je  muž,  jejž  nesmíme  pod- 
ceňovat,* doložil  Voldan  s  poněkud  starostlivou 
tváří. 

Vzpomněl  si  na  dopisy,  jež  dostával  v  po- 
slední době  od  důvěrníků  svého  okresu,  na  články 
pražského  » Hlasu  lidu«  i  venkovských  listů  — 
všude  probleskovaly  podezřelé  zprávy,  ale  nepři- 
dával jim  ještě  valného  významu.  Nyní  náhle  se 
mu  zjevily  daleko  hrozivějšími.  Toužil  po  upo- 
kojení hornického  revíru  v  okresu  r  .  .  .  ském 
aspoň  pro  první  dobu  sněmovního  zasedání,  kdy 
si  chtěl  odbýti  svůj  debut.  A  ještě  více  jej  za- 
razi'a  zpráva  že  doktor  Voldřich  chystá  interpe- 
laci o  dělnických  poměrech  v  okresu  r  .  .  ském. 
Tušil  za  tím  dohodnutí  Vandasa  s  radikálem 
Voldřichem,  který  převezme  ve  sněmovně  roli 
propadlého     vůdce    a    žurnalisty    socialistického. 

»Co  pak,  Voldane,  že  jsi  se  tak  najednou 
zakabonil?  .  .  .«   obrátil  se  k  němu  Bulíř. 

»Eh,  nic  .  .  .«  odtušil  nevrle  Voldan  a  tvářil 
se,  jakoby  velmi  pozorně  naslouchal  Makovcovi, 
který  kouřil  z  krátké  lulky  a  vyprávěl  vzpomínky 
z  poslední  své  cesty,  horoval  o  Memmlingovi  a 
starých  mistrech  kolínských  slovy  nejasnými,  ne- 
zřetelně a  pomalu  pronášenými,  jakoby  se  mu 
zaplétaly  a  zadrhovaly  v  jeho  dlouhých,  černých 

vousech.  "  Pukrat. 


FEUILLETON. 

BESTIA  TRIUMPHANS. 

Vlaský  dvůr  v  Kutiuí  Hoře.  Napsal  dr.  Eucrcn 
Muška.  Tisk  a  náklad  v  Praze  Hejda  a  Tuček.  Titulní 
list  od  Zd.  Brauncrové.  Cena  1  K  60  hal. 

Hned  v  prvních  počátcích  boje  za  Starou  Prahu  bylo 
poukazováno    k  tomu,  že   stejné   pozornosti  jako  Praha 


zasluhují  menši  česká  města.  Ta  od  pradávna  z  Prahy 
brala  sobě  přiklad  dobrý  i  zlý  a  není  divu,  dochází-Ii  na 
různých  koncích  naší  vlasti  k  anomáliím  ještě  horším, 
než  v  sídlech  vývinu  i  zániku  nejkrásnějších  myšlének.  — 
Jednu  z  prvních  takových  revisí  podniknul  pan 
Dr.  E.  Muška  v  Hoře  Kutné,  tomto  »kiínotu«  koruny 
české,  městě,  které  svými  památkami  sobě  získalo  název 
českého  Norimberku.  —Uvedený  spisek  týká  se  zatím  je- 
nom Vlaského  dvora,  ale  není  pochybnosti,  že  časem  dojde 


1<  revisi  a  oconČMii  Hory  Kutné  Ccló  se  vsini  všudv.  co  a. 
ilosiul  ilobrého  či  špatného  na  jejím  vzhledu  podniknulo 
l)yio-  —  Klub  Staré  Prahy  už  se  také  stará  o  založeni 
liíialek  svého  sdruiení  po  celých  Čechách,  všude  tam, 
kde  okamžité  podpory  a  pozornosti  jeho  bude  třeba  — 
l'raha  se  jednou  podiví,  jaké  spousty  po  celých  Čcch.irh 
svým  přikladeni  natropila:  stačí  jen  malé  lournéf 
po  českých  méstech,  aby  poznána  byla  dOiležitost  a  včas- 
nost  i  nejpřísnějších  opatření. 

Ponechávaje  oceněni  p.  Mušková  spisku  kruhiini 
odborným,  všimnu  si  pouze  formv  jeho  a  osudu,  který 
knížečku  tu  potkal  na  místě  platném,  v  Kutné  Hoře,  pro 
kterou  spisek  psán  byl  a  kde  dojiti  měl  nejlepšího  při- 
jeti. Na  tomto  výsledku  závislým  učiněno  bylo  i  vydá- 
váni jiných  publikaí,  týkajícicli  se  Staré  Hory  celé  a  není 
vinou  spisovatelovou  ani  nakladaielii,  že  s  vydáváni  ta- 
kového díla  prozatím  —  sešlo. 

Že  restaurace  Vlaského  dvora  nemůže  býti  pro  nás 
žádným  ideálem,  proslýchalo  a  psalo  se  už  dávno.*)  Po- 
drobným, historicky  i  umělecky  založeným  rozborem  této 
otázky  obírá  se  p.  dr.  Muška.  —  Z  dobrých  díjvodíi,  aby 
lidi  spíše  získal  pro  svou  věc.  nežli  aby  je  odradil,  vo- 
lil formu,  pro  kterou  se  věru  nikdo  pohoršit  nemůže.  — 
.Ačkoliv  je  cítit,  jak  se  mu  péro  v  rukou  vzpouzí,  klidně 
psát  i  o  věcech,  které  k  rozhorleni  svádějí  —  přece  nikde 
jej  neopo-jští  konciliantní  klid  a  vzácné  sebezapření,  psáti 
tak,  aby  nikoho  neurazil,  zásluze  raději  přiilal,  než  ubral. 
Že  přes  to  došlo  v  jeho  spisku  k  výtkám  ostřejším,  než 
jak  tomu  uvykly  autonomní  naše  sborv,  není  vinou  jeho. 

•  Můžeme  říci,  že  restaurace,  pokud  poměry 
tomu  dovolovaly,  jest  dosti  věrna,  ježto  zachována 
nejenom  disposice,  ale  tu  i  tam  i  vnější  i  vnitřní  de- 
taily atd.«  (Str.  25.) 

•  Čeho  želíme,  je  okolnost,  že  mohly  býti  zachovány 
šmitny  v  celé  svojí  podobě;  zazděné  dvéře  i  sgrafitové 
miížení  oken,  ač  snaží  se  dosti  trefně  vzbuditi  illusi  dří- 
vější podoby,  nám  nepostačují.  Jak  rádi  bychom  viděli 
aspoň  jednu  z  těchto  šmiten  v  původní  její  podobě, 
vyzdobenou  uvnitř  celým  tím  inventářem  pregéřským  a 
mincéřským,  jenž  byl  by  pro  nás  zrovna  malým  hor- 
nickým museem.  Než  to  j  e  s  t  j  i  ž  n  y  n  í  n  e  m  ož  n  o  a 
proto  vynasnažíme  se  v  čtenáři  tuto  illusi  starých  za- 
šlých časů  ze  života  i  ruchu  v  »lunich«  alespoň  malým 
hi>torickým  obrázkem  vzbuditi*  atd. 

Slovem,  kde  jen  může,  p.  dr.  Muška  uznáním  nikde 
nešetří,  ve  stylisaci  výtek  nikde  se  neupřílišňuje  a  odka- 
zuji k  jeho  spisku  celou  naši  veřejnost,  aby  se  přesvěd- 
čila o  dobrém  tónu,  s  jakým  spisovatel  traktuje  i  mo- 
menty nejpohnutlivější. 

Jaké  nebezpečenství  Hoře  Kutné  hrozilo  vinou  po- 
všechné nálady  naší  buržoasie  z  let  minulých  a  namnoze 
i  přítomných,  vysvítá  z  líčení  ístr.  57.)  takových  poměrů 
města,  za  jakých  nejedná  památka  v  Čechách  »lehla 
popelem*. 

•  Obec  kutnohorská  zakoupivši  tyto  budovy  (Vlaského 
dvora  I  pomýšlela  nejprve  na  restauraci  takovou,  při  niž 
hv  vlastně  byla  z  Vlaskcho  dvoru  nezůstala  než  nepatrná 
čaat  arkýřové  kaple.  Původní  záměr  obce  byl,  na  místě 
Vlaského  dvoru  vystavěti  střední,  obecnou  a  mčšťan.^kou 
dívčí  školu,  jakož  i  obecnou  školu  chlapeckou,  v  krá- 
lovské pak  kapli  umístiti  od  několika  let  již  trvající  mu- 
seum archeologického  sboru  'Vocela*.  Dle  jiných  návrhu 
měla  býti  kaple  proměněna  v  exhortni  síň  při  nových 
školách,  čímž  by  byla  úplně  bývala  zničena    ..  atd. « 

•  Od  osudu  toho,  jenž  zdál  se  býti  neodvratný,  ochrá- 
nila Vlaský  dvůr  vedle  porozumění  několika 
členů  městské  r  ady"^'*)  kutnohorské,  hlavně  česká 
veřejnost  a  přátelé  uměleckých  památek  vCbec^  a  zvldui 
c.  k.    ústřední    kom  i. '..■■o    pro    zachování    dějin- 


*l   Pan   Kamper 
*•)  Jak  pak,  l'r.-il„ 


•  I-olitik 

studem  a 


řbfiuří  -se  v  tohé  nic  ' 


n  v  ch  a  uměleckých  památek,  jez  zvěděvši  o  smutném 
Osudu,  jenž  Vlaský  dvůr  očekává,  vyslala  knnservatorn 
Schmoranze,  aby  prostudoval  celý  vývoj  staré  stavby«  atd. 

•Vyzvání  toto  městská  rada  nucena  jsouc  re- 
spektovati, usnesla  se  ve  směru  návrhu  centrální  ko- 
misse«  —  atd. 

»S  restauraci  Vlaského  dvoru  započato  bylo  zboře- 
ním domu  nejv  mincmistra,  načež  následovalo  bohužel 
zbytečné  zboření  původní  arkádové  široké  chodby,  která 
v  předcházejících  návrzích  měla  býti  zachována.  Dům 
někdy  mincmistrovský  dostal  zcela  jiné  rozměry  a  poně- 
vadž v  křídle  tom  zřízena  býti  měla  škola,  padiy  za  oběř 
i  místnosti  druhdy  mincovní,  na  jichž  místě  viděti  nyní 
—  namalovaná  okna.  Změnou  tou  zrušena  byla  i  zadní 
brána.  Přestavba  části  této  neuspokojila  pfátele  této 
historické  jamátky  a  povstalý  odpor  mél  tu  zásluhu,  že 
s  větší  opatrností  a  šetrnosti  přihlíženo  bylo  napotom 
k  restaurování  druhé  části  této  budovy;  a  litovati  jen 
jest,  že  výstražných  těchto  hlasů  nebylo  náležité  dbáno 
v  čas  při  přestavováni  kaple  královské,  na  kterou  se 
nikdy   sáhnouti  ne  měl  o. ♦  — 

Netřeba  vypisovati  všechna  charakteristická  místa 
p.  Mušková  spisku  a  proto  přestáváme  pouze  na  těchto  — 
tolik  z  nich  každý  poznali  musí,  že  o  restauraci  Vla- 
ského dvora  krolčeji  už  psáno  býti  nemohlo.  — 

•  Taková  je  historie  restaurace  Vlaského  dvoru, < 
končí  svou  publikaci  dr.  Muška:  •Přes  to,  že  není  po- 
chyby, že  obnova  neodpovídá  dokonale  a  úplně  histo- 
ričnosti  a  požadavkům  aesthetika,  nemůžeme,  uváživše 
všechny  okolnosti  a  překážky,  s  jakými  bylo  pracováno*) 
upříti  restauraci  Vlaského  dvora  ceny  poměrné 
.\  přiznáváme-li  tu,  můžeme  konečně  s  čistým  svědomím 
říci,  že  nynější  Vlaský  dvůr  je  i  důležitým  památníkem 
vzácného  porozumění  proto,  čemu  nyní  běžně  říkáme: 
zachování  aesthctiky  a  starobylého  rázu  města!« 

Kladu  důraz  na  krotkou  a  neobyčejně  slušnou 
formu  všech  výtek  p.  drem.  Muškou  uvedených  -  aby 
lira  pregnantněji  charakterisován  byl  osud,  s  jakým  spi- 
sek ten  setkal  se  na  místě  samém,  v  Kutné  Hoře. 

Zdálo  by  se:  tato  bezpříkladná  šetrnost  nemůže 
zůstati  bez  ocenění  a  musí  pohnouti  intcressované  kruhy 
k  jednání  stejně  kavalírskému. 

Zatím  se  stalo  něco,  čemu  jednou  pro  vždy  a  pro 
všechny  podobné  případy  dáno  hromadné  jméno  »Bestia 
triumphans  «  — 

Spisovatel  s  nakladateli  podali  svůj  spisek  okres- 
n  mu  výboru  v  Hoře  Kutné  s  tou  zdvořilou  žádosti, 
aby  kniha  byla  zařaděna  a  v  náležitém  počtu  e.\einplářu 
zkoupena  do  školních  knihoven. 

Dne  1.  září  190O  došlo  nakladatelství  vyřízení,  jímž 
žádost  jejich  zamítnuta. 

V  Praze,  25.  listopadu.  V.  Mkštík. 

DIVADLO. 

Krásu  chmurné,  hrozivé  mohutnosti  a  přísnosti  má 
Bjornsonovo  drama  ^Nad  naši  sílu«.  A  je  plné  úchvatné 
výmluvnosti,  tak  že  poddáváme  se  hlubokému  dojmu 
díla,  nedbajíce,  že  jeho  ideová  tiž  skoro  drtivě  láme 
konstrukci  dramatu.  Jako  vždy  zabývá  se  Kjíirnson  vzru- 
šujicim  konfliktem  a  bolestnou  otázkou  duše  a  jako  vždy 
převládá  v  jeho  díle  tón  filosofického  kazatele  a  novi- 
nářského polemika,  který  smělým  a  někdy  paradoxál- 
nim  způsobem  řeší  své  these,  bez  ohledu  na  zákony  a 
formy  umělecké,  někdy  i  v  odporu  proti  psychologii, 
přirozenosti  a  logice.  Ále  jeho  slovo  má  vždy  vzletný 
rozmach  a  velkým  gestem  věšteckým  a  kazatelským  ve- 
litelsky si  podmaňuje  čtenáře  i  diváky.  V  dvonaktové 
hře  fiíosoficko-mystické  provedené  v  úpravě  a  za  režie 
Jaro-lava  Kvapila  v  N;iroilnim  divadle  líčí  Bjorn:  on  ot  u 

*)  \'étšinn   náklailii   nesla  ol)cc ! 


horoucí  touhu  lidskou  po  nadpřirozeném  a  zázračuéni.  jež 
by  se  dala  ukojit  a  uskutečnit  jen  svrchovaným  zanícením 
nejčistší  a  největší  víry,  a  to  je  mad  sílu«  naši.  Zázrak 
sice  se  dostaví  v  drámatě  Bjornsonově,  ale  překonává 
pastora  Sanga,  který  jej  vyvolal  blouznivým  nadšeníms  vé 
víry,  a  poněkud  mrazivě  skepticky  píisobí,  když  se  do- 
zvíte, že  Bjórnson  komentoval  svou  křesťanskou  a  my- 
stickou thesi  o  divoplodné  a  zázračné  moci  viry  po- 
učkami a  fakty  z  knih  učených  a  moderních  psycho- 
pathologů  a  zejména  ze  Charčota.  Pastor  Sang  osvědčil 
jakousi  tajemnou  suggeslivní,  psychicky  záhadnou  moc 
působiti  svou  vroucí  vírou,  svým  svatým,  zbožným  ži- 
votem na  lidi  choré  a  nešťastné,  jež  uzdravoval  a  potě- 
šoval. Konečně  chce  vykonati  velký  zázrak,  chce  mocí 
své  modlitby  uzdravit  svou  ženu,  která  po  celé  měsíce 
leží  chorá  a  bez  spánku  na  loži.  Jde  sám  modliti  se  do 
chrámu,  neboť  oliě  jeho  děti  byly  vlivem  ciziny  poru- 
šeny ve  své  víře.  Pastor  jde  do  chrámu,  modlí  se  a  pro- 
zpěvuje vroucí  hymny  —  a  skutečně  zázrak  se  udá, 
chorá  jeho  žena  usne  a  pak  povstane  z  lože.  Ale  to  vše 
zázračně  nadpřiiozené,  tajemné  a  jakýmsi  nebeským 
jasem  bíle  prozářené  je  »nad  sílu«  —  Klára  Sanrrová 
klesne  mrtva  s  úsměvem  blaženého  poznáni  lásky,  aSanga 
srazí  též  ta  chvíle  úžasná  a  zázračná  a  zemře  —  s  ne- 
dopovědčnou  otázkou  na  rtech.  Drama  BjĎrnsonovo  do- 
vede uchvátit  svou  exaltovanou  retoričností,  svým 
vzletem,  má  silné,  otřásající  scény,  dosti  rafinovaně 
strojené.  Má  ovšem  své  slabosti,  jimiž  se  nabízí  lehké 
karikatuře  a  pedantické  morosní  kritice.  Ale  tak  se  dá 
na  padrť  všechno  zkritisovat  od  »Macbetha«  až  k  »Po- 
vodni".  Bjornsonova  hra  byla  sehrána  na  prvním  ve- 
čeru populárním.  Takové  večery  budou  se  opakovati 
každou  sobotu.  Ale  ono  lidové  obecenstvo,  jež  bvlo  oče- 
káváno, se  nedo.stavilo  —  snad  právě  proto,  že  byla 
sobota,  den,  jehož  večer  »malý  muž«  nejradéji  věnuje 
požitkiim  zcela  pozemským  a  světským.  Spiše  by  se  snad 
hodily  pro  populární  večery  —  pondělky.  Přetřásána  byla 
též  otázka,  zdali  se  pro  populární  večery  hodí  takové 
hry  těžkého  zrna  myšlenkového  jako  »Nad  naši  sílu«. 
Proč  ne?  Pro  obecenstvo  hodí  se  všechno,  co  vzrušuje, 
zachycuje  cit  a  poutá  mysl  —  co  prostě  nenudí.  A  nudnou 
věru  nemíjže  se  zváti  Ujornsonova  hra  přes  to,  že  se 
v  ní  tolik  disputuje  a  káže.  Naučilo-li  se  obecenstvo 
chodit  na  Wagnerovy  opery  právě  tak  jako  na  operv 
Gounodovy  a  operetty  Offenbachovy,  proč  by  se  nemohlo 
naučit  chodit  na  Ibsena  a  Bjíjrnsona,  zvláště  když  se  po- 
dává na  jevišti  tak  náladově  a  tak  dobře  sehrané,  jako  »Nad 
naši  sílu«.  Představení  r.jňrnsonovy  hry  znamenalo  umě- 
lecký úspěch  pro  pí.  Kvapilovou,  pp.  Seiferta,  Vojana 
a  si.  Grégrovou,  jakož  i  pro  p.  Kvapila,  jenž  šťastně  de- 
butoval jako  režisér.  H. 

REVUE. 

Člen  redakce  listu  -Volgar«  dopátral  se,  že  ve 
vojenské  nemocnici  v  Ni/ním  Novgorodě  leží  bývalý  vo- 
ják .^Mexej  Gninovskij,  jenž  prý  vypravuje  různé  zprávy 
o  Tarasu  Ševčenkovi.  Navštívil  ho  tedy  okamžitě 
a  zjistil,  že  Grunovskij  byl  přidělen  Novo-Petrovské  pev- 
nosti v  době,  kdy  maloruský  básník  do  pevnosti  té  byl 
intcrnován.  A  zajímavé  delaily  ze  života  Ševčenkova  dů- 
ležité pro  literární  historiky  dle  vypravování  Grunov- 
ského  uveřejňuje  teď  »Volgar«  na  věčnou  pamállai.  Tak 
vysvítá  z  vyplavení  prostého  vojenského  písaře,  h-  Šev- 
čenko  dopraven  byl  do  pevnosti  pod  stráží  co  politický 
provinilec,  že  si  brzo  svým  veselým  charakterem  naklo- 
nil velitele  pevnosti,  tak  že  ho  tento  brzo  po  odbytí 
prvních  cvičení  přijal  na  byt  i  na  stravu.  »!  na  stráž 
choditi  nemusil,  jen  u  velitele  seděl,  četl  knihv  a  malo- 


val obrazy.  Ty  pak  kupovali  od  něho  v  Astrachaně  a 
platili  za  obraz  50  — 100  rublíi.  S  důstojníky  chodíval 
ruku  v  ruce  a  jejich  pitkám  se  taky  nevyhýbal.  Na 
hon  chodil  a  divadelní  představení  pořádal.  Byl  veselým 
duchem  celé  pevnosti.  S  vojáky  žertoval  a  za  to  si  ho 
všichni  velice  vážili  .  .  .«  Tak,  jak  to  líčí  očitý  svědek, 
objevený  po  létech  čilým  novinářem,  tak  žil  Ševčenko 
po  sedm  let  v  pevnosti  a  doba  ta  opravdu  pro  literaturu 
byla  nejméně  plodnou. 

»Slavjanoljub«  uvažuje  v  revui  »Slavjanskij 
Věkí  o  tom,  zda  uznávati  máme  Slavjanofilstvo 
či  si  a  v  jano  m  i  1  s  t  ví  (slavjanoljubije).  Autor  hned  ob- 
jasňuje oba  pojmy:  »SIavjanofilstvo  jest  apologie  ruské 
politické  hegemonie  v  stycích  s  ostatními  Slovany,  sla- 
vjanomilství  jest  pouhá,  řekl  bych  platonická  sympatie 
ke  všem  Slovanům,  při  níž  politický  jich  stav  zůstává 
zcela  stranou.  Ideál  slavjanofilstva  jest  panrusism,  ideál 
slavjanomilství  jest  panslavism,  ale  panslavism  v  čistě 
literárním  a  uměleckém  významu,  ne  onen  panslavism 
politický.  Slavjanomilství  přeje  na  př.  Čechům  jich  státo- 
právní snahy,  slavjanofilstvo  jest  rozezleno  na  ně  právě 
pro  jejich  politickou  vyspělost.«  Autor  hájí  slavja- 
nomilství proti  slavjanofilstvu,  jež  zavrhuje.  »Nechme 
politické  postavení  všech  větvi  slovanských  takovým, 
jakým  jest,  ale  sbližujme  se  na  poli  čistě  duševním,  na 
poli  věd  a  umění!«,  tím  vyzváním  končí  autor  svou 
studii. 

Ty,  kdož  zajímají  se  o  ruskou  literární  historii, 
upozorňuji  na  zvláště  bohaté  10.  číslo  revue  »Věstnik 
Jevropy«.  Hned  druhý  článek  jest  důkladnou  studií 
V.  D.  Spasoviče  o  novém  díle  P.  D.  Boborykinovč  »Ro- 
mán  XIX.  století.*  Studie  ta  jest  spravedlivá  v  chvále 
i  výtkách  a  jest  cenným  komentářem  k  dílu  Boborvki- 
novu.  Hlavní  výtkou  jest  to,  že  Boborykin  příliš  mnoho 
přijal  od  Bruncliěra,  příliš  málo  od  Hennequina  Argu- 
mentace toho  tvoří  zas  celou  studii.  —  Důležitým  jest 
článek  N.  Gutiara  »I.  S.  Turgeněv  i  V.  G.  Bélinskijo. 
Dále  sebrané  paměti  Menšíkova  a  Voguě-a  o  Solovjevu. 
Památce  jeho  věnuje  v  témž  čísle  Alexej  Žemčužnikov 
vroucí  báseň. 

^Izvěstija  po  literatuře"  podávají  pěkný  pře- 
hled lotyšské  literatury,  jejž  napsal  P.  R.  Bergs.  Jazyk 
i  literatura  lotyšská  jsou  nám  bohužel  tak  vzdáleny,  že 
vítáme  tuto  přístupnou  studii.  Zcela  spravedlivě  vyzývá 
autou  studie  ruské  časopisy,  by  horlivěji  než  dosud 
všímaly  si  lotyšské  literatury,  »přinášejíce  hlavně  pře- 
klady vynikajících  zjevů  této  literatury,  jež  již  dávno 
vyspěla  k  tomu,  aby  mohla  předstoupiti  před  všeobecný 
soud  literárního  světa«. 

Z  polských  listů  dozvídáme  se  o  nenadálém 
skonu  jednoho  z  nejčinnějších  haličských  literátů  Stani- 
slawa  Schnura-Peplowského.  Byl  to  energický, 
neúnavný  pracovník,  jenž  ochotně  působil  při  veškerých 
podnicích  veřejných,  vybíraje  si  ze  všech  funkcí  nejmíň 
blýskavou,  za  to  však  nejnevděčnější  funkci  jednatelskou. 
V  té  hodnosti  hlavně  pro  »Koto  literacko-astystyczneo 
ve  Lvově  vykonal  mnoho  záslužného.  Jeho  přičiněním  též 
vznikl  orgán  sKolai,  čtrnáctidenník  !>Irisí,  jejž  Peplow- 
ski  až  do  smrti  neúnavně  a  pečlivě  redigoval.  Byl  vzorem 
starostlivého  redaktora:  mám  doma  nejeden  lístek,  v  němž 
upomíná  o  slíbenou  korrespondenci  z  Prahy,  jakmile  se 
tato  jen  o  několik  dní  zpozdila.  Vlastní  jeho  obor  byly 
historické  obrazy  z  minulosti  hlavně  Ivovské,  jež  podával 
slohem  populárním,  tak  že  jeho  díla  těšila  se  v  nejšir- 
ších vrstvách  veliké  oblibě.  Silná  nervosa  přinutila  ho 
v  loni  v  zimě  k  pobytu  v  Zakopaném  a  letos  na  prahu 
zimy  vtiskla  mu  do  ruky  smrtící  zbraň.  Polské  literatuře 
zemřel  v  něm  neúnavný  a  poctivý  pracovník,  nám  — 
vřelý  přítel.  '  Dr.  B.  Prusík. 


Předplácí  se  pio  Prallu:  ii.T  čtvrt  léta  zl.  1-20  (K  2-40),  na  půl  léta  zl.  2'40  (K  4-80),  na  celý  rolí  zl.  480  (K  9-60).  Po.ítou:  na  čtvrt  léta  zl.  1-25 

(K  2-50),  na  půl  léta  zl.  2-50  (K  5--I,  na  celý  rok  5  zl.  (K  10—).  —  Sešitové   vydání  (o  dvou  číslech)  vychází  při  každém  druhém  (sudém)  čísle. 

Cena  seSitu  20  kr.  (40  hal.)   —    Patisk  původních   prací   se  vyhrazuje..  —    Dopisy  administraci    •Lumíra^  buďtež   adresovány;    Časopis  .Lumír.,  Praha, 

Karlovo  neunésti  č.  34.  —  Listy  přijímáme  jen  íranltované.  —  »Lumír«  vychází  každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 

Redaktor  Václav  Hladík.  —  Majitel,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Otto.  —  Tiskem  České  grafické  společnosti  «Uniec  v  Praze. 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


14.  PROSINCI-:    1900. 


«.    ČÍSLO  11 


Jiří  Slimín: 


NA   VLNÁCH. 


NOVELLA. 


rxj  csiiií  prý  se  na  nich  žádati,  pravila  s  diira- 
•^  ^  zem,  aljy  zde  objasňovaly  dVkám  jisté  chou- 
lostivé stránky  života.  Pokud  jo  toho  třeba,  pří- 
sluší to  především  a  snad  jedině  matkám  .  .  . 
» A  co  se  koček  týče,*  pravila  doslovně  s  hlubokou 
opravdovostí,  » musím  na  něco  upozorniti.  Račte 
mi  prominout,  já  to  nezavedla .  . .  vyšší  dívčí 
škola  ...  tu  je  zákon !  U  nás  se  vyučuje  příro- 
dopisu a  tam  to  také  přijde  —  dass  die  Katzen 
Junge  haben!« 

Spor  přiostřoval  se  nedorozuměním  stran  vý- 
kladu »jistých  choulostivých  stránek  života<.  jep- 
tiška se  domnívala,  že  se  cosi  takového  žádá 
na  nich,  a  vzpírala  se  tomu  Matce  však  nešlo 
vůbec  o  výklad,  naopak  pokládala  ho  přímo  za 
mravní  úhonu  svého  dítěte.  Tváře  obéma  již  ho- 
řely, i^esta  stávala  se  prudšími  i  hlasy  zvýšily 
se  povážlivě.  Paní  doktorová  podotkla  cosi  o  vlivu 
a  vážnosti  své  rodiny,  což  znělo  jako  pohrňžka 
správkyni  pensionátu.  Ostrým  tónem  diktovala 
pak  své  podmínky.  Především  přála  si,  aby  jí 
poslala  do  hovorny  všechny  dívky  známých  ro- 
din. Bylo  jich  celkem  jedenáct.  Pak  si  chtěla 
prohlédnout  ústav  a  konečné  chti'la  mluviti  s  mater 
Ulbaldesou  o  těch  vajíčkách  na  měkko. 

Když  domluvila,  bylo  chvíli  ticho,  jakoby 
zde  nikoho  nebylo,  kdo  by  jí  odpověděl.  Mater 
Lucia  stála  uprostřed  pokoje  s  knihou  pod  paždí 
zasmušilá  a  přísná.  Své  svěřenky  sem  poslati  ne- 
hodlala; byloť  uprostřed  vyučování.  S  prohlížením 
ústavu  byia  potíž.  Každou  chvíli  přijelo  několik 
zvědavých  paniček,  které  předstírajíce,  že  chtějí 
sem  přivésti  své  dcery,  daly  se  celé  hodiny  pro- 
vádět klášterem  Pak  se  ukázalo,  že  měly  dcery 
jcšte  v  peřinkách,  nckdy  také  již  provdané.  Bylo 
tedy  ustanoveno,  že  si  smějí  ústav  prohlédnout 
teprve,  když  dcery  byly  přivedly.  Ale  bylo  těžko 


odepřít  všechno  této  dámě  tak  sebevědomé  a 
nedůtklivé.  Sama  pak  byla  už  také  velmi  una- 
vena a  rozmrzelá.  Ale  náhle  přistoupila  zase 
k  mříži  a  mileznuvši  opět  svůj  srdečný  tón,  ra- 
dila matce,  aby  přivedla  dcerušku  až  na  začátku 
školního  roku.  Při  půl  roce,  třeba  se  přiznati,  že 
je  to  spojeno  s  nevýhodou  pro  svěřenku.  Pensio- 
nát je  přeplněn,  nejlepší  pokojíčky  zadány,  nej- 
lepší místa  obsazena.  Kam  má  umístit,  kam  uložit 
dítě  z  tak  vážené  rodiny.'  Na  začátku  roku,  toť 
něco  zcela  jiného.  Zvlášť  když  je  předem  ohlá- 
šeno, reservují  se  nejlepší  místa.  Kdyby  chtěla 
paní  uposlechnouti  dobré  rady,  nechala  by  si 
dcerušku  ještě  půl  roku  doma.  Nic  nezmešká 
takové  dítě.  A  matinka  už  nějaké  obtíže  přenese 
k.  vůli  pohodlí  své  dcerušky.  Jistá  oznámení  bude 
otvírat  sama,  služky  má  teď  zajisté  vzorné,  jak 
u  dámy  tak  rozšafné  ani  jinak  nemůže  být,  nu, 
a  kočky  také  snad  netropí  často  takové  osturJy 
v  tak  váženém  domě  .  .  .  Tedy  po  prázdninách 
při  zápisu  se  najisto  shledají.  Těší  se  opravdu 
na  tu  maličkou. 

A  za  poklon  a  vybraných  výrazů  obdivu  a 
úcty  zmizela  pojednou,  zanechavši  matinku  s  dce- 
ruškou s  roz';s  nátou.  usmířenou  tváří,  zářící  spo- 
kojeností a  sebevědomím. 

•  Tedy  až  na  začátku  roku!  Dostaneš  nej- 
lepší místo,  všude  budeš  první  a  zvláštní  snídani 
ti  také  vymohu  .  .  .« 

Dala  se  od  ni  obléknout  a  poroučela  se.  Ale 
ve  dveřích  se  zarazila. 

»Snad  se  nás  nechtěla  jen  tak  zbavit  ř  Avšak 
ne,  řekla  jsem  jí  přece,  kdo  jsem.« 

Pavla  hleděla  za  ní,  jak  mizela  ve  tmavé 
chodbě,  a  bylo  jí,  jakoby  se  pohledem  naposled 
l')učila  .se  společností  matčiných    přítelkyň,   jimž 


se  dosud  devotně  kořila,  ano  i  s  matkou  samotnou. 
Ano,  takové  byly  většinou.  Těžko  by  bylo  mezi 
nimi  nésti  osud  a  neštěstí  jako  byio  její,  pokud 
by  si  nezvykla  nésti  znamení  hanby  a  pohrdání 
otupěle  a  klidně.  A  tu  zdálo  se  jí,  že  nový  tento 
důvod  přibíjí  ji  k  místu,  pro  něž  byla  v  tomto 
okamžiku  méně  rozhodnuta,  než  kdykoliv. 

Mrazivý,  skuhravý  vítr  proletěl  chodbou  a 
zatřásl  dveřmi.  Blednoucí  paprsky  sluneční  chvěly 
se  zmíravě  na  perském  koberci  a  znenáhla  hasly. 
Sál  ztemněl  a  sesmutněl.  Park  pod  okny,  tající 
v  sobě  smutek  a  klid  někdejšího  hřbitova,  oživl 
vzbouřeným  dechem  zimní  přírody,  černé  cypřiše 
zmítaly  sebou,  dlouhé  lesklé  větvičky  babylonských 
vrb  rozstřikovaly  se  jako  praménky  vodopádu, 
a  v  dáli  u  plotu  skřípaly  sukovité  větve  starých 
javorů.  Na  oknech  vystupovaly  ostré  kontury 
fantastických  květů. 

Pavla  přála  si  v  tom  okamžiku,  aby  se  paní 
s  dceruškou  vrátila  a  znova  začala  vyjednávat, 
jen  aby  se  ještě  na  chvíli  prodloužila  chvíle  bo- 
lestného rozhodnutí,  jež  se  blížilo.  Zmocnil  se  jí 
pověrčivý  strach,  že  vše,  co  v  tomto  okamžiku 
přijde,  bude  jejím  dalším  neštěstím.  Což  může 
o  tom  vědět,  jak  na  ni  budou  pohlížet  tyto  ženy 
čisté  a  svaté,  které,  pokud  se  dopustily  poklesků 
a  hříchů,  dávno  na  ně  zapomněly?  Nebude  zde 
její  osud  trpčí  a  krutější,  než  tam  mezi  těmi, 
které  alespoň  zná.?  Obraz  převorky  chladný, 
přísný  a  hrdý,  jak  si  ho  utvořila  z  několika  po- 
známek, jež  slyšela  o  ní,  prolnul  mrazivým  dechem 
její  srdce.  Nebylo  lhostejno,  kdo  byla  tato  žena, 
jež  prvním  svým  listem  zmocnila  se  její  bytosti 
a  v  jejíchž  rukou  zajisté  leží  její  osud.  A  této 
neznámé  otevřela  své  srdce  dokořán,  jako  obětní 
dar  položila  před  ní  krvavé  rány  své  duše.  Uhájí 
před  ní  volnost  svého  ducha,  či  pfijde  slepě  za 
jejím  pohledem  chladným  a  tvrdým  ?  Kdo  byla.?.. 
Jako  vonné  kadidlo  neseno  před  ní  její  šlechtické 
jméno...  Není  zajisté  rovnosti  ani  v  klášteře,  jako 
jí  není  nikde  na  světě 

V  tom  kdosi  zvenčí  přirazil  dvéře  vedoucí 
do  chodby  a  zamykal  Rozběhla  se  poděšeně  a 
chtěla  zavolat,  myslíc,  že  na  ni  zapomněli.  Avšak 
ne  .  .  .  to  mohlo  znamenat  něco  jiného!  Snad  se 
to  stalo  na  rozkaz  té,  jejíž  silná  ruka  uchopila 
ji  tam  venku  uprostřed  bouří  a  zmatků  a  přitáhla 
ji  k  sobě.  To  se  snad  na  vždy  zavřely  dvéře  za 
vším,  več  doufala  a  co  milovala.  Znělo  to  jako 
hrouda  na  rakev,  jíž  zjednaný  dělník  sám  spustil 
do  hrobu  bez  účastenství  přátel,  bez  mudliteb 
a  slz 


Chvěla  se  zimničně,  jedva  se  držíc  na  nohou. 
Jen  teď,  jen  teď  aby  nevstoupila  ona  neznámá, 
v  jejíž  rukou  leží  její  osud.  Tato  bolestnění  pro 
její  studené,  přísné  oči  Jen  co  by  nabyla  pev- 
nosti a  klidu. 

Jakýsi  temný  zvuk  ji  vyrušil  Pohlédla  do 
zamřiženého  sálu  a  všecka  se  zachvěla.  Dvé  pro- 
nikavých, temných  očí  hledělo  na  ni.  To  byla 
ona!  Cítila  nad  sebou  velikou,  suggestivní  moc 
té,  jíž  se  tak  upf-ímné,  z  hloubi  duše  vyzpovídala. 
Nepřistoupila  ku  mříži,  bylo  však  slyšeti,  jak 
nesl  se  sálem  jemný  šelest  těžkého  závoje,  splý- 
vajícího k  zemi.  Tiše  otevřely  se  tajné,  tapetové 
dvéře,  spojující  oba  sály,  a  vysoká,  směle  vypjatá 
postava  snesla  se  dovnitř. 

» Buďte  vítána  v  domě  míru  a  pokoje  jménem 
Toho,  jehož  božská  tvář  skláněla  se  vždy  k  hříš- 
níkům trpícím   a  opuštěným !« 

Pavla  neviděla  její  tváře,  ale  účinek  hlasu 
tohoto  byl  takový,  že  lítostně,  žalobně  zaštkala 
Bylo  jí,  jakoby  ve  dlouhých,  krutých  mukách 
jež  přestála,  poprvé  cítila  dotek  soucitné  ruky. 
»Máte  před  sebou  matku,  jejíž  srdcem  pro 
nikl  břitký  váš  bol,  tak  že  zatoužilo  vésti  vaše 
kroky  a  žehnati  vašim  cestám;  máte  před  sebou 
sestru,  jež  plakala  nad  vaším  neštěstím  a  přála 
si  rozděliti  s  vámi  váš  bo!  i  svůj  pevný,  radostný 
klid;  máte  před  sebou  přítelkyni,  jež  s  podivem. 
\  děčností  a  láskou  přijala  důvěru  vašeho  velkého 
srdce  a  jež  tajemství  života  vašeho  s  sebou  vezme 
do  hrobu.  Nechť  jakékoliv  jsou  ce=ty,  na  nichž 
vám  souzeno  dobýti  si  znova  svého  klidu  a  sebc- 
úcty,  slibuji  býti  vám  vždy  tím,  čím  jsem  vám 
v  tomto  okamžiku.  A  jestliže  všemohoucí  Bůh 
usoudil,  že  vstoupíte  do  řádu,  jehož  ozdobou 
byste  zajisté  byla,  přičiním  se,  aby  spřízněnost 
našich  duší,  již  v  tomto  okamžiku  obě  cítíme, 
nalezla  hlubšího  významu  v  sesterském  spolužití, 
pokud  by  Bůh  neshasil  světla  mého  života,  chý- 
lícího se  k  západu.* 

Otevřela  jí  svou  náruč,  ale  štkající  dívka 
padla  jí  k  nohám.  Zvedla  ji  laskavě  a  ztišila  ji 
ve  své  náruči. 

Skuhravý  vítr  hrál  své  divoké  skladby  v  ko- 
runách stromů,  v  dutinách  věží  a  mřížoví  střech. 
Chvílemi  dlouze  žalostně  stkal,  chvílemi  burácel 
zlostně  a  zase  se  studeně,  jízlivě,  divoce  smál. 
Nádvořím  kláštera  proběhla  prostovlasáslužka 
a  kývla  rukou  na  kočího,  čekajícího  u  vrat. 

Usmál  se  kysele,  pohodil  hlavou  a  prá.skl 
do  koní 


ir 


ií     ir 


ť     %     ií 


JOSKh    HOIFČKK: 


HOUZÍR. 


/.  nktiAtiíné  DOSUIi 
OAsTi  .naAicH'.  -  -  - 


l-iaitoň  usedl  na  bobeU,  aby  kaUuSku  a  paiii- 
^-^  pchšku  pot(išil,  očka  jim  od  jinovatky  vytřel  .. . 
Ale  til  zas  ta  černá  pantle!  Ze  skiáně  se  vyvi 
nula,  zachvěla,  zatřepala,  do  země  se  vsoukala  .. . 
Bartoň  vstal  od  kakušky  a  pampelišky,  víc  o  ně 
se  nestaral  a  kráčel  dál. 

Jasné  prostranství,  sluncem  z  mlhy  se  do- 
byvším ozářené,  bylo  širší  a  širší.  Jíní  na  rolích 
tálo,  líchy  se  černaly  a  vypařovaly.  Mrákotné 
mlhy  tlačily  se  na  všeckj-  strany  —  aj,  tam  ne- 
mohou dál  pro  Ilavloucles!  Před  ním  se  zasta- 
vují, hromadí,  hustnou,  válejí  se  a  valí  .  .  . 

•  Dětino,«  řekl  si  Bartoň,  »což  pak  nemáš 
oči?  Dyť  to  není  mhla,  to  jsou  žoky  vlny  a  ho- 
spodáři je  tam  svezli,  aby  přišel  vodňanský  žid 
Samek,  dobře  vlnu  zaplatil  a  dal  si  ji  odvézti 
kam  chce.  Ale  Pane  bože,  to  je  vlny!  To  ani 
víecka  nemůže  býti  z  naší  vsi,  snad  celá  osada 
tam  pro  Samka  vlnu  svezla!* 

A  ještě  si  opakoval  »Pane  bože,  to  je  vlny  !» 
a  podiveně  k  lesu  hleděl,  když  mlha  proměnila 
se  v  stádo  skotu.  Takové  náramné  stádo,  a  do- 
bytek docela  ci^í !    Kdo  jej  tam  přihnal  r 

»To  bude  dobytek  uherský, «  Bartoň  roz- 
umoval. Velké  uherské  voly  vídal  na  panských 
polích  pluh  tahati.  >To  je  jistě  dobytek  uherský, 
ale  je  ho,  chvála  bohu!  Ani  bych  byl  neřekl,  že 
kníže  pán  jsou  tak  bohatí,  aby  tolik  jen  uher- 
ských volů  chovali.  Tu  je  jich,  celý  svět  bych 
s  nimi  zoral!  Ale  na  maso  nejsou, «  dodal  si,  jak 
od  starších  .slýchal;  >co  se  masa  tejčí,  nad  našeho 
českého  vola  není,  obzvláště  když  se  dobrou  pící 
nešetří.* 

Pořád  hledí  k  lesu. 

>Ani  uherský  dobytek  to  není.  Ne,  není! 
I  uherský  vůl  je  kočka  proti  tomuhle.  Dyť  je 
vyšší  nad  ty  sosny  a  smrčiny,  a  rohy!  Pane  na 
nebi,  to  jsou  rohy!  Dyť  jeden  sahá  od  lesa  až 
sem  a  ještě  mne  probodne!  Musím  jít  pomaleji, 
ať  ta  hovada  minou  « 

Zastavil  se.  Slunce  ho  do  tváří  a  čela  hřálo, 
až  pálilo,  ale  nohy  mrzly.  Vyběhl  tak  jak  byl 
v  sednici,  bos  a  neodět.  Potíral  si  nohu  o  nohu 
a  čekal,  až  veliké  stádo  volů  mine. 

A  zase  ta  černá  pantle  ze  skráně !  Pleskl  po 
ní,  zasáhl,  ale  nesrazil  .  .  .  Pantle  nepadla  na  zem, 
ale  vyšvihla  se  jako  pták,  jako  velký,  černý  pták. 

•  Což  pak  jsem  slepý .'«  řekl  si  Bartoň,  >dyť 
to  není  pantle,  je  to  pták,  je  to  havran !  Kamž 
pak  taky  pantle!  Viděli  jste  někdy  kluka,  který 
by  měl  v  hlavě  cívku  pantlí,  černých  pantlí,  aby 
se  mu  spánkem  vyvíjely.?  To  všechno  byli  ha- 
vraiii,  co  jsem  myslil,  že  jsou  pantle. « 

Havran  letěl  a  sedl  si  na  roh  jednoho  vola. 
Hartoň    ani    mrknouti   nestačil   a  již    celé    stádo 


PoVnit. 

hýlu  zakryto  černým  hejnem  havraním.  Havraníi 
bylo  tolik,  že  voli  pod  nimi  se  ztratili  Ani  vo- 
lečka  vidět  nebylo,  ani  růžka,  ani  úška.  Jen  havran 
a  havran,  a  bylo  jich,  že  se  od  nich  tmělo  jak 
od  noci. 

»Snad  je  to  noc,«  pomyslil  si  Bartoň;  »snad 
už  tak  dlouho  jdu,  že  je  blízko  noc.  Ale  kde 
pak  noc,  dyť  svítí  slunce  a  ještě  má  hezký  kousek 
cesty,  než  mi  stane  nad  hlavou.* 

Zbystřil  krok,  neboť  už  nebylo  obavy,  že  by 
ho  volský  roh  probodl.  Do  nohou  již  nezáblo, 
naopak,  až  horko  Bartoňovi  bylo.  Cupal,  cupal, 
ale  od  lesa  očí  neodtrhoval.  A  jak  by  mohl,  dyť 
tam  vidí  dnes  divy  divoucí!  Ani  havrani  to  ne- 
byli, co  padlo  na  stádo  volň.  Bylo  to  takové 
černé  plátno  jako  bývá  o  pašijích  na  oltáři,  jen 
že  přenáramné  —  no,  to  asi  musel  býti  stav,  na 
kterém  takové  plátno  tkali !  A  to  plátno,  jak  bylo 
veliké,  najednou  zmizelo  Rartoni  na  očích,  jakoby 
je  štipec  uprostřed  popadl  a  strhl.  Ale  ruku  s  tím 
štipcem  Bartoň  nezahlédl,  jen  si  ještě  pomyslil, 
kterak  divná  je  to  věc,  že  takového  hodného 
štipce  ani  nezpozoroval.  A  jak  zmizel  černý  pokrov, 
objevilo  se  zase  stádo,  ale  ne  stádo  volň,  ale 
stádo    prasat.    Nebyla    to    prasata  jako    prasata. 

>Toť  jsem  blázen !«  řekl  si  Bartoň.  »Což  pak 
ani  prase  neznám  ř  Ale  arci,  žádného  divu,  kdo 
pak  kdy  vídal  takových  prasat !  Věru  ani  jedno 
není  menši  uherského  vola  —  proto  byla  mýlka 
možná,  že  ta  prasata  uherským  volům  ničeho 
velikostí  nezadají  Což  aby  to  přece  byli  voli.'' 
Ne,  nejsou  voli,  podle  uší  je  poznávám,  podle 
rypáku,  podle  břicha,  podle  ocasu:  rypákem  se 
země  dotýkají,  břicho  bezmála  po  zemi  plouhají, 
ocas  mají   stočený  a  krátký.* 

^Pane  bože,*  pokračoval,  >co  se  to  dnes  se 
mnou  děje?  Což  pak  ještě  nerozeznám  vola  od 
vepře?  Jak  pak  to  mohou  být  vepři,  když  mají 
rohy?  O  vepřích  rohatých  nikdo  nikdy  neslyšel, 
vepř  jak  má  rohy,  není  vepř,  ale  vůl.* 

Zdržuje  krok.  Za  tu  chvilku,  co  běžel,  uběhl 
se  tak,  jako  kdyby  bez  zastávky  pálil  ze  vsi  do 
města  a  dopálil  až  k  Pazderně.  Je  to  dnes  ně- 
jaký běh?  To  již  Bartoň  jinší  běhy  dokázal  a  ne- 
upachtil  se  tolik  1  A  k  lesu  pořád  hledí  a  hlavou 
povrcuje. 

•  Již  to  jiné  nebude,*  usoudil,  »to  jsou  voli 
i  vepři:  rohatí  vepři.* 

Tu  jej  ovládl  nesmírný  strach.  Rohatí  vepři  — 
nikdy  na  světě  rohatých  vepřů  nebylo.  Bartoň 
zajektal  zuby,  z  horka  jei  v  celém  těle  zamrazilo. 
Cítil,  jak  se  mu  oko  ustrnutíin  rozvírá  a  šíří, 
jak  od  toho  pálí  a  bolí.  Zdálo  se  mu,  že  již  musí 
mít  oči  jako  ošatky.  Ohmatal  si  je,  byly  to  jeho 


obyčejné  oči,  ale  pálily  a  bolely,  což  jindy  ne- 
dělávaly. 

»To  jsou  strašidla.  Panenko  Maria,  obhaj 
mě,  nedej  mě!« 

Zundán  usedl  na  cestě,  kudy  vozy  jezdí.  Ani 
tolik  síly  v  sobě  necítil,  aby  si  mohl  sednouti 
na  mez.  Sedí,  drží  si  kolena  sepjatýma  rukama, 
bosé  nohy  choulí  pod  sukni,  na  všech  údech  se 
třese.  Již  je  po  všem  !  Rohatí  vepři  zdvihli  se  od 
lesa  a  rohtajíce  hrnou  se  na  něj.  Až  ho  pře- 
běhnou, nezbude  po  něm  ani  tolik,  jako  je  bláta 
na  opatku.  A  utéci  není  možná!  Jemu  nohy 
neslouží  a  rohatí  vepři  ženou  se  jako  diví.  A  co 
je  jich,  celý  patalion.  Kdyby  tu  všichni  kluci  ze 
vsi  byli,  a  ještě  Zlatovrch,  obecní  pastýř,  pa- 
stýřka,  její  synové  i  dcery,  všichni  byli  by  od 
tolika  vepřů  pošlapáni,  jak  on  bude. 

Vytřeštěným  zrakem  tupě  hledí  neodvratné 
záhubě  vstříc.  Vepři  běží  v  pravidelných  řadách 
jako  vojenští  koně.  Když  ve  vsi  leželi  dragouni, 
táhnouce  do  Netalie,  Bartoň  viděl  na  návsi  jejich 
cvičení.  Zrovna  jako  koně  dragouniíi  seřaděni  byli 
vepři,  řítící  se  na  Bartoňe,  i  sedláni  byli,  ale 
v  sedlech   nebylo  jezdců. 

Ze  v  sedle  není  jezdcii.''  Bartoni,  kde  jsou 
tvoje  oči?  Což  nevidíš  na  sedlech  ty  mužíky  bra- 
daté  a  nosaté,  točící  palicemi.?  To  jsou  diví  muži, 
Bartoni!  Kde  jsou  tvoje  oči,  kde  ušiř  Což  ne- 
slyšíš jejich  bojověno  pokřiku.?  To  na  tebe  jedou, 
Bartoni,  aby  té  palicemi  umlátili  a  umláceného 
roznesli  na  paznehtech  prasečích !  Propadl  jsi 
divým  mužům. 

Vepři  klušou,  hlavy  majíce  schýleny  k  samé 
zemi  Najednou  hlavy  zdvihli.  Všichni  najednou 
hlavy  zdvihli,  ač  jim  to  nikdo  neporučil  ani  slovem, 
ani  trumpetou    A  nový  div! 

Ne,  žádný  div,  Bartoni,  ale  ty  dnes  dobře 
nevidíš!  To  je  tím,  že  tě  dnes  oči  tak  bolí  a  pálí. 
To  nejsou  vepři,  co  ty  za  vepře  máš.  To  je 
strejček  Žlábek,  obecní  kmotr  Bumbal.  Dyť 
ho  přece  dokonale  znáš!  Znáš  jeho  mrzutou, 
tupou,  krabatou  tvář  s  visutou  bradou  a  otevře- 
nými ústy.  Což  to  není  on .? 

Bartoni  se  ulevilo,  že  poznal  sousedskou 
tvář.  Přece  není  možná,  aby  mu  strejček  Žlábek 
ublížili.  Strejček  si  ho  jistě  všimnou,  před  ním 
se  zastaví,  shodí  jednoho  divého  muže  s  sedla 
a  řeknou:  >Sedni  si  ty,  chlapče  Kojanouc,  do- 
nesu tě  domů  tátovi  a  inámě.«  Ale  kdo  proměnil 
strejčka  Žlábka  v  rohatého  vepře  ?  Kdo  jej  osedlal 
jako  vojenského  koně.?  Jak  seto  stalo?  Pře  můj 
milý  bože,   jak  se  to  stalo? 

Bartoňe  oči  bolí  a  pálí,  hlava  mu  hoří,  ale 
vidí  dobře.  Divné  věci  vidí,  ale  není  to  smyslů 
šálení,  co  vidí,  nýbrž  jistojistá  pravda.  Ale  čáry 
v  tom    jsou!    Jak    pak    by    v  tom    nebyly    čáry? 


Strejček  Žlábek  je  ve  vsi  jeden,  a  tu  se  jich  žene 
celá  švadrona,  jeden  jako  druhý,  všichni  jeden 
a  týž  strejček  Žlábek,  jejž  Bartoň  zná  tak  ze- 
vrubně,   jako    třebas    jejich    pacholka     Kašpara. 

Kdo  strejčka  začaroval  v  prase,  v  celou 
švadronu  prasat,  a  to  prasat  rohatých,  po  vojensku 
sedlaných? 

> Kdybych  tak  uměl  to  kouzlo  zlomit,'  po- 
myslil si  Bartoň,  'to  by  strejček  Žlábek  byli 
rádi!  Jak  pak  takhle  pojedou  do  vsi?  Jestli  je 
někdo  shlédne,  to  bude  smíchu!  Kdybych  kouzlo 
zlomil  a  strejčka  vysvobodil,  jistě  by  mi  za  to 
koupili  trumpetu,  takovou  trumpetu  jako  dragouni 
mají  a  já  bych  na  ni  takhle  troubil. « 

Bartoň  dal  obě  pěsti  k  ústům  a  zatroubil 
právě  po  dragounsku :  Trará,  trararará,  trumpi- 
trumpi  trará,  trararará! 

No  vida,  co  té  podivné  švadroně  scházelo  I 
Trubač  jim  scházel,  aby  jim  dal  znamení,  že  se 
nemá  hrnouti  na  Bartoňe.  Jak  vepři  uslyšeli  za- 
troubení, hned  se  rozprchli  na  vše  strany  a  ani 
se  tak  nerozprchli  jako  zmizeli,  jakobys  je  roz- 
foukl.  Ani  rolitu  neslyšet. 

Však  přece!  Pst !  Bartoni,  pst! 

Strejček  Žlábek  se  namáhavě  sbíral  ze  stoky 
při    cestě,    zrovna     naproti    Bartoňovi.    I  on  šel 
v  dušičkový  den  do  Vodňan  do  kostela,  ale  do 
kostela  se  nedostal.  Příčinou  nebyla  velká  tlače- 
nice, nýbrž  obyčej  strejčkův  zastaviti  se  pokaždé, 
jak  zavadil    o    město,    u    kořalečníka    Klimpery. 
Když  se  rozpil,  začal  rozjímati  o  marnosti  světské 
a  říkal:  » Memento  inori,  memento  mori!«  Napil  li       ... 
se  do  němoty,  ještě  mu  zbyla  na  jazyku  ta  dvě       ■ 
slova:   »Memento  moři,  memento  mori!«    Podá-       flj 
vaje  v  tom  stavu    Klimperovi    kalíšek,  aby  ještě 
natočil,  neměl  jiných  slov  kromě  těch  dvou:  >Me- 
mento  mori.« 

I  v  onen  dušičkový  den  odešel  z  Vodňan 
bez  kostela,  ale  s  mementem.  Memento  jej  zvrá- 
tilo s  přímé  cesty  a  obrátilo  do  polí,  tam  jím 
zatočilo  a  postrčilo  k  domovu,  ale  za  humny  na 
polní  cestě  ztropilo  si  z  něho  žert  a  podrazilo 
mu  nohy.  Strejček  Žlábek  spadl  do  struh)-,  ale 
vědomí  úplně  nepozbyl.  Přemáhaje  mrákoty  \  o- 
vstával  a  zas  padal  do  nich  i  do  struhy,  opakuje 
stále:   » Memento  moři,  memento  mori!« 

Konečně  se  mu  podařilo  vydrápati  se  a  po- 
staviti. Vidí  Bartoňe,  Bartoň  vstává  z  uctivosti 
i  strachu.  Něco  všeptlo  strejčkovi,  že  tu  není 
všecko  v  pořádku,  a  z  toho  hned  vznikla  snaha 
dělati  mravokárce  jiným,  zvláště  menším  a  slabším, 
když  sám  s  sebou  ničeho  poříditi  nebyl  s  to. 

>1  ty  kluku,'  spustil  na  Bartoňe,  »tak  ty 
tak?  Tady  ty  na  cestě  krávy  paseš?  Utekl  jsi 
od  stáda  a  tu  civíš?  A  tobě  já  vykudlám,  kloučku 
nepodařená !«  Pokrač.     j 


^    %    ir     %"    ií     ir 


Fm     RVT.   7.   Cf.NKOVA: 


DVA   pařížské   obrázky. 


VI  v  F.     I.'ARMÉE! 


V  landauru  odjíždí  špalírem  lidu 

L  vojenské  přehlídky  president  Republiky  .  .  . 

Stromoví  parku  jak  mrtvo  spí  v  klidu, 

ve  žhavou  dál  se  táhnou  zvadlé  aleje, 

s  mdlých  akacií  občas  list  se  sechvčjc 

na  bouřně  letící  svítivé  kyrysníky. 

Po  cestách  prášivých  Longchampské  pláně, 

od  tribun  ministrů,  poslanců,  senátorů, 

jak  se  skví  míhavým  zášlehem  zbraně, 

co  pluků  vrací  se,  co  zvučí  velení, 

co  kapel  Marseillaisou  budí  nadšení 

ve  valných  zástupech  znavených   parnem  tvoru! 


Ohnivá  epopej  Armády  vstává, 

zaplaší  výčitky,  zapudí  duše  millobu, 

opojná  krvavých  triumfů  sláva, 

to  démonické  kouzlo  vetchých  praporů, 

Vlast  velká,  krásná  v  nadšení  a  ve  vzdoru 

před  zrakem  planoucím  děsné  tu  stoupá  z  h 

»At  žije  armáda !«  volá  se  v  křiku, 

pozdravy  vítavé  snáší  se  na  pěchotu, 

jízdě  vstříc  burácí  mládež  tu  v  ryku, 

jak  by  se  vracel  z  Germanie  s  gardou  svou 

na  bílém  oři  jezdec  s  tváří  dumavou 

v  trojrohém  klobouku,  v  šedivém  ri-dingolu. 


V  tom  jede  president  .  .  .    kočár  se  třpytí  .  .  . 
byrokrat  ve  fraku,  bankéřská  hlava  šedá, 
bezvadný  cylindr  v  slunci  se  svítí, 
tu  a  tam  pozdrav  .  .  .    nadšení  však  ztichlo    v  ráz. 
»Vive  Tarméelc  v  dáli  zní,    rve  klidu  slabou  hráz, 
při  pluků  pochodu  vichrem  se  k  nebi  zvedá. 

PŘÍTEL    ZE    ČTVRTI    LATINSKÉ. 


ÍJyl  krásný  jako  cigán  z  volné  stepi, 
že  každá  griseta  si  vzdechla:  Hezký  hoch! 
měl  z  mansardy  své  rozhled  velkolepý, 
v  ní  spoustu  knih,  pár  obrazů  a  soch. 

Zřel  s  okna  svého  našedlé  střech  moře, 
tu  Paříž  modravou  i  s  vězí  Eifflovou, 
jež  večer  podobna  jsouc  hvězdné  hoře 
nad  plání  jiskřila  se  Martovou. 


Tam  celý  svět  se  hemžil  v  pestrém  roji, 
ó,  jak  to  vřelo  tam  a  co  tam  luzných  žr 
Leč  on  spěl  denně  večer  v  jizbu  svoji 
a  k  dílu  veršů  svých  seď  roztoužen. 

A  ladil  pečlivě  svých  citů  lyru, 
pln  hudby,  něhy,  nadšení  a  povzletu, 
že  zcela  zapomněl  v  té  chvíli  míru 
na  Bídu  —  věrnou  družku  poetů. 


^^^^(Vp(^(^J,^(^^(-, 


VÁCLAV  Hladík: 


EVŽEN   VOLDAN. 


ROMAN. 


^lepřijemně  hnětla  V'oidana  neodbytná  my- 
^  ^    šlénka,    vzbuzená    zprávami    z  jeho  okresiL 

Agitace  Vandasovy  .  .  .  interpelace  doktora 
Voldřiclia  .  .  .  stávka  na  obzoru  .  .  . 

A  citil,  že  se  řítí  z  dálky  ječivý  příval  di- 
voké bystřiny,  která  hrozí  vše  sinésti  dolů  do 
bahna  Podésil  .se  toho  hrozícího,  blížícího  se 
přívalu  špíny. 

•  Wollncr  bude  chtít,  abych  mu  dělal  ob- 
hájce proti  Voldřichovi     .  .«  pomyslil  si  Voidan. 

Téžce  a  trpce  mu  bylo  náhle  ze  života.  Ne- 
slyšel, co  kázal  .Makovec,  ale  záviděl  mu  jeho 
klid  snílka  a  domýšlivce,  jeho  spokojenost  se 
sebou  samým. 


Vyprázdnil  rychle  dvě  sklenice  a  chtělo  se 
mu  nějak    odehnali    vtír.ivé,    nevlídné  myšlénky. 

Filosof  Kulíšek  několikráte  vpadl  Makovcovi 
do  řeči.  Ale  sochař  pohlédl  na  něj  vždy  s  udi- 
veným a  naivním  opovržením  a  nedal  se  rušiti. 
Konečně  Kulíšek  se  rozehřál.  Nechápal  to  sen- 
timentální horování  pro  staré  mistry,  staré  umění, 
staré  domy,  vetešnictví  a  antikvářské  poblouzněni. 
které  pranic  nesluší  naší  době  demokratické  a 
moderní. 

Makovec  pokrčil  rameny  a  vážný,  pohrdavý 
výraz  jeho  tváře  přesvědčoval,  že  je  celý  pro- 
niknut, do  duše  prolnut  svými  láskatŤii  a  vírami, 
a  že  ničím    na    světě    se    nedá  vyrušiti    ze  svých 


mystických  snů,  ze  svých  myšlének  obrácených 
k  minulosti  dávné,  zastřené  a  záhadné.  Zamručel 
jen  do  vousů; 

^Pro  bohy  kathedrály  —  pro  dobytek  chlévy. 
A  teď  již  se  kathedrály  nestaví. « 

Kulíšek  živé  mrkající  brejlemi  a  neklidně 
se  vrtící  dokazoval  své  názory  ostrým  hlasem, 
s  chladnou  a  úsečnou  rozhodností  člověka  též 
přesvědčeného  o  svých  vírách,  ale  jinak,  bez 
blouznivosti  a  nadšení,  spíše  se  zarytosti  mate- 
matika, jenž  všechno  rozluštil  již  svými  ciframi, 
jež  nemohou  klamat,  lhát,  jež  jsou  neomylné  a 
věčné. 

>Do  museí  se  vším  tím  harampátím  histo- 
rickým, všechny  obrazy,  sochy,  zbytky  rozbou- 
raných ghett  oplakávaných  hysterickými  básníky 
a  umělci,  kteří  milují  poesii  špíny  více  nežli  stříz- 
livost čistoty  a  zdraví,  všechno  to  uklidit  z  cesty 
životu,  práci  a  pokroku  a  vše  urovnat,  očíslovat, 
seřadit  v  museích,  uchovat  jako  materiál  a  do- 
kumenty, to  by  bylo  rozumné. « 

Bulíř  se   ušklíbl : 

»He  .  .  .  hc  .  .  .  filosof  chce  ve  světě  uklízet, 
vysmejčit  a  zametat  —  he  .  .  .  he  .  .  .  a  urovnávat 
silnice  pro  nové  poutníky  a  poutnice  .  .  .« 

Voldan  se  vmísil  pojednou  do  hovoru : 

»Tr  chu  méně  archeologie,  starožitnictví,  hi- 
storismu by  neškodilo  našemu  životu.  Snad  má 
pan  Kulíšek  také  pravdu.  Opožďujeme  se  stálým 
ohlížením  se  zpět.  Jsme  plni  romantiky  historické, 
kocháme  se  ve  slávě  a  bohalýrství  našich  předků, 
zbožňujeme  jako  fetiše  husitské  palcáty  a  není 
divu,  že  vrcholem  všeho  našeho  snažení,  největším 
cílem  naší  práce,  jeví  se  nádherný  korunovační 
průvod  s  historickými  kostýmy  a  klenoty  na  Hrad- 
čanech !« 

•  Kdyby  vás  slyšeli  vaši  voličové !«  zasmál  se 
Kruliš. 

»0,  pro  ty  má  Voldánek  jiný  kuplet  na- 
studovaný,«  zasmál  se  Bulíř,  ^s  refrénem  o  ne- 
zadatelných, posvátných,  historických  právech...* 

Makovec  se  rozhlédl  po  svých  přátelích  a 
pohodil  svou  velkou,  rozcuchanou,  snivou  hlavou 

"Komedianti !«  zvol;il  a  bouchl  na  stůl. 

Bulíř  se  rozesmál  ještě  více,  nervosním,  vy- 
drážděným  smíchem 

Randa  jediný  mlčel.  Jeho  jemné  rty  a  jeho 
útlé  prsty  se  nepatrně  zachvívaly,  jakoby  rty 
zadržovaly  jakási  slova,  jež  nebylo  včasné  ještě 
pronésti,  a  jeho  ruce  jakoby  se  nedočkavě  chvěly 
touhou  po  nějakém  činu. 

Voldan  odešel  nejdříve  z  hostince.  Unavoval 
jej  již  Kulíšek,  který  navázal  na  jeho  slova  celou 
přednášku  o  vývoji  a  vypěstění  českého  přepja- 
tého  historismu  následkem  té  okolnosti,  že  kří- 
siteli  českého  národa  byli  kněží  a  aristokrati, 
historikové  a  .stavové  .  .  . 


Byl  stísněn  a  zneklidněn.  Vzpomněl  si  letmo 
na  slečnu  Minu.  »Kdy  ji  zase  uzřím.''  Na  shle- 
danou —  řekla  při  rozchodu.  Zajímavá  .  .  .« 

Umínil  si,  že  zítra  půjde  k  WoUnerovi.  Musí 
zvědět  vše  přesně  a  říci  mu  pravdu  do  očí.  Bál 
se,  že  jej  Wollner  zavleče  do  něčeho,  co  by  jej 
mohlo  kompromitovat.  Bouřil  se  proti  tomu  sobci, 
jehož  vliv  a  moc  nemohl  se  sebe  setřásti.  Sám 
si  musel  přiznati,  že  mu  Wollner  imponuje  a  že 
žádný  z  jeho  přátel  jej  tak  podivným  kouzlem 
neovládal. 

Když  z  Ferdinandovy  třídy  zahýbal  na  Perštýn, 
zaslechl  vzdálený,  nejasný  hukot  hlasů.  Několik 
strážníků  běželo  tím  směrem. 

Temná  a  tichá  ulice  oživla  náhle,  krátce 
před  půlnocí  temnými  zástupy,  s  povykem  se 
vyhrnuvšími  z  Bartolomějské  ulice. 

Voldan  z  povzdálí  pozoroval  ropotně  a  zma- 
teně hlučící  dav  mužů.  Vše  splývalo  v  šeru  hro- 
zivě a  divoce.  Zdálo  se,  jakoby  v  tom  náhlém 
zvlnění  massy  lidské  tajil  se  výbuch  bouře.  Jek 
hlasů  rostl,  ale  byl  ještě  nezřetelnější. 

Několik  pronikavých  signálů  písknutím  šlehlo 
vzduchem.  Bylo  slyšet  hrubé  a  táhlé  hlasy  :  »  Vendo  ! 
Karle'  Tondo!«  a  povely:  »Hoši  na  pravo!«  a 
pak  přísný,  zlostný  výkřik:  ^Rozejděte  se,  pá- 
nové!«   A  šavle  blýskly  temnem. 

V  tom  rozháraný  hukot  srazil  se  a  splynul 
r  prudce  vyrážené,  vzdorně  hulákané  písně,  písně 
práce.  Voldan  poznal,  že  to  byli  dělníci,  vychá- 
zející z  večerní  schůze  v  Konviktském  sálu. 

»Ve  jménu  zákona,  rozejděte  seU  zařval 
vzteklý  hlas 

Před  ozářeným  průjezdem  Konviktu  temnil 
se  a  chumelil  černý  dav  jako  včely  na  česně. 
Voldan  zaslechl  jakýsi  energický  hlas,  křičící 
cosi  nesrozumitelného  do  davu 

A  strhl  se  pokřik,  jako  kdyby  všemi  zalom- 
coval  tentýž  elementární  pocit  nadšení : 

•  Sláva  Vandasovi!  Sláva !« 

A    dělníci  se  zvolna  rozcházeli. 

VI. 

Voldan  vyřizoval  všechny  své  práce  a  zále- 
žitosti s  nervosnim  a  určitým  chvatem.  Netratil 
času  zbytečnými  odchylkami  —  rozrazil  vždy 
skořápku  přímo  k  jádru.  Využitkoval  vše  a  každé 
chvíle  pro  sebe.  Naučil  se  v  cizině  praktické  zá- 
sadě pokládati  čas  za  majetek  a  naučil  se  všude 
sbírati  zkušenosti,  ssáti  dojmy,  vše  si  přizpůso- 
bovati, v  cizině,  kde  neznají  rozkoše  slovansko 
orientální  pohodlnosti  a  německé  sousedské  po- 
valovačnosti,  kde  lidé  nedovedou  proseděti  do- 
poledne ve  vinárně,  odpoledne  v  kavárně  a  večer 
v  hostinci.  Poznal,  že  nikde  se  tak  lehkomyslně 
nemrhá  s  drahocenným  majetkem  času  jako  u  nás. 
Vedle  toho  života  zvolna  se  šmoucího,  mělkého 
a    prázdného,    usínavě    zabředlého    ve    výi).irech 


piva,  připadaly  mu  životy  cizích  velemčst  se  svými 
lomoznými  víry  bulevardů  a  křižovatek,  se  svými 
vřavami  burs  a  jasy  divadel,  se  svými  překotnými 
a  divoce  ryčnými  proudy  davů  a  shluky  povozů, 
omnibusfi,  tramwayí  jako  něco  velkolepě  nadná- 
Sejícílio  mysl,  opíjejícího  ducha,  rozněcujícího 
energii  a  touhu.  Zamiloval  si  ty  nervosní  horečky 
a  Ljladiatorské  zápasy  života,  který  se  řítil  mocný, 
hlučný,  tragický  i  jásající  pařížskými  bulevardy 
i  nekonečnými  perspektivami  londýnských  ulic 
V  tom  liýřivém,  závratném  bacchanale  práce,  po- 
žitkfi,  ctižádosti  i  snů,  třeštícím  ve  sběsilém  ví- 
ření měst  milionových,  pociťoval  se  nejvolněj.ším, 
nejšťastnějším,  sám  se  dal  strhnouti,  sám  se  spíjcl 
ctižádostivými  a  důvěřivými  touhami  a  velikými, 
smělými  sny.  a  v  té  horečce  ztrácel  všechnu  svou 
skepsi,  a  měl  nadšené,  fanatické  záchvaty  víry, 
věřil  v  sebe,  věřil    ve  svou  vlast   vzdálenou  .... 

Tak  nalezl  ve  svých  potulkách  a  studiích 
v  cizině,  v  bouřných  ve'eměstech  evropských 
odkaz  svého  otce.  A  vracel  se  domů  silný,  plný 
vzletu,  pevnosti  a  odhodlanosti. 

Ale  ještě  před  několika  lety,  po  předpo- 
slední větší  cestě  sotva  že  vdechl  do  sebe  pražský 
vzduch,  již  jakoby  všechno  v  něm  změklo  a  na- 
pjaté, do  ocelovosti  vycvičené  svaly  jakoby  stva- 
rohovatěly.  Malý  život  malých  lidí,  pohodlný, 
maloměstský,  bez  horečných  a  vysilujících  námah. 
jirací  i  bez  skvělých,  krásných  pcžitků,  podma- 
ňoval si  ho  vábil  ho  jako  znaveného  pocestného 
měkce  vycpaná  duchna  selské  postele.  A  již  jako 
clo  připravených  kolejí  lehce  vklouzl  mladý  muž, 
inklinující     k  světáctví    do  radostí    pražského  ži- 


vota, v  nichž  se  prohýří  více  času  jak  peněz, 
ducha,  morku  a  krve  .  .  . 

Zažíval  všechny  půvaby  tučného  pražského 
života,  neboť  nikde,  kromě  Mnichova,  neviděl 
tolik  tlustých,  otylých  lidí  j;iko  v  Praze.  Dopo- 
ledne klepy  politické  a  z  radnice  ve  vinárně, 
pak  elegance  polední  promenády  ve  třídě  Fer- 
dinandově, stále  tytéž  figury,  tytéž  úsměvy,  po- 
zdravy, do  omrzení  se  opakující  denní  jcdno- 
tváinost  toalet,  unuděné  paničky  brousící  po 
ulicích,  h<;rečky  vracející  se  od  zkoušky  s  pře- 
sládle  koketníma  očima  as  nejvděčnějšími  úsměvy 
za  pozdrav  každého  několik  eleyánů  tmavých, 
plavých,  nabarvených,  tu  a  tam  nějaký  literát, 
herec,  žurnalista,  zlatá  mládež  mužská  i  ženská  atd. 
Odpoledne  kavárna,  zase  podvečerní  prome- 
n.ida,  divadlo,  koncert  a  pak  hostinec  nebo 
zase  vinárna.  To  bylo  vše.  Někdy  v  známých 
rodinách  nějaké  odpoledne  čajové  nebo  nekonečné 
posvícenské  večeře  o  desíti  chodech  a  zapíjené 
šampaňským  a  rýnským  do  svítání  —  tak  žil 
málo  hybný  a  málo  veselý  život  pražského  mě- 
šťáka, podporující  tučnost  a  spokojenost. 

Ale  když  se  objevil  v  Praze  po  svém  posled- 
ním dvouletém  putování  a  toulání  za  hranicemi, 
nedal  se  již  zlákati  pražským  způsobem  života.  Celé 
dny  nepřekročil  Vltavu.  Zamiloval  si  tichou  krásu 
své  Kampy  a  Malé  Strany  s  jejími  zahradami,  ma- 
jestátními paláci  i  titěrnýnii  domečky,  s  jejími 
křivými  uličkami,  malebnými  perspektivami  i  gro- 
teskními kouty  a  odcizil  se  Praze  na  pravém 
břehu,  Praze  s  promenádami,  pivovary  a  kavár- 
nami, továrnami  a  chantanty.  Pokraf. 


%         %         %  %         % 


Jos.  K.  Šlejhar: 


KAPLIČKA. 


\/elký  brunátný  květ  přímo  na  něho  zřel.  A 
^  cosi  projmulo  se  houštinou  jakoby  pro- 
běhla myška.  Pak  zas  ticho  a  nepohnuto  tady. 
Vyčuhující  noha  v  sedřené,  rozšmaťhané  botě  se 
šněrovaná  v  kamaši,  ležela  jako  kus  klády.  Buď 
byla  ta  noha  mrtvá  nebo  v  těžkém,  udolaném 
spánku.  Dotkl  se  jí  přejev  prsty  přes  ni  tak,  co 
by  motýl  po  květu  zavlál  křídlem.  Byla  zateplala, 
onoho  neoznačitelného  pocitu,  jímž  doteku  jeví 
se  živým  úd,  byť  byl  jakkoliv  zahalen.  Tahovým 
samodéčným  posunem  rozpjala  se  ústa  mladého 
člověka,  jakoby  chtěl  říci  dorozumívavě:  —  á... 
A  již  bezezvučným,  sobě  vlastním  pohybem  od- 
strčiv podivně  na  něho  zírající  brunátný  květ, 
jenž  zdál  se  mu  překážeti  v  jeho  počínán!  roze- 
střel znen;ihla  houštinu  v  téže  bezezvučnosti.  Kočka 
spějící  za  myší  nic  netušící  nemůže  si  počínati 
ostražitěji.   —  A  .  .  .  Znova  k  takovému  jakémusi 


vnitřnímu  zvuku  podivu  a  překvapeni  protáhla 
se  jeho  ústa  ještě  š:řeji  a  úihjmičjí,  téměř  v  ja- 
kési zálibné  křeči  v  tomto  svém  mimoděčném 
rozevření  ustrnula.  Vsunoval  pak  hlavu  do  houStě, 
mezi  kaliny,  hloh  a  ořeší  ...  Vzdá'ené  dunění 
zatím  vystoupilo  jako  bouře  na  obzor.  Jakési 
divé  střetnutí  se  tam  odbývalo  —  strašné  jakési 
rozpoutání,  zápasy  a  udolání.  Hluk  zdál  se  pře- 
sunovati ■/.  místa  na  místo,  tady  ;,e  stavě  a  jinam 
řítě.  Huj,  huj !  To  bude  .  .  .  Člověk  stále  naslou- 
chaje, schyloval  se  zatím  v  houštinu  způsobem 
nejdřív,  aby  ochráněn  byl  před  každým  možným 
napadením  a  nenadálým  překvapením  odtamtud 
a  pak  již  zcela  jaksi  bezpci.ěji  a  jistěji,  vnořiv 
se  do  ní  posléz  celý,  překročuje  obezřele  nohu. 
Pět  spáčů  v  houštině,  v  zemním  šeru,  prodra\- 
ších  se  věru  nesnadno  v  tento  úkryt.  Pět  lidí, 
pět  vojáků   rozedraných,    beze  zbraně,  pohrouže- 


ných  ve  spánku  smrtelné  únavy  a  vysílení.  Bylo 
to  asi  poslední  vypjatí  sil,  jež  stačilo  těmto  lidem 
právě  v  úkryt  sem.  A  tu  jak  se  skáceli,  tak  se 
skáceli  v  bezvědomí.  Nedbali  o  nejvhodnější  po- 
lohu. Přes  mladistvé,  útlé  tělo  ještě  jakoby  hocha, 
rozložilo  se  téměř  na  přič  hrubé  tělo  obra.  čer- 
ného, vousatého,  jenž  hlavu  v  týle  zrovna  zvrácenu 
měl  kamsi  daleko  na  stranu  a  posupně  rozevřená 
ústa,  do  nichž  hlíny  se  nabralo.  Jeden  stulil  se 
celý  v  sebe,  obličej  kamsi  v  břicho  nořil.  A  ten, 
co  mu  tak  neprozřetelně  vyčuhovala  noha,  ryšavé, 
dávno  neholené  brady,  průhledně  pihovitý  v  obli- 
čeji, čehosi  se  oběma  hrstma  křečovitě  jímal. 
Spali  spánkem,  z  něhož  jakoby  nebylo  probuzení. 
Patrně  došedše  sem,  cítili  se  na  těchto  místech 
nejbezpečnějšími  —  a  byť  i  mělo  se  díti  s  nimi 
cokoliv,  došedše  sem,  nebyli  by  mohli  dále,  byloť 
to  zajisté  ono  poslední  vypjatí  sil,  jež  tak  značilo 
se  v  zuboženém  jejich  zevnějšku.  Některé  tváře 
ne  nepodobny  byly  tvářím  mrtvol  —  ztuhle  na- 
pjaté, nehybně  vytřeštěné,  strhané,  naběhlé,  hrozné. 
U  jednoho  byly  zuby  děsivě  vyceněné.  Jen  mladý 
hoch,  na  němž  spočívala  tíha  obra,  jaksi  mdle, 
ale  blaženě  se  usmíval  Snad  ze  strašných  nástrah 
smrti  vyvázl,  a  zase  jednou  spánek  nerušený 
oblažil  mladé  tělo  po  nesčíslných  útrapách  a  snad 
snil  o  tiché  chatě  otcovské  a  o  okénku  své  mi- 
lenky. Pět  desentérů  se  to  sem  uchýlilo  —  pře- 
spati, nabrati  sil  a  pak  již  dále  po  svých  unikati 
ze  strašné  vřavy  smrti. 

A...  vida!  zatanulo  vzrušeně  v  mysli  mladého 
člověka.  U  výraz  jeho  tváře  nastoupil  pocit  jásavý, 
vlnilo  jí  to  a  až  nervósně  natřásalo.  Kolem  rtů 
naskakoval  mu  němý,  hrozný  úsměv,  jenž  byl  by 
za  jiných  okolností  zajisté  hlasně  propukl  a  děsně 
byl  by  zazněl  do  duše  tomu,  komu  byl  by  platil. 
Zřítelnice  jeho  zazelenalých  očí,  vystouplého,  sví- 
tivého bělma  jaksi  dravě  se  ztopořily  v  důlcích 
svých.  —  Pět  desentérů  —  tedy  za  hlavu  tolik 
a  tolik,  dělá  tolik  a  tolik,  rychle  přepočítal  si 
mladý  člověk  —  Však  vy  se  je.ště  hned  nepro- 
budíte, braši,  máte  k  spaní  pořádně  nabráno  Za 
nějaké  tři  hodiny  mohu  býti  zpátky  —  a  pak 
šťastné  dobrýtro,  braši.  Huj,  huj  —  tolik  peněz 
najednou  ...  Až  lakotně  zavířilo  mu  v  duši  vtáhl 
do  sebe  dech  a  přimkl  oslněné  zraky.  Jakživ 
tolik  peněz  neviděl  ani  pohromadě  —  hle,  co  se 
může  tak  nenadále  přihoditi  .  .  .  Ještě  obezíravým 
pohledem  přeměřil  si  všech  pět  spáčů,  jakoby 
se  dokoná  chtěl  jimi  ujistiti,  takovým  pohledem 
zlým,  uhranivým,  jakoby  je  navždy  chtěl  při- 
mknouti k  těmto  místům,  nikomu  nedáti  pardonu. 
Ten  mladý  hoch  ku  podivu  se  právě  po\ismál, 
ale  jen  tím  bludným  úsměvem,  vynořeným  z  nej- 
hlubšího nevědomí,  jaký  i  v  mrákotách  smrti 
rozjasní  někdy  na  okamžik  rty;  a  ústy  jeho  ztr- 
nule cosi  zaševelilo.  Mladý  člověk,  obezírající 
i  tento  úsměv,  o  němž  věděl,  že  neznačí  probu- 
zení, ušklíbl  se  mimoděk;  —  Něco  pěkného  nech 


si  zdát,  jakoby  přál  tímto  úšklebkem,  ale  vlče 
nelenil,  pro  každý  případ  bylo  třeba  pospíšiti. 
Když  vysunul  se  zpátky  z  houštiny,  narovnal  se 
zase  brunátný  květ,  význačně  se  vypjav.  V  tom 
ozáření  západu,  jež  ze  stran  přicházelo,  jevil  se 
neobyčejný  květ  v  jakémsi  sametovém  oparu 
nachu.  —  Pozastavil  se  nějak  mladý  člověk  — 
a  pak  náhle  shýbl  se  prudce,  květ  ulomil  a  za- 
hodil daleko  za  sebe.  Zdálo  se  to  náležeti  k  jeho 
zámyslům  —  —  Za  nějaké  tři  hodiny  ještě  za 
světla,  za  bílého,  ztlumeného  rozevření  nebes,  jež 
pro  tuto  výšinu  později  se  zahalují  soumrakem, 
za  neúnavného  sboru  kobylek,  jenž  ze  všech  stran 
svěže  a  radostně  plynul,  přicházela  v  tato  místa 
silná  vojenská  hlídka,  přiváděná  mladým  člověkem. 
Neomýlil  se  mladý  člověk  ani  v  místech,  jež 
snadno  v  omyl  zavádějí,  ani  ve  své  úvaze,  že  by 
snad  spáčové  dříve  se  probudili.  I  ta  neprozře- 
telná noha  na  stejném  místě  zdaleka  tanula  — 
ovšem  býváť  člověk  nejneopatrnějším,  má-li  opa- 
trnosti nejvíce  zapotřebí  Obstoupivše  houštinu, 
nebudili  spáče  nejšetrněji.  Strašně  promnuli  si 
oči,  jež  jakoby  nemohly  se  vzpamatovati  a  ne- 
mohly viděti  to,  co  se  jim  objevilo.  Mladý  hoch 
křečovitě  zaplakal  a  začal  chvěti  se  jako  zastra- 
šený pes,  zuby  mu  drkotaly  —  ó  probuzení  ze 
sna  o  otcovské  chatě  a  okénku  milenčině  Za- 
plakal, klesnuv  na  kolena  a  zastřev  si  obličej 
rukama,  jež  zatím  svazovali.  Vousatý  obr  hleděl 
tak  vyjeveně  a  ustrašeně,  tak  malomyslně  a  bez- 
radně, jako  dítě,  jež  se  bojí  —  ku  podivu  zdě- 
tiněl  ten  jeho  divoký,  zavousený  obličej.  Ryšavec 
stal  se  v  obličeji  všechen  průhledným  a  v  prů- 
hlednosti té  bílé  naskakovaly  jeho  pihy  jako 
mdlá,  zarůžovělá  rosa.  —  Mladý  člověk  tvářil  se 
nějak  sladce,  přítulně,  v  zamlouvající  se  lahodě  — 
jakoby  všem  těm  pěti  přál  šťastného  dobrýtra. 
Dělo  se  to  v  onom  úplném  zadostučinění  podlosti, 
kruté,  lstivé,  jež  se  více  nezastírá.  Když  odchá- 
zeli —  a  byl  nápadný  hluk  a  nehoráznost,  s  jakou 
se  to  nyní  dalo  oproti  nedávnému  příchodu  — 
přišlo  se  mladému  člověku  ohlédnouti.  Ku  podivu 
rudý  květ  nalézal  se  zase  ve  svých  místech  zdaje 
se  ještě  ohromnějším  a  hleděl  z  houštin  jako  oko 
naběhlé  krví,  ztemnělé,  záhadné,  oko  v  bludném, 
somnambulickém  ustrnutí.  Ale  nebvlo  více  času 
tím  se  obírati.  A  pak  zcela  jiné  zámysly  plnily 
nyní  hlavu  mladého  člověka  Divá,  lačná  radost 
byla  v  něm  nyní  zklidněna,  pokojná  —  neboť  do- 
stalo se  jí  kořisti,  jež  je  zabezpečena  Zatím  nebyl 
by  si  přál  více.  Kráčel  s  hlídkou  u  vědomí  nad- 
míru důležitém.  Po  zajatcích  přátelsky  se  ohlížel, 
nějak  v  srdce  si  je  pojil,  měl  je  rád  —  jako 
řezník  pěkného  volka,  jejž  si  vede  na  porážku 
a  jenž  slibuje  mu  zisk.  Bedlivěji,  se  zájmem  pro- 
hlížel si  jednoho  po  druhém.  Bylo  je  třeba  ne- 
ustále pobízeti  —  tak,  co  jmenuje  se  tu  ranou 
pažbou,  tu  kopnutím,  neboť  vrávorali  a  padali 
jako  zmámení.    Celou    tou    cestou   nesl  se  nářek 


iiiladřlio  hocha;  v  rozlehlé  sainotě  ziičl  takovým 
iinylýii)  ohlasem,  háravě  usedavým  a  nevýslovně 
žalostným,  co  ze  všech  stran  naléhal  horoucí,  ale 
tak  konejšivý  a  měkký  bzikot  kobylek  ...  A  již 
neviditelný  chřástal  rozchřástal  se  v  osení,  více 
neznilkaje    —    celou     výšinou,    poli    a    houštěnii 

pronášelo  se  jeho  táhlé,  záludné  vyvolávání 

Také  docela  nezmýlil  se  mladý  člověk  ve  svých 
rozpočtech.  R.ídně  a  bez  průtahu  dostal  vypla- 
ceno, co  na  každou  hlavu  desentéra  zákonem 
bylo  ustanoveno.  Vůči  udavačství  nebyli  jcštc 
nikdy  skoupí  a  nevděční  úřadové  a  vrchnosti  — 
a  bylo  zřejmo,  jak  na  tu  chvíli  vážili  si  mladého 
člověka.  Nějaký  vznešený  vojenský  pán  celý  vo 
zlatě  a  obsazený  řády  a  premováním,  imposant- 
ních vousů  a  ostatek  v  obličeji  celý  rudý  a  jenž 
neustále  řval,  poklepal  mu  docela  láskyplně  na 
rameno,  ustav  na  ten  okamžik  řvát.  A  všichni 
vojenští  páni  se  na  něho  usmáli,  někteří  kynuli 
mu  i  bílou  rukavičkou.  Všech  pět  pak  bez  zvlášt- 
ních obřadů  oběsili.  Událo  se  to  tak  prostě, 
známě,  jako  něco,  co  rozumí  se  samo  sebou  a 
nad  čím  nikdo  se  tak  dalece  nepozastaví.  Z  vo- 
jáků nebylo  ani  mnoho  zvědavců.  Někomu  to 
nestálo  ani  za  to,  aby  přerušil  protřepávání  svých 
onucí.  Mnozí  pojídajíce  svou  mináž,  jen  tak  leda- 
byle pozastavili  se  při  tom,  v  jídle  neustávajíce... 
Tak  prostě  a  krátce  se  vše  odbylo,  aspoň  vzhledem 
k  netečným  zevlounům.  U  těch  pěti  bylo  třebas 
jinak.  Vousatý  obr  nechal  sebou  činiti  co  kdo 
chtěl  —  přihlížel  ke  všemu  jako  dítě  v  bezmez- 
ném  ustrašení,  vůbec  jakoby  u  výrazu  jeho  obli- 
čeje jedině  ožilo  nevědomé,  ubohé,  smutné  dítě. 
Velké  zbázněné  udělal  oči  a  pohyboval  rty,  jako 
by  chtěl  žalostniti.  Ale  ani  nehlesl.  Jedině  ten 
mladý  hoch  stenal  a  křičel.  —  Já  nechci,  nechci, 
volal  ztřeštěně  blouznivě,  čemusi  vústrety;aco 
se  naohlížel :  a  nevida  to,  co  by  chtěl,  rozkvílel 
se  znova  neznámými  zvuky  lidskosti,  že  až  to 
přece  u  některých  vzbudilo  pozornost  No,  nechce 
se  mu,  podotkl  kdos.  Nuposled  pak  zmlknuv  na- 
jednou, jakoby  se  zastyděl,  zahleděl  se  kamsi 
v  němé,  divně  vzplanulé  háravosti  —  horečně 
lesklé,  zmatené  jeho  zornice  napjaly  se,  zasálaly, 
ah,  to  snad  naposled  prochvěly  se  marnou  zá- 
ludou  snu  o  otcovské  chatě  a  milenčině  okénku. 

V  zastření  mrákotou  smrti  ještě  tak  hleděly  tyto 
zornice  ...  A  pak  nastalo  vířivé  bubnování  -  — 

V  uzlíku  ze  šátku  navázané  tvrdé  stříbro,  od- 
cházel odtud  mladý  člověk.  Ještě  to  poklepání 
na  rameno  příjemně  i  hrdě  ho  blažilo.  A  najednou 
tolik  vystouplého  sebevědomí  a  síly  dodával  mu 
vzácný  uzlik,  jejž  obezřele,  ba  zrovna  dravě  svíral 
v  náruči.  Odtud  jakoby  vzrůstal  sám  před  sebou  — 
přišed  do  vsi,  nebyl  to  již  on,  cítil  se  zcela  jiným 
člověkem,  jaksi  naplněným,  smělým,  povýšeným. 
Ty  věci  tam  jakoby  již  ani  nebyly  —  stříbro  za- 
plašilo každou  vzpomínku  .  .  .  Čemusi  bouřlivě 
hnal  se  napotom  v  ústrety.    Zmocnila  se  ho  ne- 


tušená síla  a  i)rozírnvost.  Nahodila  se  mu  kou[)ě 
krávy,  tak  výhodná,  jak  možno  to  je  ze  svrcho- 
vané bídy  —  jakýs  chudák  ukrývaje  ji  v  lese  a 
nemaje  již  sám  co  jíst,  zbyl  se  jí  za  každou  cenu. 
Bylať  kravka  před  teletem  na  pár  neděl,  vydělal 
na  ní  mladý  člověk  jednou  tolik,  A  zase  hned 
zkonpil  a  zase  vydělal,  A  tak  to  šlo  bez  ustání, 
se  samým  výdělkem  se  samým  zdarem.  Za  ne- 
dlouho nedávný  holý  člověk,  chudák,  bez  groše, 
hezky  obrostl,  zmajetnil  neobyčejně.  Stával  se  již 
váženým,  počítalo  se  s  ním.  A  pořád  zdar  a  pořád 
výdělek.  Vše  jako  kouzlem  hrnulo  se  na  tohoto 
člověka.  Čeho  se  chopil,  zdařilo  se,  vydělal,  prospěl. 
Boží  požehnání  se  na  něho  usmálo  a  zdálo  se  ho 
\  íce  neopouštěti.  Za  boží  požehnání  si  to  pova- 
žoval. A  koupil  mlýn,  kupoval  pole,  reality  — 
až  mu  sám  itarosta  začal  záviděti.  Tolik  majetku 
a  všeho  —  a  nikde  tak  prasata  nešla  jako  u  něho 

Začalo  se  již  dávno  mluviti,  že  má  diblíka 

Míjela  léta  .  .  .  Pozorovalo  se,  že  mlynář  za- 
číná si  neobvykleji  všímati  kostela,  jak  se  říkalo 
pánaboha.  Den  na  den  začni  posléz  docházeli  do 
kostela  ze  svého  vzdáleného  mlýna.  Začal  choditi 
i  na  poutě,  ku  zpovědi  atd.  Jeho  tvář  rozevřená 
odhodláním  a  jistotou  se  nějak  zastírala,  stával 
se  uzavřeným,  zasmušilým.  Přestával  si  i  hleděti 
svých  živností,  dosavad  s  takovou  prudkostí  a 
pronikavostí  provozovaných  a  i  netečným  se  stával 
k  mnohým  zájmům  svým,  on,  jenž  druhdy  tak 
neodolatelně  a  vášnivě  dovedl  zastávati  své.  Až 
začasté  bylo  pohoršení  nad  takovou  očividnou 
netečností  k  majetku  —  ale  zatím  vše  u  něho 
bylo  jako  učarováno,  peníze  zrovna  samy  hrnuly 
se  tomu  člověku,  nechť  dbal  či  nedbal.  Musí  mít, 
musí  nějakého  toho  diblíka,  usuzovali  i  lidé  roz- 
iminčjší,  nejen  staré  báby  v  kalhotách  i  sukních... 
V  kostele  oddával  se  horlivé  pobožnosti.  Ne  ta- 
kové jako  mnozí  zde,  jimž  [)obožnost  byla  jakýms 
s[)ortem  a  závoděním,  jimž  bylo  zadostučiněním 
uprostřed  kostela  klekati  a  okázale  zvraceti  oči 
vzhůru  a  pohybovati  rtoma  a  rukama  spínati,  aby 
lidé  se  upozornili,  mluvili  o  tom  i  pochvalovali. 
U  tohoto  člověka  byla  to  pobožnost  ncdí^tklivá, 
v  Tistraní,  těžce,  pochmurně  zaujatá.  Vždy  zrovna 
strnul  v  této  zaujatosti  v  šeru  svého  chrámového 
zákoutí  ...  A  začalo  se  vypravovati,  že  doma 
divně  i  jinak  si  počíná.  Stává  se  zamlklým,  za- 
leknutým čímsi,  počíná  si  někdy  jakoby  vytržený 
z  mrákot,  vystojí  někdy  celé  doby  kdes  v  samotě 
s  očima  dolů  vhříženýma,  stává  se  posupným  a 
zlým  ke  svému  okolí,  pokud  na  něho  doléhají 
těžkými  starostmi,  a  zase  jakoby  neviděl,  neslyšel, 
ničeho  se  nedotýkaje  .  .  .  Nespal  celé  noci,  hledě 
ztrnule  kamsi  do  černých,  pustých  oken  a  hlasitě 
se  modle  anebo  podivně  se  rozkviluje,  z  nenadání, 
nesrozumitelně  a  proti  čemusi  nastavuje  ruce  jako 
v  zděšení  a  obraně.  Anebo  ponořuje  se  v  němotu. 
Po  takových  nocích  bylo  vždy  ve  mlýně  dusno, 
nesncsitelno,  jakýs  zlý,  uhrančivý  vliv  zdál  se  pro- 


133 


kládati  jeho  ovzduším  ...  V  tu  dobu,  když  po- 
čínání mlynářovo  začalo  býti  nápadným,  dni  po- 
staviti na  krchovcích,  jež  zatím  bezmála  patřily 
mu  celé,  kapli,  pěkně  seříditi,  omalovati.  Lidé  si 
to  pochvalovali,  přičítali  nni  to  za  zásluhu.  Bylo 
o  tom  i  příkladné  kázání.  Kapli  vysvětili,  šlo  k  ní 
procesí.  Do  té  doby  ale  ani  jednou  nebyl  na 
těch  krchovcích  —  ano  vůbec,  co  je  i  měl  v  dr- 
žení, se  tam  nepodíval,  však  mu  to  již  jeho  lidé 
zařídili.  Lidem,  již  všímají  si  všeho  a  všimli  si 
i  této  okolnosti,  nebylo  to  ale  nápadno  —  mělť 
tolik  jiných  obchodů  a  starostí  nejrozmanitějších, 
lépe  odvděčených,  než  aby  mu  to  stálo  ještě  tam 
za  plahočení.  Začal  pak  tam  ten  člověk  docházeti. 
Mimoděk,  nenápadně  a  v  dobách,  kdy  najisto 
nikoho  nebylo  se  tam  nadíti,  a  to  bylo  skoro 
vždy.  Modlil  se  i  tam.  Ale  to  vše  nebylo  nic 
zvláštního ;  bývá  u  nás,  že  když  lidé  si  pomohou, 
mají  chvála  Bohu  všeho  dost  a  nemají  potřebí 
více  starostí  ani  pachtění,  z  nedostatku  jiného 
zaměstnání,  aby  si  ten  čas  tak  nějak  přece  ukrátili, 
když  tak  u  nás  zvolna,  malátně,  jednotvárně 
plyne,  oddají  se  tomuto  sportu,  či  jak  se  říká, 
chytí  se  Pána  Boha  —  to  jen  tak,  po  sousedsku. 
Tím  více  mohl  to  dělati  on,  jenž  měl  všeho  na 
vždy  zabezpečeno  .  .  . 

A  míjela  léta  další  —  on  rychle  scházel, 
chátral.  Stařecky  začal  se  kořiti  zemi,  co  jeho 
vrstevníci  dávno  ještě  se  přímili.  Přestal  jaksi 
vůbec  obcovati  s  lidmi  —  ani  do  obecních  schůzí 
více  nešel.  A  najednou  nechal  kostela,  nechal 
poutí,  nechal  všeho,  co  souviselo  s  tou  obvyklou 
zbožností  —  jakoby  došel  přesvědčení,  že  to 
pranic  nepomáhalo.  Jíanechal  i  pochůzek  ku  kapli, 
a  dlouhou  dobu  jakoby  na  ni  ani  nevzpomněl. 
Kaple  nebyla  natírána,  upravována,  až  spustla 
docela.  A  jaksi  také  tak  spostl  on  sám.  Zakublal 
se  v  sebe,  příkrým  samotářem  se  stal.  Měl  jakousi 
komoru  ve  svém  mlýně,  kam  se  uzavíral  po  celé 
dny,  a  nevědělo  se  dobře,  co  by  tropil.  Nejspíše 
nic  —  oddávaje  se  úpornému  zasmušení.  Míti 
tolik  majetku,  věděl  by  si  každý  s  životem  lepší 
rady,  pane,  dovedl  by  každý  lépe  užívati  na  tom 
světě.  Až  zase  začal  vycházeti,  jakoby  i  dosavadní 
způsob  života  ho  neuspokojil.  A  tu  první  cesta 
jeho  byla  na  ty  jeho  krchovce.  Sestárl  to  zatím 
tak  a  zbídačil,  že  nebyl  k  poznání.  Zůstávali  lidé 
za  ním  v  úžasu.  Co  by  sháněl  na  těch  krchovcích, 
nevědělo  se  dobře  —  za  bláznovství  a  podivínství 
se  mu  to  vykládalo  a  zvyklo  se  posléz  tomu 
jako  všemu  u  nás.  Neboť  den  co  den  usmyslil 
si  napotom  vylézati  do  těch  pustin,  den  co  den. 


za  jakéhokoliv  počasí,  [iřestav  docela  dbáti  jiného 
života  Život  jeho  nezdál  se  pak  míti  jiného  smyslu, 
než  v  této  neodvratné  vycházce.  A  přišed  od- 
tamtud, jakoby  životu  více  nenáležel.  Zdál  se 
ztratiti  ponětí  o  všem  ostatním,  o  lidech,  o  ma- 
jetku svém,  o  své  váženosti  —  nic,  pranic  ne- 
zůstalo ze  všeho.  Přestal  všímati  si  všeho,  ne- 
pozdravil  nikoho,  ničího  pozdravu  neopětuje.  Ani 
starosty,  s  nímž  přece  pokaždé  při  příležitosti 
blahosklonně  pohovořil  náš  pan  rada,  toho  sta- 
rosty, jenž  dokonce  přijat  byl  jednou  v  jakési 
deputaci  e:amým  vysokým  panem  ministrem  (dle 
uctivého  výroku  starosty),  si  nepovšim'.  Jakoby 
to  nebyla  již  na  světě  čest  ani  autorita.  —  A  to 
bylo  uiážlivé.  Přestal  jaksi  vůbec  být  slušným 
člověkem,  ohledným  sousedem.  Ale  co  dělat  ko- 
nečně s  dědkem,  s  bláznem,  podivínem  —  i  zvyklo 
se  tomu,  jako  každé  nutnosti.  Přestali  tomu  také 
lidé  věnovati  pozornost.  —  A,  starý  zas  jde  hlídat, 
leda  s  úsměškem  se  prohodilo,  když  zase  svou 
poutí  ubíral  se  —  onen  schýlený,  zbědovaný 
stařec,  tak  vzbuzující  úžas  tou  neznámou  trýzní, 
zjevnou  v  celé  jeho  bytosti,,  nesoucí  v  duši  zá- 
hubnou  mrákota,  jež  vyplývat  se  zdála  odkudsi 
ze  zámezí  věčnosti  temné  a  hrozné  .  .  . 

A  to  byla  asi  historie  starcova    —      —     — 

Mrákotou  smrti  vše  zjímár.o  se  býti  zdálo 
za  toho  pokoření  lidské  bytosti. 

Pršelo  bez  ustání.  Výdech  nebeských  spoust 
neochaboval.  Vše  zastřeno  bylo  posléz  oblačným 
vírem.  Zmizely  obzory,  lesy,  nejbližší  skutečnost. 
Vodní  příval  zuřil  na  těchto  výšinách.  Temnilo 
se  v  těchto  oblačných  spoustách  A  v  celé  té 
rozpoutanosti  živlů  začal  nastávat  jakýs  děsný 
vytrvávajfcí  klid  .  .  . 

Stařec  nezdál  se  míti  ponětí  o  tom  všem. 
Mohlo  se  zajisté  díti  cokoliv,  dopadati  rány  po- 
zemské —  to  nemělo  již  vztahu  k  této  duši  zá- 
polící se  svými  ranami  .  .  .  Dnes,  dnes  jakoby  to 
bylo.  vždy  jakoby  to  bylo !  Nikdy  více  nedovedla 
zaniknouti  dávná  minulost.  Nezapadá  nic  z  toho, 
na  čem  kdy  utkvěla  duše,  vše  zůstává  vcOnou 
přítomností,  z  níž  není  vyjmutí.  Nikam  nedovedl 
uniknouti,  nedovedl  se  svědomí  setříti  tu  krev, 
tu  hrůzu,  jež  tu  byla  spáchána  jeho  zločinem! 
Od  těch  dob  jakoby  zoufalými  miákotami  potácel 
se  jeho  život  a  kletbami  a  děsem  zůstával  obe- 
střen každý  jeho  projev,  zdání  zdaru  i  výhod,  celé  to 
zdánlivéštěstí  a  všechny  časy,  jaro,  slunce,  všechno 
kouzlo,  všechno  bažení  .  .  .  Nedovedl  více  setříti 
tu  krev  .  .  .  DuIíu.h.. 


FEUILLETON, 


KicHAun  Ki.As:    FRANCE  1'RKŠ1-:RN. 

Lístek  na  jeho  mohylu. 
K   památce  stých   basilikových   luiro/onui. 
Pohá  iUa  slovinskt'ho  pěvce  iijcalisly  v  boji  .se  .sku- 
ti-čnoslí,  pohádka  slavika  s  rozdrcenými  na  konec  křídly 
a  vykrvácenou  mízou  života. 

Hory  vysoké,  skaliska  rozvalená,  údolí  v  ně  vkli- 
něná,  uzavřená  poselstvím  jiných  světfi;  všecko  jakoby 
spalo  v  nehybně  a  nádherně  kráse,  a  lidé  v  nich  jakoby 
nikdy  nezasnili  o  sladkých  zkazkách  a  hrdých  právech 
svého  království. 

Pak  náhle  červánky  zakvetly  růžemi,  slunce  se  ohlá 
silo  teplé,  zářivé  a  slibné,  vyluzující  životni  silu  i  u  prášku 
broučka  na  mechu. 

A  pěvec  povstal,  zadíval  se  na  slunce,  zachvěl  se 
rozkoši  i  touhou  stokráte  žít,  nadnesl  se  k  oblakům  a 
zpíval  tak  líbezně  a  jisté  o  duši  slovinské,  lidské  lásce  a 
světovém  rozhledu,  pěl  vroucí  slastí,  steskem  i  výsmě- 
chem, ]?k  v  jeho  zemi  to  ještě  nikdo    nedovedl — 

V  probouzejícím  se  kraji  povznesl  oráč  hlavu  od 
těžké  hroudy,  pastýř  odtrhl  pohled  od  svého  stáda,  učitel 
s  mluvnickými  či  kazatelskými  úkoly  v  kapse  a  bureau- 
krat  v  tuhém  límci  ohlédli  se  na  své  nepomýlené  cestě, 
měšťan  vytáhl  pomalu  hlavu  z  čistě  omyté  své  okeni- 
čky  —  a  všichni  mžourali  záplavou  slunce  —  a  ti,  co 
dovedli  psát  a  soudit,  uznali: 

Slavík  je  potrhlý  a  na  nepravé  cestě.  Není  slunce 
tady  na  zemi  pro  všechny  národy  stejného,  ani  lásky  bez 
skromnosti;  není  dobrých  způsobů  a  snah  bez  střízli- 
vosti a  přísně  vytčených  cest.  Nehlahol,  pěvce  smělosti, 
schovej  se  do  .skrytého  a  stinného  loubí,  kam  patříš  již 
svým  slovanským  původem. 

Pěvec  se  obrátil,  Zípěl  posměšný  trilek  a  spěl  dále. 
Zahlédl    milostnou  ženu  s  bílým  důmyslným   čelem 
a  světlýma  očima,  a  stržen  k  ni  vroucí,  pokornou  a  věč- 
nou láskou,  chtěl  ke  kapličce  jejího  čistého  obrazu  stulit 
celá  svoje  křídla,  vyznávaje  v  písni  své: 

Kdokoliv  mé  písně  čítá.  jinak  o  nich  soudí; 
ten  je  chválí,  druhý  volá:  »Co  mu  vjelo  v  oudy:« 
Jeden  velí  mi:  pěj  znělky;  jiný:  ballady  pěj; 
třetí  zase  chtěl  by  ody,  jaké  Pindar  loudí. 
.Možno,  třetímu  že  gazel  milý  budou  hlasy; 
jiný  zvolá:  proč  se  Vodníkovy  nedá  v  proudy? 
Nezvedům  mé  písně  budou  příliš  nevinnými? 
Babám  svíčkovým  z  nich  pekelné  rpíť  budou  čmoudv. 
Já  však  tobě  jenom,  drahá,  chtěl  jsem  zavděčit  se^ 
jiných  ncotázal  jsem  se,  co  jim  v  hlavě  bloudí.*) 
Ale  obraz  jeho  lidské  světice  byl  obložen  zlatem  a 
beze  slova,  jen  hrdým,  nevšímavým  pohledem  dokazoval, 
že  nemůže  byt  útulkem  chudého' doktora,  člověka  třeba 
učeného   i   básnícího,    však    bez   paláce   a   bez   zajištěné 
e.xistence. 

Tu  zachvělo  se  pěvcovo  srdce  úzkcsti,  a  on  si  po- 
steskl: 

»Ivomu  neznáma  je  pravda,  smutná  sice,  že  ji  kochám, 
v  písních  mojich  stále  jedna  řeč,  nic  více—  že  ji  kochám. 
Ví  již  noc,  jež  trpce  slyší  vzdychati  mne  beze  spánku, 
ví  již  světlá  jitřenka,  dne  omladnice,  že  ji  kochám. 
Ví  již  ráno,  poledne  ví,  ví  již  večera  chlad  mračný 
tichou  tužbu  moji  bledé,  zvadlé  líce,  že  ji  kochám. 
Příbytku  již  mého  stěnám,  klidné  samotě  je  známo, 
novinkou  ni  města,  rušné  pro  ulice,  že  ji  kochám. 
Ví  již  růže,  jež  při  cestě,  kudy  drahá  chodí,  roste, 
vi_  již,  která  nad  tou  cestou  létá  ptice,  že  ji  kochám. 
Ví  práh  mokrý  jej'ho  domu,  každý  kámen  poblíž  něho, 
cesta  ví,  jež  mne  kol  vodí  po  stezníce.  Je  ji  kochám. 
Ví  již  každý  tvor,  co  vědět,  čemu  slouchat  ode  mne  lze  — 
a  jen  věřit  nechce  <  na,  ukrutnice,  že  ji  kochám  .  . .«  -  *) 

*)  Přeložil  Josef  I'eníK-k. 
"')  Překlad   T^romíra  iJoreckého 


A  Julie  Primicova  zasnoubila  se  se  šlechticem 
Scheuchenstuelem. 

A  pěvec  po  její  ztrátě  pěl  dále  —  o  věčnosti  své 
jediné  lásky,  žehnaje  vidině  svoji  kapličky  nejčistším 
přáním. 

V  slovanské  své  sudbě  smířil  se  trpně  s  osudem, 
přemlouvaje  sám  svůj  bol: 

>Jak  to 
být  poetou  chceš,  když  ti  za  přetěžko 
je  v  prsou  výš  nebes  či  pekel  nést  dno! 

Mějž  tu 
vždy  na  mysli  stav  svůj,  trp  bez  poklidu...**/ 

V  dalším  boji  života  zbyly  pěvci  jen  sny  lepší  slo- 
vinské budoucnosti  a  vzpomínky  šťastného  mládl. 

Konečně  rok  před  předčasným  skonem  slovinského 
básníka    Kranceta    Prešerna   usmálo    se    na   něho    přece 
štěstí.     Po    třináctiletém    trpkém   čekání    na    důstojné   a 
dávno  zasloužené  místo  existenční  udělily  mu  vyšši  moci 
místo   advokáta   v   Krani   a  rok    1848   zasvitl   tak   jiítou 
nadějí  splnění  všech  zbožných  sl(  vanských  snů  !  V  nich 
se  kolébaje   vydechl   svou   duši   dne  8.  února  roku  1849 
u  věku  48  let.    (.)  tři  Icta  později  postavil  mu  slovinský 
národ  na  Kraňském   hřbitově  pomník  z  domácího   růžo- 
vého mramoru  s  nápisem  jeho  vlastních  slov: 
Jedna  přec  tužba  splnila  se  tobě, 
v  rodnou  že  tělo  tvé  po!  řbili  prsť. 
* 

O  básníku  Dr.  Francetu  l'rcšernovi  zaznamenávají 
životopisná  dala: 

Narodil  se  v  selské  chahi|  ě  hornokrajinské  vesničky 
Vrby  3.  prc  since  ISOO  vyrůst;'je  slibně  a  čiperně  k  ži- 
votu mezi  šesti  sourozenci.  —  Velebně  krásná  příroda 
homol  rajinsl-á  byla  mu  první  učitelkou  a  matka  Marie 
pečlivou  vůdkyní.  Navštěvoval  nárt/dní  školu  v  Rybnici 
a  ve  dvanáctém  roce  přišel  na  Lublaňské  gyniiiasium. 
Po  skcmčených  gyninasialních  a  filosofických  studiích 
odebral  se  do  Vidně  na  právnickou  fakultu.  Studentský 
chléb  svůj  dobýval  si  kondicemi  a  uřitelovánm  na  Klin- 
kowstromové  ústavu,  kde  byl  také  duševním  vychovate- 
lem básníka  německého  Anastasia  Grúna  (hraběte  .Anto- 
nína Aiiersperga),  který  v  rozechvění  nad  předčasnou 
smrtí  Prcšernovou  napsal  verše  doznár.í: 

»Er  uar  mein  Lehrer  einst!  aus  dumpfen  Hallcn 
cntfůhrt  er  m  ch  zu  Tiburs  Musenfeste, 
zum  Wundeistrand  . .  .<  atd. 

Ale  později  ponižováním  všeho  slovinského  odvděčil 
se  požehnaným  darům  slovanské  duše  svého  učitele  >za 
chléb  kammcm*. 

Po  právnicl:ěm  doktoráte  vstoupil  Presem  do  praxe 
k  fin;  nčnimu  úřadu,  ale  nedočkav  se  tam  po  dvou  letech 
žádného  platu,  přijal  místo  koncipienta  u  slovinského 
vlastence  cdvol  áta  Chrobata  v  Lublani.  V  této  době 
zjevil  se  mu  obraz  Julie  Primicové,  která  buď  vlastním 
přáním  svého  srdce  anebo  svou  zbohatlou  rodinou  ovH- 
vena  zvolila  si  za  průvodce  života  šlechtice  Scbeuchen- 
stucla  a  láskou  pěvce  chladně  pí  hnila.  V  probouzejících 
se  červáncích  literárních  snášel  Prešcrn  milé  svcje  písně 
do  časopisu  Čebelice,  v  které  druže  se  s  Čepem,  .Smolc- 
lem,  Metelkou  a  j.  klestili  nadšeně  cestu  svým  idcálCm. 
Trudno  je  vzpomínati,  že  Prešcrn  byl  části  tehdejší  slo- 
vinské intclligencc  neoceněn  ano  i  pronásledován.  Ve- 
likou potěchou  byly  Prešernovi  si  yky  duševní  s  českými 
buditeli,  zvlášlě  s  í'".  L.  Čelakovskvm,  a  nimaje  mnoho 
úrody  na  roli  domácí,  přiviroval  se  Prcšern  s  neochvěj- 
nou důvěrou  a  láskou  k  bratrskému  rodu  českému,  vy- 
znávaje silu  slovanského  šiku  vírou: 
>Bog  živí  vse. 
kar  nas  je, 
otrok  slovcčc  mateře.**) 

*)      Bůh  chrání   všechny, 
co  nás  je, 
déti  slovanské  ipatere. 


ba  vypínaje  hlavu  i  vědomím: 

•  Největší  díl  světa  slovanským  patří  dětem. « 

Tylo  zlaté  body  na  vczdy  pochmurném  nebi  jeho 
štěstí  zasvitly  mu  ještě  před  večerem  jeho  života,  kdy 
tušil  lepši  osud  Slovincíi. 

V  čile  rozkvétající  literatuře  slovinské  zíistane  Pre- 
sem hvězdou  jitřní.  Písně  Prešernovy  vžily  se  v  duši 
lidu  a  zpívají   se   nadšené  i  zbožně   všemi  stavy  národa. 

My  přisvojujíce  si  Prešernova  díla  do  svých  slovan- 
ských skvoštů,  slavíme  památku  Prešernova  genia  vděčné 
se  Slovinci. 

DIVADLO. 

F.  X.  Svoboda  dosáhl  pěkného  úspěchu  svou  ve- 
selohrou iCekankamií.  Neúnavný  a  houževnatý  spi- 
sovatel nedal  se  od.strašiti  dvěma  svými  posledními  ne- 
úspěchy na  jevišti  a  dokázal  znovu  svou  veselohrou, 
jako  dříve  ■■Útokem  zisku«  a  »Rozkladem«,  že  má  tem- 
peramcnt  a  talent  draniníika.  sČekanky«  roztomile  po- 
bavily, rozmarná  radobtnost  té  kratochvíle  něžné  a  titěrné 
přenesla  se  s  jeviště  do  hlediště,  nalézala  tam  ohlasu 
svého  humoru  a  smíchu  —  a  to  je  nejlepší  důkaz  život- 
nosti a  piisobivosti  veselohry,  které  slibuji  trvalejší  exi- 
stenci na  jevišti  Národního  divadla. 

Svobodovi  se  nejlépe  daří  mezi  malými,  soused- 
skými lidmi,  kteří  mají  svou  bodrost  životní,  své  malé 
stesky  a  žaly  i  malé  vášně,  kam  nevnikly  nervosy  a  per- 
verse naší  doby,  kde  žijí  se  prosté  historie  a  idylly 
všedního  života.  V  té  filistrovské  a  starousedlé  idylle 
z  let  třicátých  uhodil  autor  na  tón  jemu  velmi  blízký, 
přístupný  jeho  cítění  a  proto  tak  šťastně  se  mu  podařila 
ta  lehká  miniatura  dramatická.  Základní  motiv  veselohry  je 
prostinký  a  roztomilý  —  dv.ináct  starých  panen  a  dvanáct 
starých  mládencíi,  jejich  ženichů,  úředníků  panských,  po 
smrti  starého  zámeckého  pána,  který  netrpěl  ženatých 
úředníků,  slaví  najednou  svatbu.  Celý  zámek  tone  v  ra- 
dosti a  veselí,  konec  je  již  útrapám  starých  panen,  jimž 
trefně  a  posměšně  se  říkalo  »čekanky«,  konec  i  touhám 
starých  mládenců,  z  nichž  někteří  jsou  valně  vyvětralí. 
Vedle  těchto  párků,  komických  a  poněkud  bizarrních, 
je  shon  chvtlavé  mládeže,  praktikanti  a  mladší  úřednici 
panští  otáčejí  se  nejvíce  kolem  rozkošné,  krásné  a  své- 
hlavé kokety  Jiřiny,  nejzdařilejší  postavy  veselohry,  velmi 
zdařile  sehrané  si.  Gr.-grovou,  jejíž  domýšlivé  rozmary 
krutě  zkrotí  praktikant  Plxhta,  jejž  pěkně  představoval 
p.  Matěj ovský. 

Po  třech  aktech  veselohry  míchá  a  plete  se  velmi 
pestrá  společnost  z  doby  paruk  a  květovaných  fráčků 
a  opentlených,  světlobarvých,  pod  ňadry  svůdně  nasbí- 
raných toalet  dívčích,  v  řadě  kratochvilných  episod. 
Pohled  velmi  malebný  a  smavý.  A  zcela  příjemně  se  po- 
slouchají i  ty  veršíky,  lahodné  a  lehké,  někdy  též  prázdné 
nakypělé.  Obecenstvo,  zejména  ono  vděčné  ženské  pu- 
blikum, rozradostněné  vysvobozením  dvanácti  čekanek, 
přijalo  Svobodovu  veselohru  velmi  vlídně,  bylo  rozehřálo 
i  osvěženo  její  humorem,  který  namnoze  mi  připomínal 
gr.iciesní  naivnost  rokokov<-ch  obrázků  Jiráskových. 
.Souíira  byla  znamenitá,  svědčila  o  chuti  a  píli  předsta- 
vitelů hlavních  roli,  z  nichž  vynikli  zejména  p.  Steinsberk, 
p.  Bittner  (výtečný  též  maskou  i,  p.  Mošna,  i  o  dokonalé 
a  svědomité  režii  p.  Šmahy.  H. 

Z  RUSKÝCH  REVUf  A  LISTŮ. 

Kusskaja  Mysl  promlouvá  o  pěkném  projekte 
zříditi  v  Moskvě  Gr  i  bo  j  édo  vské  Museum,  v  němž 
by  sebrány  byly  nejen  literární  památky  po  autoru  »Gore 
ot  uma«,  leč  i  osobní:  nábytek,  oděv  atd.  Velmi  zají- 
mavou bude  as  koUekce  opisů  jeho  komedie  »Gore  ot 
umac,  jimiž  po  celých  deset  let  šířila  se  na  Rusi  známost 


o  této  perle  ruské  dramatické  literatury.  Teprv  10  let 
po  napsání  vyšla  tiskem.  Sbírání  památek  pro  museum 
mají  na  starosti  tři  výbory:  moskevský,  petrohradský  a 
tifíisský.  Značně  znesnadněna  jest  úloha  sběratelů  okol- 
nustí,  že  od  smrti  básníkovy  uplynulo  již  na  70  let  a  že 
mnohé  z  ncjcer.nějšich  památek  zanikly  již  nevědomo  kde. 

Russkoj  e  Slovo  oznamuje  Smrt  vrstevnice 
a  přítelkyně  Puškinovy  V.  A.  Naščokinové. 
Bývalá  kráska,  v  jejímž  bohatém  domě  scházeli  se  básníci, 
malíři,  herci  a  vůbec  celý  elegantní  svět,  umřela  v  hotové 
bídě,  v  špinavé  díře  u  syna  souchotináře,  učitele  a  otce 
6  děti.  Na  sklonku  života  ohluchla,  ale  do  smrti  své  ráda 
a  oživené  vyprávěla  o  Puškinovi.  Umřela  v  lak  stísně- 
ných poměrech,  že  ani  na  lékaře  neměla  . . . 

Novosti  přinášejí  zprávu  o  třech  literárních 
afíairách,  jež  v  tyto  dny  zaujaly  ruskou  veřejnost.  Je 
to  předně  ona  i  u  nás  již  ve  známost  přivedená  scéna 
v  moskevském  divadle,  při  níž  spisovatel  Gorkij  s  origi- 
nální hrubostí  zakázal  si  okukováni  obecenstva.  Goruij 
krokem  tím  tak  velice  si  proti  sobě  popu;lil  i  obecenstvo 
i  část  listů,  že  uznal  za  dobré  zmírniti  poněkud  hrubost 
jednotlivých  výrazů.  Ale  veřejnost  nedala  se  ani  touto 
nepřímou  omluvou  udobřiti  a  jako  na  zlost  uvádí  Gor- 
kimu  na  paměť,  jak  se  na  př.  Tolstoj  taktně  při  podobné 
příležitosti  zacnoval  .  .  .  Jinou  affairou  literární  jest  spor 
knížete  Měščerského,  známého  vydavatele  »Graždanina«, 
s  pí.  Šabelskou,  spisovatelkou,  herečkou  a  majitelkou 
t.  zv,  »Petrohradského  divadla«.  Celá  věc  je  ta:  pí.  Ša- 
belská  získala  si  výhradné  provozovací  právo  nové  hry 
ze  života  veselících  se  kupců  a  ze  sféry  chantantové 
>Otrokyně  veselí«  od  Protopopova.  Hra  má  báječný 
úspěch,  plní  den  co  den  divadlo,  připoutala  k  sobě  celý 
Petrohrad  -  a  tu  kníže  Mťščcrský  z  neznámých  příčin 
za  to,  že  pí.  Šabelská  má  výhradné  právo  provozovací, 
uveřejnil  jízlivý,  čistě  osobni  nájezd  na  ni.  Konec  sporu 
byl,  že  kníže  Sléščerský  slavně  odprosil...  A  konečně 
má  svi:u  affairu  i  mladý  dramatik  Fedorov.  Jeho  kus 
»I)ureIom«  dával  se  s  pěkným  úspěchem  na  carských 
divadlech.  Hrál  se  i  s  velkým  úspěchem  v  Oděsse.  Po 
druhém  představení  však  p.ipíchl  jeden  z  oděsských 
redaktorů  studenty  proti  hře  a  ti  při  nejbližším  předsta- 
vení kus  vypískali.  Vítaná  to  reklama  nadějnému  drama- 
tikovi . .  . 

Ruské  listy  přin  sejí  zprávu  o  smrti  Alexan- 
dra Konstantine  v  iče  Šellera,  známějšího  pod 
pseudonymem  A.  Michajlov.  Zesnulý  náleel  k  nejplod- 
nějším a  nejoblíbenějším  ze  soudobých  ruských  romano- 
pisců a  zárí.veií  i  z  nejobětavějších  ruských  novinářů. 
Seller  umřel  právě  jako  oběť  vysilujícího  povolání  novi- 
nářského. Podryt  na  zdraví,  podryt  i  peněžně  ímusilt 
svůj  list,  známý  denník  >Syn  Otěčestva«,  prodati  za  babku 
v  dražbě  a  žil  na  to  v  nejkrutší  bídě!)  klesá  předčasně 
v  hrob.  Byl  bv  snad  si  pomohl  k  nějaké  peněžní  pod- 
poře, leč  jeho  osobní  hrdost  nikdy  nedovolila  mu  do- 
prošovali  se  pomoci.  A  proto  zemřel  chůd... 

Dle  Birževých  Vědomostí  stala  se  Revue  dcs 
révues  obětí  velmi  smělé  falsifikace.  Vážený  člen  ruské 
kolonie  v  Paříži  přinesl  do  redakce  článek  »Čínská  lež«, 
jenž  bvl  podepsán  hr.  Lvem  N.  Tolstým  a  jenž  i  siohem 
i  vnitřním  obsahem  zcela  odpovídal  způsobu  psaní 
L.  N.  Tolstého.  Pod  jménem  Tolstého  článek  byl  vyti- 
štěn a  odťid  zas  pod  jménem  Tolstého  proběhl  revuemi 
celého  světa,  a  zatím  —  musí  teď  redakce  Revue  des 
révue.s  sama  doznati,  že  v  článku  tom  ani  jediné  slovo 
nepochází  od  L.  N.  Tolstého,  nýbrž  že  jest  to  dle  Tol- 
stého pěkně  napodobený  výrobek  kohosi  zcela  nezná- 
mého . . .  r.ez  výslovného  osvědčeni  samého  L.  N.  Tol- 
stého prý  nebude  »RévUL- des  révues«  na  příště  už  žádný 
článek  od  Tolstého  tisknouti.  Opatrnost,  matka  mou- 
drosti.. .  D.  P. 


TJtýjí}'^'^'  "?,'',"'  P'' ?'!"', '.'•■•  "^■■■'  '='»  '''•  1-20(K  2-W1,  na  půl  léta  zl.  2-40  (K4-S0I,  . 

(K  2-50),  na  pfil  Ida  zl.  2-50  (K  O—),  na  celý  rok  5  zl.  (K  10--).  -  Sešitové   vydáni 

Cena  seSiiu  20  kr.  (40  hal.)  —  Palisk  pivodnich  práci  se  vyhrazuje.  —   Dopisy  administr 

Karlovo  nňniěsti  i.  34.  —  Listy  přijímáme  jen  frankované.  —  »Lumir« 


ok  zl.  4-SO  (K  9-60).  Po.šlou;  na  čtvrt  léta  zl.  1-25 
čislechl  vycházi  při  každém  druhém  (sudému  čísle, 
nira*  buďtež  adresovány:  Časopis  &Lumír«,  Praha, 
každý  pátek  (vyjma  prázdniny). 


Redaktor  Y^cljtv  HlaiJik.  -^  Majitel,  vydavatel  9  nakladatel  J.  Olto.  —  Tiskem  C*ské  grafické  společnosti  •Unie«  v  Praze. 


LUMÍR 


Ročník  xxix. 


21.  PROSINCE   1900. 


*    ČÍSLO  12. 


Jan  Opolský: 


KANAAN. 


C 


o  mohlo  šlehat,  pečlivě  jsem  ulil, 
než  opustil  jsem  arogantní  dům 
a  cestou  šel,  kcie  heřmánek  se  tulil, 
mdlou  rozkoš  plodě  mimojdoucím  rtům 

Ó,  žijte  v  blahu,  staří  pamětníci, 
dle  smutné  pisně  v  domě  vzdáleném! 
Však  jeilnou  as  my  v  času  metelici 
si  lajnou  shodou  všichni  vzpomenem! 

Co  mohlo  šlehat,  udusil  jsem  drnem, 
»do  země  Kanáan!«  potichu  jsem  lhal, 
na  zprávy  kusé  v  studu  opatrném 
jsem  poutníků  se  mimo  vyptával: 

Ó,  rcete,  muži,  jak  ta  země  slyne 
a  jaký  dech  vlá  z  její  ovoce  ? 
Šli  kolem  mne,  co  noha  nohu  mine, 
v  svém  sněni  klesli  tvrdě,  hluboce  .  .  . 

.  .  .  Tak  nyní  půjdu  .  .  .  Den  se  rozehřívá 
klenutí  echa  za  mnou  utíká, 
kdos  z  pozůstalých    »zahučaly  .  .  .«  zpívá 
na  cestu  klidnou  svého  poutníka. 

Dnů  součet  prchlých  cítím,  jak  se  siavi 
do  řady  se  mnou,  odhodlán  jsa  jít  .  .  . 
Nuž,  dome  starý,  zdi  tvé  blahoslaví 
mých  hlubin  skrytý,  erotický  cit. 

Je  násilím  se  odervati  třeba, 
poslední  pohled  zavřít  do  očí, 
na  svatá  pole  voňavého  chleba, 
kde  robot  pozdních  lid  se  plahoči. 

Na  kostel  víry  —  s  výšin  kavky  kvačí  — 
na  oblast  vesnic  —  známé  ševely  —  —   ■ 
Hle,  krunýř  prsou  rozlévá  se  v  pláči, 
chlad  obnaženým  srdcem  tetelí. 


Hlas  ízahučaly  —  — «  konečně  juž  mlčí . 
Do  země  Kanáan  cesta  daleká, 
bdí  za  pni  stromů  žlutá  světla  vlčí 
pro  výsměch  velkých  cílů  člověka. 

Do  země  Kanáan?  světélka  se  zubí 
a  rudé  dásně  dychtivě  se  trou;  .  .  . 
zjev  přírody  to  citelný  a  hrubý 
tě  vyprovází  ranní  hodinou. 

Však  hrdmsky  jsou  louhy  srdce  dumnc', 
nad  postrach  křovin  čníce  jako  král!! 
Víc  heřmánky  se  netulily  u  mne, 
já  cílil  dál  ...  a  dál  —  a  dál  —  a  dál!'. 

.Medem  a  strdí  illuse  mé  kypí, 
tíž  hroznů  vinných  láme  polena, 
slin  míru  plodí  sykomory,  lípy, 
rdi  povolně  se  žena  zvolená. 

Sian  v  zoři  štíhlý,  hovor  krve  pod  ním, 
zvonečky  stádné  v  intervalech  zni 
ku  brodům  stříbra,  ku  cisternám  vodnmi 
a  s  nimi  jdou  mi  snové  líbezní  .  .  . 

A  tak  jsem  spěl,  až  míhaly  se  duchem 
milníky  bílé  staré  otčiny, 
zas  od  poutníků  žadonícím  uchem 
jsem  nové  země  lákal  dějiny. 

Povězte,  muži,  teče  chorál  řeky 
hučavý,  sladký  zemí  slíbenou? 
A  oni  řkou:  »Jsi  slídič  prostořeký!* 
A  pokrčení  zhublých  ramenou. 

I  viděl  jsem,  že  pozdaleku  mřeli, 
tak  nevystihli  v  uzavření  svém! 
Cit  bázně  přišel  divně  rozechvělý 
mé  duši  vyrvat  Kananejskou  zem. 


Ó  srdce  mé,  hle,  parabole  vratká 
z  list  zjemnělého   lásky  proroka, 
jak  zhubila  vše  domnění  má  sladká, 
vše  zkolébání  sladká,  hluboká. 

Ach  není  Kanáan,  nebylo  a  není 

a  symbol  hrozníi  trpce  zakrní, 

kde  ženu  chtěl  vzlyk  prudkých  okamžení 

se  třesou,  mrouce,  starci  chatrní. 


A  touhy  mé,  jež  ku   poledni  pluly, 
zas  kormidlem  se  ve  stín  obrací, 
a  dávný  hlas,  jenž  zdál  se  vyhynulý, 
zas  dominuje  v  nové  vibraci. 

To  znova  někdo  ^zahučaly  .  .  .«  pěje, 

dům  arogantní  dál  se  vypíná 

Zas  pííjdu  tich,  až  den  se  rozehřeje, 
zas  heřmánek,  jenž  srdce  prolíná    — 


<::?    ^    '^    ^    z>    z>    z> 


Pavel  Nach: 


TIŠINY. 


\  /  městě,  které  žilo  svým  mořem,  trávil  poslední 
'  chvíli  očekávanou  již  s  touhou,  zvlášť  ode  dne, 
kdy  rozloučil  se  s  Margit.  Viktor  těšil  se  do  svého 
kraje.  — 

Procházel  se  v  podvečer  hbitými  kroky,  jež 
zrychlovala  nedočkavost,  po  oblé  hrázi,  bílé,  omyté 
pečlivé  včerejším  bouřením  vln,  které  teď  pod- 
dajně omývaly  ostré  balvany  u  její  paty.  Časem 
zvednul  oči  k  zavřeným  žaluziím  oken,  kde  před 
nějakým  časem  ještě  přebývala  Alargit.  Jak  těšil 
se  na  shledání  a  okříval  nadějí  vdechuje  větřík 
od  moře  prozářený  mroucím  světlem  západu! 
Osvěžení  přicházelo  se  všech  stran  pro  smysly 
a  především  pohled  na  rovné  moře,  v  klidu  a 
bezstarostné,    Viktora    roznítil  k  pocitu   nadšení. 

Slunce  potopilo  svůj  oheň  v  moře  a  po  břehu 
ozval  se  jemný  šumot  vln.  Nahoře  rozsvítily  se 
v  temné  modři  hvězdy  a  měsíc  ukazoval  svou 
bílou  cestou  hru  spících  vod.  Duše  osamělých 
a  toužících  neklidně,  kteří  skryli  se  v  stínu  nebo 
za  záclonami  otevřených  oken,  utichly  jako  úža- 
sem a  pokornou  bázní.  Lampy  pozvolna  hasly 
v  příbytcích.  Malé  náměstí  se  vyprazdťíovalo  a 
zástupy  naplnily  všecky  uličky.  S  věže  od  sv.  For- 
tunáta  ozývaly  se  zvony  večerním  tichem  v  rychlém 
tempu  .  .  . » Blažen  .  .  .  zde  byl  blažen,  blažen  .  . .« 

Na  svém  loži  přemítal  Viktor  o  nastávající 
cestě,  osnuje  si  v  mysli  veselý  zítřek.  —  Z  jitra 
procitne  časně  a  v  radostném  kvapu  pospíší  přímo 
pískovou  cestou  na  břeh.  Obejde  malý  ostrov, 
spící  ještě  a  zastaví  se  na  hrázi,  odkud  volný 
rozhled.  Loďky  rybářské  poněkud  spozdivší  se 
budou  přistávati.  Ohlédne  se  kolem,  po  všem, 
po  náspu,  vzdálených  temenech  hor.  blízké  zeleni 
lagun,  —  konečně  kolem  sebe  po  cestách;  kudy 
kráčívali  spolu.  —  Margit!  Zdálo  se  mu,  jakoby 
slyšel  jen  to  jméno,  které  ho  získalo  svojí  slad- 
kostí. Viktor  si  je  opakoval  stále  .  .  .  Nebylo  mu 
přáno,  než  několik  málo  těch  jasných  okami;ikfi 
v  její  přítomnosti,    ale  okříval  jimi  až  dosud  .  .  . 

Děkoval  té  chvíli,  kdy  nejprve  ji  spatřil,  dě- 
koval její  důvěřivosti  srdce,  která  vycítí  upřím- 
nost vzájemnou  v  čisté  hloubce  očí.   Dobře  si  pa- 


matoval, že  tehdy  nebyl  valně  naladěn  podnik- 
nouti výlet  na  blízký  ostrůvek,  kam  byla  pouť 
k  Madonně,  a  dáti  se  zachvátiti  návalem  poutníků 
a  zmizeti  mezi  nimi.  Konečně  dal  si  říci.  — 
Umístili  se  na  malém,  přeplněném  parníku  po 
mnohých  dobrodružných  pokusech  s  vítěznou 
radostí,  kterou  kalilo  jenom  poznání,  že  společ- 
nost jejich  (Viktor  a  jeho  známý  Fran  dopro- 
vázejíce dvě  dámy)  byla  roztržena  a  zábava  ply- 
noucí nemožná.  Každý  staral  se  o  svoji  posici. 
Fran,  který  byl  poblíž  dam,  pokoušel  se  časem 
o  rozhovor,  pokud  hukot  stroje  a  lidstva  dovo- 
loval, dávaje  se  slyšeti  v  přestávkách,  které  dámy 
za  odměnu  vyplňovaly  vděkuplným  smíchem, 
Zpola  jim  naslouchaje  Viktor  zavadil  často  v  letu 
o  zajímavou  tvář,  která  mezi  ostatními  odlišovala 
se  nápadně.  Porovnával  výraz  její  s  rozdovádě- 
nými dámami  svými,  které,  jak  se  mu  zdálo, 
chovaly  se  nenuceněji  uprostřed  této  jim  nezvyklé 
společnosti  poutnické,  než  jak  je  obyčejně  Viktor 
vídával.  Znal  je  z  vypravování  Fráňova  jako 
»dobře  baviti  se  znající«.  Pokuřovaly  s  labužni- 
ckým přivřením  očí  cigaretty,  nabízejíce  Fráňovi 
a  prostřednictvím  jeho  Viktorovi.  » Vyřiď,  že  dě- 
kuji,' odmítal.  ..a  zrak  jeho — již  po  tolikáté  — 
sklouznul  k  té  zajímavé,  mladičké  tváři.  Byl  za- 
chvácen náhlým,  radostným  pocitem,  když  za- 
hlédnul v  tom  okamžiku  jemný  záchvěv  na  tváři 
Margity.  Zachvěl  se  jásotem  nad  tímto  neoče- 
kávaným pochopením,  které  v  jeho  odmítnutí 
pocítilo  symbol.  Neboť  Viktor  před  tím  poznal 
v  jejích  pohledech,  které  stihly  jeho  dámy,  tutéž 
myšlénku,  jaká  v  něm  se  rozvíjela.  Nemohl  už 
nijak  s  ní  se   rozloučiti  .  .  . 

Před  nimi  objevil  se  již  dosti  zřetelně  kostel 
uprostřed  starých  stromů.  Loď  zmírnila  jízdu 
ubírajíc  se  úzkou  cestou  mezi  lagunami.  Viktor 
rozhlédnul  se  kolem  a  utkvěl  na  bledéjasné  ze- 
leni, kterou  byly  porostly  laguny.  Tudy  proplé- 
tala se  loď,  vyhýbala  se  pískovitému  pokraji,  pro- 
jíždějíc jen  úzkým  průplavem  mezi  těmito  body 
představujícími  souši,  jež  zdály  se  jakoby  ji  ne- 
chtěly pustiti  v  před.    Všude    široko  daleko  tá- 


hly  se  kolem  ostrova,  v  řadách,  úzké  písečné 
náspy,  malé  ostrrivky,  výspy  zasazeny  do  mělčin 
těchto  k  ozdobě.  Ležely  tu  lehce  ve  vodách 
nízkých  a  klidných,  jako  loďstvo  přichystané 
k  odplutí.  Ale  třebas  zavály  větry  teplé  a  dmoucí 
mírně  plachty,  nezměnily  místa,  setrvávajíce  iie- 
hnutě  uprostřed  nesměle  .šplouchajících  vln.  Klidně 
oddaly  se  svému  postavení.  Stálý,  neumdlévajxí 
větérek  zachvíval  rákosím  a  sítím.  B>  1  to  jtdiný 
tep  tichého  života,  ustavičná  a  tichá  vzpomínka 
na  kraje,  odkud  vál.  A  tak  ticho  nebylo  poru- 
šováno ničím,  leda  že  skrovná  loď  projíždějící 
tudy  pohnula  vodami,  rozkolébavši  je  do  mírného 
tempa.  —  — 

Přiblížili  se  k  břehu,  proplétajíce  se  zástupem 
loděk,  které  vysadily  již  svoje  náklady  na  břeh. 
Viktorova  společnost  smísila  sviíij  hlasitý,  roz- 
marný rozhovor  s  hlukem,  který  povstával  u  bud 
prodavačů  a  rostl  mezi  četami  poutníků  mručících 
polohlasně  své  modlitby.  Malý  ostrov  s  kostelem 
Madonny  byl  přeplněn.  Poutníci  usazeni  po  zemi 
pili  trpké  a  vlažné  víno,  zatím  co  v  kostele  zpí- 
vala se  slavná,  dlouhá  mše.  Viktor  zůstal  samoten 
pod  volným  nebem  mezi  množstvím  pozoruje. 
Pestrosti  v  krojích  tu  nebylo,  ani  jiné  zajímavosti, 
jediné  upozorňoval  na  se  živý  temperament  lidu. 
Bylo  veselo  slyšeti  jejich  zpěv  doléhající  z  chrámu : 
zvučný  a  rychlý,  jako  do  tance.  — 

Rozhled  po  moři  až  k  obzoru  zatemnil  se 
náhle  s  jedné  strany.  Překvapila  je  všecky  bouře 
neočekávaná. 

Moře  přecházelo  zeleněmodrou  barvou  pá- 
vího péra  k  temné,  přesné  čáře  obzoru,  nad  nímž 
rozepnula  se  černá  stěna,  která  nahoře  rozpty- 
lovala se  v  sklánějící  roztřepená  mračna.  Zavál 
vítr,  zavála  prudce  vichřice  a  vše  se  zatemnilo 
hrozivěji.  Lidé  utekli  se  pod  střechu  a  všecky 
místnosti  se  naplnily  k  zalknutí.  Však  zdálo  se 
zde  býti  vlídněji,  než  na  kterékoliv  palubě.  Liják 
zaplavil  krajinu  Vody  všecky,  které  rozburácel 
vichr,  zdvihnuly  se  v  mocnosti  svojí  a  bouřily 
vlnami  uchvacující  síly  a  pohledů  úchvatně  vzne- 
šených. Do  výše  domů  vzepnuly  se  a  s  hukotem 
padaly  zpět  roztřišťujíce  se  v  jemný  prach.  Bárky, 
které    byly    na  širém  moři.    zakotvily  úzkostlivě. 

Tehdy  poprvé  promluvil  Viktor  k  Margitě, 
ve  chvíli,  kdy  obyčejně  uvolinijí  se  obyčeje  spo- 
lečenské a  jediná  myšlénka  spojuje  lidi  v  jedno- 
svornou  přístupnost  všech.  —  Margit  byla  útlé 
postavy  a  přiléhavý  černý  smuteční  šat  činil  ji  ještě 
drobnější  Viktor  hltal  slova  plynoucí  jiružně 
s  jejích  retů  a  přizdobeiiá  nezvyklým  přízvukem. 
Zapomtnul  na  svoje  okolí  a  nebylo  okamžiku, 
v  němž  by  si  byl  uvědomil  za  celou  jejich  roz- 
mluvu, že  spolu  mluví  ponejprv.  —  Margit  upo- 
zornila, že  místnost  se  vyprazdiíuje. 

Hněv  moře  a  větrů  zjevně  tistal,  ale  chlad, 
který  mezi  těmito  živly  dosud  panoval,  bylo  cítiti 
pronikavé.    Moře    zahrálo    temně    do    zelena    se 


lesknoucími  vlnami  poslední  noty  hněvivosti.  Jasné 
světlo  rozlévalo  se  pozvolna  mocněji,  až  nad  ob- 
zorem vysvitlo  ohnivě  slimce,  téměř  již  na  od- 
chodu jsoucí.  Sedali  radostně  do  kolébajících  se 
Inděk  plni  tichých  úsměvů  nad  uklidněnou  pří- 
rodou. —  Viktor  připojiv  se  s  Margit  k  společ- 
nosti, doufal,  že  mu  bude  tak  uiriožněno,  aby 
věnoval  se  sobě.  Dámy  uvázly  v  zábavě.  Zatím 
co  Fran  jim  naslouchal.  Viktor  osvojoval  si  v  její 
blízkosti  nejkrásnější  chvíle.  Kolem  zašumělo 
moře  vlnami,  které  rozvířily  hry  delfínů.  Moře 
bělalo  se  pěnou  z  radosti  nad  slimcem.  Majestát 
plný  vrtochň  dal  se  tedy  usmířiti.  -  •llleďte,«  — 
ukázal  Viktor  do  jasné  dálky,  kde  štíty  nebe- 
tyčných  hor  se  zaleskly  sněhem  —  »zde  u  nás 
radost  ze  hry  a  světla  a  tam  v  dálce  (nedošli 
bychom  tam,  viďte!)  velebnost  chladná  a  nepo- 
skvrněnáN  A  jeho  oči  svítily  tam  do  dálky,  ale 
Margit  nestihly  nikdy  tak,  aby  z  nich  mohla 
čisti.  »Kam  byste  vy  mne  zavedl,  <  zahlaholilo  jí 
z  úst.  Podívala  se  pak  natí  letmo,  vědouc,  že  jí 
řekl  cosi  vzníceného  ohněm,  který  k  ní  sálal  již 
z  dřívějšícli  jeho  slov  a  odpovědí.  — 

Večer  toho  dne  Viktor  vzpomínal  stále  Jak 
mnohem  svůdnější  a  žádoucnější  byla  žena  skrý- 
vající pod  závojem  tichého  úsměvu  svůj  půvab 
neznámý  a  svou  vůli,  jejíž  líc  byla  nadechnutě 
zbarvena  krví  dle  nálad  srdce  ....  Margit  stála 
nad  jeho  dámami  právě  svojí  ženskostí. 

Tehdy,  jako  nyní,  když  usínal  ukolébán 
zvony,  v  srdci  znělo  mu  sladce:  Margit,  Margit . . . 


Moře  odpočívalo  ještě  v  ranním  úboru  z  ne- 
vyčerpatelného pokladu  svých  krás  v  ospalých, 
šedě  stříbrných  záblescích  tiše  kolébavých  vln, 
aby  probudilo  se  v  radostně  jasnou  záplavu 
modře.  Šumělo  k  pobřeží.  Viktor  vyšel  ven,  svěží 
a  připravený  jako  pták  k  odletu,  a  zamířil  k  dlou- 
hému, do  moře  vybíhajícímu  pavillonu,  kde  po- 
sledně promluvil  k  Marijitě  před  tváří  vod.  Vanul 
hravý  vánek.  Oči  Viktorovy  těkaly  na  vše  strany 
po  volném  rozhledu.  Prohlédl  vše  ještě  na- 
posled.  —  — 

—  Byl  čas  vstoupiti  na  palubu  a  Viktor 
vkročil,  aby  mohl  sledovati  mizící  ostrov,  který 
tak  snadno  stal  se  jeho  doménou,  kde  bylo  mu 
blaze  a  volno  v  těch  několika  hodinách  po  boku 
Margitině,  s  níž  setkati  se  vzrostlo  v  něm  v  touhu 
vášnivou. 

Ostrov  ustoupil  jako  bašta  svými  břehy  a 
bílou  hrází.  Nahoře  na  věži  od  sv.  Fortunáta 
přímil  se  archanděl  Gabriel  ukazuje  do  dálky. 
Viktor  upřel  svůj  pohled  na  tuto  ztrnulou  ruku, 
jež  udávala  mu  cestu  k  ní  .  .  .  Bylo  mu  živěji  a 
veseleji.  Vyslovil  své  tiché  pozdravy  ještě  ke  všem 
místům,  majícím  v  krátké  době  pozbyti  obrysů 
skutečnosti  a  zblednouti  v  mlze  vzpomínek. 


Jak  tak  ubíhaly  vlny,  Viktor  zahleděl  se 
pevně  do  nich,  připoután  ;sa  jejich  hrou  a  jakoby 
chtěl  spojit  myšlénku  s  jejich  cílem  Vznikal  tu 
sice  pocit  cizí  všemu  živoucímu  hnutí,  ale  měl 
svoji  půvabnost,  lákající  podobně  jako  v  náladu 
cizince,  který  dychtiv  a  zvědav  navštíví  důl, 
obléká  šat  horníkův,  jen  aby  přijat  byl  v  černou 
temnotu  podzemní  Ale  účastenství  jeho  jest  jen 
zevnější,  bez  vší  důvěřivosti,  pozorováni  vzdálené 
a  tajená  netrpělivost  a  nedočkavost,  aby  již  byl 
na  světle,  kreslí  svoje  znamení  mu  v  tvář.  — 
Zatím  co  takto  v  mysli  prodléval  v  hlubinách, 
před  jichž  poznaným,  tížícím  tajemst.ím  zalekne 
se  člověk  jako  dítě  při  pohledu  na  lebku  z  blízka, 
v  níž  náhle  se  mu  prohloubí  dvé  důlků  do  ne- 
konečna téměř,  —  povrch  dával  v  barvě  tvrdě 
zelené  a  nehnutostí  svojí  naději  klidné  plavby. 
Moře  pohybovalo  se  v  sotva  slyšitelném  šumotu, 
jenom  kde  příď  rozbrázdila  násilně  jeho  klid  za- 
sáhnuvši, tvořily  se  brázdy  hloubící  se  v  hukotu 
a  táhnoucí  se  po  obou  stranách  lodi  v  jakési 
napodobení  horstev  s  vrcholky  sněžnými.  I  ostrost 
útesů  v  některých  chvílích  byla  docílena.  A  nad 
propastmi,  které  vyrovnávaly  se  v  nejbližším  oka- 
mžiku v  roviny  a  vzestupovaly  ve  vrcholky,  roz- 
pukla se  voda  v  bělostnou  pěnu,  —  květ  pomí- 
jející její  brázd  — ,  která  vracejíc  se  v  podobu 
prvotní  ztratila  se  pod  novým  přívalem,  ale  vzduch, 
který  upoutala  svou  bělostí  v  průzračném  hře- 
benu vlny,  rozbíhal  se  v  bublinkách  jako  tříšť  pa- 
prskovitě zbělivší  vnitřek  křišťálu,  jenž  byl  v  sbí- 
hajících se  rozích  pohmožděn. 

Do  šíře,  po  celé  rozsáhlosti  plochy,  lámaly 
se  vlny  hbitě  v  rýhách  drobnějších,  v  daleku 
hladina  se  uklidňovala.  Loď  kolébala  se  nepatrně, 
postupujíc  k  cíli.  — 

Viktor  zaslechnul,  procházeje  se  palubou, 
z  vnitřku  od  strojů  táhlý  nápěv,  zpívaný  silným 
hlasem,  k  němuž  hukot  parního  stroje  zavzníval 
příhodným  průvodem.  Zdálo  se,  že  zpívá  několik 
hlasů  poutničkou  píseií.  —  Za  chvíli,  když  zpěv 
umlknul,  vynořila  se  z  útrob  parníčku  postava 
strojvůdce,  tonoucího  v  potu  tváře,  do  tmavo- 
hnědá úmorným  vedrem  zžehnuté  Viktorovi  zje- 
vila se  tato  postava,  vyskytnuvší  se  pojednou, 
kdy  ještě  zabýval  se  melodií  písně,  jako  znamení 
života  úplně  oddaného  vlnám,  z  jichž  ovzduší 
řinula  se  ustavičně  píseň  podobná  svou  melan- 
cholií a  v  jichž  nesmírnu  soustřeďovala  se  její 
vnitřní,  poutající  moc  kolem  vratké  spleti  trámců, 
jež  i  s  sebou  samým  člověk  svěřil  moři. 

Kam  propadnuly  se  všecky  ty  hloubky,  které 
chtěl  člověk  vyzkoumati?  Kam  směřovaly' všecky 
větry  ať  příznivé  a  bezpečné  jízdy,  ať  za  smrští 
divokých,  vichřic  nepřátelských.?  Všude  chtěla 
lidská  ruka,  třesoucí  se  úderem  srdce  rozčileného 
obavou  a  odvahou,  přivésti  tajemno  na  světlo 
poznání.  Ale  z  nitra  všeho,  z  posic  nejžádouc- 
nějších  a  nedostižitelných,  zavznívala  jen  nesroz- 


umitelná, ale  dojímající  melodie,  teskná  jako  ona, 
která  opět  stoupala  z  vnitřku  od  hučícího  stroje. 

Oči  Viktc)rovy  zarazily  se,  setrvávajíce  v  jed- 
nom směru.  Kolem  táhla  se  červená  prouha  jako 
od  krve  raněného  zvířete,  které  dole  zmizelo  se 
svou  bolestí,  vědouc,  kde  nejlépe  ji  ukryli.  — 
Když  však  příď  rozrazila  první  pruh,  poznali 
všichni  překvapeni  klam  zažloutlé  trávy,  spálené 
sluncem,  která  zdála  se  kaliti  vodu  do  červena. 
Byl  to  nevinný  klam  moře,  jemuž  podlehli,  ale 
bylo  z  něho  lze  dovoditi,  jakou  může  zjeviti  se 
nejnepatrnější  p